Rizika putování za „husičkou“

MUDr. Pavel Malovič

Podzimní období je těžkou zkouškou pro trávicí systém mnoha lidí požitkářského charakteru. Způsobují to nejen změny počasí, depresivní chvilky anebo posun času na zimní variantu, ale i typické husí a kachní hody a vinobraní. Voňavé mastné lokše, nadměrný příjem rozmanitých druhů alkoholu v různých kombinacích a přejídání se výrazně přepečenými husami a kachnami - to všechno představuje velké riziko celkového zažívacího diskomfortu a nejednou i doslova smrtelného nebezpečí.

KŘEČE JÍCNU

V nejneočekávanějších chvílích a náhle se během hodování můžou u lidí objevit bolesti horní poloviny hrudníku, často vyzařující do krku, brady a obou paží. K tomu se přidává bolestivé a ztížené polykání, dostavuje se pocit uvíznutí potravy v jícnu, objevuje se kašel. Takový problém se může vyskytnout v každém věku, nejčastěji však náhle mezi 20. a 40. rokem života, přičemž obě pohlaví bývají postižena stejně často. Bolest bývá nezřídka mylně považována za příznak infarktu srdce. Riziko potíží se zvyšuje u jedinců, kteří mají dlouhodobé problémy s pálením žáhy či s poruchami trávení a zhoršení stavu nastává při stresu, ale i během bujaré zábavy, při „hltavé“ konzumaci jídla a pití příliš horkých a studených nápojů. Křeče zabraňují přirozenému postupu potravy do žaludku. Výsledkem je ztížené polykání a váznutí jídla v „krku“, případně jeho „uložení“ v horní rozšířené části jícnu.

Bolestivost je vlastně výsledkem křečovitého stažení jícnového svěrače (sfinkteru). Někdy je příčinou chybná komunikace mezi svaly svěrače a nervovým zásobením jícnu, jindy o následek poruch trávení a nedostatečného uzavírání prostoru mezi jícnem a žaludkem, kdy se může natrávená potrava reflexně vracet ze žaludku nazpět do jícnu. Lékařské vyšetření však musí vyloučit závažnější podezření - například pozánětová zúžení, polypy, vředy nebo rakovinu jícnu.

Proto není radno váhat a podle možností se co nejrychleji podrobit kontrastnímu rentgenovému vyšetření, kontrole svalové aktivity svěrače, která změří sílu svalových stahů i klidový tlak svěrače, a esofagoskopii - optickému vyšetření jícnu.

ŽALUDEČNÍ
NEVOLNOST

Po husích hodech může být ráno zle od žaludku, jako by v něm byl kámen, člověk se cítí nafouknutý a po pokusu něco „malého“ sníst se situace mírně zhorší.

Nezvrací, i stolice je v normě. Tento druh nevolností bývá projevem více onemocnění. Speciální výstelka žaludku (jeho sliznice) je celkem dobře chráněna proti „útokům“ potravy, léků, ale i vlastním kyselinám a trávicím šťávám souvislou vrstvou hlenu. Když se tato „bariéra“ nějakým způsobem naruší, dochází k postupné destrukci sliznice. To se projevuje nejprve akutním zánětem (gastritida), který později může vyústit do chronicity, a také až do vředové choroby, a to i u doposud zdravého jedince, který dokáže sníst i „hřebíky“. Situaci napomáhají, stav zhoršují, případně „spolupracují“ na jejím vzniku asi v 75 procentech některé bakterie (helicobacter pylori), na lačno požívaná káva, kořeněná a mastná jídla i dlouhodobější konzumace volně prodejných nesteroidních protizánětlivých léků s obsahem diclofenaku sodného a draselného, ibuprofenu a preparátů s kyselinou acytylsalicylovou. Svou úlohu sehrává při problémech se žaludkem permanentní stres.

Vředová choroba trávicího ústrojí se sice častěji vyskytuje na dvanáctníku (první úsek tenkého střeva, hned za žaludkem), ale když je problém přímo v žaludku, také to „stojí za to“. Nejčastější je bolest břicha těsně pod hrudním košem („na soláru“) a poměrně často souvisí s jídlem - dvanáctníkový vřed obvykle strava utiší, kdežto žaludeční vyprovokuje jídlo k ještě větším bolestem. Doprovodnými pocity může být nadýmání a plnost a nafouknutí, slinění, pocity na zvracení. Horší je, pokud už dochází ke ztrátě chuti k jídlu a hubnutí, případně zvracení krve a tmavě zbarvené stolici („smůlovitá“, hnilobně páchnoucí). S víc než dvěma týdny uvedených příznaků po akci je „šance“ na vřed dost vysoká. Není radno vůbec váhat s návštěvou u specialisty - gastroenterologa, všechno se dá řešit.

