Rozhodné období ve zdravotním pojištění

Je ve zdravotním pojištění rozdíl mezi rozhodným obdobím u zaměstnavatele (zaměstnance) a u osoby samostatně výdělečně činné? Jaké jsou povinnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli? Sčítají se pro účel odvodu pojistného a dodržení zákonného minima všechny příjmy zaměstnance? Může hrát roli i jen jeden kalendářní den?

Plátci pojistného jsou ve zdravotním pojištění zaměstnavatelé

(platící pojistné za sebe a za své zaměstnance), dále osoby samostatně výdělečně činné, které mohou vykonávat svoji podnikatelskou činnost buď „klasicky“, tedy komunikací s Finanční správou, ČSSZ a zdravotními pojišťovnami, anebo alternativně účastí v paušálním režimu. Mezi plátce řadíme ještě osoby bez zdanitelných příjmů. Plátcem pojistného je také stát, hradící měsíčně pojistné zdravotním pojišťovnám za tzv. státní pojištěnce – tematice plateb pojistného státem se však v tomto příspěvku věnovat nebudeme.

Rozhodné období zaujímá ve zdravotním pojištění významnou roli, neboť určuje časový úsek, za který se pojistné odvádí. Tímto rozhodným obdobím je u zaměstnavatele a u osoby bez zdanitelných příjmů kalendářní měsíc, u OSVČ pak kalendářní rok. Nejkratší poměrnou částí je u kalendářního měsíce jeden kalendářní den a u kalendářního roku pak jeden kalendářní měsíc.

A v rámci kalendářního měsíce musí mít také pojištěnec vyřešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah neboli musí být v jejím informačním systému zařazen buď jako zaměstnanec, nebo OSVČ, anebo osoba, ze kterou je plátcem pojistného stát. Nevyužije-li ani jednu z těchto tří možností, stává se na celý kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů.

Vyměřovacím základem
zaměstnance

je za rozhodné období kalendářního měsíce dosažený (zaměstnavatelem zúčtovaný) hrubý příjem zaměstnance ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a násl. zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí zaměstnavatel počínaje zúčtováním mezd za měsíc leden 2026 odvést za příslušný kalendářní měsíc pojistné nejméně ve výši 3 024 Kč (13,5 % z minimální mzdy 22 400 Kč) při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc, od roku 2013 již bez omezení horní hranicí. Naopak, je-li zaměstnanec vyjmenován mezi osobami, pro které neplatí minimální vyměřovací základ (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel za všech okolností pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu a doplatku do zákonného minima, případně může být vyměřovací základ zaměstnance i nulový.

Zaměstnání jako kategorie
zdravotního pojištění

Zaměstnání je pro mnoho lidí ideálním řešením pojistného vztahu. Pokud je občan – pojištěnec zaměstnán, může být v klidu, neboť v takovém případě se o placení pojistného postará zaměstnavatel. Také platí, že zaměstnavatel nemůže nutit zaměstnance k tomu, aby si sám jakékoli pojistné hradil, třeba v případě provádění dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu. Nicméně některým povinnostem se zaměstnanec stejně nevyhne. Jaké jsou povinnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli a potažmo zdravotní pojišťovně?

Zaměstnanec především oznamuje zaměstnavateli, u které zdravotní pojišťovny je pojištěn ke dni nástupu do zaměstnání a dále mu sděluje do osmi dnů změnu zdravotní pojišťovny v průběhu zaměstnání, pokud se k takovému kroku odhodlá. Tato sdělení je zaměstnavatel povinen zaměstnanci písemně potvrdit. Zaměstnanec rovněž zaměstnavateli oznamuje a dokládá skutečnosti rozhodné pro platbu pojistného státem (například přiznání důchodu, zahájení studia, nástup na mateřskou dovolenou, pobírání rodičovského příspěvku apod.).

Placený výkon funkce a změna
od 1. ledna 2026

Z pohledu zdravotního pojištění však není v roce 2026 osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem při příjmu na dohodu o provedení práce nižším než 12 000 Kč nebo na dohodu o pracovní činnosti nedosahujícím 4 500 Kč. Jako jediné „zaměstnání“ může být například i placený výkon funkce ve výboru Společenství vlastníků jednotek (SVJ), od 1. ledna 2026 však až při příjmu alespoň 4 500 Kč za kalendářní měsíc, dle situace případně s potřebou zajištění odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Do konce roku 2025 podléhala odvodu pojistného každá částka odměny člena výboru SVJ, tedy i nižší než 4 500 Kč. 

