Článek 33 LZPS stanoví, že každý má právo na vzdělání. Pojem vzdělání však v pedagogice vyjadřuje úspěšný konec, výsledek celého procesu vzdělávání. Proto úvodní ustanovení školského zákona nepojednává jen o vzdělání, ale definuje jako předmět zákona vzdělávání a stanoví podmínky, za nichž se vzdělávání uskutečňuje, tedy podmínky onoho vzdělávacího procesu, který vede k cíli – úspěšnému ukončení vzdělání.

§ 2

Zásady a cíle vzdělávání

(1) Vzdělávání je založeno na zásadách

a)  rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana,

b)  zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce,

c)  vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání,

d)  bezplatného základního a středního vzdělávání státních občanů České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ve školách, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí,

e)  svobodného šíření poznatků, které vyplývají z výsledků soudobého stavu poznání světa a jsou v souladu s obecnými cíli vzdělávání,

f)  zdokonalování procesu vzdělávání na základě výsledků dosažených ve vědě, výzkumu a vývoji a co nejširšího uplatňování účinných moderních pedagogických přístupů a metod,

g)  hodnocení výsledků vzdělávání vzhledem k dosahování cílů vzdělávání stanovených tímto zákonem a vzdělá­vacími programy,

h)  možnosti každého vzdělávat se po dobu celého života při vědomí spoluodpovědnosti za své vzdělávání.

(2) Obecnými cíli vzdělávání jsou zejména

a)  rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchov­ními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti, získávání informací a učení se v průběhu celého života,

b)  získání všeobecného vzdělání nebo všeobecného a odbor­ného vzdělání,

c)  pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod spolu s od­povědností a smyslem pro sociální soudržnost,

d)  pochopení a uplatňování principu rovnosti žen a mužů ve společnosti,

e)  utváření vědomí národní a státní příslušnosti a res­pektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a nábo­ženské identitě každého,

f)  poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic, pochopení a osvojení zásad a pravidel vycházejících z evrop­ské integrace jako základu pro soužití v národním a mezi­národním měřítku,

g)  získání a uplatňování znalostí o životním prostředí a jeho ochraně vycházející ze zásad trvale udržitelného rozvoje a o bezpečnosti a ochraně zdraví.

(3) Vzdělávání poskytované podle tohoto zákona je veřejnou službou.

komentář k § 2

Zákon definuje zásady, na kterých je proces vzdělávání založen a cíle vzdělávání.

Zásada rovného přístupu a zákazu diskriminace je transposicí čl. 2 odst. 1 písm. a) Úmluvy o právech dítěte. Zvláštní důraz je ovšem kladen na zásadu rovnosti vzdělávacích příležitostí pro všechny a respektování vzdělávacích potřeb jednotlivce. S tím souvisí i možnost každého vzdělávat se po dobu celého života při vědomí spoluodpovědnosti za své vzdělání.

Za zvláštní pozornost stojí zásada bezplatnosti základního a středního vzdělávání ve veřejných školách zřizovaných státem, krajem obcí nebo dobrovolným svazkem obcí. Jde o naplnění ústavní zásady čl. 33 odst. 2 LZPS, podle kterého mají občané právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách. Je ovšem třeba zdůraznit, že uvedená zásada bezplatného vzdělání se týká veřejných škol, tedy škol zřizovaných státem, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí. Jiné školy než školy veřejné, tedy školy tzv. soukromé a školy církevní poskytují vzdělání za úplatu (školné), jak nakonec připouští i čl. 33 odst. 3 LZPS.

Vzdělávací programy

§ 3

Systém vzdělávacích programů

(1) Pro každý obor vzdělání v základním a středním vzdělávání a pro předškolní, základní umělecké a jazykové vzdělávání se vydávají rámcové vzdělávací programy. Rámcové vzdělávací programy vymezují povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání jsou závazné pro tvorbu školních vzdělávacích programů, hodnocení výsledků vzdělávání dětí a žáků, tvorbu a posuzování učebnic a učebních textů a dále závazným základem pro stanovení výše finančních prostředků přidělovaných podle § 160 až 162.

(2) Vzdělávání v jednotlivé škole a školském zařízení se uskutečňuje podle školních vzdělávacích programů.

(3) Vyšší odborné vzdělávání v každém oboru vzdělání v jednotlivé vyšší odborné škole se uskutečňuje podle vzdělávacího programu akreditovaného podle § 104 až 106.

(4) Soustavu oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání a podmínky zdravotní způsobilosti uchazeče ke vzdělávání stanoví vláda nařízením po projednání s pří­slušnými ústředními odborovými orgány, příslušnými organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností a kraji.

komentář k § 3

Novela č. 178/2016 Sb. nahradila pojmy učební osnovy a učební plány jednotlivých studijních a učebních oborů pojmem vzdělávací programy.

Vzdělávacích programů existovaly tři druhy – Národní program vzdělávání, rámcové vzdělávací programy a školní vzdělávací programy. Rámcové vzdělávací programy vymezují konkrétní povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání v jednotlivých oborech. Rámcové vzdělávací programy jsou vydány pro předškolní vzdělávání, základní vzdělávání, pro gymnaziální vzdělávání, pro střední odborné vzdělávání, pro základní umělecké vzdělávání a pro jazykové vzdělávání. Nejnižší stupeň vzdělávacích programů – školní vzdělávací programy si vydává každá škola nebo školské zařízení sama.

Národní program vzdělávání měl být víceméně politický dokument, zpracovat jej mělo MŠMT a vláda jej měla předložit oběma komorám Parlamentu ke schválení.

Vzhledem k tomu, že zatím nebyl přijat a k disposici je pouze tzv. Bílá kniha a Strategie vzdělávací politiky do roku 2030, došlo novelou č. 284/2020 Sb., s účinností k 1. 10. 2020 k jeho zrušení a zrušení příslušného zákonného zmocnění v odstavci 1. Původní odstavce 2 až 5 byly přečíslovány.

Rámcové vzdělávací programy vymezují konkrétní povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání v jednotlivých oborech. Rámcové vzdělávací programy jsou vydány pro předškolní vzdělávání, základní vzdělávání, pro gymnaziální vzdělávání, pro střední odborné vzdělávání, pro základní umělecké vzdělávání a pro jazykové vzdělávání. Nejnižší stupeň vzdělávacích programů – školní vzdělávací programy si vydává každá škola nebo školské zařízení sama.

Zákon ukládá vydání těchto rámcových vzdělávacích programů

–   rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání,

–   rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání,

–   rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání,

–   rámcové vzdělávací programy pro střední odborné vzdělávání,

–   rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání,

–   rámcový vzdělávací program pro jazykové vzdělávání.

Soustavu oborů vzdělávání stanoví nařízení vlády č. 211/­2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání.

§ 4

Rámcové vzdělávací programy

(1) Rámcové vzdělávací programy stanoví zejména konkrétní cíle, formy, délku a povinný obsah vzdělávání, a to všeobecného a odborného podle zaměření daného oboru vzdělání, jeho organizační uspořádání, profesní profil, podmínky průběhu a ukončování vzdělávání a zá­sady pro tvorbu školních vzdělávacích programů, jakož i pod­mínky pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a nezbytné materiální, personální a orga­nizační podmínky a podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání dále stanoví členění obsahu vzdělávání podle jednotlivých období nebo ročníků. Podmínky ochrany zdraví pro uskutečňování vzdělávání stano­ví Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“) v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví.

(2) Rámcové vzdělávací programy musí odpovídat nejnovějším poznatkům:

a)  vědních disciplín, jejichž základy a praktické využití má vzdělávání zprostředkovat, a

b)  pedagogiky a psychologie o účinných metodách a orga­­­nizačním uspořádání vzdělávání přiměřeně věku a roz­voji vzdělávaného.

Podle těchto hledisek budou rámcové vzdělávací programy také upravovány. Tvorbu a oponenturu rámcových vzděláva­cích programů zajišťují příslušná ministerstva prostřednictvím odborníků vědy a praxe, včetně pedagogiky a psy­cho­lo­gie.

(3) Rámcové vzdělávací programy vydává ministerstvo po projednání s příslušnými ministerstvy. Rámcové vzdělávací programy pro zdravotnické obory vydává ministerstvo po projednání s Ministerstvem zdravotnictví. Rámcové vzdělávací programy zaměřené na přípravu k výkonu regulovaného povolání vydává ministerstvo po projednání s příslušným uznávacím orgánem¹). Rámcové vzdělávací programy pro obory vzdělání ve školách v působnosti Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra a Mi­nis­terstva spravedlnosti vydávají tato ministerstva po projednání s mi­nister­stvem. Rámcové vzdělávací programy pro odborné vzdělá­vání projednají ministerstva před jejich vydáním s pří­slušnými ústředními odborovými orgány, příslušnými organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností a kraji.

(4) Rámcové vzdělávací programy je možné v závaž­ných případech měnit, a to s účinností nejdříve od začátku následujícího školního roku, pokud nejde o změny vyplývající z platných právních předpisů. V takovém případě ministerstvo, které rámcový vzdělávací program vydalo, zveřejní změnu s dostatečným časovým předstihem.

(5) Rámcové vzdělávací programy a jejich změny zveřejňují ministerstva, která je vydala, vždy způsobem umožňujícím dálkový přístup.

komentář k § 4

Rámcové vzdělávací programy stanoví zejména konkrétní cíle, formy, délku a povinný obsah vzdělávání, a to všeobecného a odborného podle zaměření daného oboru vzdělání, podmínky průběhu a ukončování vzdělávání a zásady pro tvorbu školních vzdělávacích programů.

Rámcové vzdělávací programy vydává MŠMT po projednání s příslušnými ministerstvy. Rámcové vzdělávací programy pro zdravotnické obory vydává MŠMT po projednání s Ministerstvem zdravotnictví.

Každý rámcový vzdělávací program je zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup. Zákon předpokládá, že rámcové vzdělávací programy je možné v závažných případech měnit, a to vždy s účinností k začátku nového školního roku.

V přechodných ustanoveních zákona je stanoveno, že do doby vydání rámcových programů zůstávají v platnosti učební dokumenty vydané a schválené podle dosavadních právních předpisů a je umožněno tyto dokumenty měnit a doplňovat.

Důležité

     Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 upřesňuje, že rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání dále stanoví členění obsahu vzdělávání podle jednotlivých období nebo ročníků a provedla legislativně technickou změnu – zavedla do zákona zkratku MŠMT.

§ 5

Školní vzdělávací programy

(1) Školní vzdělávací program pro vzdělávání, pro nějž je podle § 3 odst. 1 vydán rámcový vzdělávací program, musí být v souladu s tímto rámcovým vzdělávacím programem obsah vzdělávání může být ve školním vzdělávacím programu uspořádán do předmětů nebo jiných ucelených částí učiva (například modulů).

(2) Školní vzdělávací program pro vzdělávání, pro nějž není vydán rámcový vzdělávací program, stanoví zejména konkrétní cíle vzdělávání, délku, formy, obsah a časový plán vzdělávání, podmínky přijímání uchazečů, průběhu a ukončování vzdělávání, včetně podmínek pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, označení dokladu o ukončeném vzdělání, pokud bude tento doklad vydáván. Dále stanoví popis materiálních, personálních a ekonomických podmínek a podmínek bezpečnosti práce a ochrany zdraví, za nichž se vzdělávání v kon­krétní škole nebo školském zařízení uskutečňuje.

(3) Školní vzdělávací program vydává ředitel školy nebo školského zařízení. Školní vzdělávací program ředitel školy nebo školského zařízení zveřejní na přístupném místě ve škole nebo školském zařízení do školního vzdělávacího programu může každý nahlížet a pořizovat si z něj opisy a výpisy, anebo za cenu v místě obvyklou může obdržet jeho kopii. Poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím tím není dotčeno.

komentář k § 5

Školní vzdělávací program vydává ředitel školy nebo školského zařízení a k návrhu se vyjadřuje školská rada (§ 168). Školská rada však ke školnímu vzdělávacímu programu nedává svůj souhlas. Ředitel školy nebo školského zařízení má také povinnost školní vzdělávací program zveřejnit na přístupném místě ve škole nebo školním zařízení. Školní vzdělávací program pro vzdělávání, pro nějž je vydán rámcový vzdělávací program, musí být v souladu s tímto rámcovým vzdělávacím programem. Obsah vzdělávání může být ve školním vzdělávacím programu uspořádán do předmětů nebo jiných ucelených částí ­učiva.

Vzhledem k tomu, že rámcové vzdělávací programy byly vydány cca před 10 lety a školy musely podle nich postupovat nejpozději po uplynutí 2 let ode dne jejich vydání, je tato struktura základních pedagogických dokumentů škol již ustálena.

Školní vzdělávací program v případech, kde není vydán rámcový vzdělávací program (např. zájmové vzdělávání a vzdělávání ve školských zařízeních) v podstatě nahrazuje rámcový vzdělávací program. Musí stanovit konkrétní cíle vzdělávání, délku, formy, obsah a časový plán vzdělávání, podmínky přijímání uchazečů, průběhu a ukončování vzdělávání, včetně podmínek pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, označení dokladu o ukončeném vzdělání, pokud bude tento doklad vydáván.

Soulad školních vzdělávacích programů s rámcovými vzdělávacími programy sleduje v rámci své inspekční činnosti ČŠI.

Důležité

     Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 provedla v odstavci 1 legislativně technickou změnu – upravila odkaz na § 3 odst. 1 zákona.

§ 6

Vzdělávací program pro vyšší odborné vzdělávání

(1) Vzdělávací program pro vyšší odborné vzdělávání stanoví zejména konkrétní cíle, formy, délku a obsah vzdělávání a jeho organizační uspořádání, profil absolventa vzdělávacího programu, vyučovací jazyk, podmínky průběhu a ukončování vzdělávání, jakož i podmínky pro vzdělávání studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a podmínky materiální, personální a orga­ni­zační, podmínky bezpečnosti práce a ochrany zdraví a podmínky zdravotní způsobilosti uchazeče ke vzdělávání.

(2) Vzdělávací program akreditovaný podle § 104 až 106 ředitel školy zveřejní na přístupném místě ve škole do vzdělávacího programu může každý nahlížet a pořizovat si z něj opisy a výpisy, anebo za cenu v místě obvyklou může obdržet jeho kopii. Poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím tím není dotčeno.

(3) Vzdělávací program akreditovaný podle § 104 až 106 je závazný pro hodnocení vyšší odborné školy a vý­sled­ků vzdělávání studentů a dále podkladem pro stanovení výše finančních prostředků přidělovaných podle § 160 až 162.

komentář k § 6

Vzdělávací program v příslušném oboru vzdělání pro vyšší odborné školy podléhá akreditaci, kterou uděluje MŠMT podle § 104–108 zákona. Vzdělávací programy vyšších odborných škol musí být zpřístupněny veřejnosti stejně jako školní vzdělávací programy.

Zákonodárce touto podmínkou akreditace vzdělávacího programu pro vyšší odborné vzdělávání deklaruje, že vyšší odborné vzdělávání patří do segmentu terciálního vzdělávání stejně jako vysokoškolské vzdělávání.

Vzdělávací soustava, školy a školská zařízení a jejich právní postavení

§ 7

Vzdělávací soustava, školy a školská zařízení

(1) Vzdělávací soustavu tvoří školy a školská zařízení podle tohoto zákona.

(2) Škola uskutečňuje vzdělávání podle vzdělávacích programů uvedených v § 3.

(3) Druhy škol jsou mateřská škola, základní škola, střední škola (gymnázium, střední odborná škola a střední odborné učiliště), konzervatoř, vyšší odborná škola, základní umělecká škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem typy škol podle jejich zaměření pro účely jejich označování.

(4) Školské zařízení poskytuje služby a vzdělávání, které doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách nebo s ním přímo souvisejí, nebo zajišťuje ústavní a ochrannou výchovu anebo preventivně výchovnou péči^1a) (dále jen „školské služby“). Školské zařízení uskutečňuje vzdělávání podle školního vzdělávacího programu uvedeného v § 5 odst. 2.

(5) Druhy školských zařízení jsou zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školská poradenská zařízení, školská zařízení pro zájmové vzdělávání, školská účelová zařízení, školská výchovná a ubytovací zařízení, zařízení školního stravování, školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a školská zařízení pro preventivně výchovnou péči. Členění školských zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a školských zařízení pro preventivně výchovnou péči stanoví zvláštní právní předpis^1a).

(6) Podmínkou výkonu činnosti školy nebo školského zařízení je zápis do školského rejstříku.

(7) Ve školách a školských zařízeních zajišťují vzdělávání pedagogičtí pracovníci.²)

komentář k § 7

Zákon vymezuje druhy škol – mateřská škola, základní škola, střední škola (gymnázium, střední odborná škola a střední odborné učiliště), konzervatoř, vyšší odborná škola, základní umělecká škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky. Aby byla zachována kontinuita současného rozlišování středních škol (především pro účely jejich označování), zachovává se formální členění středních škol na gymnázia, střední odborné školy a střední odborná učiliště.

Za školu podle tohoto zákona se považuje vzdělávací instituce, která poskytuje vzdělávání podle vzdělávacích programů uvedených v § 3, tedy vzdělávání, jehož obsah, kvalita a výstup jsou garantovány státem. To znamená, že školou podle tohoto zákona nejsou vzdělávací instituce, které poskytují jiné, neformální vzdělávání (např. jazykové kurzy uskutečňované na základě živnostenského oprávnění); na tyto vzdělávací instituce se tento zákon nevztahuje.

Za školské zařízení podle tohoto zákona je považována instituce, která poskytuje služby a vzdělávání, které doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách, a dále školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo preventivně výchovnou péči. Činnost jednotlivých druhů školských zařízení je popsána v § 115 až 120. Typy jednotlivých druhů školských zařízení jsou stanoveny vyhláškou MŠMT – např. vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, vyhláška č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a o školských účelových zařízeních.

Novelou školského zákona č. 49/2009 Sb. došlo k určité úpravě v názvech některých druhů školských zařízení. Zvláštní pravidla školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo preventivně výchovnou péči jsou upravena zákonem č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních.

Zákon výslovně uvádí, že vzdělávání ve školách a školských zařízeních zajišťují pouze pedagogičtí pracovníci s kvalifikací podle zákona č. 563/­2004 Sb., o pedagogických pracovnících.

Zákon umožňuje existenci několika právních forem škol a školských zařízení v závislosti na tom, kdo školu nebo školské zařízení zřizuje.

U veřejných škol a školských zařízení, tj. škol zřizovaných krajem, obcí nebo svazkem obcí připadá v úvahu zřízení školy nebo školského zařízení buď ve formě příspěvkové organizace (zákon č. 250/200 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů) nebo ve formě školské právnické osoby (§ 124 a násl.).

U škol zřizovaných MŠMT je možná alternace – buď státní příspěvková organizace (zákon č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích) nebo školská právnická osoba.

Podle dosavadní úpravy MŠMT obrany, MŠMT vnitra, MŠMT spravedlnosti a MPSV mohly zřizovat školu nebo školské zařízení pouze jako organizační složku státu nebo jako její součást (v tom případě nemá škola statut školské právnické osoby).

V případě škol zřizovaných ostatními zřizovateli (církevní a soukromé školy) se rovněž připouští volba konkrétní právní formy. Tato volba je plně v pravomoci zřizovatele.

Novela provedená zákonem č. 82/2015 Sb. zavedla s účinností k 1. 5. 2015 možnost pro ministerstva a ostatní organizační složky státu zřizovat mateřské školy formou státní příspěvkové organizace, přičemž samostatná právní subjektivita školy zůstala zachována, byly novelizovány odstavce 3, 5 a 6.

V ustanovení byla provedena zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 legislativně technická změna v odstavci 3, odkaz na § 169 odst. 5 až 9 byl rozšířen o odstavec 10 (souvisí s obsahovou změnou § 169).

§ 8

Právní postavení škol a školských
zařízení

(1) Kraj, obec a dobrovolný svazek obcí, jehož předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti školství (dále jen „svazek obcí“), zřizuje školy a školská zařízení jako školské právnické osoby nebo příspěvkové organizace podle zvláštního právního ­předpisu.³)

(2) Ministerstvo zřizuje školy a školská zařízení jako školské právnické osoby nebo státní příspěvkové organizace podle zvláštního právního předpisu⁴) a § 169.

(3) Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, Minis­terstvo spravedlnosti a Ministerstvo práce a sociálních věcí zřizuje školy a školská zařízení jako organizační složky státu⁵) nebo jako jejich součásti. Ministerstva a ostatní organizační složky státu mohou zřizovat mateřské školy a zařízení školního stravování jim sloužící, a to jako státní příspěvkové organizace podle zvláštního právního předpisu⁴); § 169 odst. 5 až 10 se použije obdobně.

(4) Ministerstvo zahraničních věcí zřizuje školy při diplomatické misi nebo konzulárním úřadu České republiky jako součást těchto ­úřadů.

(5) Ministerstva a ostatní organizační složky státu plní funkci zřizovatelů škol a školských zařízení jménem státu.

(6) Registrované církve a náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy,⁶) ostatní právnické osoby nebo fyzické osoby zřizují školy a školská zařízení jako školské právnické osoby nebo jako právnické osoby podle zvláštních právních předpisů,⁷) jejichž předmětem činnosti je poskytování vzdělávání nebo školských služeb podle tohoto zákona, a to i v případě, že převažujícím předmětem činnosti takové právnické osoby je podnikání podle zvláštních právních předpisů. Školu nebo školské zařízení může podle věty první zřídit také několik právnických nebo fyzických osob společně.

(7) Právnická osoba a organizační složka státu nebo její součást může vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, školy a školského zařízení, nebo i více škol nebo školských zařízení.

§ 8a

Název právnické osoby a organizační složky státu nebo její součásti

(1) Název právnické osoby a organizační složky státu nebo její součásti, vykonávající činnost podle § 8 odst. 7, musí obsahovat vždy

a)  označení příslušného druhu nebo typu školy, kromě mateřské školy uvedené v § 34 odst. 8, pokud vykonává činnost školy,

b)  označení příslušného typu školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy nebo školského zařízení pro preventivně výchovnou péči, pokud vykonává činnost tohoto školského zařízení,

c)  označení příslušného druhu nebo typu školského zařízení, které není uvedeno v písmeni b), pokud vykonává činnost pouze tohoto školského zařízení.

(2) Název právnické osoby a organizační složky státu nebo její součásti, vykonávající činnost podle odstavce 1 písm. a) a b), může dále obsahovat označení všech druhů nebo typů školských zařízení, pokud vykonává činnost těchto školských zařízení.

(3) Součástí názvu může být upřesňující přívlastek, popřípadě čestný název, je-li ministerstvem udělen.

komentář k § 8a

Zákon stanoví pravidla pro označování škol, resp. právnických osob a organizačních složek státu nebo jejich součástí, které vykonávají činnost dané školy nebo školského zařízení. Název právnické osoby, popř. organizační složky státu nebo jejich součásti musí vždy obsahovat druh nebo typ školy, popř. typ školského zařízení. Zřizovatelé se tak mohou rozhodnout, zda zvolí označení druhem nebo typem školy. V případě označení druhem školy musí název právnické osoby obsahovat každý ze zákonem vymezených druhů škol (např. škola základní a mateřská).

Vyhláška č. 13/­2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatořích stanoví přípustné typy středních škol – např. střední průmyslová škola, střední zemědělská škola, střední zahradnická škola apod.

Na rozdíl od předchozího právního stavu není nadále v označení školy vyžadováno sídlo školy. Je ovšem možné, aby název školy byl upřesněn dalším charakterizujícím přívlastkem.

Dlouhodobé záměry a výroční zprávy

§ 9

Dlouhodobé záměry

(1) Ministerstvo zpracovává dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky, projednává jeho návrh s příslušnými ústředními odborovými orgány, příslušnými organizacemi zaměstnavatelů s celo­státní působností a s kraji, předkládá jej vládě ke schválení a zveřejňuje jej způsobem umožňujícím dálkový přístup. Vláda předkládá dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu k projednání.

(2) Krajský úřad zpracovává v souladu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v kraji a předkládá jej ministerstvu k vyjádření. Část dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v kraji, týkající se vzdělávání ve školách a škol­ských zařízeních zřizovaných krajem, předkládá rada kraje zastupitelstvu kraje ke schválení. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v kraji je vždy zveřejňován způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(3) Dlouhodobý záměr podle odstavce 2 obsahuje analýzu vzdělávací soustavy v kraji a stanovuje na základě předpokládaného demografického vývoje, vývoje na trhu práce a záměrů dalšího rozvoje kraje zejména cíle a úkoly pro jednotlivé oblasti vzdělávání, strukturu vzdělávací nabídky, především strukturu oborů vzdělání, druhů, popřípadě typů škol a školských zařízení a jejich kapacitu a návrh na financování vzdělávání a školských služeb v kraji.

(4) Dlouhodobé záměry se vyhodnocují a zpracovávají jednou za 4 roky postupem uvedeným v odstavcích 1 a 2.

komentář k § 9

Cílem dlouhodobého záměru na úrovni ČR je udržet i v nových podmínkách organizace veřejné správy soudržnost vzdělávacího systému ČR jako celku. Dlouhodobý záměr na úrovni ČR vymezuje priority vzdělávací soustavy jako celku ve střednědobém výhledu a způsob jejich realizace a podpory, a formuluje hlavní koncepční záměry pro další rozvoj vzdělávací soustavy.

Dlouhodobý záměr na úrovni ČR zpracovává MŠMT a předkládá jej vládě ke schválení a Parlamentu k projednání.

Na dlouhodobý záměr na úrovni ČR navazují dlouhodobé záměry na úrovni jednotlivých krajů, které jej rozpracovávají pro specifické podmínky kraje. Zákon rámcově vymezuje náležitosti dlouhodobých záměrů na úrovni kraje v zájmu jednotnosti zpracování. Dlouhodobý záměr na úrovni kraje zpracovává krajský úřad při výkonu státní správy v přenesené působnosti.

Dlouhodobé záměry jsou průběžně aktualizovány podle potřeb regionů. Novelou provedenou zákonem č. 49/­2009 Sb., došlo k prodloužení intervalu platnosti dlouhodobých záměrů z 2 na 4 roky.

§ 10

Výroční zprávy

(1) Ministerstvo zpracovává každoročně výroční zprávu o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy České republiky, předkládá ji vládě a zveřejňuje vždy způsobem umožňujícím dálkový ­přístup.

(2) Krajský úřad zpracovává každoročně výroční zprávu o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v kraji, předkládá ji zastupitelstvu kraje a ministerstvu a zveřejňuje vždy způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(3) Ředitel základní, střední a vyšší odborné školy zpracovává každoročně výroční zprávu o činnosti školy za školní rok, zasílá ji zřizovateli a zveřejňuje vždy na přístupném místě ve škole. Do výroční zprávy může každý nahlížet a pořizovat si z ní opisy a výpisy, anebo za cenu v místě obvyklou může obdržet její kopii. Poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím tím není dotčeno.

komentář k § 10

MŠMT každoročně zpracovává výroční zprávu o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy ČR a předkládá ji vládě. Podobně krajské úřady zpracovávají výroční zprávy o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v jednotlivých krajích. Souhrnné poznatky z inspekční činnosti jsou k disposici v pravidelných výročních zprávách ČŠI.

Důležité

     Výroční zprávu o činnosti školy mají zpracovávat také ředitelé základních, středních a vyšších odborných škol, a to za příslušný školní rok. Tuto výroční zprávu schvaluje školská rada (§ 168). Na rozdíl od předchozí právní úpravy zákon nepožaduje zpracování výroční zprávy o hospodaření školy.

Obsah, strukturu a postup zpracování výročních zpráv upravuje vyhláška č. 15/­2005 Sb., kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů a výročních zpráv.

§ 11

Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem rámcovou strukturu, obsah a postup zpracování dlouhodobých záměrů a výročních zpráv podle § 10 odst. 2 a 3 a termíny jejich předkládání a zveřejňování.

komentář k § 11

Toto zmocnění bylo naplněno vydáním vyhlášky č. 15/­2005 Sb., kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy.

Hodnocení škol, školských zařízení
a vzdělávací soustavy

§ 12

(1) Hodnocení školy se uskutečňuje jako vlastní hodnocení školy a hodnocení Českou školní inspekcí.

(2) Vlastní hodnocení školy je východiskem pro zpracování výroční zprávy o činnosti školy.

(3) Hodnocení vzdělávání ve školských zařízeních provádí Česká školní inspekce.

(4) Hodnocení vzdělávací soustavy v kraji provádí krajský úřad ve zprávě o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v kraji. Hodnocení vzdělávací soustavy České republiky provádí ministerstvo ve zprávě o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy České republiky a Česká školní inspekce ve své výroční zprávě.

(5) Hodnocení školy a školského zařízení může provádět také jejich zřizovatel podle kritérií, která předem zveřejní.

komentář k § 12

Kromě známého hodnocení školy ze strany ČŠI zavedl zákon vlastní hodnocení školy, které je jednak východiskem pro zpracování výroční zprávy a jednak jedním z podkladů pro hodnocení ČŠI. Strukturu, pravidla a termíny vlastního hodnocení školy stanovilo MŠMT vyhláškou č. 15/­2005 Sb., kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy.

Hodnocení provádí jen školy, nikoliv školská zařízení, úroveň služeb školských zařízení je hodnocena v rámci inspekční činnosti ČŠI. Hodnocení škol může provádět i zřizovatel, ten však musí předem zveřejnit kritéria, podle nichž bude postupovat.

Obecně platí, že vyučovacím jazykem ve školách je jazyk český, výjimky může povolit MŠMT (jde např. o případy dvojjazyčných gymnázií nebo škol zřízených na základě mezinárodních dohod). Ve vyšších odborných školách lze vyučovat i v cizím jazyce.

V souladu s článkem 25 LZPS a v souladu s Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin (Sdělení MZV č. 96/­1998 Sb.) je příslušníkům národnostních menšin za splnění stanovených podmínek garantováno právo na vzdělávání v mateřském jazyce a stanovena povinnost obce, kraje a ministerstva toto právo naplnit. Toto právo je blíže upraveno v § 14.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. upravila v odstavci 4 pro tzv. dvojjazyčná gymnázia možnost výuky ve dvou vyučovacích jazycích (českém a příslušném cizím), pokud rámcový vzdělávací program pro daný obor vzdělání upravuje povinné vzdělávání některých předmětů v cizím jazyce a v odstavci 5 umožnila, aby ve vyšších odborných školách mohl být vyučovacím jazykem cizí jazyk.

Zákon stanoví, že národnostní školství je garantováno při splnění zákonných podmínek v těch obcích, ve kterých je v souladu s § 117 zákona o obcích zřízen výbor pro národnostní menšiny (tedy v obcích, v nichž bylo při minulém sčítání lidu přihlášeno k dané národnostní menšině alespoň 10 % obyvatel). Uvedené řešení je v souladu se zněním článku 14 Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin, který stanoví, že „smluvní strany v oblastech obývaných příslušníky národnostních menšin tradičně nebo ve značném množství usilují, pokud existuje dostatečný požadavek, zajistit, pokud je to možné a v rámci svého vzdělávacího systému, aby příslušníci národnostních menšin měli odpovídající možnosti pro výuku menšinového jazyka nebo získávání vzdělání v tomto jazyce, přičemž toto vzdělávání nesmí být na újmu učení se úřednímu jazyku nebo výuce v tomto jazyce.“

Ve školách se vzděláváním v jazyce národnostní menšiny se vydávají vysvědčení, výuční listy, diplomy o absolutoriu dvojjazyčně, a to v jazyce českém a v jazyce národnostní menšiny.

Ke zvláštnostem vzdělávání v jazyce národnostní menšiny je přihlédnuto také při profilové části maturitní zkoušky (§ 79).

Zákon upravuje v souladu s čl. 16 LZPS výuku náboženství. Ustanovení o vyučování náboženství ve školách vychází ze zásady, že náboženství se ve veřejných školách vyučuje jako nepovinný předmět, pokud se k předmětu náboženství realizovanému danou církví nebo náboženskou společností přihlásí v daném školním roce nejméně 7 žáků školy. Ustanovení umožňuje rovněž spojovat k výuce náboženství žáky z několika ročníků jedné školy, popřípadě více škol do jedné skupiny, nejvýše však do počtu 30 žáků v jedné třídě.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. zdůraznila s účinností k 1. 5. 2015 v odstavci 3, že vyučovat náboženství může pověřený zástupce církve nebo náboženské společnosti, který splňuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka pouze v základním pracovněprávním vztahu.

Do roku 2015 platné znění ustanovení § 16 obsahovalo zásady vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Tyto potřeby zjišťovala školská poradenská zařízení zřízená podle § 116, jejichž činnost se řídila vyhláškou č. 72/­2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních. Zákon rozlišoval osoby se speciálními vzdělávacími potřebami jako osoby se zdravotním postižením, osoby se zdravotním znevýhodněním a osoby se sociálním znevýhodněním.

O zařazení žáka do výše uvedené skupiny speciálních vzdělávacích potřeb nemohl rozhodnout ani ředitel školy, ani zákonný zástupce, a dokonce ani odborný lékař, tyto osoby mohly pouze iniciovat vyšetření ve školském poradenském zařízení, které rozhodlo s konečnou platností.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 ustanovení § 16 mění zásadním způsobem. Hlavní změnou je, že speciální vzdělávací potřeby již nejsou definovány uzavřeným výčtem hendikepů, ale že právní úprava zajišťuje žáku naplnění práva na vzdělání bez diskriminace.

Dále se zde stanoví, že dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami se rozumí osoba, která k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebuje poskytnutí podpůrných opatření.

Podpůrnými opatřeními se rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám dítěte, žáka nebo studenta. Děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na bezplatné poskytování podpůrných opatření školou a školským zařízením.

Zásada bezplatnosti podpůrných opatření je všeobecná. Týká se škol a školských zařízení všech zřizovatelů. Tam, kde jsou vzdělávání a školské služby poskytovány za úplatu, nesmí uplatňování podpůrných opatření být důvodem pro zvýšení úplaty hrazené příjemcem (nebo za příjemce) podpůrných opatření.

Nové znění odstavce 2 vypočítává druhy podpůrných opatření, k jejich povaze lze uvést, že podpůrná opatření

–   představují výjimku z kogentní zákonné úpravy (např. pokud jde o délku středního vzdělávání, možnost úpravy podmínek ukončování vzdělávání, odchýlení se od vzdělávacího programu na základě individuálního vzdělávacího plánu atd.),

–   spočívají ve speciálních institutech, které nelze podřadit pod obecné kategorie stanovené zákonem č. 561/­2004 Sb. (např. asistent pedagoga), nebo

–   jde o opatření, jejichž obecná použitelnost by mohla být v praxi sporná, neboť nepatří mezi opatření financovaná ze státního rozpočtu prostřednictvím normativního financování; přesto však v odůvodněných případech mohou, popř. musí být školským poradenským zařízením doporučena [jde zejména o stavební a technické úpravy podle písmena h), jejichž financování je standardně v působnosti zřizovatele].

Většina podpůrných opatření byla do odstavce 2 převzata z dosavadní právní úpravy. Jelikož se může jednat také o snížení očekávaných výstupů, a tedy o citelnější zásah do realizace žákova práva na vzdělání (sice nezbytný za účelem absolvování vzdělávacího programu, ale přeci jen spočívající ve změně nároků na žáka), musí být toto opatření podloženo doporučením školského poradenského zařízení a písemným informovaným souhlasem žáka nebo zákonného zástupce – bude tedy ve vyhlášce zařazeno nejníže do druhého stupně (srov. pravidla pro uplatňování opatření druhého až pátého stupně podle § 16 odst. 4 a 5).

Úpravu očekávaných výstupů spočívající pouze v jejich přesunu do jiných vzdělávacích etap (tzn. de facto i úpravu rozložení učiva do ročníků) lze provádět též v individuálním vzdělávacím plánu [písmeno f)]. I zde bude zapotřebí doporučení školského poradenského zařízení a souhlas žáka nebo zákonného zástupce.

V písmeni g) se upravuje využití funkce asistenta pedagoga. Zřízení funkce asistenta (v nové terminologii „využití asistenta pedagoga“) bude nově podmíněno souhlasem krajského úřadu, popř. ministerstva pouze v případě, že z důvodu využití asistenta pedagoga bude požadováno navýšení finančních prostředků poskytovaných na činnost školy ze státního rozpočtu.

Zákon upravuje také možnost „působení osob poskytujících dítěti, žákovi nebo studentovi se zdravotním postižením po dobu jeho pobytu ve škole nebo školském zařízení podporu podle zvláštních právních předpisů“. Jako podpůrné opatření se tak stanovuje de facto připuštění osob, jejichž služeb dítě využívá na základě předpisů např. v gesci MPSV nebo Ministerstva zdravotnictví (jde např. o transliterátora nebo osobního asistenta).

V písmeni i) je upraveno v jistém slova smyslu nejzávažnější podpůrné opatření, a to zařazení dítěte, žáka nebo studenta do školy nebo třídy zřízené pro děti, žáky nebo studenty se zdravotním postižením (k tomuto pojmu viz dále). Bližší podmínky tohoto zařazení upravuje § 16 odst. 7. Lze předeslat, že ač tak školský zákon výslovně nestanoví, vzhledem k organizační, pedagogické a finanční náročnosti tohoto opatření představuje zařazení do „speciální“ třídy podpůrné opatření pátého stupně.

V odstavci 3 se zdůrazňuje, že podpůrná opatření se člení do pěti stupňů podle organizační, pedagogické a finanční náročnosti a že podpůrná opatření různých druhů nebo stupňů lze kombinovat. Začlenění podpůrných opatření do jednotlivých stupňů stanoví prováděcí právní předpis. Skutečnost, že k dosažení účelu podpůrných opatření, tj. naplňování vzdělávacích možností žáka a uplatnění jeho práva na vzdělání, nestačí opatření nižšího stupně, může vyplynout z předchozího neúspěšného použití méně intenzivních podpůrných opatření, častěji by však měla být zřejmá z kvalitní diagnostiky.

Důležité

     Předkladatel v důvodové zprávě tuto zásadu označuje jako zásadu subsidiarity. Zásadu subsidiarity proto lze vyjádřit také jako pravidlo volby toho nejméně náročného podpůrného opatření, které lze k dosažení účelu využít. Nejde ale jen o náročnost z hlediska školy, ale také o dopady na žáka. V zásadě subsidiarity je tudíž obsažena také přednost individuální integrace žáka.

Podpůrná opatření prvního stupně uplatňuje škola nebo školské zařízení i bez doporučení školského poradenského zařízení. Podpůrná opatření druhého až pátého stupně lze uplatnit pouze s doporučením školského poradenského zařízení. Odstavec 4 tudíž stanoví odlišná pravidla pro podpůrná opatření v prvním stupni a podpůrná opatření ve vyšších stupních. V souladu se zásadou subsidiarity se pravidla aplikují takto:

–   Nejdříve se pokusí o (účelnou) podporu žáka sama škola, aniž by se nutně obracela na školské poradenské zařízení. Využije k tomu opatření prvního stupně.

–   Nepostačuje-li to, doporučí škola zákonnému zástupci, aby vyhledal pomoc školského poradenského zařízení.

–   Pokud nebylo možné poskytnout žákovi dostatečnou podporu na úrovni samotné školy, opatří si zákonný zástupce doporučení školského poradenského zařízení, které může otevřít cestu k jakémukoli podpůrnému opatření.

Nevylučuje se samozřejmě pomoc školského poradenského zařízení ve vztahu k aplikaci jakéhokoli podpůrného opatření v kterékoli fázi, neboť škola si nemusí být zcela jistá správným postupem a může se dohodnout se zákonným zástupcem, že budou hledat řešení již od počátku za pomoci školského poradenského zařízení. Stejně tak zákonný zástupce nemusí čekat, až mu škola doporučí obrátit se na poradenské zařízení, a může je oslovit sám.

To je důležité také v případech, kdy zákonný zástupce má dojem, že škola nekoná, co by měla a mohla, nebo se prostě chce předem poradit se specialisty. Zákon mu umožňuje přijít do poradenského zařízení rovnou, a toto zařízení se bude muset jeho případem zabývat, a případně vydat doporučení i ve vztahu k podpůrným opatřením prvního stupně. Vyplývá to z obecné kompetence školských poradenských zařízení a vztah k podpůrným opatřením všech stupňů výslovně stanoví také zákon sám. Dále je to důležité také v případech, kdy zákonný zástupce má dojem, že škola nekoná, co by měla a mohla, nebo se prostě chce předem poradit se specialisty. Zákon mu umožňuje přijít do poradenského zařízení rovnou, a toto zařízení se bude muset jeho případem zabývat, a případně vydat doporučení i ve vztahu k podpůrným opatřením prvního stupně. Vyplývá to z obecné kompetence školských poradenských zařízení podle § 116 a vztah k podpůrným opatřením všech stupňů výslovně stanoví také § 16a odst. 3.

V odstavci 4 se škole umožňuje uplatňovat podpůrná opatření prvního stupně i bez doporučení školského poradenského zařízení – u těchto opatření tudíž nebude doporučení poradenského zařízení nikdy nezbytnou podmínkou jejich použití (jde mj. o směrnici pro tvorbu souboru podpůrných opatření), může ale být jejich důvodem, pokud zákonný zástupce s takovým doporučením bude příslušné podpůrné opatření požadovat.

Dále se upravuje i míra závaznosti doporučení školského poradenského zařízení pro školu. Doporučení musí být školou respektováno, má-li škola postupovat de lege artis. To znamená, že škola sice může zvolit jiná podpůrná opatření, než jsou doporučena školským poradenským zařízením, musí se ale jednat o opatření stejného stupně. Zároveň volba jiného podpůrného opatření nesmí odporovat zájmu žáka (při jehož posuzování nelze odhlížet od doporučení školského poradenského zařízení).

V praxi bude záležet na tom, zda škola – po projednání se školským poradenským zařízením, které doporučení vydalo – dospěje k závěru, že lze zájem žáka vyplývající ze smyslu doporučení uspokojit i jinými podpůrnými opatřeními téhož stupně (třeba pro školu snáz dostupnými), která ale nejsou v doporučení výslovně uvedena. Nutno dodat, že tuto možnost prakticky zmenšuje povinnost školského poradenského zařízení uvést v doporučení také varianty podpůrných opatření.

Jako podmínka volby jiného podpůrného opatření se stanovuje písemný informovaný souhlas žáka nebo zákonného zástupce (jde o speciální zdůraznění pravidla, které je dále v odstavci 5 stanoveno obecně pro poskytování podpůrných opatření druhého až pátého ­stupně).

V odstavci 5 se stanovuje písemný informovaný souhlas žáka nebo zákonného zástupce jako podmínka poskytování podpůrných opatření druhého až pátého stupně. Z postupu a contrario, u podpůrných opatření prvního stupně není informovaný souhlas potřeba, poněvadž se jedná o opatření operativní povahy, která nepředstavují podstatný zásah do práv a povinností žáka a ve škole se realizují běžně bez doprovodné administrativy (jde např. o změnu zasedacího pořádku ve třídě, aby žák lépe viděl na tabuli, nebo větší pozornost učitele věnovaná konkrétnímu žákovi při výuce).

Důležité

     Pravidla udělování a náležitosti informovaného souhlasu stanoví MŠMT vyhláškou na základě zmocnění upravit postup školy před přiznáním podpůrného opatření.

V dalším odstavci 6 se stanoví, že podpůrné opatření druhého až pátého stupně přestane škola nebo školské zařízení po projednání se zletilým žákem, studentem nebo zákonným zástupcem dítěte nebo žáka poskytovat, pokud z doporučení školského poradenského zařízení vyplývá, že podpůrné opatření již není nezbytné. Základní podmínkou pro ukončení podpůrných opatření druhého až pátého stupně je doporučení školského poradenského zařízení, z něhož vyplývá, že poskytování podpůrného opatření již není potřeba. Takové doporučení vzejde z pravidelné rediagnostiky žáků a škola je obdrží přímo od školského poradenského zařízení.

V odstavci 7 až 9 se upravuje možnost zřizování tříd určených pro žáky se zdravotním postižením a škol pro tyto žáky. Zákon upouští od užívání pojmu zdravotního postižení a žáky, pro které jsou „speciální“ školy a třídy určeny, vymezuje podle druhu jejich hendikepu jako žáky s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením, závažnými vadami řeči, závažnými vývojovými poruchami učení, závažnými vývojovými poruchami chování, souběžným postižením více vadami a autismem. Z věcného hlediska se v zásadě přebírá dosavadní kategorie žáků se zdravotním postižením s tím, že dochází k dílčímu posunu u žáků s vadami řeči, vývojovými poruchami učení a vývojovými poruchami chování, kde je pro možnost zařazení do „speciální“ školy či třídy vyžadováno, aby charakter jejich handicapu dosahoval zvýšené intenzity. Zařazení žáka do těchto institucí bude tedy také podmíněno žádostí a doporučením školského poradenského zařízení. Objektivnost doporučení školského poradenského zařízení bude posílena výslovnou úpravou povinnosti školského poradenského zařízení zjišťovat též možnost a vhodnost individuální integrace žáka a zavedením výsledku tohoto posouzení jako součásti obsahu doporučení – půjde o součást podzákonné úpravy pravidel poradenské činnosti a obsahu jejích výstupů. Tím se také činnost školských poradenských zařízení stane lépe kontrolovatelnou v rámci inspekční činnosti.

Další podmínkou zařazení žáka do „speciální“ třídy nebo školy bude vždy zájem žáka. Proto se zde také zdůrazňuje zásada postupu v zájmu dítěte, žáka nebo studenta (mj. v návaznosti na Úmluvu o právech dítěte). Zařazení žáka do speciální třídy je podmíněno trojicí regulativů – žádosti zákonného zástupce dítěte nebo žáka, doporučením školského poradenského zařízení a zájmem dítěte nebo žáka.

V odstavci 10 se ze současné právní úpravy přejímá podmínka souhlasu krajského úřadu, resp. ministerstva, se zřízením třídy, oddělení nebo studijní skupiny pro žáky se zdravotním postižením.

V odstavci 11 je upraven případ, kdy je vyžadován souhlas krajského úřadu, resp. ministerstva se zřízením funkce asistenta pedagoga. Souhlas nebude vyžadován v případech, kdy škola nebude požadovat z důvodu využití asistenta pedagoga navýšení finančních prostředků poskytovaných jí ze státního rozpočtu podle § 161 až 163.

Novela č. 101/2017 Sb. s účinností k 1. 9. 2018 odstavec 11 zrušila, neboť podpůrná opatření včetně asistenta pedagoga budou poskytována nárokově a není možné je podmínit souhlasem ministerstva nebo krajského úřadu.

Vyučovací jazyk a vzdělávání příslušníků národnostních menšin

§ 13

Vyučovací jazyk

(1) Vyučovacím jazykem je jazyk český.

(2) Příslušníkům národnostních menšin⁸) se zajišťuje právo na vzdělávání v jazyce národnostní menšiny, a to za podmínek stanovených v § 14.

(3) Ministerstvo může povolit vyučování některých předmětů v cizím jazyce.

(4) V oborech středního vzdělání s maturitní zkouškou, v nichž se podle rámcového vzdělávacího programu povinně vyučují některé předměty v cizím jazyce, jsou vyučovacími jazyky český jazyk a příslušný cizí jazyk.

(5) Ve vyšších odborných školách může být vyučovacím jazykem cizí jazyk.

§ 14

Vzdělávání příslušníků národnostních menšin

(1) Obec, kraj, popřípadě ministerstvo zajišťuje pro příslušníky národnostních menšin vzdělávání v jazyce národnostní menšiny v mateřských, základních a středních školách, a to v obcích, v nichž byl v souladu se zvláštním právním předpisem⁹) zřízen výbor pro národnostní ­menšiny, pokud jsou splněny podmínky stanovené tímto zákonem.

(2) Třídu mateřské školy lze zřídit, pokud se ke vzdělávání v jazyce národnostní menšiny přihlásí nejméně 8 dětí s příslušností k národnostní menšině, třídu základní školy lze zřídit, pokud se ke vzdělávání v jazyce národnostní menšiny přihlásí nejméně 10 žáků s příslušností k národ­nostní menšině mateřskou školu nebo základní školu s ja­zykem národnostní menšiny lze zřídit za předpokladu, že všechny třídy budou v průměru naplněny nejméně 12 dětmi nebo žáky s příslušností k národnostní menšině v jedné třídě.

(3) Třídu příslušného ročníku střední školy lze zřídit, pokud se ke vzdělávání v jazyce národnostní menšiny přihlásí nejméně 12 žáků s příslušností k národnostní menšině střední školu s jazykem národnostní menšiny lze zřídit za předpokladu, že všechny třídy budou v průměru naplněny nejméně 15 žáky s příslušností k národnostní menšině.

(4) Při organizaci vzdělávání v jazyce národnostní menšiny přihlížejí obce, kraje, popřípadě ministerstvo k do­stupnosti tohoto vzdělávání. Vzdělávání v jazyce národnostní menšiny může zajistit i svazek obcí, popřípadě se na způsobu zajištění, včetně financování, mohou dohodnout obce mezi sebou, popřípadě obec s krajem.

(5) Nejsou-li splněny podmínky uvedené v odstavcích 2 a 3, může ředitel školy se souhlasem zřizovatele stanovit ve školním vzdělávacím programu předměty nebo jejich části, v nichž se vzdělávání uskutečňuje dvojjazyčně, a to jak v českém jazyce, tak v jazyce národnostní menšiny.

(6) Ve školách se vzděláváním v jazyce národnostní menšiny se vydávají vysvědčení, výuční listy, diplomy o absolutoriu dvojjazyčně, a to v jazyce českém a v jazyce národnostní ­menšiny.

Vyučování náboženství

§ 15

(1) Ve školách lze v souladu se zásadami a cíli vzdělávání podle § 2 vyučovat náboženství. Náboženství ­mohou vyučovat registrované církve nebo náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno zvláštní právo vyučovat náboženství ve státních školách,¹⁰) a to i společně na základě jejich písemné dohody.

(2) V základních a středních školách zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí se vyučuje náboženství jako nepovinný předmět, pokud se k předmětu náboženství uskutečňovanému danou církví nebo náboženskou společností přihlásí ve školním roce alespoň 7 žáků školy. K vyučování náboženství lze spojovat žáky z několika ročníků jedné školy nebo více škol, nejvýše však do počtu 30 žáků ve třídě. Spojovat žáky z více škol k vyučování náboženství lze na základě smlouvy mezi příslušnými školami, která upraví rovněž úhradu nákladů spojených s tímto vyučováním.

(3) Vyučovat náboženství může v základním pracovněprávním vztahu k právnické osobě, která vykonává činnost dané školy, pověřený zástupce církve nebo náboženské společnosti, který splňuje předpoklady pro výkon činnosti pedago­gického pracovníka podle zvláštního právního předpisu.²) Pověření vydává statutární orgán církve nebo náboženské společnosti, v případě římskokatolické církve statutární orgán příslušného biskupství.

Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů nadaných

§ 16

Podpora vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami

(1) Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami se rozumí osoba, která k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebuje poskytnutí podpůrných opatření. Podpůrnými opatřeními se rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám dítěte, žáka nebo studenta. Děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na bezplatné poskytování podpůrných opatření školou a školským zařízením.

(2) Podpůrná opatření spočívají v

a)  poradenské pomoci školy a školského poradenského zařízení,

b)  úpravě organizace, obsahu, hodnocení, forem a metod vzdělávání a školských služeb, včetně zabezpečení výuky předmětů spe­ciál­ně pedagogické péče a včetně prodloužení délky středního nebo vyššího odborného vzdělávání až o dva roky,

c)  úpravě podmínek přijímání ke vzdělávání a ukončování vzdělávání,

d)  použití kompenzačních pomůcek, speciálních učebnic a speciálních učebních pomůcek, využívání komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob11a), Braillova písma a podpůrných nebo náhradních komunikačních systémů,

e)  úpravě očekávaných výstupů vzdělávání v mezích stanovených rámcovými vzdělávacími programy a akreditovanými vzdělávacími programy,

f)  vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu,

g)  využití asistenta pedagoga,

h)  využití dalšího pedagogického pracovníka, tlumočníka českého znakového jazyka, přepisovatele pro neslyšící nebo možnosti působení osob poskytujících dítěti, žákovi nebo studentovi po dobu jeho pobytu ve škole nebo školském zařízení podporu podle zvláštních právních předpisů, nebo

i)  poskytování vzdělávání nebo školských služeb v prostorách stavebně nebo technicky upravených.

(3) Podpůrná opatření podle odstavce 2 se člení do pěti stupňů podle organizační, pedagogické a finanční náročnosti. Podpůrná opatření různých druhů nebo stupňů lze kombinovat. Podpůrná opatření vyššího stupně lze použít, shledá-li školské poradenské zařízení, že vzhledem k povaze speciálních vzdělávacích potřeb dítěte, žáka nebo studenta nebo k průběhu a výsledkům poskytování dosavadních podpůrných opatření by podpůrná opatření nižšího stupně nepostačovala k naplňování vzdělávacích možností dítěte, žáka nebo studenta a k uplatnění jeho práva na vzdělávání. Začlenění podpůrných opatření do jednotlivých stupňů stanoví prováděcí právní předpis.

(4) Podpůrná opatření prvního stupně uplatňuje škola nebo školské zařízení i bez doporučení školského poradenského zařízení. Podpůrná opatření druhého až pátého stupně lze uplatnit pouze s doporučením školského poradenského zařízení. Škola nebo školské zařízení může místo doporučeného podpůrného opatření přijmout po projednání s příslušným školským poradenským zařízením a s předchozím písemným informovaným souhlasem zletilého žáka, studenta nebo zákonného zástupce dítěte nebo žáka jiné podpůrné opatření stejného stupně, pokud to neodporuje zájmu dítěte, žáka nebo studenta.

(5) Podmínkou poskytování podpůrného opatření druhého až pátého stupně školou nebo školským zařízením je vždy předchozí písemný informovaný souhlas zletilého žáka, studenta nebo zákonného zástupce dítěte nebo žáka.

(6) Podpůrné opatření druhého až pátého stupně přestane škola nebo školské zařízení po projednání se zletilým žákem, studentem nebo zákonným zástupcem dítěte nebo žáka poskytovat, pokud z doporučení školského poradenského zařízení vyplývá, že podpůrné opatření již není nezbytné.

(7) Podpůrná opatření při vzdělávání dítěte, žáka a studenta, který nemůže vnímat řeč sluchem, se volí tak, aby bylo zajištěno vzdělávání v komunikačním systému neslyšících a hluchoslepých osob, který odpovídá potřebám dítěte, žáka nebo studenta. Žákům a studentům vzdělávaným v českém znakovém jazyce se souběžně poskytuje vzdělávání také v psaném českém jazyce, přičemž znalost českého jazyka si tito žáci a studenti osvojují metodami používanými při výuce českého jazyka jako cizího jazyka. Využívá-li škola nebo školské zařízení tlumočníka českého znakového jazyka, zajistí, aby jeho činnost vykonávala osoba, která prokáže vzdělání, nebo praxi a vzdělání, jimiž získala znalost českého znakového jazyka na úrovni rodilého mluvčího a tlumočnické dovednosti na úrovni umožňující plnohodnotné vzdělávání dítěte, žáka nebo studenta.

(8) Podpůrná opatření při vzdělávání dítěte, žáka a studenta, který při komunikaci využívá prostředků alternativní nebo augmentativní komunikace, se volí tak, aby bylo zajištěno vzdělávání v komunikačním systému, který odpovídá potřebám dítěte, žáka nebo studenta.

(9) Pro děti, žáky a studenty s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením, závažnými vadami řeči, závažnými vývojovými poruchami učení, závažnými vývojovými poruchami chování, souběžným postižením více vadami nebo autismem lze zřizovat školy nebo ve školách třídy, oddělení a studijní skupiny. Zařadit do takové třídy, studijní skupiny nebo oddělení nebo přijmout do takové školy lze pouze dítě, žáka nebo studenta uvedené ve větě první, shledá-li školské poradenské zařízení, že vzhledem k povaze speciálních vzdělávacích potřeb dítěte, žáka nebo studenta nebo k průběhu a výsledkům dosavadního poskytování podpůrných opatření by samotná podpůrná opatření podle odstavce 2 nepostačovala k naplňování jeho vzdělávacích možností a k uplatnění jeho práva na vzdělávání. Podmínkou pro zařazení je písemná žádost zletilého žáka nebo studenta nebo zákonného zástupce dítěte nebo žáka, doporučení školského poradenského zařízení a soulad tohoto postupu se zájmem dítěte, žáka nebo stu­denta.

