Sčítání příjmů a minimální

vyměřovací základ zaměstnance

Se kterými částkami rozhodných příjmů u dohod pracují zaměstnavatelé v roce 2025? Sčítají se u jednoho zaměstnavatele příjmy z typově stejných a z typově různých dohod? Jak dlouhá je ve zdravotním pojištění promlčecí doba pro provádění oprav a změn? Nejsou výjimkou situace, kdy mají pojištěnci více příjmů buď v jednom zaměstnání, nebo ve více zaměstnáních, přičemž některý z těchto příjmů může být nižší než hodnota minimální mzdy 20 800 Kč. 

Povinnosti placení pojistného
zaměstnavatelem

podléhá příjem ze zaměstnání za předpokladu, že se osoba považuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., ve znění p.p., tj. když zúčtovaný příjem svojí výší nebo povahou zakládá účast na zdravotním pojištění, resp. z titulu tohoto příjmu vzniká zaměstnavateli povinnost odvádět pojistné.

V právních podmínkách roku 2025 odvádí zaměstnavatel pojistné:

•    z příjmů zdaňovaných podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p.p., typicky u zaměstnanců pracujících na základě pracovní smlouvy nebo z příjmů charakteru funkčních požitků,

•    z příjmu alespoň 4 500 Kč u osob vyjmenovaných v § 5 písm. a) v bodech 4. – 6. zákona č. 48/1997 Sb., kdy se například jedná o osoby pracující na základě dohody o pracovní činnosti,

•    z příjmu alespoň 11 500 Kč u zaměstnance pracujícího na dohodu o provedení práce.

Ve zdravotním pojištění dále platí jedna velmi důležitá zásada: pokud platí pro zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, pak musí vyměřovací základ zaměstnance činit:

a)  alespoň 20 800 Kč (hodnota minimální mzdy) při zaměstnání trvajícím po celý kalendářní měsíc nebo

b)  alespoň poměrnou část tohoto minima, tedy minimum snížené podle počtu kalendářního dnů trvání některé ze skutečností uvedených v ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění p.p. (například při nemoci zaměstnance nebo když zaměstnání netrvá celý kalendářní měsíc),

tedy případně i s potřebou provedení dopočtu a doplatku pojistného do zákonem stanoveného minima.

Naproti tomu, pokud zaměstnanec patří mezi výjimky, tedy mezi osoby, pro které neplatí ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň ze zákonného minima, pak je u této osoby dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. vyměřovacím základem dosažený příjem, tedy částka relevantně i nižší než 20 800 Kč. 

Minimální vyměřovací základ

nemusí být dodržen u zaměstnance:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým ne­bo mentálním postižením, který je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního před­pisu,

b)  který dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

c)  který celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů;

d) který současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e) za kterého je plátcem pojistného i stát,

f) která je pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud některá z výše uvedených skutečností trvá po celý kalendářní měsíc.

Pro účel stanovení, resp. dosažení příslušného minima se sčítají příjmy ať už u jednoho zaměstnavatele nebo u více zaměstnavatelů. V úvahu se však berou, tedy se sčítají, příjmy zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění. Další důležitou zásadou je skutečnost, že pro účel stanovení povinného minima fakticky nemá žádný význam rozsah pracovního úvazku, primárně je podstatná a směrodatná výše příjmu za rozhodné období kalendářního měsíce.

Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Pokud se jedná u téhož zaměstnavatele o stejný typ dohody, pak se sčítají příjmy ze všech dohod.

Naproti tomu není ve zdravotním pojištění právní opora pro sčítání příjmů z typově různých dohod. Takže pokud zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele v jednom kalendářním měsíci na dohodu o pracovní činnosti a současně na dohodu o provedení práce, pak se pojistné odvádí pouze z té dohody, u které zúčtovaný příjem podléhá povinnosti odvodu pojistného. Přitom není důležité, zda se jedná o dohody uzavřené takzvaně „za sebou“ nebo o dohody souběžně běžící.

Jestliže příjem zaměstnance při trvající dohodě poklesne pod částku podléhající odvodu pojistného, musí být tato osoba jako zaměstnanec na příslušný kalendářní měsíc odhlášena. Pokud se jedná o pracovněprávní vztah sjednaný pouze formou dohody o pracovní činnosti nebo pouze formou dohody o provedení práce, pak zaměstnavatel oznamuje zdravotní pojišťovně nástup zaměstnance do zaměstnání a skončení zaměstnání do 20. dne následujícího kalendářního měsíce.

Ve zdravotním pojištění není stanoven maximální vyměřovací základ, což znamená, že odvodu pojistného podléhá každá částka dosaženého příjmu zaměstnance, tj. bez omezení horní hranicí. Podotýkáme, že maximum není stanoveno ani pro OSVČ.

