Rozdělování příjmů na spolupracující osobu, která má příjmy ze závislé činnosti

Jak rozdělovat příjmy a výdaje, je-li spolupracující osobou pouze manžel a jak postupovat v ostatních případech? Na které osoby a od kterých osob nelze příjmy a výdaje rozdělovat?

SPOLUPRÁCE MANŽELŮ - Zákon o daních z příjmů v § 13 stanoví, že příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení při samostatné činnosti s výjimkou podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti mohou být rozděleny mezi poplatníka a s ním spolupracující osoby, kterými se rozumí mimo jiné i spolupracující manžel.

Je-li spolupracující osobou pouze manžel, příjmy a výdaje se rozdělují tak, aby:

a)  podíl příjmů a výdajů připadající na manžela nečinil více než 50 % a

b)  částka, o kterou příjmy převyšují výdaje, činila

1.  za zdaňovací období nejvýše 540 000 Kč a

2.  za každý započatý kalendářní měsíc spolupráce nejvýše 45 000 Kč.

Obdobně, jako v případě manželů, se v souladu s § 21e odst. 3 zákona postupuje u partnerů podle zákona upravujícího registrované partnerství.

Příklad

Manželka má příjmy ze závislé činnosti s tím, že jí zaměstnavatel, u kterého učinila prohlášení podle § 38k odst. 4 zákona provádí roční zúčtování záloh. V letošním roce vypomáhala manželovi v jeho podnikání. Otázkou je, jak na ni manžel bude rozdělovat příjmy a výdaje a zda může manžel do daňových výdajů uplatnit i výdaje na pracovní cesty spolupracující manželky.

Na spolupracující manželku může manžel rozdělit 50 % příjmů a výdajů, maximálně však 540 000 Kč ročně.

Má-li manželka příjmy ze závislé činnosti podle § 6 zákona a bude-li mít ještě příslušné příjmy a výdaje z podnikatelské činnosti při vypomáhání manželovi, bude muset za letošní rok podat daňové přiznání. Roční zúčtování záloh na daň jí zaměstnavatel provést nemůže. Zákon v § 38g stanoví mimo jiné, že daňové přiznání není povinen podat poplatník, který má příjmy ze závislé činnosti podle § 6 pouze od jednoho a nebo postupně od více plátců daně včetně doplatků mezd od těchto plátců (§ 38ch odst. 4). Podmínkou je, že poplatník učinil u všech těchto plátců daně na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani podle § 38k, a vyjma příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž je vybírána daň srážkou sazbou daně podle § 36, nemá jiné příjmy podle § 7 až 10 vyšší než 6 000 Kč.

Převýší-li příjmy z podnikatelské činnosti provozované za spolupráce s manželem (rozumí se příjmy hrubé, nesnížené o výdaje) na straně manželky zákonný limit 6 000 Kč, musí manželka daňové přiznání podat.

Do daňových výdajů může manžel uplatnit i výdaje na pracovní cesty spolupracující manželky v souladu s § 24 odst. 1 písm. k), resp. písm. zt) zákona, tj. ve skutečné doložené výši nebo paušální výdaj na dopravu.

Příklad

Podnikatel rozděluje příjmy a výdaje na spolupracující manželku. Při rozdělování výdajů není zřejmé, zda lze na spolupracující osobu rozdělit také tzv. úpravy prováděné v příloze č. 1 formuláře daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osoba, kterými jsou nejčastěji odpisy hmotného majetku a časové rozlišení splátek finančního leasingu.

Při rozdělování příjmů a výdajů na spolupracující osobu, je třeba vždy vycházet z přesného znění zákona. Zákon v § 13 stanoví mimo jiné, že na spolupracující osobu se rozdělují příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení dosažené při samostatné činnosti. Zákon tedy stanoví, že na spolupracující osobu se rozdělují příjmy a výdaje. Daňovým výdajem jsou odpisy hmotného majetku v souladu s § 24 odst. 2 písm. a) zákona, i úplata hrazená z důvodu finančního leasingu v souladu s § 24 odst. 2 písm. h) zákona. Z uvedeného důvodu se na spolupracující osobu rozdělí jak odpisy, tak i úplata.