(10) Ke zřízení třídy, oddělení nebo studijní skupiny podle odstavce 9 je v případě škol zřizovaných ministerstvem nebo registrovanými církvemi nebo náboženskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, nezbytný souhlas ministerstva, v případě ostatních škol souhlas krajského úřadu.

§ 16a

Poradenská pomoc školského poradenského zařízení

(1) Školské poradenské zařízení poskytne poradenskou pomoc dítěti, žákovi, studentovi nebo zákonnému zástupci dítěte nebo žáka na základě jeho žádosti nebo na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci podle jiného právního předpisu.

(2) Vyžaduje-li to zájem dítěte nebo nezletilého žáka, doporučí škola nebo školské zařízení jeho zákonnému zástupci, aby vyhledal pomoc školského poradenského zařízení. Škola nebo školské zařízení spolupracuje před přiznáním podpůrného opatření dítěti, žákovi nebo studentovi zejména se školským poradenským zařízením, se zřizovatelem, lékařem a orgánem sociálně-právní ochrany dětí.

(3) Výsledkem poradenské pomoci školského poradenského zařízení jsou zejména zpráva a doporučení. Ve zprávě školské poradenské zařízení uvede skutečnosti podstatné pro doporučení podpůrných opatření. V doporučení uvede závěry vyšetření a podpůrná opatření prvního až pátého stupně, která odpovídají zjištěným speciálním vzdělávacím potřebám a možnostem dítěte, žáka nebo studenta, a to včetně možných kombinací a variant podpůrných opatření a způsobu a pravidel jejich použití při vzdělávání.

(4) Školské poradenské zařízení poskytuje zprávu a doporučení tomu, komu je poskytována poradenská pomoc; škole nebo školskému zařízení, v němž se dítě, žák nebo student vzdělává, poskytuje pouze doporučení. Školské poradenské zařízení poskytne vydané doporučení také orgánu veřejné moci, který svým rozhodnutím uložil zákonnému zástupci dítěte nebo žáka, dítěti, žákovi nebo studentovi povinnost vy­užít odbornou poradenskou pomoc ve školském poradenském zařízení. Nejedná-li se o případ podle věty druhé, školské poradenské zařízení poskytne vydané doporučení také orgánu sociálně-právní ochrany dětí, pokud je o to ­orgán sociálně-právní ochrany dětí písemně požádá.

(5) Pokud má zletilý žák, student nebo zákonný zástupce dítěte nebo žáka pochybnosti o tom, že škola nebo školské zařízení postupuje v souladu s doporučením školského poradenského zařízení, může řediteli školy nebo školského zařízení navrhnout, aby s ním případ projednal za účasti pověřeného zaměstnance příslušného školského poradenského zařízení, a ředitel je povinen jednání bez zbytečného odkladu svolat.

(6) Projednáním podle odstavce 5 není dotčeno právo zletilého žáka, studenta nebo zákonného zástupce dítěte nebo žáka podat podnět České školní inspekci podle § 174 odst. 6.

komentář k § 16a

Novelou provedenou zákonem č. 82/­2015 Sb. Vložené ustanovení novelou č. 83/2015 Sb. se celé věnuje poradenské pomoci školského poradenského zařízení a spolu s § 16 nabylo účinnosti 1. 9. 2016. Nadále ale také zůstává v platnosti ustanovení § 116, které upravuje obecně druh činnosti školských poradenských zařízení a opravňuje je i k poskytování poradenských služeb školám, pedagogickým pracovníkům atd. Toto ustanovení nabylo také účinnosti 1. 9. 2016.

Zákon zdůrazňuje, že vyžaduje-li to zájem dítěte nebo nezletilého žáka, doporučí škola nebo školské zařízení jeho zákonnému zástupci, aby vyhledal pomoc školského poradenského zařízení. Škola nebo školské zařízení spolupracuje před přiznáním podpůrného opatření dítěti, žákovi nebo studentovi zejména se školským poradenským zařízením, se zřizovatelem, lékařem a orgánem sociálně-právní ochrany dětí.

Proto se v odstavci 1 ukládá školským poradenským zařízením poskytovat poradenskou pomoc dítěti, žákovi, studentovi nebo zákonnému zástupci nejen na základě jejich žádosti, ale rovněž na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci. Tímto orgánem může být soud nebo příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Obecní úřad obce s rozšířenou působností jako orgán sociálně-právní ochrany dětí může uložit rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte povinnost využít odbornou poradenskou pomoc ve školském poradenském zařízení rozhodnutím, které vydává podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 359/­1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (ve spojení s § 12 odst. 3), anebo v rámci rozhodnutí o uložení výchovného opatření podle § 13 odst. 1 písm. d) zákona č. 359/­1999 Sb.

Soud je oprávněn uložit dítěti, rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu povinnost využít odbornou poradenskou pomoc ve školském poradenském zařízení na základě rozsudku o uložení výchovného opatření podle § 13 odst. 1 písm. d) zákona č. 359/­1999 Sb.

Podmínkou toho, aby orgán sociálně-právní ochrany dětí mohl rozhodnout o uložení povinnosti využít odbornou pomoc poskytovanou školským poradenským zařízením, je podle zákona skutečnost, že rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte nevyužili této odborné poradenské pomoci dobrovolně na základě předchozího doporučení orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

Podnět k zahájení řízení o uložení povinnosti využít odbornou pomoc školského poradenského zařízení může být také oznámení školy o tom, že zákonní zástupci nevyhledali pomoc školského poradenského zařízení na základě předchozího doporučení školy.

Dále se v odstavci 2 upravuje povinnost školy a školského poradenského zařízení doporučit v odůvodněných případech zákonnému zástupci návštěvu školského poradenského zařízení, neboť zákonný zástupce nemusí být vždy schopen poznat, že je takový postup zapotřebí a v zájmu dítěte. Pokud zákonný zástupce doporučení nerespektuje, a hrozí-li v důsledku neposkytnutí poradenských služeb dítěti nebo žákovi vážná újma, vyplývá z § 10 odst. 4 zákona č. 359/­1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí škole povinnost informovat o tom orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Současně je vymezena povinnost spolupráce škol a školských zařízení se školskými poradenskými zařízeními, zřizovateli, lékaři a orgány sociálně-právní ochrany dětí před přiznáním podpůrného opatření. Tyto postupy budou konkretizovány prováděcí vyhláškou.

V odstavcích 3 a 4 se upravují výstupy poradenské činnosti, a to:

–   zpráva – jedná se o soubor anamnestických údajů o žákovi zahrnující také řadu citlivých údajů; tento dokument poradenské zařízení poskytne pouze žákovi nebo zákonnému zástupci a nesmí jej poskytnout škole (nevylučuje se, aby zprávu poskytnul škole dle vlastního uvážení žák nebo zákonný zástupce).

–   doporučení – v tomto dokumentu se uvedou závěry vyšetření a doporučená podpůrná opatření, včetně jejich kombinací a variant a způsob jejich použití. Doporučení poskytuje poradenské zařízení žákovi a zákonnému zástupci, ale nově také škole nebo školskému zařízení, kde se žák vzdělává. Tento způsob nakládání s osobními (i citlivými) údaji žáka je nezbytný v jeho zájmu, neboť shledá-li školské poradenské zařízení, že je v zájmu žáka, aby škola provedla (nebo naopak neprováděla) určité postupy, nelze ponechat pouze na libovůli zákonného zástupce, zda doporučení škole předá. Předání doporučení poradenským zařízením škole musí být automatické, neboť škola ani nemusí tušit, že doporučení existuje a že by si je měla vyžádat.

Ačkoli to zákon výslovně nestanoví, bude škola při přijímání podpůrných opatření vždy přihlížet k poslednímu platnému doporučení. Vyplývá to z povahy věci, neboť speciální vzdělávací potřeby žáka se v čase mohou vyvíjet, a proto nelze dávat přednost staršímu doporučení před novějším.

To bude platit i pro případy, že škola obdrží během poměrně krátké doby doporučení týkající se téhož žáka od dvou nebo více poradenských zařízení. Pokud ale budou v doporučeních nezdůvodnitelné rozdíly, může škola požádat o revizi některého z doporučení podle § 16b. Tím bude úprava také působit na sjednocování poradenské praxe a postupně omezovat nežádoucí jev „obcházení“ více poradenských zařízení zákonným zástupcem za účelem získání doporučení, které nejvíce odpovídá jeho představám.

Podle odstavce 4 dále školské poradenské zařízení poskytne vydané doporučení i bez vyžádání příslušnému orgánu veřejné moci, který svým rozhodnutím uložil zákonnému zástupci, dítěti nebo jiné osobě odpovědné za výchovu dítěte povinnost využít odbornou poradenskou pomoc ve školském poradenském zařízení.

V praxi je žádoucí, aby orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo soud před svým rozhodnutím byl seznámen se závěry vyšetření dítěte a doporučením ohledně poskytování podpůrných opatření dítěti. V ostatních případech, kdy byla poradenská pomoc školského poradenského zařízení poskytnuta na žádost zákonného zástupce a nikoliv na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci, postačuje povinnost poskytnout vydané doporučení za předpokladu, že o to příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí písemně požádá.

Výsledkem poradenské pomoci školského poradenského zařízení jsou zejména zpráva a doporučení. Ve zprávě školské poradenské zařízení uvede skutečnosti podstatné pro doporučení podpůrných opatření. V doporučení uvede závěry vyšetření a podpůrná opatření prvního až pátého stupně, která odpovídají zjištěným speciálním vzdělávacím potřebám a možnostem dítěte, žáka nebo studenta, a to včetně možných kombinací a variant podpůrných opatření a způsobu a pravidel jejich použití při vzdělávání.

Zásadou je, že žák může být podroben vyšetření nebo jiným postupům školského poradenského zařízení vyžadujícím jeho součinnost pouze na svoji žádost nebo žádost zákonného zástupce.

Odstavec 5 upravuje pojistku proti pochybením školy při nakládání s doporučením školského poradenského zařízení. Má-li žák nebo zákonný zástupce za to, že škola postupuje v rozporu s doporučením, může navrhnout svolání jednání. Před jeho svoláním má škola ještě možnost přehodnotit svůj postup, pokud ale na dosavadním postupu setrvá, musí jednání svolat. Povinnými účastníky jednání jsou ředitel školy a zástupce příslušného školského poradenského zařízení.

V odstavci 6 se stanoví, že pokud i po projednání doporučení školského poradenského zařízení za účast ředitele školy a zástupce školského poradenského zařízení přetrvává rozpor, má žák nebo zákonný zástupce k dispozici obvyklé inspekční nástroje. Z pohledu aktivace inspekční činnosti ČŠI to znamená, že pokud žák nebo zákonný zástupce neprokáže absolvování výše uvedeného postupu, doporučí mu ČŠI, aby svoji věc nejdříve řešil na úrovni jednání se školou a školským poradenským zařízením a teprve poté se obracel na ČŠI.

Novela č. 101/2017 Sb. v odstavci 6 nahradila odkaz na § 174 odst. 5 odkazem na § 174 odst. 6 zákona. Jde o legislativně technickou opravu chybného odkazu. Změna nabývá účinnosti dnem zveřejnění zákona ve Sbírce zákonů 5. 4. 2017.

§ 16b

Revize

(1) Dítě, žák, student nebo zákonný zástupce může do 30 dnů ode dne, kdy obdržel zprávu nebo doporučení školského poradenského zařízení, požádat právnickou osobu zřízenou a pověřenou ministerstvem prováděním revizí o jejich revizi. O revizi doporučení může požádat také škola, školské zařízení nebo orgán veřejné moci, který svým rozhodnutím uložil zákonnému zástupci dítěte nebo žáka, dítěti, žákovi nebo studentovi povinnost využít odbornou poradenskou pomoc ve školském poradenském zařízení, do 30 dnů ode dne, kdy doporučení obdržely, a Česká školní inspekce.

(2) Právnická osoba podle odstavce 1 posoudí žádost o revizi a zprávu nebo doporučení, a je-li to nezbytné k naplnění účelu revize, prověří se souhlasem zletilého žáka nebo studenta nebo zákonného zástupce dítěte nebo žáka vzdělávací potřeby a možnosti dítěte, žáka nebo studenta. Právnická osoba podle odstavce 1 zajistí, aby prověřování bylo prováděno v místě sídla školského poradenského zařízení, které vydalo zprávu nebo doporučení. Toto školské poradenské zařízení je povinno poskytnout součinnost při prověřování vzdělávacích potřeb a možností podle věty první.

(3) O výsledku posouzení vydá právnická osoba podle odstavce 1 do 60 dnů od obdržení žádosti revizní zprávu, která může obsahovat i novou zprávu nebo doporučení podpůrných opatření a v takovém případě nahrazuje revidovanou zprávu nebo doporučení. Revizní zpráva se zasílá dítěti, žáku, studentovi nebo zákonnému zástupci, příslušnému školskému poradenskému zařízení, a s vyloučením údajů, které jsou pouze obsahem zprávy podle § 16a odst. 3, také škole nebo školskému zařízení. V případě, že orgán sociálně-právní ochrany dětí žádal školské poradenské zařízení podle § 16a odst. 4 o poskytnutí doporučení, zašle školské poradenské zařízení tomuto orgánu také revizní zprávu v rozsahu týkajícím se poskytnutého doporučení.

(4) Do vydání revizní zprávy, která nahrazuje revidovanou zprávu nebo doporučení, se postupuje podle původního doporučení a zprávy vydaných školským poradenským zařízením.

komentář k § 16b

Novelou provedenou zákonem č. 82/­2015 Sb. se dalším novým ustanovením s účinností k 1. 9. 2016 umožňuje revize zprávy nebo doporučení školského poradenského zařízení. Žadatel o poskytnutí poradenské činnosti podle § 16a odst. 1, totiž žák, student nebo zákonný zástupce, se může obrátit s žádostí o revizi zprávy nebo doporučení školského poradenského zařízení na právnickou osobu zřízenou a k tomu pověřenou MŠMT. Požádat o revizi doporučení může také škola, ČŠI a orgán veřejné moci, který svým rozhodnutím uložil zákonnému zástupci nebo žákovi povinnost využít odbornou poradenskou pomoc ve školském poradenském zařízení.

Požádat o revizi doporučení může také škola, ČŠI a orgán veřejné moci, který svým rozhodnutím uložil zákonnému zástupci nebo žákovi povinnost využít odbornou poradenskou pomoc ve školském poradenském zařízení.

V dalším odstavci 2 stanoví jako součást revize také prověření vzdělávacích potřeb dítěte, žáka nebo studenta, je-li to nezbytné a souhlasí-li s tím zletilý žák, student nebo zákonný zástupce. Protože pro děti a rodiny dětí se speciálními vzdělávacími potřebami by v mnoha případech bylo podstupování revizního vyšetření v Praze mimořádně obtížné, stanoví se, že prověřování bude zajištěno v místě sídla školského poradenského zařízení, které vydalo zprávu nebo doporučení (doplněno).

Odstavec 3 upravuje revizní zprávu, která může obsahovat i novou zprávu a doporučení (v praxi budou muset být formálně oddělené, aby žák nebo zákonný zástupce mohl předat škole jen samotné doporučení), jimiž v takovém případě bude nahrazena dotčená zpráva nebo doporučení školského poradenského zařízení a škola s ní bude povinna jako s doporučením nakládat. Revizní zpráva se poskytuje dítěti, žáku, studentovi nebo zákonnému zástupci, žadateli a školskému poradenskému zařízení v plném rozsahu. Škole se poskytuje v rozsahu, který nezahrnuje anamnestické údaje.

V odstavci 4 je upravena presumpce správnosti zprávy a doporučení školského poradenského zařízení, tj. zakotvuje se, že do vydání revizní zprávy se postupuje podle původního doporučení a zprávy vydaných školským poradenským zařízením.

Pro vysvětlení je nutné zdůraznit, že revize není správním řízením. Podobně jako diagnostika provedená školským poradenským zařízením není správní řízení, ale odborná procedura směřující k nalézání speciálních vzdělávacích potřeb žáka a doporučení postupů, kterými lze speciální vzdělávací potřeby uspokojit, je účelem revize odborné posouzení správnosti úsudku školského poradenského zařízení, dodržení odborných postupů poradenské činnosti a porovnání výstupů školské poradenské činnosti se skutečným stavem věci.

§ 17

Vzdělávání nadaných dětí, žáků
a studentů

(1) Školy a školská zařízení vytvářejí podmínky pro rozvoj nadání dětí, žáků a ­studentů.

(2) K rozvoji nadání dětí, žáků a studentů lze uskutečňovat rozšířenou výuku některých předmětů nebo skupin předmětů. Třídám se sportovním zaměřením nebo žákům a studentům vykonávajícím sportovní přípravu může ředitel školy odlišně upravit organizaci vzdělávání.

(3) Ředitel školy může mimořádně nadaného nezletilého žáka na žádost jeho zákonného zástupce a mimořádně nadaného zletilého žáka nebo studenta na jeho žádost přeřadit do vyššího ročníku bez absolvování předchozího ročníku. Součástí žádosti žáka, který plní povinnou školní docházku, je vyjádření školského poradenského zařízení a registrujícího poskytovatele zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost (dále jen „registrující lékař“). Podmínkou přeřazení je vykonání zkoušek z učiva nebo části učiva ročníku, který žák nebo student nebude absolvovat. Obsah a rozsah zkoušek stanoví ředitel školy.

komentář k § 17

K rozvoji nadání dětí, žáků a studentů nebo školy lze například uskutečňovat rozšířenou výuku některých předmětů nebo skupin předmětů. Výslovně se také umožňuje odlišná úprava organizace vzdělávání ve třídách se sportovním zaměřením nebo žákům vykonávajícím sportovní přípravu.

Mimořádně nadaným žákům a studentům se výslovně umožňuje dosáhnout požadovaného vzdělání v kratší než standardní době, např. přeskočením ročníku, pokud prokážou požadované vědomosti za ročník, který nebudou absolvovat. Pokud je žákovi umožněno přeskočit některý ročník základní školy, ukončí sice dříve základní vzdělávání, avšak příslušnou část povinné školní docházky plní dále ve střední škole.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 zjednodušila odstavec 3, neboť pojem „zákonný zástupce“ je definován v § 183 odst. 7 a pro účely tohoto zákona jde o osobu, která je v souladu se zákonem nebo rozhodnutím soudu oprávněna jednat za dítě nebo nezletilého žáka.

§ 18

Individuální vzdělávací plán

Ředitel školy může s písemným doporučením školského poradenského zařízení povolit nezletilému žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním na žádost jeho zákonného zástupce a zletilému žákovi nebo studentovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním na jeho žádost vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu. Ve středním vzdělávání nebo vyšším odborném vzdělávání může ředitel školy povolit vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu i z jiných závažných důvodů. Ve středním vzdělávání nebo vyšším odborném vzdělávání povolí ředitel školy individuální vzdělávací plán žákovi nebo studentovi na základě potvrzení, že žák nebo student je sportovním reprezentantem České republiky ve sportovním odvětví, vydaného sportovní organizací zastupující toto sportovní odvětví v České republice, a to v souvislosti s touto skutečností.

komentář k § 18

Ustanovení umožňuje žákům nebo studentům se speciálními vzdělávacími potřebami a také mimořádně nadaným vzdělávat se podle individuálního studijního plánu. Individuální studijní plán stanoví takovou organizaci vzdělávání žáka nebo studenta, aby se mohl s ohledem na svůj handicap nebo s ohledem na jeho nadání vzdělávat za podmínek odpovídajících jeho fyzickým nebo časovým možnostem.

Důležité

     Ve středním a vyšším odborném vzdělávání může být individuální vzdělávací plán povolen i z jiných závažných důvodů. Posouzení těchto důvodů je ponecháno na řediteli školy.

§ 19

Ministerstvo stanoví vyhláškou

a)  konkrétní výčet a účel podpůrných opatření a jejich členění do stupňů,

b)  u podpůrných opatření druhého až pátého stupně pravidla pro jejich použití školou a školským zařízením a normovanou finanční náročnost pro účely poskytování finančních prostředků ze státního rozpočtu podle tohoto zákona,

c)  postup školy nebo školského zařízení před přiznáním podpůrného opatření dítěti, žákovi nebo studentovi,

d)  organizaci poskytování podpůrných opatření,

e)  organizaci a pravidla vzdělávání ve třídách, odděleních a studijních skupinách a školách zřízených podle § 16 odst. 9,

f)  průběh a organizaci poradenských služeb školy a činnosti školských poradenských zařízení, základní zásady používání diagnostických nástrojů a pravidla spolupráce školských poradenských zařízení se školami, školskými zařízeními a dalšími osobami a orgány veřejné správy,

g)  náležitosti zprávy a doporučení vydávaných školským poradenským zařízením,

h)  podmínky pro využití asistenta pedagoga a pravidla jeho činnosti a podmínky působení osob poskytujících dítěti, žákovi nebo studentovi po dobu jeho pobytu ve škole nebo školském zařízení podporu podle zvláštních právních předpisů,

i)  náležitosti individuálního vzdělávacího plánu,

j)  náležitosti informovaného souhlasu s poskytnutím podpůrného opatření podle § 16 odst. 4 a 5 a žádosti podle § 16 odst. 9,

k)  pravidla a náležitosti zjišťování vzdělávacích potřeb nadaných dětí, žáků a studentů, úpravu organizace, přijímání, průběhu a ukončování jejich vzdělávání a podmínky pro přeřazování do vyššího ročníku.

komentář k § 19

Novelou provedenou zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností od 1. 9. 2016 bylo v návaznosti na novou úpravu podpůrných opatření změněno zmocnění pro MŠMT k vydání prováděcí vyhlášky. Toto zmocnění bylo naplněno vydáním vyhlášky č. 27/­2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, která nabude účinnosti 1. 9. 2016.

Vzdělávání cizinců a osob pobývajících
dlouhodobě v zahraničí

§ 20

(1) Občané Evropské unie a jejich rodinní příslušníci mají přístup ke vzdělávání a školským službám podle tohoto zákona za stejných podmínek.

(2) Osoby, které nejsou uvedeny v odstavci 1, mají za stejných podmínek jako občané Evropské unie přístup:

a)  k základnímu vzdělávání, včetně vzdělávání při výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy, pokud pobývají na území České republiky,

b)  ke školnímu stravování a k zájmovému vzdělávání poskytovanému ve školském zařízení pro zájmové vzdělávání v pravidelné denní docházce, pokud jsou žáky základní školy, odpovídajícího ročníku střední školy nebo odpovídajícího ročníku konzervatoře,

c)  ke střednímu vzdělávání a vyššímu odbornému vzdělávání, včetně vzdělávání při výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy, pokud pobývají oprávněně na území České republiky,

d)  k předškolnímu vzdělávání, základnímu uměleckému vzdělávání, jazykovému vzdělávání a ke školským službám podle tohoto zákona, pokud mají právo pobytu na území České republiky¹³) na dobu delší než 90 dnů^13a), popřípadě pokud jsou osobami oprávněnými pobývat na území České republiky za účelem výzkumu^13b), azylanty, osobami požívajícími doplňkové ochrany^13c), žadateli o udělení mezinárodní ochrany^13d) nebo osobami požívajícími dočasné ochrany^13e).

(3) Osoby uvedené v odstavci 2 písm. c) a d) se stávají dětmi, žáky nebo studenty příslušné školy nebo školského zařízení za podmínek stanovených tímto zákonem, pokud řediteli školy nebo školského zařízení prokáží nejpozději při zahájení vzdělávání nebo poskytování školských služeb oprávněnost svého pobytu na území České republiky. Oprávněnost pobytu na území České republiky se prokazuje dokladem podle zvláštního právního předpisu^13f).

(4) Osobám, které získaly předchozí vzdělání ve škole mimo území České republiky se při přijímacím řízení ke vzdělávání ve středních a vyšších odborných školách promíjí na žádost přijímací zkouška z českého jazyka, pokud je součástí přijímací zkoušky. Znalost českého jazyka, která je nezbytná pro vzdělávání v daném oboru vzdělání, škola u těchto osob ověří rozhovorem. Osoby, které se vzdělávaly alespoň 4 roky v přecházejících 8 letech před příslušnou zkouškou ve škole mimo území České republiky, mají právo na úpravu podmínek a způsobu konání zkoušky ze zkušebního předmětu český jazyk a literatura u společné části maturitní zkoušky tak, aby byla zachována rovnost přístupu ke vzdělání. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podrobnosti.

(5) Pro žáky, kteří jsou dětmi osoby se státní příslušností jiného členského státu Evropské unie, a kteří na území České republiky, kde taková osoba vykonává nebo vykonávala pracovní činnost v základním pracovněprávním vztahu nebo samostatně výdělečnou činnost, nebo na území České republiky studuje, anebo získala právo pobytu na území České republiky z jiného důvodu¹³) dlouhodobě pobývají a kteří plní povinnou školní docházku podle tohoto zákona, zajistí krajský úřad příslušný podle místa pobytu žáka ve spolupráci se zřizovatelem školy

a)  bezplatnou přípravu k jejich začlenění do základního vzdělávání, zahrnující výuku českého jazyka přizpůsobenou potřebám těchto žáků,

b)  podle možností ve spolupráci se zeměmi původu žáka podporu výuky mateřského jazyka a kultury země jeho původu, která bude koordinována s běžnou výukou v základní škole.

(6) Krajský úřad vykonává činnosti uvedené v odstavci 5 písm. a) i pro ostatní cizince.

(7) Krajský úřad zajistí přípravu pedagogických pracovníků, kteří budou uskutečňovat vzdělávání podle odstavce 5.

(8) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem formu, obsah a organizaci bezplatné přípravy podle odstavce 5 písm. a).

komentář k § 20

Ustanovení upravuje podmínky, za nichž je poskytováno vzdělávání a školské služby podle tohoto zákona osobám, které nejsou občany ČR. Tato oblast dosud nebyla v právních předpisech dostatečně ošetřena (pravidla pro vzdělávání cizinců ve veřejných školách byla upravena pouze interním předpisem MŠMT).

Stěžejní zásadou je, že hlavní segmenty vzdělávání, tedy vzdělávání základní, střední a vyšší odborné je poskytováno všem cizincům, kteří pobývají na území ČR oprávněně (včetně azylantů a účastníků řízení o udělení azylu), za stejných podmínek jako občanům ČR. Stejné podmínky v praxi znamenají především zásadu bezplatnosti tohoto vzdělávání ve veřejných školách, stejné podmínky pro přijetí, průběh a ukončování vzdělávání apod. Na druhou stranu stejné podmínky také předpokládají schopnost cizinců vzdělávat se v českém jazyce, popřípadě v jiném jazyce, který je v dané škole jazykem vyučovacím. Z ustanovení nevyplývá právo cizinců vzdělávat se na našem území ve svém mateřském jazyce.

Ustanovení dále upřesňuje postup ze strany ředitele školy při přijímání cizinců ke studiu. Cizinci se stávají žákem školy až okamžikem prokázání oprávněnosti svého pobytu na našem území, účast v přijímacím řízení ke studiu (na střední či vyšší odbornou školu) a vznik nároku na přijetí ke studiu však nejsou touto podmínkou podmíněna.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 provedla v odstavci 5 legislativně technickou změnu týkající se pojmu základní pracovněprávní vztah.

V ustanovení byly provedeny k datu 1. 9. 2017 dvě změny. Předně se v nadpisu nad ustanovením § 20 doplňují slova „a osob pobývajících dlouhodobě v zahraničí“. Nadpis tedy zní „Vzdělávání cizinců a osob pobývajících dlouhodobě v zahraničí“. Úprava má vazbu na další změnu, týkající se prominutí zkoušky z českého jazyka při přijímacím řízení na středních a vyšších školách u osob, které získaly vzdělání ve škole mimo Českou republiku, upravenou v novém odstavci 4 ustanovení § 20 zákona.

Druhou změnou je rozšíření ustanovení o nový odstavec 4 upravující prominutí zkoušky z českého jazyka při přijímacím řízení na středních a vyšších školách u osob, které získaly vzdělání ve škole mimo ČR. Novelu si vyžádala praxe.

Práva a povinnosti žáků, studentů
a zákonných zástupců dětí a nezletilých žáků

§ 21

Práva žáků, studentů a zákonných zástupců dětí a nezletilých žáků

(1) Žáci a studenti mají právo

a)  na vzdělávání a školské služby podle tohoto zákona,

b)  na informace o průběhu a výsledcích svého ­vzdělávání,

c)  volit a být voleni do školské rady, jsou-li zletilí,

d)  zakládat v rámci školy samosprávné orgány žáků a studentů, volit a být do nich voleni, pracovat v nich a jejich prostřednictvím se obracet na ředitele školy nebo školskou radu s tím, že ředitel školy nebo školská rada jsou povinni se stanovisky a vyjádřeními těchto samosprávných orgánů zabývat a své stanovisko k nim odůvodnit,

e)  vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich vzdělávání, přičemž jejich vyjádřením musí být věnována pozornost odpovídající jejich věku a stupni vývoje,

f)  na informace a poradenskou pomoc školy nebo školského poradenského zařízení v záležitostech týkajících se vzdělávání podle tohoto zákona.

(2) Práva uvedená v odstavci 1 s výjimkou písmen a) a d) mají také zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků.

(3) Na informace podle odstavce 1 písm. b) mají v pří­padě zletilých žáků a studentů právo také jejich rodiče, popřípadě osoby, které vůči zletilým žákům a studentům plní vyživovací povinnost.

komentář k § 21

Zákon definuje základní práva žáků, studentů a zákonných zástupců v této oblasti (další práva pak prolínají celým zákonem v rámci jednotlivých segmentů vzdělávání).

Jedná se především o právo na poskytování vzdělávání a školských služeb, které splňuje náležitosti stanovené tímto zákonem. Dále je výslovně zaručeno právo na informace o výsledcích a průběhu vzdělávání, které je sice v mnoha školách respektováno i bez zákonné úpravy, ale podle zkušeností řady zákonných zástupců nebo samotných žáků či studentů, není toto nepsané právo naplňováno vždy. Rozsah a četnost poskytování informací o vzdělávání by měly být upraveny ve školním řádu.

Dále jsou v souladu s Úmluvou o právech dítěte zaručena práva žáků a studentů (a to bez ohledu na jejich věk) zakládat samosprávné orgány žáků a studentů, pracovat v nich, a jejich prostřednictvím komunikovat s vedením školy s tím, že je výslovně stanovena povinnost ředitele a dalších pracovníků školy věnovat názorům těchto orgánů patřičnou pozornost. Vedle tohoto kolektivního práva je zaručeno také individuální právo každého žáka a studenta (opět bez ohledu na svůj věk) vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí týkajících se jejich osoby.

Výše uvedená práva se přiměřeně vztahují i na zákonné zástupce nezletilých dětí a žáků. Pojem zákonný zástupce je nově definován v § 183 odst. 7.

V ustanovení bylo novelou provedenou zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 zpřesněno v odstavci 1 písmeno d), samosprávné orgány žáků a studentů se mohou obracet nejen na ředitele školy, ale i na školskou radu a tito jsou povinni se stanovisky a vyjádřeními těchto samosprávných orgánů žáků a studentů zabývat.

§ 22

Povinnosti žáků, studentů a zákonných zástupců dětí a nezletilých žáků

(1) Žáci a studenti jsou povinni

a)  řádně docházet do školy nebo školského zařízení a řádně se vzdělávat,

b)  dodržovat školní a vnitřní řád a předpisy a pokyny školy a školského zařízení k ochraně zdraví a bezpeč­nosti, s nimiž byli seznámeni,

c)  plnit pokyny pedagogických pracovníků škol a škol­ských zařízení vydané v souladu s právními předpisy a školním nebo vnitřním řádem.

(2) Zletilí žáci a studenti jsou dále povinni

a)  informovat školu a školské zařízení o změně zdravotní způsobilosti, zdravotních obtížích nebo jiných závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání,

b)  dokládat důvody své nepřítomnosti ve vyučování v souladu s podmínkami stanovenými školním řádem,

c)  oznamovat škole a školskému zařízení údaje podle § 28 odst. 2 a 3 a další údaje, které jsou podstatné pro průběh vzdělávání nebo bezpečnost žáka a stu­denta, a změny v těchto údajích.

(3) Zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků jsou povinni

a)  zajistit, aby dítě a žák docházel řádně do školy nebo školského zařízení,

b)  na vyzvání ředitele školy nebo školského zařízení se osobně zúčastnit projednání závažných otázek týkajících se vzdělávání dítěte nebo žáka,

c)  informovat školu a školské zařízení o změně zdravotní způsobilosti, zdravotních obtížích dítěte nebo žáka nebo jiných závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání,

d)  dokládat důvody nepřítomnosti dítěte a žáka ve vyučo­vání v souladu s podmínkami stanovenými školním řádem,

e)  oznamovat škole a školskému zařízení údaje podle § 28 odst. 2 a 3 a další údaje, které jsou podstatné pro průběh vzdělávání nebo bezpečnost dítěte a žáka, a změny v těchto údajích.

komentář k § 22

Základní zásadou našeho ústavního práva je, že povinnosti lze fyzickým a právnickým osobám ukládat pouze na základě zákona a v jeho mezích. Z toho důvodu musel zákonodárce upravit zákonem minimální okruh povinností žáků a jejich zákonných zástupců. I když pro převážnou většinu adresátů jsou tyto povinnosti samozřejmostí, byl zákonodárce nucen je vyjmenovat právě pro tu skupinu, která např. povinnost řádné docházky do školy nebo školského zařízení a povinnost dokládat důvody nepřítomnosti nedoceňuje.

Zákon výslovně vyzdvihuje povinnost žáků dodržovat školní a vnitřní řád a předpisy a pokyny školy a školského zařízení k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni. Školní a vnitřní řád vydávají ředitelé škol a školských zařízení a jsou právě oním základním právním nástrojem školy, takovým domácím zákonem školy, neboť stanoví konkrétní povinnosti žákům s ohledem na specifika školy.

Sankce za neplnění povinností žáky jsou stanoveny v § 31 – výchovná opatření. Pokud jde o sankce vůči zákonným zástupcům dětí a nezletilých žáků, jsou zaměřeny zejména na období plnění povinné školní docházky a jsou obsaženy v zákoně o přestupcích a v trestním zákoně.

Práva a povinnosti pedagogických
pracovníků

§ 22a

Práva pedagogických pracovníků

Pedagogičtí pracovníci mají při výkonu své pedagogické činnosti právo

a)  na zajištění podmínek potřebných pro výkon jejich pedagogické činnosti, zejména na ochranu před fyzickým násilím nebo psychickým nátlakem ze strany dětí, žáků, studentů nebo zákonných zástupců dětí a žáků a dalších osob, které jsou v přímém kontaktu s pedagogickým pracovníkem ve škole,

b)  aby nebylo do jejich přímé pedagogické činnosti zasahováno v rozporu s právními předpisy,

c)  na využívání metod, forem a prostředků dle vlastního uvážení v souladu se zásadami a cíli vzdělávání při přímé vyučovací, výchovné, speciálněpedagogické a pedagogicko-psychologické činnosti,

d)  volit a být voleni do školské rady,

e)  na objektivní hodnocení své pedagogické činnosti.

komentář k § 22a

V průběhu projednávání novely zákona č. 101/2017 Sb. v Poslanecké sněmovně byl zákon doplněn o dvě ustanovení o právech a povinnostech pedagogických pracovníků. Jedná se o § 22a a § 22b zákona. Změna reaguje na nedávné události ukazující na šikanu pedagogických pracovníků od žáků a jejich zákonných zástupců. Změna byla vedena záměrem stanovit práva pedagogických pracovníků s ohledem na jejich zvlášť odpovědné poslání. Stanovení práva pedagogického pracovníka na ochranu před fyzickým násilím nebo psychickým nátlakem ze strany dětí, žáků, studentů nebo zákonných zástupců dětí a žáků v novém § 22a zákona je z tohoto pohledu zvlášť významné. Ustanovení nabylo účinnosti 1. 9. 2017.

§ 22b

Povinnosti pedagogických
pracovníků

Pedagogický pracovník je povinen

a)  vykonávat pedagogickou činnost v souladu se zásadami a cíli vzdělávání,

b)  chránit a respektovat práva dítěte, žáka nebo studenta,

c)  chránit bezpečí a zdraví dítěte, žáka a studenta a předcházet všem formám rizikového chování ve školách a školských zařízeních,

d)  svým přístupem k výchově a vzdělávání vytvářet pozitivní a bezpečné klima ve školním prostředí a podporovat jeho rozvoj,

e)  zachovávat mlčenlivost a chránit před zneužitím osobní údaje, informace o zdravotním stavu dětí, žáků a studentů a výsledky poradenské pomoci školského poradenského zařízení a školního poradenského pracoviště, s nimiž přišel do styku,

f)  poskytovat dítěti, žáku, studentovi nebo zákonnému zástupci nezletilého dítěte nebo žáka informace spojené s výchovou a vzděláváním.

komentář k § 22b

Vzhledem k tomu, že míra práv pedagogického pracovníka podle § 22a zákona musí být změřitelná s mírou povinností nebo odpovědnosti, stanoví nový § 22b zákona i povinnosti pedagogických pracovníků. Z pohledu prevence před sociálně patologickými jevy ve škole je zvlášť významná povinnost pedagogických pracovníků předcházet všem formám rizikového chování ve školách. Ustanovení nabylo účinnosti 1. 9. 2017.

Organizace vzdělávání ve školách

§ 23

Organizace škol

(1) Mateřská, základní a střední škola se organizačně člení na třídy, vyšší odborná škola na studijní skupiny, konzervatoř a základní umělecká škola na oddělení a jazy­ková škola s právem státní jazykové zkoušky na kursy.

(2) Třídy, studijní skupiny a oddělení všech škol, jejichž činnost vykonává jedna právnická osoba, se musí nacházet na území kraje, v němž má sídlo tato právnická osoba výjimky povoluje v případech hodných zvláštního zřetele na návrh zřizovatele nebo právnické osoby, která vykonává činnost školy, ministerstvo.

(3) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem nejnižší počet dětí, žáků a studentů v jednotlivých druzích škol, nejnižší a nejvyšší počet dětí, žáků a studentů ve třídě, studijní skupině a oddělení.

(4) Zřizovatel školy může povolit výjimku z nejnižšího počtu dětí, žáků a studentů stanoveného tímto zákonem a prováděcím právním předpisem za předpokladu, že uhradí zvýšené výdaje na vzdělávací činnost školy, a to nad výši stanovenou podle § 161 až 162.

(5) Zřizovatel školy může povolit výjimku z nej­vyš­šího počtu dětí, žáků a studentů stanoveného prováděcím právním předpisem do počtu 4 dětí, žáků a studentů za předpokladu, že toto zvýšení počtu není na újmu kvalitě vzdělávací činnosti školy a jsou splněny podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví.

komentář k § 23

Zákon upravuje organizační členění škol mateřských, základních, středních a základních uměleckých, a to na třídy. S ohledem na svůj odlišný charakter jsou pro vyšší odborné školy místo tříd stanoveny studijní skupiny, které lépe vyhovují podmínkám studia v těchto školách terciálního sektoru vzdělávání, čímž se i terminologicky označování základní organizační jednotky vyšší odborné školy blíží tomuto sektoru. Odlišné organizační členění mají rovněž konzervatoře (oddělení) a jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky (kursy).

Podmínka umístění všech tříd, studijních skupin a oddělení, které jsou součástí jedné právnické osoby, na území kraje, v němž má právnická osoba své sídlo má svůj důvod ve skutečnosti, že právnickým osobám jsou poskytovány finanční prostředky prostřednictvím krajských úřadů.

Předchozí právní úprava stanovila počty žáků přímo v zákoně a povolení výjimek svěřila MŠMT. Toto ustanovení pouze zmocňuje MŠMT, aby prováděcím právním předpisem stanovilo nejnižší počet dětí, žáků a studentů v jednotlivých druzích škol, nejnižší a nejvyšší počet dětí, žáků a studentů ve třídě, studijní skupině a oddělení. Zmocnění bylo naplněno zejména vyhláškou č. 14/­2005 Sb., o předškolním vzdělávání, vyhláškou č. 48/­2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky a vyhláškou č. 13/­2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři.

V odstavci 4 ustanovení byla nahrazena s účinností k 1. 9. 2018 slova „krajským normativem“ slovy „podle § 161 až 162“. Jde o legislativně technickou úpravu v návaznosti na nový systém financování. Krajské normativy již nebudou v novém systému financování regionálního školství výhradním nástrojem normativního financování, ale zčásti je nahradí normativy a postupy stanovené v § 161 až 162 zákona.

§ 24

Školní rok

(1) Školní rok začíná 1. září a končí 31. srpna následujícího kalendářního roku. Školní rok se člení na období školního vyučování a období školních prázdnin. Období školního vyučování se člení na pololetí. Ve školách se vyučuje v pětidenním vyučovacím týdnu.

(2) V období školního vyučování může ředitel školy ze závažných důvodů, zejména organizačních a technických, vyhlásit pro žáky nejvýše 5 volných dnů ve školním roce. Umožňuje-li to povaha věci, ředitel školy s dostatečným předstihem oznámí důvody vyhlášení volného dne zřizovateli a zveřejní je způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(3) Ministerstvo může v jednotlivých případech hodných zvláštního zřetele stanovit odlišnosti v organizaci školního roku.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahuje na vzdělávání v mateřských a jazykových školách s právem státní jazykové zkoušky, ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na vzdělávání ve vyšších odborných školách.

(5) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podrobnosti o organizaci školního roku, druhy, délku a termíny školních prázdnin, termíny vydávání vysvědčení, a organizaci školního roku a podmínky pro úpravu provozu v mateřských školách a jazykových školách s právem státní jazykové zkoušky.

komentář k § 24

Zákon stanoví základní parametry školního roku ve školách všech zřizovatelů, tedy jeho začátek, konec, období vyučování a období školních prázdnin. Výslovně je také zakotven pětidenní vyučovací týden. To však neplatí pro školy mateřské a jazykové.

Důležité

     V období školního vyučování může ředitel školy ze závažných důvodů, zejména organizačních a technických, vyhlásit pro žáky nejvýše 5 volných dnů ve školním roce.

Podrobnosti k organizaci školního roku upravuje vyhláška č. 16/­2005 Sb., o organizaci školního roku. MŠMT pravidelně s ročním předstihem zveřejňuje na svých webových stránkách organizaci školního roku a pro praxi zejména důležité termíny jarních prázdnin v členění podle okresů.

§ 25

Formy vzdělávání

(1) Základní vzdělávání se uskutečňuje v denní formě vzdělávání. Střední a vyšší odborné vzdělávání se uskutečňuje v denní, večerní, dálkové, distanční a kombinované formě vzdělávání vzdělání dosažené ve všech formách vzdělávání je rovnocenné.

(2) Pro účely tohoto zákona se rozumí

a)  denní formou vzdělávání výuka organizovaná pravidelně každý den v pětidenním vyučovacím týdnu v průběhu školního roku,

b)  večerní formou vzdělávání výuka organizovaná pravidelně několikrát v týdnu v rozsahu 10 až 18 hodin týdně v průběhu školního roku zpravidla v odpoledních a večerních ­hodinách,

c)  dálkovou formou vzdělávání samostatné studium spojené s konzultacemi v rozsahu 200 až 220 konzultačních hodin ve školním roce,

d)  distanční formou vzdělávání samostatné studium uskutečňované převážně nebo zcela prostřednictvím informačních technologií, popřípadě spojené s indivi­duálními ­konzultacemi,

e)  kombinovanou formou vzdělávání střídání denní a jiné formy vzdělávání stanovené tímto zákonem.

(3) Délka dálkového, večerního, distančního nebo kombinovaného vzdělávání je nejvýše o 1 rok delší než doba vzdělávání v denní formě.

komentář k § 25

Zákon definuje formy vzdělávání. Oproti dřívější právní úpravě je počet forem vzdělávání ve středním a vyšším odborném vzdělávání rozšířen o formu distanční.

Délka ostatních forem než formy denní je nejvýše o jeden rok delší a všechny formy vzdělávání jsou rovnocenné.

§ 26

Vyučovací hodina

(1) Vyučovací hodina v základním, základním uměleckém, středním a vyšším odborném vzdělávání trvá 45 minut. Vyučovací hodina odborného výcviku a odborné praxe ve středním a vyšším odborném vzdělávání trvá 60 minut. Rámcový nebo akreditovaný vzdělávací program pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami může stanovit odlišnou délku vyučovací hodiny. V odůvodněných případech lze vyučovací hodiny dělit a spojovat.

(2) Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání stanoví počet povinných vyučovacích hodin, a to v prvním a druhém ročníku nejvýše 22 povinných vyučovacích hodin, ve třetím až pátém ročníku nejvýše 26 povinných vyučovacích hodin, v šestém a sedmém ročníku nejvýše 30 a v osmém a devátém ročníku nejvýše 32 povinných vyučovacích hodin týdně. Rámcové vzdělávací programy pro střední vzdělávání a akreditované vzdělávací programy pro vyšší odborné vzdělávání stanoví počet povinných vy­učovacích hodin, a to nejvýše 35 povinných vyučovacích hodin týdně v případě konzervatoře a oborů vzdělání, v nichž je jako součást přijímacího řízení stanovena rámcovým vzdělávacím programem talentová zkouška, nejvýše 40 povinných vyučovacích hodin týdně; v případě oboru vzdělání Gymnázium se sportovní přípravou nejvýše 46 povinných vyučovacích hodin týdně v případě odborného výcviku a odborné praxe v rámci praktického vyučování nejvýše 40 povinných vyučovacích hodin týdně.

(3) Rámcové vzdělávací programy pro základní a střed­­­ní vzdělávání a akreditované vzdělávací programy pro vyšší odborné vzdělávání dále stanoví nejnižší počty povinných vyučovacích hodin v jednotlivých ročnících.

(4) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem organizaci vyučování a pravidla pro dělení a spojování tříd a studijních skupin při vyučování.

komentář k § 26

Zákon vymezuje délku a maximální počet vyučovacích hodin v jednotlivých oblastech vzdělávání, což se považuje za optimální např. z důvodů psychohygienických. Zároveň se umožňuje vyučovací hodiny dělit a spojovat. Pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami může rámcový nebo akreditovaný vzdělávací program stanovit další odlišnosti.

V daném případě se jedná o ustanovení kogentní, tedy hranice délky vyučovací hodiny i počtu vyučovacích hodin je chápana jako nepřekročitelná mez.

§ 27

Učebnice, učební texty,
školní potřeby

(1) Ministerstvo uděluje a odnímá učebnicím a učeb­ním textům pro základní a střední vzdělávání schvalovací doložku na základě posouzení, zda jsou v souladu s cíli vzdělávání stanovenými tímto zákonem, rámcovými vzdělávacími programy a práv­ními předpisy. Učebnicím a učeb­ním textům pro zdravotnické obory středních škol ministerstvo uděluje a odnímá schvalovací doložku v dohodě s Minister­stvem zdravotnictví. Seznam učebnic a učebních textů, kterým byla udělena schvalovací doložka, zveřejňuje ministerstvo ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „Věstník“) a způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(2) Školy mohou při výuce kromě učebnic a učebních textů uvedených v seznamu podle odstavce 1 používat i další učebnice a učební texty, pokud nejsou v rozporu s cíli vzdělávání stanovenými tímto zákonem, rámcovými vzdělávacími programy nebo právními předpisy a pokud svou strukturou a obsahem vyhovují pedagogickým a didak­tickým zásadám vzdělávání. O použití učebnic a učebních textů podle věty první rozhoduje ředitel školy, který zodpovídá za splnění uvedených podmínek.

(3) Žákům základních škol a dětem zařazeným do přípravných tříd (§ 47) jsou bezplatně poskytovány učebnice a učební texty uvedené v seznamu podle odstavce 1. Žáci prvního ročníku základního vzdělávání a děti zařazené do přípravných tříd tyto učebnice a učební texty nevracejí, žáci ostatních ročníků základního vzdělávání jsou povinni učebnice a učební texty vrátit nejpozději do konce příslušného školního roku.

(4) Žákům středních škol, kteří plní povinnou školní docházku, a žákům uvedeným v § 16 odst. 9 větě první, kteří se vzdělávají ve středních školách, jsou bezplatně poskytovány učebnice a učební texty uvedené v seznamu podle odstavce 1. Tyto učebnice a učební texty jsou žáci povinni vrátit nejpozději do konce příslušného školního roku.

(5) Ředitel střední školy zřizuje fond učebnic a učeb­ních textů, a to nejméně pro 10 % žáků střední školy tyto učebnice a učební texty jsou bezplatně zapůjčovány žákům s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou, žákům s postavením azylanta, osoby požívající doplňkové ochrany nebo účastníka řízení o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky, žákům v hmotné nouzi¹⁴⁾, jakož i v dalších případech hodných zvláštního zřetele.

(6) Žákům přípravných tříd základních škol, přípravného stupně základní školy speciální, prvního ročníku základního vzdělávání, žákům základního vzdělávání podle § 46 odst. 3 a žákům uvedeným v § 16 odst. 9 větě první, kteří jsou žáky základní školy, jsou bezplatně poskytovány základní školní potřeby. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem rozsah tohoto bezplatného poskytování základních školních potřeb.

komentář k § 27

Zákon stanoví kompetenci MŠMT udělovat schvalovací doložku učebnicím pro základní a střední vzdělávání, popř. tuto doložku odnímat. Nicméně platí, že školy mohou při výuce používat jakékoliv učebnice a učební texty, tedy nejen takové, kterým MŠMT udělilo doložku. Jedinou omezující podmínkou je, že tyto nesmí být v rozporu s cíli vzdělávání stanovenými zákonem a rámcovými vzdělávacími programy.

Žákům plnícím povinnou školní docházku, dětem zařazeným do přípravných tříd a žákům se zdravotním postižením jsou učebnice a učební texty uvedené v seznamu MŠMT poskytovány bezplatně.

Ředitel střední školy zřizuje fond učebnic a učebních textů, a to nejméně pro 10 % žáků střední školy; tyto učebnice a učební texty jsou bezplatně zapůjčovány žákům se sociálním znevýhodněním a žákům v hmotné nouzi.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. provedla v tomto ustanovení celkem tři změny, které nabyly účinnosti 1. 9. 2016. Nejdůležitější je, že se již nebude používat pojem „sociální znevýhodnění“. Proto bylo nutné nahradit tento pojem v odstavci 5 (upravujícím fond učebnic) výčtem osob se znevýhodněním pramenícím z jejich postavení osob požívajících mezinárodní ochrany. Kromě těchto osob bude fond učebnic sloužit ještě žákům v hmotné nouzi a v dalších případech hodných zvláštního zřetele.

Dokumentace škol a školských
zařízení

§ 28

(1) Školy a školská zařízení vedou podle povahy své činnosti tuto dokumentaci:

a)  rozhodnutí o zápisu do školského rejstříku a o jeho změnách a doklady uvedené v § 147,

b)  evidenci dětí, žáků nebo studentů (dále jen „školní ­matrika“),

c)  doklady o přijímání dětí, žáků, studentů a uchazečů ke vzdělávání, o průběhu vzdělávání a jeho ukončo­vání,

d)  vzdělávací programy podle § 4 až 6,

e)  výroční zprávy o činnosti školy,

f)  třídní knihu, která obsahuje průkazné údaje o posky­tovaném vzdělávání a jeho průběhu,

g)  školní řád nebo vnitřní řád, rozvrh vyučovacích hodin,

h)  záznamy z pedagogických rad,

i)  knihu úrazů a záznamy o úrazech dětí, žáků a studentů, popřípadě lékařské posudky,

j)  protokoly a záznamy o provedených kontrolách a ins­pek­ční zprávy,

k)  personální a mzdovou dokumentaci, hospodářskou dokumentaci a účetní evidenci¹⁵) a další dokumentaci stanovenou zvláštními právními předpisy.¹⁶)

(2) Školní matrika školy podle povahy její činnosti obsahuje tyto údaje o dítěti, žákovi nebo studentovi:

a)  jméno a příjmení, rodné číslo, popřípadě datum narození, nebylo-li rodné číslo dítěti, žákovi nebo studentovi přiděleno, dále státní občanství, místo narození a místo trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince nebo místo pobytu v zahraničí, nepobývá-li dítě, žák nebo student na území České repub­liky,

b)  údaje o předchozím vzdělávání, včetně dosaženého stupně vzdělání,

c)  obor, formu a délku vzdělávání, jde-li o střední a vyšší odbornou školu,

d)  datum zahájení vzdělávání ve škole,

e)  údaje o průběhu a výsledcích vzdělávání ve škole, vyučovací jazyk,

f)  údaje o znevýhodnění dítěte, žáka nebo studenta uvedeném v § 16, údaje o mimořádném nadání, údaje o podpůrných opatřeních poskytovaných dítěti, žákovi nebo studentovi školou v souladu s § 16, a o závěrech vyšetření uvedených v doporučení školského poradenského zařízení,

g)  údaje o zdravotní způsobilosti ke vzdělávání a o zdra­votních obtížích, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání,

h)  datum ukončení vzdělávání ve škole údaje o zkoušce, jíž bylo vzdělávání ve střední nebo vyšší odborné škole ukončeno,

i)  jméno a příjmení zákonného zástupce, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a adresu pro doručování písemností, telefonické spojení.

(3) Školní matrika školského zařízení podle povahy jeho činnosti obsahuje tyto údaje o dítěti, žákovi nebo studentovi:

a)  jméno a příjmení, rodné číslo, popřípadě datum narození, nebylo-li rodné číslo dítěti, žákovi nebo studentovi přiděleno, dále státní občanství a místo trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince nebo místo pobytu v zahraničí, nepobývá-li dítě, žák nebo student na území České republiky,

b)  datum zahájení a ukončení školské služby nebo vzdělávání,

c)  údaje o zdravotní způsobilosti, popřípadě o zdravotních obtížích, které by mohly mít vliv na poskytování školské služby nebo vzdělávání,

d)  údaje o znevýhodnění dítěte, žáka nebo studenta uvedeném v § 16, údaje o mimořádném nadání, údaje o podpůrných opatřeních poskytovaných dítěti, žákovi nebo studentovi školským zařízením v souladu s § 16, a o závěrech vyšetření uvedených v doporučení školského poradenského zařízení,

e)  označení školy, v níž se dítě, žák nebo student vzdě­lává,

f)  jméno a příjmení zákonného zástupce, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a adresu pro doručování písemností, telefonické spojení.

(4) Záznam nebo změna údaje ve školní matrice se provede neprodleně po rozhodné události. Školy a školská zařízení jsou údaje z dokumentace a údaje ze školní matriky oprávněny poskytovat osobám, které svůj nárok prokáží oprávněním stanoveným tímto nebo zvláštním zákonem¹⁸).

(5) Ministerstvo, popřípadě jím zřízená právnická osoba sdružuje pro statistické účely a pro účely plnění dalších povinností stanovených ministerstvu tímto zákonem údaje z dokumentace škol a školských zařízení a ze školních matrik s výjimkou údajů uvedených v odstavci 2 písm. g) a i) a odstavci 3 písm. c) a f); údaje uvedené v odstavci 2 písm. f) a odstavci 3 písm. d) se sdružují v anonymizované podobě. Právnické osoby vykonávající činnost škol a školských zařízení předávají údaje z dokumentace a školních matrik a další údaje nezbytné pro stanovení kvalifikovaných odhadů ukazatelů vzdělávání a vzdělávací soustavy ministerstvu, popřípadě jím zřízené právnické osobě. Právnické osoby vykonávající činnost škol a školských zařízení, které nezřizuje ministerstvo, předávají tyto údaje v podobě statistických informací také krajskému úřadu, v případě škol a školských zařízení zřizovaných obcí nebo svazkem obcí také obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

(6) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podmínky, rozsah, formu a způsob vedení dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky a rozsah, formu, způsob a termíny předávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky podle odstavce 5.

