Různé formy výkonu výdělečné činnosti
a postupy ve zdravotním pojištění

Které podmínky musejí být podle zákoníku práce splněny, aby mohl zaměstnanec pracující na některou z dohod požádat zaměstnavatele o uzavření pracovního poměru? Jak se u jednoho zaměstnavatele posuzuje souběžný výkon činnosti na základě pracovní smlouvy a dohody o pracovní činnosti? Kdy a z jakého důvodu je při souběhu zaměstnání s podnikáním důležité, aby zaměstnání trvalo celý kalendářní měsíc?

Podle ustanovení § 77 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále je zákoník práce), platí, že požádá-li zaměstnanec, jehož právní vztahy založené dohodami o provedení práce a dohodami o pracovní činnosti v předchozích 12 měsících v souhrnu u tohoto zaměstnavatele trvaly po dobu nejméně 180 dní, písemně zaměstnavatele o zaměstnání v pracovním poměru, je zaměstnavatel povinen poskytnout mu nejpozději do 1 měsíce odůvodněnou písemnou odpověď.

Zaměstnanec, který má ukončenou případnou zkušební dobu a pracuje alespoň po dobu šesti měsíců, může požádat zaměstnavatele o formu zaměstnání s jistějšími a předvídatelnějšími podmínkami. V této souvislosti je zapotřebí si uvědomit, že právní předpis považuje za důležitou délku trvání pracovněprávního vztahu, nikoli počet odpracovaných hodin nebo jiný rozsah práce. To znamená, že toto právo vzniká zaměstnanci pouhým trváním nevypovězeného vztahu, fakticky bez ohledu na období trvání výkonu práce. Také je zapotřebí mít na zřeteli, že pracovní poměr nevznikne pouze kladnou odpovědí zaměstnavatele, ale až dnem nástupu zaměstnance do práce podle sjednané pracovní smlouvy.

Je-li tak v důsledku kladné odpovědi zaměstnavatele uzavřen pracovní poměr, nedochází k přenosu práv a povinností a ani k započítání délky trvání vztahu z dohody do tohoto pracovního poměru. Není vyloučeno, že po uzavření pracovního poměru může nadále platně existovat pracovněprávní vztah na základě dohody, přičemž se jedná o dva samostatné právní vztahy.

Pro postupy zaměstnavatele ve zdravotním pojištění budeme vycházet ze situace, kdy zaměstnanec splnil podmínky dané ustanovením § 77 odst. 4 zákoníku práce, požádal o zaměstnání v pracovním poměru a zaměstnavatel jeho žádosti vyhověl. Dohoda o pracovní činnosti byla ukončena k datu 28. 2. 2025 a následně byla od 1. 3. 2025 uzavřena pracovní smlouva.

Příjmy zaměstnance a minimální vyměřovací základ

Příklad 1

Zaměstnanec začal pracovat u zaměstnavatele v květnu 2024 na základě dohody o pracovní činnosti, jednalo se o jeho jediné zaměstnání. Dosažený příjem se pohyboval v rozpětí od 14 000 Kč do 15 000 Kč, zaměstnavatel tak prováděl v roce 2024 dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu 18 900 Kč. Příjmy za leden a únor 2025 činily 16 000 Kč, tj. taktéž s dopočtem a doplatkem do aktuální hodnoty minima 20 800 Kč.

S účinností od 1. 3. 2025 byla uzavřena pracovní smlouva s příjmem zaměstnance 22 000 Kč. Protože příjem převyšoval minimální vyměřovací základ, odváděl zaměstnavatel pojistné z dosaženého příjmu, čímž byl zajištěn postup podle zákona.

Souběh příjmů na základě pracovní smlouvy a dohody o pracovní činnosti

Na období od 1. 5. 2025 do 31. 8. 2025 byla navíc sjednána dohoda o pracovní činnosti na výkon drobných pomocných prací.

Příjmy na dohodu o pracovní činnosti činily za měsíc:

-    květen 5 000 Kč

-    červen 4 000 Kč

-    červenec 3 000 Kč

-    srpen 6 000 Kč

V daném souběhu se každý (tj. typově různý) pracovněprávní vztah posuzuje samostatně, což znamená, že se:

-    vždy započítá příjem na základě pracovní smlouvy a

-    k příjmu z pracovní smlouvy připočte příjem na dohodu o pracovní činnosti tehdy, pokud bude činit alespoň 4 500 Kč.

Z uvedeného tak plyne, že vyměřovací základ zaměstnance je za jednotlivé měsíce stanoven takto:

-    květen 27 000 Kč

-    červen 22 000 Kč

-    červenec 22 000 Kč

-    srpen 28 000 Kč

Připomínáme, že ačkoliv byl sjednán další pracovněprávní vztah, zaměstnavatel osobu jako zaměstnance k datu 1. 5. nepřihlašuje, neboť byla již přihlášena dříve. Z důvodu trvání pracovní smlouvy nebude ani osoba jako zaměstnanec odhlášena na měsíce červen a červenec, ve kterém příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhl 4 500 Kč.

