Rozhlasové a televizní poplatky

Dne 1. května 2025 nabyl účinnosti zákon č. 119/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Tento zákon novelizuje následující předpisy:

•    zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi,

•    zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, 

•    zákon č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky,

•    zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, 

•    zákon č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání), 

•    zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

Zákon má dělenou účinnost, z větší části nabyl účinnosti 1. května 2025, některá ustanovení pak nabyla účinnosti 1. července 2025 a některá nabudou účinnosti až 1. ledna 2026.

Vzhledem k rozsáhlosti změn, které zákon č. 119/2005 Sb., budou předmětem našeho zájmu změny v oblasti platby rozhlasových a televizních poplatků. Novela upravuje výši televizního poplatku na 150 Kč měsíčně a výši rozhlasového poplatku na 55 Kč měsíčně, rozšiřuje okruh poplatníků a mění se způsob výpočtu platby u právnických osob a podnikatelů.

Právní úprava vymezující postavení a úkoly provozovatelů

veřejnoprávního rozhlasového a televizního vysílání je obsažena v zákoně č. 483/1991 Sb., o České televizi, a zákoně č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu. Poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového a televizního vysílání se dotýká rovněž zákonná regulace provozování rozhlasového a televizního vysílání, resp. jeho obsahu, která úzce souvisí s ústavně garantovanou svobodou projevu a právem na informace, a je upravena zejména zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů.

Úpravu rozhlasových a televizních poplatků (tzv. koncesionářské poplatky), které jsou základním a stěžejním zdrojem příjmu Českého rozhlasu a České televize, obsahuje zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů.

Zákon o České televizi i zákon o Českém rozhlasu byly přijaty již v roce 1991 a od té doby několikrát novelizovány. Prováděním dílčích novel obou zákonů se jejich znění v některých případech odlišilo, ačkoli rozdílná právní úprava postrádá ve většině případů logiku, neboť oba předpisy regulují poskytování veřejné služby v oblasti vysílání. V minulosti se proto vyskytly několikrát úvahy o provedení změny zákonů tak, aby jejich formulace byla shodná, resp. obdobná, a byly odstraněny nelogické rozdíly v úpravě.

Odlišnost úpravy mezi oběma zákony vznikla rovněž ve vztahu k hospodaření institucí, a to zákonem č. 82/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Pokud jde o výši rozhlasového poplatku, částka 45 Kč měsíčně platila již od účinnosti novely zákona, která byla provedena k 1. říjnu 2005 až do 30. dubna 2025. Reálná hodnota poplatku však vlivem inflace klesala a kumulativně se za období let 2005 až 2022 snížila o 20 Kč na 25 Kč. Výše televizního poplatku platná do 30. dubna 2025 činila 135 Kč a byla zákonem stanovena již v roce 2008, přičemž jeho reálná výše byla zhruba 61 Kč. Obě veřejnoprávní média přitom poskytují své služby v měřítku a technologickými postupy, které v roce 2005, resp. 2008 zdaleka neplatily.

Platné znění obou předpisů bylo rovněž na řadě míst odlišné, ačkoli rozdílná právní úprava postrádala ve většině případů logiku, neboť oba předpisy regulují poskytování veřejné služby v oblasti vysílání. Dalším účelem novely zákona bylo proto upravit oba zákony tak, aby jejich formulace byla shodná, resp. obdobná, a byly odstraněny nelogické rozdíly v úpravě. To se týká mj. i povinnosti odděleného účtování, tedy povinnosti účtovat odděleně činnosti spočívající v poskytování veřejné služby od podnikatelských činností.

Pokud jde o změny zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, jedná se o právní úpravu z roku 2005. Obsah zákona nebyl nikdy zásadně aktualizován, a jeho platné znění tedy stále odráží technologickou realitu šíření a příjmu vysílání z roku 2005. Zákon bylo tedy v prvé řadě nutné aktualizovat, pokud jde o jeho princip spočívající ve vazbě povinnosti platit rozhlasový a televizní poplatek na vlastnictví (resp. držbu) rozhlasového nebo televizního přijímače. Bylo nezbytné v zákoně promítnout skutečnost, že rozhlasové i televizní vysílání je v současné době stále více přijímáno prostřednictvím počítačů, notebooků a mobilních zařízení, a stále méně „klasickými“ rozhlasovými a televizními přijímači. Počítače a všechna mobilní zařízení přitom dosud zůstávaly z působnosti zákona vyjmuty.