(7) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem formu a obsah platných tiskopisů vysvědčení, výpisů z vysvědčení, výučních listů a diplomů o absolutoriu. Na vysvědčeních, výučních listech a diplomech o absolutoriu se vždy uvádí rodné číslo fyzické osoby, které byl doklad vydán, bylo-li jí rodné číslo přiděleno. Vysvědčení, diplomy o absolutoriu a výuční listy jsou opatřeny státním znakem České republiky¹⁹) a jsou veřejnou listinou.

(8) Na vysvědčení, výučním listu nebo na diplomu o absolu­toriu není přípustné provádět opravy zápisu. Podpisy na vysvědčeních, výučních listech a diplomech o abso­lutoriu musí být originální. Právnické osoby vykonávající činnost školy a právnická osoba podle § 171 odst. 3 věty první vydávají stejnopisy a opisy vysvědčení, výučních listů a diplomů o absolutoriu za vystavení tohoto stejnopisu či opisu lze požadovat úhradu vynaložených nákladů, jejíž výše nesmí překročit 100 Kč. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podmínky pro vydávání stejnopisů a opisů vysvědčení, výučních listů a diplomů o absolutoriu.

(9) Školy vedou evidenci tiskopisů vysvědčení, která jsou dokladem o dosaženém stupni vzdělání, výučních listů a diplomů o absolutoriu.

(10) Ukládání dokumentace upravují zvláštní právní před­pisy.²⁰)

komentář k § 28

Zákon vymezuje povinnou dokumentaci školy a školského zařízení, a to podle povahy své činnosti. Vymezení povinné dokumentace je nezbytné z důvodu zajištění základních informací o vzdělávací instituci a pro práci kontrolních a inspekčních orgánů v rámci jejich zákonné působnosti.

Školní matrika jako charakterizována jako forma vedení evidence dětí, žáků nebo studentů. Školní matrika obsahuje základní údaje o dítěti, žákovi a studentovi jako součást informačního systému školy/zařízení. Je z ní možno čerpat jednak informace pro vlastní školní agendy (např. tisk vysvědčení, klasifikačních podkladů, třídních výkazů atd.), ale zejména pro výše uvedený statistický informační systém školství. Podrobnosti o vedení dokumentace škol školských zařízení jsou stanoveny vyhláškou č. 364/­2005 Sb., o dokumentaci škol a školských zařízení.

V ustanovení došlo celkem k pěti změnám, které nabyly účinnosti 1. 9. 2016.

Novelou provedenou zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 9. 2015 došlo jednak v odstavcích 7 a 8 k legislativně technickým změnám a s účinností k 1. 9. 2016 se v odstavcích 2 a 3 (údaje obsažené ve školní matrice), v návaznosti na změny v § 16, změnilo označení údajů – budou se vést údaje o poskytovaných podpůrných opatřeních a závěrech vyšetření vyplývajících z doporučení školského poradenského zařízení. Novelou č. 178/­2016 Sb. byly provedeny dvě drobné legislativní změny v uvedených odstavcích 2 a 3, za „údaje o znevýhodnění dítěte, žáka a studenta“ se vkládala slova „údaje o mimořádném nadání“.

Poslední pátá změna se týkala odstavce 5. V něm došlo již v r. 2009 ke změně cesty při předávání údajů z dokumentace škol a školních matrik, údaje jsou předávány přímo MŠMT nebo jím zřízené právnické osobě v anonymizované podobě podle stanovené metodiky. Novelou č. 178/­2016 Sb. se okruh údajů předávaných přímo MŠMT nebo jím zřízené právnické osobě rozšířil o „další údaje nezbytné pro stanovení kvalifikovaných odhadů ukazatelů vzdělávání a vzdělávací soustavy“.

Důležité

     Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 Sb. provedla v odstavci 8 legislativně technickou změnu – upravila odkaz na § 171 odst. 3 zákona.

Bezpečnost a ochrana zdraví ve školách a školských zařízeních

§ 29

(1) Školy a školská zařízení jsou při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí, žáků a studentů a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů.

(2) Školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochra­­nu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. Ministerstvo stanoví vyhláškou opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání ve školách a školských zařízeních a při činnostech s ním souvisejících.

(3) Školy a školská zařízení jsou povinny vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, k nimž došlo při činnostech uvedených v odstavci 2, vyhotovit a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím. Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a insti­tucí, jimž se záznam o úrazu zasílá.

(4) Žáci mohou při vzdělávání a poskytování školských služeb ve školách a školských zařízeních a s ním přímo souvisejících činnostech

a)  nakládat s nebezpečnými chemickými látkami nebo směsmi klasifikovanými jako vysoce toxické, které jsou stanoveny prováděcím právním předpisem, pouze pod dohledem osoby s odbornou způsobilostí podle zákona upravujícího ochranu veřejného zdraví⁶⁵) vykonávaným způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,

b)  akládat s nebezpečnými chemickými látkami nebo směsmi neuvedenými v písmenu a) nebo vykonávat činnosti spojené s nebezpečnou expozicí prachu nebo biologickým činitelům, které jsou stanoveny prováděcím právním předpisem, pouze pod dohledem odpovědné osoby, která vykonává pedagogickou činnost a splňuje požadavky stanovené prováděcím právním předpisem, nebo instruktora na pracovišti právnických nebo fyzických osob, kde žáci vykonávají praktické vyučování, vykonávaným způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem.

(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou

a)  látky, směsi, prachy a biologické činitele uvedené v odstavci 4, se kterými mohou žáci nakládat při základním, středním a zájmovém vzdělávání, při poskytování školských služeb a s ním přímo souvisejících činnostech,

b)  podmínky nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a směsmi a způsob výkonu dohledu při tomto nakládání a podmínky výkonu činností spojených s nebezpečnou expozicí prachu a biologickým činitelům, způsob výkonu dohledu při těchto činnostech a požadavky na osobu vykonávající dohled při těchto činnostech.

komentář k § 29

Zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví účastníků vzdělávání je jednou z prvořadých povinností vedení škol a školských zařízení. Konkrétní opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků nebo studentů a pracovníků musí být uvedena ve školních řádech. Zmocnění k vydání vyhlášky o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů MŠMT zatím nenaplnilo. V praxi je třeba se řídit Metodickým pokynem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných MŠMT, který byl vydán dne 22. prosince 2005 pod č. j. 37 014/­2005-25. Není sice obecně závazný pro všechny školy, ale ředitelé jiných škol než škol zřizovaných MŠMT jej mohou použít podpůrně a jeho obsah přenést do školních a vnitřních řádů, aby jeho obsah se stal závazným.

Jediným prováděcím předpisem je vyhláška č. 64/­2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů.

Zákon posílil postavení a význam školního a vnitřního řádu školy a školského zařízení a tím i autonomii jednotlivých škol a školských zařízení.

V těchto interních předpisech by mělo být upraveno vše, co není výslovně stanoveno právními předpisy, ale je podstatné pro řádný chod školy nebo školského zařízení [např. pravidla pro omlouvání nepřítomnosti ve vyučování, pravidla pro zacházení s majetkem, závažné důvody, pro které může být žák vyloučen (§ 31), pravidla pro vzájemné vztahy žáků a pedagogických pracovníků, pravidla pro hodnocení žáků a studentů apod.].

V roce 2015 vydalo MŠMT pomůcku pro ředitele škol při tvorbě školního řádu č. j. MSMT-10862/­2015.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 9. 2015 zdůraznila, že školní řád obecně upravuje pravidla vztahů žáků se zaměstnanci ve škole nebo školském zařízení a ne pouze s pedagogickými pracovníky školy, jako za staré úpravy.

Do ustanovení také doplnila odstavec 5 a v něm stanovila, že ředitel střední nebo vyšší odborné školy může se souhlasem zřizovatele vystupovat jako zprostředkovatel smlouvy mezi žákem nebo studentem starším 15 let na jedné straně a právnickou nebo fyzickou osobou na druhé straně, ve které se za sjednaných podmínek právnická či fyzická osoba zaváže poskytovat žákovi či studentovi příspěvek na výuku či studium a žák či student se zaváže po ukončení výuky či studia uzavřít s určenou právnickou či fyzickou osobou pracovní poměr související s oborem jeho výuky či studia, a v tomto pracovním poměru setrvá po sjednanou dobu, nebo vrátí poskytnuté příspěvky.

S účinností k 1. 9. 2018 byla do odstavce 5 doplněna povinnost předchozího souhlasu zákonného zástupce s uzavíranou smlouvou mezi nezletilým žákem nebo studentem a jeho budoucím zaměstnavatelem. To souvisí s novým přístupem občanského zákoníku k tzv. částečné svéprávnosti nezletilého.

Výchovná opatření jsou chápána jako opatření pro posílení zásad kázně obsažených ve vyhláškách o základní škole a o střední škole. Vzhledem k tomu, že se jedná o taková opatření, která nemají (s výjimkou vyloučení a podmínečného vyloučení ze školy) dopad do základních práv a povinností žáků a studentů (např. napomenutí třídního učitele), je jejich konkrétní výčet stanoven vyhláškou, a to vyhláškou č. 48/­2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky a vyhláškou č. 13/­2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři.

V ustanovení byla novelou č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 v odstavci 3 provedena legislativně technická změna, nicméně se zásadními důsledky pro praxi, pojem „pracovníci“ byl nahrazen pojmem „zaměstnanci“. Zvláště hrubé slovní a úmyslné fyzické útoky žáka nebo studenta vůči všem zaměstnancům školy nebo školského zařízení se vždy považují za závažné zaviněné porušení povinností stanovených zákonem.

Novelou č. 101/2017 Sb. došlo v ustanovení k 1. 9. 2017 ke třem změnám.

První změna se týká odstavce 2 – za větu první se vložila věta druhá a třetí, které se týkají možnosti vyloučit žáka nebo studenta ze školy. I toto ustanovení bylo do zákona doplněno na základě zkušeností z posledního období, kdy byly odhaleny alarmující případy šikany pedagogů ze strany žáků a studentů.

Dále se v odstavci 3 za slova „Zvlášť hrubé“ vložili slova „opakované“ a slova „se vždy považují za závažné“ se nahradili slovy „nebo vůči ostatním žákům nebo studentům se považují za zvláště závažné.“ I tato změna souvisí se zkušenostmi z posledních měsíců.

Poslední změnou je doplnění odstavce 5. I tato změna reagovala na projevy šikany ze strany žáků a studentů v poslední době. Ředitel školy musí mít právo oznámit zvlášť hrubé chování žáka orgánu sociálně-právní ochrany dětí, neboť ne vždy je v takovém případě účinná spolupráce školy se zákonnými zástupci dítěte nebo žáka.

Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 vložila do ustanovení nové odstavce 4 a 5.

Tato úprava vychází z ustanovení § 44b zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, které stanoví, kdo se považuje za osobu odborně způsobilou pro nakládání s nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi, které mají přiřazenu třídu nebezpečnosti akutní toxicita kategorie 1 nebo 2 podle nařízení (ES) č. 1272/2008, která může provádět dohled nad žáky při vzdělávání ve školách při výuce chemie a práci s nebezpečnými chemickými látkami. To vše souvisí s transpozicí přímo použitelného evropského předpisu o chemických látkách do našeho právního řádu.

V oblasti vzdělávání se jedná o učitele, kteří absolvovali obor učitelství se zaměřením na chemii nebo obdobné vysokoškolské vzdělání, které bylo získáno studiem na vysoké škole nezařazeným do oblasti vzdělávání a mají osvědčení o absolvování programu celoživotního vzdělávání se zaměřením na toxikologii, nebo vystudovali v magisterském studijním programu v oblasti vzdělávání biologie, ekologie a životní prostředí se zaměřením na rostlinolékařství a ochranu rostlin, obdobné vysokoškolské vzdělání, které bylo získáno studiem na vysoké škole nezařazeným do oblasti vzdělávání, nebo absolvovali program celoživotního vzdělávání se zaměřením na rostlinolékařství a ochranu rostlin.

Ustanovení v odstavci 5 obsahuje zmocnění pro MŠMT k vydání potřebných vyhlášek o nakládání s nebezpečnými chemickými látkami.

Školní řád, vnitřní řád
a stipendijní řád

§ 30

(1) Ředitel školy vydá školní řád ředitel školského zařízení vnitřní řád. Školní řád a vnitřní řád upravuje

a)  podrobnosti k výkonu práv a povinností dětí, žáků, studentů a jejich zákonných zástupců ve škole nebo školském zařízení a podrobnosti o pravidlech vzájemných vztahů se zaměstnanci ve škole nebo školském zařízení,

b)  provoz a vnitřní režim školy nebo školského zařízení,

c)  podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků nebo studentů a jejich ochrany před sociálně patologickými jevy a před projevy diskriminace, nepřátelství nebo násilí,

d)  podmínky zacházení s majetkem školy nebo školského zařízení ze strany dětí, žáků a studentů.

(2) Školní řád obsahuje také pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků a studentů.

(3) Školní řád nebo vnitřní řád může omezit nebo zakázat používání mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení dětmi, žáky nebo studenty, s výjimkou jejich používání v nezbytném rozsahu ze zdravotních důvodů.

(4) Školní řád nebo vnitřní řád zveřejní ředitel na přístupném místě ve škole nebo školském zařízení, prokazatelným způsobem s ním seznámí zaměstnance, žáky a stu­denty školy nebo školského zařízení a informuje o jeho vydání a obsahu zákonné zástupce nezletilých dětí a žáků.

(5) Ředitel střední nebo vyšší odborné školy může se souhlasem zřizovatele vydat stipendijní řád, podle něhož lze žákům a studentům poskytovat prospěchové stipen­dium.

(6) Ředitel střední nebo vyšší odborné školy může se souhlasem zřizovatele vystupovat jako zprostředkovatel smlouvy mezi žákem nebo studentem starším 15 let na jedné straně a právnickou či fyzickou osobou na druhé straně, ve které se za sjednaných podmínek právnická či fyzická osoba zaváže poskytovat žákovi či studentovi příspěvek na výuku či studium a žák či student se zaváže po ukončení výuky či studia uzavřít s určenou právnickou či fyzickou osobou pracovní poměr související s oborem jeho výuky či studia, a v tomto pracovním poměru setrvat po sjednanou dobu, nebo vrátit poskytnuté příspěvky⁵²). Žák střední školy, který dovršil patnáct let a ukončil povinnou školní docházku, se může zavázat smlouvou podle věty první; smlouva podle věty první uzavřená nezletilým žákem je neplatná, jestliže k jejímu uzavření nedal souhlas zákonný zástupce žáka.

komentář k § 30

Předmětné ustanovení upravuje vydávání školních řádů školami, vnitřních řádů školskými zařízeními a stipendijních řádů. V § 22 zákona je výslovně uvedena povinnost žáků a studentů dodržovat školní a vnitřní řád a pokyny školy k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni. To jsou v praxi základní právní nástroje pro stanovení konkrétních povinností žákům, studentům a zákonným zástupcům. Jde tu o elementární právní jistotu pedagogů a ředitele školy, že v případě porušení školního/vnitřního řádu může vůči žákovi použít postup podle tohoto zákona.

Novela č. 284/2020 Sb. doplnila ustanovení o nový odstavec 3 a o zásadu, podle které školní řád nebo vnitřní řád může omezit nebo zakázat používání mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení dětmi, žáky nebo studenty, s výjimkou jejich používání v nezbytném rozsahu ze zdravotních důvodů.

Důležité

     Je na zvážení každé školy nebo školského zařízení, jaký přístup si podle místních podmínek zvolí. Školní (vnitřní) řád může stanovit výjimky z případného zákazu (např. pro potřeby výuky). Používání elektronických zařízení se umožní v potřebném rozsahu v případě, že je zařízení používáno v nezbytném rozsahu ze zdravotních důvodů.

Vzhledem k tomu, že bylo třeba zapracovat tuto zásadu do školních řádů, které se zpravidla mění k 1. září, byla účinnost tohoto ustanovení stanovena 15. dnem po vyhlášení, tedy 10. srpnem 2020, aby jej mohly školy a školská zařízení zapracovat do svých řádů. Odstavce 3 až 5 byly přečíslovány.

Výchovná opatření

§ 31

(1) Výchovnými opatřeními jsou pochvaly nebo jiná ocenění a kázeňská opatření. Kázeňským opatřením je podmíněné vyloučení žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení, vyloučení žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení, a další kázeňská opatření, která nemají právní důsledky pro žáka nebo studenta. Pochvaly, jiná ocenění a další kázeňská opatření může udělit či uložit ředitel školy nebo školského zařízení nebo třídní učitel. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem druhy dalších kázeňských opatření a podmínky pro udělování a ukládání těchto dalších kázeňských opatření a pochval nebo jiných ocenění.

(2) Ředitel školy nebo školského zařízení může v pří­padě závažného zaviněného porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo školním nebo vnitřním řádem rozhodnout o podmíněném vyloučení nebo o vylou­čení žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení. V případě zvláště závažného zaviněného porušení povinností stanovených tímto zákonem ředitel vyloučí žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení. To neplatí pro zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy a zařízení pro preventivně výchovnou péči podle zákona upravujícího ústavní a ochrannou výchovu a preventivně výchovnou péči. V roz­hodnutí o podmíněném vyloučení stanoví ředitel školy nebo školského zařízení zkušební lhůtu, a to nejdéle na dobu jednoho roku. Dopustí-li se žák nebo student v průběhu zkušební lhůty dalšího zaviněného porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo školním nebo vnitřním řádem, může ředitel školy nebo školského zařízení rozhodnout o jeho vyloučení. Žáka lze podmíněně vyloučit nebo vyloučit ze školy pouze v případě, že splnil povinnou školní docházku.

(3) Zvláště hrubé opakované slovní a úmyslné fyzické útoky žáka nebo studenta vůči zaměstnancům školy nebo školského zařízení nebo vůči ostatním žákům nebo studentům se považují za zvláště závažné zaviněné porušení povinností stanovených tímto zákonem.

(4) O podmíněném vyloučení nebo o vyloučení žáka či studenta rozhodne ředitel školy nebo školského zařízení do dvou měsíců ode dne, kdy se o provinění žáka nebo studenta dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy se žák nebo student provinění dopustil, s výjimkou případu, kdy provinění je klasifikováno jako trestný čin podle zvláštního právního předpisu.²¹) O svém rozhodnutí informuje ředitel pedagogickou radu. Žák nebo student přestává být žákem nebo studentem školy nebo školského zařízení dnem následujícím po dni nabytí právní moci rozhodnutí o vyloučení, nestanoví-li toto rozhodnutí den pozdější.

(5) Dopustí-li se žák nebo student jednání podle odstavce 3, oznámí ředitel školy nebo školského zařízení tuto skutečnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí, jde-li o nezletilého, a státnímu zastupitelství do následujícího pracovního dne poté, co se o tom dozvěděl.

Zákaz činnosti a propagace politických stran a hnutí, zákaz reklamy

§ 32

(1) Ve školách a školských zařízeních není povolena činnost politických stran a politických hnutí ani jejich propagace.

(2) Ve školách a školských zařízeních se zakazuje reklama, která je v rozporu s cíli a obsahem vzdělávání, a reklama, nabízení k prodeji nebo prodej výrobků ohrožujících zdraví, psychický nebo morální vývoj dětí, žáků a studentů nebo přímo ohrožujících či poškozujících životní prostředí a dále reklama a nabízení k prodeji nebo prodej potravin, které jsou v rozporu s výživovými požadavky na zdravou výživu dětí, žáků a studentů. Požadavky na potraviny, pro které je přípustná reklama a které lze nabízet k prodeji a prodávat ve školách a školských zařízeních, stanoví ministerstvo a Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou. Ministerstvo a Ministerstvo zdravotnictví dále stanoví vyhláškou podmínky, za nichž lze v odůvodněných případech nabízet k prodeji nebo prodávat potraviny podle věty první, pokud se nejedná o nabízení potravin k prodeji nebo prodej žákům do splnění povinné školní docházky.

komentář k § 32

Zákonodárce zde klade důraz na to, aby vzdělávání ve školách a školských zařízení nebylo ovlivňováno činností politických stran a hnutí. Za politickou činnost se nepovažuje výuka nebo např. beseda s představitelem politické strany nebo hnutí na téma obsažené v rámcovém či školním vzdělávacím programu nebo v učebních osnovách vyučovacího předmětu, např. občanské výchovy, za účelem seznámení žáků s politickým systémem, Ústavou ČR, Evropskou unií a dalšími obecnými tématy.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. v odstavci 2 stanovila, že ve školách a školských zařízeních se zakazuje reklama, která je v rozporu s cíli a obsahem vzdělávání, a reklama, která nabízí k prodeji nebo prodej výrobků ohrožujících zdraví, psychický nebo morální vývoj dětí, žáků a studentů nebo přímo ohrožujících či poškozujících životní prostředí a dále reklama a nabízení k prodeji nebo prodej potravin, které jsou v rozporu s výživovými požadavky na zdravou výživu dětí, žáků a studentů. Ustanovení věcně vychází z § 24 odst. 1 písm. c) zákona č. 258/­2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, které ukládá provozovatelům potravinářských podniků provozujícím stravovací službu „zajistit, aby podávané pokrmy měly odpovídající smyslové vlastnosti a splňovaly výživové požadavky podle skupiny spotřebitelů, pro které jsou určeny“. Požadavky na potraviny, pro které je přípustná reklama a které lze nabízet k prodeji a prodávat ve školách a školských zařízeních stanoví MŠMT v dohodě s ministerstvem zdravotnictví vyhláškou.

Novelou provedenou zákonem č. 1782016 Sb. bylo do odstavce 2 s účinností k 1. 9. 2016 doplněno další zmocnění – MŠMT a MŠMT zdravotnictví stanoví vyhláškou podmínky, za nichž lze v odůvodněných případech nabízet k prodeji nebo prodávat potraviny, jejichž konzumace sice odporuje zásadám zdravé výživy, pokud se nejedná o nabízení potravin žákům do splnění povinné školní docházky.

Jde o ustanovení vložené do zákona novelou č. 49/­2009 Sb. a hlavním smyslem je stanovení náležitostí smlouvy o partnerství mezi školami a partnery v projektech. Souvisí s § 180, který pojednává o podmínkách smluv o partnerství mezi obcemi a právnickými osobami vykonávajícími činnost školy v rámci projektu EU.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. doplnila odstavec 7 o výjimku z administrativních povinností stanovených zákonem č. 218/­2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, pro příjemce prostředků v programech podle § 32a financovaných z ESF. Na programy spolufinancované z rozpočtu EU nebo jejich části, jejichž předmětem je kvalita, rozvoje nebo dostupnosti vzdělávání a školských služeb se nevztahují ustanovení o programech podle rozpočtových pravidel.

§ 32a

Spolupráce škol a školských
zařízení

(1) Právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení, která hodlá uskutečňovat projekt financovaný z prostředků Evropské unie, jehož předmětem je podpora kvality, rozvoje nebo dostupnosti vzdělávání a škol­ských služeb podle tohoto zákona (dále jen „předkladatel projektu“), může uzavírat s ostatními právnickými osobami vykonávajícími činnost školy nebo školského zařízení a dalšími osobami oprávněnými k výkonu činnosti související s předmětem projektu (dále jen „partner“) smlouvy o partnerství.

(2) Smlouvou o partnerství se partner zavazuje podílet se svým jménem a na svůj účet na uskutečňování projektu a předkladatel projektu se zavazuje poskytnout partnerovi finanční prostředky, které na projekt obdrží, ve výši odpovídající podílu partnera na uskutečňování projektu.

(3) Smlouva o partnerství obsahuje zejména:

a)  určení projektu, jehož se smlouva týká,

b)  obsah a rozsah činností, jimiž se partner bude na projektu podílet,

c)  výši finančních prostředků, které předkladatel projektu partnerovi na realizaci projektu poskytne, a pravidla vyúčtování poskytnutých prostředků,

d)  pravidla, podle nichž může smluvní strana kontrolovat plnění závazků ze smlouvy druhou smluvní stranou,

e)  pravidla hodnocení výsledků plnění smlouvy,

f)  možnosti vypovězení smlouvy smluvními stranami.

(4) Smlouvou o partnerství mohou být dohodnuta pravidla uzavírání smluv o partnerství týkajících se téhož projektu předkladatelem projektu s dalšími partnery, popřípadě může být uzavírání těchto smluv výslovně vyloučeno.

(5) Smlouva o partnerství musí mít písemnou formu, jinak je neplatná. Je-li smluvní stranou právnická osoba zřizovaná státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, je podmínkou platnosti smlouvy také doložka osvědčující souhlas zřizovatele s tím, aby právnická osoba smlouvu o part­nerství uzavřela.

(6) Na uzavírání smluv o partnerství a právní vztahy z těchto smluv se nevztahuje právní úprava veřejných zakázek^21a). Možnosti spolupráce podle zvláštních právních předpisů^21b) nejsou odstavci 1 až 5 dotčeny.

(7) Na programy spolufinancované z rozpočtu Evropské unie nebo jejich části, jejichž předmětem je podpora kvality, rozvoje nebo dostupnosti vzdělávání a školských služeb podle tohoto zákona, se nevztahují ustanovení o programech podle rozpočtových pravidel.

ČÁST DRUHÁ

PŘEDŠKOLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

§ 33

Cíle předškolního vzdělávání

Předškolní vzdělávání podporuje rozvoj osobnosti dítěte předškolního věku, podílí se na jeho zdravém citovém, rozumovém a tělesném rozvoji a na osvojení základních pravidel chování, základních životních hodnot a mezi­lidských vztahů. Předškolní vzdělávání vytváří základní předpoklady pro pokračování ve vzdělávání. Předškolní vzdělávání napomáhá vyrovnávat nerovnoměrnosti vývoje dětí před vstupem do základního vzdělávání a poskytuje speciálně pedagogickou péči dětem se speciálními vzdělávacími potřebami.

komentář k § 33

Cíle předškolního vzdělávání jsou vodítkem pro stanovení rámcového vzdělávacího programu předškolního vzdělávání MŠMT a posléze školního vzdělávacího programu samotné mateřské školy. Naplňování cílů předškolního vzdělávání (jak při samotném vzdělávání, tak při koncipování příslušných vzdělávacích programů) musí být zároveň v souladu s obecnými cíli vzdělávání podle § 2 tohoto zákona.

§ 34

Organizace předškolního
vzdělávání

(1) Předškolní vzdělávání se organizuje pro děti ve věku od 2 do zpravidla 6 let.

(2) Zápis k předškolnímu vzdělávání od následujícího školního roku se koná v období od 2. května do 16. května. Termín a místo zápisu stanoví ředitel mateřské školy v dohodě se zřizovatelem a zveřejní je způsobem v místě obvyklým.

(3) Ředitel mateřské školy rozhoduje o přijetí dítěte do mateřské školy, popřípadě o stanovení zkušebního pobytu dítěte, jehož délka nesmí přesáhnout 3 měsíce. Do mateřské školy zřízené obcí nebo svazkem obcí se přednostně přijímají děti s místem trvalého pobytu, v případě cizinců místem pobytu, v příslušném školském obvodu (§ 179 odst. 3) nebo umístěné v tomto obvodu v dětském domově, které před začátkem školního roku dosáhnou nejméně druhého roku věku, a to do výše povoleného počtu dětí uvedeného ve školském rejstříku.

(4) Obecní úřad obce, na jejímž území je školský obvod mateřské školy, poskytuje této škole s dostatečným předstihem před termínem zápisu seznam dětí uvedených v odstavci 3. Seznam obsahuje vždy jméno, popřípadě jména, a příjmení, datum narození a adresu místa trvalého pobytu dítěte, v případě cizince místo pobytu dítěte.

(5) Při přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání je třeba dodržet podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.²²)

(6) O přijetí dítěte uvedeného v § 16 odst. 9 rozhodne ředitel mateřské školy na základě písemného vyjádření školského poradenského zařízení, popřípadě také registrujícího lékaře.

(7) Dítě může být přijato k předškolnímu vzdělávání i v prů­běhu školního roku.

(8) Zřizovatel může určit mateřskou školu nebo její odloučené pracoviště ke vzdělávání dětí zaměstnanců zřizovatele nebo jiného zaměstnavatele. Na tuto mateřskou školu nebo odloučené pracoviště se nevztahují odstavce 2 až 4 a § 35 odst. 1. O přijetí do této mateřské školy nebo odloučeného pracoviště rozhoduje ředitel na základě kritérií stanovených zřizovatelem, je-li jím stát, kraj, obec nebo svazek obcí, a v ostatních případech rozhoduje na základě kritérií stanovených vnitřním předpisem právnické osoby vykonávající činnost školy. Kritéria pro přijímání do mateřské školy se zveřejňují předem, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(9) Za lesní mateřskou školu se považuje mateřská škola, ve které vzdělávání probíhá především ve venkovních prostorách mimo zázemí lesní mateřské školy, které slouží pouze k příležitostnému pobytu. Zázemí lesní mateřské školy nesmí být stavbou⁶⁰).

(10) Vzdělává-li se dítě v mateřské škole pravidelně kratší dobu, než odpovídá provozu, v němž je vzděláváno, může se ve zbývající době vzdělávat další dítě, aniž by se započítávalo do počtu dětí v mateřské škole pro účely posouzení souladu s nejvyšším povoleným počtem dětí zapsaným v rejstříku škol a školských zařízení podle § 144 odst. 1 písm. e).

(11) V měsících červenci a srpnu lze přijmout do mateřské školy děti z jiné mateřské školy, a to nejvýše na dobu, po kterou jiná mateřská škola přerušila provoz. Na přijímání dětí podle věty první se nevztahuje nejvyšší povolený počet dětí zapsaný v rejstříku škol a školských zařízení podle § 144 odst. 1 písm. e), ředitel mateřské školy však je povinen zajistit, aby počet dětí, které se účastní vzdělávání v témž okamžiku, nepřekročil nejvyšší povolený počet dětí.

komentář k § 34

Podle právní úpravy platné do r. 2016 mohly být v mateřské škole děti umístěny zpravidla od tří let věku (výjimečně tedy i děti mladší, např. v případě sourozenců), ale i po dovršení šesti let věku, pokud jim byl například povolen odklad povinné školní docházky.

Kompetence rozhodovat o přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání je svěřena pouze řediteli mateřské školy (a to i v případech, kdy počet přihlášených dětí přesáhne počet, které lze přijmout). Vychází se z toho, že ředitel je ten, kdo je odborně nejlépe schopen problematiku posoudit (a to v rámci správního rozhodování v případě veřejných mateřských škol – viz § 165 odst. 2).

Novelou provedenou zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 došlo ke změně v odstavci 6 v návaznosti na vypuštění definice pojmu „zdravotního postižení“ a na zavedení podpůrných opatření v § 16 zákona.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. zavedla změny tohoto ustanovení, které budou probíhat postupně v letech 2016 až 2020 tak, aby se dosáhlo záměru sledovaného touto novelou zákona.

První dvě změny nastaly již k datu účinnosti zákona č. 178/2016 Sb., tedy k 1. 9. 2016. V prvé řadě v odstavci 1 byla posunuta dolní věková hranice pro nástup do mateřské školy a doplnila se možnost, aby se předškolně mohly vzdělávat již děti od 2 let věku. Nyní platí, že předškolní vzdělávání se organizuje pro děti ve věku od 2 zpravidla do 6 let. Druhou změnou bylo vložení nového odstavce 9, který definuje pojem „lesní mateřská škola“. V definici se odkazuje na občanský zákoník a na stavební zákon. Definici pojmu „lesní školka“ si vyžádala praxe. Dosavadní odstavce 9 a 10 se pouze přečíslují a ustanovení bude obsahovat 11 odstavců.

K datu 1. 1. 2017 nastaly v ustanovení tři změny. V odstavci 1 byla za výše uvedenou větu, že předškolní vzdělávání se organizuje pro děti ve věku od 2 zpravidla do 6 let, doplněna nová zásada – od počátku školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne pátého roku věku, do zahájení povinné školní docházky dítěte, je předškolní vzdělávání povinné, není-li dále stanoveno jinak. Jedná se o základní ustanovení, jímž se stanoví povinnost předškolního vzdělávání dítěte, která nastává od 1. 9. školního roku následujícího po datu, kdy dítě dosáhne pěti let věku, až do doby, kdy dítě zahájí povinnou školní docházku. Faktickou „výjimku“ z povinnosti předškolního vzdělávání mají děti, které předčasně nastoupí k plnění povinné školní docházky. Možnost daná ustanovením § 36 odst. 3 tak zaváděnou povinností předškolního vzdělávání není dotčena

Druhou změnou v ustanovení k datu 1. 1. 2017 byla změna odstavce 2. Bylo stanoveno, že zápis k předškolnímu vzdělávání od následujícího školního roku se koná v období od 2. 5. do 16. 5. Termín a místo zápisu stanoví ředitel mateřské školy v dohodě se zřizovatelem a zveřejní je způsobem v místě obvyklým. Tím se zavádí institut zápisu k předškolnímu vzdělávání, který se týká všech dětí, které mají být přijaty k předškolnímu vzdělávání, a sjednocuje se období, v němž má zápis probíhat. Konkrétní termíny zápisu stanoví ředitel školy v dohodě se zřizovatelem. Období zápisu je stanoveno tak, aby navazovalo na nově stanovené období zápisu k základnímu vzdělávání (v němž bude moci být nově žádáno také o odklad povinné školní docházky) a aby v případě odkladu povinné školní docházky mohl zákonný zástupce realizovat zápis dítěte k předškolnímu vzdělávání. Návazně se stanoví povinnost zákonného zástupce přihlásit dítě, pro které je předškolní vzdělávání povinné, k zápisu, v rámci něhož se také dítěti zaručuje právo přednostního přijetí.

Třetí změnou k datu 1. 1. 2017 bylo nové znění odstavce 4, tímto ustanovením se ukládá obecním úřadům obcí v přenesené působnosti povinnost poskytnout spádové mateřské škole seznamy dětí, pro něž je daná mateřská škola spádovou. Informace se tudíž týká pouze dětí s trvalým pobytem v dané obci.

Novela č. 178/­2016 Sb. k datu 1. 9. 2017 v odstavci 3, který stanoví, že ředitel mateřské školy rozhoduje o přijetí dítěte do mateřské školy, popřípadě o stanovení zkušebního pobytu dítěte, jehož délka nesmí přesáhnout 3 měsíce, doplňuje zásadu, že do mateřské školy zřízené obcí nebo svazkem obcí se přednostně přijímají děti, které před začátkem školního roku dosáhnou nejméně čtvrtého roku věku, pokud mají místo trvalého pobytu, v případě cizinců místo pobytu, v příslušném školském obvodu (§ 179 odst. 3) nebo jsou umístěné v tomto obvodu v dětském domově, a to do výše povoleného počtu dětí uvedeného ve školském rejstříku. Oproti původnímu záměru MŠMT se nezrušuje možnost stanovení zkušebního pobytu dítěte, přestože zkušební pobyt a možnost ukončení předškolního vzdělávání dítěte podle § 35 odst. 1 písm. c) vyžaduje, aby měl ředitel školy k dispozici doporučení lékaře nebo školského poradenského zařízení, jejichž předložení však nemůže na zákonném zástupci dítěte vynutit.

Zároveň se stanoví zákonná kritéria přijímání k předškolnímu vzdělávání v případě mateřských škol zřízených obcí nebo svazkem obcí, s tím, že právo přednostního přijetí do mateřské školy v příslušném školském obvodu mají všechny děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky s trvalým pobytem v tomto školském obvodu.

Právo na přednostní přijetí mají i děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, které jsou z povinnosti vyňaty, a to zejména děti s hlubokým mentálním postižením. Zákonná kritéria přednostního přijímání se přitom vztahují pouze k době zápisu, který vyhlásí ředitel školy v souladu s odstavcem 2. V ostatních případech stanoví ředitel kritéria na základě vlastního uvážení.

K datu 1. 9. 2018 novela č. 178/­2016 Sb. změní v odstavci 3 větu vloženou sem k datu 1. 9. 2017. Věcnou změnou je, že dojde ke snížení věkové hranice dětí, které se přednostně přijímají do mateřské školy ze čtyř let věku na tři roky věku. Bude tedy platit, že do mateřské školy zřízené obcí nebo svazkem obcí se přednostně přijímají děti, které před začátkem školního roku dosáhnou nejméně třetího roku věku, pokud mají místo trvalého pobytu, v případě cizinců místo pobytu, v příslušném školském obvodu (§ 179 odst. 3) nebo jsou umístěné v tomto obvodu v dětském domově, a to do výše povoleného počtu dětí uvedeného ve školském rejstříku.

Poslední dvě změny v ustanovení byly provedené novelou č. 178/­2016 Sb. k datu 1. 9. 2020. Předně podle odstavce 1 platí obecná zásada, že předškolní vzdělávání se organizuje pro děti ve věku od 2 do zpravidla 6 let. V roce 2016 zavedená možnost nástupu 2letých dětí do mateřské školy se tak stane, stala pravidlem a zásadou.

Druhou změnou pak byla změna odstavce 3. Druhá věta tohoto ustanovení, která se upravovala k datu 1. 9. 2017 a posléze k 1. 9. 2018 se opět změnila a došlo ke snížení věkové hranice dětí, které se přednostně přijímají do mateřské školy ze tří let věku na dva roky věku. Platí, že do mateřské školy zřízené obcí nebo svazkem obcí se přednostně přijímají děti s místem trvalého pobytu, v případě cizinců místem pobytu, v příslušném školském obvodu (§ 179 odst. 3) nebo umístěné v tomto obvodu v dětském domově, které před začátkem školního roku dosáhnou nejméně druhého roku věku, a to do výše povoleného počtu dětí uvedeného ve školském rejstříku.

S účinností k 1. 9. 2020 došlo novelou č. 101/2017 Sb. ke změně základní zásady § 34 obsažené v odstavci 1. Bude platit, že předškolní vzdělávání se organizuje od 2 do zpravidla 6 let. S touto změnou souvisí i změna v přechodném ustanovení zákona, jejímž cílem je, aby k 1. 9. 2020 nedošlo k přepsání ustanovení § 34 odst. 1 zákona.

§ 34a

Povinnost předškolního vzdělávání a způsoby jejího plnění

(1) Povinné předškolní vzdělávání se vztahuje na státní občany České republiky, kteří pobývají na území České republiky déle než 90 dnů, a na občany jiného členského státu Evropské unie, kteří na území České republiky pobývají déle než 90 dnů. Dále se povinné předškolní vzdělávání vztahuje na jiné cizince, kteří jsou oprávněni pobývat na území České republiky trvale nebo přechodně po dobu delší než 90 dnů, a na účastníky řízení o udělení mezinárodní ochrany11). Povinné předškolní vzdělávání se nevztahuje na děti s hlubokým mentálním postižením.

(2) Zákonný zástupce dítěte je povinen přihlásit dítě k zápisu k předškolnímu vzdělávání (§ 34 odst. 2) v kalendářním roce, ve kterém začíná povinnost předškolního vzdělávání dítěte. Dítě, pro které je předškolní vzdělávání povinné, se vzdělává v mateřské škole zřízené obcí nebo svazkem obcí se sídlem ve školském obvodu, v němž má dítě místo trvalého pobytu, v případě cizince místo pobytu (dále jen „spádová mateřská škola“), pokud zákonný zástupce nezvolí pro dítě jinou mateřskou školu nebo jiný způsob povinného předškolního vzdělávání podle odstavce 5. Je-li dítě přijato do jiné než spádové mateřské školy, oznámí ředitel této školy tuto skutečnost bez zbytečného odkladu řediteli spádové mateřské školy.

(3) Povinné předškolní vzdělávání má formu pravidelné denní docházky v pracovních dnech, a to v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem. Povinnost předškolního vzdělávání není dána ve dnech, které připadají na období školních prázdnin v souladu s organizací školního roku v základních a středních školách; pro účely tohoto ustanovení se termín jarních prázdnin určuje podle sídla mateřské školy v souladu s vyhláškou o organizaci školního roku. Právo dítěte vzdělávat se v mateřské škole po celou dobu provozu, v němž je vzděláváno, není větou první a druhou dotčeno.

(4) Podmínky pro uvolňování dětí ze vzdělávání a omlouvání jejich neúčasti ve vzdělávání stanoví školní řád. Ředitel mateřské školy je oprávněn požadovat doložení důvodů nepřítomnosti dítěte; zákonný zástupce je povinen doložit důvody nepřítomnosti dítěte nejpozději do 3 dnů ode dne výzvy.

(5) Jiným způsobem plnění povinnosti předškolního vzdělávání se rozumí

a)  individuální vzdělávání dítěte, které se uskutečňuje bez pravidelné denní docházky dítěte do mateřské školy,

b)  vzdělávání v přípravné třídě základní školy a ve třídě přípravného stupně základní školy speciální podle § 47 a 48a,

c)  vzdělávání v zahraniční škole na území České republiky, ve které ministerstvo povolilo plnění povinné školní docházky dle § 38a.

(6) Zákonný zástupce dítěte, které bude plnit povinnost předškolního vzdělávání způsobem podle odstavce 5 písm. b) nebo c), je povinen oznámit tuto skutečnost řediteli spádové mateřské školy. Oznámení je povinen učinit nejpozději 3 měsíce před počátkem školního roku, kterým začíná povinnost předškolního vzdělávání dítěte.

komentář k § 34a

Ustanovení § 34a a § 34b byla do zákona vložena novelou č. 178/­2016 Sb. a nabyla účinnosti 1. 1. 2017. Hlavní zásadou tohoto ustanovení je, že povinné předškolní vzdělávání se vztahuje na státní občany ČR, kteří pobývají na území ČR déle než 90 dnů, a na občany jiného členského státu EU, kteří na území ČR pobývají déle než 90 dnů. Dále se povinné předškolní vzdělávání vztahuje na jiné cizince, kteří jsou oprávněni pobývat na území ČR trvale nebo přechodně po dobu delší než 90 dnů, a na účastníky řízení o udělení mezinárodní ochrany. Povinné předškolní vzdělávání se nevztahuje na děti s hlubokým mentálním postižením.

Zákonný zástupce dítěte je povinen přihlásit dítě k zápisu k předškolnímu vzdělávání (§ 34 odst. 2) v kalendářním roce, ve kterém začíná povinnost předškolního vzdělávání dítěte. Dítě, pro které je předškolní vzdělávání povinné, se vzdělává v mateřské škole zřízené obcí nebo svazkem obcí se sídlem ve školském obvodu, v němž má dítě místo trvalého pobytu, v případě cizince místo pobytu (tzv. „spádová mateřská škola“), pokud zákonný zástupce nezvolí pro dítě jinou mateřskou školu nebo jiný způsob povinného předškolního vzdělávání podle odstavce 5.

Důležité

     Je-li dítě přijato do jiné než spádové mateřské školy, oznámí ředitel této školy tuto skutečnost bez zbytečného odkladu řediteli spádové mateřské školy.

Povinné předškolní vzdělávání má formu pravidelné denní docházky v pracovních dnech, a to v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem. Povinnost předškolního vzdělávání není dána ve dnech, které připadají na období školních prázdnin v souladu s organizací školního roku v základních a středních školách; pro účely tohoto ustanovení se termín jarních prázdnin určuje podle sídla mateřské školy v souladu s vyhláškou o organizaci školního roku. Právo dítěte vzdělávat se v mateřské škole po celou dobu provozu, v němž je vzděláváno, není dotčeno.

Podmínky pro uvolňování dětí ze vzdělávání a omlouvání jejich neúčasti ve vzdělávání stanoví školní řád. Ředitel mateřské školy je oprávněn požadovat doložení důvodů nepřítomnosti dítěte; zákonný zástupce je povinen doložit důvody nepřítomnosti dítěte nejpozději do 3 dnů ode dne výzvy.

Jiným způsobem plnění povinnosti předškolního vzdělávání se rozumí

–   individuální vzdělávání dítěte, které se uskutečňuje bez pravidelné denní docházky dítěte do mateřské školy,

–   vzdělávání v přípravné třídě základní školy a ve třídě přípravného stupně základní školy speciální podle § 47 a 48a,

–   vzdělávání v zahraniční škole na území ČR, ve které MŠMT povolilo plnění povinné školní docházky dle § 38a.

Zákonný zástupce dítěte, které bude plnit povinnost předškolního vzdělávání jiným způsobem, je povinen oznámit tuto skutečnost řediteli spádové mateřské školy. Oznámení je povinen učinit nejpozději 3 měsíce před počátkem školního roku, kterým začíná povinnost předškolního vzdělávání dítěte.

V ustanovení se explicitně stanoví skupina dětí – občanů ČR, pro které je předškolní vzdělávání povinné a povinnost zákonného zástupce přihlásit toto dítě k zápisu k předškolnímu vzdělávání. Zavádí se pojem „spádová mateřská škola“ na obdobném principu jako „spádová základní škola“, přičemž spádovou mateřskou školu mají pouze děti, pro které je předškolní vzdělávání povinné.

V odstavci 3 se stanoví základní forma povinného předškolního vzdělávání, a to jako pravidelná docházka v pracovních dnech do předškolních zařízení zapsaných ve školském rejstříku; zároveň je obsaženo zmocnění pro prováděcí vyhlášku, aby stanovila minimální časový rozsah této docházky (počítá se nejméně s 3 hodinami souvislého denního pobytu). Na vzdělávání v mateřských školách se nevztahují ustanovení o organizaci školního roku, kam spadá i určení období školních prázdnin, proto je zdůrazněna dobrovolnost docházky dítěte, pro něž je předškolní vzdělávání povinné, v období školních prázdnin základních a středních škol, aby nebyl narušen rytmus volných dní v rodinách, kde jsou děti-předškoláci i děti-žáci.

V odstavci 4 se v souvislosti se zavedením povinného předškolního vzdělávání stanoví pravidla pro omlouvání nepřítomnosti dítěte ve vzdělávání zákonným zástupcem, a to obdobně, jako je tomu v případě základních škol.

Nakonec se vymezují možné jiné způsoby plnění povinného předškolního vzdělávání, než je docházka do předškolního zařízení zapsaného ve školském rejstříku; ukládá se povinnost zákonnému zástupci dítěte, které se bude v rámci povinného předškolního vzdělávání vzdělávat v přípravné třídě základní školy, v přípravném stupni základní školy speciální či v zahraniční škole na území ČR, ve které MŠMT povolilo plnění povinné školní docházky podle § 38a, aby tuto skutečnost oznámil řediteli spádové mateřské školy; zároveň je stanovena lhůta pro oznámení této skutečnosti. Zahraniční školy, které mají povolení plnění povinné školní docházky, ve většině případů zajišťují pro děti a žáky vzdělávání od předškolního stupně přes základní až po střední vzdělání s maturitní zkouškou.

§ 34b

Individuální vzdělávání dítěte

(1) Zákonný zástupce dítěte, pro které je předškolní vzdělávání povinné, může pro dítě v odůvodněných případech zvolit, že bude individuálně vzděláváno. Má-li být dítě individuálně vzděláváno převážnou část školního roku, je zákonný zástupce dítěte povinen toto oznámení učinit nejpozději 3 měsíce před počátkem školního roku. V průběhu školního roku lze plnit povinnost individuálního předškolního vzdělávání nejdříve ode dne, kdy bylo oznámení o individuálním vzdělávání dítěte doručeno řediteli mateřské školy, kam bylo dítě přijato k předškolnímu vzdělávání.

(2) Oznámení zákonného zástupce o individuálním vzdělávání dítěte musí obsahovat

a)  jméno, popřípadě jména, a příjmení, rodné číslo a místo trvalého pobytu dítěte, v případě cizince místo pobytu dítěte,

b)  uvedení období, ve kterém má být dítě individuálně vzděláváno,

c)  důvody pro individuální vzdělávání dí­těte.

(3) Ředitel mateřské školy doporučí zákonnému zástupci dítěte, které je individuálně vzděláváno, oblasti, v nichž má být dítě vzděláváno. Tyto oblasti vychází z rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Mateřská škola ověří úroveň osvojování očekávaných výstupů v jednotlivých oblastech a případně doporučí zákonnému zástupci další postup při vzdělávání; způsob a termíny ověření, včetně náhradních termínů, stanoví školní řád tak, aby se ověření uskutečnilo v období od 3. do 4. měsíce od začátku školního roku. Zákonný zástupce dítěte, které je individuálně vzděláváno, je povinen zajistit účast dítěte u ověření.

(4) Ředitel mateřské školy, kam bylo dítě přijato k předškolnímu vzdělávání, ukončí individuální vzdělávání dítěte, pokud zákonný zástupce dítěte nezajistil účast dítěte u ověření podle odstavce 3, a to ani v náhradním termínu.

(5) Odvolání proti rozhodnutí ředitele mateřské školy o ukončení individuálního vzdělávání dítěte nemá odkladný účinek.

(6) Po ukončení individuálního vzdělávání dítěte podle odstavce 5 nelze dítě opětovně individuálně vzdělávat podle odstavce 1.

(7) Výdaje spojené s individuálním vzděláváním dítěte hradí zákonný zástupce dítěte, s výjimkou speciálních kompenzačních pomůcek podle § 16 odst. 2 písm. d) a výdajů na činnost mateřské školy, do níž bylo dítě přijato k předškolnímu vzdělávání.

komentář k § 34b

Další zcela nové ustanovení zavedené spolu s ustanovením § 34a zákona novelou č. 178/­2016 Sb. (též s účinností k 1. 1. 2017) stanovily, že zákonný zástupce dítěte, pro které je předškolní vzdělávání povinné, může pro dítě v odůvodněných případech zvolit, že bude individuálně vzděláváno. Má-li být dítě individuálně vzděláváno převážnou část školního roku, je zákonný zástupce dítěte povinen toto oznámení učinit nejpozději 3 měsíce před počátkem školního roku. V průběhu školního roku lze plnit povinnost individuálního předškolního vzdělávání nejdříve ode dne, kdy bylo oznámení o individuálním vzdělávání dítěte doručeno řediteli mateřské školy, kam bylo dítě přijato k předškolnímu vzdělávání.

Oznámení zákonného zástupce o indivi­duál­ním vzdělávání dítěte musí obsahovat

–   jméno, popřípadě jména, a příjmení, rodné číslo a místo trvalého pobytu dítěte, v případě cizince místo pobytu dítěte,

–   uvedení období, ve kterém má být dítě individuálně vzděláváno,

–   důvody pro individuální vzdělávání dítěte.

Ředitel mateřské školy doporučí zákonnému zástupci dítěte, které je individuálně vzděláváno, oblasti, v nichž má být dítě vzděláváno. Tyto oblasti vychází z rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Mateřská škola ověří úroveň osvojování očekávaných výstupů v jednotlivých oblastech a případně doporučí zákonnému zástupci další postup při vzdělávání; způsob a termíny ověření, včetně náhradních termínů, stanoví školní řád tak, aby se ověření uskutečnilo v období od 3. do 4. měsíce od začátku školního roku. Zákonný zástupce dítěte, které je individuálně vzděláváno, je povinen zajistit účast dítěte u ověření.

Ředitel mateřské školy, kam bylo dítě přijato k předškolnímu vzdělávání, ukončí individuální vzdělávání dítěte, pokud zákonný zástupce dítěte nezajistil účast dítěte u ověření, a to ani v náhradním termínu. Odvolání proti rozhodnutí ředitele mateřské školy o ukončení individuálního vzdělávání dítěte nemá odkladný účinek. Po ukončení individuálního vzdělávání dítěte nelze dítě opětovně individuálně vzdělávat.

Důležité

     Výdaje spojené s individuálním vzděláváním dítěte hradí zákonný zástupce dítěte, s výjimkou speciálních kompenzačních pomůcek podle § 16 odst. 2 písm. d) a výdajů na činnost mateřské školy, do níž bylo dítě přijato k předškolnímu vzdělávání.

Bude obecně platit, že skutečnost, zda dítě má být individuálně vzděláváno, závisí na rozhodnutí zákonného zástupce dítěte, není zde tedy „povolovací režim“ ze strany ředitele školy, jako je tomu v případě základního vzdělávání. Důvodem odchylky jsou faktické možnosti vzdělávání dítěte předškolního věku, které přesahují samotnou možnost vzdělávání v domácím prostředí (např. ze strany rodičů dítěte). Je zde řada vzdělávacích nabídek ze strany jiných předškolních zařízení (nezapsaných ve školském rejstříku), v nichž může být předškolní příprava dítěte realizována (např. lesní školky). Přesto je třeba zachovat určitý dohled nad jiným způsobem plnění předškolního vzdělávání, a to prostřednictvím ředitele školy, který bude v případě naplnění zákonných důvodů oprávněn rozhodnout o zrušení předškolního vzdělávání dítěte. Zákon dále upravuje náležitosti oznámení individuálního vzdělávání dítěte, včetně požadavku na vzdělání osoby, která bude individuální vzdělávání dítěte zajišťovat (alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou).

§ 35

(1) Ředitel mateřské školy může po předchozím upozornění písemně oznámeném zákonnému zástupci dítěte rozhodnout o ukončení předškolního vzdělávání, jestliže

a)  se dítě bez omluvy zákonného zástupce nepřetržitě neúčastní předškolního vzdělávání po dobu delší než dva týdny,

b)  zákonný zástupce závažným způsobem opakovaně narušuje provoz mateřské školy,

c)  ukončení doporučí v průběhu zkušebního pobytu dítěte lékař nebo školské poradenské zařízení,

d)  zákonný zástupce opakovaně neuhradí úplatu za vzdělávání v mateřské škole nebo úplatu za školní stravování (§ 123) ve stanoveném termínu a nedohodne s ředitelem jiný termín úhrady.

(2) Rozhodnout o ukončení předškolního vzdělávání nelze v případě dítěte, pro které je předškolní vzdělávání povinné.

(3) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podrobnosti o podmínkách provozu mateřské školy, organizaci předškolního vzdělávání, včetně rozsahu povinného předškolního vzdělávání, zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, jejich stravování a další speciální péči o děti.

komentář k § 35

Ukončení předškolního vzdělávání dítěte ze strany ředitele mateřské školy je vážným zásahem do práv dítěte i jeho zákonného zástupce, a je proto upraveno zákonem. Posouzení, zda byly naplněny podmínky pro ukončení vzdělávání v mateřské škole, náleží řediteli; vlastnímu rozhodnutí musí předcházet písemné upozornění alespoň jednoho zákonného zástupce dítěte, že tento krok ředitel hodlá učinit.

V ustanovení došlo novelou č. 178/­2016 Sb. ke dvěma změnám.

S účinností od 1. 9. 2017 vložila novela č. 178/­2016 Sb. za odstavec 1 odstavec 2 obsahující zásadu, že rozhodnutí o ukončení předškolního vzdělávání nelze v případě dítěte, pro které je předškolní vzděláván povinné. Tím se zakotvuje obecné omezení, dle něhož nelze rozhodnout o ukončení předškolního vzdělávání (z jakéhokoli důvodu) v případě dítěte, pro které je předškolní vzdělávání povinné.

S účinností k 1. 1. 2017 bylo zpřesněno zmocnění v odstavci 3, podle kterého MŠMT stanoví prováděcím právním předpisem podrobnosti o podmínkách provozu mateřské školy, organizaci předškolního vzdělávání, včetně rozsahu povinného předškolního vzděláváním, zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, jejich stravování a další speciální péči o děti.

Povinnost školní docházky zakotvuje článek 33 LZPS. Školní docházka je povinná po dobu devíti školních roků, nejvýše však do konce školního roku, v němž žák dosáhne sedmnáctého roku věku. Povinná školní docházka začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku, pokud mu není povolen odklad. Dítě, které dosáhne šestého roku věku v době od září do konce června příslušného školního roku, může být přijato k plnění povinné školní docházky již v tomto školním roce, je-li přiměřeně tělesně i duševně vyspělé a požádá-li o to jeho zákonný zástupce.

Žák plní povinnou školní docházku v základní škole zřízené obcí nebo svazkem obcí se sídlem ve školském obvodu (§ 178 odst. 2), v němž má žák místo trvalého pobytu, pokud zákonný zástupce nezvolí pro žáka jinou než spádovou školu.

