S autem do zaměstnání – právní důsledky

Jízda autem do a ze zaměstnání, je již – i přes těžkosti – neodmyslitelnou skutečností. Tyto situace rovněž přinášejí určité těžkosti a problémy, které většina z nás – na štěstí – ještě nepocítila. Je však nutné s nimi počítat a vědět, jak na ně reagovat. Auta zaparkovaná po absolvování cesty do zaměstnání bývají často terčem vandalů nebo jsou poškozena neúmyslným jednáním kolegů řidičů. Jak se potom se škodou na autě vypořádat? Mohou se obrátit na zaměstnavatele, aby škodu nahradil, neboť k ní došlo na parkovišti podniku? A co když se vám něco stane s autem na pracovní cestě?

Poškozené auto na parkovišti

Velmi časté problémy nastávají, když zaměstnanec zaparkoval vozidlo na nehlídaném parkovišti v areálu firmy. Odpovídá zaměstnavatel za případnou škodu na zaparkovaném vozidle? Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu na věcech, které se obvykle nosí do zaměstnání a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém (§ 267 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. – dále ZP). I když je automobil nejrozšířenějším dopravním prostředkem a lidé s ním dojíždějí do zaměstnání, není z legislativního pohledu považován za věc, která se „obvykle nosí do zaměstnání.“

Za osobní automobil, který zaměstnanec umístil v objektu zaměstnavatele na nehlídaném parkovišti tak zaměstnavatel odpovídá pouze do částky 10 000 Kč, ledaže škodu na tomto automobilu způsobil jiný zaměstnanec zaměstnavatele (§ 268 odst. 2 ZP). Tento závěr se týká nejen osobních automobilů, ale i kol, mopedů apod. Tak určil Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 2345/2015, ze dne 23. 1. 2017.

Zaměstnavatel by měl povinnost hradit celou škodu na vozidle, pokud by ho převzal do zvláštní úschovy. Tím se myslí hlídané parkoviště zřízené zaměstnavatelem pro tento účel. Zvláštní úschovou není parkoviště v areálu zaměstnavatele v dohledu vrátného nebo hlídače. Pokud by však nadřízený zaměstnanec uložil vrátnému hlídat přesně určená auta, případně všechna zaparkovaná vozidla, jednalo by se o převzetí do zvláštní úschovy. Plnou výši škody by hradil zaměstnavatel i v případě, že by ji způsobil jiný zaměstnanec zaměstnavatele.

BEZ SOUHLASU ZAMĚSTNAVATELE - V advokátní praxi se často řeší případy, kdy zaměstnanec použil k pracovní cestě vlastní auto, ale zaměstnavatel mu k tomu nedal souhlas. Došlo k dopravní nehodě a ke škodě na vozidle. Nehodu zavinil zaměstnanec. ZP v ustanovení § 265 odst. 3 (obecná povinnost zaměstnavatele za náhradu škody) výslovně uvádí, že zaměstnavatel nehradí škodu na dopravním prostředku, kterého použil zaměstnanec při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho souhlasu.

Vždy tedy jde o pracovní cesty. Určil-li zaměstnavatel k této cestě např. hromadný dopravní prostředek a zaměstnanec použil – byť z vážných důvodů – svoje vozidlo a došlo k nehodě, zaměstnavatel žádnou odpovědnost nemá. Uplatní se uvedené ustanovení ZP. Pokud by nehodu zavinil někdo jiný, např. protijedoucí řidič, může poškozený svůj nárok uplatňovat na něm. Nevyslovil-li zaměstnavatel souhlas s použitím vozidla k pracovní cestě, nemůže zaměstnanec uplatňovat nárok na náhradu věcné škody (škody na vozidle), neboť toto uplatnění zaměstnavatel předem vyloučil. Může však uplatňovat nárok na náhradu škody na zdraví, ke které došlo v důsledku pracovního úrazu. Zaměstnavatel musí mít pro tyto případy pojištění podle vyhlášky č. 125/1993 Sb. (tzv. zákonné pojištění zaměstnavatele).

Odmítnutí použití vozidla

Svůj souhlas či nesouhlas s použitím vozidla k pracovní cestě může např. zaměstnavatel spojovat s existencí havarijní pojistky vozidla, s nezkušeností řidiče, bezpečností provozu, povětrnostními podmínkami, technickým stavem vozidla apod. Důvod nesouhlasu s použitím vozidla nemusí však zaměstnanci sdělovat, jednoduše mu odmítne podepsat „cesťák na auto“.

Infarkt za volantem

Při pracovní cestě řidič osobního auta prodělal infarkt myokardu. Jedná se o pracovní úraz? To je jeden z mnoha případů vážného onemocnění (v právní mluvě úrazu) řidiče. I když se nejedná o řidiče z povolání, je nutno takový úraz při splnění zákonných podmínek posuzovat jako pracovní.

