Rizika doručování

– pracovní právo

Projev vůle má v pracovněprávních vztazích sledované právní následky, jen jestliže došel (byl doručen) druhé ze smluvních stran základních pracovněprávních vztahů. Má-li být učiněn v předepsané době, je nezbytné, aby před jejím uplynutím byl druhé straně také doručen. Dokud totiž – jak se uvádí v důvodové zprávě ke koncepční novele zákoníku práce z r. 2012 – „nebyl právní úkon doručen, neexistuje“, a tedy se nejedná o právní jednání.

Obecně platí, že projev vůle dojde (je doručen) druhé smluvní straně základních pracovněprávních vztahů, jakmile se dostane do sféry její dispozice, tedy jakmile druhá strana získá možnost seznámit se s jeho obsahem. Nevyžaduje se, aby se s obsahem projevu vůle opravdu seznámila, ostatně nikdo – do důsledku vzato – nemůže být „přinucen“, aby opravdu poznal obsah projevu někoho jiného, rozhodující je, aby měl – objektivně vzato – možnost obsah projevu vůle poznat.

Doručování do vlastních rukou

Zvláštní způsob dodání (doručení) projevu vůle zákoník práce předepisuje pouze u projevů vůle, které byly učiněny písemně a které jsou uvedeny v § 334 ZP. Dále platí, že písemná forma je zachována též tehdy, byl-li projev vůle učiněn elektronicky nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Zvláštní způsob dodání (doručení) spočívá v tom, že projev vůle musí být zaměstnanci doručen do vlastních rukou.

Požadavek na zvláštní způsob dodání (doručení) dopadá jen na projevy vůle zaměstnavatele určené zaměstnanci, které se týkají:

•    výpovědi z pracovního poměru,

•    okamžitého zrušení pracovního poměru,

•    zrušení pracovního poměru ve zkušební době,

•    dalších písemností týkajících se skončení pracovního poměru (odstoupení od pracovní smlouvy, odvolání výpovědi z pracovního poměru i souhlas s jejím odvoláním, tzv. faktické úkony, tj. například upozornění zaměstnance na možnost výpovědi pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, výzva k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků atd.,

•    skončení pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti,

•    odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance nebo vzdání se tohoto místa (jde nejen o odvolání vedoucích zaměstnanců, u nichž se podle § 33 odst. 3 ZP jmenováním na vedoucí pracovní místo zakládá pracovní poměr, také o odvolání z pracovního místa u vedoucího zaměstnance, jehož pracovní poměr byl založen pracovní smlouvou a který se se zaměstnavatelem podle § 73 odst. 2 ZP dohodl na možnosti odvolání a vzdání se pracovního místa),

•    mzdového výměru a

•    platového výměru.

Tento režim se však nevztahuje na dohody o rozvázání pracovního poměru a na dohody o zrušení právních vztahů založených dohodou o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, ačkoli i v těchto případech se jedná o skončení pracovněprávního vztahu.

Do vlastních rukou musí být uvedená právní jednání doručena vždy, neboť musí být učiněna písemně. Jinak (nebyla-li učiněna písemně) jsou jen zdánlivá (nicotná), a nemohou proto vyvolat žádné právní následky.

Na doručování ostatních právních jednání (písemností), neuvedených v § 334 ZP se subsidiárně použije obecná právní úprava doručování obsažená v občanském zákoníku. Doručování je pak založeno na teorii dojití, jejíž podstata je vyjádřena v § 570 odst. 1 OZ, podle kterého právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde a zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

Doručení do vlastních rukou zaměstnance

Zaměstnavatel doručuje svá písemná právní jednání uvedená v § 334 ZP zaměstnanci jejich předáním na pracovišti zaměstnavatele nebo kdekoli bude zaměstnanec zastižen, prostřednictví datové schránky, prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, anebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

Při výběru způsobu doručení písemnosti do vlastních rukou zaměstnance není zaměstnavatel nijak omezován v tom, pro který ze způsobů doručení uvedených v § 334a odst. 1 ZP se rozhodne. K doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb smí ale přistoupit, jen není-li možné, aby písemnost doručil zaměstnanci jejím předáním na svém pracovišti (tedy na pracovišti zaměstnavatele).