Úpravy prováděné ve formuláři daňového přiznání, jsou úpravy základu daně. Konkrétně se může jednat o úpravy základu daně podle § 5 nebo § 23, např. zvýšení o hodnotu pohledávek a zásob, či snížení o hodnotu dluhů při ukončení nebo přerušení podnikatelské činnosti, úpravy základu daně při změně způsobu uplatňování daňových výdajů podle § 23 odst. 8 zákona, zvýšení základu daně o hodnotu zásob a pohledávek při přechodu z vedení daňové evidence na vedení účetnictví podle § 23 odst. 14 zákona apod. Těmito úpravami nejsou odpisy hmotného majetku a časové rozlišení splátek finančního leasingu, které jsou daňovým výdajem, a tak by měli být i uvedeny na tiskopisu daňového přiznání k dani z příjmů.

Příklad

Podnikatel a jeho spolupracující manželka s příjmy ze závislé činnosti, se rozhodli podat daňová přiznání za uplynulý rok tak, že manžel podal přiznání do konce června (vzal si daňového poradce) a manželka podala daňové přiznání do konce března. Je uvedený postup možný?

Postup manželů není v rozporu se zákonem, každý z manželů je samostatný právní subjekt a záleží zcela na jeho rozhodnutí, jak bude při podávání daňového přiznání postupovat.

Příklad

Manželka má příjmy ze závislé činnosti a ještě spolupracuje s manželem, který je společníkem veřejné obchodní společnosti, tedy společník právnické osoby. Může být manželův podíl z veřejné obchodní společnosti rozdělen na manželku jako spolupracující osobu?

V daném případě je nutno vycházet z § 13 zákona o daních z příjmů. Ten stanoví mimo jiné, že podíl společníka veřejné obchodní společnosti rozdělit na spolupracující osobu nelze.

Spolupráce manželů a ostatních osob

V ostatních případech spolupráce manžela, ostatních spolupracujících osob žijících s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti a členů rodiny zúčastněných na provozu rodinného závodu, popřípadě za spolupráce jen ostatních spolupracujících osob žijících s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti a členů rodiny zúčastněných na provozu rodinného závodu (spolupracující osoby jsou např. manželka, syn, snacha nebo jen syn a snacha poplatníka), musí být výše podílu na příjmech a výdajích stejná.

Příjmy a výdaje se rozdělují tak, aby:

a)  podíl příjmů a výdajů připadající na spolupracující osoby nečinil v úhrnu více než 30 % a

b)  částka, o kterou příjmy převyšují výdaje, činila

1.  za zdaňovací období nejvýše 180 000 Kč a

2.  za každý započatý kalendářní měsíc spolupráce nejvýše 15 000 Kč.

Rodinný závod

a osoby podílející se na něm definuje § 700 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Institut rodinného závodu upravuje poměry rodinného závodu sloužícího k obživě rodiny, práva a povinnosti zúčastněných členů rodiny pro případ, že není ujednáno něco jiného. Podle citovaného § 700 občanského zákoníku se za rodinný se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob. Na ty z nich, kteří trvale pracují pro rodinu nebo pro rodinný závod, se hledí jako na členy rodiny zúčastněné na provozu rodinného závodu. Na tyto osoby se částečně vztahovala již úprava § 13 zákona platná do konce r. 2014, která se zabývala spolupracujícími osobami, které žili s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti. Nebyl však upraven případ, kdy člen rodiny, který byl účasten na provozu rodinného závodu, nežil ve společně hospodařící domácnosti spolu s poplatníkem.

Sešvagřenou spolupracující osobou, na kterou lze rozdělovat příjmy a výdaje může být např. tchán, tchyně, snacha, zeť (tj. osoby sešvagřené v prvním stupni), švagr, švagrová (tj. osoby sešvagřené ve druhém stupni).

Rozdělit příjmy a výdaje na spolupracující osobu může poplatník i v případě, že vede účetnictví, zákon o daních z příjmů tomu nebrání. V daném případě poplatník rozdělí na spolupracující osobu výsledek hospodaření v souladu s § 23 odst. 2 písm. a) zákona. Limitem jsou částky 540 tis. Kč, případně 180 tis. Kč, uvedené v § 13 zákona.

Vede-li podnikatel účetnictví, spolupracující osoba není účetní jednotkou, o veškerých příjmech a výdajích účtuje poplatník s příjmy podle § 7 zákona, tj. sám podnikatel. Rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující osobu se v účetnictví poplatníka (ani v daňové evidenci neprojeví). Jde pouze o rozdělení příjmů a výdajů na další osobu, a tím ke snížení základu daně z příjmů v rámci rodiny.