Podle soudní judikatury musí infarkt myokardu být důsledkem náhlého vypětí sil, velké námahy a nezvyklého úsilí, kdy pracovní výkon přesahuje hranice obvyklé, každodenní vykonávané práce (např. práce v přesčasech).

Bezprostřední příčinou vyvolávající infarkt myokardu je psychické trauma (jednorázové zatížení při plnění zvlášť obtížných úkolů) nebo fyzické trauma (neobvyklé běžnému zatížení neodpovídající jednorázové vypětí sil). Konečné slovo při posuzování příčin úrazu má vždy lékař – znalec, který musí určit souvislost mezi nadměrným zatížením a infarktem.

Je-li infarkt lékařem potvrzen jako pracovní úraz, má zaměstnanec nárok na náhradu škody od zaměstnavatele. Jedná se např. o bolestné, náhradu mzdy spočívající v rozdílu mezi průměrným výdělkem a nemocenskými dávkami, případně náhradu ztížení společenského uplatnění (vyčíslení újmy v životě rodinném, sportovním, kulturním apod.) a úhradu rozdílu mezi výdělkem na dřívějším a novém pracovišti, pokud byl zaměstnanec převeden na jinou práci.

Úraz v garáži

Jede-li zaměstnanec na pracovní cestu vlastním vozidlem, začíná mu pracovní cesta okamžikem, kdy nasedl do tohoto dopravního prostředku. Má–li vlastní auto v garáži, cesta do ní není pracovní cestou, ale cestou do zaměstnání. Před vyjetím musí však řidič – v našem případě zaměstnanec, jedoucí na pracovní cestu – vykonat některé nezbytné a nutné úkony. Jde např. o zkontrolování stavu oleje, brzdové kapaliny, světel, ostřikovače, pneumatik apod. Utrpěl-li úraz při této činnosti, jde o úraz pracovní. Tato skutečnost vychází z § 274 ZP, podle něhož v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení.

Kýla jako pracovní úraz

Řidič nákladního vozidla nakládal břemeno větší váhy a přitom si způsobil kýlu. Zaměstnavatel nechtěl uznat úraz jako pracovní, neboť zaměstnanec měl k tomu určitou predispozici.

Za pracovní úraz může být uznána kýla vzniklá v důsledku neobratného pohybu, při zdvihání nebo zachycení padajících předmětů o větší váze nebo při skoku či vzepření. Došlo–li při zvedání těžkého břemene nebo při namáhavé práci ke kýle, jedná se o pracovní úraz. Stejně se posuzuje i uskřípnuta již existující kýla, neboť predispozice zaměstnance podle soudní judikatury nerozhoduje. Ke kýle může dojít i v důsledku přímého a značného úderu na břišní stěnu, např. tupým předmětem, kopnutím, nárazem břicha na volant (např. dopravní nehodou). Lékař v součinnosti s jinými důkazními prostředky musí prokázat a potvrdit mechanismus úrazu a souvislosti dané kýly s úrazem.

Jízda v autě není přesčas

Dobu, po kterou zaměstnanec na pracovní cestě neplní pracovní úkoly (nekoná práci) a nejde tedy o pracovní výkon, ale která spadá do jeho stanovené pracovní doby, je překážkou v práci na straně zaměstnavatele (např. jízda dopravním prostředkem v průběhu pracovní doby, čekání mezi spoji, zajišťování ubytování, obstarávání jízdenek apod.). Za takto zameškanou dobu náleží zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

Za úkony a čas strávený na pracovní cestě mimo stanovenou pracovní dobu, např. překonáváním vzdálenosti v dopravním prostředku (např. řízení vlastního vozu), čekáním na spoj apod., mzda ani její náhrada nenáleží. Jestliže by však šlo o výkon práce na pracovní cestě mimo stanovenou pracovní dobu nebo v jejím průběhu, náleží zaměstnanci mzda. Jestliže má tedy zaměstnanec např. pracovní dobu od 7. do 16. hodin a vyjede z místa výkonu práce nazpět ve 14. hodin, náleží mu za dobu od 14. do 16. hodin náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Za dobu po 16. hodině do místa příjezdu v bydlišti, mzda ani její náhrada nenáleží, neboť nešlo o výkon práce.

Pracovní námaha řidiče

Někdy je nutné při posuzování úrazu řidiče hodnotit i řadu dalších okolností.

BEZPEČNOSTNÍ PŘESTÁVKY ŘIDIČŮ - Nesmíme však zapomínat na problémy řidičů, kteří mají tuto činnost jako druh práce a vykonávají ji u zaměstnavatelů, kteří mají dopravu v předmětu své činnosti. Nařízení vlády č. 168/2002 Sb., stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky.