„SPÍCÍ“ ŽLUČNÍKOVÉ KAMENY

Porušení relativně normálního režimu stravovacím deliktem může i u relativně zdravých lidí vyvolat intenzivní kolikovou (křečovitou) nebo tupou bolest v pravém podžebří, často vyzařující do zad a nahoru k pravé klíční kosti. Žlučník! Bolest se zhoršuje při hlubokém nádechu, předklonu nebo tlaku na bolestivé místo. Někdy se objeví i nevolnost, zvracení, mírně zvýšená teplota s pocením i akusticky nevhodným odcházením plynů otvory těla.

Nejčastějším důvodem takových problémů právě při podzimním hodování bývá uvíznutí jednoho nebo více kamínků, o nichž postižený dosud nevěděl, ve žlučových cestách. Záchvat obvykle vyvolává vydatné mastné jídlo a potíže trvají, než kamínek projde skrze žlučovod a přechodné uzavření (obstrukce) se neuvolní.

Při uvíznutí kamínku ve žlučových cestách bolest přetrvává a zhoršuje se. Pokud kolika neustoupí a záchvat trvá několik dní, vznikají nežádoucí komplikace. V průběhu záchvatu je třeba přestat konzumovat potravu i nápoje a doporučuje se klid na lůžku v teple. V samoléčbě dostupné léky proti bolesti málokdy účinkují, většinou jsou nezbytná silná analgetika a uvolňující léky (spasmolytika), které by měl po co nejrychlejším vyšetření ordinovat lékař.

Žlučníkové kameny jsou obvykle složeny z cholesterolu. Pokud nepřinášejí žádné potíže, člověk nemusí vůbec vědět o tom, že je ve svém žlučníku má. Riziko výskytu kamenů se zvyšuje s věkem a počet žen s tímto onemocněním vysoko převyšuje počet mužů.

Problémy se žlučníkem jsou často předvídatelné a určitá prevence výskytu záchvatů spočívá v úpravě složení stravy, vyloučení alkoholu nebo drastické redukci jeho požívání, snížení případné nadváhy a hladiny cholesterolu. Dámám se žlučníkovými potížemi se doporučuje vysadit hormonální antikoncepci. Léčba léky je „celoživotní“, spíš se doporučuje operativní řešení šetrnou cestou (laparoskopicky), případně rozdrcení kamínků tlakovými vlnami (lipotripsia) na menší kousky, které se potom vyplaví z těla.

Déle než dva dny trvající žlučníkový záchvat, provázený horečkou a zežloutnutím, vyžaduje okamžité vyšetření. Hrozí totiž vážnější komplikace - prasknutí žlučovodu či žlučníku, zánět jater nebo často zejména zánět slinivky.

AKUTNÍ ZÁNĚT
SLINIVKY

Podžaludková žláza (pankreas) má dvě důležité funkce: endokrinní (produkuje hormon inzulin přímo do krve) a exokrinní (pankreatickou šťávu, složenou z různých enzymů, posílá vývody do dvanáctníku). Při postižení endokrinní části se vyvíjí cukrovka (diabetes mellitus), a když je zasažena exokrinní část, vzniká zánět slinivky (pankreatida). Nejčastější faktory, které se spolupodílejí na vzniku a vývoji pankreatického poškození, jsou spojeny s přítomností žlučových kamenů (cholelitiáza), dietní chybou i alkoholem. Jinými příčinami můžou být infekční choroby, poruchy látkové přeměny tuků (hyperlipidémie) anebo užívání některých léků (estrogeny, tetracyklin, furosemid, léky proti bolesti).

Po příjmu neobvyklého množství „těžké“ stravy i alkoholickém excesu, což se během podzimních radovánek stává, může vzniknout i z relativně plného zdraví dramatická situace, kdy se ucpe – nejčastěji sestoupeným žlučovým kamínkem – vývod ze slinivky. Tím se zablokuje přívod pankreatických šťáv do trávicího traktu a spustí se zánětlivý proces, na jehož konci je destrukční samonatrávení tkáně slinivky. Vzniká náhlá břišní příhoda, vyžadující okamžitou hospitalizaci na jednotce intenzivní péče. Postižený trpí náhlými svíravě-křečovými krutými bolestmi v oblasti pupku a levého nadbřišku, které mohou vyzařovat pod oba žeberní oblouky a do zad. Stav je provázen celkovou nevolností, výskytem studeného potu, zvracením natrávené potravy, někdy zvýšenou teplotou nebo zežloutnutím očních bělm. Toto je typický obraz akutní pankreatidy. Po jejím přeléčení často vznikají v tkáni slinivky dutinky (cysty). Pokud akutní zánět proběhne u jinak zdravého jedince bez komplikací, nemusí přejít do chronické formy. Pokud se tak stane, jde o onemocnění obtěžující postiženého různými způsoby až do konce života. Takto trpící člověk je potenciálně ohrožen vznikem zhoubného procesu.

RADA!

Když má jedinec kvalitně pracovat a podávat dobré výkony v zaměstnání, nesmí se přejídat a být spíše napůl sytý. Jeho krevní oběh se soustředí „jen“ na dodávku krve pro pracující svaly a mozek a nerozptyluje se tak přílišným dodáváním krve žaludku, nezbytné pro trávení potravy.