Změna zákona o rozhlasových
a televizních poplatcích

Původní znění zákona vymezovalo rozhlasový a televizní přijímač jako zařízení, které je technicky způsobilé k reprodukci rozhlasového nebo televizního vysílání, avšak pouze v případě, že je takové vysílání šířeno prostřednictvím vysílačů, tj. zemsky, nebo prostřednictvím družic nebo kabelových systémů. Podle toho tedy rozhlasovým nebo televizním přijímačem nebylo takové zařízení, které přijímá a reprodukuje vysílání šířené prostřednictvím internetu. Je zřejmé, že toto znění zákona bylo tedy při vymezení přijímače zastaralé, neboť nebralo v úvahu současnou realitu šíření a příjmu rozhlasového a televizního vysílání.

Bylo proto nezbytné vymezení obou druhů přijímačů aktualizovat tak, aby zahrnovalo v současné době jeden z nejrozšířenějších typů šíření a příjmu vysílání. Zákon nově definuje rozhlasový a televizní přijímač jako jakékoli zařízení, které je technicky způsobilé k reprodukci rozhlasového nebo televizního vysílání, a to bez ohledu na způsob příjmu takového vysílání. Zůstává zachována zásada, že takové zařízení se považuje za přijímač i v případě, že je upraveno k jiným účelům, tedy že takové zařízení ve skutečnosti neslouží k příjmu rozhlasového nebo televizního vysílání.

Původní znění zákona v návaznosti na to, jak definovalo rozhlasový a televizní přijímač vyjímalo z povinnosti platit rozhlasový a televizní poplatek zařízení technicky způsobilá k reprodukci rozhlasového nebo televizního vysílání v případě, kdy je takové vysílání zařízením přijímáno prostřednictvím přenosového systému, tedy internetu.

Z působnosti zákona vyjmuty
zejména osobní počítače,

které vysílání přijímají prostřednictvím internetového připojení. Druhým typem zařízení, které zákon v předchozím znění vyjímal z povinnosti platit rozhlasový nebo televizní poplatek byly rozhlasové a televizní přijímače, které jsou neoddělitelnou součástí koncových mobilních telekomunikačních zařízení, tj. například mobilní telefony nebo tablety a další zařízení, která splňují uvedené vymezení. V souvislosti se změnou definice rozhlasového a televizního přijímače bylo nezbytné zrušit tyto dvě výjimky, a zákon nadále vztahovat i na tyto druhy zařízení, tj. i na osobní počítače a všechny druhy mobilních telekomunikačních zařízení.

Do zákona byla naopak v souvislosti s technologickým pokrokem
v průmyslu zavedena nová výjimka,

a to pro televizní přijímače, které jsou užívány výlučně ve výrobních procesech a výhradně pro účely zobrazování informací související s těmito procesy. Uvedená úprava je nezbytná z důvodu zásadních změn v průmyslu, který prochází změnami vzhledem k intenzivnímu využívání pokročilé automatizace a zavádění informačních technologií založených na efektivním využívání kyberneticko-fyzických systémů a systémů umělé inteligence.

Poplatník rozhlasového
a televizního poplatku

Obecně platí, že poplatníkem rozhlasového a televizního poplatku je fyzická osoba, právnická osoba i fyzická osoba, která je podnikatelem. Dále platí, že fyzická osoba platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že takových zařízení vlastní nebo užívá více. Poplatek se navíc platí za jeden rozhlasový přijímač a jeden televizní přijímač za celou domácnost fyzických osob.

Fyzické osoby, které jsou podnikatelem, platili podle předchozí první úpravy poplatky z každého přijímače, který používali k podnikání nebo v souvislosti s ním, a právnické osoby platily poplatek z každého přijímače. Tato úprava byla možná za předpokladu, kdy se poplatková povinnost vztahovala pouze ke klasickému rozhlasovému nebo televiznímu přijímači. Pokud ale do rozhlasových a televizních poplatků jsou nově zahrnuta i počítače a všechna mobilní zařízení, není únosné, aby podnikatelé a právnické osoby platili stále za každý takový přístroj poplatek. Bylo tedy třeba nastavit jiný způsob základu poplatku pro tyto osoby. Nová právní úprava po vzoru německé úpravy stanoví povinnost podnikatelů a právnických osob platit rozhlasové a televizní poplatky v závislosti na velikosti jejich osoby, resp. na počtu jejich zaměstnanců.

Pro snížení finanční zátěže nejmenších podnikatelů se stanoví, aby podnikatelé a právnické osoby, kteří zaměstnávají nejvýše dvacet čtyři osoby, rozhlasové a televizní poplatky neplatili.