K zaměstnanci, který řídí dopravní prostředek a který neprovozuje dopravu jako předmět své podnikatelské činnosti (viz zákon č. 111/1994 Sb.), má zaměstnavatel podle nařízení vlády několik povinností:

-    zaměstnanec nesmí překročit maximální dobu řízení, která činí 4,5 hodiny (za dobu řízení se považuje i přerušení řízení na dobu kratší než 15 minut).

-    po uplynutí maximální doby řízení musí být řízení přerušeno bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 30 minut, nenásleduje-li nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu.

-    bezpečnostní přestávka může být rozdělena do dvou částí v trvání nejméně 15 minut zařazených do doby řízení.

-    během bezpečnostní přestávky nesmí řidič vykonávat žádnou jinou činnost vyplývající z jeho pracovních povinností, kromě dozoru na vozidlo a jeho náklad.

-    bezpečnostní přestávky a přestávky na jídlo a oddech podle ZP se mohou slučovat a neposkytují se na začátku a na konci pracovní doby.

Řidiči a přestávky podle zákoníku práce

V praxi nastávají případy, kdy se bezpečnostní přestávka řidičů kryje (je stanovena) s přestávkou v práci na jídlo a oddech podle ZP. Při vymezování vztahu mezi přestávkou v práci podle § 89 ZP a přestávkou v práci podle uvedeného nařízení vlády je nutno vyjít zejména z účelu příslušných ustanovení. Účelu bude dosaženo, i když obě přestávky budou slučovány. Přestávky v práci jsou charakterizovány jako přestávky na jídlo a oddech. Zaměstnavatel je musí za zákonem stanovených podmínek poskytnout, nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce. Přestávky v práci mohou být poskytnuty i v době kratší, než je šest hodin nepřetržité práce.

Bezpečnostní přestávky znamenají pro řidiče přerušení řízení vozidla z důvodu bezpečnosti práce nejméně na dobu 30 minut po čtyřech hodinách nepřetržité doby řízení.

Oproti přestávkám v práci podle ZP se uplatňuje jiné, širší hledisko – bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnance i ostatních uživatelů pozemních komunikací, případně přepravovaných osob. Tohoto účelu bude dosaženo, i když obě přestávky budou sloučeny. Bezpečnostní přestávka není totiž určena na jídlo a oddech, i když ani tato nepracovní činnost není v jejím průběhu vyloučena, neboť řidič během této přestávky může vykonávat jen dozor na vozidlo a jeho náklad. Může však této přestávky rovněž využít na jídlo a oddech. Bezpečnostní přestávku lze rovněž rozdělit na několik částí, z nichž nejkratší musí trvat nepřetržitě alespoň 10 minut. I tato doba může být sloučena s kratšími přestávkami poskytovanými podle § 89 ZP. Případnému sloučení obou druhů přestávek nebrání ani gramatický výklad příslušných ustanovení citovaných předpisů.

Doba poskytnutí bezpečnostní přestávky na rozdíl od přestávky v práci je ovlivněna zahájením výkonu práce řidiče. Tento začátek se nemusí shodovat s počátkem pracovní doby u příslušného zaměstnavatele. Zahájení výkonu práce řidiče nemůže tento zaměstnanec ovlivnit. Zejména u řidičů městské hromadné dopravy s pevně stanoveným jízdním řádem je tato skutečnost rozhodující. V případě, že by bezpečnostní přestávka připadla na dobu přestávky v práci, není možno postupovat jinak, než obě přestávky sloučit.

Dojde-li za okolností uvedených výše ke sloučení obou přestávek v rozsahu 30 minut nebo v kratší době, započítává se bezpečnostní přestávka do pracovní doby řidiče. Není vyloučeno ani započítávání většího počtu přestávek. To je však ovlivněno délkou nepřetržité doby řízení vozidla a pracovní dobou zaměstnance v příslušné směně.

JUDr. Ladislav Jouza

§ 89 zákona č. 262/2006 Sb.

(1) Má-li zaměstnanec při výkonu práce právo na bezpečnostní přestávku podle zvláštních právních předpisů, započítává se tato přestávka do pracovní doby.

(2) Připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky v práci na jídlo a oddech, započítá se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby.

§ 274 zákona č. 262/2006 Sb.
Citace na straně 67

(1) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele a dále vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k němu a zpět. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb ani cesta k němu a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele.

(2) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů je školení zaměstnanců organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, popřípadě orgánem nadřízeným zaměstnavateli, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné připravenosti.

§ 265 zákona č. 262/2006 Sb.
Citace na straně 66

(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

(2) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.

(3) Zaměstnavatel není povinen...