Zaměstnání s odvodem pojistného zaměstnavatelem

V případě souběžných zaměstnání se pro účel placení pojistného a dodržení minima berou v úvahu (tedy se sčítají) ty příjmy, které zakládají povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění. To znamená, že se vždy počítá s příjmem na základě pracovní smlouvy, a to bez ohledu na jeho výši. Naopak se nepřipočte příjem na dohodu nezakládající účast na zdravotním pojištění. Také platí, že ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Zaměstnanec se nemusí obávat, že mu nebudou poskytnuty hrazené služby v případě, kdy mu jeho zaměstnavatel srazí pojistné a toto neodvede. V tomto případě neexistuje přímá souvislost, naopak se takový zaměstnavatel může velmi záhy ocitnout v centru pozornosti orgánů činných trestním řízení, kdy může svým počínáním naplnit skutkovou podstatu trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na zdravotní pojištění dle ustanovení § 241 trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.

Kalendářní den

Jak je výše uvedeno, odvádějí zaměstnavatelé pojistné za své zaměstnance za rozhodné období kalendářního měsíce, nejkratší poměrnou částí tohoto rozhodného období je kalendářní den. Takže když zaměstnanec nastoupí do zaměstnání třeba dne 31. 12. (s odvodem pojistného zaměstnavatelem), má ve zdravotním pojištění vyřešený celý kalendářní měsíc prosinec a za období 1. 12. – 30. 12. zdravotní pojišťovně nic neoznamuje a ani nedoplácí.

V takovém případě musí zaměstnavatel splnit dvě povinnosti, a to:

•    přihlásit osobu jako zaměstnance kódem „P“ k datu 31. 12. (nepoužívá se kód „Q“, neboť se nejedná o jednodenní zaměstnání)

•    dodržet při odvodu pojistného za jeden den trvání zaměstnání v měsíci prosinci poměrnou část minimálního vyměřovacího základu670,96 Kč, vypočtenou jako [(1:31) x 20 800], takže vyměřovací základ za prosinec může relevantně činit třeba 1 000 Kč

Není tedy pravidlem, že zaměstnanec nastupuje do zaměstnání vždy k 1. dni kalendářního měsíce nebo zaměstnání končí posledním dnem v měsíci. Jak musí takovou situaci vyhodnotit zaměstnavatel?

Na tyto (zdaleka ne výjimečné) situace pamatuje právní úprava platná ve zdravotním pojištění v ustanovení § 3 odst. 9 písm. a) zákona č. 592/1992 Sb., a to odkazem na snížení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání zaměstnání v daném měsíci.

Příklad 1

Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání dne 15. 12. 2025 a v rámci zkušební doby zaměstnavatel ukončil pracovněprávní vztah ke dni 31. 12. Za odpracované dny byla zaměstnanci zúčtována hrubá mzda 21 000 Kč.

Zaměstnavatel odvede za měsíc prosinec pojistné ve výši 13,5 % z hrubé mzdy 21 000 Kč, tedy v částce 2 835 Kč. Vzhledem k tomu, že zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance je vyšší než minimální mzda, nemusí se zaměstnavatel na rozdíl od následujícího příkladu zabývat problematikou výpočtu poměrné části minimálního vyměřovacího základu.

Příklad 2

Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy taktéž dne 15. 12. a pracuje dál. Platí pro něho (a pro zaměstnavatele) ustanovení o povinnosti dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Za měsíc prosinec činil jeho hrubý příjem 9 600 Kč.

Hrubý příjem zaměstnance nedosáhl za rozhodné období kalendářního měsíce prosince částky minimálního vyměřovacího základu 20 800 Kč. V takovém případě musí zaměstnavatel propočítat, zda mzda zúčtovaná za 17 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci prosinci dosahuje poměrné části tohoto minima. Poměrnou část minimálního vyměřovacího základu vypočítáme dle vzorce:

PČ min VZ = (17: 31) x 20 800 = 11 406,45 Kč

(Poznámka: počet kalendářních dnů trvání zaměstnání se vždy dělí počtem kalendářních dnů v příslušném měsíci).