Novela uložila v odstavci 8 s účinností 1. 5. 2015 obecním úřadům obcí v přenesené působnosti povinnost poskytnout spádové škole seznamy žáků, kteří by se měli dostavit k zápisu, jelikož je pro ně daná škola spádovou. Informace se tudíž týká pouze žáků s trvalým pobytem v dané obci. Problematický je časový údaj „s dostatečným předstihem před termínem zápisu“. V praxi záleží na spolupráci ředitele školy s obecním úřadem.

V ustanovení došlo novelou č. 178/2016 Sb. s účinností k 1. 1. 2017 ke třem změnám.

Předně nyní podle odstavce 4 platí, že zákonný zástupce je povinen přihlásit dítě k zápisu k povinné školní docházce, a to v době od 1. dubna do 30. dubna kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku. Tím se nově stanoví zápis k plnění povinné školní docházky na období od 1. do 30. dubna. Posun termínu souvisí se zavedením povinného posledního ročníku předškolního vzdělávání a se změnami v oblasti podávání žádostí o odklad povinné školní docházky. Záměrem je umožnit zákonnému zástupci dítěte, jemuž bude povolen odklad povinné školní docházky, přihlásit dítě k zápisu k předškolnímu vzdělávání.

Podle znění odstavce 5 žák plní povinnou školní docházku v základní škole zřízené obcí nebo svazkem obcí se sídlem ve školském obvodu (§ 178 odst. 2), v němž má žák místo trvalého pobytu, v případě cizince místo pobytu žáka (tzv. „spádová škola“), pokud zákonný zástupce nezvolí pro žáka jinou než spádovou školu.

Pokud je dítě přijato na jinou než spádovou školu, oznámí ředitel této školy tuto skutečnost řediteli školy spádové, a to nejpozději do konce května kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku. Změny zde byly dvě. Předně se stejně jako v § 34 odst. 3 (u dětí plnících povinné předškolní vzdělávání) specifikovala spádová škola i pro žáka cizince a dále se v návaznosti na posun termínu zápisu do školy posunul i termín, v kterém má povinnost zákonný zástupce sdělit spádové škole, že dítě je přijato na jinou než spádovou školu.

Podle změněného odstavce 8 platilo, že obecní úřad obce, na jejímž území je školský obvod základní školy, poskytuje této škole s dostatečným předstihem před termínem zápisu k povinné školní docházce seznam dětí, pro které je tato škola spádová a jichž se týká povinnost školní docházky. Seznam obsahuje vždy jméno, popřípadě jména, a příjmení, datum narození a adresu místa trvalého pobytu dítěte. Nyní platí, že seznam obsahuje vždy také jméno, popřípadě jména, a příjmení, datum narození a adresu místa pobytu cizince.

ČÁST TŘETÍ

POVINNOST ŠKOLNÍ DOCHÁZKY A ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

HLAVA I

POVINNOST ŠKOLNÍ DOCHÁZKY

§ 36

Plnění povinnosti školní docházky

(1) Školní docházka je povinná po dobu devíti školních roků, nejvýše však do konce školního roku, v němž žák dosáhne sedmnáctého roku věku (dále jen „povinná školní docházka“).

(2) Povinná školní docházka se vztahuje na státní občany České republiky a na občany jiného členského státu Evropské unie, kteří na území České republiky pobývají déle než 90 dnů. Dále se povinná školní docházka vztahuje na jiné cizince, kteří jsou oprávněni pobývat na území ­České republiky trvale nebo přechodně po dobu delší než 90 dnů, a na účastníky řízení o udělení mezinárodní ochrany¹¹).

(3) Povinná školní docházka začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku, pokud mu není povolen odklad. Dítě, které dosáhne šestého roku věku v době od září do konce června příslušného školního roku, může být přijato k plnění povinné školní docházky již v tomto školním roce, je-li přiměřeně tělesně i duševně vyspělé a požádá-li o to jeho zákonný zástupce. Podmínkou přijetí dítěte narozeného v období od září do konce prosince k plnění povinné školní docházky podle věty druhé je také doporučující vyjádření školského poradenského zařízení, podmínkou přijetí dítěte narozeného od ledna do konce června doporučující vyjádření školského poradenského zařízení a od­borného lékaře, která k žádosti přiloží zákonný zástupce.

(4) Zákonný zástupce je povinen přihlásit dítě k zápisu k povinné školní docházce, a to v době od 1. dubna do 30. dubna kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku.

(5) Žák plní povinnou školní docházku v základní škole zřízené obcí nebo svazkem obcí se sídlem ve školském obvodu (§ 178 odst. 2), v němž má žák místo trvalého pobytu , v případě cizince místo pobytu žáka (dále jen „spádová škola“), pokud zákonný zástupce nezvolí pro žáka jinou než spádovou školu. Pokud je dítě přijato na jinou než spádovou školu, oznámí ředitel této školy tuto skutečnost řediteli školy spádové, a to nejpozději do konce května kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku.

(6) Žák umístěný ve školském zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy nebo ve školském zařízení pro preventivně výchovnou péči plní povinnou školní docházku v základní škole zřízené při tomto školském zařízení nebo v základní škole zřízené obcí nebo svazkem obcí se sídlem ve školském obvodu, v němž má sídlo příslušné školské zařízení, popřípadě v jiné škole zřizované státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí.

(7) Ředitel spádové školy je povinen přednostně přijmout žáky s místem trvalého pobytu v příslušném školském obvodu a žáky umístěné v tomto obvodu ve školském zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo ve školském zařízení pro preventivně výchovnou péči, a to do výše povoleného počtu žáků uvedené ve školském rejstříku.

(8) Obecní úřad obce, na jejímž území je školský obvod základní školy, poskytuje této škole s dostatečným předstihem před termínem zápisu k povinné školní docházce seznam dětí, pro které je tato škola spádová a jichž se týká povinnost podle odstavce 4. Seznam obsahuje vždy jméno, popřípadě jména, a příjmení, datum narození a adresu místa trvalého pobytu dítěte, v případě cizince místo pobytu dítěte.

§ 37

Odklad povinné školní
docházky

(1) Není-li dítě tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé a požádá-li o to písemně zákonný zástupce dítěte v době zápisu dítěte k povinné školní docházce podle § 36 odst. 4, odloží ředitel školy začátek povinné školní docházky o jeden školní rok, pokud je žádost doložena doporučujícím posouzením příslušného školského poradenského zařízení, a odborného lékaře nebo klinického psychologa. Začátek povinné školní docházky lze odložit nejdéle do zahájení školního roku, v němž dítě dovrší osmý rok věku.

(2) Při zápisu do prvního ročníku základní škola informuje zákonného zástupce dítěte o možnosti odkladu povinné školní docházky.

(3) Pokud se u žáka v prvním roce plnění povinné školní docházky projeví nedostatečná tělesná nebo duševní vyspělost k plnění povinné školní docházky, může ředitel školy se souhlasem zákonného zástupce žákovi dodatečně v průběhu prvního pololetí školního roku odložit začátek plnění povinné školní docházky na následující školní rok.

(4) Pokud ředitel školy rozhodne o odkladu povinné školní docházky podle odstavce 1 nebo 3, informuje zákonného zástupce o povinnosti předškolního vzdělávání dítěte a možných způsobech jejího plnění.

komentář k § 37

Novelou provedenou zákonem č. 49/­2009 Sb. došlo k určitým úpravám podmínky pro povolení odkladu povinné školní docházky. Nicméně zůstávají dvě možnosti. První je, požádá-li o to písemně zákonný zástupce dítěte do 31. května kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku, pak odloží ředitel školy začátek povinné školní docházky o jeden školní rok, pokud je žádost doložena doporučujícím posouzením příslušného školského poradenského zařízení, a odborného lékaře nebo klinického psychologa. Druhou možností je pokud se u žáka v prvním roce plnění povinné školní docházky projeví nedostatečná tělesná nebo duševní vyspělost k plnění povinné školní docházky, může ředitel školy se souhlasem zákonného zástupce žákovi dodatečně v průběhu prvního pololetí školního roku odložit začátek plnění povinné školní docházky na následující školní rok.

V ustanovení došlo novelou provedenou zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 1. 2017 ke dvěma změnám.

Podle odstavce 1 původně platilo, že není-li dítě po dovršení šestého roku věku tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé a požádá-li o to písemně zákonný zástupce dítěte do 31. května kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku, odloží ředitel školy začátek povinné školní docházky o jeden školní rok, pokud je žádost doložena doporučujícím posouzením příslušného školského poradenského zařízení a odborného lékaře nebo klinického psychologa. Začátek povinné školní docházky lze odložit nejdéle do zahájení školního roku, v němž dítě dovrší osmý rok věku. Od 1. 1. 2017 platí, že není-li dítě tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé a požádá-li o to písemně zákonný zástupce dítěte v době zápisu dítěte k povinné školní docházce podle § 36 odst. 4, odloží ředitel školy začátek povinné školní docházky o jeden školní rok, pokud je žádost doložena doporučujícím posouzením příslušného školského poradenského zařízení a odborného lékaře nebo klinického psychologa. Začátek povinné školní docházky lze odložit nejdéle do zahájení školního roku, v němž dítě dovrší osmý rok věku.

Tím je v návaznosti na úpravu v § 36 odst. 4 stanoveno, že žádost zákonného zástupce o odklad povinné školní docházky je nutné doručit řediteli školy již v době zápisu k povinné školní docházce, tj. v období od 1. do 30. dubna.

Vytváří se předpoklady pro to, aby mohlo být o odkladu rozhodnuto do doby realizace zápisů k předškolnímu vzdělávání. Současně je žádoucí rozhodovat o odkladu povinné školní docházky co nejpozději tak, aby již bylo možno posoudit školní zralost dítěte. Vypouští se dále sousloví „po dovršení šestého roku věku“, z něhož bylo dovozováno, že o odkladu školní docházky je možné rozhodnout až poté, kdy dítě skutečně dosáhne 6 let věku.

Podle znění odstavce 4 také platí, že pokud ředitel školy rozhodne o odkladu povinné školní docházky podle odstavce 1 nebo 3, informuje zákonného zástupce o povinnosti předškolního vzdělávání dítěte a možných způsobech jejího plnění. Tím se v návaznosti na zavedení povinného předškolního vzdělávání bezprostředně před zahájením povinné školní docházky zpřesňuje ustanovení o podávání informací zákonným zástupcům dětí a žáků, kterým byl povolen odklad či dodatečně odložen začátek plnění povinné školní docházky.

§ 38

Plnění povinné školní docházky v zahraničí, v zahraniční škole na území České republiky nebo v evropské škole

(1) Žák může plnit povinnou školní docházku také

a)  ve škole mimo území České republiky,

b)  ve škole zřízené při diplomatické misi nebo konzulárním úřadu České republiky,

c)  v zahraniční škole uskutečňující na území České republiky vzdělávání podle zahraničního vzdělávacího programu, zřízené na území České republiky cizím státem, právnickou osobou se sídlem mimo území České republiky nebo cizím státním občanem, která není zapsána v rejstříku škol a školských zařízení a z důvodu uplatnění obsahu zahraničního vzdělávacího programu ani o zápis do rejstříku škol a školských zařízení nežádá, v níž ministerstvo povolilo plnění povinné školní docházky v příslušném školním roce, nebo

d)  v evropské škole působící na základě Úmluvy o statutu Evropských škol^24a) (dále jen „evropská škola“).

(2) Pokud žák nemůže v zahraničí plnit povinnou školní docházku způsobem uvedeným v odstavci 1 písm. a), b) nebo d), plní povinnou školní docházku formou individuální výuky.

(3) Žák, který plní povinnou školní docházku způsobem uvedeným v odstavci 1 písm. a), b) nebo d) nebo v odstavci 2, může být na základě rozhodnutí zákonného zástupce zároveň žákem spádové školy nebo jiné školy zapsané v České republice do rejstříku škol a školských zařízení, kterou zvolil zákonný zástupce žáka. Žák, který plní povinnou školní docházku způsobem uvedeným v odstavci 1 písm. c), musí být zároveň žákem spádové školy nebo jiné školy zapsané v České republice do rejstříku škol a školských zařízení, kterou zvolil zákonný zástupce žáka.

(4) Zákonný zástupce žáka je povinen oznámit řediteli školy uvedené v odstavci 3 předpokládanou dobu plnění povinné školní docházky způsobem uvedeným v od­stavci 1 nebo 2, adresu místa pobytu žáka a popřípadě i adresu příslušné školy uvedené v odstavci 1. Zákonný zástupce žáka je povinen přihlásit žáka do školy uvedené v odstavci 1 písm. a), b) nebo d) nejpozději do dvou týdnů po příjezdu žáka do země pobytu.

(5) Žák, který plní povinnou školní docházku ve škole uvedené v odstavci 1 písm. a) nebo způsobem uvedeným v odstavci 2 a současně je žákem spádové školy nebo jiné školy zapsané v České republice do rejstříku škol a školských zařízení, kterou zvolil zákonný zástupce žáka, může na žádost zákonného zástupce konat zkoušky z vybraných předmětů ve škole uvedené v odstavci 3 nebo ve škole při diplomatické misi České republiky; nekoná-li žák tyto zkoušky, doloží zákonný zástupce plnění povinné školní docházky žáka škole uvedené v odstavci 3, nebo, nemá-li tuto školu, ministerstvu způsobem stanoveným v prováděcím právním předpisu. Výsledky těchto zkoušek lze také nahradit doloženými výsledky vzdělávání u poskytovatele vzdělávání v zahraničí, který v souladu se smlouvou uzavřenou s ministerstvem zajišťuje vzdělávání občanů České republiky v zahraničí (dále jen „poskytovatel vzdělávání v zahraničí“), přičemž u žáků vzdělávajících se zároveň podle odstavce 1 písm. a) se doklad o výsledcích vzdělávání u tohoto poskytovatele vzdělávání v zahraničí spolu s dokladem o výsledcích vzdělávání ve škole mimo území České republiky považuje za rovnocenný s vysvědčením vydaným základní školou zapsanou v rejstříku škol a školských zařízení, s výjimkou vysvědčení vydaného za druhé pololetí devátého ročníku základního vzdělávání. Žák, který plní povinnou školní docházku ve škole uvedené v odstavci 1 písm. c), koná zkoušky z vybraných předmětů ve škole uvedené v odstavci 3.

(6) Smlouvu podle odstavce 5 lze uzavřít, pokud poskytovatel vzdělávání v zahraničí doloží předpoklady pro poskytování vzdělávání občanům České republiky po stránce personální a materiální. Smlouva podle věty první vždy obsahuje

a)  závazek poskytovatele vzdělávání v zahraničí poskytovat vzdělávání občanům České republiky, kteří plní povinnou školní docházku mimo území České republiky, v souladu s kapacitními, personálními a materiálními podmínkami poskytovatele vzdělávání v zahraničí,

b)  závazek poskytovatele vzdělávání v zahraničí poskytovat takové vzdělávání podle písmene a), jehož obsah, cíle a metody odpovídají rámcovému vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání, a to v rozsahu upraveném ve smlouvě,

c)  náležitosti dokladu o výsledcích vzdělávání občanů České republiky u poskytovatele vzdělávání v zahraničí,

d)  způsob řešení zjištěných nedostatků při poskytování vzdělávání občanům České republiky u poskytovatele vzdělávání v zahraničí,

e)  náležitosti vyúčtování příspěvku na úhradu nákladů spojených s poskytováním vzdělání, a

e)  důvody výpovědi nebo zrušení smlouvy.

(7) Ustanovení odstavců 3 až 5 se nevztahují na občany jiného členského státu Evropské unie, kteří pobývají na území České republiky přechodně po dobu delší než 90 dnů, a jiné cizince, kteří jsou oprávněni pobývat na území České republiky přechodně po dobu delší než 90 dnů, pokud plní povinnou školní docházku ve škole uvedené v od­stavci 1 písm. c) nebo d).

(8) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem výčet předmětů, podmínky pro konání, způsob, obsah a náležitosti zkoušek a způsob doložení plnění povinné školní docházky podle odstavce 5, podmínky pro poskytování učebnic a učebních textů žákům, kteří plní povinnou školní docházku podle odstavce 1, a pro zařazování těchto žáků do příslušných ročníků základního vzdělávání.

komentář k § 38

Zákon umožňuje, aby za zákonem vymezených podmínek absolvoval žák část nebo celou povinnou školní docházku jinak, než docházkou do školy zapsané do školského rejstříku, a to především ve škole mimo území České republiky, ve škole zřízené při diplomatické misi nebo konzulárním úřadu ČR v zahraničí nebo formou individuální vý­uky v zahraničí, pokud žák nemůže plnit povinnou školní docházku ve škole v zahraničí.

Novela provedená zákonem č. 82/2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 zpřesnila v odstavci 5 způsob nakládání s výstupy vzdělávání z institucí, které v souladu se smlouvou uzavřenou s MŠMT poskytují českým občanům v zahraničí výuku českého jazyka a českých reálií (např. „České školy bez hranic“). Účelem změny bylo upravit rovnocennost dokladů o vzdělání, které žák plnící povinnou školní docházku v zahraničí získá ve škole zřízené podle tamního právního řádu a v ČŠBH, s vysvědčeními z prvního až osmého ročníku základní školy.

Pokud se jedná o žáky plnící v zahraničí povinnou školní docházku formou individuální výuky, tzn. nedocházející do školy podle tamního právního řádu, mohou nahradit rozdílovou zkoušku osvědčením z ČŠBH. Samotné osvědčení z ČŠBH (bez vysvědčení ze zahraniční školy) ale nebude rovnocenné s českým „ročníkovým vysvědčením“.

Dále byl do ustanovení vložen nový odstavec 6, který upravuje povinné náležitosti smlouvy uzavírané mezi MŠMT a vzdělávacími institucemi v zahraničí.

Novela č. 101/2017 Sb. provedla s účinností k 1. 9. 2017 změny v odstavcích 3, 5 a 6.

Do ustanovení odstavce 3 byla vložena věta první, která se týká volby spádové školy v České republice a zpřesňuje se věta druhá. Stanoví se zásada, že žák plnící povinnou školní docházku v zahraniční škole uskutečňující na území České republiky vzdělávání podle zahraničního vzdělávacího programu [odstavec 1 písm. c)] musí být zároveň žákem spádové školy nebo jiné školy zapsané v České republice do rejstříku škol a školských zařízení, kterou zvolil zákonný zástupce žáka. V ostatních případech žáků plnících povinnou školní docházku v zahraničí je dáno na rozhodnutí zákonného zástupce, bude-li žák zároveň žákem spádové školy nebo jiné školy v České republice.

V odstavci 5 byl celkem na čtyřech místech zpřesněn text, věcně se nic nemění.

Změna souvisí s vložením zásady, že žák plnící povinnou školní docházku v zahraniční škole uskutečňující na území České republiky vzdělávání podle zahraničního vzdělávacího programu [odstavec 1 písm. c)] musí být zároveň žákem spádové školy nebo jiné školy zapsané v České republice do rejstříku škol a školských zařízení. Ustanovení dává žákům České školy bez hranic vyšší právní jistotu ohledně váhy právních výstupů vzdělávání v České škole bez hranic.

V odstavci 6 byla doplněna další náležitost smlouvy uzavírané s poskytovatelem vzdělávání v zahraničí pod písmenem e) – náležitosti vyúčtování příspěvku na úhradu nákladů spojených s poskytováním vzdělávání; dosavadní písmeno e) se označuje jako písmeno f).

§ 38a

Povolení plnění povinné školní docházky v zahraniční škole

(1) Plnění povinné školní docházky podle § 38 odst. 1 písm. c) se povoluje s účinností od 1. září školního roku následujícího po podání žádosti, a to na období nejvýše 5 let.

(2) Žádost o povolení plnění povinné školní docházky podává ministerstvu škola uvedená v § 38 odst. 1 písm. c), a to do 31. ledna předcházejícího školnímu roku, v němž má povolení nabýt účinnosti; není-li tato škola zřízena jako právnická osoba, podává žádost její zřizovatel.

(3) K žádosti žadatel připojí

a)  doklad nebo doklady osvědčující vznik, právní postavení, obchodní firmu nebo název, sídlo a předmět činnosti právnické osoby, bude-li činnost školy vykonávat daná právnická osoba, anebo doklad nebo doklady osvědčující vznik a předmět činnosti školy a vznik, právní status, obchodní firmu nebo název, sídlo a předmět činnosti zřizovatele školy, není-li škola zřízena jako právnická osoba; jedná-li se o školu zřízenou na území České republiky při diplomatické misi nebo konzulárním úřadu cizího státu, doklad nebo doklady osvědčující vznik a předmět činnosti školy,

b)  vzdělávací program, podle kterého budou žáci plnit povinnou školní docházku,

c)  doklad vystavený nejvyšším orgánem státní správy pro oblast školství nebo jiným příslušným správním úřadem příslušného cizího státu, ze kterého vyplývá, že zahraniční vzdělávací program podle písmene b) je shodný se vzdělávacím programem stejného druhu školy platným na území daného cizího státu nebo že škola je v daném cizím státě považována za součást jeho vzdělávací soustavy nebo že škola je členem organizace zahraničních nebo mezinárodních škol, jimiž vydávaným dokladům o dosažení vzdělání jsou v daném cizím státě přiznány právní účinky bez nutnosti předchozího ověření nebo uznání jejich rovnocennosti,

d)  vzory všech vysvědčení nebo jiných dokladů o vzdělání, které škola vydává, a to ve vyučovacím jazyce,

e)  doklad o oprávnění žadatele poskytovat vzdělávání,

f)  rámcový popis personálního a materiálního zabezpečení výuky, doklady osvědčující užívací právo žadatele k prostorám, v nichž bude probíhat výuka, a doklady osvědčující, že tyto prostory lze v souladu s právními předpisy užívat k danému účelu,

g)  údaj o nejvyšším možném počtu žáků v navrhovaném místě uskutečňování výuky.

(4) Doklady uvedené v odstavci 3 písm. a), c) až f) se předkládají v originále nebo úředně ověřené kopii. K dokladům uvedeným v odstavci 3 se připojí jejich úředně ověřený překlad do českého jazyka.

(5) Ministerstvo žádosti o povolení plnění povinné školní docházky ve škole podle § 38 odst. 1 písm. c) nevyhoví, jestliže

a)  povolení by bylo v rozporu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v České republice nebo s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v daném kraji,

b)  činnost zahraniční školy není nezbytná k zajištění plnění povinné školní docházky,

c)  vzdělávání podle vzdělávacího programu připojeného k žádosti by bylo v zásadním rozporu s rámcovými vzdělávacími programy; výuka českého jazyka a literatury se pro tyto účely neposuzuje,

d)  vzdělávací program připojený k žádosti je v rozporu s právním řádem České republiky, s cíli a zásadami vzdělávání stanovenými v § 2, nebo

e)  škola nemá pro uskutečňování vzdělávání podle vzdělávacího programu připojeného k žádosti materiální nebo personální zabezpečení srovnatelné s podmínkami pro činnost škol, zapisovaných do rejstříku škol a školských zařízení.

(6) Škola podle § 38 odst. 1 písm. c), nebo není-li škola zřízena jako právnická osoba, její zřizovatel, jsou povinni

a)  seznámit zákonné zástupce všech žáků školy s vydaným povolením a s právními důsledky spojenými se skutečností, že žáci, na které se vztahuje povinná školní docházka podle § 36 odst. 2, budou plnit povinnou školní docházku způsobem uvedeným v § 38 odst. 1 písm. c),

b)  evidovat adresu spádové školy nebo jiné školy zapsané ve školském rejstříku, kterou zvolil zákonný zástupce žáka, a to u žáků, na které se vztahuje § 38 odst. 4,

c)  oznámit ministerstvu změny všech údajů, na základě kterých bylo vydáno povolení,

d)  zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup plné znění zahraničního vzdělávacího programu školy ve vyučovacím jazyce, jakož i v českém jazyce, není-li vyučovacím jazykem jazyk český,

e)  poskytovat ministerstvu na vyžádání informace týkající se plnění povinné školní docházky v dané škole.

komentář k § 38a

Plnění povinné školní docházky podle § 38 odst. 1 písm. c) se povoluje s účinností od 1. září školního roku následujícího po podání žádosti, a to na období nejvýše 5 let. Zákon stanoví obsahové náležitosti žádosti o povolení plnění školní docházky v zahraničí a doklady, které je třeba doložit.

§ 38b

(1) Povolení plnění povinné školní docházky ve škole podle § 38 odst. 1 písm. c) může být rozhodnutím ministerstva zrušeno, jestliže

a)  nastane některá ze skutečností uvedených v § 38a odst. 5 písm. c) až e),

b)  škola nebo její zřizovatel poruší povinnost stanovenou v § 38a odst. 6, nebo

c)  škola uskutečňuje výuku v prostorách, k nimž nedoložila doklady podle § 38a odst. 3 písm. f).

(2) Povolení plnění povinné školní docházky ve škole podle § 38 odst. 1 písm. c) ministerstvo rozhodnutím zruší, pokud

a)  škola přestane splňovat podmínky stanovené v § 38 odst. 1 písm. c),

b)  škola neposkytuje žákům plnícím povinnou školní docházku výuku podle vzdělávacího programu uvedeného v žádosti podle § 38a odst. 3 písm. b),

c)  počet žáků, kterým škola poskytuje výuku, překročil počet uvedený v žádosti podle § 38a odst. 3 písm. g),

d)  dokumentace školy neumožňuje ověřit, že nejsou dány důvody podle písmen b) a c), nebo

e)  o zrušení požádá daná škola, popřípadě její zřizovatel, není-li škola zřízena jako právnická osoba.

komentář k § 38b

Zákon v taxativním výčtu vyjmenovává důvody, pro které MŠMT může povolení plnění školní docházky v zahraničí zrušit a důvody, kdy jej zruší ex offo, z úřední povinnosti.

§ 39

Plnění povinné školní docházky
ve střední škole

(1) Žák, který byl v průběhu plnění povinné školní docházky přijat ke střednímu vzdělávání, pokračuje v plnění povinné školní docházky ve střední škole.

(2) Na žádost zákonného zástupce žáka nebo po dohodě s ním převede ředitel střední školy žáka, který plní povinnou školní docházku ve střední škole, do odpovídajícího ročníku spádové základní školy, popřípadě do jiné základní školy, kterou zvolil zákonný zástupce, a to se souhlasem ředitele této školy.

komentář k § 39

Zákonnou zásadou je, že žáci víceletých gymnázií a osmiletých konzervatoří plní příslušnou část povinné školní docházky ve střední škole.

Výslovně je však stanovena možnost převedení žáka víceletého gymnázia nebo osmileté konzervatoře do příslušného ročníku základní školy na základě rozhodnutí ředitele střední školy. Toto převedení je však ve všech případech (i v případě neprospěchu žáka) vázáno na souhlas zákonného zástupce.

Jiný způsob plnění povinné školní docházky

§ 40

Druhy jiného způsobu plnění povinné školní docházky

Jiným způsobem plnění povinné školní docházky se rozumí

a)  individuální vzdělávání žáka, které se uskutečňuje bez pravidelné účasti ve vyučování ve škole,

b)  vzdělávání žáků s hlubokým mentálním postižením.

komentář k § 40

Zákon zavádí dva výjimečné způsoby plnění povinné školní docházky, a to individuální vzdělávání (dřívější experimentální domácí vzdělávání) a vzdělávání žáků s hlubokým mentálním postižením (dříve řešené dočasným prominutím povinné školní docházky).

V ustanovení došlo s účinností k 1. 9. 2016 k formálně-technické úpravě písmena a), v souvislosti se zavedením pojmu „individuální vzdělávání dítěte“ v předškolním věku se zpřesňuje pojem „individuální vzdělávání žáka“ prvního stupně základní školy, který plní povinnou školní docházku.

Novela č. 101/2017 Sb. s účinností ke dni vyhlášení novely ve Sbírce zákonů (5. 4. 2017) v textu ustanovení opravuje nesprávnou terminologii, slovo „vzdělání“ se nahrazuje slovem „vzdělávání“. Jde o legislativně technickou změnu.

§ 41

Individuální vzdělávání žáka

(1) O povolení individuálního vzdělávání žáka rozhoduje ředitel školy, kam byl žák přijat k plnění povinné školní docházky, na základě písemné žádosti zákonného zástupce žáka.

(2) Žádost zákonného zástupce o individuální vzdělávání musí obsahovat

a)  jméno, popřípadě jména, a příjmení, rodné číslo, bylo-li přiděleno, a místo trvalého pobytu žáka nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu,

b)  uvedení období, ročníku, popřípadě pololetí, kdy má být žák individuálně vzděláván,

c)  důvody pro individuální vzdělávání žáka,

d)  popis prostorového a materiálně technického zabezpečení vzdělávání a podmínek ochrany zdraví individuálně vzdělávaného žáka,

e)  doklady osvědčující splnění vzdělání osoby, která bude žáka individuálně vzdělávat,

f)  seznam učebnic a učebních textů, které budou ve výuce užívány, pokud nejde o učebnice uvedené v § 27 odst. 1,

g)  další skutečnosti, které mají vliv na průběh vzdělávání žáka,

h)  vyjádření školského poradenského zařízení.

(3) Ředitel školy individuální vzdělávání povolí, ­pokud

a)  jsou dány závažné důvody pro individuální vzdělávání,

b)  jsou zajištěny dostatečné podmínky pro individuální vzdělávání, zejména podmínky materiální a ochrany zdraví žáka,

c)  osoba, která bude žáka vzdělávat, získala alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou, a jedná-li se o žáka ve druhém stupni základní školy, vysokoškolské vzdělání,

d)  jsou zajištěny vhodné učebnice a učební texty, podle nichž se má žák vzdělávat.

(4) Po dobu individuálního vzdělávání žáka za plnění podmínek uvedených v odstavci 3 odpovídá zákonný zástupce žáka.

(5) Individuálně vzdělávaný žák koná za každé pololetí zkoušky z příslušného učiva, a to ve škole, do níž byl přijat k plnění povinné školní docházky.

(6) Nelze-li individuálně vzdělávaného žáka hodnotit na konci příslušného pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení bylo provedeno nejpozději do dvou měsíců po skončení ­polo­letí.

(7) Pokud má zákonný zástupce pochybnosti o správ­nosti hodnocení žáka, může do 8 dnů od konání zkoušek písemně požádat ředitele školy o přezkoušení žáka byl-li zkoušejícím žáka ředitel školy, krajský úřad. Pokud ředitel školy nebo krajský úřad žádosti vyhoví, nařídí komisionální přezkoušení žáka.

(8) Ředitel školy ukončí individuální vzdělávání

a)  pokud nejsou zajištěny dostatečné podmínky ke vzdělávání, zejména podmínky materiální, personální a ochrany zdraví žáka,

b)  pokud zákonný zástupce neplní podmínky individuálního vzdělávání stanovené tímto zákonem,

c)  pokud žák na konci druhého pololetí příslušného školního roku neprospěl,

d)  nelze-li žáka hodnotit způsobem uvedeným v odstav­cích 5 a 6, nebo

e)  na žádost zákonného zástupce žáka.

(9) Pokud ředitel školy rozhodne o ukončení individuálního vzdělávání žáka, zařadí žáka do příslušného ročníku základní školy. Odvolání proti rozhodnutí ředitele školy o ukončení individuálního vzdělávání žáka nemá odkladný účinek.

(10) Výdaje spojené s individuálním vzděláváním hradí zákonný zástupce žáka, s výjimkou učebnic a základních školních potřeb podle § 27 odst. 3 a 6, speciálních učebnic a speciálních kompenzačních pomůcek a speciálních učebních pomůcek podle § 16 odst. 2 písm. d) a výdajů na činnost školy, do níž byl žák přijat k plnění povinné školní docházky.

komentář k § 41

Zákon umožňuje povolit individuální vzdělávání pouze žákovi prvního stupně základní školy. Zákon stanoví podmínky, které musí žadatel o povolení individuálního vzdělávání splnit. Na individuální vzdělávání žáka poskytuje škola, kam byl žák přijat k plnění povinné školní docházky, zákonnému zástupci pouze učebnice a základní školní potřeby v rozsahu stanoveném § 27.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 9. 2015 provedla legislativně technickou změnu v odstavci 9, která navazovala na zavedení podpůrných opatření v § 16 a na pojmosloví zde používané.

Novela provedená zákonem č. 178/2016 Sb. provedla v ustanovení s účinností k 1. 9. 2016 šest dalších změn.

První změnou bylo zpřesnění nadpisu, které souvisí s formálně-technickou úpravou § 40 se zavedením pojmu „individuální vzdělávání žáka“.

Další změnou byla úprava odstavce 1. Původně platilo, že o povolení individuálního vzdělávání žáka rozhoduje ředitel školy, kam byl žák přijat k plnění povinné školní docházky, na základě písemné žádosti zákonného zástupce žáka. Individuální vzdělávání lze povolit pouze žákovi prvního stupně základní školy. Nově se zrušila druhá věta a platí, že individuální vzdělávání se umožňuje i žákovi druhého stupně základní školy.

Podle znění odstavce 3 ředitel školy individuální vzdělávání povolí, pokud

–   jsou dány závažné důvody pro individuální vzdělávání,

–   jsou zajištěny dostatečné podmínky pro individuální vzdělávání, zejména podmínky materiální a ochrany zdraví žáka,

–   osoba, která bude žáka vzdělávat, získala alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou, a jedná-li se o žáka ve druhém stupni základní školy, vysokoškolské vzdělání,

–   jsou zajištěny vhodné učebnice a učební texty, podle nichž se má žák vzdělávat.

Změnou zde byl nový požadavek na osobu, která bude vzdělávat žáka ve druhém stupni základní školy. Nově musí mít vysokoškolské vzdělání.

Za znění odstavce 3 byl vložen nový odstavec 4, který stanoví, že po dobu individuálního vzdělávání žáka za plnění zákonných podmínek odpovídá zákonný zástupce žáka. Toto ustanovení bylo nezbytně nutné, neboť dosud v zákoně chybělo.

Podle odstavce 8 ředitel školy ukončí individuální vzdělávání

–   pokud nejsou zajištěny dostatečné podmínky ke vzdělávání, zejména podmínky materiální, personální a ochrany zdraví žáka,

–   pokud zákonný zástupce neplní podmínky individuálního vzdělávání stanovené tímto zákonem,

–   pokud žák na konci druhého pololetí příslušného školního roku neprospěl,

–   nelze-li žáka hodnotit způsobem uvedeným v odstavcích 4 a 5, nebo

–   na žádost zákonného zástupce žáka.

Změna v tomto odstavci byla legislativně technická a spočívá v nahrazení slov „zruší povolení individuálního vzdělávání“ slovy „ukončí individuální vzdělání“

Šestá změna se týkala odstavce 9 (původní odstavec 8), který se týká rozhodování o zrušení individuálního vzdělávání žáka. Nyní je zrušena výslovná délka řízení, neboť ji stanoví správní řád.

Novela č. 101/2017 Sb. s účinností ke dni vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů (5. 4. 2017) provedla legislativně technickou změnu v odstavci 8. V textu odstavce byl opraven chybný odkaz na předchozí odstavce.

§ 42

Vzdělávání žáků s hlubokým mentálním postižením

Dítěti s hlubokým mentálním postižením stanoví krajský úřad místně příslušný podle místa trvalého pobytu dítě­te se souhlasem zákonného zástupce dítěte takový způsob vzdělávání, který odpovídá duševním a fyzickým možnostem dítěte, a to na základě doporučujícího posouzení odborného lékaře a školského poradenského zařízení. Krajský úřad zároveň zajistí odpovídající pomoc při vzdělávání dítěte, zejména pomoc pedagogickou a meto­dickou. Dojde-li ke změně duševních a fyzických možností dítěte, krajský úřad způsob vzdělávání odpovídajícím způsobem ­upraví.

komentář k § 42

Vzdělávání dětí s hlubokým mentálním postižením se týká žáků, u nichž došlo k tak vážnému mentálnímu postižení, že podle vyjádření lékařů nejsou schopni absolvovat povinnou školní docházku ani v základní škole speciální. Odpovědnost za zajištění odpovídajícího způsobu vzdělávání nese krajský úřad.

Splnění povinné školní docházky

§ 43

Žák splní povinnou školní docházku uplynutím období školního vyučování ve školním roce, v němž dokončí poslední rok povinné školní docházky.

komentář k § 43

Přesné vymezení okamžiku, kdy je ukončena povinná školní docházka, je důležité z hlediska nejen sociálního zabezpečení vzdělávané osoby, ale například s ohledem na vznik způsobilosti být zaměstnancem podle zákoníku ­práce.

HLAVA II

ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

§ 44

Cíle základního vzdělávání

Základní vzdělávání vede k tomu, aby si žáci osvojili potřebné strategie učení a na jejich základě byli motivováni k celo­životnímu učení, aby se učili tvořivě myslet a řešit přiměřené problémy, účinně komunikovat a spolupracovat, chránit své fyzické i duševní zdraví, vytvořené hodnoty a životní prostředí, být ohleduplní a tolerantní k jiným lidem, k odlišným kulturním a duchovním hodnotám, poznávat své schopnosti a reálné možnosti a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a doved­nostmi při rozhodování o své další životní dráze a svém profesním uplat­nění.

komentář k § 44

Cíle základního vzdělávání jsou vodítkem pro vypracování rámcového vzdělávacího programu MŠMT a posléze pro stanovení školního vzdělávacího programu oblasti základního vzdělávání. Naplňování cílů základního vzdělávání (jak při samotném vzdělávání, tak při koncipování příslušných vzdělávacích programů) musí být v souladu s obecnými cíli vzdělávání podle § 2.

§ 45

Stupně vzdělání

(1) Stupeň základního vzdělání získá žák úspěšným ukončením vzdělávacího programu základního vzdělávání v základní škole, na nižším stupni šestiletého nebo osmiletého gymnázia nebo v odpovídající části osmiletého vzdělávacího programu konzervatoře. Stupeň základního vzdělání se získá po splnění povinné školní docházky rovněž úspěšným ukončením kursu pro získání základního vzdělání uskutečňovaného v základní nebo střední škole (§ 55 odst. 3).

(2) Ukončením vzdělávacího programu základního vzdělávání v základní škole speciální získá žák základy vzdělání.

komentář k § 45

Zákon zavádí dva druhy stupňů vzdělání, a to stupeň základního vzdělání a stupeň základů vzdělání.

Stupně základního vzdělání dosáhnou také žáci, kteří úspěšně ukončí odpovídající ročník víceletého gymnázia nebo osmileté konzervatoře.

Stupeň základního vzdělání se výslovně stanoví pro žáky, kteří ukončí vzdělávací program základní školy speciální. Jde o žáky, kteří sice budou plnit povinnou školní docházku, ale nebudou pravděpodobně moci naplnit podmínky rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.

§ 46

Organizace základního vzdělávání

(1) Místo a dobu zápisu do prvního ročníku základního vzdělávání stanoví ředitel školy, a to v souladu s § 36 odst. 4, a oznámí to způsobem v místě obvyklým. O přijetí k základnímu vzdělávání rozhoduje ředitel školy za podmínek stanovených v § 36.

(2) Základní vzdělávání v základní škole má 9 ročníků a člení se na první stupeň a druhý stupeň. První stupeň je tvořen prvním až pátým ročníkem a druhý stupeň šestým až devátým ročníkem. V místech, kde nejsou podmínky pro zřízení všech 9 ročníků, lze zřídit základní školu, která nemá všechny ročníky.

(3) Základní vzdělávání pro žáky uvedené v § 16 odst. 9, kteří se vzdělávají ve třídách nebo školách s uprave­ným vzdělávacím programem, může s předchozím souhlasem ministerstva trvat deset ročníků první stupeň je tvořen prvním až šestým ročníkem a druhý stupeň sedmým až desátým ročníkem.

komentář k § 46

Místo a dobu zápisu do prvního ročníku základního vzdělávání stanoví ředitel školy. O přijetí k základnímu vzdělávání rozhoduje též ředitel školy za podmínek stanovených v § 36.

Základní vzdělávání v základní škole má 9 ročníků a člení se na první stupeň a druhý stupeň. První stupeň je tvořen prvním až pátým ročníkem a druhý stupeň šestým až devátým ročníkem. Výjimkou je základní vzdělávání pro žáky se zdravotním postižením, kteří se vzdělávají ve třídách nebo školách s upraveným vzdělávacím programem, to může s předchozím souhlasem MŠMT trvat deset ročníků.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k datu 1. 9. 2016 provedla změnu v odstavci 3, která navazuje na zrušení definice pojmu „zdravotního postižení“ a na zavedení podpůrných opatření v § 16.

Přípravné třídy základní školy jsou osvědčenou praxí posledních let, i když doposud poskytovaly vzdělávání na základě experimentu, neboť jejich činnost není standardně obsažena v současných školských předpisech. Posláním přípravných tříd není výuka obdobná vzdělávání v základní škole nebo případné učení v předstihu, podstatou činnosti v přípravných třídách je v mnohých případech naučit děti komunikaci v českém jazyce a vzájemné komunikaci, základům sebeobsluhy, apod.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2016 stanovila, že přípravné třídy základní školy budou nově určeny nikoli pro děti s diagnostikovaným sociálním znevýhodněním, ale pro děti, u nichž může zařazení do přípravné třídy vyrovnat jejich vývoj, zejména pro děti s odkladem povinné školní docházky.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. přinesla s účinností k 1. 9. 2017 drobnou legislativně technickou změnu. V první větě byla slova „přednostně děti“ nahrazena spojkou „a“. Nadále totiž platí, že obec, svazek obcí, kraj a registrovaná církev a náboženská společnost, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, mohou zřizovat přípravné třídy základní školy pro děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, u kterých je předpoklad, že zařazení do přípravné třídy vyrovná jejich vývoj, a kterým byl povolen odklad povinné školní docházky. Přípravnou třídu lze zřídit, pokud se v ní bude vzdělávat nejméně 10 dětí. Ke zřízení přípravné třídy základní školy obcí, svazkem obcí a krajem je nezbytný souhlas krajského úřadu, v případě přípravných tříd zřizovaných registrovanou církví a náboženskou společností, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, souhlas MŠMT.

§ 47

Přípravné třídy základní školy

(1) Obec, svazek obcí, kraj a registrovaná církev, náboženská společnost, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy6), a jiná právnická nebo fyzická osoba, zřizující školy a školská zařízení podle § 8 odst. 6, mohou zřizovat přípravné třídy základní školy pro děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, u kterých je předpoklad, že zařazení do přípravné třídy vyrovná jejich vývoj, přednostně děti, kterým byl povolen odklad povinné školní docházky. Přípravnou třídu lze zřídit, pokud se v ní bude vzdělávat nejméně 10 dětí. Ke zřízení přípravné třídy základní školy obcí, svazkem obcí a krajem je nezbytný souhlas krajského úřadu, v případě přípravných tříd zřizovaných registrovanou církví a náboženskou společností, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy6), nebo jinou právnickou nebo fyzickou osobou, je nezbytný souhlas ministerstva.

(2) O zařazování žáků do přípravné třídy základní školy rozhoduje ředitel školy na žádost zákonného zástupce dítěte a na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení, které k žádosti přiloží zákonný zástupce. Obsah vzdělávání v přípravné třídě je součástí školního vzdělávacího programu.

komentář k § 47

Ustanovení umožňuje zřizování přípravných tříd základní školy. Přípravné třídy mohou být zřizovány zejména tam, kde před nástupem do základní školy existuje potřeba vyrovnat rozdíly ve výchově dětí dané rozdílným sociokulturním prostředím. Cílem vzdělávání v přípravných třídách není výuka obdobná vzdělávání v základní škole nebo pravidelné učení v předstihu, podstatnou činností v přípravných třídách je především naučit děti českému jazyku a vzájemné komunikaci, základům sebeobsluhy apod.

Důležité

     Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 umožňuje zřizovat se souhlasem MŠMT přípravné třídy základních škol tzv. soukromým školám, kterým to dosavadní právní úprava – na rozdíl od veřejných a církevních škol – neumožňuje. Jako školy „soukromé“ jsou běžně označovány školy zřizované podle § 8 odst. 6 ŠZ jinou právnickou nebo fyzickou osobou než státem, krajem, obcí nebo registrovanou církví. Z platné právní úpravy vyplývá, že pokud je soukromá (stejně jako např. církevní) škola zařazena do školského rejstříku, je vzdělání v ní získané rovnocenné vzdělání v analogických školách veřejných. Zařazení instituce do školského rejstříku je rovněž předpokladem pro jakýkoliv nárok na přidělení finančních prostředků ze státního rozpočtu. Nebyl tedy důvod, proč by tzv. soukromé školy měly být z možnosti zřizovat se souhlasem MŠMT a přípravné třídy základních škol plošně vyloučeny.

§ 48

Vzdělávání žáků se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem

(1) Žáci se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem se mohou vzdělávat v základní škole speciální, a to na žádost zákonného zástupce a na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení.

(2) Vzdělávání v základní škole speciální má deset ročníků a člení se na první stupeň a druhý stupeň. První stupeň je tvořen prvním až šestým ročníkem, druhý stupeň sedmým až desátým ročníkem.

komentář k § 48

Novelou provedenou zákonem č. 49/­2009 Sb., byla zavedena kategorie žáků se středně těžkým mentálním postižením (IQ 35–49). Jinak základní škola speciální se dělí na první a druhý stupeň a má povinně 10 ročníků. Tím zákon odstraňuje zbytečnou administrativu při udělování souhlasu s desetiletým vzděláváním.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2016 v souvislosti se změnou § 16 zpřesnila úpravu zařazování žáků do základní školy speciální, zařazování probíhá nikoliv se souhlasem, ale na základě žádosti zákonného zástupce.

§ 48a

Přípravný stupeň základní školy
speciální

(1) Zřizovatel základní školy speciální může zřídit třídy přípravného stupně základní školy speciální, které poskytují přípravu na vzdělávání v základní škole speciál­ní dětem se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami nebo s autis­mem. Ke zřízení třídy přípravného stupně základní školy speciální registrovanou církví nebo náboženskou společností, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, je nezbytný souhlas ministerstva. V ostatních případech je ke zřízení třídy přípravného stupně základní školy speciální nezbytný souhlas krajského úřadu, pokud zřizovatelem uvedené školy není kraj nebo ministerstvo.

(2) O zařazení dítěte do třídy přípravného stupně základní školy speciální rozhoduje ředitel školy na žádost zákonného zástupce a na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení.

(3) Do třídy přípravného stupně základní školy speciální lze zařadit dítě od školního roku, v němž dosáhne 5 let věku, do zahájení povinné školní docházky, a to i v průběhu školního roku. Třída přípravného stupně základní školy speciální má nejméně 4 a nejvýše 6 žáků.

(4) Vzdělávání v přípravném stupni základní školy speciální trvá nejvýše 3 školní roky.

komentář k § 48a

Novelou provedenou zákonem č. 49/­2009 Sb. byl vložen do zákona přípravný stupeň základní školy speciální. Ten je určen dětem se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami nebo s autismem. O zařazení dítěte do třídy přípravného stupně základní školy speciální rozhoduje ředitel školy na žádost zákonného zástupce a na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení.

Zákon upravuje podmínky, za nichž je umožněno žákovi základní školy přestoupit do jiné základní školy. Uvedené ustanovení neřeší přestup ze základní školy do víceletých gymnázií nebo osmileté konzervatoře, protože v takovém případě není možný přestup, ale jen přijetí do víceletého gymnázia nebo osmileté konzervatoře.

O přestupu žáka základní školy do jiné základní školy rozhoduje na základě žádosti zákonného zástupce žáka ředitel školy, do které se žák hlásí. Pokud ředitel školy rozhodne, že žádosti o přestup vyhoví, informuje o této skutečnosti bez zbytečného odkladu ředitele školy, z níž žák přestupuje. Ředitel školy, z níž žák přestupuje, zašle do pěti pracovních dnů poté, co se dozvěděl o přijetí žáka na jinou školu, řediteli této školy kopii dokumentace žáka ze školní matriky.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 provedla změnu v odstavci 2 navazující na vypuštění definice pojmu „zdravotního postižení“ a na zavedení podpůrných opatření v § 16.

Průběh základního vzdělávání

§ 49

(1) O přestupu žáka základní školy do jiné základní školy rozhoduje na základě žádosti zákonného zástupce žáka ředitel školy, do které se žák hlásí. Pokud ředitel školy rozhodne, že žádosti o přestup vyhoví, informuje o této skutečnosti bez zbytečného odkladu ředitele školy, z níž žák přestupuje. Ředitel školy, z níž žák přestupuje, zašle do pěti pracovních dnů poté, co se dozvěděl o přijetí žáka na jinou školu, řediteli této školy kopii dokumentace žáka ze školní matriky.

(2) Ředitel školy může převést žáka do vzdělávacího programu základního vzdělávání pro žáky uvedené v § 16 odst. 9 nebo do vzdělávacího programu základní školy speciální na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení pouze s před­chozím písemným souhlasem zákonného zástupce žáka. Ředitel školy je povinen informovat zákonného zástupce žáka o rozdílech ve vzdělávacích programech a o organi­začních změnách, které ve spojení s převodem do jiného vzdělávacího programu mohou nastat.

(3) Při přestupu nebo převedení žáka podle odstavců 1 a 2 vytvoří základní škola, do níž žák přestoupil nebo byl převeden, podmínky pro vyrovnání rozdílů ve znalostech žáka vyplývajících z odlišnosti školních vzdělávacích programů.

(4) Pokud žák, který byl rozhodnutím soudu svěřen do střídavé výchovy rodičů^22a), plní povinnou školní docházku střídavě ve dvou základních školách, vydává mu vysvědčení základní škola, v které zahájil vzdělávání dříve, pokud k tomu nebyla dohodou rodičů nebo rozhodnutím soudu určena druhá škola. Při hodnocení výsledků vzdělávání žáka za pololetí školního roku zohlední škola, která bude vydávat vysvědčení, hodnocení výsledků vzdělávání žáka druhou školou. Ředitelé škol, v nichž se žák podle věty první vzdělává, mezi sebou dohodnou pravidla spolupráce škol při vzdělávání žáka. Rozhoduje-li ředitel ve věcech uvedených v § 165 odst. 2, vyžádá si před rozhodnutím vyjádření ředitele druhé školy. Rozhodování ve věcech podle § 41, přísluší pouze řediteli základní školy, která vydává žákovi vysvědčení.

§ 50

(1) Zákonný zástupce žáka je povinen doložit důvody nepřítomnosti žáka ve vyučování nejpozději do 3 kalendářních dnů od počátku nepřítomnosti žáka. Podmínky pro uvolňování žáka z vyučování a omlouvání neúčasti žáka ve vyučování stanoví školní řád.

(2) Ředitel školy může ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů uvolnit žáka na žádost jeho zákonného zástupce zcela nebo zčásti z vyučování některého předmětu zároveň určí náhradní způsob vzdělávání žáka v době vyučování tohoto předmětu. V předmětu tělesná výchova ředitel školy uvolní žáka z vyučování na základě posudku vydaného registrujícím lékařem, pokud má být žák uvolněn na pololetí školního roku nebo na školní rok. Na první nebo poslední vyučovací hodinu může být žák uvolněn s souhlasem zákonného zástupce bez náhrady.

(3) Žákovi, který se nemůže pro svůj zdravotní stav po dobu delší než dva měsíce účastnit vyučování, stanoví ředitel školy takový způsob vzdělávání, který odpovídá možnostem žáka, nebo mu může povolit vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu podle § 18. Zákonný zástupce žáka je povinen vytvořit pro stanovené vzdělávání podmínky.

(4) Pokud se cizinec neúčastní vyučování nepřetržitě po dobu nejméně 60 vyučovacích dnů, nedoloží důvody své nepřítomnosti v souladu s podmínkami stanovenými školním řádem a ani po následné písemné výzvě ředitele školy zaslané na poslední známou adresu zákonného zástupce cizince ve lhůtě 15 dnů ode dne odeslání výzvy nesdělí, že bude i nadále navštěvovat danou školu, přestává být dnem následujícím po uplynutí této lhůty žákem školy.

komentář k § 50

Zákon stanoví povinnosti zákonného zástupce a školy v případech, kdy se žák nemůže účastnit vzdělávání. Ustanovení upravuje případy, kdy se žák nemůže například ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů účastnit výuky např. tělesné výchovy. Zákon stanoví, že podmínky pro uvolňování žáka z vyučování a omlouvání neúčasti žáka ve vyučování stanoví školní řád.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 provedla v ustanovení dvě změny.

Změna v odstavci 2 byla legislativně technická, terminologie byla uvedena do souladu se zákonem č. 373/­2011 Sb., o specifických zdravotních službách.

V odstavci 4 bylo zavedeno pravidlo ukončení základního vzdělávání žáka – cizince, který nemá na území ČR trvalý pobyt, z důvodu dlouhodobé neúčasti ve vyučování.

Do ustanovení byl novelou provedenou zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 vložen odstavec 4, který stanoví povinnost ředitele písemně vyzvat zákonného zástupce cizince, zda dotyčný cizinec má zájem nadále navštěvovat danou školu.

Důležité

     Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 po zkušenostech z praxe předchozích novel doplnila ustanovení o 15 denní lhůtu, v které má zákonný zástupce cizince povinnost vyjádřit se na výzvu řediteli školy.

Hodnocení výsledků vzdělávání žáků

§ 51

(1) Každé pololetí se vydává žákovi vysvědčení za první pololetí lze místo vysvědčení vydat žákovi výpis z vy­svědčení.

(2) Hodnocení výsledků vzdělávání žáka na vysvědčení je vyjádřeno klasifikačním stupněm (dále jen „klasifikace“), slovně nebo kombinací obou způsobů. O způsobu hodnocení rozhoduje ředitel školy se souhlasem školské rady.

(3) Škola převede slovní hodnocení do klasifikace nebo klasifikaci do slovního hodnocení v případě přestupu žáka na školu, která hodnotí odlišným způsobem, a to na žádost této školy nebo zákonného zástupce žáka. Škola, která hodnotí slovně, převede pro účely přijímacího řízení ke střednímu vzdělávání slovní hodnocení do klasifikace.

(4) U žáka s vývojovou poruchou učení rozhodne ředitel školy o použití slovního hodnocení na základě žádosti zákonného zástupce žáka. Výsledky vzdělávání žáka v zá­kladní škole speciální se hodnotí slovně.

komentář k § 51

Zákon upravuje vydávání vysvědčení, které by mělo podávat žákovi a jeho zákonným zástupcům informaci o celkových výsledcích vzdělávání v daném pololetí. Frekvence vydávání vysvědčení zůstává zachována, ale novinkou je možnost vydat žákovi na konci prvního pololetí pouze výpis z vysvědčení, který bude obsahovat údaje shodné s oficiálním tiskopisem vysvědčení, nebude však vydán na oficiálním tiskopisu vysvědčení.

Zákon umožňuje používat slovní hodnocení ve všech předmětech a všech ročnících základní školy. Žák může být z některého předmětu hodnocen slovně a z jiného kvalifikačním stupněm. Oba způsoby hodnocení jsou rovnocenné.

§ 52

(1) Do vyššího ročníku postoupí žák, který na konci druhého pololetí prospěl ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem s výjimkou předmětů výchovného zaměření stanovených rámcovým vzdělávacím programem a předmětů, z nichž byl uvolněn, pokud mu nebylo povoleno opakování ročníku podle odstavce 6 věty třetí. Do vyššího ročníku postoupí i žák prvního stupně základní školy, který již v rámci prvního stupně opakoval ročník, a žák druhého stupně základní školy, který již v rámci druhého stupně opakoval ročník, a to bez ohledu na prospěch tohoto žáka.

(2) Nelze-li žáka hodnotit na konci prvního pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za první pololetí bylo provedeno nejpozději do dvou měsíců po skončení prvního pololetí. Není-li možné hodnotit ani v náhradním termínu, žák se za první pololetí nehodnotí.

(3) Nelze-li žáka hodnotit na konci druhého pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za druhé pololetí bylo provedeno nejpozději do konce září následujícího školního roku. V období měsíce září do doby hodnocení navštěvuje žák nejbližší vyšší ročník, popřípadě znovu devátý ročník.