Práce u více zaměstnavatelů

Příklad 1

Zaměstnanec pracuje u třech zaměstnavatelů, kde si měsíčně vydělá 9 000 Kč, 7 000 Kč a 3 000 Kč (nejedná se o dohody). Žádný další příjem nemá, nepodniká, není veden u zdravotní pojišťovny v kategorii, za kterou hradí pojistné stát, tudíž se na něj a na zaměstnavatele vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu 20 800 Kč. Pro účel dopočtu do zákonného minima je v této záležitosti pověřen zaměstnavatel s nejvyšším příjmem.

Zaměstnavatel s příjmem 9 000 Kč si vyžádá od zbývajících dvou zaměstnavatelů doklad o výši příjmu v každém kalendářním měsíci, za který bude dopočet provádět. Odvod pojistného vypočteme následovně:

Zaměstnavatel, u kterého má pracovník příjem 9 000 Kč, primárně vypočítá pojistné z tohoto příjmu ve výši 1 215 Kč. Zaměstnanci se strhne 405 Kč, zaměstnavatel hradí 810 Kč. Protože je tento zaměstnavatel pověřen odvodem doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu, zaplatí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele ještě pojistné z rozdílové částky 1 800 Kč [20 800 – (9 000 + 7 000 + 3 000)] ve výši 243 Kč. Z úhrnné částky pojistného 1 458 Kč (13,5 % z částky 10 800 Kč) bude zaměstnanci sraženo 648 Kč (405 + 243), zaměstnavatel odvede 810 Kč.

U ostatních dvou zaměstnavatelů bude odvod pojistného podstatně jednodušší, neboť tito odvedou pojistné ze skutečně dosaženého příjmu:

Vyměřovací základ 7 000 Kč, celkové pojistné 945 Kč, srážka zaměstnanci 315 Kč, platba zaměstnavatele 630 Kč.

Vyměřovací základ 3 000 Kč, celkové pojistné 405 Kč, srážka zaměstnanci 135 Kč, platba zaměstnavatele 270 Kč.

Zdůrazňujeme, že u zaměstnance probíhají veškeré platby (a také doplatky) zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí. Pro účel dopočtu a doplatku si může zaměstnanec zvolit libovolného zaměstnavatele, nemusí to být nutně zaměstnavatel s nejvyšším příjmem. Tato okolnost, tedy provádění dopočtu a doplatku pojistného do zákonného minima, může být i součástí podmínek dohodnutých v uzavřeném pracovněprávním vztahu. Zaměstnavatel provádějící dopočet do minima by měl zbývajícím zaměstnavatelům potvrdit, že v rámci odvodu pojistného zabezpečuje dodržení minimálního vyměřovacího základu.

Pokud by však měl zaměstnanec příjmy v jednotlivých zaměstnáních například ve výši 8 000 Kč, 7 000 Kč a 6 000 Kč, byl by v úhrnu příjmů zajištěn (překročen) minimální vyměřovací základ 20 800 Kč. Každý ze zaměstnavatelů by odvedl pojistné ze skutečné výše dosaženého příjmu, musel by však mít k dispozici doklady o výši příjmu u zbývajících dvou zaměstnavatelů.

Minimální vyměřovací základ
je zajištěn v jednom zaměstnání

Příklad 2

Hrubý příjem zaměstnance činil v kalendářním měsíci 32 000Kč. Současně tento zaměstnanec pracoval v témže měsíci u jiného zaměstnavatele na dohodu o pracovní činnosti, kde si vydělal 6 600 Kč. Musí být u zaměstnance pracujícího na dohodu o pracovní činnosti proveden dopočet do minimálního vyměřovacího základu?

Z příjmu 32 000 Kč bude pojistné odvedeno ve výši 13,5 %, tj. v úhrnné částce 4 320 Kč. Hrubý příjem v dalším zaměstnání sice nedosahuje minimální mzdy, ovšem s ohledem na skutečnost, že v „hlavním“ zaměstnání je odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nevztahuje se v tomto případě na plátce zaměstnávajícího pracovníka s příjmem nižším než minimální mzda povinnost odvést pojistné v minimální zákonné výši, ale vyměřovacím základem je skutečný příjem 6 600 Kč. Z tohoto příjmu pak zaměstnanec zaplatí 297 Kč a zaměstnavatel odvede 594 Kč, celkový odvod pojistného bude u tohoto zaměstnavatele činit 891 Kč. Pro účely kontroly ze zdravotní pojišťovny je v tomto případě ze strany zaměstnavatele zapotřebí přiložit doklad o skutečnosti, že u jiného („hlavního“) zaměstnavatele je za zaměstnance odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Dvě dohody o provedení práce
u jednoho zaměstnavatele

Příklad 3

Zaměstnanec má v květnu uzavřeny u téhož zaměstnavatele dvě dohody o provedení práce. První trvá od 1. 5. do 10. 5. s příjmem 7 200 Kč, druhá je sjednána od 22. 5. do 31. 5. s příjmem 7 400 Kč.