Z uvedeného výpočtu vyplývá, že hrubá mzda zaměstnance je za měsíc prosinec nižší než vypočtená poměrná část minimálního vyměřovacího základu, která musí být při odvodu pojistného dodržena. V takovém případě je postup zaměstnavatele následující:

Z hrubé mzdy 9 600 Kč vypočte 13,5 %, což činí 1 296 Kč. Jednu třetinu z této částky (tj. 432 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, zbývající dvě třetiny, tedy 864 Kč, hradí zaměstnavatel. Pojistné ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1 806,45Kč (11 406,45– 9 600), tj. 244 Kč, hradí ve výši 13,5 % zaměstnanec. To znamená, že k částce 432 Kč se připočte ještě úhrada doplatku v plné hodnotě 244 Kč. Z celkové platby pojistného 1 540 Kč, což je (11 406,45x 0,135), se strhne zaměstnanci 676 Kč (432 + 244), zaměstnavatel uhradí 864 Kč. 

V případě, že by byl nižší vyměřovací základ zapříčiněn překážkami v práci na straně organizace (§ 207 až § 209 zákoníku práce), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele. Podotýkáme, že v dalších měsících (tj. od ledna 2026) již obecně musí být dodržena povinnost odvodu pojistného nejméně z částky 22 400 Kč.

Příklad 3

Zaměstnanec byl nemocen od pátku2. 1. 2026 až do konce měsíce ledna, za den 1. 1. neměl příjem. Jak má zaměstnavatel postupovat v případě, kdy zaměstnanec není nemocný po celý kalendářní měsíc, přičemž mu za tento měsíc není zúčtovaný žádný příjem?

Jedná se o jednu ze zvláštností zdravotního pojištění. Pokud zaměstnanec onemocněl dne 2. 1., je nemocný po celý zbytek ledna a za den 1. 1. nemá žádný příjem, je dle ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb. povinen doplatit prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši pojistné za tento jeden kalendářní den, kdy ještě nebyl práce neschopným, a to z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. To znamená, že pojistné bude podle počtu kalendářních dnů v příslušném měsíci (31) činit:

(1: 31) x 22 400 x 0,135 = 98 Kč (po zaokrouhlení)

Kdyby však byl zaměstnanci zúčtován za den 1. 1. příjem alespoň ve výši poměrné části minima 722,58 Kč [(1:31) x 22 400], byl by vyměřovacím základem dosažený příjem a žádný další dopočet by se neprováděl.

Tímto způsobem se nepostupuje u těch zaměstnanců, u nichž nemusí být dle zákona dodržen minimální vyměřovací základ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. To znamená, že pokud by tato situace nastala například u zaměstnaného poživatele starobního důchodu, činil by za leden 2026 vyměřovací základ 0 Kč.

K výše uvedenému dodáváme, že ve zdravotním pojištění se nezaokrouhluje vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část, ale až částka pojistného, případně penále.

Souběh zaměstnání
s podnikáním

Pokud je při souběhu se zaměstnáním samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů, není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné a taktéž nemusí být při placení pojistného dodržen v této podnikatelské činnosti přiročním zúčtováníminimální vyměřovací základ, platný pro OSVČ. Pojistné se za rozhodné období kalendářního roku vypočte a uhradí sazbou 13,5 % z 50 % daňového základu.

Může nastat situace, kdy zaměstnanec při tomto souběhu ukončí zaměstnání například ke dni 30. 12. 2025 (tedy zaměstnání netrvá celý kalendářní měsíc prosinec) a do jiného zaměstnání nastoupí dne 1. 1. 2026, přičemž současně podniká jako OSVČ a tato podnikatelská činnost je vedlejším zdrojem jeho příjmů. V takovém případě musí být za měsíc prosinec zaplacena osobou samostatně výdělečně činnou alespoň minimální záloha, neboť se na pojištěnce jako OSVČ vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného za tento měsíc minimální vyměřovací základ.

Tento postup vychází – včetně dovětku – z aplikace ustanovení § 3a odst. 3 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., protože zaměstnání netrvalo po dobu celého kalendářního měsíce prosince.