(4) Má-li zákonný zástupce žáka pochybnosti o správnosti hodnocení na konci prvního nebo druhého pololetí, může do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se o hodnocení prokazatelně dozvěděl, nejpozději však do 3 pracovních dnů ode dne vydání vysvědčení, požádat ředitele školy o přezkoumání výsledků hodnocení žáka; je-li vyučujícím žáka v daném předmětu ředitel školy, krajský úřad. Pokud není dále stanoveno jinak, ředitel školy nebo krajský úřad nařídí komisionální přezkoušení žáka, které se koná nejpozději do 14 dnů od doručení žádosti nebo v termínu dohodnutém se zákonným zástupcem žáka. Česká školní inspekce poskytne součinnost na žádost ředitele školy nebo krajského úřadu.

(5) V případě, že se žádost o přezkoumání výsledků hodnocení žáka týká hodnocení chování nebo předmětů výchovného zaměření, posoudí ředitel školy, je-li vyučujícím žáka v daném předmětu ředitel školy, krajský úřad, dodržení pravidel pro hodnocení výsledků vzdělávání žáka stanovených podle § 30 odst. 2. V případě zjištění porušení těchto pravidel ředitel školy nebo krajský úřad výsledek hodnocení změní; nebyla-li pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků porušena, výsledek hodnocení potvrdí, a to nejpozději do 14 dnů ode dne doručení žádosti. Česká školní inspekce poskytne součinnost na žádost ředitele školy nebo krajského úřadu.

(6) Žák, který plní povinnou školní docházku, opakuje ročník, pokud na konci druhého pololetí neprospěl nebo nemohl být hodnocen. To neplatí o žákovi, který na daném stupni základní školy již jednou ročník opakoval. Ředitel školy může povolit žákovi na žádost jeho zákonného zástupce a na základě doporučujícího vyjádření odborného lékaře opakování ročníku z vážných zdravotních důvodů, a to bez ohledu na to, zda žák na daném stupni již opakoval ročník.

komentář k § 52

Zákon stanoví, že do vyššího ročníku postupuje žák, jehož hodnocení bude ve všech povinných předmětech stanovených rámcovým vzdělávacím programem lepší než nedostatečné (vyjádřeno klasifikačními stupni), s výjimkou předmětů výchovného zaměření, které bývá značně subjektivní a závisí často na vrozených předpokladech žáka, navíc v mnohých případech zhoršená známka z výchovně zaměřeného předmětu spíše supluje známku z chování.

Zároveň se dává možnost opakovat ročník na každém stupni pouze jednou, poté žák postupuje do vyššího ročníku bez ohledu na prospěch (s výjimkou opakování ze zdravotních důvodů).

§ 53

(1) Žáci devátých ročníků a žáci, kteří na daném stupni základní školy dosud neopakovali ročník, kteří na konci druhého pololetí neprospěli nejvýše ze dvou povinných předmětů s výjim­kou předmětů výchovného zaměření, konají opravné zkoušky.

(2) Opravné zkoušky se konají nejpozději do konce příslušného školního roku v termínu stanoveném ředitelem školy. Žák může v jednom dni skládat pouze jednu opravnou zkoušku. Opravné zkoušky jsou komisionální.

(3) Žák, který nevykoná opravnou zkoušku úspěšně nebo se k jejímu konání nedostaví, neprospěl. Ze závažných důvodů může ředitel školy žákovi stanovit náhradní termín opravné zkoušky nejpozději do 15. září následujícího školního roku. Do té doby je žák zařazen do nejbližšího vyššího ročníku, popřípadě znovu do devátého ­ročníku.

(4) V odůvodněných případech může krajský úřad rozhodnout o konání opravné zkoušky a komisionálního přezkoušení podle § 52 odst. 4 na jiné základní škole. Zkoušky se na žádost krajského úřadu účastní školní inspektor.

komentář k § 53

Zákon zakládá právo žáka konat opravné zkoušky, a to v případě, že neprospěl nejvýše ze dvou povinných předmětů mimo předmětů výchovného zaměření. Pokud žák neprospěl ze tří a více povinných předmětů (mimo předmětů výchovného zaměření), předpokládá se, že jeho nedostatky ve vzdělání jsou takového rozsahu, že je nelze doplnit do termínu opravných zkoušek a žák opakuje ročník. Pokud žák již na daném stupni opakoval ročník, postoupí do vyššího ročníku bez ohledu na prospěch, opravné zkoušky nekoná.

Ukončení základního vzdělávání

§ 54

(1) Dokladem o dosažení základního vzdělání je vysvědčení o úspěšném ukončení devátého, popřípadě desátého ročníku základního vzdělávání, vysvědčení o úspěšném ukončení druhého ročníku šestiletého gymnázia nebo čtvrtého ročníku osmiletého gymnázia nebo osmiletého vzdělávacího programu konzervatoře, nebo vysvědčení vydané po úspěšném ukončení kursu pro získání základního vzdělání. Tato vysvědčení jsou opatřena doložkou o získání stupně základního vzdělání.

(2) Žák, který úspěšně ukončil základní vzdělávání, nebo žák, který splnil povinnou školní docházku a nepokra­čuje v základním vzdělávání, přestává být žákem školy 30. června příslušného školního roku. Žák, který splnil povinnou školní docházku a koná opravnou zkoušku nebo bude hodnocen v náhradním termínu, je žákem školy do termínu konání těchto zkoušek, pokud mu nebylo povoleno opakování ročníku. Žák, který byl přijat ke vzdělávání ve střední škole, je považován za žáka základní školy do 31. srpna příslušného školního roku.

komentář k § 54

Zákon přesně definuje, jakým dokladem je stvrzováno žákem dosažené základní vzdělání. V té souvislosti upravuje náležitosti doložky na vysvědčení z devátého ročníku základní školy jako dokladu o ukončeném základním vzdělávání.

Důležité

     Obdobně je zavedena doložka o získání základního vzdělání na vysvědčení za druhé pololetí druhého ročníku gymnázia nebo čtvrtého ročníku osmiletého gymnázia nebo konzervatoře.

Dále je upřesněno, kdy přestává být žák žákem základní školy; to je důležité s ohledem na postavení žáka pro sociální účely.

§ 55

(1) Ředitel školy může žákovi, který po splnění povinné školní docházky nezískal základní vzdělání, povolit po posouzení důvodů uvedených v žádosti jeho zákonného zástupce a na základě dosavadních výsledků vzdělávání žáka pokračování v základním vzdělávání, nejdéle však do konce školního roku, v němž žák dosáhne osmnáctého roku věku.

(2) Žákovi uvedenému v § 16 odst. 9 může ředitel školy ve výjimečných případech povolit pokračování v základním vzdělávání do konce školního roku, v němž žák dosáhne dvacátého roku věku, v případě žáků vzdělávajících se ve vzdělávacím programu základní školy speciální pak se souhlasem zřizovatele do dvacátého šestého roku věku. V uvedených případech, pokud jde o přípravu na výkon povolání nebo pracovní činnosti, spolupracuje ředitel školy s Úřadem práce České republiky – krajskou pobočkou a pobočkou pro hlavní město Prahu.

(3) Pro osoby, které nezískaly základní vzdělání, může základní a střední škola po projednání se zřizovatelem a krajským úřadem organizovat v souladu s rámcovým vzdělávacím programem základního vzdělávání kursy pro získání základního vzdě­lání. Krajský úřad ve spolupráci se zřizovateli a řediteli škol zajistí ve svém správním obvodu dostupnost kursů pro získání základního vzdělání v dálkové formě vzdělávání.

komentář k § 55

Novela provedená zákonem č. 49/­2009 Sb. změnila postup v situaci, kdy žák již splnil povinnou školní docházku a ještě nezískal základní vzdělání. Povolit pokračování v základním vzdělávání lze nejdéle však do konce školního roku, v němž žák dosáhne osmnáctého roku věku. Žákovi uvedenému v § 16 odst. 9 může ředitel školy ve výjimečných případech povolit pokračování v základním vzdělávání do konce školního roku, v němž žák dosáhne dvacátého roku věku.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2016 provedla v ustanovení dvě změny.

Změna v odstavci 2 navazuje na vypuštění definice pojmu „zdravotního postižení“ a na zavedení podpůrných opatření v § 16.

V odstavci 3 byla stanovena nová povinnost krajským úřadům – zajistit ve svém obvodu dostupnost kursů pro získávání základního vzdělávání v dálkové formě vzdělávání.

§ 56

Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem základní obsah vzdělávání a podmínky, za nichž lze uskutečňovat vzdělávání v přípravných třídách, pravidla organizace a průběhu zápisu k povinné školní docházce a podrobnosti o organizaci a průběhu základního vzdělávání a o hodnocení výsledků vzdělávání žáků a jeho náležitostech, pravidla organizace, průběhu a ukončování vzdělávání v kursech pro získání základního vzdělání a pravidla pro zajištění dostupnosti kursů pro získání základního vzdělání v dálkové formě vzdělávání.

komentář k § 56

Jedná se o zmocňovací ustanovení.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 za účelem sjednocení základních parametrů zápisů k plnění povinné školní docházky zmocnila MŠMT, aby nově stanovilo pravidla organizace zápisů vyhláškou, část zmocnění se týká podmínek pro zřízení funkce asistenta pedagoga.

ČÁST ČTVRTÁ

STŘEDNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

HLAVA I

CÍLE A STUPNĚ STŘEDNÍHO VZDĚLÁNÍ, PŘIJÍMÁNÍ KE VZDĚLÁVÁNÍ, JEHO ORGANIZACE A PRŮBĚH

§ 57

Cíle středního vzdělávání

(1) Střední vzdělávání rozvíjí vědomosti, dovednosti, schop­nosti, postoje a hodnoty získané v základním vzdělávání důležité pro osobní rozvoj jedince. Poskytuje žákům obsahově širší všeobecné vzdělání nebo odborné vzdělání spojené se všeobecným vzděláním a upevňuje jejich hodnotovou orientaci. Střední vzdělávání dále vytváří předpoklady pro plnoprávný osobní a občanský život, samostatné získávání informací a celoživotní učení, pokračování v nava­zujícím vzdělávání a přípravu pro výkon povolání nebo pracovní činnosti.

(2) Při vytváření předpokladů pro výkon povolání nebo pracovní činnosti školy vyvinou úsilí spolupracovat se zaměstnavateli, je-li to s ohledem na obor vzdělání vhodné a možné, zejména tím, že

a)  se zaměstnavateli projednávají školní vzdělávací programy,

b)  zaměstnavatele zapojí do tvorby koncepčních záměrů rozvoje školy,

c)  zabezpečují, aby se praktické vyučování uskutečňovalo v souladu s tímto zákonem v části také na pracovištích fyzických nebo právnických osob, které mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání,

d)  umožňují účast odborníka z praxe v rámci teoretické odborné přípravy ve škole,

e)  umožňují účast odborníka z praxe u profilové části maturitní zkoušky,

f)  zabezpečují ve spolupráci se zaměstnavateli další vzdělávání a stáže pedagogických pracovníků teoretického i praktického vyučování u zaměstnavatelů.

(3) Ředitel školy může vytvořit poradní sbor ze zaměstnavatelů za účelem spolupráce se zaměstnavateli podle odstavce 2.

komentář k § 57

Zákon charakterizuje cíle vzdělávání, které je poskytováno ve středních školách tak, aby se odlišovalo od jiných stupňů vzdělání a současně zahrnovalo různorodé výstupy vzdělávání z těchto škol. Cíle vzdělávání budou opět důležité pro tvorbu rámcových i školních vzdělávacích programů i kontrolní činnost ČŠI.

Platí, že střední vzdělávání by mělo vytvořit základy pro možnost širšího uplatnění absolventů ve společnosti a na trhu práce. Z toho důvodu novela č. 101/2017 Sb. s účinností k 1. 9. 2017 dosavadní text označila jako odstavec 1 a doplnila nové dva odstavce, odstavec 2 a 3. Změna reaguje na nezbytnou potřebu spolupráce škol se zaměstnavateli a zavádí možnost vytvoření poradního sboru zaměstnavatelů za účelem spolupráce školy se zaměstnavateli.

§ 58

Stupně středního vzdělání

(1) Úspěšným ukončením příslušného vzdělávacího programu středního vzdělávání se dosahuje těchto stupňů vzdělání:

a)  střední vzdělání,

b)  střední vzdělání s výučním listem,

c)  střední vzdělání s maturitní zkouškou.

(2) Střední vzdělání získá žák úspěšným ukončením vzdě­lávacího programu v délce 1 roku nebo 2 let denní formy vzdělávání.

(3) Střední vzdělání s výučním listem získá žák úspěšným ukončením vzdělávacího programu v délce 2 nebo 3 let denní formy vzdělávání nebo vzdělávacího programu zkráceného studia pro získání středního vzdělání s výučním listem (§ 84).

(4) Střední vzdělání s maturitní zkouškou získá žák úspěšným ukončením vzdělávacích programů šestiletého nebo osmiletého gymnázia, vzdělávacího programu v délce 4 let denní formy vzdělávání, vzdělávacího programu nástavbového studia (§ 83) v délce 2 let denní formy vzdělávání nebo vzdělávacího programu zkráceného studia pro získání středního vzdělání s maturitní zkouškou (§ 85).

(5) Vláda stanoví nařízením obory vzdělání, v nichž lze dosáhnout středního vzdělání, středního vzdělání s vý­učním listem, jakož i středního vzdělání s výučním listem a středního vzdělání s maturitní zkouškou a středního vzdělání s maturitní zkouškou, jejich návaznost na učební a studijní obory podle předchozích právních předpisů a počet žáků ve skupině na jednoho učitele odborného výcviku.

komentář k § 58

Zákon stanoví výčet stupňů vzdělání, kterých je možno dosáhnout v oblasti středního vzdělávání. Stupně „střední vzdělání“ mohou dosáhnout absolventi oborů vzdělání s jednoletou nebo dvouletou přípravou, která nekončí výučním listem a přesto poskytuje určitou odbornost. Pro žáky, kteří ukončují ve dvouletých a tříletých oborech vzdělání ukončovaných závěrečnou zkouškou a výučním listem platí stupeň „střední vzdělání s výučním listem“. Třetí variantou je spojení stupně úplného středního a úplného středního odborného vzdělání do stupně vzdělání označeného jako „střední vzdělání s maturitní zkouškou“.

Nařízením vlády č. 211/­2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání je stanoveno členění oborů podle stupňů vzdělání.

Přijímání ke vzdělávání
ve střední škole

§ 59

Podmínky přijetí ke vzdělávání ve střední škole

(1) Ke vzdělávání ve střední škole lze přijmout ­uchazeče, kteří splnili povinnou školní docházku nebo úspěšně ukončili základní vzdělávání před splněním povinné školní docházky, pokud tento zákon nestanoví jinak, a kteří při přijí­macím řízení splnili podmínky pro přijetí prokázáním ­vhodných schopností, vědomostí, zájmů a zdravotní způsobilosti.

(2) O přijetí uchazeče ke vzdělávání ve střední škole rozhoduje ředitel této školy.

komentář k § 59

Ke vzdělávání ve střední škole lze přijmout uchazeče, kteří splnili povinnou školní docházku nebo úspěšně ukončili základní vzdělávání před splněním povinné školní docházky, pokud tento zákon nestanoví jinak, a kteří při přijímacím řízení splnili podmínky pro přijetí prokázáním vhodných schopností, vědomostí, zájmů a zdravotní způsobilosti. O přijetí uchazeče ke vzdělávání ve střední škole rozhoduje ředitel této školy.

§ 60

Organizace přijímacího řízení

(1) Přijímací řízení do prvního ročníku oborů středního vzdělání se uskutečňuje v jednotlivých kolech vyhlašovaných ředitelem školy; ředitel školy je povinen vyhlásit nejméně jedno kolo přijímacího řízení. První kolo přijímacího řízení vyhlašuje ředitel školy do 31. ledna, není-li dále stanoveno jinak; způsob vyhlášení dalších kol přijímacího řízení je stanoven prováděcím právním předpisem. V případě zápisu školy nebo oboru vzdělání do školského rejstříku po 31. lednu může ředitel školy vyhlásit první kolo přijímacího řízení v jiném termínu, nejpozději však do 31. srpna.

(2) Ředitel školy stanoví pro jednotlivá kola přijímacího řízení

a)  jednotná kritéria přijímání do oboru vzdělání a formy vzdělávání a způsob hodnocení jejich splnění,

b)  předpokládaný počet přijímaných uchazečů do oboru vzdělání a formy vzdělávání.

(3) Ředitel školy může stanovit pro přijímací řízení

a)  školní přijímací zkoušku, přičemž stanoví pro první kolo přijímacího řízení dva termíny konání zkoušky,

b)  jednotná kritéria a předpokládané počty přijímaných uchazečů pro přijímání ke vzdělávání v různých zaměřeních školního vzdělávacího programu.

(4) Informaci o skutečnostech podle odstavců 2 a 3 zveřejní ředitel školy pro první kolo přijímacího řízení do 31. ledna a pro další kola přijímacího řízení nejpozději k datu vyhlášení příslušného kola přijímacího řízení. Informace musí být zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(5) V přijímacím řízení v oborech vzdělání s maturitní zkouškou se koná vždy jednotná přijímací zkouška z českého jazyka a literatury a z matematiky (dále jen „jednotná zkouška“), není-li dále stanoveno jinak. Možnost stanovit pro přijímací řízení zároveň školní přijímací zkoušku tím není dotčena.

(6) Při přijímacím řízení do zkráceného studia pro získání středního vzdělání s maturitní zkouškou podle § 85 se jednotná zkouška nekoná.

komentář k § 60

Ustanovení § 60 zákona neslo původně název „Přijímání do prvního ročníku vzdělávání ve střední škole“, neboť přijímací řízení je procesem začínajícím od podání přihlášky uchazečem a končícím vydáním rozhodnutí o přijetí či nepřijetí uchazeče. Součástí přijímacího řízení může být přijímací zkouška, resp. talentová zkouška. V současné době nemusí být přijímací zkouška vypsána, pokud tak rozhodne ředitel školy zejména v případech, kdy počet uchazečů nepřevyšuje kapacitu volných míst. Kritéria pro přijímání uchazečů však musí být pro všechny uchazeče přijímané ve stejném kole přijímacího řízení jednotná.

Prováděcím předpisem je vyhláška č. 67/­2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o organizaci přijímacího řízení ke vzdělávání ve středních školách.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 ustanovení zcela změnila, nyní nese název „Organizace přijímacího řízení“ a obsahuje následující zásady

–   Přijímací řízení do prvního ročníku oborů středního vzdělání se uskutečňuje v jednotlivých kolech vyhlašovaných ředitelem školy; ředitel školy je povinen vyhlásit nejméně jedno kolo přijímacího řízení. První kolo přijímacího řízení vyhlašuje ředitel školy do 31. ledna, není-li dále stanoveno jinak; způsob vyhlášení dalších kol přijímacího řízení je stanoven prováděcím právním předpisem. V případě zápisu školy nebo oboru vzdělání do školského rejstříku po 31. lednu může ředitel školy vyhlásit první kolo přijímacího řízení v jiném termínu, nejpozději však do 31. srpna.

–   Ředitel školy stanoví pro jednotlivá kola přijímacího řízení

–  jednotná kritéria přijímání do oboru vzdělání a formy vzdělávání a způsob hodnocení jejich splnění,

–  předpokládaný počet přijímaných uchazečů do oboru vzdělání a formy vzdělávání.

–   Ředitel školy může stanovit pro přijímací řízení

–  školní přijímací zkoušku, přičemž stanoví pro první kolo přijímacího řízení dva termíny konání zkoušky,

–  jednotná kritéria a předpokládané počty přijímaných uchazečů pro přijímání ke vzdělávání v různých zaměřeních školního vzdělávacího programu.

–   Informaci o výše uvedených skutečnostech zveřejní ředitel školy pro první kolo přijímacího řízení do 31. ledna a pro další kola přijímacího řízení nejpozději k datu vyhlášení příslušného kola přijímacího řízení. Informace musí být zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup.

–   V přijímacím řízení v oborech vzdělání s maturitní zkouškou se koná vždy jednotná přijímací zkouška z Českého jazyka a literatury a z Matematiky (dále jen „jednotná zkouška“), není-li dále stanoveno jinak. Možnost stanovit pro přijímací řízení zároveň školní přijímací zkoušku tím není dotčena.

–   Při přijímacím řízení do zkráceného studia pro získání středního vzdělání s maturitní zkouškou podle § 85 se jednotná zkouška nekoná.

Ustanovení stanoví způsob organizace přijímacího řízení do 1. ročníku do oborů středního vzdělání prostřednictvím jednotlivých kol přijímacího řízení, kdy jejich počet není omezen. Současně se vymezuje, že vyhlášení prvního kola přijímacího řízení je do 31. ledna; v případech zápisu školy či oboru vzdělání do školského rejstříku po tomto datu je možné vyhlásit první kolo i později. Při vyhlášení přijímacího řízení se stanovuje i povinnost zveřejnit kritéria přijímacího řízení a některé základní podmínky jeho konání. Nově je stanoveno, že u oborů středního vzdělání s maturitní zkouškou musí ředitel školy stanovit přijímací zkoušku z Českého jazyka a literatury a z Matematiky a dva termíny konání přijímací zkoušky

§ 60a

Přihláška

(1) Přihlášku ke vzdělávání ve střední škole podává uchazeč řediteli střední školy. Za nezletilého uchazeče podává přihlášku zákonný zástupce. U uchazečů s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou může v nezbytných případech podat přihlášku ředitel příslušného školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, přičemž o podání přihlášky bezodkladně informuje zákonného zástupce uchazeče. V případě nezletilého uchazeče je náležitostí přihlášky také souhlas uchazeče s jejím podáním.

(2) Přihláška se podává na tiskopisu, který stanoví ministerstvo a zveřejní jej způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(3) Součástí přihlášky jsou doklady stanovené prováděcím právním předpisem, včetně posudku o splnění podmínek zdravotní způsobilosti uchazeče pro daný obor vzdělání, pokud je stanovena.

(4) Pro první kolo přijímacího řízení může uchazeč podat nejvýše dvě přihlášky. Pokud uchazeč podává dvě přihlášky, uvede na každé přihlášce také údaj o škole a oboru vzdělání, kam podává druhou přihlášku.

(5) Uchazeč odevzdá řediteli střední školy přihlášku pro první kolo přijímacího řízení do 1. března.

(6) V případě uchazečů o přijetí do oborů vzdělání s maturitní zkouškou předává údaje z přihlášky škola Centru pro zjišťování výsledků vzdělávání (dále jen „Centrum“) do 10 dnů po termínu stanoveném v odstavci 5 způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem.

komentář k § 60a

Novela školského zákona č. 243/­2008 Sb. zavedla v novém ustanovení § 60a zákona zápisový lístek, aby se snížila nejistota středních škol, zdali uchazeč skutečně do školy nastoupí. Rozhodující je, že každý uchazeč o vzdělávání ve střední škole, který se účastní přijímacího řízení pro následující školní rok, obdrží jeden zápisový lístek.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 upravila odstavec 7, který obecně omezuje uchazeče v možnosti požádat o zpětné vydání zápisového lístku. Ustanovení bylo doplněno o výjimku – v případě uchazečů v přijímacím řízení do oborů s talentovou zkouškou a konzervatoří lze vzít zápisový lístek zpět, byl-li uchazeč přijat do jiného oboru.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. ustanovení s účinností k 1. 9. 2016 kompletně změnila, nyní nese nový název „Přihláška“.

Ustanovení obsahuje následující zásady

–   Přihlášku ke vzdělávání ve střední škole podává uchazeč řediteli střední školy. Za nezletilého uchazeče podává přihlášku zákonný zástupce. U uchazečů s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou může v nezbytných případech podat přihlášku ředitel příslušného školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, přičemž o podání přihlášky bezodkladně informuje zákonného zástupce uchazeče. V případě nezletilého uchazeče je náležitostí přihlášky také souhlas uchazeče s jejím podáním.

–   Přihláška se podává na tiskopisu, který stanoví MŠMT a zveřejní jej způsobem umožňujícím dálkový přístup.

–   Součástí přihlášky jsou doklady stanovené prováděcím právním předpisem, včetně posudku o splnění podmínek zdravotní způsobilosti uchazeče pro daný obor vzdělání, pokud je stanovena.

–   Pro první kolo přijímacího řízení může uchazeč podat nejvýše dvě přihlášky. Pokud uchazeč podává dvě přihlášky, uvede na každé přihlášce také údaj o škole a oboru vzdělání, kam podává druhou přihlášku.

–   Uchazeč odevzdá řediteli střední školy přihlášku pro první kolo přijímacího řízení do 1. března.

–   V případě uchazečů o přijetí do oborů vzdělání s maturitní zkouškou předává údaje z přihlášky škola Centru pro zjišťování výsledků vzdělávání do 10 dnů po termínu stanoveném v odstavci 5 způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem.

Ustanovení vymezuje v souladu s dosavadní praxí způsob podávání přihlášky ke střednímu vzdělávání, včetně povinnosti předkládat doklady určené prováděcím předpisem. Jako dosud se podává na tiskopisu stanoveném MŠMT. Podává ji zletilý uchazeč nebo zákonný zástupce nezletilého uchazeče. V případě uchazečů s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou se již výslovně neupravuje kompetence ředitele zařízení podat přihlášku za nezletilého žáka, neboť toto oprávnění vyplývá z § 23 odst. 1 písm. l) zákona č. 109/­2002 Sb. (ředitel zařízení je oprávněn zastoupit dítě v běžných záležitostech a pokud zákonní zástupci dítěte neplní své povinnosti nebo o dítě nejeví skutečný zájem, je oprávněn zastoupit jej i ve věcech zásadní důležitosti). Nově se do všech forem vzdělávání přihláška podává jednotně nejpozději do 15. března. Pro první kolo přijímacího řízení do denní formy vzdělávání uchazeč podává nejvýše dvě přihlášky.

§ 60b

Obsah a forma přijímacích
zkoušek

(1) Přijímací zkoušky ověřují předpoklady uchazeče ke vzdělávání. Přijímací zkoušky v prvním kole přijímacího řízení se pro obory vzdělání s maturitní zkouškou konají v pracovních dnech v období od 12. dubna do 28. dubna; pro ostatní obory vzdělání se konají v pracovních dnech v období od 22. dubna do 30. dubna. Obsah a forma přijímací zkoušky odpovídají rámcovému vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání.

(2) Jednotná zkouška se skládá z písemného testu ze vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura a písemného testu ze vzdělávacího oboru Matematika a její aplikace. Způsob zadávání, délku trvání a kritéria hodnocení jednotné zkoušky a podmínky organizace jednotné zkoušky stanoví prováděcí právní předpis.

(3) Přípravu zadání testů jednotné zkoušky zajišťuje ministerstvo nebo z jeho pověření Centrum; distribuci a zpracování a hodnocení výsledků testů zajišťuje Centrum. Na zadání testů jednotné zkoušky jako informaci veřejně nepřístupnou se vztahuje obdobně § 80b. Ministerstvo je správcem registru uchazečů o vzdělávání v oborech vzdělání se stanovenou jednotnou zkouškou; Centrum je zpracovatelem tohoto registru. Registr obsahuje za účelem identifikace uchazeče jeho rodné číslo, a nebylo-li rodné číslo přiděleno, jméno, příjmení a datum narození uchazeče.

(4) U uchazečů se speciálními vzdělávacími potřebami rozhodne ředitel školy podle vyjádření školského poradenského zařízení, které uchazeč doloží k přihlášce, o uzpůsobení podmínek pro konání jednotné zkoušky.

(5) Cizinci, na které se vztahuje § 20 odst. 4, nekonají na žádost jednotnou zkoušku ze vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura. Povinnost školy ověřit rozhovorem znalost českého jazyka, která je nezbytná pro vzdělávání v daném oboru vzdělání, není dotčena. V rámci kritérií podle § 60 odst. 2 písm. a) stanoví ředitel školy způsob hodnocení jednotné zkoušky cizinců podle věty první.

(6) Obsah a formu školní přijímací zkoušky stanovuje ředitel školy.

komentář k § 60b

Původně ustanovení § 60b zákona neslo název „Termíny podání přihlášky pro první kolo přijímacího řízení“ a bylo poměrně stručné. Obsahovalo pouze termíny, v nichž nejpozději lze odevzdat přihlášky ke střednímu vzdělávání.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 ustanovení podstatně změnila, nyní nese název „Obsah a forma přijímacích zkoušek“ a obsahuje následující zásady

–   Přijímací zkoušky ověřují předpoklady uchazeče ke vzdělávání. Přijímací zkoušky v prvním kole přijímacího řízení se pro obory vzdělání s maturitní zkouškou konají v pracovních dnech v období od 12. dubna do 28. dubna; pro ostatní obory vzdělání se konají v pracovních dnech v období od 22. dubna do 30. dubna. Obsah a forma přijímací zkoušky odpovídají rámcovému vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání.

–   Jednotná zkouška se skládá z písemného testu ze vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura a písemného testu ze vzdělávacího oboru Matematika a její aplikace. Způsob zadávání, délku trvání a kritéria hodnocení jednotné zkoušky a podmínky organizace jednotné zkoušky stanoví prováděcí právní předpis.

–   Přípravu zadání testů jednotné zkoušky, jejich distribuci a zpracování a hodnocení výsledků testů zajišťuje Centrum. Na zadání testů jednotné zkoušky jako informaci veřejně nepřístupnou se vztahuje obdobně § 80b. MŠMT je správcem registru uchazečů o vzdělávání v oborech vzdělání se stanovenou jednotnou zkouškou; Centrum je zpracovatelem tohoto registru. Registr obsahuje za účelem identifikace uchazeče jeho rodné číslo, a nebylo-li rodné číslo přiděleno, jméno, příjmení a datum narození uchazeče.

–   U uchazečů se speciálními vzdělávacími potřebami rozhodne ředitel školy podle vyjádření školského poradenského zařízení, které uchazeč doloží k přihlášce, o uzpůsobení podmínek pro konání jednotné zkoušky.

–   Cizinci, na které se vztahuje § 20 odst. 4, nekonají na žádost jednotnou zkoušku ze vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura. Povinnost školy ověřit rozhovorem znalost českého jazyka, která je nezbytná pro vzdělávání v daném oboru vzdělání, není dotčena. V rámci kritérií podle § 60 odst. 2 písm. a) stanoví ředitel školy způsob hodnocení jednotné zkoušky cizinců podle věty první.

–   Obsah a formu školní přijímací zkoušky stanovuje ředitel školy.

Ustanovení stanoví podmínky pro termíny, obsah, formu (např. typ zkušebních úloh), další pravidla konání přijímacích zkoušek. Povinnou součástí přijímací zkoušky je nově u oborů středního vzdělání s maturitní zkouškou přijímací zkouška z Českého jazyka a literatury a z Matematiky podle požadavků daných rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání.

Ustanovení dosud obsahovalo zásadu, že přípravu zadání testů jednotné přijímací zkoušky na střední vzdělání, jejich distribuci a zpracování a hodnocení výsledků testů zajišťuje Centrum.

Důležité

     Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 změnila tuto zásadu a primární povinnost zajišťovat přípravu zadání testů jednotné přijímací zkoušky ukládá ministerstvu a teprve na základě jeho pověření Centru pro zjišťování výsledků vzdělávání.

§ 60c

Organizace přijímacích zkoušek

(1) Jednotná zkouška se koná v prvním kole přijímacího řízení, a to v termínu, který stanoví ministerstvo do 30. září předchozího kalendářního roku a který zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Každý uchazeč může písemný test ze vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura a písemný test ze vzdělávacího oboru Matematika a její aplikace přijímacího řízení konat dvakrát, v prvním stanoveném termínu ve škole uvedené na přihlášce v prvním pořadí, ve druhém stanoveném termínu ve škole uvedené na přihlášce ve druhém pořadí, nebo ve škole uvedené uchazečem podle § 62 odst. 7 věty druhé. Termíny konání jednotné zkoušky se stanoví odlišně jednak pro nižší stupeň šestiletého a osmiletého gymnázia, jednak pro ostatní obory vzdělání s maturitní zkouškou a jejich formy vzdělávání.

(2) Pokud ředitel školy rozhodl o konání školní přijímací zkoušky, zašle uchazečům pozvánku k jejímu konání nejpozději 14 dní před termínem konání této zkoušky.

(3) Uchazeč, který se pro vážné důvody k řádnému termínu přijímací zkoušky nedostavil a svoji neúčast písemně nejpozději do 3 dnů omluvil řediteli školy, ve které ji měl konat, koná zkoušku v náhradním termínu. V tomto náhradním termínu koná zkoušku i nezletilý uchazeč a uchazeč s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou, který se pro vážné důvody k řádnému termínu přijímací zkoušky nedostavil a jeho neúčast omluvil písemně nejpozději do 3 dnů řediteli školy zákonný zástupce tohoto uchazeče, popřípadě ředitel příslušného školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy. Náhradní termín jednotné zkoušky stanoví a zveřejní ministerstvo způsobem podle odstavce 1 věty první, náhradní termín školní přijímací zkoušky stanoví uchazeči ředitel školy; přijímací zkouška v náhradním termínu se koná nejpozději do 1 měsíce po termínu konání řádné přijímací zkoušky. Stejný termín pro konání přijímací zkoušky v jiném oboru vzdělání nebo jiné škole není důvodem stanovení náhradního termínu konání zkoušky.

(4) Pro první kolo přijímacího řízení na jeden obor vzdělání konané v rámci jedné školy nelze školní přijímací zkoušku vykonat ve více různých termínech, ve kterých se zkouška koná.

komentář k § 60c

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 vložila do zákona nové ustanovení § 60c. Ustanovení nese název „Organizace přijímacích zkoušek“ a obsahuje následující zásady

–   Jednotná zkouška se koná v prvním kole přijímacího řízení, a to v termínu, který stanoví MŠMT do 30. září předchozího kalendářního roku a který zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Každý uchazeč může písemný test ze vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura a písemný test ze vzdělávacího oboru Matematika a její aplikace přijímacího řízení konat dvakrát, v prvním stanoveném termínu ve škole uvedené na přihlášce v prvním pořadí, ve druhém stanoveném termínu ve škole uvedené na přihlášce ve druhém pořadí, nebo ve škole uvedené uchazečem podle § 62 odst. 7 věty druhé. Termíny konání jednotné zkoušky se stanoví odlišně jednak pro nižší stupeň šestiletého a osmiletého gymnázia, jednak pro ostatní obory vzdělání s maturitní zkouškou a jejich formy vzdělávání.

–   Pokud ředitel školy rozhodl o konání školní přijímací zkoušky, zašle uchazečům pozvánku k jejímu konání nejpozději 14 dní před termínem konání této zkoušky.

–   Uchazeč, který se pro vážné důvody k řádnému termínu přijímací zkoušky nedostavil a svoji neúčast písemně nejpozději do 3 dnů omluvil řediteli školy, ve které ji měl konat, koná zkoušku v náhradním termínu. V tomto náhradním termínu koná zkoušku i nezletilý uchazeč a uchazeč s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou, který se pro vážné důvody k řádnému termínu přijímací zkoušky nedostavil a jeho neúčast omluvil písemně nejpozději do 3 dnů řediteli školy zákonný zástupce tohoto uchazeče, popřípadě ředitel příslušného školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy. Náhradní termín jednotné zkoušky stanoví a zveřejní MŠMT způsobem umožňujícím dálkový přístup, náhradní termín školní přijímací zkoušky stanoví uchazeči ředitel školy; přijímací zkouška v náhradním termínu se koná nejpozději do 1 měsíce po termínu konání řádné přijímací zkoušky. Stejný termín pro konání přijímací zkoušky v jiném oboru vzdělání nebo jiné škole není důvodem stanovení náhradního termínu konání zkoušky.

–   Pro první kolo přijímacího řízení na jeden obor vzdělání konané v rámci jedné školy nelze školní přijímací zkoušku vykonat ve více různých termínech, ve kterých se zkouška koná.

Toto ustanovení stanoví u přijímacích zkoušek povinnosti související s jejich časovým a organizačním zabezpečením, způsob omlouvání uchazeče při neúčasti při přijímací zkoušce a stanovení termínu náhradní zkoušky. Vymezují se zde kritéria přijímacího řízení (podle čeho a jak je uchazeč hodnocen). I nadále se při splnění podmínek pro přijetí stanoví pořadí uchazečů podle jejich úspěšnosti v přijímacím řízení.

§ 60d

Hodnocení výsledků přijímacího
řízení

(1) Ředitel školy hodnotí splnění kritérií přijímacího řízení uchazečem podle

a)  hodnocení na vysvědčeních z předchozího vzdělávání,

b)  výsledků jednotné zkoušky, pokud je součástí přijímacího řízení,

c)  výsledků školní přijímací zkoušky, je-li stanovena,

d)  případně dalších skutečností, které osvědčují vhodné schopnosti, vědomosti a zájmy uchazeče.

(2) Hodnocení jednotné zkoušky se na celkovém hodnocení splnění kritérií přijímacího řízení uchazečem podílí nejméně 60 %; v případě přijímacího řízení do oboru vzdělání Gymnázium se sportovní přípravou nejméně 40 %. Uchazeči se do celkového hodnocení započítává lepší výsledek písemného testu ze vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura a písemného testu ze vzdělávacího oboru Matematika a její aplikace. Centrum zpřístupňuje hodnocení uchazeče příslušné střední škole, na níž se uchazeč hlásí k přijetí do prvního ročníku středního vzdělávání, nejpozději do 28. dubna. Další hodnocení splnění kritérií stanoví ředitel školy. Ředitel školy může v rámci kritérií pro přijetí stanovit hranici úspěšnosti v jednotné zkoušce nebo školní přijímací zkoušce, které musí uchazeč dosáhnout jako nezbytné podmínky pro přijetí.

(3) Podle výsledků dosažených jednotlivými uchazeči při přijímacím řízení stanoví ředitel školy jejich pořadí. Pokud splní kritéria přijímacího řízení více uchazečů, než kolik lze přijmout, rozhoduje jejich pořadí podle výsledků hodnocení kritérií přijímacího řízení.

komentář k § 60d

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 vložila do zákona zcela nové ustanovení § 60d. Ustanovení nese název „Hodnocení výsledků přijímacího řízení“ a obsahuje následující zásady

–   Ředitel školy hodnotí splnění kritérií přijímacího řízení uchazečem podle

–  hodnocení na vysvědčeních z předchozího vzdělávání,

–  výsledků jednotné zkoušky, pokud je součástí přijímacího řízení,

–  výsledků školní přijímací zkoušky, je-li stanovena,

–  případně dalších skutečností, které osvědčují vhodné schopnosti, vědomosti a zájmy uchazeče.

–   Hodnocení jednotné zkoušky se na celkovém hodnocení splnění kritérií přijímacího řízení uchazečem podílí nejméně 60 %; v případě přijímacího řízení do oboru vzdělání Gymnázium se sportovní přípravou nejméně 40 %. Uchazeči se do celkového hodnocení započítává lepší výsledek písemného testu ze vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura a písemného testu ze vzdělávacího oboru Matematika a její aplikace. Centrum zpřístupňuje hodnocení uchazeče příslušné střední škole, na níž se uchazeč hlásí k přijetí do prvního ročníku středního vzdělávání, nejpozději do 28. dubna. Další hodnocení splnění kritérií stanoví ředitel školy. Ředitel školy může v rámci kritérií pro přijetí stanovit hranici úspěšnosti v jednotné zkoušce nebo školní přijímací zkoušce, které musí uchazeč dosáhnout jako nezbytné podmínky pro přijetí.

–   Podle výsledků dosažených jednotlivými uchazeči při přijímacím řízení stanoví ředitel školy jejich pořadí. Pokud splní kritéria přijímacího řízení více uchazečů, než kolik lze přijmout, rozhoduje jejich pořadí podle výsledků hodnocení kritérií přijímacího řízení.

Ustanovení zachovává dosavadní způsob a termíny vyhlašování rozhodnutí v přijímacím řízení (které je řízením správním ve všech středních školách i konzervatořích a lze se proti němu odvolat ke krajskému úřadu – viz § 183) a také jako dosud bude nepřijatým uchazečům zasíláno rozhodnutí o nepřijetí písemně.

§ 60e

Rozhodnutí o přijetí a doručování
rozhodnutí

(1) Ředitel školy v případě oborů vzdělání s maturitní zkouškou ukončí hodnocení do 2 pracovních dnů po zpřístupnění hodnocení uchazeče Centrem a zveřejní seznam přijatých uchazečů. V případě ostatních oborů vzdělání ukončí ředitel školy hodnocení do 2 pracovních dnů po dni konání přijímací zkoušky podle § 60b odst. 1 a zveřejní seznam přijatých uchazečů. Nepřijatým uchazečům nebo zákonným zástupcům nepřijatých nezletilých uchazečů ředitel doručí rozhodnutí o nepřijetí. Ředitel školy dále zveřejní výsledky hodnocení prvního a posledního přijatého uchazeče v anonymizované podobě.

(2) Pokud se jednotná zkouška ani školní přijímací zkouška v prvním kole přijímacího řízení nekoná, zveřejní ředitel školy seznam přijatých uchazečů a nepřijatým uchazečům nebo zákonným zástupcům nepřijatých nezletilých uchazečů odešle rozhodnutí o nepřijetí v termínu od 22. dubna do 30. dubna.

(3) Odvolání uchazeče proti rozhodnutí ředitele školy o výsledku přijímacího řízení lze podat ve lhůtě 3 pracovních dnů ode dne doručení rozhodnutí.

komentář k § 60e

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 vložila do zákona nové ustanovení § 60e. Ustanovení nese název „Rozhodnutí o přijetí a doručování rozhodnutí“ a obsahuje následující zásady

–   Ředitel školy v případě oborů vzdělání s maturitní zkouškou ukončí hodnocení do 2 pracovních dnů po zpřístupnění hodnocení uchazeče Centrem a zveřejní seznam přijatých uchazečů. V případě ostatních oborů vzdělání ukončí ředitel školy hodnocení do 2 pracovních dnů po dni konání přijímací zkoušky podle § 60b odst. 1 a zveřejní seznam přijatých uchazečů. Nepřijatým uchazečům nebo zákonným zástupcům nepřijatých nezletilých uchazečů ředitel doručí rozhodnutí o nepřijetí. Ředitel školy dále zveřejní výsledky hodnocení prvního a posledního přijatého uchazeče v anonymizované podobě.

–   Pokud se jednotná zkouška ani školní přijímací zkouška v prvním kole přijímacího řízení nekoná, zveřejní ředitel školy seznam přijatých uchazečů a nepřijatým uchazečům nebo zákonným zástupcům nepřijatých nezletilých uchazečů odešle rozhodnutí o nepřijetí v termínu od 22. dubna do 30. dubna.

–   Odvolání uchazeče proti rozhodnutí ředitele školy o výsledku přijímacího řízení lze podat ve lhůtě 3 pracovních dnů ode dne doručení rozhodnutí.

Ustanovení také v podstatě zachovává dosavadní praxi ohledně doručování rozhodnutí o přijetí žáka do střední školy.

§ 60f

Další kola přijímacího řízení

(1) Ředitel školy k naplnění předpokládaného stavu žáků může vyhlásit další kola přijímacího řízení, přičemž postupuje obdobně jako v prvním kole, s výjimkou povinnosti stanovit dva termíny školní přijímací zkoušky.

(2) V rámci hodnocení výsledků přijímacího řízení může ředitel školy zohlednit výsledky jednotné zkoušky; současně určí náhradní způsob hodnocení v případě uchazečů, kteří jednotnou zkoušku nekonali.

(3) Školní přijímací zkouška se koná nejdříve 14 dní po vyhlášení příslušného kola přijímacího řízení. Pozvánku ke školní přijímací zkoušce zašle ředitel školy uchazeči nejpozději 7 pracovních dnů před termínem konání této zkoušky.

(4) Pokud ředitel školy vyhlásí další kola přijímacího řízení, oznámí neprodleně krajskému úřadu počet volných míst v jednotlivých oborech vzdělání a formách vzdělávání. Krajský úřad neprodleně zveřejní přehled středních škol s údaji o počtu volných míst v jednotlivých oborech vzdělání a formách vzdělávání, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

komentář k § 60f

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 vložila do zákona zcela nové ustanovení § 60f. Ustanovení nese název „Další kola přijímacího řízení“ a obsahuje následující zásady

–   Ředitel školy k naplnění předpokládaného stavu žáků může vyhlásit další kola přijímacího řízení, přičemž postupuje obdobně jako v prvním kole, s výjimkou povinnosti stanovit dva termíny školní přijímací zkoušky.

–   V rámci hodnocení výsledků přijímacího řízení může ředitel školy zohlednit výsledky jednotné zkoušky; současně určí náhradní způsob hodnocení v případě uchazečů, kteří jednotnou zkoušku nekonali.

–   Školní přijímací zkouška se koná nejdříve 14 dní po vyhlášení příslušného kola přijímacího řízení. Pozvánku ke školní přijímací zkoušce zašle ředitel školy uchazeči nejpozději 7 pracovních dnů před termínem konání této zkoušky.

–   Pokud ředitel školy vyhlásí další kola přijímacího řízení, oznámí neprodleně krajskému úřadu počet volných míst v jednotlivých oborech vzdělání a formách vzdělávání. Krajský úřad neprodleně zveřejní přehled středních škol s údaji o počtu volných míst v jednotlivých oborech vzdělání a formách vzdělávání, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

V dalších kolech přijímacího řízení se postupuje obdobně jako v prvním kole, včetně povinnosti stanovit přijímací zkoušku z Českého jazyka a literatury a z Matematiky do oborů středního vzdělání s maturitní zkouškou podle § 60.

§ 60g

Zápisový lístek

(1) K potvrzení úmyslu uchazeče stát se žákem příslušného oboru vzdělání v dané střední škole slouží zápisový lístek. Toto ustanovení se nevztahuje na studium podle § 83 až 85 a na vzdělávání podle § 25 odst. 2 písm. b) až e).

(2) Uchazeč, který je žákem základní školy, obdrží zápisový lístek v této základní škole nejpozději do 15. března. V ostatních případech vydá na žádost uchazeče nebo jeho zákonného zástupce zápisový lístek krajský úřad příslušný podle místa trvalého pobytu uchazeče, u cizinců podle místa pobytu na území České republiky, případně sídla školy, kam se uchazeč hlásí, pokud na území České republiky nepobývá. Při vydávání zápisového lístku ověří krajský úřad totožnost uchazeče nebo jeho zákonného zá­stupce.

(3) Každý uchazeč o vzdělávání ve střední škole, který se účastní přijímacího řízení pro následující školní rok, obdrží jeden zápisový lístek.

(4) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem

a)  formu a obsah zápisového lístku,

b)  způsob evidence zápisových lístků, a

c)  podrobnosti o vydávání zápisových lístků, náhradních zápisových lístků a jejich platnosti.

(5) Zápisový lístek je opatřen otiskem razítka a podpisem pověřeného zaměstnance školy nebo krajského úřadu.

(6) Svůj úmysl vzdělávat se v dané střední škole potvrdí uchazeč nebo zákonný zástupce nezletilého uchazeče odevzdáním zápisového lístku řediteli školy, který rozhodl o jeho přijetí ke vzdělávání, a to nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Zápisový lístek se považuje za včas odevzdaný, pokud byl v této lhůtě předán k přepravě provozovateli poštovních služeb. U uchazečů s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou může v nezbytných případech potvrdit úmysl vzdělávat se ředitel příslušného školského zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy.

(7) Nepotvrdí-li uchazeč nebo zákonný zástupce nezletilého uchazeče odevzdáním zápisového lístku úmysl vzdělávat se ve střední škole podle odstavce 6, zanikají posledním dnem lhůty podle odstavce 6 právní účinky rozhodnutí o přijetí tohoto uchazeče ke vzdělávání v dané střední škole. Zápisový lístek může uchazeč uplatnit jen jednou; to neplatí v případě, že uchazeč chce uplatnit zápisový lístek na škole, kde byl přijat na základě odvolání. Uchazeč může vzít zpět zápisový lístek uplatněný v přijímacím řízení podle § 62 nebo 88, pokud byl následně přijat do oboru vzdělání, na který se nevztahuje § 62 nebo 88; na další postup uchazeče se použijí věty první a druhá.

komentář k § 60g

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 vložila do zákona zcela nové ustanovení § 60f. Ustanovení nese název „Zápisový „lístek“ a obsahuje následující zásady

–   K potvrzení úmyslu uchazeče stát se žákem příslušného oboru vzdělání v dané střední škole slouží zápisový lístek. Toto ustanovení se nevztahuje na nástavbové studium a na večerní, dálkovou, distanční a kombinovanou formu vzdělávání.

–   Uchazeč, který je žákem základní školy, obdrží zápisový lístek v této základní škole nejpozději do 15. března. V ostatních případech vydá na žádost uchazeče nebo jeho zákonného zástupce zápisový lístek krajský úřad příslušný podle místa trvalého pobytu uchazeče, u cizinců podle místa pobytu na území ČR, případně sídla školy, kam se uchazeč hlásí, pokud na území ČR nepobývá. Při vydávání zápisového lístku ověří krajský úřad totožnost uchazeče nebo jeho zákonného zástupce.

–   Každý uchazeč o vzdělávání ve střední škole, který se účastní přijímacího řízení pro následující školní rok, obdrží jeden zápisový lístek.

–   MŠMT stanoví prováděcím právním předpisem formu a obsah zápisového lístku, způsob evidence zápisových lístků podrobnosti o jejich vydávání a jejich platnosti.

–   Zápisový lístek je opatřen otiskem razítka a podpisem pověřeného zaměstnance školy nebo krajského úřadu.

–   Svůj úmysl vzdělávat se v dané střední škole potvrdí uchazeč nebo zákonný zástupce nezletilého uchazeče odevzdáním zápisového lístku řediteli školy, který rozhodl o jeho přijetí ke vzdělávání, a to nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Zápisový lístek se považuje za včas odevzdaný, pokud byl v této lhůtě předán k přepravě provozovateli poštovních služeb. U uchazečů s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou může v nezbytných případech potvrdit úmysl vzdělávat se ředitel příslušného školského zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy.

–   Nepotvrdí-li uchazeč nebo zákonný zástupce nezletilého uchazeče odevzdáním zápisového lístku úmysl vzdělávat se ve střední škole ve stanovené lhůtě 10 pracovních dnů, zanikají posledním dnem této lhůty právní účinky rozhodnutí o přijetí tohoto uchazeče ke vzdělávání v dané střední škole. Zápisový lístek může uchazeč uplatnit jen jednou; to neplatí v případě, že uchazeč chce uplatnit zápisový lístek na škole, kde byl přijat na základě odvolání.

Nemění se způsob získání a uplatnění zápisového lístku, kdy jej základní škola vydává svým žákům a případně absolventům. Jiným uchazečům (cizinci končící vzdělávání v zahraničí, žáci víceletých středních škol apod.) jej bude jako dosud vydávat stanovený krajský úřad.

§ 61

Přijímání do prvního ročníku nižšího
a vyššího stupně šestiletého a osmiletého gymnázia

(1) Vzdělávání v šestiletém a osmiletém gymnáziu se člení na nižší stupeň a vyšší stupeň. Nižší stupeň je tvořen prvními dvěma ročníky šestiletého gymnázia nebo prvními čtyřmi ročníky osmiletého gymnázia. Vyšší stupeň je tvořen posledními čtyřmi ročníky šestiletého a osmiletého gymnázia.

(2) Do prvního ročníku nižšího stupně šestiletého gymnázia lze přijmout uchazeče, kteří v daném školním roce úspěšně ukončí sedmý ročník základní školy nebo druhý ročník nižšího stupně osmiletého gymnázia nebo druhý ročník osmiletého vzdělávacího programu konzervatoře, do prvního ročníku nižšího stupně osmiletého gymnázia uchazeče, kteří v daném školním roce úspěšně ukončí pátý ročník základní školy. Do prvního ročníku vyššího stupně gymnázia postupují žáci, kteří úspěšně ukončili nižší stupeň šestiletého nebo osmiletého gymnázia.

(3) Při přijímacím řízení do nižšího stupně šestiletého a osmiletého gymnázia se postupuje obdobně podle § 60 až 60g.

komentář k § 61

Zákon upravuje přijímání ke vzdělávání ve víceletých vzdělávacích programech oboru vzdělání gymnázium. Dochází k rozdělení víceletého vzdělávacího programu na dva stupně, a to stupeň nižší a stupeň vyšší. Podmínkou přijetí do nižšího stupně je úspěšné ukončení příslušného ročníku základní školy (v případě šestiletého vzdělávacího programu gymnázia sedmého ročníku základní školy, v případě osmiletého vzdělávacího programu pátého ročníku základní školy) a splnění podmínek stanovených pro přijímací řízení.

Výslovně je stanoveno, že do prvního ročníku nižšího stupně může být přijat pouze uchazeč, který úspěšně ukončil příslušný ročník základní školy v tom roce, ve kterém se ke studiu hlásí.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 provedla v odstavci 3 legislativně technickou změnu a odkázala na všechna nově vložená ustanovení § 60 až § 60g.

§ 62

Přijímání do oborů vzdělání s talentovou zkouškou

(1) Při přijímacím řízení do oborů vzdělání, v němž je jako součást přijímacího řízení stanovena rámcovým vzdělávacím programem talentová zkouška, se postupuje obdobně podle § 60 až 60g, není-li dále stanoveno jinak.

(2) První kolo přijímacího řízení do oborů vzdělání s talentovou zkouškou a skutečnosti podle § 60 odst. 2 a 3 vyhlásí ředitel školy do 31. října. Uchazeč odevzdá řediteli střední školy přihlášku pro první kolo přijímacího řízení do oborů vzdělání s talentovou zkouškou do 30. listopadu.

(3) V prvním kole přijímacího řízení se talentová zkouška koná v pracovních dnech v období od 2. ledna do 15. ledna; v případě oboru vzdělání Gymnázium se sportovní přípravou v pracovních dnech od 2. ledna do 15. února; konkrétní termín stanoví ředitel školy, přičemž pro první kolo přijímacího řízení stanoví 2 termíny talentové zkoušky. Po vyhodnocení výsledků talentové zkoušky zašle ředitel školy zletilému uchazeči nebo zákonnému zástupci nezletilého uchazeče sdělení o výsledku talentové zkoušky, a to nejpozději do 20. ledna; v případě oboru vzdělání Gymnázium se sportovní přípravou do 20. února. Termín podle věty druhé neplatí, koná-li uchazeč zkoušku v náhradním termínu. Pokud uchazeč vykoná talentovou zkoušku úspěšně, pokračuje v přijímacím řízení.

(4) Jednotná zkouška se nekoná, s výjimkou oboru vzdělání Gymnázium se sportovní přípravou.

(5) Ředitel školy zveřejní seznam přijatých uchazečů a vydá rozhodnutí o nepřijetí uchazeče v období od 5. února do 15. února; v případě oboru vzdělání Gymnázium se sportovní přípravou postupuje ředitel podle § 60e.

(6) Uchazeč, který je žákem základní školy, obdrží v případě, že podává přihlášku do oboru vzdělání s talentovou zkouškou, zápisový lístek v této základní škole, a to nejpozději do 30. listopadu. Ostatním uchazečům vydá zápisový lístek v uvedeném termínu krajský úřad.

(7) Podáním přihlášky podle odstavce 1 není dotčeno právo uchazeče podat přihlášku ke vzdělávání ve střední škole podle § 60a. Uchazeč v přihlášce uvede údaj o škole, na které bude konat jednotnou zkoušku.

komentář k § 62

Zákon upravuje odlišnosti v přijímacím řízení do některých oborů vzdělání středních škol, v nichž se v souladu s rámcovým vzdělávacím programem ověřuje míra talentu pro zvolené studium. Jedná se zejména o obory vzdělání uměleckých škol.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 v odstavci 2 sjednotila termíny pro vydání rozhodnutí o přijetí nebo nepřijetí v oborech vzdělání s talentovou zkouškou a v konzervatořích. Termín pro konzervatoře je stanoven na 15. února.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 ustanovení zcela změnila. Ustanovení nyní obsahuje následující zásady

–   Při přijímacím řízení do oborů vzdělání, v němž je jako součást přijímacího řízení stanovena rámcovým vzdělávacím programem talentová zkouška, se postupuje obdobně podle § 60 až 60g, není-li dále stanoveno jinak.

–   První kolo přijímacího řízení do oborů vzdělání s talentovou zkouškou a skutečnosti podle § 60 odst. 2 a 3 vyhlásí ředitel školy do 31. října. Uchazeč odevzdá řediteli střední školy přihlášku pro první kolo přijímacího řízení do oborů vzdělání s talentovou zkouškou do 30. listopadu.