Pro posouzení, zda v konkrétním případě není možné, aby písemnost určenou do vlastních rukou zaměstnance mu zaměstnavatel doručil jejím předáním na pracovišti zaměstnavatele, je třeba přihlížet například k tomu, zda je zaměstnanec vůbec (objektivně) prostředky zaměstnavatele dosažitelný, zda zaměstnavatel již pokus o doručení učinil, co bylo důvodem případného neúspěšného doručení, zda vůbec má nějaký smysl učinit další pokus o doručení, jak naléhavé je doručení písemnosti, zda je možné očekávat, že doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb bude úspěšnější, než opakované doručování zaměstnavatelem apod. Nelze přitom přehlížet, že zákon výslovně hovoří o „pracovišti zaměstnavatele“. Nezahrnuje tak jakékoli pracoviště zaměstnance, zejména pracoviště zaměstnance pracujícího na dálku, tj. pracoviště zaměstnance pracujícího tzv. z domova, popřípadě jiného sjednaného místa. Na takovém „jiném“ pracovišti může zaměstnavatel doručit zaměstnanci podle § 334a odst. 1 písm. b) ZP. Toto rozlišení má význam právě proto, že pouze neúspěšné (nemožné) doručení (předání) písemnosti na pracovišti zaměstnavatele umožňuje zaměstnavateli doručovat prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Neúspěšné doručení (předání) písemnosti „kdekoli bude zaměstnanec zastižen“ doručovat prostřednictvím provozovatele poštovních služeb neumožňuje.

Poštovní služby provozuje ten, kdo splňuje obecné podmínky pro podnikání uvedené v § 17 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých dalších zákonů (zákon o poštovních službách) a kdo písemně oznámil podle § 18 téhož zákona Českému telekomunikačnímu řadu. Jedním z provozovatelů poštovních služeb jsou držitelé poštovní licence. Obsahem poštovní licence je povinnost zajistit všeobecnou dostupnost některých nebo všech základních služeb na celém území České republiky nebo na jeho části a doba platnosti této licence. Držitel poštovní licence a každý jiný provozovatel poštovních služeb vydáví v písemné formě své poštovní podmínky, které je povinen zpřístupnit v každé své provozovně a rovněž způsobem umožňujícím dálkový přístup. Poštovní podmínky musí srozumitelným, úplným a snadno přístupným způsobem obsahovat minimálně popis poskytované poštovní služby.

Provozovatel poštovních služeb

nemůže, s ohledem na poštovní tajemství, znát obsah poštovní zásilky, i když je v ní obsažena listina uvedená v § 334 ZP. Provozovatel poštovních služeb nemusí tedy bez dalšího při jejím doručování postupovat podle podmínek stanovených v zákoníku práce. Zaměstnavatel je proto (jako odesílatel) povinen zajistit, aby doručení listiny prostřednictvím provozovatele poštovních služeb proběhlo podle podmínek stanovených zákoníkem práce, a to výběrem takové poštovní služby (ze služeb nabízených zpřístupněním poštovních podmínek nebo s provozovatelem poštovních služeb individuálně sjednaných), která těmto podmínkám odpovídá. Zaměstnavatel tedy může doručovat listiny určené zaměstnanci prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, jen jestliže z vyhlášených poštovních služeb zvolí (popřípadě s provozovatelem poštovních služeb individuálně sjedná) takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy vyplývala pro provozovatele poštovních služeb povinnost dodat listinu adresátu za podmínek uvedených v zákoníku práce. Nevybere-li takovou poštovní službu, která by odpovídala v zákoníku práce stanoveným podmínkám nebo nenabízí-li určitý provozovatel poštovních služeb ve svých poštovních podmínkách vůbec službu, která by odpovídala v zákoníku práce stanoveným podmínkám pro doručování písemností, a ani s ním zaměstnavatel takovou službu individuálně nesjedná, nesmí zaměstnavatel přistoupit k doručování listin prostřednictvím takového držitele poštovní licence.