Zaměstnancem se tedy podle nové právní úpravy rozumí zaměstnanec v pracovním poměru, přičemž jejich počet bude zaměstnavatel přepočítávat na plné pracovní úvazky. Zákon o rozhlasových a televizních poplatcích stanoví, že práva a povinnosti právnické osoby, stanovené tímto zákonem, se vztahují na organizační složku státu a územního samosprávného celku obdobně. Nový způsob stanovení základu poplatku pro právnické osoby podle počtu jejich zaměstnanců se tak bude aplikovat i pro orgány veřejné správy. Tyto orgány byly však již podle předchozí právní úpravy povinny platit rozhlasový a televizní poplatek, a to z každého rozhlasového a televizního přijímače, který vlastnily. Přechod na nový systém placení poplatků podle počtu zaměstnanců tak nebude pro tyto orgány představovat významnou změnu v jejich rozpočtu.

Podle uvedené novely musí od 1. května 2025 všichni podnikatelé – firmy i OSVČ – do 30. června 2025 nahlásit Českému rozhlasu a České televizi počet zaměstnanců a počet pronajímaných vozidel, které mají rozhlasový či televizní přijímač. Od těchto informací se totiž bude odvíjet jejich poplatková povinnost. K platbě poplatku jsou povinni od 1. července 2025. I když podnikatel nezaměstnává žádné zaměstnance a nepronajímá vozidla, ohlašovací povinnost naplnit musí. Poplatky však v určitých případech platit nebude. Od poplatku jsou osvobozeny organizace zaměstnávající více než 50 % osob zdravotně postižených.

Podle zákona poplatník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou, která je podnikatelem, platí rozhlasový poplatek a televizní poplatek takto:

Pro rok 2025 platí, že měsíční výše rozhlasového poplatku činí 55 Kč a měsíční výše televizního poplatku činí 150 Kč.

Měsíční výše rozhlasového poplatku a televizního poplatku se zvýší o 6 % vždy k 1. červenci kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž součet inflace za předcházející roky od posledního zvýšení rozhlasového poplatku a televizního poplatku překročí 6 %.

Ministerstvo kultury vyhlásí měsíční výši rozhlasového poplatku a měsíční výši televizního poplatku sdělením ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.

Poplatník je povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny v oznamovaných skutečnostech do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala. Stanoví se ale, že změnu v počtu zaměstnanců oznamuje pouze v případě, že je rozhodná pro učení výše rozhlasového poplatku a televizního poplatku.

Právnické i podnikající fyzické osoby hradí poplatky za tři měsíce najednou a vždy na začátku každého kalendářního čtvrtletí, a to k patnáctému dni.

Rozhlasový a televizní poplatek za čtvrtletí se hradí do:

•    15. ledna

•    15. dubna

•    15. července

•    15. října

Noví poplatníci však musí platit měsíčně až do konce čtvrtletí, a to vždy k 15. dni měsíce následujícího po datu, kdy se stali poplatníky. Dosud neregistrované firmy a OSVČ, které mají ve firemním majetku mobil, počítač atd. se staly poplatníky k 1. 5. 2025 (povinnost platit mají však pouze firmy s 25 a více zaměstnanci).

Kontrola poplatníků

Podle stávající právní úpravy platí, že provozovatel vysílání za zákona je za účelem kontroly dodržování tohoto zákona oprávněn zjišťovat údaje o neevidovaných poplatnících a vést jejich evidenci. Za tím účelem dodavatel zajišťující dodávku elektřiny odběratelům je povinen na požádání sdělit provozovateli vysílání ze zákona, se kterými odběrateli uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny. Dodavatel zajišťující dodávku elektřiny odběratelům předá do 30 dnů ode dne doručení žádosti vedle adresy odběrného místa další zákonem stanovené údaje a provozovatel vysílání ze zákona může takto získané údaje užít pouze za účelem a kontroly poplatníků rozhlasového a televizního poplatku. Tímto postupem však provozovatel vysílání může kontrolovat domácnosti, tedy fyzické osoby.

Zákon č. 119/2025 Sb. však zavedl ještě změnu týkající se podnikajících fyzických osob a právnických osob. Ta vstoupí v účinnost 1. ledna 2026. Bude platit, že provozovatel vysílání ze zákona je pro účely provádění kontroly poplatníků rozhlasových a televizních poplatků, kteří jsou právnickou osobou nebo fyzickou osobou, která je podnikatelem, oprávněn požádat Českou správu sociálního zabezpečení o následující údaje: jméno, příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo podnikání, identifikační číslo a počet zaměstnanců fyzické osoby, která je podnikatelem, obchodní firmu nebo název, právní formu, sídlo, identifikační číslo a počet zaměstnanců právnické osoby, název, sídlo, identifikační číslo a počet zaměstnanců organizační složky státu nebo územního samosprávného celku. V té souvislosti dochází i ke změně v zákoně č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.