–   V prvním kole přijímacího řízení se talentová zkouška koná v pracovních dnech v období od 2. ledna do 15. ledna; v případě oboru vzdělání Gymnázium se sportovní přípravou v pracovních dnech od 2. ledna do 15. února; konkrétní termín stanoví ředitel školy, přičemž pro první kolo přijímacího řízení stanoví 2 termíny talentové zkoušky. Po vyhodnocení výsledků talentové zkoušky zašle ředitel školy zletilému uchazeči nebo zákonnému zástupci nezletilého uchazeče sdělení o výsledku talentové zkoušky, a to nejpozději do 20. ledna; v případě oboru vzdělání Gymnázium se sportovní přípravou do 20. února. Termín podle věty druhé neplatí, koná-li uchazeč zkoušku v náhradním termínu. Pokud uchazeč vykoná talentovou zkoušku úspěšně, pokračuje v přijímacím řízení.

–   Jednotná zkouška se nekoná, s výjimkou oboru vzdělání Gymnázium se sportovní přípravou.

–   Ředitel školy zveřejní seznam přijatých uchazečů a vydá rozhodnutí o nepřijetí uchazeče v období od 5. února do 15. února; v případě oboru vzdělání Gymnázium se sportovní přípravou postupuje ředitel podle § 60e.

–   Uchazeč, který je žákem základní školy, obdrží v případě, že podává přihlášku do oboru vzdělání s talentovou zkouškou, zápisový lístek v této základní škole, a to nejpozději do 30. listopadu. Ostatním uchazečům vydá zápisový lístek v uvedeném termínu krajský úřad.

–   Podáním přihlášky není dotčeno právo uchazeče podat přihlášku ke vzdělávání ve střední škole podle § 60a. Uchazeč v přihlášce uvede údaj o škole, na které bude konat jednotnou zkoušku.

V návaznosti na stávající postup konání talentových zkoušek se upřesňuje organizace a termíny konání talentové zkoušky (souvisí s právem uchazeče podat přihlášky na dvě školy v prvním kole přijímacího řízení). Ve škole se bude muset konat talentová zkouška ve dvou termínech, ze kterých si uchazeč jeden vybere a uvede v přihlášce. Tím se umožňuje uchazeči účast na talentové zkoušce, i když na jím vybraných školách jsou tyto termíny stejné.

První kolo a kritéria přijímacího řízení vyhlašuje ředitel školy do 31. října; uchazeč stejně jako dosud podává přihlášku do všech forem vzdělávání do 30. listopadu.

V návaznosti na dobu, po kterou může uchazeč uplatnit zápisový lístek (10 pracovních dnů), byla upřesněna lhůta pro vydání rozhodnutí v přijímacím řízení do oborů s talentovou zkouškou.

§ 63

Přijímání do vyššího ročníku vzdělávání ve střední škole

Ředitel školy může uchazeče přijmout do vyššího než prvního ročníku vzdělávání ve střední škole. V rámci přijímacího řízení může ředitel školy po posouzení dokladů uchazeče o předchozím vzdělávání stanovit jako podmínku přijetí vykonání zkoušky, a určit její obsah, termín, formu a kritéria hodnocení, a to v souladu s rámcovým vzdělávacím programem příslušného oboru vzdělání. V případě, že ředitel školy rozhodne o přijetí uchazeče, určí ročník, do něhož bude uchazeč zařazen.

komentář k § 63

Zákon také umožňuje přijímat žáky přímo do vyšších ročníků, pokud úroveň jejich znalostí je na dostatečné úrovni. Kompetenci pro rozhodnutí o přijetí do vyššího ročníku a stanovení podmínek pro přijetí má ředitel školy. Při přijímání do vyššího ročníku střední školy se uplatní také institut uznání dosaženého vzdělání (§ 70), který umožní lépe přizpůsobit obsah a organizaci vzdělávání individuální situaci žáka.

§ 64

Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem náležitosti a postup podání přihlášky ke vzdělávání ve střední škole, včetně dokladů, které jsou její součástí, další bližší podmínky organizace, náležitostí a průběhu přijímacího řízení, obsah a rozsah učiva a dovedností uchazečů ověřovaných při jednotné zkoušce, způsob zadávání, formu a délku trvání jednotné zkoušky, způsob označování zadání jednotné zkoušky za informaci veřejně nepřístupnou, podrobnosti o způsobu předávání údajů z přihlášek podle § 60a odst. 6, o způsobu a formě vedení evidencí podle § 60b odst. 3 a způsobu ochrany údajů v nich obsažených, pravidla pro uzpůsobení podmínek pro konání jednotné zkoušky uchazeče se speciálními vzdělávacími potřebami a dále podrobnosti o přijímání do vyššího než prvního ročníku.

komentář k § 64

Zmocnění bylo naplněno vyhláškou č. 671/­2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o organizaci přijímacího řízení ke vzdělávání ve středních školách.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. v ustanovení s účinností k 1. 9. 2016 doplnila zmocnění pro MŠMT, aby prováděcím předpisem stanovilo podrobnosti přijímacího řízení související zejména s formou, délkou trvání a dalšími pravidly pro konání přijímací zkoušky z Českého jazyka a literatury a z Matematiky.

Organizace středního vzdělávání

§ 65

(1) Vzdělávání ve střední škole se člení na teoretické a praktické vyučování a výchovu mimo vyučování, praktické vyučování se člení na odborný výcvik, cvičení, učební praxi a odbornou nebo uměleckou praxi a sportovní přípravu, a to podle jednotlivých oborů vzdělání. Odborná nebo umělecká praxe a sportovní příprava může být uskutečňována i v období školních prázdnin po dobu stanovenou rámcovým vzdělávacím programem.

(2) Praktické vyučování se uskutečňuje ve školách a škol­ských zařízeních nebo na pracovištích fyzických nebo právnických osob, které mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání a uzavřely se školou smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování a pod­mínkách pro jeho konání.

(3) Na žáky se při praktickém vyučování vztahují ustanovení zákoníku práce, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky žen a mladistvých, a další předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.

(4) Při praktickém vyučování smějí žáci pod přímým dohledem nebo dozorem osoby s odbornou způsobilostí podle jiného právního předpisu61) nakládat s nebezpečnými chemickými látkami nebo směsmi nebo vykonávat činnosti spojené s nebezpečnou expozicí prachu, které jsou stanoveny v prováděcím právním předpise. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem seznam látek, směsí a prachů uvedených ve větě první, podmínky nakládání s látkami a směsmi a podmínky výkonu činností spojených s nebezpečnou expozicí prachů.

komentář k § 65

Zákon stanoví základní rysy organizace středního vzdělávání. Členění vzdělávání na jednotlivé složky vychází ze zavedené praxe výuky. Bližší podrobnosti jsou uvedeny ve vyhlášce č. 13/­2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři. Výslovně se stanoví, že odborná nebo umělecká praxe a sportovní příprava může být uskutečňována i v období školních prázdnin (uvedené je vázáno na úpravu v rámcovém vzdělávacím programu).

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 doplnila ustanovení o nový odstavec 4, který stanoví, že při praktickém vyučování smějí žáci pod přímým dohledem nebo dozorem osoby s odbornou způsobilostí podle jiného právního předpisu nakládat s nebezpečnými chemickými látkami nebo směsmi nebo vykonávat činnosti spojené s nebezpečnou expozicí prachu, které jsou stanoveny v prováděcím právním předpise. MŠMT stanoví prováděcím právním předpisem seznam látek, směsí a prachů uvedených ve větě první, podmínky nakládání s látkami a směsmi a podmínky výkonu činností spojených s nebezpečnou expozicí prachů.

V podstatě se tak zpřesnila zásada uvedená v odstavci 3, a to že na žáky se při praktickém vyučování vztahují ustanovení zákoníku práce, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky žen a mladistvých, a další předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.

Důvodem jsou změny, které nastaly v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v zákoně č. 258/­2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví v souvislosti se zrušením zákona č. 356/­2003 Sb. k 1. 1. 2012 a s transposicí přímo použitelných předpisů ES – zejména Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/­2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek.

Průběh středního vzdělávání

§ 66

(1) Uchazeč se stává žákem střední školy prvním dnem školního roku, popřípadě dnem uvedeným v roz­hod­nutí o přijetí.

(2) V průběhu středního vzdělávání se žákovi umožňuje přestup do jiné střední školy, změna oboru vzdělání, přerušení vzdělávání, opakování ročníku a uznání předchozího vzdělání podle § 70, a to na základě písemné žádosti. Součástí žádosti zákonného zástupce nezletilého žáka je souhlas žáka.

(3) Ředitel školy může žákovi povolit změnu oboru vzdělání. V rámci rozhodování o změně oboru vzdělání může ředitel školy stanovit rozdílovou zkoušku a určit její obsah, rozsah, termín a kritéria jejího hodnocení.

(4) O přestupu žáka střední školy do jiné střední školy rozhoduje ředitel školy, do které se žák hlásí. V rámci rozhodování o přestupu žáka, zejména pokud má při přestupu dojít ke změně oboru vzdělání, může ředitel školy stanovit rozdílovou zkoušku a určit její obsah, rozsah, termín a kritéria jejího hodnocení. Žák přestává být žákem školy, z níž přestoupil, dnem předcházejícím dni přijetí na jinou školu. O přijetí žáka informuje ředitel školy bez zbytečného odkladu ředitele školy, z níž žák přestoupil. Ředitel školy, z níž žák přestupuje, zašle do pěti pracovních dnů poté, co se dozvěděl o přijetí žáka na jinou školu, řediteli této školy kopii dokumentace žáka ze školní mat­riky.

(5) Ředitel školy může žákovi, který splnil povinnou školní docházku, přerušit vzdělávání, a to na dobu nejvýše dvou let. Po dobu přerušení vzdělávání žák není žákem této školy. Po uplynutí doby přerušení vzdělávání pokračuje žák v tom ročníku, ve kterém bylo vzdělávání přerušeno, popřípadě se souhlasem ředitele školy ve vyšším ročníku, prokáže-li odpovídající znalosti. Ředitel školy na žádost ukončí přerušení vzdělávání i před uplynutím doby přerušení, nebrání-li tomu závažné důvody.

(6) Ředitel školy je povinen přerušit vzdělávání žákyni z důvodu těhotenství a mateřství, jestliže praktické vyučování probíhá na pracovištích nebo na pracích zakázaných těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu, nebo jestliže vyučování podle lékařského posudku ohrožuje těhotenství žákyně.

(7) Ředitel školy může žákovi, který splnil povinnou školní docházku a který na konci druhého pololetí neprospěl nebo nemohl být hodnocen, povolit opakování ročníku po posouzení jeho dosavadních studijních výsledků a důvo­dů uvedených v žádosti žák, který plní povinnou školní docházku, v těchto případech opakuje ročník vždy.

komentář k § 66

Zákon uvádí, kdy se uchazeč stává žákem střední školy. V naprosté většině případů se žáci přijímají od 1. září školního roku, jen výjimečně (např. z důvodu přestupu, změny oboru vzdělání apod.) se žáci přijímají i v průběhu školního roku. Na rozdíl od předchozí právní úpravy je výslovně stanoveno, že po splnění povinné školní docházky lze opakování ročníku povolit pouze žákovi, který nesplnil podmínky pro postup do vyššího ročníku nebo jej neukončil úspěšně.

§ 67

(1) Zletilý žák nebo zákonný zástupce nezletilého žáka je povinen doložit důvody nepřítomnosti žáka ve vyučování nejpozději do 3 kalendářních dnů od počátku jeho nepřítomnosti.

(2) Ředitel školy může ze závažných důvodů, zejména zdravotních, uvolnit žáka na žádost zcela nebo zčásti z vyučování některého předmětu žáka uvedené v § 16 odst. 9 může také uvolnit z provádění určitých činností, popřípadě rozhodnout, že tento žák nebude v některých předmětech hodnocen. Žák nemůže být uvolněn z předmětu rozhodujícího pro odborné zaměření absolventa. V předmětu tělesná výchova ředitel školy uvolní žáka z vyučování na základě posudku vydaného registrujícím lékařem, pokud má být žák uvolněn na pololetí školního roku nebo na školní rok. Žák není z předmětu, z něhož byl zcela uvolněn, hodnocen.

(3) Podmínky pro omlouvání neúčasti žáka ve vyučování a pro uvolňování žáka z vyučování stanoví školní řád.

komentář k § 67

Zákon v návaznosti na § 22 stanoví povinnosti žáka, popř. zákonného zástupce nezletilého žáka v případech, kdy se žák nemůže účastnit vyučování (zákon stanoví pouze to nejnutnější, konkrétní pravidla pro uvolňování z vyučování a omlouvání nepřítomnosti budou stanovena ve školním řádu školy) a je stanovena kompetence ředitele školy uvolnit žáka z vyučování některému předmětu.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. provedla v ustanovení dvě změny. První se týkala zrušení pojmu „zdravotní postižení“ a zavedení podpůrných opatření podle § 16, tato změna nabyla účinnosti 1. 9. 2016.

Druhá změna s účinností k 1. 5. 2015 se týkala věty třetí, kde se slova „písemné doporučení registrujícího lékaře nebo odborného lékaře“ nahradila slovy „posudku vydaného registrujícím lékařem, pokud má být žák uvolněn na pololetí školního roku nebo na školní rok.“

§ 68

(1) Žák, který splnil povinnou školní docházku, může zanechat vzdělávání na základě písemného sdělení doručeného řediteli školy. Součástí sdělení nezletilého žáka je souhlas jeho zákonného zástupce. Žák přestává být žákem střední školy dnem následujícím po dni doručení tohoto sdělení řediteli školy, popřípadě dnem uvedeným ve sdělení o zanechání vzdělávání, pokud jde o den pozdější.

(2) Jestliže se žák, který splnil povinnou školní docházku, neúčastní po dobu nejméně 5 vyučovacích dnů vyučování a jeho neúčast není omluvena, vyzve ředitel školy písemně zletilého žáka nebo zákonného zástupce nezletilého žáka, aby neprodleně doložil důvody žákovy nepřítomnosti zároveň upozorní, že jinak bude žák posuzován, jako by vzdělávání zanechal. Žák, který do 10 dnů od doručení výzvy do školy nenastoupí nebo nedoloží důvod nepřítomnosti, se posuzuje, jako by vzdělávání zanechal posledním dnem této lhůty tímto dnem přestává být žákem školy.

(3) Žák, který po splnění povinné školní docházky nepostoupil do vyššího ročníku, přestává být žákem školy posledním dnem příslušného školního roku nebo po tomto dni dnem následujícím po dni, kdy nevykonal opravnou zkoušku nebo neprospěl při hodnocení v náhradním termínu, anebo dnem následujícím po dni nabytí právní moci rozhodnutí o nepovolení opakování ročníku.

komentář k § 68

Zákon explicitně upravuje, jakým okamžikem přestává být žák žákem střední školy v ostatních případech neupravených předchozími ustanovení. Uvedené je významné s ohledem na postavení žáka pro sociální účely.

Pro praxi je důležité, že při předložení oznámení žáka o zanechání vzdělávání (ukončení studia) nerozhoduje ředitel ve smyslu rozhodování o právech a povinnostech v oblasti státní správy podle § 165 odst. 2. Podstatný rozdíl mezi vydáním rozhodnutí a pouhým oznámením je v tom, že u takto oznamované skutečnosti nelze použít opravného prostředku, tj. nelze se nijak odvolat. Po podání vlastního oznámení žáka o zanechání studia tedy není třeba souhlasu školy, právní účinek nastává ihned a je nevratný.

§ 69

Hodnocení výsledků vzdělávání
žáků

(1) Každé pololetí se vydává žákovi vysvědčení. Za první pololetí lze žákovi vydat místo vysvědčení výpis z vysvědčení.

(2) Hodnocení výsledků vzdělávání žáka na vysvědčení je vyjádřeno klasifikací nebo slovně nebo kombinací obou způsobů. O způsobu hodnocení rozhoduje ředitel školy se souhlasem školské rady.

(3) Škola převede slovní hodnocení do klasifikace nebo klasifikaci do slovního hodnocení v případě přestupu žáka na školu, která hodnotí odlišným způsobem, a to na žádost této školy, zletilého žáka nebo zákonného zástupce nezletilého žáka.

(4) Do vyššího ročníku postoupí žák, který na konci druhého pololetí příslušného ročníku prospěl ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem, s výjim­kou předmětů, z nichž se žák nehodnotí. Hodnocení žáka v odborných předmětech, které stanoví rámcový vzdělávací program v uměleckých oborech, se uskutečňuje po vykonání komisionální zkoušky.

(5) Nelze-li žáka hodnotit na konci prvního pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za první pololetí bylo provedeno nejpozději do konce června. Není-li možné žáka hodnotit ani v náhradním termínu, žák se za první pololetí nehodnotí. Není-li žák hodnocen z povinného předmětu vyučovaného pouze v prvním pololetí ani v náhradním termínu, neprospěl.

(6) Nelze-li žáka hodnotit na konci druhého pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za druhé pololetí bylo provedeno nejpozději do konce září následujícího školního roku. Do doby hodnocení navštěvuje žák nejbližší vyšší ročník. Není-li žák hodnocen ani v tomto termínu, neprospěl.

(7) Žák, který na konci druhého pololetí neprospěl nejvýše ze 2 povinných předmětů, nebo žák, který neprospěl na konci prvního pololetí nejvýše ze 2 povinných předmětů vyučovaných pouze v prvním pololetí, koná z těchto předmětů opravnou zkoušku nejpozději do konce příslušného školního roku v termínu stanoveném ředitelem školy. Opravné zkoušky jsou komisio­nální.

(8) Žák, který nevykoná opravnou zkoušku úspěšně nebo se k jejímu konání nedostaví, neprospěl. Ze závažných důvodů může ředitel školy žákovi stanovit náhradní termín opravné zkoušky nejpozději do konce září následujícího školního roku. Do doby náhradního termínu opravné zkoušky navštěvuje žák nejbližší vyšší ročník.

(9) Má-li zletilý žák nebo zákonný zástupce nezletilého žáka pochybnosti o správnosti hodnocení na konci prvního nebo druhého pololetí, může do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se o hodnocení prokazatelně dozvěděl, nejpozději však do 3 pracovních dnů od vydání vysvědčení, požádat ředitele školy o přezkoumání výsledků hodnocení žáka; je-li vyučujícím žáka v daném předmětu ředitel školy, krajský úřad. Pokud není dále stanoveno jinak, ředitel školy nebo krajský úřad nařídí komisionální přezkoušení žáka, které se koná nejpozději do 14 dnů od doručení žádosti nebo v ter­mínu dohodnutém se zákonným zástupcem žáka. Česká školní inspekce poskytne součinnost na žádost ředitele školy nebo krajského úřadu.

(10) V případě, že se žádost o přezkoumání výsledků hodnocení týká hodnocení chování nebo předmětů výchovného zaměření, posoudí ředitel školy, je-li vyučujícím žáka v daném předmětu výchovného zaměření ředitel školy, krajský úřad, dodržení pravidel pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků podle § 30 odst. 2. V případě zjištění porušení těchto pravidel ředitel školy nebo krajský úřad výsledek hodnocení změní; nebyla-li pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků porušena, výsledek hodnocení potvrdí, a to nejpozději do 14 dnů ode dne doručení žádosti. Česká školní inspekce poskytne součinnost na žádost ředitele školy nebo krajského úřadu.

(11) V odůvodněných případech může krajský úřad rozhodnout o konání opravné zkoušky a komisionálního přezkoušení podle odstavce 9 na jiné střední škole. Zkoušky se na žádost krajského úřadu účastní školní inspektor.

(12) Ustanovení tohoto paragrafu se přiměřeně vztahuje i na hodnocení vzdělávání členěného do jiných ucelených částí učiva.

komentář k § 69

Hodnocení žáků ve středních školách obsahuje obdobné prvky jako hodnocení v případě základního vzdělávání, tj. rozlišuje se hodnocení klasifikací a slovním hodnocením, nebo jejich kombinací.

Oproti základnímu vzdělávání je k postupu do vyššího ročníku nutné prospět ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem příslušného oboru vzdělání, ve kterém se žák vzdělává.

V odborných předmětech stanovených rámcovým vzdělávacím programem uměleckých oborů vzdělání se žák hodnotí na základě vykonání komisionální zkoušky.

§ 70

Uznávání dosaženého vzdělání

Ředitel školy uzná ucelené dosažené vzdělání žáka podle § 66, pokud je doloženo dokladem o tomto vzdělání nebo jiným prokazatelným způsobem. Částečné vzdělání žáka může ředitel školy uznat, pokud je doloženo dokladem o tomto vzdělání nebo jiným prokazatelným způsobem a od doby jeho dosažení neuplynulo více než 10 let nebo pokud žák znalosti z tohoto vzdělání prokáže při zkoušce stanovené ředitelem školy. Uzná-li ředitel školy dosažené vzdělání žáka, uvolní žáka z vyučování a hodnocení v rozsa­hu uznaného vzdělání.

komentář k § 70

Zákon upravuje uznávání dosaženého vzdělání žáka pro účely jeho vzdělávání ve střední škole. Účelem tohoto ustanovení je zvýšit prostupnost systému vzdělávání a otevřít systém počátečního vzdělávání principu celoživotního učení. V souladu s tímto ustanovením budou přicházet v úvahu v zásadě dva druhy případů, a to uznání uceleného dosaženého vzdělání žáka a uznání částečného vzdělání žáka.

Souvislost má také zákon č. 179/­2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Při jeho přijetí byl školský zákon rozšířen o § 113b.

§ 71

Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podrobnosti o organizaci a průběhu středního vzdělávání, teoretickém a praktickém vyučování a výchově mimo vyučování, dále náležitosti smlouvy o obsahu, rozsahu a pod­mínkách praktického vyučování, podrobnosti o hodnocení výsledků vzdělávání žáků a jeho náležitostech a podmínky uznávání předchozího vzdělání.

komentář k § 71

Uvedené zmocnění je naplněno vyhláškou č. 13/­2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři.

HLAVA II

UKONČOVÁNÍ STŘEDNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ

Způsoby ukončování středního
vzdělávání

§ 72

(1) Vzdělávání ve vzdělávacích programech v oborech vzdělání vedoucích k dosažení středního vzdělání se ukončuje závěrečnou zkouškou. Dokladem o dosažení středního vzdělání je vysvědčení o závěrečné zkoušce.

(2) Vzdělávání ve vzdělávacích programech v oborech vzdělání vedoucích k dosažení středního vzdělání s výučním listem se ukončuje závěrečnou zkouškou. Dokladem o do­sažení středního vzdělání s výučním listem je vysvědčení o závěrečné zkoušce a výuční list.

(3) Vzdělávání ve vzdělávacích programech v oborech vzdělání vedoucích k dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou se ukončuje maturitní zkouškou. Dokladem o do­sažení středního vzdělání s maturitní zkouškou je vysvědčení o maturitní zkoušce.

(4) Vysvědčení o závěrečné zkoušce a vysvědčení o ma­­­turitní zkoušce jsou opatřena doložkou o získání příslušného stupně vzdělání.

komentář k § 72

Zákon upravuje způsoby ukončování studia v oblasti středního vzdělávání a doklady osvědčující úspěšné zakončení studia. Pro obory vzdělání, v nichž se dosahuje středního vzdělání, je stanovena závěrečná zkouška (její náležitosti jsou upraveny v § 74). Způsob ukončování vzdělávání se v případě vzdělání vedoucího k získání stupně středního vzdělání s výučním listem v podstatě nemění.

Výrazně se však změnil způsob ukončování v oborech vzdělání končících maturitní zkouškou (§ 77 a následující) zavedením společné části maturitní zkoušky a dílčí reformou profilové části maturitní zkoušky.

§ 73

Účelem závěrečné zkoušky a maturitní zkoušky je ověřit, jak žáci dosáhli cílů vzdělávání stanovených rámcovým a školním vzdělávacím programem v příslušném oboru vzdělání, zejména ověřit úroveň klíčových vědomostí, a do­vedností žáka, které jsou důležité pro jeho další vzdělávání nebo výkon povolání nebo odborných činností.

komentář k § 73

Zákon stanoví obecně účel závěrečné zkoušky.

Závěrečná zkouška

§ 74

(1) Závěrečná zkouška se skládá

a)  v oborech vzdělání, v nichž se dosahuje středního vzdělání s výučním listem, z písemné zkoušky a ústní zkoušky a praktické zkoušky z odborného výcviku,

b)  v oborech vzdělání, v nichž se dosahuje středního vzdělání, z praktické zkoušky z odborných předmětů a teoretické zkoušky z odborných předmětů.

(2) Žák může konat závěrečnou zkoušku, pokud úspěšně ukončil poslední ročník středního vzdělávání.

(3) Termíny konání závěrečných zkoušek stanoví ředitel školy. V závěrečných zkouškách podle odstavce 1 písm. a) škola využívá jednotných zadání a související zkušební dokumentace. Tato zadání a zkušební dokumentaci připravuje a školám zpřístupňuje ministerstvo nebo právnická osoba zřízená a pověřená ministerstvem zpracováním jednotných zadání závěrečných zkoušek a zkušební dokumentace. Škola je povinna zabezpečit zadání a související dokumentaci proti jejich zneužití. Pro závěrečné zkoušky podle odstavce 1 písm. b) stanoví témata, obsah, formu a pojetí zkoušek ředitel školy.

(4) Před zahájením ústní zkoušky, popřípadě praktické zkoušky se žáci neúčastní vyučování po dobu 4 vyučovacích dnů v termínu stanoveném ředitelem školy.

(5) Závěrečná zkouška je veřejná s výjimkou písemných zkoušek a jednání zkušební komise o hodnocení žáka praktické zkoušky jsou neveřejné v případech, kdy je to nutné z důvodu ochrany zdraví, bezpečnosti práce a u zdra­votnických oborů z důvodu ochrany soukromí pacienta.

(6) Závěrečná zkouška se koná před zkušební komisí. V případě, že organizace či délka písemné nebo praktické zkoušky vylučuje stálou přítomnost zkušební komise při zkoušce, určí její předseda člena zkušební komise, který odpovídá za řádný průběh zkoušky.

(7) Předsedu zkušební komise jmenuje do konce února příslušného školního roku krajský úřad. Jmenování je platné pro zkoušky konané v daném kalendářním roce. Krajský úřad může pro termín opravných zkoušek a náhradních zkoušek omezit počet zkušebních komisí a určit žákovi v dané škole jinou komisi, než před kterou konal nebo měl konat zkoušku v řádném termínu; v takovém případě pozbývá platnosti jmenování předsedy zkušební komise, před níž nebudou opravné zkoušky ani náhradní zkoušky konány; o této skutečnosti informuje krajský úřad ředitele školy a předsedu zkušební komise nejpozději do 30. června. Ostatní členy zkušební komise jmenuje ředitel školy. V oborech vzdělání, v nichž se dosahuje středního vzdělání s výučním listem, jmenuje ředitel školy členem zkušební komise také odborníka z praxe.

(8) Předseda zkušební komise

a)  má odbornou kvalifikaci v příslušném nebo příbuzném oboru a vykonával přímou pedagogickou činnost nejméně 5 let,

b)  nesmí být v základním pracovněprávním ani jiném obdobném vztahu ke škole, na níž bude funkci vykonávat,

c)  nebyl vyučujícím žáků, kteří konají závěrečnou zkoušku, v průběhu jejich středního vzdělávání.

(9) Předseda zkušební komise

a)  řídí práci zkušební komise a odpovídá za její činnost,

b)  odpovídá za řádný průběh zkoušek a klasifikaci,

c)  je oprávněn vyloučit žáka ze zkoušky v případě, že žák použil nedovolené pomůcky nebo průběh zkoušky jinak vážně narušil o vyloučení žáka ze zkoušky rozhodne předseda zkušební komise bezprostředně,

d)  oznamuje žákovi hodnocení jednotlivých zkoušek závěrečné zkoušky.

(10) Zkušební komise rozhoduje o klasifikaci žáka z jednotl­ivých zkoušek na návrh členů zkušební komise hlasováním. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy zkušební komise.

komentář k § 74

Zákon upravuje, z čeho se skládá závěrečná zkouška jednak v oborech vzdělání, v nichž nedosahuje středního vzdělání s výučním listem, jednak v oborech vzdělání, v nichž se dosahuje středního vzdělání. V prvním případě zkouška obsahuje také praktickou zkoušku z odborného výcviku. Podmínkou konání závěrečné zkoušky je úspěšné ukončení posledního ročníku vzdělávání.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 stanovila v odstavci 3 povinnost středních škol uskutečňovat závěrečnou zkoušku v oborech středního vzdělání s výučním listem podle jednotných zadání garantovaných MŠMT a v odstavci 8 provedla legislativně technickou změnu, která souvisela s definicí pojmu základní pracovněprávní vztah v § 3 zákoníku práce.

§ 75

(1) Žák vykoná závěrečnou zkoušku úspěšně, pokud úspěšně vykoná všechny zkoušky, které jsou její součástí.

(2) V případě, že žák zkoušku, která je součástí závěrečné zkoušky, vykonal neúspěšně, může konat opravnou zkoušku, a to nejvýše dvakrát z každé zkoušky. Pokud se žák ke zkoušce nedostaví a svou nepřítomnost řádně omluví nejpozději do 3 pracovních dnů od konání zkoušky předsedovi zkušební komise nebo nekoná závěrečnou zkoušku z důvodu neukončení posledního ročníku vzdělávání, má právo konat náhradní zkoušku v termínu stanoveném zkušební komisí. Nedodržení stanovené lhůty může v závažných případech předseda zkušební komise prominout. Konáním náhradní zkoušky není dotčeno právo žáka konat opravnou zkoušku.

(3) Žák přestává být žákem školy dnem následujícím po dni, v němž úspěšně vykonal závěrečnou zkoušku. Nevykonal-li žák závěrečnou zkoušku v řádném termínu, přestává být žákem školy 30. června roku, v němž měl vzdělávání řádně ukončit. Jestliže se žák ke zkoušce bez řádné omluvy nedostavil, jeho omluva nebyla uznána nebo byl ze zkoušky vyloučen, posuzuje se, jako by zkoušku vykonal neúspěšně.

(4) Žák může závěrečnou zkoušku vykonat nejpozději do 5 let od data, kdy přestal být žákem školy podle odstavce 3 věty druhé.

komentář k § 75

Na rozdíl od právní úpravy před r. 2004 opakuje žák jen ty závěrečné zkoušky, které vykonal neúspěšně, a to každou zkoušku může opakovat dvakrát. Dále je výslovně upraveno, kdy žák přestává být žákem školy, což je významné především s ohledem na postavení žáka pro sociální účely.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 zpřesnila odstavec 4, který původně stanovil, že závěrečnou zkoušku lze vykonat nejpozději do 5 let od úspěšného ukončení posledního ročníku vzdělávání. Žák může závěrečnou zkoušku vykonat nejpozději do 5 let od data, kdy přestal být žákem školy v případě, že nevykonal závěrečnou zkoušku v řádném termínu a z toho důvodu přestal být žákem školy 30. června roku, v němž měl vzdělávání řádně ukončit.

§ 76

Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podrobnosti o pojetí, obsahu a průběhu závěrečných zkoušek, termínech jejich konání, stanovení předmětů, z nichž se závěrečná zkouška koná, složení zkušební komise, způsobu hodnocení žáků a o opravných zkouškách a zkouš­kách v náhradním ­termínu.

komentář k § 76

Toto zmocnění bylo naplněno vydáním vyhlášky č. 47/­2005 Sb., o ukončování vzdělávání ve středních školách závěrečnou zkouškou a o ukončování vzdělávání v konzervatoři absolutoriem.

Maturitní zkouška

§ 77

Maturitní zkouška se skládá ze společné a profilové části. Žák úspěšně vykoná část maturitní zkoušky, pokud úspěšně vykoná všechny povinné zkoušky, ze kterých se tato část skládá. Žák získá střední vzdělání s maturitní zkouškou, jestliže úspěšně vykoná obě části maturitní zkoušky.

komentář k § 77

Nové pojetí maturitních zkoušek zavedlo tzv. společnou část maturitní zkoušky, která je stanovena státem. K úspěšnému dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou musí žák složit všechny povinné zkoušky obou částí maturitní zkoušky.

Nové pojetí maturitních zkoušek zavedlo tzv. společnou část maturitní zkoušky, která je stanovena státem. K úspěšnému dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou musí žák složit všechny povinné zkoušky obou částí maturitní zkoušky.

Důležité

     Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 ustanovení zpřesnila, když výslovně stanoví, že žák úspěšně vykoná část maturitní zkoušky, pokud úspěšně vykoná všechny povinné zkoušky, ze kterých se tato část skládá. Samozřejmě pokud žák úspěšně vykoná obě části maturitní zkoušky, získá střední vzdělání s maturitní zkouškou.

§ 78

Společná část maturitní zkoušky

(1) Zkušebními předměty společné části maturitní zkoušky jsou

a)  český jazyk a literatura,

b)  cizí jazyk, který si žák zvolí z nabídky stanovené prováděcím právním předpisem; žák může zvolit pouze takový cizí jazyk, který je vyučován ve škole, jíž je žákem, a

c)  matematika.

(2) Společná část maturitní zkoušky se skládá ze zkoušky z českého jazyka a literatury a druhé zkoušky, pro kterou si žák na přihlášce k maturitní zkoušce zvolí jeden ze zkušebních předmětů uvedených v odstavci 1 písm. b) a c).

(3) Zkoušky společné části maturitní zkoušky se konají formou didaktického testu. Didaktickým testem se pro účely tohoto zákona rozumí písemný test, který je jednotně zadáván a centrálně vyhodnocován, a to způsobem a podle kritérií stanovených prováděcím právním předpisem.

(4) Žák se může ve společné části dále přihlásit až ke dvěma nepovinným zkouškám ze zkušebních předmětů podle odstavce 1 písm. b) a c) a ze zkušebního předmětu matematika rozšiřující.

komentář k § 78

Zkušebními předměty společné části maturitní zkoušky jsou Český jazyk a literatura, cizí jazyk, (který si žák zvolí z nabídky stanovené prováděcím právním předpisem) a Matematika.

Novela provedená zákonem č. 178/2016 Sb. stanovila, že zkušebními předměty společné části maturitní zkoušky jsou

a)  český jazyk a literatura,

b)  cizí jazyk, který si žák zvolí z nabídky stanovené prováděcím právním předpisem; žák může zvolit pouze takový cizí jazyk, který je vyučován ve škole, jíž je žákem, a

c)  matematika.

Od listopadu 2020 to však mělo platit pouze v případě oborů, které budou stanoveny v nařízení vlády. Povinné zkoušky společné části maturitní zkoušky měly tvořit i zkušební předměty oborů, které budou stanoveny v nařízení vlády.

Důležité

     Novela č. 258/2020 Sb. s účinností od 1. 10. 2020 celé ustanovení nově formuluje a stanoví skladbu povinných zkušebních předmětů společné části maturitní zkoušky žáka. Jedná se o český jazyk a literatura a volbu mezi cizím jazykem a matematikou, to platí pro žáky všech oborů vzdělání. Současně se nově určuje, že všechny zkoušky společné části maturitní zkoušky se budou od jarního zkušebního období 2021 konat pouze formou didaktického testu. Do portfolia nepovinných zkoušek společné části se nově zařazuje zkušební předmět „Matematika rozšiřující“.

§ 78a

(1) Rozsah vědomostí a dovedností, které mohou být ověřovány zkouškami společné části maturitní zkoušky, stanoví ministerstvo v katalozích požadavků zkoušek společné části maturitní zkoušky (dále jen „katalog“) pro příslušný zkušební předmět. Katalogy ministerstvo zveřejní vždy nejpozději 48 měsíců před termínem konání zkoušek způsobem umožňujícím dálkový přístup; to neplatí pro zkušební předmět matematika rozšiřující.

(2) Zkoušky společné části maturitní zkoušky jsou neveřejné. Účast je povolena žákům konajícím zkoušku, pedagogickému pracovníkovi pověřenému funkcí zadavatele zkoušky (dále jen „zadavatel“), školnímu maturitnímu komisaři (dále jen „komisař“), řediteli školy a školním inspektorům České školní inspekce. V případě žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je povolena též účast osob zajišťujících asistenci nebo službu tlumočení do znakového jazyka nebo do dalších komunikačních systémů, a to za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem.

(3) Zkoušky společné části maturitní zkoušky může žák konat, pokud úspěšně ukončil poslední ročník středního vzdělávání.

(4) Před konáním každé ze zkoušek společné části maturitní zkoušky je žák povinen předložit zadavateli svůj průkaz totožnosti opatřený fotografií. Nepředložení průkazu totožnosti nebo důvodné pochybnosti o totožnosti žáka, který jej předkládá, mohou být důvodem pro nepřipuštění žáka ke zkoušce. Důvody nepřipuštění žáka ke zkoušce zaznamená zadavatel v protokolu o maturitní zkoušce.

-  Ustanovení § 78a pozbývá platnosti dnem 30. září 2025.

komentář k § 78a

Rozsah vědomostí a dovedností, které mohou být ověřovány zkouškami společné části maturitní zkoušky, stanoví MŠMT v Katalozích požadavků zkoušek společné části maturitní zkoušky pro příslušný zkušební předmět. Podle stávající právní úpravy Katalogy MŠMT zveřejní vždy nejpozději 24 měsíců před termínem konání zkoušek způsobem umožňujícím dálkový přístup. Zkoušky a dílčí zkoušky společné části maturitní zkoušky konané formou didaktického testu a písemné práce jsou neveřejné. Dílčí zkoušky společné části maturitní zkoušky konané ústní formou jsou veřejné.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 změnila termíny zveřejňování Katalogů a uložila MŠMT povinnost zveřejnit je vždy nejpozději 48 měsíců před termínem konání zkoušek.

Podle tohoto ustanovení platí, že rozsah vědomostí a dovedností, které mohou být ověřovány zkouškami společné části maturitní zkoušky, stanoví MŠMT v Katalozích požadavků zkoušek společné části maturitní zkoušky pro příslušný zkušební předmět. Podle stávající právní úpravy Katalogy MŠMT zveřejní vždy nejpozději 48 měsíců před termínem konání zkoušek způsobem umožňujícím dálkový přístup. Zkoušky a dílčí zkoušky společné části maturitní zkoušky konané formou didaktického testu a písemné práce jsou neveřejné. Dílčí zkoušky společné části maturitní zkoušky konané ústní formou jsou veřejné.

Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 v tomto ustanovení provedla celkem 6 změn.

Předně v odstavci 1 stanovila výjimku 5 let pro předmět matematika rozšiřující (v návaznosti na bod 2 článku V tohoto zákona – Účinnost) od nabytí účinnosti zákona ohledně povinnosti zveřejnit v katalogu požadavků zkoušek společné části maturitní zkoušky rozsah vědomostí a dovedností, které mohou být ověřovány zkouškami společné části maturitní zkoušky, nejpozději 48 nejpozději 48 měsíců před termínem konání zkoušek způsobem umožňujícím dálkový přístup. Sama povinnost uvedený rozsah vědomostí a dovedností pro předmět matematika rozšiřující v katalogu zveřejnit zůstává nedotčena.

V odstavci 2 se jedná o legislativně technickou změnu v návaznosti na nové znění § 78 odst. 2 zákona. Nově pouze platí, že zkoušky společné části maturitní zkoušky jsou neveřejné.

Předmětné ustanovení v odstavci 3 stanovilo, že dílčí zkoušky společné části maturitní zkoušky konané ústní formou jsou veřejné a v odstavci 4, že dílčí zkoušky konané formou didaktického testu a ústní formou může žák konat, pokud úspěšně ukončil poslední ročník středního vzdělávání.

Novela zákona explicitně formuluje podmínky, za nichž žák může konat zkoušky společné části maturitní zkoušky, tj. didaktické testy. Zkoušky společné části maturitní zkoušky může žák konat, pokud úspěšně ukončil poslední ročník středního vzdělání.

Zároveň byl zrušen odstavec 4 ustanovení a odstavce5 a 6 se přečíslovávají.

V novém odstavci 4 došlo pouze k legislativně technické změně. Žák je povinen před konáním každé ze zkoušek společné části maturitní zkoušky předložit svůj průkaz totožnosti opatřený fotografií pouze zadavateli a již ne předsedovi zkušební maturitní komise.

Odstavec 5 o tom, že žák vykoná úspěšně společnou část maturitní zkoušky, pokud úspěšně vykoná všechny povinné zkoušky, ze kterých se skládá společná část maturitní zkoušky, byl s ohledem na celkově nově zpřesněnou formulaci celého ustanovení zrušen.

§ 79

Profilová část maturitní
zkoušky

(1) Profilová část maturitní zkoušky se skládá ze zkoušky z českého jazyka a literatury, a pokud si žák ve společné části maturitní zkoušky zvolil cizí jazyk, ze zkoušky z tohoto cizího jazyka, a z dalších 2 nebo 3 povinných zkoušek. Počet dalších povinných zkoušek pro daný obor vzdělání stanoví rámcový vzdělávací program. Ve školách a třídách s vyučovacím jazykem národnostní menšiny je jednou z povinných zkoušek zkouška z jazyka národnostní menšiny.

(2) Žák může dále v rámci profilové části maturitní zkoušky konat nejvýše 2 nepovinné zkoušky. Žák může volit nepovinné zkoušky z nabídky stanovené ředitelem školy. Zvolené nepovinné zkoušky se uvedou v přihlášce podle § 81 odst. 1.

(3) Ředitel školy v souladu s prováděcím právním předpisem určí nabídku povinných a nepovinných zkoušek podle rámcového a školního vzdělávacího programu, včetně formy a témat těchto zkoušek, a zveřejní toto své rozhodnutí na veřejně přístupném místě ve škole a současně též způsobem umožňujícím dálkový přístup, a to nejpozději 7 měsíců před konáním první zkoušky profilové části maturitní zkoušky.

(4) Zkoušky profilové části maturitní zkoušky se konají formou

a)  vypracování maturitní práce a její obhajoby před zkušební maturitní komisí,

b)  ústní zkoušky před zkušební maturitní komisí,

c)  písemné zkoušky,

d)  písemné práce,

e)  praktické zkoušky, nebo

f)  kombinací dvou nebo více forem podle písmen a) až e).

(5) Zkoušky z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka se konají vždy formou písemné práce a formou ústní zkoušky před zkušební maturitní komisí.

(6) Obhajobu maturitní práce podle odstavce 4 písm. a) a zkoušky konané formou ústní zkoušky podle odstavce 4 písm. b) koná žák po úspěšném ukončení posledního ročníku vzdělávání. Žák může konat profilovou část maturitní zkoušky i v případě, že nevykonal společnou část maturitní zkoušky úspěšně.

(7) Profilová část maturitní zkoušky je veřejná s vý­jim­kou zkoušek konaných formou písemné zkoušky a písemné práce a jed­nání zkušební maturitní komise o hodnocení žáka; ­zkoušky konané formou praktické zkoušky jsou neveřejné v pří­padech, kdy je to nutné z důvodu ochrany zdraví, bezpečnosti práce a u zdravotnických oborů také z důvodu ochrany soukromí pacienta.

komentář k § 79

Profilová část maturitní zkoušky se skládá z 2 nebo 3 povinných zkoušek. Počet povinných zkoušek pro daný obor vzdělání stanoví rámcový vzdělávací program. Ve školách a třídách s vyučovacím jazykem národnostní menšiny je jednou z povinných zkoušek zkouška z jazyka národnostní menšiny. Žák může dále v rámci profilové části maturitní zkoušky konat nejvýše 2 nepovinné zkoušky. Žák může volit nepovinné zkoušky z nabídky stanovené ředitelem školy.

Novela školského zákona provedená zákonem č. 178/2016 Sb. doplnila do ustanovení s účinností k 1. 11. 2020 zásadu, že v oborech vzdělání, pro které není stanovena povinná zkouška ze zkušebního předmětu Matematika, se konají 3 povinné zkoušky profilové části. V návaznosti na novelizaci § 78 odst. 2 dále stanovila, že žáci oborů vzdělání, které nemají v rámcovém vzdělávacím programu zakotvenu ve společné části povinnou zkoušku z Matematiky, musí konat v profilové části tři povinné zkoušky (zatímco u oborů vzdělání s povinnou Matematikou ve společné části, ředitel školy rozhoduje, zda stanoví dvě, nebo tři povinné zkoušky profilové části).

Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 provedla v ustanovení celkem šest změn.

Předně nově stanovila skladbu povinných zkušebních předmětů profilové části maturitní zkoušky žáka. Nově budou v roce 2021 povinnými zkouškami ve všech oborech vzdělání s maturitní zkouškou:

a)  zkouška z českého jazyka a literatury konaná kombinací písemné práce a ústní zkoušky před zkušební komisí,

b)  zkouška z cizího jazyka konaná kombinací písemné práce a ústní zkoušky před zkušební komisí u těch žáků, kteří si ve společné části maturitní zkoušky vybrali cizí jazyk,

c)  další 2 až 3 povinné zkoušky v souladu s rámcovým vzdělávacím programem příslušného oboru vzdělání a profilem absolventa.

Počet povinných zkoušek pro daný obor vzdělání stanoví rámcový vzdělávací program.

V odstavcích 4 a 5 byly provedeny tři změny v návaznosti na předchozí změněnou úpravu.

Nově platí, že zkoušky profilové části maturitní zkoušky se konají formou

a)  vypracování maturitní práce a její obhajoby před zkušební maturitní komisí,

b)  ústní zkoušky před zkušební maturitní komisí,

c)  písemné zkoušky,

d)  písemné práce,

d)  praktické zkoušky, nebo

e)  kombinací dvou nebo více forem podle písmen e) až f).

Jako součást profilové části maturitní zkoušky se výslovně uvádí písemná práce.

Odstavec 5 ustanovení je zcela nový. V něm se výslovně uvádí, že zkoušky z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka se konají vždy formou písemné práce a formou ústní zkoušky před zkušební maturitní komisí.

Dále pak v návaznosti na změnu v odstavci 4, která zařadila mezi profilové části maturitní zkoušky písemné práce, se nově stanoví, že profilová část maturitní zkoušky je veřejná s výjimkou zkoušek konaných formou písemné zkoušky a písemné práce a jednání zkušební maturitní komise o hodnocení žáka; zkoušky konané formou praktické zkoušky jsou neveřejné v případech, kdy je to nutné z důvodu ochrany zdraví, bezpečnosti práce a u zdravotnických oborů také z důvodu ochrany soukromí pacienta.

Ustanovení odstavce 8 o tom, že žák vykoná úspěšně profilovou část maturitní zkoušky, pokud úspěšně vykoná všechny povinné zkoušky, které jsou její součástí, bylo zrušeno.

§ 80

Orgány zajišťující maturitní
zkoušku

(1) Ministerstvo odpovídá za přípravu a metodické řízení průběhu společné části maturitní zkoušky, za vedení evidence přihlášek a evidence výsledků maturitních zkoušek. Ministerstvo nebo z jeho pověření Centrum připravuje katalogy a zadání zkoušek společné části maturitní zkoušky a označuje zadání zkoušek společné části maturitní zkoušky nebo jejich částí za informace veřejně nepřístupné. Ministerstvo je správcem²⁵⁾ registru žáků přihlášených k ma­tu­ritní zkoušce a výsledků maturitních zkoušek. Registr obsahuje za účelem identifikace žáka rodné číslo žáka, a nebylo-li rodné číslo přiděleno, jméno a příjmení žáka a datum a mís­to jeho narození.

(2) Ministerstvo zřizuje Centrum jako státní příspěvkovou organizaci podle zákona o majetku České republiky a o jejím vystupování v právních vztazích⁴⁾ a podle § 169a.

(3) Centrum

a)  zajišťuje výrobu zadání zkoušek společné části maturitní zkoušky a jejich distribuci do škol,

b)  zajišťuje zpracování a centrální vyhodnocení výsledků zkoušek společné části maturitní zkoušky,

c)  zajišťuje odbornou přípravu pedagogických pracovníků určených ředitelem školy k odborné přípravě pro výkon funkce zadavatele nebo komisaře,

d)  zajišťuje konání zkoušek ověřujících znalost právních předpisů upravujících organizaci, obsah a průběh maturitní zkoušky,

e)  vydává pedagogickým pracovníkům, kteří úspěšně vykonali zkoušku podle písmene d), osvědčení o způsobilosti k výkonu funkce zadavatele nebo komisaře,

f)  jmenuje komisaře a odměňuje je,

g)  je zpracovatelem^25a) registru podle odstavce 1,

h)  je správcem²⁵⁾ registru pedagogických pracovníků oprávněných k výkonu funkce komisaře a zadavatele; registr obsahuje také rodná čísla peda­gogických pracovníků, a nebylo-li rodné číslo přidě­leno, jméno a příjmení a datum a místo narození.

(4) Krajský úřad jmenuje na návrh ředitele školy předsedy zkušebních maturitních komisí.

(5) Ředitel školy zejména

a)  odpovídá za zajištění podmínek pro řádný průběh maturitní zkoušky ve škole,

b)  jmenuje zadavatele,

c)  jmenuje členy zkušební maturitní komise, vyjma jejího předsedy a

d)  navrhuje pedagogické pracovníky, kteří by měli vykonat odbornou přípravu pro výkon funkce zadavatele nebo komisaře podle odstavce 3 písm. c).

komentář k § 80

V zájmu zajištění objektivnosti průběhu zkoušek společné části a vyhodnocení výsledků maturantů jsou zkoušky společné část maturity centrálně připravovány, zadávány a jejich výsledky zpracovány podle jednotných pravidel. Tomu odpovídá i struktura orgánů a rozdělení kompetencí. Ústředním rozhodovacím orgánem je MŠMT, které je odpovědné za přípravu, metodické řízení průběhu společné části maturitní zkoušky, za obsah centrálně zadávaných zkoušek, stanovení způsobu a kritérií hodnocení výsledků zkoušek a za vedení evidence přihlášek a evidence výsledků zkoušek.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. provedla v ustanovení celkem čtyři změny. S účinností k 1. 9. 2016 byla v odstavci 2 slova „pro zjišťování výsledků vzdělávání (dále jen „Centrum“)“ zrušena. Šlo o technickou změnu názvu, věcně se na poslání Centra nic nezměnilo.

S účinností k 1. 1. 2017 byla v odstavci 3 písm. d) zpřesněna jedna z náplní práce Centra – zajišťuje zpracování a centrální vyhodnocení výsledků zkoušek společné části maturitní zkoušky, s výjimkou dílčích zkoušek konaných formou ústní a v písm. h) se nově stanovilo, že Centrum jmenuje komisaře a hodnotitele písemných prací a odměňuje je.

Třetí změna nabyla účinnosti k 1. 1. 2017 a týkala se odstavce 5 písm. b), podle kterého nyní platí, že ředitel školy zejména jmenuje zadavatele.

Věcně se změnila koncepce hodnocení dílčích zkoušek z Českého jazyka a literatury konaných formou písemné práce (sjednotilo se s hodnocením písemných prací z cizího jazyka) – nově hodnocení písemných prací z Českého jazyka a literatury zajišťuje Centrum, které jmenuje a odměňuje hodnotitele písemných prací z Českého jazyka a literatury. Hodnotitel písemné práce z Českého jazyka a literatury nehodnotí práce žáků školy, kde působí jako učitel.

Zákon zavádí funkci komisaře, jehož prostřednictvím je posilován vliv státu a kraje při zabezpečení objektivizace postupů, srovnatelnosti výsledků a zajištění validity písemné části zkoušek. Komisař je přidělen škole Centrem, aby byla zajištěna nestrannost.

Zadavatel odpovídá za řádný průběh zkoušek v konkrétní třídě s tím, že může rovněž rozhodovat o vyloučení žáka ze zkoušky společné části maturitní zkoušky, pokud tento závažným způsobem poruší pravidla pro její průběh.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 1. 2017 stanovila zásadu, že hodnotitel žádné písemné práce nesmí hodnotit písemné práce žáků školy, v níž je pedagogickým pracovníkem. Změna věcně souvisela se změnou § 80.

V zájmu zajištění objektivnosti průběhu zkoušek společné části a vyhodnocení výsledků maturantů jsou zkoušky společné část maturity centrálně připravovány, zadávány a jejich výsledky zpracovány podle jednotných pravidel. Tomu odpovídá i struktura orgánů a rozdělení kompetencí. Ústředním rozhodovacím orgánem je MŠMT, které je odpovědné za přípravu, metodické řízení průběhu společné části maturitní zkoušky, za obsah centrálně zadávaných zkoušek, stanovení způsobu a kritérií hodnocení výsledků zkoušek a za vedení evidence přihlášek a evidence výsledků zkoušek.

Novela č. 284/2020 Sb. s účinností 1. 10. 2020 provedla v ustanovení celkem osm změn, převážně legislativně technických.

Podle odstavce 1 platí, že MŠMT odpovídá za přípravu a metodické řízení průběhu společné části maturitní zkoušky, za vedení evidence přihlášek a evidence výsledků maturitních zkoušek a že určuje obsah zkoušek společné části maturitní zkoušky, k tomu vydává a zveřejňuje katalogy.

Důležité

     Novela č. 284/2020 Sb. ustanovení zpřesňuje. I nadále platí, že primární odpovědnost za přípravu katalogů a zadání společné části maturitní zkoušky odpovídá MŠMT. Může však pověřit zpracováním Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání.

Nově platí, že MŠMT odpovídá za přípravu a metodické řízení průběhu společné části maturitní zkoušky, za vedení evidence přihlášek a evidence výsledků maturitních zkoušek. MŠMT nebo z jeho pověření Centrum připravuje katalogy a zadání zkoušek společné části maturitní zkoušky a označuje zadání zkoušek společné části maturitní zkoušky nebo jejich částí za informace veřejně nepřístupné. Registr obsahuje za účelem identifikace žáka rodné číslo žáka, a nebylo-li rodné číslo přiděleno, jméno a příjmení žáka a datum a místo jeho narození.

V odstavci 3 dochází celkem k šesti legislativně technickým změnám.

Ústředním rozhodovacím orgánem zajišťujícím maturitní zkoušku je MŠMT, které je odpovědné za přípravu, metodické řízení průběhu společné části maturitní zkoušky, za obsah centrálně zadávaných zkoušek, stanovení způsobu a kritérií hodnocení výsledků zkoušek a za vedení evidence přihlášek a evidence výsledků zkoušek.

Odborným a organizačním garantem průběhu společné části maturitní zkoušky je Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání jako státní příspěvkové organizace. To je zákonem pověřeno zejména k zajišťování společné části maturitní zkoušky, vedení evidence přihlášek a výsledků zkoušek apod. Je zřejmé, že předkladatel zákona vycházel z toho, že činnost Centra v předchozím období zabezpečoval CERMAT (zkratka původního názvu Centrum pro reformu maturitní zkoušky), což byla divize Ústavu pro informace ve vzdělávání jako přímo řízené organizace ministerstva. Došlo tedy pouze k organizačnímu oddělení této divize a jejího zřízení ve formě státní příspěvkové organizace.

Ustanovení v taxativním výčtu vyjmenovává úkoly Centra. Oproti původnímu výčtu novela ruší povinnost Centra připravovat katalogy a zadání zkoušek společné části maturitní zkoušky a označovat zadání zkoušek společné části maturitní zkoušky nebo jejich částí za informace veřejně nepřístupné (písmena a) a c) předmětného odstavce). To souvisí se změnou v odstavci 1 § 80 zákona.

Důležité

     Další významnou změnou je, že ruší se kompetence Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání centrálně hodnotit písemné práce z českého jazyka a literatury a cizího jazyka, jmenovat, proškolovat a odměňovat hodnotitele písemných prací a proškolovat hodnotitele ústních zkoušek z českého jazyka a literatury a cizího jazyka.

Ostatní změny jsou více méně legislativně technické.

V návaznosti na všechny tyto změny se v odstavci 5 (povinnosti ředitele školy) provádí legislativně technická změna odkazu na předchozí ustanovení.