Osobní doručování listiny zaměstnanci

spočívá v tom, že zaměstnavatel předá listinu zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti zaměstnavatele, v bytě zaměstnance nebo kdekoli jinde, kde zaměstnance zastihne, například v divadle, na ulici, v restauraci apod. Doručení je možné nejen v pracovní době, ale i po jejím skončení anebo též v nočních hodinách. Po zaměstnanci však nelze vyžadovat, aby se dostavil na zaměstnavatelem určené místo k převzetí písemnosti.

Je-li zaměstnavatelem právnická osoba, mohou doručení provést ti, kdo za ni právně jednají v pracovněprávních vztazích, popřípadě další její zaměstnanci, kteří tím byli pověřeni. V případě, že zaměstnavatelem je fyzická osoba, mohou doručování místi ní provést její zaměstnanci, které tím pověřila. Za stát doručují písemnosti vedoucí příslušné organizační složky státu, za podmínek uvedených v zákoně č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, jeho další zaměstnanci, popřípadě další tím pověření zaměstnanci. Přípustné je též doručení prostřednictvím zástupce zaměstnavatele.

Z požadavku doručení písemnosti do vlastních rukou zaměstnance vyplývá, že zaměstnavatel (jím pověřený zaměstnanec nebo jeho zástupce) ji může odevzdat jen zaměstnanci, popřípadě jeho opatrovníkovi nebo jinému zástupci. Kdyby byla předána někomu jinému, nepovažuje se za doručenou, i kdyby se jeho prostřednictvím nakonec do rukou zaměstnance (jeho opatrovníka nebo zmocněnce) dostala.

Při osobním doručování prováděném zaměstnavatelem si zaměstnanec nemůže vyhradit, že listinu převezme poté, co se seznámí s jejím obsahem.

Odmítne-li zaměstnanec převzít listinu, kterou se mu zaměstnavatel nebo jeho zástupce pokusil doručit, považuje se tím listina za doručenou. O tom následku zaměstnanec nemusí být – na rozdíl od odmítnutí písemnosti při doručování písemnosti prováděné prostřednictvím držitele poštovní licence – při odmítnutí převzít písemnost poučen.

V případě, že zaměstnanec neposkytne součinnost nezbytnou k doručení písemnosti, nepokládá se písemnost za doručenou. Oproti doručování písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nastává při osobním doručování fikce doručení jen tehdy, jestliže zaměstnanec odmítne písemnost převzít.

Doručení listiny zaměstnanci, popřípadě to, že zaměstnanec odmítl písemnost přijmout, musí být zaměstnavatel připraven kdykoliv v budoucnu v případě potřeby prokázat, zejména např. u soudu. Průkaz doručení či pokusu doručení zpravidla poskytne zaměstnavatelem vyhotovený písemný záznam, na němž zaměstnanec potvrdí svým podpisem převzetí listiny nebo na němž bude potvrzeno (tím, kdy doručení za zaměstnavatele prováděl, popřípadě též svědky doručení), že zaměstnanec přijetí písemnosti odmítl.

Doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb

Zaměstnavatel může své listiny o pracovněprávních jednáních doručovat zaměstnanci prostřednictvím držitele poštovní licence jen tehdy:

•    není-li možné, aby byly zaměstnanci doručeny na pracovišti zaměstnavatele,

•    jde-li o takového provozovatele poštovních služeb, který nabízí ve svých poštovních podmínkách uzavření takové poštovní smlouvy, z níž vyplývá povinnost provozovatele poštovních služeb doručit poštovní zásilku s listinou za podmínek stanovených zákoníkem práce, nebo se kterým bylo uzavření takové poštovní služby sjednáno individuálně, a

•    vybral-li zaměstnavatel u takového provozovatele poštovní službu, ze které vyplývá povinnost provozovatele poštovních služeb doručit poštovní zásilku za podmínek stanovených zákoníkem práce.