Jak je výše uvedeno, ve zdravotním pojištění se sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o provedení práce (anebo také dohod o pracovní činnosti) u jednoho zaměstnavatele.

Na straně jedné tak platí, že úhrnem příjmů 14 600 Kč vzniká povinnost zaměstnavatele dvakrát přihlásit a dvakrát odhlásit zaměstnance (na období trvání dohod). Protože však zaměstnání netrvalo po celý kalendářní měsíc, musí zaměstnavatel na straně druhé vypočítat poměrnou část minima za celkem 20 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci květnu, která musí být při odvodu pojistného dodržena, což činí 13 419,35 Kč [(20:31) v 20 800]. Jelikož dosažený příjem převyšuje takto vypočtenou poměrnou část minima, bude vyměřovacím základem zaměstnance za měsíc květen částka 14 600 Kč.

Vyměřovacím základem by byla částka 14 600 Kč i tehdy, kdyby se jednalo o takový příjem u jediné dohody o provedení práce, která by byla uzavřena na období od 1. 5. do 20. 5.

Kdyby však současně běžely v roce 2025 u jednoho zaměstnavatele po celý kalendářní měsíc (nebo i rok) dvě dohody o provedení práce s příjmy 7 200 Kč a 7 400 Kč, prováděl by zaměstnavatel dopočet do minima 20 800 Kč proto, že zaměstnání trvalo po celý kalendářní měsíc.

Více příjmů různé povahy
u pojištěnce

Příklad 4

Pojištěnec je zaměstnán na dohodu o provedení práce s měsíčním příjmem 14 000 Kč. Současně má příjmy z nájmu ve výši 74 400 Kč ročně a rovněž příjmy podle § 10 zákona č. 586/1992 Sb.

Za této situace má osoba vyřešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah zaměstnáním na dohodu o provedení práce, s potřebou zajištění dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu. Příjmy z nájmu podle § 9 (u nemovitosti nezapsané v obchodním majetku) a ostatní příjmy podle § 10 zákona o daních z příjmů povinnosti placení pojistného nepodléhají.

Více dohod o provedení práce
u téhož zaměstnavatele

Příklad 5

Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele na tři dohody o provedení práce s následujícími příjmy.

a)  3 000 Kč + 4 000 Kč + 4 000 Kč. Úhrnem příjmů se osoba nestává ve zdravotním pojištění zaměstnancem (součet příjmů nedosahuje 11 500 Kč), pojištěnec může být třeba osobou bez zdanitelných příjmů.

b)  5 000 Kč + 6 000 Kč + 7 000 Kč. Zaměstnavatel přihlašuje zaměstnance u zdravotní pojišťovny a při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc provádí dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu 20 800 Kč následovně:

Ve vazbě na výši minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 2 800 Kč: (20 800 – 18 000) x 0,135 = 378 Kč.

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 x 20 800 = 2 808 Kč.

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu (úhrnu příjmů):

(18 000 x 0,135) : 3 = 810 Kč

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 810 + 378 = 1 188 Kč

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 2 808 – 1 188 = 1 620 Kč.

Typově různé dohody
u jednoho zaměstnavatele

Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 4 499 Kč a současně na dohodu o provedení práce, kdy příjem v žádném z měsíců nedosáhne 11 500 Kč.

Z titulu takových zaměstnání účast na zdravotním pojištění nevznikne, protože u žádné z dohod není dosaženo částky příjmu podléhající odvodu pojistného na zdravotní pojištění. Pro sčítání takových příjmů, tj. bez odvodu pojistného zaměstnavatelem, není v právní úpravě zdravotního pojištění opora. To znamená, že pokud takový pojištěnec nemá jiné zaměstnání, které by vyřešilo jeho pojistný vztah (například pracovní smlouva), není OSVČ a ani nepatří mezi osoby, za které platí pojistné stát, hradí si pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů.

Tato skupina plátců hradí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, výše pojistného činí 13,5 % z aktuální hodnoty minimální mzdy. To znamená, že měsíční platba pojistného osobou bez zdanitelných příjmů představuje od 1. 1. 2025 částku 2 808 Kč.

Nekorektní jednání zaměstnance a postupy zaměstnavatele

Můžete se setkat se situací, kdy má váš zaměstnanec příjem nižší než 20 800 Kč a na dotaz, zda nemá jiné zaměstnání, odpoví záměrně záporně s tím, že další zaměstnání hodlá z nějakého důvodu zatajit. V takových případech platí, že pokud nemáte doklad o odvodu pojistného v jiném zaměstnání, provádíte příslušný dopočet. Když pak zaměstnanec po čase takové zaměstnání přizná, musí být – v rámci desetileté promlčecí doby – provedeny příslušné opravy, neboť vyměřovací základ musí být stanoven relevantně, tedy podle skutečnosti.