§ 80a

(1) Zkoušky profilové části maturitní zkoušky se konají před zkušební maturitní komisí. Zkušební maturitní komise je jmenována pro každou třídu a obor vzdělání nebo pro více tříd nebo více oborů vzdělání, pokud se žáci vzdělávají ve stejné skupině oborů vzdělání. Předsedou zkušební maturitní komise může být ten, kdo má odbornou kvalifikaci učitele všeobecně-vzdělávacích předmětů nebo učitele odborných předmětů střední školy a vykonával přímou pedagogickou činnost nejméně 5 let. Členem zkušební maturitní komise může být jmenován rovněž odborník z praxe, z vysoké nebo vyšší odborné školy. Na zkušební maturitní komisi, včetně zkušební maturitní komise při konání písemné práce, se vztahují ustanovení § 74 odst. 6 až 10 s výjimkou § 74 odst. 8 písm. a) obdobně.

(2) Předseda zkušební maturitní komise zabezpečuje řádný průběh části maturitní zkoušky konané před zkušební maturitní komisí ve škole.

(3) Komisař zabezpečuje řádný průběh společné části maturitní zkoušky ve škole.

(4) Zadavatel zabezpečuje řádný průběh zkoušek společné části maturitní zkoušky v učebně, včetně kontroly podmínek, za kterých byla v učebně, kde je zkouška konána, povolena přítomnost osob, zajišťujících asistenční služby žákům se speciálními vzdělávacími potřebami nebo službu tlumočení do znakového jazyka nebo dalších komunikačních systémů. Zadavatel zadává zkoušky společné části maturitní zkoušky. Zadavatel je oprávněn vyloučit žáka ze zkoušky, a to v případě, že žák vážně nebo opakovaně porušil pravidla pro konání těchto zkoušek nebo ­jiným způsobem vážně narušil průběh zkoušek; o vyloučení žáka ze zkoušky rozhodne zadavatel bezprostředně. Důvody vyloučení žáka zaznamená zadavatel v protokolu o ma­turitní zkoušce. Zadavatel je rovněž oprávněn vykázat z učebny osobu zajišťující asistenční službu žákům se speciálními vzdělávacími potřebami nebo službu tlumočení do znakového jazyka nebo dalších komunikačních systémů, a to v případě, že vážně nebo opakovaně porušila podmínky stanovené prováděcím právním předpisem nebo jiným způsobem vážně narušila průběh zkoušek.

(5) Komisařem a zadavatelem může být jmenován pouze ten, kdo v souladu se zákonem o pedagogických pracovnících²⁾ splňu­je předpoklady pro výkon činnosti pedagogických pracovníků, splňuje odbornou kvalifikaci ­stanovenou pro výkon dané funkce v prováděcím právním předpisu a je držitelem platného osvědčení o způsobilosti k výkonu dané funkce, vydaného Centrem.

komentář k § 80a

V tomto ustanovení zavedl zákon funkci komisaře, jehož prostřednictvím je posilován vliv státu a kraje při zabezpečení objektivizace postupů, srovnatelnosti výsledků a zajištění validity písemné části zkoušek. Komisař je z důvodu objektivnosti přidělen (jmenován) určité škole Centrem, aby byla zabezpečena maximální možná nestrannost. Centrum je rovněž pověřeno vedením registru pracovníků, kteří jsou oprávněni vykonávat funkci komisařů, zadavatelů a hodnotitelů (tito pracovníci musejí být proškoleni v dané problematice a musejí mít Centrem vydané osvědčení garantující jejich připravenost k výkonu těchto funkcí. Předpoklady pro výkon funkce komisaře, zadavatele a hodnotitele obsahuje ustanovení § 40 až § 42 vyhlášky č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou, ve znění pozdějších předpisů.

Zkoušky profilové části a ústní části společné části maturitní zkoušky se konají před zkušební maturitní komisí, která se zřizuje pro každou třídu a obor vzdělávání nebo pro více tříd, v nichž se žáci vzdělávají ve stejném oboru vzdělávání. Zákon stanoví, že jako člen maturitní komise může být jmenován i odborník z praxe nebo z vysoké nebo z vyšší odborné školy. Podrobnější pravidla pro jmenování členů maturitní komise a pro její činnost stanoví § 74 odst. 6 až 10 zákona, a to společně pro komisi pro skládání závěrečných zkoušek. Další pravidla pak vyplývají z ustanovení § 35 a 36 vyhlášky č. 177/2009 Sb.

Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 provedla v ustanovení celkem pět změn.

Předně upravila předpoklady pro výkon funkce předsedy zkušební maturitní komise. Dosavadní odkaz na kvalifikaci předsedy komise pro závěrečné zkoušky v § 74 odst. 8, kdy jsou zkušebními předměty výhradně odborné předměty, se jeví jako problematický u předsedy zkušební maturitní komise, kde jsou nově důležitou součástí profilové části maturitní zkoušky všeobecně-vzdělávací předměty, tj. český jazyk a literatura a cizí jazyk.

V odstavcích 3 až 5 stanovila úkoly komisaře, zadavatele a hodnotitele písemných prací. Změny jsou legislativně technické a navazují na změnu struktury zkoušek společné části maturitní zkoušky a na zrušení funkce hodnotitele písemných prací a hodnotitele ústních zkoušek z českého jazyka a literatury a cizího jazyka, kteří hodnotí podle centrální metodiky Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání. Z toho důvodu se také odstavec 5 zrušuje.

§ 80b

Informace veřejně nepřístupné a povinnost zachovávat mlčenlivost

(1) Zadání zkoušky společné části maturitní zkoušky a jednotlivé zkoušky podle § 113 odst. 2 písm. a), jakož i jeho jakákoli část, je informací veřejně nepřístupnou od okamžiku, kdy je ministerstvo nebo Centrum za takovou informaci označí, až do okamžiku, kdy je postupem stanoveným tímto zákonem zve­řejněno.

(2) Ministerstvo nebo Centrum dále může způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem označit jako veřejně nepřístupné

a)  informace o opatřeních přijatých k zajištění ochrany informací veřejně nepřístupných podle odstavce 1,

b)  informace o způsobu přípravy a výběru zadání zkoušek společné části maturitní zkoušky a jednotlivé zkoušky podle § 113 odst. 2 písm. a), a to nejvýše do posledního dne příslušného zkušebního období,

c)  informace o procesech zajišťujících uložení a nakládání s informacemi veřejně nepřístupnými, nebo

d)  informace o tom, které osoby jsou oprávněné seznamovat se s informacemi veřejně nepřístupnými, které osoby vytvářejí a provádějí opatření k zajištění ochrany informací veřejně nepřístupných, podílejí se na přípravě zadání zkoušek společné části maturitní zkoušky a jednotlivé zkoušky podle § 113 odst. 2 písm. a) nebo zajišťují nakládání s informacemi veřejně nepřístupnými, a to nejvýše do posledního dne příslušného zkušebního období.

(3) Ministerstvo nebo Centrum přijímá opatření nezbytná k tomu, aby informace označené jako veřejně nepřístupné byly zpřístupněny výhradně osobám, které jsou oprávněny se s nimi seznamovat.

(4) Zaměstnanci Centra, jakož i další fyzické osoby, které přijdou do styku s informacemi veřejně nepřístupnými, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o těchto informacích a neumožnit přístup k těmto informacím neoprávněným osobám.

(5) Povinnosti mlčenlivosti může zaměstnance Centra zprostit pouze ředitel nebo vedoucí Centra, v případě ředitele nebo vedoucího Centra a další fyzické osoby ministr školství, mládeže a tělovýchovy.

komentář k § 80b

Toto ustanovení zákona stanoví obecná pravidla pro ochranu zadání společné části maturitní zkoušky před případným zveřejněním. K tomu je třeba ještě vzít v úvahu ustanovení § 45 až § 46a vyhlášky č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou, která konkrétní ustanovení zákona v oblasti zabezpečení veřejně nepřístupných informací týkajících se zadá vání společné části maturitní zkoušky (zejména postup při vzniku tzv. organizačních nebo bezpečnostních incidentů). Sankce za porušení těchto pravidel zabezpečení veřejně nepřístupných informací obsahuje ustanovení § 182a zákona – pokuty za přestupky.

Důležité

     Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 zde provedla čtyři legislativně-technické změny navazující na změnu struktury zkoušek společné části maturitní zkoušky a na změny v ustanovení § 80 odst. 1 zákona, podle kterého MŠMT odpovídá za přípravu a metodické řízení průběhu společné části maturitní zkoušky, za vedení evidence přihlášek a evidence výsledků maturitních zkoušek. MŠMT nebo z jeho pověření Centrum připravuje katalogy a zadání zkoušek společné části maturitní zkoušky a označuje zadání zkoušek společné části maturitní zkoušky nebo jejich částí za informace veřejně nepřístupné.

§ 81

Další podmínky konání maturitní
zkoušky

(1) Žák koná maturitní zkoušku ve škole, jíž je žákem, na základě přihlášky podané řediteli školy. Žák, který po podání přihlášky k maturitní zkoušce přestoupí na jinou střední školu, koná společnou část maturitní zkoušky ve škole stanovené Centrem. Koná-li žák zkoušku po skončení školního roku, v němž měl řádně ukončit střední vzdělávání, koná ji na základě přihlášky podané řediteli školy, ve které úspěšně ukončil poslední ročník vzdělávání, přičemž zkoušky společné části maturitní zkoušky koná ve škole stanovené Centrem. Ředitel školy zajistí předání údajů z přihlášek Centru, a to včetně rodných čísel žáků, a nebylo-li rodné číslo žákovi přiděleno, jména a příjmení žáka a data a místa jeho narození.

(2) V případě, že žák povinnou zkoušku společné části nebo profilové části maturitní zkoušky vykonal neúspěšně, může konat opravnou zkoušku, a to nejvýše dvakrát z každé zkoušky. V případě, že žák vykonal neúspěšně nepovinnou zkoušku, opravnou zkoušku nekoná. Pokud se žák ke zkoušce nedostaví a svou nepřítomnost řádně omluví nejpozději do 3 pracovních dnů od termínu konání zkoušky řediteli školy, má právo konat náhradní zkoušku v termínu stanoveném prováděcím právním předpisem. Nedodržení stanovené lhůty může v zá­važ­ných případech ředitel školy prominout. Konáním náhradní zkoušky není dotčeno právo žáka konat opravnou zkoušku. Koná-li žák opravnou nebo náhradní zkoušku, koná pouze tu část zkoušky, v níž neuspěl nebo ji nekonal. Obdobně se uznávají úspěšně vykonané části zkoušky při konání maturitní zkoušky žákem, který nemohl tuto maturitní zkoušku dokončit v řádném termínu, neboť neukončil úspěšně poslední ročník vzdělávání.

(3) Jestliže se žák ke zkoušce bez řádné omluvy nedostavil, jeho omluva nebyla uznána nebo pokud byl ze zkoušky vyloučen, posuzuje se, jako by zkoušku vykonal neúspěšně.

(4) Ředitel školy vystaví žákovi, který vykonal úspěšně obě části maturitní zkoušky, vysvědčení o maturitní zkoušce.

(5) Žák může maturitní zkoušku vykonat nejpozději do 5 let od data, kdy přestal být žákem školy podle odstavce 10 věty druhé.

(6) Žák, který již získal střední vzdělání s maturitní zkouškou vykonáním maturitní zkoušky podle tohoto zákona nebo podle předchozích právních předpisů, na svou žádost nekoná společnou část maturitní zkoušky a písemnou zkoušku a ústní zkoušku z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka v profilové části maturitní zkoušky. Ředitel školy může žákovi podle věty první na jeho žádost uznat další zkoušku profilové části maturitní zkoušky, pokud je obsahově srovnatelná se zkouškou profilové části v dané škole.

(7) Pokud žák koná v profilové části maturitní zkoušky alespoň 4 povinné zkoušky, může ředitel školy stanovit, že za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem lze 1 povinnou zkoušku profilové části maturitní zkoušky konanou z cizího jazyka nahradit výsledkem úspěšně vykonané standardizované zkoušky z tohoto cizího jazyka doložené jazykovým certifikátem. Totéž může ředitel stanovit za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem pro 1 nepovinnou zkoušku profilové části maturitní zkoušky.

(8) Žákům náleží 5 vyučovacích dnů volna k přípravě na konání maturitní zkoušky, a to v termínu stanoveném ředitelem školy.

(9) Žáci škol a tříd s vyučovacím jazykem národnostní menšiny mají právo skládat společnou i profilovou část maturitní zkoušky v českém jazyce nebo v jazyce národnostní menšiny s výjimkou zkoušky ze zkušebního předmětu český jazyk a literatura, kterou skládají v českém jazyce.

(10) Odlišným způsobem může být se souhlasem ministerstva ukončováno vzdělávání podle vzdělávacích programů ve vybraných třídách osmiletých nebo šestiletých gymnázií s výukou některých předmětů v cizím jazyce nebo ve školách zřízených na základě mezinárodní smlouvy, popřípadě se souhlasem ministerstva v dalších oborech vzdělání. Tato maturitní zkouška se považuje za maturitní zkoušku podle tohoto zákona, pokud žák vykoná také zkoušku ze zkušebního předmětu český jazyk a literatura společné i profilové části maturitní zkoušky.

(11) Žák přestává být žákem školy dnem následujícím po dni, kdy úspěšně vykonal maturitní zkoušku. Nevykonal-li žák jednu nebo obě části maturitní zkoušky v řádném termínu, přestává být žákem školy 30. června roku, v němž měl vzdělávání řádně ukončit.

(12) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem

a)  termíny, formu, pravidla průběhu a způsob a kritéria hodnocení zkoušek společné části maturitní zkoušky, pravidla průběhu a způsob a kritéria hodnocení zkoušek profilové části maturitní zkoušky, pravidla zadávání a vyhodnocování didaktických testů; nabídku ­cizích jazyků ve společné části maturitní zkoušky, pravidla určení nabídky zkoušek profilové části maturitní zkoušky, včetně formy, témat a období konání těchto zkoušek, podmínky pro nahrazení zkoušky profilové části z cizího jazyka výsledkem standardizované zkoušky doložené jazykovým certifikátem, včetně prokazované úrovně znalosti cizího jazyka, termíny a pravidla pro konání opravné a náhradní zkoušky, termíny a pravidla pro opakování zkoušky profilové části maturitní zkoušky konané formou vypracování maturitní práce a její obhajoby před zkušební komisí;

b)  postup a termíny přípravy zadání zkoušek společné části maturitní zkoušky, způsob označování zadání zkoušky společné části maturitní zkoušky nebo jeho části za informaci veřejně nepřístupnou a postup jejich zveřejňování, okruh osob oprávněných seznamovat se s informacemi veřejně nepřístupnými, pravidla pro přípravu, organizaci a řízení společné a profilové části maturitní zkoušky, zajištění podmínek jejich průběhu a vyhodnocení výsledků, podrobnější vymezení činnosti orgánů a fyzických osob zajišťujících maturitní zkoušky, vymezení předpokladů pro výkon funkce zadavatele, a komisaře, obsah a formu osvědčení k výkonu funkce zadavatele, nebo komisaře, podrobnosti o činnosti zkušební maturitní komise a počtu, výběru a jmenování jejích členů a pravidla a termíny pro jmenování předsedů zkušebních maturitních komisí, komisařů, zadavatelů a pravidla pro odměňování předsedů zkušebních maturitních komisí, a komisařů;

c)  podrobnější pravidla o obsahu, formě, způsobu a ter­mínech podání přihlášky k maturitní, náhradní nebo opravné zkoušce, o obsahu, termínech, formě a způ­sobu předávaní údajů z těchto přihlášek, o rozsahu, obsahu, způsobu a formě vedení evidencí podle § 80 odst. 1 a 3, o způsobu předávání dat do těchto evidencí, o způsobu ochrany údajů v nich obsažených a o náležitostech maturitních protokolů a způ­sobu jejich zpracování a vydávání;

d)  podmínky a způsob konání maturitní zkoušky žáků uvedených v § 16 odst. 9, žáků s vývojovými poruchami učení nebo zdravotními poruchami vedoucími k poruchám učení a osob podle § 20 odst. 4 věty třetí a konání maturitní zkoušky v jazyce národnostní menšiny.

e)  náležitosti žádosti o přezkoumání maturitní zkoušky podle § 82 odst. 1 písm. b) a § 82 odst. 2.

komentář k § 81

Zákon stanoví podmínku konání maturitní zkoušky, a to podání přihlášky řediteli školy, který předá údaje Centru. Vzhledem k tomu, že evidence přihlášek a výsledků zkoušek je vedena podle rodných čísel, musel být tento požadavek výslovně uveden v zákoně, aby nedošlo ke kolizi se zákonem č. 101/­2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Na základě vyhodnocení všech přihlášek připraví centrum dostatečný počet zadání písemných částí zkoušek a připraví zkoušky po organizační stránce (proškolí potřebný počet hodnotitelů, komisařů a zadavatelů, připraví protokoly o výsledcích zkoušek apod.)

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 9. 2015 provedla v ustanovení dvě změny. V odstavci 6 byla na základě požadavků středních škol zavedena možnost nahrazení jedné zkoušky profilové části maturitní zkoušky výsledkem jazykové zkoušky uskutečňované vybranou institucí oprávněnou vydávat jazykový certifikát. Zpřístupnění této možnosti žákům bude záležet na řediteli školy. Podmínkou pro uznání zkoušky je, že se v příslušném oboru vzdělání a škole profilová část skládá z 3 povinných zkoušek. Druhá změna s účinností k 1. 9. 2015 se týkala odstavce 11. Z písm. a) vyplývá, že další podmínky pro nahrazení zkoušky profilové části výsledkem jazykové zkoušky, včetně prokazované úrovně znalosti cizího jazyka stanoví MŠMT vyhláškou.

Třetí změna také provedená novelou č. 82/­2015 Sb. ovšem s účinností k 1. 9. 2016 se týkala odstavce 11. V písm. d) je provedena terminologická úprava navazující na změny vymezení pojmu „speciální vzdělávací potřeby“ a na vypuštění definice pojmu „zdravotní postižení“.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. provedla v ustanovení celkem tři změny. S účinností k 1. 9. 2016 se změnil v návaznosti na změny § 75 odstavec 5, podle nového znění žák může závěrečnou zkoušku vykonat nejpozději do 5 let od data, kdy přestal být žákem školy.

S účinností k 1. 1. 2017 bylo v odstavci 11 doplněno zmocnění v písmenu a) – MŠMT mimo jiné stanoví zkoušky profilové části maturitní zkoušky konané formou vypracování maturitní práce a její obhajoby před zkušební komisí a na konci odstavce bylo doplněno další písmeno e), tedy další zmocnění, podle kterého MŠMT stanoví náležitosti žádosti o přezkoumání maturitní zkoušky.

Třetí změnou bylo doplnění zákonného zmocnění v § 11 písm. e) pro prováděcí vyhlášku, která nově stanoví výčet náležitostí, jež má obsahovat žádost žáka o přezkoumání výsledku a průběhu konkrétní zkoušky maturitní zkoušky, popř. žádost žáka o přezkoumání rozhodnutí o vyloučení z konkrétní maturitní zkoušky. Formalizace žádostí o přezkum maturitní zkoušky má docílit stav, aby žadatelé zasílali žádosti s úplnými a přesnými údaji, nezbytnými pro kvalitní a rychlé vyřízení příslušnými správními úřady (MŠMT, krajské úřady).

Novela č. 178/2017 Sb. s účinností k 1. 9. 2017 provedla v odstavci 11 v písmenu d) legislativně technickou zpřesňující změnu. Slovo „cizinců“ bylo nahrazeno slovy „osob podle § 20 odst. 4 věty třetí“.

Zákonem stanovenou podmínkou konání maturitní zkoušky je podání přihlášky řediteli školy, který předá potřebné údaje Centru. Vzhledem k tomu, že k vedení evidence přihlášek a výsledků zkoušek je nezbytné i rodné číslo žáka (z důvodů jednoznačné identifikace žáků), je tato skutečnost výslovně uvedena v ustanovení § 81 odst. 1 zákona, aby nedošlo k žádnému konfliktu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Při vedení a zpracování údajů z přihlášek a při vedení evidence výsledků zkoušek pak musí být samozřejmě respektována pravidla stanovená zákonem č. 101/2000 Sb.

Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 provedla v ustanovení celkem šest změn.

V odstavci 1 došlo pouze k legislativně-technické změně navazující na změnu struktury zkoušek společné části maturitní zkoušky, kdy se slova „dílčí zkoušky konané formou didaktického testu a písemné práce“ nahrazují slovy „zkoušky společné části maturitní zkoušky“.

Ustanovení odstavce 6 zavedlo možnost nahrazení jedné zkoušky profilové části maturitní zkoušky výsledkem jazykové zkoušky uskutečňované vybranou institucí oprávněnou vydávat jazykový certifikát. Zpřístupnění této možnosti bude záležet na řediteli školy. Podmínkou pro uznání zkoušky je, že se v příslušném oboru vzdělání v dané škole profilová část skládá ze tří povinných zkoušek a jednou z nich je zkouška z příslušného cizího jazyka.

Novela upravila nově podmínky, kdo koná nebo může konat zkoušky společné části maturitní zkoušky – doplnila možnost nekonání profilové zkoušky z českého jazyka a literatury a cizího jazyka v případě, kdy již žák získal střední vzdělání s maturitní zkouškou. Naopak nově se umožnila konat didaktické testy společné části i těm, kteří již stupeň středního vzdělání s maturitní zkouškou podle předchozích českých právních předpisů mají. Smyslem úpravy je jednak odstranění nerovnosti pro určité procento žáků zkráceného studia, kteří sice již jednu maturitní zkoušku mají (hlavně vykonanou do roku 2010), ale při rozšiřování kvalifikace v jiném oboru vzdělání mají stejně zájem o vykonání zkoušek společné části (hlavně z cizího jazyka).

Důležité

     Dále byla upravena možnost nahrazení výsledkem úspěšně vykonané mezinárodní standardizované zkoušky (tzv. jazykovým certifikátem) jedné povinné a jedné nepovinné zkoušky profilové části maturitní zkoušky z cizího jazyka. Tato možnost je omezena na vykonání žákem nejméně 4 zkoušek v profilové části maturitní zkoušky dle nabídky stanovené ředitelem školy a prováděcím právním předpisem.

Za nově formulovaný odstavec 6 byl vložen zcela nový odstavec 7.

Ustanovení odstavce 10 (dříve 9) se vztahuje na ukončování vzdělávání v několika tzv. dvojjazyčných gymnáziích, která v ČR experimentálně působí na základě dvoustranných dohod mezi Českou republikou a příslušným smluvním státem (např. Německo, Rakousko, Francie, Velká Británie, Itálie). Příslušný smluvní stát pak umožňuje žákům těchto škol vstup na zahraniční university. Obdobně může MŠMT povolit odlišný způsob ukončování i v dalších oborech vzdělání, podmínkou však vždy je vykonání zkoušky z českého jazyka společné části maturitní zkoušky.

Dále novela č. 284/2020 Sb. provedla v odstavci 10 legislativně-technickou změnu navazující na změnu struktury zkoušek společné části maturitní zkoušky. Platí, že tato maturitní zkouška se považuje za maturitní zkoušku podle tohoto zákona, pokud žák vykoná také zkoušku ze zkušebního předmětu český jazyk a literatura společné i profilové části maturitní zkoušky.

Odstavec 12 (dříve odstavec 11) obsahuje zmocnění k vydání prováděcího předpisu. To bylo realizováno vydáním vyhlášky č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělání ve středních školách maturitní zkouškou. Novela provedená zákonem č. 178/2016 Sb. doplnila do odstavce zákonné zmocnění pro prováděcí vyhlášku, která nově stanoví termíny a pravidla pro opakování zkoušky profilové části maturitní zkoušky konané formou vypracování maturitní práce a její obhajoby před zkušební komisí. Opakování zkoušky profilové části maturitní zkoušky může nařídit krajský úřad, pokud na základě žádosti o přezkoumání průběhu a výsledku této zkoušky zjistí, že při zkoušce byly porušeny právní předpisy nebo se vyskytly jiné nedostatky. Předchozí zákonná lhůta – 15 dnů od vydání rozhodnutí krajského úřadu – pro opakování zkoušky byla v případě zkoušky formou vypracování maturitní práce a její obhajoby před zkušební komisí nedostatečná, protože za tak krátkou dobu nemá žadatel možnost znovu vypracovat maturitní práci, předat ji k posouzení, seznámit se s posudky vedoucího a oponenta maturitní práce atd. proto prováděcí vyhláška na základě zmocnění stanoví lhůtu delší (obdobně se postupuje u písemných prací společné části maturitní zkoušky).

Dále bylo doplněno zákonné zmocnění pro prováděcí vyhlášku, která nově stanoví výčet náležitostí, jež má obsahovat žádost žáka o přezkoumání výsledků a průběhu konkrétní maturitní zkoušky, popř. žádost žáka o přezkoumání rozhodnutí o vyloučení z konkrétní zkoušky maturitní zkoušky. Formalizace žádosti o přezkum maturitní zkoušky má docílit stav, aby žadatelé zasílali žádosti s úplnými a přesnými údaji, nezbytnými pro kvalitní a rychlé vyřízení příslušnými správnímu úřady (MŠMT, krajské úřady).

Nakonec novela č. 284/2020 Sb. provedla v tomto ustanovení legislativně-technické změny navazující na změnu struktury a hodnocení zkoušek společné části maturitní zkoušky. V ustanovení § 81 odst. 12 písm. a) ŠZ se slova „dílčí zkoušky společné části maturitní zkoušky konané formou písemné práce a“ zrušují a v písm. b) se slovo „, hodnotitele“ a slova „hodnotitelů a“ zrušují a slova „, komisařů a hodnotitelů písemných prací“ se nahrazují slovy „a komisařů“.

Přezkoumání průběhu a výsledků závěrečné a maturitní zkoušky

§ 82

(1) Každý, kdo konal

a)  závěrečnou zkoušku,

b)  maturitní zkoušku, kromě zkoušky společné části, anebo byl z konání těchto zkoušek vyloučen,

může písemně požádat krajský úřad o přezkoumání průběhu a výsledku této zkoušky nebo rozhodnutí o vyloučení. Krajský úřad rozhodne o žádosti ve lhůtě 30 dnů ode dne jejího doručení, a to tak, že výsledek zkoušky změní, nebo zruší a nařídí opakování zkoušky, pokud zjistí, že při této zkoušce byly porušeny právní předpisy nebo se vyskytly jiné závažné nedostatky, které mohly mít vliv na řádný průběh nebo výsledek zkoušky; v opačném případě výsledek zkoušky potvrdí. Škola, v níž žák konal maturitní zkoušku, Česká školní inspekce a Centrum při plnění úkolů podle § 80 odst. 1 nebo 3 poskytují krajskému úřadu součinnost při posuzování žádosti. Opakování zkoušky s výjimkou zkoušky profilové části maturitní zkoušky konané formou vypracování maturitní práce a její obhajoby před zkušební komisí se koná nejpozději do 15 dnů ode dne vydání rozhodnutí, a to před zkušební komisí, kterou jmenuje krajský úřad. Opakování dílčí zkoušky společné části maturitní zkoušky konané formou písemné práce a zkoušky profilové části maturitní zkoušky konané formou vypracování maturitní práce a její obhajoby před zkušební komisí se koná v nejbližším možném termínu, který stanoví prováděcí právní předpis.

(2) Každý, kdo konal zkoušku společné části maturitní zkoušky, nebo byl z konání této zkoušky vyloučen, může písemně požádat ministerstvo o přezkoumání výsledku této zkoušky nebo přezkoumání rozhodnutí o vyloučení ze zkoušky. Ministerstvo žadateli odešle písemné vyrozumění o výsledku přezkoumání nejpozději do 30 dnů ode dne doručení žádosti.

(3) Žádost podle odstavce 1 nebo 2 lze podat příslušnému správnímu úřadu do 20 dnů od konce období stanoveného prováděcím právním předpisem pro konání příslušné závěrečné nebo maturitní zkoušky nebo v případě zkoušek společné části maturitní zkoušky od konce období stanoveného prováděcím právním předpisem pro konání příslušné ­zkoušky.

(4) Každý má právo nahlédnout do všech materiálů týkajících se jeho osoby, které mají význam pro rozhodnutí o výsledku zkoušky.

komentář k § 82

Zákon obdobně jako je tomu u závěrečných zkoušek dává žákovi možnost podat krajskému úřadu do 8 dnů ode dne, kdy mu byl oznámen výsledek zkoušky, žádost o přezkoumání jejího průběhu a výsledku. Důvodem může být zejména porušení právních předpisů v průběhu zkoušky či jiné závažné nedostatky, např. ne­účast členů zkušební komise v průběhu zkoušky, čímž byla ovlivněna klasifikace apod.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 1. 2017 provedla zpřesnění věty čtvrté a páté v odstavci 1. Opakování zkoušky profilové části maturitní zkoušky může nařídit krajský úřad, pokud na základě žádosti o přezkoumání průběhu a výsledku této zkoušky zjistí, že při zkoušce byly porušeny právní předpisy nebo se vyskytly jiné nedostatky.

Toto ustanovení nastavuje jak v případě závěrečných zkoušek, tak i v případě maturitních zkoušek možnost žáka podat krajskému úřadu žádost o přezkoumání průběhu a výsledků těchto zkoušek. Pouze v případě pochybností o výsledku didaktických testů musí být tato žádost adresována ministerstvu. Ovšem v tomto případě lze podat pouze žádost o přezkoumání výsledků testů a o přezkoumání o rozhodnutí o vyloučení ze zkoušky. Podání žádosti o přezkoumání průběhu didaktického testu zákon nepřipouští. Důvodem žádosti o přezkoumání může být zejména porušení právních předpisů v průběhu zkoušky či jiné závažné nedostatky, např. neúčast členů zkušební komise v průběhu zkoušky, čímž byla ovlivněna klasifikace zkoušky, apod. pokud krajský úřad (resp. MŠMT) zjistí, že při zkoušce byly porušeny právní předpisy nebo se objevily skutečnosti, které mohly negativně ovlivnit řádný průběh zkoušky nebo její výsledek, výsledek zkoušky zruší a nařídí opakování zkoušky před novou komisí, kterou jmenuje krajský úřad, popř. výsledek zkoušky změní (pokud z dostupných podkladů lze správný výsledek původní zkoušky určit). České školní inspekci i Centru je stanovena povinnost poskytnout úřadu příslušnému k přezkoumání při posuzování takové žádosti součinnost. Jde jistě o významný opravný prostředek, který je svou povahou nový – předchozí právní úprava řešila protesty proti výsledkům zkoušek jinak.

Důležité

     Novela č. 284/2020 Sb. s účinností 1. 10. 2020 provedla v ustanovení celkem pět změn. Ve srovnání s předchozí právní úpravou jsou nově stanoveny lhůty pro podání žádosti o přezkoumání průběhu a výsledků zkoušek, a to do 20 kalendářních dnů od konce období stanoveného prováděcí vyhláškou pro konání příslušné dílčí zkoušky. Jde o lhůtu procesně právní, proto stačí, když je v takto stanovené lhůtě žádost podána k poštovní přepravě.

Výslovně je také zakotveno právo každého, kdo konal závěrečnou či maturitní zkoušku, nahlédnout do všech podkladů, které mají význam pro výsledek zkoušky. Zároveň se v ustanovení § 183 odst. 1 ŠZ výslovně vylučuje rozhodování podle ustanovení § 82 ŠZ (tedy při rozhodování správního úřadu o přezkumu zkoušky) z použití správního řádu Nicméně není pochyb o tom, že rozhodnutí krajského úřadu, resp. MŠMT o žádost o přezkum je rozhodnutím o právech a povinnostech žáka (viz např. rozsudek NSS 9 As 1/2009-141), které je přezkoumatelné soudem v rámci správního soudnictví podle ustanovení § 65 správního řádu, což potvrdil NSS v rozsudku 7 As 165/2012-22.

Novela provedla legislativně-technické změny v oblasti přezkumného procesu maturitních zkoušek navazující na změnu struktury zkoušek společné části maturitní zkoušky.

HLAVA III

NÁSTAVBOVÉ STUDIUM A ZKRÁCENÉ STUDIUM PRO
ZÍSKÁNÍ STŘEDNÍHO VZDĚLÁNÍ
S VÝUČNÍM LISTEM A STŘEDNÍHO
VZDĚLÁNÍ S MATURITNÍ ZKOUŠKOU

§ 83

Nástavbové studium

(1) Střední školy mohou organizovat nástavbové ­studium pro uchazeče, kteří získali střední vzdělání s výučním listem v délce 3 let denní formy vzdělávání. Vzdělávání se uskutečňuje podle rámcového vzdělávacího prog­ramu pro příslušný obor vzdělání. Návaznost oborů vzdělání pro uchazeče přijímané do nástavbového studia stanoví vláda nařízením.

(2) Vzdělávání v nástavbovém studiu trvá 2 roky v den­ní formě vzdělávání.

(3) Součástí přijímacího řízení do nástavbového studia, nejde-li o obor vzdělání s talentovou zkouškou, je vždy jednotná zkouška podle § 60 odst. 5. Ředitel školy může dále stanovit přijímací zkoušku ověřující učivo dalších vzdělávacích oborů nebo jiné dovednosti a předpoklady uchazeče; obsah a formu příjímací zkoušky stanoví v souladu se společným základem rámcových vzdělávacích programů oborů vzdělání, na něž navazuje obor vzdělání nástavbového studia.

(4) Nástavbové studium se ukončuje maturitní zkouškou, dokladem je vysvědčení o maturitní zkoušce. Žák, který úspěšně ukončí nástavbové studium, získá střední vzdělání s maturitní zkouškou.

(5) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podrobnější podmínky organizace vzdělávání v ná­stavbovém studiu.

komentář k § 83

Zákon rozlišuje tři nástroje, které mají zvýšit prostupnost vzdělávacího systému – nástavbové studium, zkrácené studium pro získání středního vzdělání s výučním listem a zkrácené studium pro získání středního vzdělání s maturitní zkouškou a uznání dříve dosaženého vzdělání (§ 70), které je dále využitelné např. při přijímání do vyšších ročníků.

Novelou provedenou zákonem č. 49/­2009 Sb. došlo ke zjednodušení podmínek pro poskytování nástavbového studia střední školou. Byla zrušena omezující podmínka pro nabídku nástavbového studia jen v případě, kdy střední škola současně poskytuje střední vzdělání s maturitní zkouškou.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 v odstavci 3 stanovila v návaznosti na změny v přijímacím řízení na střední školu, že součástí přijímacího řízení do nástavbového studia, nejde-li o obor vzdělání s talentovou zkouškou, je vždy jednotná zkouška podle § 60 odst. 5. Ředitel školy může dále stanovit přijímací zkoušku ověřující učivo dalších vzdělávacích oborů nebo jiné dovednosti a předpoklady uchazeče; obsah a formu přijímací zkoušky stanoví v souladu se společným základem rámcových vzdělávacích programů oborů vzdělání, na něž navazuje obor vzdělání „nástavbového studia“.

§ 84

Zkrácené studium pro získání středního
vzdělání s výučním listem

(1) Střední školy, které poskytují střední vzdělání s výučním listem v daném oboru vzdělání, mohou v tomto oboru vzdělání uskutečňovat také zkrácené studium pro získání středního vzdělání s výučním listem pro uchazeče, kteří prospěli ve druhém pololetí posledního ročníku oboru vzdělání s maturitní zkouškou, nebo pro uchazeče, kteří získali střední vzdělání s výučním listem v jiném oboru vzdělání. Zkrácené studium trvá 1 až 2 roky v denní formě vzdělávání délku stanoví rámcový vzdělávací program příslušného oboru vzdělání.

(2) V rámci přijímacího řízení může ředitel školy rozhodnout o konání přijímací zkoušky, jejíž obsah a formu stanoví v souladu s rámcovým vzdělávacím programem oboru vzdělání, k jehož studiu se uchazeč hlásí.

(3) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem náležitosti a podmínky organizace zkráceného vzdělávání pro získání středního vzdělání s výučním listem.

komentář k § 84

Zákon zavádí zkrácené studium pro získání středního vzdělání s výučním listem. Tento typ vzdělávání je novým prvkem ve vzdělávacím systému. Zavedl ho až tento zákon, protože je velký zájem o to, aby absolventi studijních oborů (jak z řad uchazečů o zaměstnání, tak z řad podnikatelů apod.) mohli získat střední vzdělání s výučním listem, byť dříve dosáhli vyšší úrovně vzdělání. Umožňuje se tedy, aby např. uchazeč se středním vzděláním s maturitní zkouškou, popř. vzděláním vysokoškolským mohl ve zkráceném studiu získat výuční list.

Délka zkráceného studia se stanovuje na jeden až jeden a dva roky v denní formě. Předpokládá se, že bude absolvován v plném rozsahu odborný výcvik a předměty rozhodující pro odborné zaměření absolventa, které budou stanoveny v rámcovém vzdělávacím programu.

Důležité

     Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 zmírnila podmínku získání středního vzdělání s maturitní zkouškou a stanoví pouze podmínku „prospěli ve druhém pololetí posledního ročníku oboru vzdělání s maturitní zkouškou“.

§ 85

Zkrácené studium pro získání středního vzdělání s maturitní zkouškou

(1) Střední školy, které poskytují střední vzdělání s maturitní zkouškou v daném oboru vzdělání, mohou v tom­to oboru vzdělání uskutečňovat také zkrácené studium pro získání středního vzdělání s maturitní zkouškou. Zkrácené studium trvá 1 až 2 roky v denní formě vzdělávání délku stanoví rámcový vzdělávací program příslušného oboru vzdělání.

(2) Ke zkrácenému studiu pro získání středního vzdělání s maturitní zkouškou se mohou hlásit uchazeči, kteří získali střední vzdělání s maturitní zkouškou v jiném oboru vzdělání. V rámci přijímacího řízení může ředitel školy rozhodnout o konání přijímací zkoušky, jejíž obsah a formu stanoví v souladu s rám­covým vzdělávacím programem oboru vzdělání, k jehož studiu se uchazeč hlásí.

(3) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem náležitosti a podmínky organizace zkráceného vzdělávání pro získání středního vzdělání s maturitní zkouškou.

komentář k § 85

Zákon zavedl i další nový prvek ve středním vzdělávání – zkrácené studium pro získání středního vzdělání s maturitní zkouškou. Toto studiu umožňuje např. absolventům gymnázií získat druhou, odbornou maturitní zkoušku v jiném oboru vzdělání. V podstatě jde o studium obdobné pomaturitnímu odbornému studiu kvalifikačnímu, které bylo zrušeno v roce 1995. Záměrem bylo výrazně posílit prostupnost naší vzdělávací soustavy a vyjít vstříc požadavkům trhu práce. Délka vzdělávání je stanovena na jeden až dva roky v denní formě, podle náročnosti oboru vzdělání, konkrétní délku pro jednotlivé obory stanoví rámcové vzdělávací programy.

Přijímací řízení ke vzdělávání ve zkráceném studiu se řídí vyhláškou č. 671/­2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti organizace přijímacího řízení ke vzdělávání ve středních školách.

ČÁST PÁTÁ

VZDĚLÁVÁNÍ V KONZERVATOŘI

§ 86

Cíle vzdělávání v konzervatoři

Vzdělávání v konzervatoři rozvíjí znalosti, dovednosti a další schopnosti žáka získané v základním a v základním uměleckém vzdělávání, poskytuje všeobecné vzdělání a při­pravuje žáky pro výkon náročných uměleckých nebo uměleckých a umělecko pedagogických činností v oborech hudba, tanec, zpěv a hudebně dramatické umění. Vzdělávání v konzervatoři vytváří dále předpoklady pro plnoprávný osobní a občanský život, pokračování ve vzdělávání a pro výkon pracovní činnosti.

komentář k § 86

Zákon definuje obecným způsobem vzdělávání v konzervatoři.

§ 87

Stupně vzdělání v konzervatoři

(1) Úspěšným ukončením vzdělávacího programu v kon­­­­­­zer­vatoři se dosahuje těchto stupňů vzdělání

a)  střední vzdělání s maturitní zkouškou,

b)  vyšší odborné vzdělání v konzervatoři.

(2) Střední vzdělání s maturitní zkouškou získá žák úspěšným ukončením odpovídající části vzdělávacího prog­ra­mu v konzervatoři nejdříve po 4 letech v denní formě vzdě­lávání v šestiletém vzdělávacím programu nebo po 8 letech v denní formě vzdělávání v osmiletém vzdělávacím programu.

(3) Vyšší odborné vzdělání v konzervatoři získá žák úspěšným ukončením šestiletého nebo osmiletého vzdělávacího programu.

komentář k § 87

Konzervatoř byla a je zvláštním typem střední školy, která svým výjimečným obsahem a délkou studia umožňovala získat jak střední vzdělání s maturitní zkouškou, tak vyšší odborné vzdělání. S ohledem na výrazná specifika zákon upravuje vzdělávání v konzervatoři samostatně a konzervatoř zavedl jako samostatný druh školy. Z tohoto důvodu jsou samostatně vymezeny cíle vzdělávání v konzervatoři i stupně vzdělání, jichž lze v konzervatoři dosáhnout.

Je ovšem nutné upozornit, že stupeň „vyšší odborné vzdělání v konzervatoři“ není totožný se stupněm „vyšší odborné vzdělání“ dosahovaným ve vyšší odborné škole.

§ 88

Přijímání ke vzdělávání
v konzervatoři

(1) Ke vzdělávání do prvního ročníku šestiletého vzdělávacího programu konzervatoře se přijímají uchazeči, kteří splnili povinnou školní docházku nebo úspěšně ukončili základní vzdělávání před splněním povinné školní docházky, do prvního ročníku osmiletého vzdělávacího programu konzervatoře se přijímají uchazeči, kteří úspěšně ukončili pátý ročník základní školy, a kteří při přijímacím řízení splnili podmínky pro přijetí prokázáním vhodných schopností, vědomostí, zájmů a zdravotní způsobilosti.

(2) Přijímací řízení ke vzdělávání v konzervatoři se koná formou talentové zkoušky. V prvním kole přijímacího řízení se talentová zkouška koná v pracovních dnech v období od 15. ledna do 31. ledna; konkrétní termín stanoví ředitel školy, přičemž pro první kolo přijímacího řízení stanoví 2 termíny talentové zkoušky. Při organizaci talentové zkoušky se § 62 použije obdobně.

komentář k § 88

Přijímání ke vzdělávání v konzervatoři se odlišuje od přijímání na běžné střední školy tím, že těžištěm přijímacího řízení je prokázání talentu v daném oboru vzdělání. Při organizaci přijímacího řízení postupuje ředitel konzervatoře podle § 62.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 provedla změnu v odstavci 2 a ustanovení zjednodušila.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 změnila odstavec 2. V návaznosti na změny v přijímacím řízení do oborů středního vzdělání s talentovou zkouškou (§ 62) se nyní v textu uvádí konkrétní období pro konání talentové zkoušky v prvním kole přijímacího řízení do oborů vzdělání konzervatoří. V prvním kole přijímacího řízení se talentová zkouška koná v pracovních dnech v období od 15. ledna do 31. ledna; konkrétní termín stanoví ředitel školy, přičemž pro první kolo přijímacího řízení stanoví 2 termíny talentové zkoušky.

§ 89

Ukončování vzdělávání
v konzervatoři

(1) Vzdělávání v konzervatoři se zpravidla ukončuje absolutoriem v konzervatoři. Dokladem je vysvědčení o ab­solutoriu v konzervatoři a diplom absolventa konzervatoře. Označení absolventa konzervatoře, které se uvádí za jménem, je „diplomovaný specialista“, zkráceně „DiS.“. Žáci mohou ukončit vzdělávání také maturitní zkouškou, nejdříve však po čtvrtém ročníku v případě šestiletého vzdělávacího programu konzervatoře a po osmém ročníku v případě osmiletého vzdělávacího programu konzervatoře.

(2) Vysvědčení o maturitní zkoušce a vysvědčení o ab­so­lutoriu v konzervatoři jsou opatřena doložkou o získá­ní příslušného stupně vzdělání.

komentář k § 89

Vzdělávání v konzervatoři se ukončuje buď maturitní zkouškou, nebo absolutoriem v konzervatoři. Ta se v případě konzervatoře s osmiletým vzdělávacím programem koná v osmém ročníku, v případě konzervatoře se šestiletým vzdělávacím programem nejdříve ve čtvrtém ročníku vzdělávání. Ukončí-li žák studium pouze maturitní zkouškou, může pokračovat ve studiu na vysoké škole, popř. je kvalifikován pro výkon povolání, ve kterém je požadováno střední vzdělání s maturitní zkouškou.

§ 90

Absolutorium v konzervatoři

(1) Účelem absolutoria v konzervatoři je ověřit, jak žáci dosáhli cílů vzdělávání stanovených rámcovým a škol­ním vzdělávacím programem v příslušném oboru vzdělání, zejména ověřit úroveň klíčových dovedností, vědomostí a postojů absolventa, které jsou důležité pro jeho další vzdělávání nebo výkon ­povolání.

(2) Absolutorium v konzervatoři je komplexní odborná zkouška, která se skládá z teoretické zkoušky z odborných předmětů stanovených rámcovým vzdělávacím programem, zkoušky z cizího jazyka, absolventské práce a její obhajoby, absolventského výkonu z jednoho nebo dvou hlavních oborů, popřípadě zkoušky z umělecko-pedagogické přípravy, pokud tak stanoví rámcový vzdělávací program. Abso­lutorium v konzervatoři pro obor tanec se skládá z teoretické zkoušky z odborných předmětů stanovených rámcovým vzdělávacím programem, absolventské práce a její obhajoby, absolventského výkonu a zkoušky z umělecko-pedagogické přípravy. Obsah a termíny konání zkoušek stanoví ředitel školy.

(3) Žák může konat absolutorium v konzervatoři, pokud úspěšně ukončil poslední ročník vzdělávání v přísluš­ném oboru vzdělání a

a)  v šestiletém vzdělávacím programu úspěšně vykonal závěrečné komisionální zkoušky z českého jazyka a literatury a dějin oboru nebo maturitní zkoušku,

b)  v osmiletém vzdělávacím programu úspěšně vykonal závěrečné komisionální zkoušky z českého jazyka a literatury a cizího jazyka nebo maturitní zkoušku.

(4) Žák, který ukončuje vzdělávání v konzervatoři absolutoriem bez předchozího konání maturitní zkoušky, koná v termínu stanoveném ředitelem školy závěrečnou komisio­nální zkoušku z předmětů podle odstavce 3 ve školním roce, v němž byla výuka těchto předmětů ukončena, nejpozději však do konce prvního pololetí následujícího školního roku. Neprospěl-li žák u závěrečné komisionální zkoušky, stanoví zkušební komise termín opravné zkoušky. Opravnou závěrečnou komisionální zkoušku může žák konat nejvýše dvakrát. Předsedu a členy zkušební komise pro závěrečnou komisionální zkoušku jmenuje ředitel ­školy.

(5) Absolutorium v konzervatoři se koná před zkušební komisí. Předsedu zkušební komise jmenuje krajský úřad předseda zkušební komise musí být pedagogickým pracovníkem z jiné konzervatoře nebo vysoké školy, který má odpovídající odbornou a pedagogickou způsobilost a nejméně pětiletou umělecko-pedagogickou praxi. Místopředsedu a čle­ny zkušební komise pro absolutorium v kon­zer­vatoři jmenuje ředitel školy, místopředsedou je jme­nován pedagogický pracovník příslušné školy s nejméně pětiletou pedagogickou praxí členem komise musí být vedoucí absolventské práce, vedoucí absolventského výkonu a oponent. Ustanovení § 74 odst. 9 a 10 se použije ob­dobně.

(6) Po dobu 5 vyučovacích dnů před zahájením absolutoria v konzervatoři se žáci nezúčastňují vyučování, tato doba je určena pro přípravu na absolutorium.

(7) Zkušební komise může žákovi povolit odklad závěrečné komisionální zkoušky nebo absolutoria v konzer­vatoři, popřípadě stanovit žákovi termín náhradní zkoušky, pokud se z vážných důvodů nemohl ke konání závěrečné komisionál­ní zkoušky nebo absolutoria dostavit a do 3 pracovních dnů od konání zkoušky nebo absolutoria se písemně omluvil předse­dovi zkušební komise. Nedodržení stanovené lhůty může v zá­važných případech předseda zkušební komise prominout.

(8) Jestliže se žák nedostavil k závěrečné komisionální zkoušce nebo absolutoriu bez řádné omluvy, jeho omluva nebyla uznána nebo byl ze zkoušky vyloučen, posuzuje se, jako by zkoušku vykonal neúspěšně.

(9) Neprospěl-li žák ze zkoušky absolutoria v konzer­vatoři, popřípadě neobhájil-li absolventskou práci, může konat opravnou zkoušku, popřípadě opravnou obhajobu absolventské práce v termínu, který mu určí zkušební komise. Opravnou zkoušku a opravnou obhajobu absolventské práce je možno konat ­dvakrát.

(10) Žák přestává být žákem školy dnem následujícím po dni, kdy úspěšně vykonal absolutorium v konzervatoři. Nevykonal-li žák v určeném termínu úspěšně absolutorium v konzervatoři a byla mu povolena opravná zkouška nebo odklad zkoušky, zachovávají se mu práva a povinnosti žáka do 30. června školního roku, v němž měl vzdělávání řádně ukončit.

(11) Žák může absolutorium v konzervatoři vykonat nejpozději do 5 let od data, kdy přestal být žákem školy podle odstavce 10 věty druhé.

(12) Každý, kdo konal absolutorium v konzervatoři může požádat krajský úřad do 8 dnů ode dne, kdy mu byl oznámen výsledek zkoušky, o přezkoumání průběhu a vý­sled­ku této ­zkoušky. Při přezkoumání se postupuje obdobně podle § 82 odst. 1 a 4.

komentář k § 90

Organizace a podmínky absolutoria v konzervatoři tento zákon neměnil. V osmileté konzervatoři (v oboru vzdělání tanec) je podmínkou vykonání absolutoria v konzervatoři, v případě, že není předem vykonána maturitní zkouška, také komisionální zkouška z českého jazyka a cizího jazyka.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 změnila odstavec 11. V návaznosti na předchozí změny ve středním vzdělávání, bylo stanoveno, že žák může absolutorium v konzervatoři vykonat nejpozději do 5 let od data, kdy přestal být žákem školy, protože nevykonal závěrečnou zkoušku v řádném termínu (z toho důvodu přestal být žákem školy 30. června roku, v němž měl vzdělávání řádně ukončit).

§ 91

(1) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podrobnější podmínky průběhu, organizace a ukon­čování vzdělávání v konzervatoři.

(2) Na vzdělávání v konzervatoři a konzervatoř se vztahují ustanovení tohoto zákona o středním vzdělávání a střed­ní škole, pokud není stanoveno jinak.

komentář k § 91

Zmocnění v odstavci by realizováno vyhláškou č. 13/­2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři.

Kromě toho zákon výslovně uvádí, že kromě stanovených odlišností se na vzdělávání v konzervatoři vztahuje právní úprava týkající se středního vzdělávání.

ČÁST ŠESTÁ

VYŠŠÍ ODBORNÉ VZDĚLÁVÁNÍ

HLAVA I

CÍLE A STUPEŇ VYŠŠÍHO ODBORNÉHO VZDĚLÁNÍ, PŘIJÍMÁNÍ KE VZDĚLÁVÁNÍ, JEHO ORGANIZACE, PRŮBĚH A UKONČOVÁNÍ

§ 92

Cíle vyššího odborného vzdělávání
a stupeň vzdělání

(1) Vyšší odborné vzdělávání rozvíjí a prohlubuje znalosti a dovednosti studenta získané ve středním vzdělávání a poskytuje všeobecné a odborné vzdělání a praktickou přípravu pro výkon náročných činností.

(2) Úspěšným ukončením příslušného akreditovaného vzdělávacího programu se dosáhne stupně vyššího odborného vzdělání.

(3) Délka vyššího odborného vzdělávání v denní formě je 3 roky včetně odborné praxe, u zdravotnických oborů vzdělání až 3,5 roku.

komentář k § 92

Vyšší odborné vzdělávání je řazeno do terciárního vzdělávání podle mezinárodních porovnávacích tabulek ISCED (International Standard Classification of Education – UNESCO 1978), což se projevuje ve zdůraznění návaznosti na střední vzdělávání a ve skutečnosti, že je používána koncepce akreditovaných vzdělávacích programů jako u školství vysokého.

Ve srovnání s bakalářskými programy vysokých škol má jít o vzdělávání zaměřené více prakticky. Oproti právnímu stavu platnému do r. 2004 je nyní pevně stanovena délka vzdělávání 3 roky včetně půlroční praxe. Výjimku tvoří zdravotnické obory, kde je z důvodu splnění podmínek obsahu a rozsahu vzdělávání stanovených závaznými předpisy EU umožněno prodloužit délku vzdělávání až o půl roku.

Přijímání ke vzdělávání ve vyšší
odborné škole

§ 93

Podmínky přijetí ke vzdělávání ve vyšší odborné škole

(1) Ke vzdělávání ve vyšší odborné škole lze přijmout uchazeče, kteří získali střední vzdělání s maturitní zkouškou a kteří při přijímacím řízení splnili podmínky pro přijetí prokázáním vhodných schopností, vědomostí, zájmů a zdra­votní způsobilosti.

(2) O přijetí uchazeče ke vzdělávání ve vyšší odborné škole rozhoduje ředitel této školy.

komentář k § 93

Právní úprava přijímání k vyššímu odbornému vzdělávání je v zásadě obdobná úpravě o přijímání ke střednímu vzdělávání, v některých aspektech je však ponechána vyšším odborným školám větší volnost.

§ 94

Přijímání do prvního ročníku vzdělávání
ve vyšší odborné škole

(1) Uchazeč podává přihlášku ke vzdělávání ve vyšší odborné škole řediteli školy pro první kolo přijímacího řízení v termínu stanoveném prováděcím právním předpisem. V při­hláš­ce se vždy uvádí rodné číslo uchazeče, bylo-li mu přiděleno.

(2) V rámci přijímacího řízení může ředitel školy rozhodnout o konání přijímací zkoušky, jejíž obsah a formu stanoví v souladu s rámcovými vzdělávacími programy poskytujícími střední vzdělání s maturitní zkouškou.

(3) Ředitel školy stanoví jednotná kritéria pro všechny uchazeče přijímané v jednotlivých kolech přijímacího řízení do příslušného oboru a formy vzdělávání pro daný školní rok. V přijímacím řízení ředitel školy hodnotí uchazeče podle

a)  hodnocení znalostí uchazeče získaných ve středním vzdělávání a vyjádřeném na vysvědčení ze střední ­školy,

b)  výsledků přijímací zkoušky, je-li stanovena, a

c)  dalších skutečností, které osvědčují vhodné schopnosti, vědomosti a zájmy uchazeče.

(4) Předpokladem přijetí uchazeče ke vzdělávání ve vyšší odborné škole je rovněž splnění podmínek zdravotní způsobilosti pro daný obor vzdělání.

(5) Ředitel školy zveřejní v dostatečném předstihu, nejméně však dvouměsíčním, lhůtu pro podání přihlášky ke vzdělávání, doklady, které jsou její součástí, kritéria hodnocení přijímacího řízení, termíny konání přijímací zkoušky a její formu a rámcový obsah, je-li stanovena, popřípadě další podmínky přijetí ke vzdělávání. Tyto skutečnosti musí být zveřejněny na přístupném místě ve ­škole.

(6) Pokud splní podmínky přijímacího řízení více uchazečů, než kolik lze přijmout, rozhoduje jejich pořadí podle výsledku hodnocení přijímacího řízení.

(7) Ředitel školy zveřejní seznam přijatých uchazečů a vydá rozhodnutí o nepřijetí uchazeče do 7 dnů po konání přijímací zkoušky nebo po stanovení výsledků přijímacího řízení, pokud se přijímací zkouška nekoná.

(8) Ředitel školy může po ukončení prvního kola přijímacího řízení vyhlásit další kola přijímacího řízení k naplnění předpokládaného stavu studentů.

komentář k § 94

Zákon na rozdíl od přijímacího řízení na střední školy nestanoví pravidlo o maximálním možném počtu přihlášek v prvním kole přijímacího řízeni. Zákon také neupravuje všechny podrobnosti, řada z nich je upravena např. vyhláškou č. 10/­2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání.