Souběh příjmů ze zaměstnání a z výkonu samostatné výdělečné činnosti

Příklad 2

Dne 31. 8. 2025 skončila dohoda o pracovní činnosti, zaměstnanec nadále pracoval na základě pracovní smlouvy. V září se rozhodl, že kromě zaměstnání bude ještě podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná v oboru řemeslných prací.

Ve zdravotním pojištění platí, že rozhodným obdobím je u podnikatelské sféry kalendářní rok, nejkratší poměrnou částí je pak kalendářní měsíc. To znamená, že pokud OSVČ podniká v kalendářním roce třeba jen po část jednoho kalendářního měsíce, je z pohledu zdravotního pojištění v příslušném měsíci (a roce) OSVČ se všemi zákonnými povinnostmi.

Nejpozději do osmi dnů po zahájení samostatné výdělečné činnosti se musí pojištěnec přihlásit u zdravotní pojišťovny jako OSVČ, bez ohledu na to, zda bude v daném souběhu podnikání hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů. V případě osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění lze tuto povinnost alternativně splnit i prostřednictvím Centrálního registračního místa obecního živnostenského úřadu, a to vyplněním tiskopisu nazvaného Jednotný registrační formulář.

Při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností si pojištěnec sám rozhoduje, kterou z činností (tedy zaměstnání nebo podnikatelskou činnost) považuje za hlavní zdroj svých příjmů. Pojištěnec se rozhodl, že hlavním zdrojem příjmů bude zaměstnání, což takto oznámil i zdravotní pojišťovně. Za této situace není jako OSVČ povinen platit zálohy na pojistné a pojistné doplatí jednorázově do 8 dnů po dni, ve kterém v roce 2026 podá, případně bude povinen podat, Přehled o výši daňového základu (dále jen Přehled) za kalendářní rok 2025. Pro tohoto podnikatele neplatí v rámci samostatné výdělečné činnosti minimální vyměřovací základ (minimum je zajištěno v zaměstnání odvodem pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu), takže pojistné za rok 2025 bude odvedeno z dosaženého daňového základu. Pokud by daňový základ za rok 2025 činil například 80 000 Kč, uhradil by pojištěnec jako OSVČ doplatek pojistného ve výši 5 400 Kč [80 000 × 0,5 × 0,135]. Odlišnost registrujeme tehdy, pokud zaměstnání netrvá celý kalendářní měsíc – viz dále.

Podotýkáme, že z titulu všech svých činností musí být občan pojištěn u jedné zdravotní pojišťovny.

Samostatná výdělečná činnost posléze jako jediný zdroj příjmů

Příklad 3

Souběh zaměstnání s podnikáním pokračoval do konce roku 2025, kdy došlo k situaci, že zaměstnání bylo skončeno dohodou k datu 18. 12. 2025. Za této situace se tak samostatná výdělečná činnost stala jediným zdrojem příjmů pojištěnce.

Protože zaměstnání netrvalo v prosinci celý kalendářní měsíc, bude muset být při zúčtování kalendářního roku 2025 dodržen v samostatné výdělečné činnosti konkrétně za měsíc prosinec minimální vyměřovací základ, což primárně bude zajištěno zaplacením alespoň minimální zálohy, která pro rok 2025 činí 3 143 Kč. Nutnost zaplacení alespoň minimální zálohy za prosinec 2025 vychází právě ze skutečnosti, že zaměstnání netrvalo po celý tento kalendářní měsíc, což blíže vysvětlené naleznete v ustanovení § 3a odst. 3 písm. b) z. č. 592/1992 Sb., včetně dovětku. Na podávaném Přehledu za rok 2025 uvede pojištěnec celkově čtyři měsíce výkonu samostatné výdělečné činnosti a současně zatrhne, že za jeden měsíc - prosinec 2025 - musí být při zúčtování tohoto roku dodržen u OSVČ minimální vyměřovací základ.

Je pravdou, že takové problémové situace si zdravotní pojišťovny hlídají a prověřují, a v rámci desetileté promlčecí doby jsou pojištěnci vyzýváni k úhradě alespoň minimální zálohy za takový kalendářní měsíc (v našem případě za prosinec), pokud tak sami neučinili. Z neuhrazené zálohy běží penále.

Ing. Antonín Daněk

§ 3a zákona č. 592/1992 Sb.

(1) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné je 50 % daňového základu; daňovým základem se pro účely tohoto zákona rozumí dílčí základ daně z příjmů ze samostatné činnosti podle zákona o daních z příjmů, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odvést pojistné z vyměřovacího základu podle odstavce 1. Je-li vyměřovací základ podle odstavce 1 nižší než minimální vyměřovací základ, je osoba samostatně výdělečně činná povinna odvést pojistné z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak. Minimálním vyměřovacím základem se rozumí dvanáctinásobek 50 % průměrné mzdy; za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu s tím, že vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

(3) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu

a) uvedenou v § 3 odst. 8 písm. a) až c),

b) která současně vedle samostatné výdělečné činnosti je zaměstnancem a odvádí pojistné z tohoto zaměstnání vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance,

c) za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem u těchto osob je 50 % daňového základu.

(4) Minimální vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné se sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná

a) nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost po celé rozhodné...