Příklad

Manželka, která má příjmy ze závislé činnosti, navíc již tři roky spolupracuje s manželem podnikatelem a podle § 13 zákona si rozděluje na sebe polovinu příjmů a polovinu výdajů. V letošním roce od května navíc s manželem ještě spolupracuje zeť. Jak rozdělit příjmy a výdaje na spolupracující manželku, která sama spolupracovala od ledna do dubna a na spolupracujícího zetě, který spolu s tchýní spolupracuje od května?

V daném případě je třeba postupovat podle § 13 odst. 2 zákona. Na spolupracující manželku a zetě lze dohromady rozdělit nejvíce 180 000 Kč za rok.

Osoby na a od kterých nelze příjmy a výdaje rozdělovat

Zákon v § 13 odst. 4 stanoví, že příjmy a výdaje nelze rozdělovat:

a)  na dítě, které nemá ukončenou povinnou školní docházku,

b)  na dítě v kalendářních měsících, ve kterých je na něj uplatňováno daňové zvýhodnění na vyživované dítě,

c)  na manžela, je-li na něj uplatněna sleva na manžela, a

d)  na a od poplatníka, který zemřel.

Příjmy a výdaje nelze rozdělovat mimo jiné i na nebo od poplatníka, který zemřel, a to v návaznosti na § 239a daňového řádu, který zakotvuje obecný princip, podle kterého se pro účely správy daní hledí na právní skutečnosti tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti.

Příklad

Manžel podniká, manželka má příjem ze závislé činnosti s tím, že uplatňuje daňové zvýhodnění na studujícího syna. Otázkou je, zda otec může rozdělit příjmy a výdaje na syna, když daňové zvýhodnění na syna uplatňuje matka, a syn otci skutečně vypomáhá.

Zákon v § 13 odst. 4 výslovně stanoví, že příjmy a výdaje nelze rozdělovat na spolupracující osobu, pokud je na ni uplatňováno daňové zvýhodnění. Zákon nestanoví, že by se jednalo pouze o případ, kdy je daňové zvýhodnění uplatňováno osobou, která rozděluje příjmy a výdaje na danou spolupracující osobu. Je-li na syna uplatňováno daňové zvýhodnění, bez ohledu na to zda matkou nebo otcem, otec na syna rozdělit příjmy a výdaje podle § 13 zákona nemůže.

Příklad

Manžel rozděluje příjmy z podnikání podle § 7 zákona na manželku a na syna studenta. Manželka má příjmy ze závislé činnosti, syn jiné příjmy nemá. Otázkou je, zda může matka syna uplatňovat jako vyživovanou osobu, když sama na syna příjmy a výdaje nerozděluje, protože má pouze příjmy ze závislé činnosti.

Zákon v § 13 stanoví mimo jiné, že příjmy a výdaje nelze rozdělovat na děti v kalendářních měsících, ve kterých je na ně uplatňováno daňové zvýhodnění. Pokud v daném případě otec rozdělí na spolupracujícího syna příjmy a výdaje v souladu s § 13 zákona, matka nemůže na syna uplatnit daňové zvýhodnění podle § 35c zákona.

Příklad

Podnikatel vykonával celý rok výdělečnou činnost za spolupráce manželky. Syn ukončil v červnu vysokoškolské studium a od září se přihlásil k sociálnímu a zdravotnímu pojištění a na finanční úřad jako spolupracující osoba otce. Podle § 13 zákona nelze rozdělit příjmy a výdaje na osoby, které byly uplatněny jako vyživované. Jak správně postupovat při rozdělení příjmů a uplatňování daňového zvýhodnění na vyživované dítě?

Jestliže ve zdaňovacím období byla spolupracující osobou manželka a syn, lze rozdělit na tyto dvě spolupracující osoby celkem maximálně 180 000 Kč za rok. Pokud se jedná o syna je třeba pamatovat, že syn zahájil spolupráci až od září, tzn., že za 4 měsíce spolupráce matky a syna, lze na oba rozdělit 4 x 15 000 = 60 000 Kč. Limit pro syna by tedy měl být nižší než 60 000 Kč.

Pokud syn v červnu ukončil studium na vysoké škole a v červenci nevykonával výdělečnou činnost podle § 10 zákona o státní sociální podpoře, lze uplatnit daňové zvýhodnění na syna za leden až červenec.