Podmínky, které musí být splněny k tomu, aby došlo k doručení písemností uvedených v § 334 ZP prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, jsou uvedeny v § 336 ZP. Kdyby všechny stanovené podmínky nebyly splněny, lze považovat listinu za doručenou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, jen jestliže ji případně převzala místo zaměstnance osoba, kterou k tomu zmocnil na základě písemné plné moci se svým úředně ověřeným podpisem.

Doručovací adresou je při tomto způsobu doručování adresa, kterou „zaměstnanec zaměstnavateli písemně sdělil“.

Dovedeno do důsledku to znamená, že zaměstnavatel musí zaměstnanci doručovat na „adresu, kterou zaměstnavateli písemně sdělil“, i když má vědomost o tom, že se na takové adrese nezdržuje (tuto skutečnost však zaměstnavateli nesdělil). Pak ovšem hrozí, že se písemnost bude považovat za doručenou uplynutím posledního dne úložné lhůty nebo dnem, kdy došlo ke znemožnění doručení písemnosti pro neposkytnutí potřebné součinnosti, i když – objektivně vzato – se zaměstnanec ani při vynaložení maximální opatrnosti nemohl o pokusu doručení dozvědět.

Zdržuje-li se zaměstnanec po dobu dovolené, dočasné pracovní neschopnosti, péče o člena své domácnosti, vojenské služby nebo z jiných podobných důvodů na „jiné adrese“, zaměstnavatel může v této době doručovat zaměstnanci své písemnosti jen na tuto „jinou adresu“. Doručení na jinou (odlišnou) adresu (např. adresu trvalého bydliště) je neúčinné, i kdyby se na ní zaměstnanec jinak zdržoval.

V případě, že se zaměstnanec na adrese, kterou dříve oznámil svému zaměstnavateli, již nezdržuje trvale a že mu tuto novou adresu zaviněně neoznámil, je opodstatněn závěr, že tím neposkytl součinnost nezbytnou k doručení písemnosti. V takovém případě se písemnost považuje za doručenou dnem, kdy provozovat poštovních služeb nemohl zaměstnanci doručovanou poštovní zásilku odevzdat.

V zájmu prokazatelnosti doručení listiny provedeného prostřednictvím držitele poštovní licence se stanoví, že musí být doloženo písemným záznamem, uvedenému požadavku vyhovuje každý záznam, z jehož obsahu vyplývá, kdo a kdy doručovanou zásilku převzal.

Pro případ, že zaměstnanec nebyl doručovatelem v místě doručování zastižen, zákoník práce stanoví, že písemnost se uloží v provozovně poskytovatele poštovních služeb nebo u obecného úřadu a že se zaměstnanec vyzve písemným oznámením, aby si písemnost vyzvedl do 15 dnů.

V písemném oznámení se mu také sdělí, kde, od kterého dne a v kterou dobu si může písemnost vyzvednout a musí být v něm také poučen o následcích odmítnutí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení písemnosti. Neposkytnutí součinnosti v tomto smyslu může také spočívat v tom, že si adresát (zaměstnanec) uloženou poštovní zásilku ve stanovené lhůtě nevyzvedne, ačkoli mu v tom – objektivně vzato – nic nebránilo.

Písemné oznámení o výzvě k vyzvednutí uložené zásilky se adresátu zanechá zpravidla ve schránce, opatřené jeho jménem a příjmením nebo alespoň příjmením, popřípadě ve schránce, u níž lze s ohledem na okolnosti předpokládat, že ji zřídil zaměstnanec. Skutečnost, že oznámení se případně nedostalo k adresátu (například proto, že domovní nebo jiná zaměstnancem užívaná schránka byla poškozena nebo že písemné oznámení o výzvě vyzvedla jiná osoba, která ji zaměstnanci včas nebo vůbec nepředala) a že se tedy zaměstnanec o uložení písemnosti nedozvěděl, nemá žádný právní význam. Na písemnosti se vyznačí, kdy byla písemnost uložena.

