Rizikový sladký život

Historie nás přesvědčuje, že sklon lidí konzumovat sladkosti má dávné kořeny. V mohylách starověkých vládců se při archeologických vykopávkách našly například zbytky medu, který jim dávali na poslední cestu, aby si osladili posmrtný život. Ve starém Římě byla sladká jídla „jídlem bohů“. Ve středověku se v ženských klášterech vyráběly sladkosti, kterým dávaly klášterní pojmenování – motlitba, trpělivost a podobně.

V současné výživě se příjmu cukrů bráníme velmi těžko

Je to i proto, že jde víceméně o hlavní a nejdostupnější zdroj energie. Slovo cukr se ale v našich myslích a podvědomí spojuje především s dodatkem „sladký“, a proto se mnozí víc hlásí ještě stále k ne právě nejvhodnějšímu řepnému cukru a k pečivu z bílé mouky, které sladce chutná. Tento cukr se velmi rychle vstřebává a rychle zvyšuje hladinu krevního cukru (glykémii), což provokuje organismus k vyšší produkci inzulinu – hormonu slinivky břišní (pankreatu). Jeho vlivem se nadbytečný cukr mění na zásobní tuk. Celá tato situace je pro udržení zdravějšího života mimořádně nepříznivá. Měli bychom tedy konzumovat zejména komplexní (složité) cukry, jejichž sladkou chuť necítíme. Jedná se zejména o rostlinné polysacharidy (škroby) v celozrnné mouce nebo hnědé rýži, které obsahují vlákninu, vitamíny a další látky chránící a upevňující zdraví.

Lidé však mnohem raději přijímají cukr v jednoduché podobě. A tam je vzpomínaný kámen úrazu. Sladí si čaj i kávu a přijímají jej v rozličných potravinách i pochutinách. Bramborové hranolky, exotické ovoce, výrobky z bílé mouky, bílá rýže – to všechno jsou produkty, které se chovají v těle jako jednoduché cukry. Stejně tak pizza, bramborové lupínky (čipsy), zákusky, koláče nebo čokoláda. Cukr se přidává do mléčných a masných výrobků, průmyslově vyráběných omáček, přísad na grilování nebo do hořčice, majonézy, tatarské omáčky anebo kečupu. Je to „tajná“ ingredience téměř všech technologicky zpracovaných potravin. K nejhorším patří různé tyčinky z kategorie takzvaných „zdravých energetických“ výživových doplňků, které konzumují ve velkém množství bez rozmyslu, a velmi špatné jsou i slazené nápoje. Po vypití dvě deci velké sklenice koly dostane člověk do těla sladkost o hodnotě více než pěti kostek bílého cukru a sklenice ovocného „krabicového“ džusu ho nadopuje až šesti kostkami jednoduchého cukru!

Podle odborníků by měl člověk, který fyzicky nepracuje,

denně přijmout maximálně 60 gramů cukru, přičemž za rok průměrný Slovák v potravinách sní a vypije okolo 40 kg cukru za rok, což je asi 4 až 5krát tolik. Často se však přijímá ještě ve vyšších množstvích. Zejména během různých oslav a svátků, jakými jsou například Vánoce či přelom roku ze Silvestra na Nový rok. Nadbytek jednoduchého cukru je podle více studií pro lidské tělo pravděpodobně stejně škodlivý jako tabák či alkohol. Jeho nadměrná konzumace způsobuje velké výkyvy hladiny cukru v krvi, což způsobuje vyplavování inzulinu z pankreatu a hormonální nerovnováhu, nadváhu, ukládání tuků ve vnitřních orgánech (zejména játrech!), podporuje růst plísní a množení parazitů ve střevech.

Kdyby byl dnes jednoduchý cukr „americky“ přehodnocen prostřednictvím celosvětově uznávané instituce FDA (Federal Drug Administration – Úřad pro kontrolu potravin a léčiv v USA), byl by určitě označen za drogu. Jeho konzumace totiž vysílá do mozku takový impulz, že vznikají pocity štěstí a radosti podobně jako při utišení hladu, zahnání žízně nebo po sexu.

Hormon štěstí – dopamin,

který se při tom uvolňuje, přináší organismu konzumenta zároveň podobnou vnitřní situaci jako alkoholikovi alkohol a narkomanovi droga. Tělo toho, kdo ho požívá, si proto po čase na „obvyklou dávku“ zvykne a brzy mu začíná chybět. Žádá si potom stále víc a víc cukru, protože mozek po určitém období jeho konzumace „otupí“ a dopamin se vyplaví až po mnohem mocnějším stimulu. Tento návyk, který je zpočátku „jen“ psychický, přechází později do fyzického. Oba stavy jsou alarmující, a proto je třeba jednoduché cukry postupně vysadit. Vyžaduje to však radu lékaře nebo výživového poradce jak na to, neboť abstinenční příznaky mohou člověka postupně likvidovat. Přicházejí bolesti hlavy, neustálá nutkavá chuť na sladké, nedostatek koncentrace, třes a nervozita. Vyházet sladkosti a přestat pít sladké nápoje je pouze začátek, protože pokud nevíte, jak chuť na sladké uspokojit, tedy jak si uspořádat talíř a příjem potravy tak, aby byl vyrovnaně pestrý a zároveň udržoval vyrovnanou hladinu krevního cukru v krvi, tak se vám těžko podaří závislosti na sladkém zbavit.

Cukr má typickou sladkou chuť,

které vděčí za svoji schopnost podráždit chuťové buňky jazyka. Cukrový „závislák“ po ní prahne, a když se mu cukr odpírá, snaží se ho nahradit nekalorickými umělými sladidly, ale to situaci neřeší. Umělými sladidly sice uspokojí jazyk, neboť ten rozdíl nepostřehne, ale jeho tělo obě látky odlišuje. Sladidlo totiž vnímá moudré mozkové centrum jako „kaloricky prázdné“ a falešné, a proto konzumentovi nevyšle dopaminovou odměnu štěstí – nenechá se ošálit. Stejně tak umělým sladidlem neoklame trávicí trakt. Takovouto látku střevní buňky ignorují, a tak se po konzumaci falešně sladkých potravin a nápojů nedostaví vytoužený pocit sytosti. Organismus je vnímá jako „hladové“ položky. Některé ze studií z posledních let dokonce prokázaly, že dlouhodobé používání náhražek cukru může v organismu „rozhodit“ vnitřní kontrolu příjmu energie a v konečném důsledku člověku narušit metabolismus (látkovou přeměnu). Z toho všeho vyplývá, že důležitější, než nahrazovat jednoduchý cukr, je ho v rozumné míře omezit a poradit se s výživovým poradcem na téma jídelníčku. K tomu nám pomůže i znalost glykemického indexu potravin. Co to je?

Glykemický index (GI)

je pokusy stanovené číslo, které ukazuje, jak rychle se zkonzumovaný a strávený potravinový cukr (sacharid) dokáže proměnit na energii, tedy vyplavit do organismu ve formě krevního cukru.

Čím rychleji stoupá hladina cukru, tím je to „výhodnější“ pro přibírání na váze. Tehdy se totiž začne vyplavovat inzulin, hormon slinivky břišní (pankreatu), který podporuje ukládání tuku při nedostatečně intenzivním tréninku. Čím má potravina toto číslo vyšší, tím rychleji tento proces probíhá, například dřív se dostane do krve cukr ze slazeného nápoje kolového typu s indexem 110 než cukr z mrkve s indexem 25.