Příklad

Manželka podniká a rozděluje příjmy a výdaje na manžela, který má příjem ze závislé činnosti a na 2 zletilé děti, které studují vysokou školu. Manželé mají ještě 2 nezletilé děti v základní škole. Manžel podal daňové přiznání za r. 2018, kde si na 2 děti, které spolupracující s matkou daňové zvýhodnění neuplatnil. Daňové zvýhodnění si však uplatnil na 2 nezletilé děti, a to ve výši na třetí a další dítě, tedy v nejvyšší možné výši, protože všechny děti splňují podmínky dané § 35c zákona. Je postup manžela v souladu se zákonem?

Manželovi v daném případě náleží daňové zvýhodnění na dvě děti, tj. ve výši 15 204 Kč na jedno dítě a ve výši 19 404 Kč na druhé dítě.

I když všechny 4 děti splňují zákonné podmínky dané § 35c zákona, ustanovení § 13 neumožňuje manželovi rozdělit na dítě příjmy a výdaje, pokud je na ně uplatňováno daňové zvýhodnění na vyživované dítě. Manželé mají možnost volby buď postupu podle § 13 zákona nebo podle § 35c zákona. Pokud si zvolí rozdělení příjmů a výdajů na vyživované děti podle § 13, současně tím rozhodnou u těchto dětí neuplatnit nárok na daňové zvýhodnění podle § 35c zákona. V takovém případě není možné tyto 2 děti zahrnovat nejen mezi děti, na které poplatník daňové zvýhodnění neuplatňuje, ale ani do počtu dětí rozhodného pro přiřazení příslušných částek daňového zvýhodnění podle § 35c zákona. Protože na tyto děti nárok na daňové zvýhodnění uplatnit nelze, nelze s nimi ani počítat pro účely zjištění výše nároku na zbývající děti. Jejich započítáním do celkového počtu dětí pro účely daňového zvýhodnění by manžel dosáhl výhody, která je v rozporu s cílem a smyslem právní normy. Vzájemný vztah mezi § 13 a § 35c zákona je vylučovací. Buď manželé uplatní jednu výhodu s vědomím, že na druhou ztratí nárok, a naopak uplatní-li druhou výhodu, ztratí nárok na první.

Na podporu lze použít judikaturu Ústavního soudu, např. Usnesení ÚS III. ÚS 374/06 z 31.10.2007, ve kterém Ústavní soud mimo jiné uvádí, že Ústavní soud pravidelně konstatuje, že neudržitelným způsobem používání práva je jeho aplikace, vycházející pouze z jeho jazykového výkladu, neboť představuje jen prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Ten je východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu, k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad. Každé ustanovení právního předpisu je proto třeba chápat v kontextu s jinými ustanoveními příslušného právního předpisu a v souvislostech celého právního systému (rovina systematického výkladu); nelze je proto zkoumat, vyložit, poznat izolovaně. Zákon v § 13 jasně omezil právo na uplatnění možnosti rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující osoby v případě, kdy je na tyto osoby uplatněno daňové zvýhodnění. Z toho lze vyvodit, že použili-li manželé možnost podle § 13 zákona a na 2 děti uplatnili rozdělení příjmů a výdajů, pak na tyto děti nelze získat jakoukoliv výhodu v rámci daňového zvýhodnění, a to ani výhodu v podobě zahrnutí těchto dětí do počtu vyživovaných dětí, protože tím by na zbývající dvě děti získali daňové zvýhodnění v takové výši, jež by byla v rozporu s cílem sledovaným danou právní úpravou.

ROZDĚLENÍ DAŇOVÉ ZTRÁTY - Příjmy a výdaje je možno rozdělit i v případě, kdy výdaje převyšují příjmy, a samostatná činnost poplatníka skončila ztrátou. Spolupracující osoba si uplatní u dílčího základu daně podle § 7 daňovou ztrátu, kterou může odečíst od základu daně po dobu 5 let, bezprostředně následujících po roce, v němž byla ztráta vyměřena. V daném případě je třeba pamatovat na skutečnost, že pokud má spolupracující osoba ještě příjmy ze závislé činnosti, ztrátu od příjmů ze závislé činnosti odečíst nemůže.