Z hlediska požadavků na poštovní smlouvu z uvedeného zejména vyplývá, že:

•    doba, po kterou je pro adresáta (zaměstnance) připravena uložená poštovní zásilka k vyzvednutí u příslušné provozovny provozovatele poštovních služeb (možnost uložení poštovní zásilky u obecního úřadu je zjevně zastaralá a v praxi nepoužívaná), činí 15 dnů, aniž by mohla být zkrácena či například na žádost adresáta prodloužena,

•    písemné oznámení o výzvě k vyzvednutí uložené zásilky musí vždy obsahovat nejen údaj o délce lhůty určené k vyzvednutí a o tom, kde, od kterého dne, ve kterou dobu si může písemnost vyzvednout, ale rovněž poučení, jaké jsou následky případného odmítnutí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení písemnosti.

Uvedené požadavky rovněž představují povinnosti, které ve smyslu § 334a odst. 3 ZP musejí vyplývat pro provozovatele poštovních služeb z uzavřené poštovní smlouvy.

Poštovní podmínky

Zákoník práce vyžaduje, aby zaměstnavatel vybral pro doručení své písemnosti uvedené v § 334 ZP zaměstnanci (jeho opatrovníkovi či jinému zástupci) u držitele poštovních služeb takovou poštovní službu, v níž:

•    poštovní zásilka bude podána „doporučeně“ (doručující organizace stvrdí doručení adresátovi) s dodáním do adresáta, přičemž kromě adresáta smí být dodána jen osobě, kterou adresát k přijetí zásilky zmocnil písemnou plnou mocí, na níž podpis adresáta úředně ověřen,

•    dodání zásilky bude potvrzeno na „dodejce“(doručence)

•    poštovní zásilka bude adresátu, u něhož nebyl pokus o dodání v místě určeném v poštovní adrese úspěšný, uložena u provozovatele poštovních služeb po dobu 15 dnů,

•    výzva k vyzvednutí uložené zásilky bude obsahovat vždy údaj o délce lhůty určené k vyzvednutí a o tom, kde, od kterého dne, a ve kterou dobu si může zásilku vyzvednout, jakož i poučení, jaké jsou právní následky, dojde-li případně k odmítnutí přijetí zásilky adresátem nebo neposkytne-li adresát všechnu součinnost nezbytnou k dodání zásilky,

•    adresáta, který odmítl dodávanou poštovní zásilku přijmout, bude doručovatel povinen při pokusu o dodání poučit o následcích odmítnutí, tedy o tom, že v zásilce obsažená písemnost se považuje za doručenou dnem, v němž došlo k odmítnutí.

JUDr. Eva Dandová

ZÁKON č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce

§ 334

Společné ustanovení o doručování

Při doručování výpovědi, okamžitého zrušení, zrušení ve zkušební době a dalších písemností týkajících se skončení pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti, s výjimkou dohody podle § 49 a § 77 odst. 5 písm. a), a při doručování odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance nebo vzdání se tohoto místa, mzdového výměru nebo platového výměru (dále jen „písemnost”), se postupuje podle § 334a až 337.

§ 334a

Obecné ustanovení o doručování písemnosti zaměstnavatelem

(1) Písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou

a)  jejím předáním na pracovišti zaměstnavatele,

b)  jejím předáním, kdekoliv bude zaměstnanec zastižen,

c)  prostřednictvím datové schránky,

d)  prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, nebo

e)  prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

Prostřednictvím provozovatele poštovních služeb může zaměstnavatel doručit písemnost zaměstnanci pouze v případě, není-li možné doručení na pracovišti zaměstnavatele.

(2) Odmítne-li zaměstnanec převzít písemnost doručovanou způsobem podle odstavce 1 písm. a) nebo b), považuje se tato písemnost za doručenou dnem, kdy zaměstnanec její převzetí odmítl.

(3) Je-li písemnost doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, vybere zaměstnavatel takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy vyplývala povinnost doručit poštovní zásilku obsahující písemnost za podmínek stanovených tímto zákonem.

§ 336

Doručování zaměstnavatelem
prostřednictvím provozovatele
poštovních služeb

(1) Písemnost, kterou doručuje zaměstnavatel prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zasílá zaměstnavatel na poslední adresu zaměstnance, kterou zaměstnanec zaměstnavateli písemně sdělil. Písemnost může být doručena také tomu, ...