Příklad

Manželka rozšířila podnikání a od června ji v obchodní činnosti vypomáhal manžel, který má příjmy ze závislé činnosti. Otázkou je, zda jsou předmětem dělení příjmy a výdaje připadající na období od 1. června až do konce prosince, nebo zda se dělí příjmy a výdaje celého zdaňovacího období. Dále je otázkou, jak se bude postupovat v případě, že manželka vykáže ztrátu.

Jestliže manžel od června spolupracoval s manželkou, která má příjmy z podnikání, rozdělí manželka na manžela poměrnou část příjmů a výdajů, jak stanoví zákon o daních z příjmů, tzn. maximálně 7 x 45 000 = 315 000 Kč. Pokud podnikatelská činnost manželky skončí ztrátou, lze na spolupracujícího manžela rozdělit i poměrnou část ztráty, zákon stanoví, že se rozdělují příjmy a výdaje, tedy i v případě kdy výdaje jsou vyšší než dosažené příjmy a podnikatelská činnost skončí ztrátou. Spolupracující manžel poté může uplatnit odpočet ztráty podle § 34 zákona, tj. po dobu pěti zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje, nikoli však od příjmů dílčího základu daně podle § 6 zákona, tj. od příjmů ze závislé činnosti.

Předmětem rozdělení příjmů a výdajů na spolupracujícího manžela budou příjmy a výdaje za celé zdaňovací období, nikoli jen příjmy a výdaje za období od června, kdy došlo k zahájení spolupráce. Zákon o daních z příjmů takovýto postup nestanoví, pouze při spolupráci manželů kratší než jeden rok umožňuje uplatnit na spolupracující osobu maximálně 45 000 Kč za každý i započatý měsíc spolupráce.

Ing. Eva Sedláková

K problematice „Odměňování“ jsme publikovali:

· Zákoník práce (zák. č. 262/2006 Sb.)
– Zákony III/2018

· Zákon o daních z příjmů (zák. č. 586/1992 Sb.)
– Aktualizace I/2

· Daňový řád (zák. č. 280/2009 Sb.) – Aktualizace I/1

· Občanský zákoník (zák. č. 89/2012 Sb.)
– Aktualizace II/1

· Školský zákon (zák. č. 561/2004 Sb.), zákon o vysokých školách (zák. č. 111/1998 Sb.)
– Zákony V/2018

· Mzdy v daních a účetnictví – DÚVaP 9/2018

· Daň z příjmů - příklady problematických okruhů
– Poradce 1/2019

· Změna výpočtu poúrazových rent – DaÚ 9/2018

· Příručka mzdové účetní, Povinnosti zaměstnavatele, Daňové a mzdové zákony 2018, Daňové a nedaňové výdaje 2018
– odborné tematické publikace

Knihy lze objednat na www.i-poradce.cz, e-mailem: abo@i-poradce.cz, telefonicky 732 708 627, 732 479 069 faxem: 558 731 128, Po. – Pát. 9.00-15.00

§ 13 zákona č. 586/1992 Sb.

Příjmy a výdaje spolupracujících osob

(1) Příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení při samostatné činnosti s výjimkou podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti mohou být rozděleny mezi poplatníka a s ním spolupracující osoby, kterými se rozumí

a) spolupracující manžel,

b) spolupracující osoba žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti,

c) člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu.

(2) U spolupracujících osob musí být výše podílu na příjmech a výdajích stejná. Příjmy a výdaje se rozdělují tak, aby

a) podíl příjmů a výdajů připadající na spolupracující osoby nečinil v úhrnu více než 30 % a

b) částka, o kterou příjmy převyšují výdaje, činila

1. za zdaňovací období nejvýše 180 000 Kč a

2. za každý započatý kalendářní měsíc spolupráce nejvýše 15 000 Kč.

(3) V případě, že je spolupracující osobou pouze manžel, se příjmy a výdaje rozdělují tak, aby

a) podíl příjmů a výdajů připadající na manžela nečinil více než 50 % a

b) částka, o kterou příjmy převyšují výdaje, činila

1. za zdaňovací období nejvýše 540 000 Kč a

2. za každý započatý kalendářní měsíc spolupráce nejvýše 45 000 Kč.

(4) Příjmy a výdaje nelze rozdělovat

a) na dítě, které nemá ukončenou povinnou školní docházku,

b) na dítě v kalendářních měsících, ve kterých je na něj uplatňováno daňové zvýhodnění na vyživované dítě,

c) na manžela, je-li na něj uplatněna sleva na manžela, a

d) na a od poplatníka, který zemřel....