Novelou provedenou zákonem č. 49/­2009 Sb., byl z odstavce 7 odstraněn termín 7. června, před kterým nemohl ředitel školy odeslat uchazeči rozhodnutí o přijetí/nepřijetí. Nyní tedy může ředitel vyšší odborné školy odeslat uchazeči bezprostředně po vyhodnocení přijímacího řízení a stanovení pořadí uchazečů.

Rozhodnutí ředitele o přijetí ke studiu ve vyšší odborné škole je rozhodnutím o právech a povinnostech v oblasti státní správy ve školství podle § 165.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 zpřesnila odstavec 7 a stanovila, že ředitel vyšší odborné školy kromě toho, že vydá rozhodnutí o nepřijetí uchazeče do 7 dnů po konání přijímací zkoušky nebo po stanovení výsledků přijímacího řízení, pokud se přijímací zkouška nekoná, musí seznam přijatých uchazečů zveřejnit.

§ 95

Přijímání do vyššího ročníku vzdělávání
ve vyšší odborné škole

(1) Ředitel školy může uchazeče přijmout do vyššího než prvního ročníku vzdělávání ve vyšší odborné škole. V rámci přijímacího řízení může ředitel školy po posouzení dokladů uchazeče o předchozím vzdělávání stanovit jako podmínku přijetí vykonání zkoušky a určit její obsah, termín, formu a kritéria hodnocení, a to v souladu s akredi­tovaným vzdělávacím programem příslušného oboru vzdělání. V případě, že ředitel školy rozhodne o přijetí uchazeče, určí ročník, do něhož bude uchazeč zařazen.

(2) V případě zdravotnických oborů může ředitel školy přijmout uchazeče do vyššího než prvního ročníku vzdělávání ve vyšší odborné škole pouze v případě, že obsah předchozího vzdělávání uchazeče odpovídá obsahu vzdělávání v těch ročnících, které student nebude absol­vovat.

komentář k § 95

Zákon umožňuje přijímat studenty do vyšších ročníků vzdělávání vyšší odborné školy, pokud je úroveň jejich znalostí dostatečná. Kompetenci k rozhodnutí o přijetí a stanovení podmínek pro přijetí má ředitel školy. I zde se použije § 100 o uznání dosaženého vzdělávání.

Organizace a průběh vyššího odborného vzdělávání

§ 96

(1) Školní rok začíná 1. září a končí 31. srpna následujícího kalendářního roku. Školní rok se člení na dvě období. Zimní období trvá od 1. září do 31. ledna, letní období trvá od 1. února do 31. srpna.

(2) Vyšší odborné vzdělávání obsahuje teoretickou přípravu a praktickou přípravu. Praktická příprava se uskutečňuje formou praktického vyučování ve škole nebo formou odborné praxe na pracovištích fyzických nebo právnických osob, které mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání a které mají se školou uzavřenou smlouvu o obsahu a rozsahu odborné praxe a podmínkách pro její konání.

(3) Na studenty při praktické přípravě se vztahují ustanovení zákoníku práce, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky žen a mladistvých, a další předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.

komentář k § 96

Organizace a průběh vzdělávání ve vyšších odborných školách jsou dalším znakem, který připodobňuje vyšší odborné vzdělávání vysokoškolskému vzdělávání, neboť např. školní rok se člení na zimní a letní období, což připomíná semestrální členění studia na vysoké škole.

Vyšší odborné vzdělávání obsahuje teoretickou přípravu a praktickou přípravu. Při praktické přípravě se na studenty vztahují ustanovení zákoníku práce o pracovní době, BOZP apod.

§ 97

(1) Uchazeč se stává studentem vyšší odborné školy dnem zápisu ke vzdělávání. Uchazeči se zapisují ve lhůtě stanovené vyšší odbornou školou, nejpozději však do 31. října.

(2) Dokladem o vzdělávání ve vyšší odborné škole je výkaz o studiu. Do výkazu o studiu se zapisují předměty nebo jiné ucelené části učiva zvoleného oboru vzdělání a výsledky hodnocení studenta.

(3) V průběhu vyššího odborného vzdělávání se studentovi umožňuje přestup do jiné vyšší odborné školy, změna oboru vzdělání, přerušení vzdělávání, opakování ročníku a uznání předchozího vzdělání, a to na základě písemné žádosti studenta.

(4) Ředitel školy může studentovi povolit změnu oboru vzdělání. V rámci rozhodování o změně oboru vzdělání může ředitel školy stanovit rozdílovou zkoušku a určit její obsah, rozsah, termín a kritéria jejího hodnocení.

(5) O přestupu studenta vyšší odborné školy do jiné vyšší odborné školy rozhoduje ředitel školy, do které se student hlásí. V rámci rozhodování o přestupu studenta, zejména pokud má při přestupu dojít ke změně oboru vzdělání, může ředitel školy stanovit rozdílovou zkoušku a určit její obsah, rozsah, termín a kritéria jejího hodno­cení.

(6) Ředitel školy může studentovi přerušit vzdělávání, a to na dobu nejvýše 2 let. Po dobu přerušení vzdělávání student není studentem této vyšší odborné školy. Po uplynutí doby přerušení vzdělávání pokračuje student v tom ročníku, ve kterém bylo vzdělávání přerušeno. Se souhlasem ředitele školy může student pokračovat ve vyšším ročníku, prokáže-li odpovídající znalosti a praktické dovednosti a způsob jejich získání. Ředitel školy na žádost studenta ukončí přerušení vzdělávání i před uplynutím doby přerušení vzdělávání, nebrání-li tomu závažné dů­vody.

(7) Ředitel školy je povinen přerušit vzdělávání studentce z důvodů těhotenství a mateřství, jestliže praktická příprava probíhá na pracovištích nebo ve formě prací zakázaných těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu, nebo jestliže vyučování podle lékařského posudku ohrožuje těhotenství studentky.

(8) Ředitel školy může studentovi, který nesplnil podmínky stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro příslušný ročník, povolit opakování ročníku po posouzení jeho dosavadních studijních výsledků a důvodů uvedených v žádosti.

komentář k § 97

Kompetence při rozhodování o přestupu, přerušení vzdělávání, opakování ročníku a uznání předchozího vzdělání. Kompetence při rozhodování v uvedených oblastech jsou dány řediteli školy, kde se student vzdělává. Zamítnutí žádosti o přestup, změnu oboru vzdělávání, přerušení vzdělávání a opakování ročníku je rozhodnutím o právech a povinnostech v oblasti státní správy podle § 165.

Novelou provedenou zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 byla v odstavci 1 prodloužena lhůta k zápisu do vyšší odborné školy z 30. září na 31. říjen.

§ 98

(1) Student může zanechat vzdělávání na základě písemného sdělení doručeného řediteli školy. Student přestává být studentem vyšší odborné školy dnem následujícím po dni doručení tohoto sdělení řediteli školy, popřípadě dnem uvedeným ve sdělení o zanechání vzdělávání, pokud jde o den pozdější.

(2) Jestliže se student neúčastní po dobu nejméně 20 vyučovacích dnů vyučování a jeho neúčast není řádně omluvena, vyzve ho ředitel školy písemně, aby neprodleně doložil důvody své nepřítomnosti zároveň upozorní, že jinak bude student posuzován, jako by vzdělávání zanechal. Jestliže do 3 týdnů od doručení výzvy student do vyšší odborné školy nenastoupí nebo nedoloží důvod nepřítomnosti, posuzuje se, jako by posledním dnem této lhůty vzdělávání zanechal tímto dnem přestává být studentem vyšší odborné školy.

komentář k § 98

Ředitel školy před ukončením studia studenta vyšší odborné školy, který se bez omluvy neúčastní vyučování nejméně 20 vyučovacích dnů, písemně studenta vyzve k doložení důvodů neúčasti ve výuce s třítýdenní lhůtou. Jde o důležité ustanovení, neboť souvisí s právy a postavením studenta ve škole a má návaznost na další zákony, např. zákon o státní sociální podpoře, zákon o důchodovém pojištění apod.

Při předložení oznámení studenta o zanechání vzdělávání (ukončení studia) nerozhoduje ředitel školy ve správním řízení. Podstatný rozdíl mezi vydáním rozhodnutí a pouhým oznámením je v tom, že u oznámení nelze použít opravného prostředku.

§ 99

Hodnocení výsledků vzdělávání
studentů

(1) Studenti jsou hodnoceni vždy za příslušné období. Předměty, popřípadě jiné ucelené části učiva, z nichž student koná zkoušku, a předměty, popřípadě jiné ucelené části učiva, z nichž je student hodnocen jiným způsobem, stanoví akreditovaný vzdělávací program. Zkoušky je možné opakovat dvakrát. V případě členění obsahu vzdělávání do jiných ucelených částí učiva než předmětů se vydává studentovi potvrzení o jejich absolvování.

(2) Do vyššího ročníku postoupí student, který úspěšně splnil podmínky stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro příslušný ročník.

(3) V případě, že nelze studenta hodnotit ze závažných důvodů, určí ředitel školy termín, do kterého má být hodnocení studenta ukončeno. Hodnocení musí být ukončeno nejpozději do konce následujícího období.

komentář k § 99

Způsobem hodnocení studentů se liší vzdělávání ve vyšší odborné škole od vzdělávání ve středních školách; svým pojetím se více blíží vysokoškolskému vzdělávání. Na rozdíl od žáka střední školy student vyšší odborné školy skládá zkoušky z předmětů, popřípadě jiných ucelených částí učiva, které stanoví akreditovaný vzdělávací program, popřípadě je studentovi předepsáno hodnocení jinou formou – předpokládá se, že vyšší odborné školy budou požadovat splnění některých požadavků formou obdobnou zápočtům, které uplatňují vysoké školy. Hodnocení studenta musí být vždy ukončeno do konce následujícího období.

§ 100

Uznávání dosaženého vzdělání

Ředitel školy uzná ucelené dosažené vzdělání studenta, pokud je doloženo dokladem o tomto vzdělání nebo jiným prokazatelným způsobem. Částečné vzdělání studenta může ředitel školy uznat, pokud je doloženo dokladem o tomto vzdělání nebo jiným prokazatelným způsobem a od doby jeho dosažení neuplynulo více než 10 let nebo pokud student znalosti z tohoto vzdělání prokáže při zkoušce stanovené ředitelem školy. Uzná-li ředitel školy dosažené vzdělání studenta, uvolní žáka zčásti nebo zcela z vyučování a z hodnocení v rozsahu uznaného vzdělání.

komentář k § 100

Zákon upravuje kompetence ředitele vyšší odborné školy, aby zhodnotil dosažené předcházející vzdělání uchazeče o studium nebo studenta vyšší odborné školy a uznal jej, pokud má vztah k obsahu vzdělávání ve vyšší odborné škole, ve které se student vzdělává. Toto uznání má vztah k přijetí do vyššího ročníku podle § 95. Doba platnosti uznání je omezena na 10 let, obdobně jako je tomu u středních škol.

Ukončování vyššího odborného
vzdělávání

§ 101

Vyšší odborné vzdělávání se ukončuje absolutoriem. Dokladem o dosažení vyššího odborného vzdělání je vysvědčení o absolutoriu a diplom absolventa vyšší odborné školy. Označení absolventa vyšší odborné školy, které se uvádí za jménem, je „diplomovaný specialista“ (zkráceně „DiS.“).

komentář k § 101

Oproti ukončování vzdělávání ve středních školách je stanoveno ukončování studia ve vyšších odborných školách. Vyšší odborné vzdělávání se ukončuje absolutoriem. Zákon standardně zavádí označení pro úspěšné absolventy vyšších odborných škol „diplomovaný specialista“ (DiS.).

§ 102

(1) Podmínkou pro absolutorium je úspěšné ukončení posledního ročníku vzdělávání. Absolutorium se skládá ze zkoušky z odborných předmětů, zkoušky z cizího jazyka a obhajoby absolventské práce. Absolventská práce může být zpracována a obhajována společně několika studenty i v tomto případě jsou studenti hodnoceni jednotlivě. Absolventská práce a její obhajoba může obsahovat též část ověřující praktické dovednosti.

(2) Ředitel školy vyhlašuje nejméně 1 řádný termín absolutoria ve školním roce.

(3) Absolutorium se koná před zkušební komisí a je veřejné s výjimkou jednání zkušební komise o hodnocení studenta.

(4) Zkušební komise má stálé a další členy, předsedou je pedagogický pracovník z jiné vyšší odborné školy nebo vysoké školy. Stálými členy jsou předseda, místopředseda a vedoucí učitel studijní skupiny. Dalšími členy jsou učitel příslušného předmětu, přísedící, který vyučuje daný předmět, odborník z praxe, vedoucí absolventské práce a oponent. Předsedu komise jmenuje krajský úřad, ostatní členy komise ředitel školy. Ustanovení § 74 odst. 9 a 10 se použije obdobně.

(5) Neprospěl-li student z některé zkoušky nebo neobhájil-li absolventskou práci, může konat opravnou zkoušku z této zkoušky nebo obhájit absolventskou práci do 6 měsíců od řádného termínu absolutoria. Opravnou zkoušku nebo opravnou obhajobu absolventské práce je možné konat nejvýše dvakrát, a to v termínu stanoveném zkušební komisí.

(6) Pokud se student ke zkoušce nebo obhajobě nedostaví a svou nepřítomnost řádně omluví nejpozději do 3 pracovních dnů od konání zkoušky předsedovi zkušební komise nebo nekonal absolutorium z důvodu neukončení ­posledního ročníku vzdělávání, má právo konat náhradní zkoušku. Nedodržení stanovené lhůty může v závažných případech předseda zkušební komise prominout. Konáním náhradní zkoušky není dotčeno právo studenta konat opravnou zkoušku.

(7) Student přestává být studentem vyšší odborné školy dnem následujícím po dni, kdy úspěšně vykonal absolutorium. Nevykonal-li student úspěšně absolutorium v případě vzdělávacího programu v délce 3 roky v řádném termínu, přestává být studentem školy 30. června roku, v němž měl vzdělávání řádně ukončit, v případě vzdělávacího programu v délce 3,5 roku přestává být studentem školy 31. ledna roku, v němž měl vzdělávání řádně ukončit. Jestliže se student ke zkoušce nebo obhajobě bez řádné omluvy nedostavil, jeho omluva nebyla uznána nebo byl ze zkoušky vyloučen, posuzuje se, jako by zkoušku nebo obhajobu vykonal neúspěšně.

(8) Student může absolutorium vykonat nejpozději do 5 let od data, kdy přestal být studentem školy podle odstavce 7 věty druhé.

(9) Každý, kdo konal zkoušku absolutoria nebo obhajobu absolventské práce, může do 8 dnů ode dne, kdy mu byl oznámen výsledek zkoušky, požádat krajský úřad o pře­zkoumání jejího průběhu a výsledku. Při přezkoumání se postupuje obdobně podle § 82 odst. 1 a 4.

komentář k § 102

Absolutorium se skládá ze tří zkoušek, ze zkoušky z odborných předmětů, z cizího jazyka a obhajoby absolventské práce, která může obsahovat též část ověřující praktické dovednosti. Stejně jako profilová část maturitní zkoušky je i absolutorium prohlášeno za zkoušku veřejnou, s výjimkou jednání zkušební komise o hodnocení žáka.

Úprava složení zkušební komise a způsob práce zkušební komise vychází z poznatků praxe. Základ zkušební komise ve vyšší odborné škole tvoří několik stálých členů, včetně předsedy pro všechny obory vzdělávání. Nově je upraveno i to, že neúspěšný student může opakovat zkoušku jen z těch zkoušek, z nichž neuspěl.

Zákon rovněž upravuje právo studenta podat krajskému úřadu do 8 dnů ode dne, kdy konal absolutorium, žádost o přezkoumání průběhu a výsledků zkoušek absolutoria.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 změnila odstavec 8. Věcně šlo o identickou změnu se změnou v § 90 odst. 11. Student může absolutorium vykonat nejpozději do 5 let od data, kdy přestal být studentem školy, protože nevykonal závěrečnou zkoušku v řádném termínu (z toho důvodu přestal být studentem školy 30. června roku, v němž měl vzdělávání řádně ukončit).

Novela č. 101/2017 Sb. s účinností k 1. 9. 2017 vložila do odstavce 4 za slova „přísedící, které vyučuje daný předmět“ slova „odborník z praxe“ a větu čtvrtou zrušuje. Tuto změnu si vyžádala praxe. Odborník z praxe bude tzv. dalším členem komise ze zákona a nebude se vyžadovat jeho zvláštní jmenování.

§ 103

Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podrobnosti o organizaci, náležitostech a průběhu přijímacího řízení ke vzdělávání ve vyšších odborných školách, včetně termínů konání přijímacích zkoušek, a o přijímání do vyššího než prvního ročníku, podrobnosti o organizaci a průběhu vyššího odborného vzdělávání, podmínky konání odborné praxe a náležitosti smlouvy o obsahu, rozsahu a podmínkách odborné praxe, pravidla pro hodnocení studentů, pro uznávání předchozího vzdělání a podrobnější podmínky o ukončování vyššího odborného vzdělávání absolutoriem.

komentář k § 103

Toto zmocnění bylo naplněno vydáním vyhlášky č. 10/­2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání.

Vzdělávání ve vyšších odborných školách se uskutečňuje podle vzdělávacích programů, které jsou akreditovány MŠMT. Na rozdíl od vzdělávacích programů pro základní a střední vzdělávání, kde školní vzdělávací programy nejsou po jejich vydání již posuzovány, neboť musí vycházet z rámcových vzdělávacích programů vydaných MŠMT, jsou vyšší odborné školy povinny svůj vlastní vzdělávací program předkládat MŠMT k akreditaci. Akreditované vzdělávací programy jsou tedy základními pedagogickými dokumenty, podle nichž se uskutečňuje vzdělávání, stanovuje výše výdajů na vzdělávání v příslušném oboru vzdělání a z nichž se vychází při hodnocení vyšší odborné školy a hodnocení výsledků vzdělávání, kterých dosáhli studenti.

HLAVA II

AKREDITACE VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU

§ 104

(1) Vzdělávací program v příslušném oboru vzdělání pro jednotlivou vyšší odbornou školu podléhá akreditaci, kterou uděluje ministerstvo; v případě vzdělávacího programu zdravotnického zaměření s předchozím souhlasným stanoviskem Ministerstva zdravotnictví a v případě vzdělávacího programu v oblasti bezpečnostních služeb s předchozím souhlasným stanoviskem Ministerstva vnitra a v případě vzdělávacího programu zaměřeného na přípravu k výkonu regulovaného povolání též s předchozím souhlasným stanoviskem příslušného uznávacího orgánu¹), že absolventi budou připraveni odpovídajícím způsobem k výkonu tohoto povolání. Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo vnitra nebo příslušný uznávací orgán vydávají stanoviska podle věty první do 90 dnů ode dne, kdy jim byla žádost o stanovisko doručena.

(2) Je-li vzdělávací program akreditován a zapsán pro příslušnou vyšší odbornou školu do školského rejstříku, lze ke vzdělávání v tomto programu přijímat uchazeče, konat výuku, zkoušky a přiznávat označení absolventa vyšší odborné školy.

komentář k § 104

Vzdělávání ve vyšších odborných školách se uskutečňuje podle vzdělávacích programů, které jsou akreditovány ministerstvem na základě odborného posouzení obsahu za tím účelem zřízenou Akreditační komisí. Není-li vzdělávací program akreditován a zapsán pro příslušnou vyšší odbornou škodu do školského rejstříku, není škola oprávněna přijímat uchazeče k jeho studiu, konat výuku ani přiznávat označení absolventa vyšší odborné školy. Vzdělávací program vyššího odborného vzdělávání musí obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v § 6 ŠZ.

Důležité

     Novela č. 403/2020 Sb. s účinností k 1. 1. 2021 provedla zásadní změnu v zákoně č. 500/2004 Sb., správním řádu týkající se přezkumného řízení v § 97 správního řádu a vydání závazného stanoviska, které není formou činnosti veřejné správy, kterou by bylo možné samostatně napadnout odvoláním podle správního řádu a následně samostatně přezkoumat soudem ve správním soudnictví.

V předmětném ustanovení tato novela zakotvila speciální úpravu délky pořádkových lhůt, jež je stanovena pro vydávání stanovisek týkajících se vzdělávacích programů vyšších odborných škol, připravujících studenty pro výkon regulovaných povolání.

§ 105

(1) Žádost o akreditaci vzdělávacího programu se podává ministerstvu. Ministerstvo žádost neprodleně postoupí Akreditační komisi pro vyšší odborné vzdělávání (dále jen „Akreditační komise“). Akreditační komise posoudí vzdělávací program z obsahového a odborného hlediska a do 120 dnů ode dne, kdy jí byla žádost doručena, sdělí ministerstvu stanovisko.

(2) Ministerstvo rozhodne o akreditaci vzdělávacího programu do 30 dnů od obdržení stanoviska Akreditační komise.

(3) Ministerstvo akreditaci neudělí, jestliže

a)  vzdělávací program nesplňuje náležitosti uvedené v § 6 odst. 1,

b)  vzdělávací program není z hlediska obsahu v souladu s cíli a zásadami stanovenými tímto zákonem.

(4) Ministerstvo akreditaci neudělí též v případě, že Akreditační komise vydala k žádosti o akreditaci vzdělávacího programu nesouhlasné stanovisko.

(5) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem obsah písemné žádosti o akreditaci vzdělávacího programu.

komentář k § 105

Zákon stanoví náležitosti postupu při projednávání žádosti o akreditaci vzdělávacího programu vyšší odborné školy. Náležitosti žádosti jsou stanoveny vyhláškou č. 10/­2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání. Žádost se podává přímo MŠMT, které zajistí její předání Akreditační komisi pro vyšší odborné vzdělávání. Lhůta pro projednání žádosti o akreditaci Akreditační komisí je stanovena na 120 dnů.

§ 106

(1) Akreditace vzdělávacího programu se uděluje na dobu rovnající se nejvýše dvojnásobku délky vzdělávání v denní formě studia. Platnost akreditace lze i opakovaně prodloužit. Na řízení o prodloužení platnosti akreditace se přiměřeně vztahuje ustanovení § 105.

(2) Během uskutečňování akreditovaného vzdělávacího programu může vyšší odborná škola požádat o akreditaci změny vzdělávacího programu.

(3) Akreditace vzdělávacího programu zaniká výmazem příslušného oboru vzdělání ze školského rejstříku.

komentář k § 106

Standardně se akreditace uděluje na dobu rovnající se dvojnásobku délky vzdělávání v denní formě vzdělávání, což je 6 let. Platnost akreditace lze prodloužit za použití § 105.

§ 107

Akreditační komise

(1) Akreditační komise vydává stanoviska k vzdělá­vacím programům v rámci řízení o akreditaci, a dále posuzuje i jiné záležitosti týkající se vyššího odborného vzdělává­ní, které jí předloží ministr školství, mládeže a tělo­výchovy.

(2) Akreditační komise má dvacet jedna členů. Členy akreditační komise jmenuje a odvolává ministr školství, mládeže a tělovýchovy z odborníků z vysokých škol, vyšších odborných škol a z praxe.

(3) Členové Akreditační komise jsou jmenováni na dobu 6 let jmenováni mohou být nejvýše na dvě po sobě jdoucí funkční období.

(4) Členové Akreditační komise jsou při výkonu své funkce nezávislí.

(5) Vnitřní organizaci, způsob jednání Akreditační komise a důvody pro odvolání jejího člena upraví statut Akreditační komise, který vydá ministerstvo. Ministerstvo může měnit statut Akreditační komise jen po projednání s Akre­ditační komisí. Statut Akreditační komise a jeho změny ministerstvo zveřejní ve Věstníku.

(6) Činnost Akreditační komise materiálně, organizačně a finančně zabezpečuje ministerstvo.

komentář k § 107

Akreditační komise má postavení odborného poradního orgánu MŠMT. Z tohoto důvodu nelze Akreditační komisi svěřit výkonné, resp. sankční kompetence ve vztahu k vyšším odborným školám. Proto také Akreditační komise nemůže provádět hodnocení vyšších odborných škol.

ČÁST SEDMÁ

UZNÁVÁNÍ ZAHRANIČNÍHO VZDĚLÁNÍ

§ 108

(1) Absolvent zahraniční školy, který získal doklad o dosažení základního, středního nebo vyššího odborného vzdělání (dále jen „zahraniční vysvědčení“), může požádat krajský úřad příslušný podle místa trvalého pobytu žadatele, v případě cizince podle místa pobytu, o

a)  vydání osvědčení o uznání rovnocennosti zahraničního vysvědčení v České republice, nebo

b)  rozhodnutí o uznání platnosti zahraničního vysvědčení v České republice (dále jen „nostrifikace“).

Nelze-li místní příslušnost krajského úřadu určit podle věty první, řídí se místem podání žádosti.

(2) Osvědčení o uznání rovnocennosti zahraničního vysvědčení v České republice vydá na základě žádosti, obsahující v příloze originál zahraničního vysvědčení nebo jeho úředně ověřenou kopii, krajský úřad v případech, kdy je Česká republika na základě svých mezinárodních závazků zavázána dané zahraniční vysvědčení uznat za rovnocenné s do­kladem o vzdělání vydaným v České republice. Pokud ze zahraničního vysvědčení není patrný obsah a roz­sah vyučovaných předmětů, předloží žadatel také rámcový obsah vzdělávání v oboru, v němž dosažené vzdělávání ­získal.

(3) Pokud Česká republika není vázána mezi­národní smlouvou uznat dané zahraniční vysvědčení za rovnocenné s dokladem o vzdělání vydaným v České republice, krajský úřad rozhoduje o nostrifikaci na základě žádosti obsahující v příloze

a)  originál zahraničního vysvědčení nebo jeho úředně ověřenou kopii,

b)  doklad o obsahu a rozsahu vzdělávání absolvovaného v zahraniční škole,

c)  doklad o skutečnosti, že škola je uznána státem, podle jehož právního řádu bylo zahraniční vysvědčení vydáno, za součást jeho vzdělávací soustavy, pokud ze zahraničního vysvědčení tato skutečnost nevyplývá.

(4) Pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak, pravost podpisů a otisků razítek na originálech zahraničních vysvědčení a skutečnost, že škola je uznána státem, podle jehož právního řádu bylo zahraniční vysvědčení vydáno, musí být ověřena příslušným zastupitelským úřadem České republiky a dále ministerstvem zahraničních věcí státu, podle jehož právního řádu bylo zahraniční vysvědčení vydáno, popřípadě notářem působícím na území takového státu. K žádosti se současně připojí úředně ověřený překlad dokladů uvedených v odstavci 2 nebo 3 do českého jazyka. V případě dokladu vyhotoveného ve slovenském jazyce se překlad do českého jazyka nevyžaduje. V případě zahraniční školy nezapsané do školského rejstříku a zřízené na území České republiky cizím státem, právnickou osobou se sídlem mimo území České republiky nebo cizím státním občanem, v níž ministr školství, mládeže a tělovýchovy povolil plnění povinné školní docházky, se doklad podle odstavce 3 písm. c) a ověření podle věty první nepožaduje.

(5) V případě, že krajský úřad v rámci řízení o nostrifikaci zjistí, že obsah a rozsah vzdělávání absolvovaného v zahraniční škole se v porovnání se vzděláváním podle obdobného rámcového vzdělávacího programu v České republice podstatně odlišuje, žádost zamítne. V případě, že se obsah a rozsah vzdělávání v zahraniční škole odlišuje zčásti nebo žadatel nemůže splnit požadavky uvedené v odstavci 3 písm. b) nebo v odstavci 4, nařídí ­krajský úřad usnesením nostrifikační zkoušku; od vydání usnesení do termínu stanoveného pro konání nostrifikační zkoušky neběží lhůty pro vydání rozhodnutí ve věci. Krajský úřad žádost o no­stri­fikaci zamítne také v případě, že žadatel nevykoná nostrifikační zkoušku úspěšně. Žadatel, který není státním občanem České republiky, nebo získal vzdělání ve škole mimo území České republiky, nekoná nostrifikační zkoušku z předmětu český jazyk a literatura.

(6) K odlišnostem v obsahu a rozsahu vzdělávání podle odstavce 5 se nepřihlíží, pokud bylo zahraniční vysvědčení vydané podle právního řádu členského státu Evropské unie a pokud jsou výstupy absolvovaného vzdělání srovnatelné s výstupy vzdělávání podle tohoto zákona na základě standardů používaných v Evropské unii. V takovém případě se žádosti o nostrifikaci vyhoví. Žádosti se vyhoví také tehdy, pokud zahraniční vysvědčení vydané podle právního řádu členského státu Evropské unie je v příslušném členském státu považováno za doklad opravňující žadatele k přístupu k vysokoškolskému studiu.

(7) Ministerstvo vede seznam řízení o žádostech podle odstavce 1. Krajské úřady vkládají do seznamu údaje v tomto rozsahu:

a)  jméno, příjmení a datum narození žadatele,

b)  označení zahraničního vysvědčení, jehož se žádost týká, včetně názvu a sídla školy, která je vydala, a označení státu, podle jehož právního řádu bylo vydáno,

c)  údaje o výsledku řízení o uznání rovnocennosti nebo o nostrifikaci s uvedením správního orgánu, který osvědčení nebo rozhodnutí vydal, a spisové značky, pod kterou je osvědčení nebo rozhodnutí vedeno.

(8) Údaje ze seznamu podle odstavce 6 poskytne ministerstvo na žádost krajskému úřadu a pro účely přijímacího řízení vysoké škole nebo vyšší odborné škole.

komentář k § 108

Systém formálního uznávání kvalifikací dosažených v zahraničí je možný v zásadě dvěma způsoby.

Uznání rovnocennosti zahraničních vysvědčení se provádí v případech, kdy má ČR uzavřenu mezinárodní dohodu s příslušným státem o vzájemném uznávání rovnocennosti příslušných dokladů o dosaženém stupni vzdělání.

Rozhodnutí o uznání platnosti zahraničního vysvědčení v ČR (tzv. nostrifikace“) se vydává v případech, kdy mezinárodní dohoda uzavřena není. Příslušný správní úřad uzná předložené vysvědčení ze zahraniční školy na základě správního posouzení základních atributů zahraničního studia ve srovnání s porovnatelným oborem vzdělání v ČR.

Rozhodnutí o uznání platnosti vysvědčením správním rozhodnutím, na které se vztahuje správní řád, rozhodnutí podléhá také přezkumu.

Novelou provedenou zákonem č. 49/­2009 Sb. došlo k rozšíření možnosti žádat o uznání rovnocennosti a platnosti také pro absolventy zahraničních škol zřízených na území ČR.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. v odstavci 5 za účelem sjednocení praxe při nařizování nostrifikačních zkoušek stanovila, že nařízení zkoušky se provádí usnesením a v odstavci 6 uložila správním orgánům rozhodujícím o nostrifikaci (v prvním stupni krajským úřadům, ve druhém stupni MŠMT), aby v případech, na které lze uplatnit Evropský kvalifikační rámec, přihlížely k tomuto rámci a nepřihlížely k odlišnostem ve vzdělávacích programech.

Novela č. 101/2017 Sb. zpřesnila s účinností k 1. 9. 2017 v odstavci 5 poslední větu. Jde opět o změnu v návaznosti na změny v ustanovení § 38 zákona „Plnění povinné školní docházky v zahraničí, v zahraniční škole na území České republiky nebo v evropské škole“. Bude platit, že žadatel, který není státním občanem České republiky, nebo získal vzdělání ve škole mimo území České republiky, nekoná nostrifikační zkoušku z předmětu český jazyk a literatura.

Byla stanovena kompetence MŠMT vydávat osvědčení o uznání rovnocennosti zahraničního vysvědčení v ČR absolventům evropské školy. Tím zákon reaguje na uzavřenou Úmluvu o evropské škole a umožňuje na základě této smlouvy automatické uznání rovnocennosti dosaženého vzdělání.

Zákon umožňuje osobám, na které se vztahuje zákon č. 325/­1999 Sb., o azylu, nahradit předložení dokladů předepsaných k udělení nostrifikace čestným prohlášením žadatele. Zmocnění bylo naplněno vydáním vyhlášky č. 12/­2005 Sb., o podmínkách uznávání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. účinností k 1. 5. 2015 provedla legislativně technickou změnu související s vložením odstavce 6 do § 108.

Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 provedla v ustanovení změnu v odstavci 1 a 4.

Důležité

     V odstavci 1 došlo k legislativně technickému zpřesnění textu. Slova „pobytu žadatele“ se nahrazují slovy „trvalého pobytu žadatele, v případě cizince podle místa pobytu,“ a na konci odstavce se doplňuje věta „Nelze-li místní příslušnost krajského úřadu určit podle věty první, řídí se místem podání žádosti.“

V odstavci 4 je přesně uveden výčet dokladů, které je třeba předložit k zahájení procesu nostrifikace u krajského úřadu, a detailně je řešen proces ověřování. Novelou se zjednodušuje předkládání úředně ověřeného překladu dokladů. Slova „, vyhotovený tlumočníkem zapsaným v České republice do seznamu znalců a tlumočníků26c)“ včetně poznámky pod čarou č. 26c zrušují.

§ 108a

(1) Ministerstvo vydává na základě žádosti, obsahující v příloze originál zahraničního vysvědčení nebo jeho úředně ověřenou kopii, osvědčení o uznání rovnocennosti zahra­ničního vysvědčení v České republice absolventům evropské školy.

(2) Ministerstvo rozhoduje o nostrifikaci zahraničního vysvědčení, které bylo vydáno zahraniční školou se vzdělávacím programem, který je uskutečňován v dohodě s mi­nis­terstvem. Ustanovení § 108 odst. 3 až 6 se použijí obdobně, doklad podle § 108 odst. 3 písm. b) a c) a ověření podle § 108 odst. 4 věty první se nevyžaduje.

(3) Ministerstvo vnitra vydává osvědčení o uznání rovnocennosti a rozhoduje o nostrifikaci zahraničního vysvědčení v oblasti činnosti policie a požární ochrany. Ministerstvo obrany vydává osvědčení o uznání rovnocennosti a rozhoduje o nostrifikaci zahraničního vysvědčení v oblasti vojenství.

(4) Jde-li o osobu, které byla v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie poskytnuta mezinárodní ochrana formou azylu nebo doplňkové ochrany¹¹) nebo na kterou je třeba na základě mezinárodních závazků České republiky pohlížet jako na uprchlíka nebo vyhnance nebo osobu v podobné situaci jako uprchlíci, lze předložení dokladu uvedeného v § 108 odst. 1 až 3 a ově­ření podle § 108 odst. 4 nahradit čestným prohlášením takovéto osoby o sku­tečnostech jinak prokazovaných takovýmto dokladem nebo ověřením^26d). V případě pochybnosti o dosaženém vzdělání nařídí krajský úřad žadateli nostrifikační zkoušku.

(5) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podmínky uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami, podmínky orga­nizace nostrifikační zkoušky, složení komise pro vykonání nostrifikační zkoušky a pravidla jejího rozhodování.

ČÁST OSMÁ

ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ, JAZYKOVÉ A ZÁJMOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ

§ 109

Základní umělecké vzdělávání

(1) Základní umělecké vzdělávání poskytuje základy vzdělání v jednotlivých uměleckých oborech. Základní umělecké vzdělávání se uskutečňuje v základní umělecké škole. Základní umělecká škola připravuje také pro vzdělávání ve středních školách uměleckého zaměření a v konzervatořích, popřípadě pro studium na vysokých školách s uměleckým nebo pedagogickým zaměřením.

(2) Základní umělecká škola organizuje přípravné studium, základní studium I. a II. stupně, studium s rozší­řeným počtem vyučovacích hodin a studium pro dospělé.

komentář k § 109

Základní umělecká škola je podle § 7 samostatný druh školy. Tím se zdůrazňuje její význam v rámci celého systému vzdělávání. Absolventi po dokončení základního uměleckého vzdělávání dosáhnou základů vzdělání v jednotlivých uměleckých oborech. I když se nejedná o stupeň vzdělání, je dosažení základů vzdělání v uměleckých oborech důležitou přípravou pro další studium absolventů například v konzervatořích.

§ 110

Jazykové vzdělávání

(1) Jazykové vzdělávání poskytuje jazykové vzdělání v cizích jazycích. V případě vzdělávání cizinců se za cizí jazyk považuje také jazyk český. Jazykové vzdělávání podle tohoto zákona se uskutečňuje v jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky.

(2) Vzdělávání v jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky může být ukončeno státní jazykovou zkouškou základní, státní jazykovou zkouškou všeobecnou a státní jazykovou zkouškou speciální. Státní jazykové zkoušky lze vykonat i bez předchozího vzdělávání v jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky. Dokladem o úspěšně vykonané státní jazykové zkoušce je vysvědčení o státní jazykové zkoušce.

(3) Státní jazykové zkoušky se skládají z části písemné a z části ústní. Ministerstvo určuje zadání písemné části zkoušky a stanovuje termíny konání zkoušek.

(4) Státní jazykové zkoušky v jednotlivých jazycích se konají před zkušební komisí. Předsedu komise pro státní jazykové zkoušky jmenuje krajský úřad, předsedy zkušebních komisí pro jednotlivé jazyky a další členy komisí jmenuje ředitel školy. Předsedou komise pro státní jazykové zkoušky a zkušební komise pro jednotlivé jazyky může být ten, kdo má příslušnou odbornou kvalifikaci a vykonával přímou pedagogickou činnost nejméně 5 let.

komentář k § 110

Zákon stanoví základní zásady jazykového vzdělávání v jazykových školách s právem státní jazykové zkoušky (dříve státní jazykové školy). Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky mají důležité postavení s ohledem na to, že je jim zároveň svěřena úloha garanta za státní jazykové zkoušky. Státní jazykové zkoušky se budou nadále skládat z písemné a ústní části.

Novelou provedenou zákonem č. 49/­2009 Sb. bylo přidáno výslovné zmocnění jazykovým školám vyučovat český jazyk jako cizí jazyk při vzdělávání cizinců, což souvisí s povinností složit jazykovou zkoušku z českého jazyka jako nezbytnou náležitost žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu na území ČR podle zákona č. 326/­1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů.

Novelou provedenou zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 došlo ke změně odstavce 4, nově jmenují předsedy pro státní jazykové zkoušky krajské úřady.

§ 111

Zájmové vzdělávání

(1) Zájmové vzdělávání poskytuje účastníkům naplnění volného času zájmovou činností se zaměřením na různé oblasti. Zájmové vzdělávání se uskutečňuje ve školských zařízeních pro zájmové vzdělávání, zejména ve střediscích volného času, školních družinách a školních klubech.

(2) Střediska volného času se dále podílejí na další péči o nadané děti, žáky a studenty a ve spolupráci se školami a dalšími institucemi rovněž na organizaci soutěží a přehlídek dětí a žáků.

komentář k § 111

Zájmové vzdělávání je podobně jako vzdělávání umělecké a vzdělávání jazykové vzděláváním, které neposkytuje stupeň vzdělání.

Zájmové vzdělání podle tohoto zákona mohou poskytovat výhradně školská zařízení pro zájmové vzdělávání zapsaná v rejstříku školských zařízení podle § 142. Pokud nějaký subjekt poskytuje nabídku volnočasových aktivit a není školským zařízením, nejedná se o zájmové vzdělávání podle tohoto zákona.

§ 111a

Organizace činnosti školských zařízení
pro zájmové vzdělávání

(1) Vzdělávací hodina v zájmovém vzdělávání trvá 60 minut.

(2) Školní družina se organizačně člení na oddělení; členění ostatních školských zařízení pro zájmové vzdělávání stanoví ředitel.

(3) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem nejnižší a nejvyšší počty dětí a žáků v oddělení školní družiny.

(4) Zřizovatel může povolit výjimku z nejnižšího počtu dětí a žáků stanoveného prováděcím právním předpisem za předpokladu, že uhradí zvýšené výdaje na zájmové vzdělávání ve školní družině, a to nad výši stanovenou normativem. Zřizovatel školy může povolit výjimku z nejvyššího počtu dětí a žáků stanoveného prováděcím právním předpisem do počtu 4 dětí a žáků za předpokladu, že toto zvýšení počtu není na újmu kvalitě zájmového vzdělávání ve školní družině a jsou splněny podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví.

komentář k § 111a

Novela č. 101/2017 Sb. s účinností k 1. 9. 2018 vložila do zákona ustanovení § 111a, které nese název „Organizace činnosti školských zařízení pro zájmové vzdělávání“. V ustanovení bylo zpřesněno, že vzdělávací hodina v zájmovém vzdělávání typu školní družina na rozdíl od vyučující hodiny trvá 60 minut a že školní družiny se člení na oddělení. Členění zbývajících školských zařízení pro zájmové vzdělávání, tedy školního klubu a střediska volného času stanoví sám ředitel školy. Současně se MŠMT zmocňuje, aby prováděcím právním předpisem stanovilo nejvyšší a nejnižší počet dětí a žáků v oddělení školní družiny v souvislosti se zavedením odlišného systému financování pedagogické práce ve školních družinách. Zřizovatel školy může povolit výjimku z nejvyššího počtu dětí a žáků stanoveného prováděcím právním předpisem do počtu 4 dětí a žáků za předpokladu, že toto zvýšení počtu není na újmu kvalitě vzdělávání ve školní družině a jsou splněny podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví.

§ 112

Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podrobnější podmínky a náležitosti přijímání do základního uměleckého vzdělávání, jazykového a zájmového vzdělávání, jejich obsahu, rozsahu, organizace, hodnocení a ukon­čování, podmínky ukončování jazykového vzdělávání státní jazykovou zkouškou, obsah a rozsah státních jazykových zkoušek a jejich zkušební řád, uznávání předchozího vzdělání pro účely konání státních jazykových zkoušek a výši úplaty za tyto zkoušky, a stanoví organizaci zájmového vzdělávání ve školských zařízeních pro zájmové vzdělávání a podmínky organizace a financování soutěží a přehlídek v zájmovém vzdělávání.

komentář k § 112

Toto zmocnění bylo naplněno vydání vyhlášky č. 33/­2005 Sb., o jazykových školách s právem státní jazykové zkoušky a státních jazykových zkouškách, vyhlášky č. 55/­2005 Sb., o podmínkách organizace a financování soutěží a přehlídek v zájmovém vzdělávání, vyhlášky č. 71/­2005 Sb., o základním uměleckém vzdělávání a vyhlášky č. 74/­2005 Sb., o zájmovém vzdělávání.

ČÁST DEVÁTÁ

DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ VE ŠKOLÁCH

§ 113

Jednotlivá zkouška

(1) V rámci dalšího vzdělávání může každý, kdo získal alespoň základní vzdělání a není žákem střední školy, konat za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 7 ve střední nebo vyšší odborné škole jednotlivou zkoušku, která svým obsahem a formou odpovídá závěrečné zkoušce, absolutoriu, zkoušce profilové části maturitní zkoušky z pří­slušného zkušebního předmětu nebo zkoušce společné části maturitní zkoušky z příslušného zkušebního předmětu, uskutečňované v dané škole.

(2) Jednotlivou zkoušku lze konat na základě přihlášky podané

a)  řediteli Centra, pokud uchazeč hodlá konat jednotlivou zkoušku odpovídající obsahem a formou zkoušce společné části maturitní zkoušky;

b)  řediteli školy podle odstavce 1 v ostatních případech; ředitel školy sdělí uchazeči písemně nejpozději do 20 dnů po obdržení přihlášky, zda může požadovanou zkoušku konat.

Přihláška obsahuje rodné číslo uchazeče, bylo-li mu přiděleno, jinak datum a místo jeho narození.

(3) Na konání, organizaci, průběh a hodnocení jednotlivé zkoušky, která svým obsahem a formou odpovídá

a)  závěrečné zkoušce, se obdobně použijí ustanovení tohoto zákona upravující závěrečnou zkoušku,

b)  absolutoriu, se obdobně použijí ustanovení tohoto zákona upravující absolutorium,

c)  zkoušce maturitní zkoušky, se obdobně použijí ustanovení tohoto zákona upravující maturitní zkoušku s výjimkou:

1. jmenování předsedy zkušební maturitní komise; předsedou je ředitel školy nebo ředitelem pověřený pedagogický pracovník;

2. termínů konání jednotlivé zkoušky, které v souladu s prováděcím právním předpisem stanovuje a zveřejňuje v případech podle odstavce 2 písm. a) Centrum a v případech podle odstavce 2 písm. b) ředitel školy.

(4) Jednotlivá zkouška podle odstavce 2 písm. a) se koná ve škole nebo v místě, které určí Centrum. Před konáním jednotlivé zkoušky je uchazeč povinen prokázat se řediteli školy nebo, nekoná-li se zkouška ve škole, zadavateli průkazem totožnosti opatřeným fotografií. Nepředložení průkazu totožnosti nebo důvodné pochybnosti o totožnosti uchazeče, který jej předkládá, mohou být důvodem pro nepřipuštění uchazeče ke zkoušce.

(5) Pokud se jedná o praktickou zkoušku z odborného výcviku nebo z odborných předmětů závěrečné zkoušky nebo o zkoušku maturitní zkoušky konanou formou praktické zkoušky, je podmínkou konání jednotlivé zkoušky podle odstavce 1 absolvování praktického vyučování v rozsahu stanoveném rámcovým vzdělávacím programem. Absolvování praktického vyučování může ředitel školy zčásti nebo zcela prominout, pokud uchazeč prokáže odpovídající praxi v činnosti, která je předmětem praktického vyučování.

(6) Centrum a v případech podle odstavce 2 písm. b) ředitel školy vyrozumí uchazeče o výsledku jednotlivé zkoušky do 20 pracovních dnů ode dne konání zkoušky.

(7) Pokud uchazeč jednotlivou zkoušku nevykoná úspěšně, může zkoušku opakovat nejvýše dvakrát, a to vždy nejdříve po uplynutí 1 roku od předchozího konání zkoušky. Podmínkou je podání přihlášky podle odstavce 2.

(8) Dokladem o úspěšném vykonání jednotlivé zkoušky je osvědčení o jednotlivé zkoušce, které vydává v pří­pa­dech podle odstavce 2 písm. a) Centrum a v případech podle odstavce 2 písm. b) škola. Úspěšným vykonáním jednotlivé zkoušky se nezíská stupeň vzdělání a v případě jednotlivé zkoušky zdravotnického oboru vzdělání ani způsobilost k výkonu zdravotnického povolání.

komentář k § 113

Zákon definuje další vzdělávání ve školách tak, že navazuje na počáteční přípravu ve školách. Toto ustanovení však nezachycuje všechny možnosti dalšího vzdělávání. Je důležité odlišit v ustanovení uvedené podmínky dalšího vzdělávání ve školách od dalšího vzdělávání realizovaného mimo vzdělávací soustavu, např. podle zákona č. 179/­2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Další vzdělávání je v praxi také v kompetenci příslušných ministerstev, např. vzdělávání soudců, architektů apod.

Zásadně se umožňuje každému, kdo dosáhl alespoň základního vzdělání, aby mohl konat jednotlivou zkoušku závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky nebo absolutoria. V praxi to často využívají uchazeči z důvodů, aby zaměstnavateli dokázali svoje schopnosti (např. absolvent gymnázia si doplní zkoušku z účetnictví na obchodní akademii).

Důležité

     Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 provedla v odstavcích 3 a 4 drobné organizační změny při konání jednotlivé zkoušky, která svým obsahem a formou odpovídá zkoušce společné části maturitní zkoušky; to vše v návaznosti na změnu struktury zkoušek společné části maturitní zkoušky.

§ 113a

(1) Vykonání jednotlivých zkoušek se poskytuje za úplatu, která je v případě podle § 113 odst. 2 písm. a) příj­mem Centra, v ostatních případech příjmem právnické osoby vykonávající činnost školy. Právnická osoba vykonávající činnost školy, v níž se konala zkouška podle § 113 odst. 2 písm. a), má nárok na poskytnutí finančních prostředků ze státního rozpočtu ve výši odpovídající podílu z úplaty za danou zkoušku stanovenému prováděcím právním předpisem.

(2) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem pravidla stanovení a zveřejnění termínů konání jednotlivé zkoušky, formu, obsah a termíny podání přihlášky k vykonání jednotlivé zkoušky, formu a obsah ­dokumen­tace a osvědčení o vykonání jednotlivé zkoušky, a dále nejvyšší možnou úplatu za zkoušku podle § 113 odst. 2 písm. a), nejvyšší možnou úplatu za zkoušku podle § 113 odst. 2 písm. b) konanou ve škole zřizované státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí a podíl z úplaty za zkoušku pro účely poskytnutí finančních prostředků státního rozpočtu právnické osobě vykonávající činnost školy podle odstavce 1 věty druhé.

komentář k § 113a

Zákon výslovně stanoví, že vykonání jednotlivé zkoušky je zpoplatněno. Uchazeč o vykonání zkoušky hradí poplatek tomu subjektu, u kterého žádá vykonání jednotlivé zkoušky (buď Centru, nebo řediteli příslušné školy).

Zmocnění v odstavci 2 bylo naplněno vydáním vyhlášky č. 177/­2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou.

Jde o konkrétní promítnutí zákona č. 179/­2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání do ustanovení o přijímání do vyššího ročníku střední školy. Dříve mohl ředitel školy přihlížet při rozhodování v podstatě jen k doloženým vysvědčením z jiných škol. Nyní jsou rovnocenným dokladem o předchozím vzdělání také osvědčení o získání dílčí kvalifikace podle zákona č. 179/­2006 Sb.

Jde opět o konkrétní promítnutí zákona č. 179/­2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání do ustanovení o vykonání závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky a absolutoria v konzervatoři. Ze zákona č. 179/­2006 Sb. vyplývá, že na základě předloženého osvědčení o získání tzv. dílčích kvalifikací může žadatel o vykonání takové zkoušky tuto zkoušku konat, i když není žákem školy. Jak vyplývá z § 163 zvýšené náklady školy spojené s konáním závěrečných a maturitních zkoušek a absolutorií těmito žadateli mají být zohledněny v rámci financování nákladů na vzdělávání ze státního rozpočtu.

§ 113b

Uznávání dalšího vzdělání a částečného vzdělání

(1) Osvědčení o získání profesní kvalifikace, vydané podle zvláštního právního předpisu^26a), se pro účely § 63 považuje za doklad o předchozím vzdělávání.

(2) Osvědčení o získání profesní kvalifikace, vydané podle zvláštního právního předpisu^26a), se pro účely § 70 považuje za doklad o částečném vzdělání žáka.

§ 113c

Vykonání závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky nebo absolutoria v konzervatoři

(1) Osoba s alespoň základním vzděláním, která podle zvláštního právního předpisu^26a) získala profesní kvalifikace potvrzující ve svém souhrnu získání všech odborných způsobilostí stanovených podle Národní soustavy kvalifikací k řádnému výkonu všech pracovních činností vykonávaných v rámci určitého povolání, může, i bez předchozího vzdělávání ve střední škole nebo konzervatoři a bez předchozího úspěšného vykonání zkoušek ze všech předmětů či jiných ucelených částí učiva stanovených rámcovým a školním vzdělávacím programem příslušného oboru vzdělání za všechny ročníky vzdělávání, získat stupeň vzdělání úspěšným vykonáním závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky nebo absolutoria v konzer­vatoři v odpovídajícím oboru vzdělání. Ředitel školy s odpovídajícím oborem vzdělání umožní, na základě žádosti osoby uvedené ve větě prvé, této osobě vykonání závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky nebo absolutoria v konzervatoři v jím určeném termínu. V případě dílčích zkoušek konaných ústní formou a zkou­šek společné části maturitní zkoušky koná žák zkoušky v termínech stanovených prováděcím právním předpisem.

(2) Osoba uvedená v odstavci 1 může závěrečnou zkoušku, maturitní zkoušku nebo absolutorium v konzer­vatoři konat, i pokud není žákem příslušné školy. V tako­vém případě zkoušku koná za obdobných podmínek, jako kdyby byla žákem školy. Nejedná-li se o školu zřízenou státem, krajem, svazkem obcí nebo obcí, může ředitel školy podmínit možnost vykonání závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky nebo absolutoria v konzervatoři zaplacením úplaty ve výši jím stanovené; úplata je příjmem právnické osoby, která vykonává činnost dané školy.

(3) Odstavce 1 a 2 se nevztahují na obory vzdělání, v rámci kterých se získává způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle zvláštního právního předpisu^26b).

§ 113d

Stupeň vzdělání lze bez předchozího vzdělávání ve střední nebo vyšší odborné škole získat po úspěšném vyko­nání zkoušek ze všech předmětů či jiných ucelených částí učiva stanovených rámcovým a školním vzdělávacím programem nebo akreditovaným vzdělávacím programem příslušného oboru vzdělání za všechny ročníky vzdělávání a úspěšným vykonáním závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky nebo absolutoria podle tohoto zákona.

§ 114

Odborné kursy, kursy jednotlivých předmětů, pomaturitní specializační kursy

(1) Právnické osoby a organizační složky státu nebo jejich součásti, které vykonávají činnost středních nebo vyšších odborných škol, mohou vedle vzdělávání podle vzdělávacích programů uvedených v § 3 uskutečňovat odborné kursy, kursy jednotlivých předmětů nebo jiných ucelených částí učiva nebo pomaturitní specializační kursy.

(2) Odborné kursy a kursy jednotlivých předmětů nebo jiných ucelených částí učiva ve střední nebo vyšší odborné škole jsou určeny k doplnění všeobecných i od­bor­ných vědomostí a doved­ností potřebných pro výkon povolání a pra­covních činností.

(3) Pomaturitní specializační kursy jsou určeny k zís­ká­ní speciálních teoretických i praktických vědomostí a do­vedností, které navazují svým odborným zaměřením na dříve ukončené vzdělávání a rozšiřují kvalifikaci pro výkon povolání nebo pracovních činností.

(4) Kursy podle odstavce 1 neposkytují stupeň vzdělání a lze je poskytovat za úplatu. Dokladem o úspěšném ukončení kursu podle odstavce 1 je osvědčení.

(5) Účastníci vzdělávání podle odstavce 1 nejsou žáky nebo studenty dané školy.

(6) Rekvalifikace mimo soustavu oborů vzdělání se uskutečňují podle zvláštních právních předpisů,²⁷) další vzdělávání pro výkon zdravotnických povolání se uskutečňuje podle zvláštních právních předpisů v působnosti Ministerstva zdravot­nictví²⁸) a další vzdělávání pro výkon zemědělských povolání a činností se uskutečňuje podle zvláštních právních předpisů v působnosti Ministerstva zemědělství⁵⁸).

(7) Ministerstvo vnitra ve své působnosti a Ministerstvo obrany ve své působnosti mohou vyhláškou stanovit podmínky pořádání odborných kursů, kursů jednotlivých předmětů nebo jiných ucelených částí učiva nebo pomaturitních specializačních kursů a další náležitosti těchto kursů v jimi zřízených školách a školských zařízeních (dále jen „resortní kursy“), a to

a)  způsob tvorby a schvalování profilu absolventa resortního kursu a příslušného vzdělávacího programu,

b)  podmínky a způsob přijímání účastníků resortních kursů ke studiu a ukončování studia,

c)  způsob a formu průběžného a závěrečného ověřování znalostí, dovedností a postojů účastníků a absolventů resortních kursů a

d)  formu, náležitosti a podmínky vydávání osvědčení o absolvování resortního kursu, v rozsahu potřebném pro splnění kvalifikačních požadavků a dalších odborných předpokladů, stanovených zvláštním právním předpisem⁴²) pro výkon služby v bezpečnostních sborech nebo v ozbrojených silách České republiky anebo k získání, prohloubení či zvýšení kvalifikace podle zvláštního právního předpisu⁵⁹) pro výkon práce v bezpečnostních sborech nebo pro výkon práce zaměstnanců v působnosti Ministerstva obrany.

komentář k § 114

Do části týkající se dalšího vzdělávání jsou zařazeny také odborné kursy, kursy jednotlivých předmětů a pomaturitní specializační kursy, které organizují právnické osoby vykonávající činnost středních nebo vyšších odborných škol. Tyto kursy se neuskutečňují podle vzdělávacích programů uvedených v § 3, neposkytují stupeň vzdělání a lze je poskytovat za úplatu ve školách všech zřizovatelů. Mají však významné postavení z hlediska celoživotního vzdělávání a slouží především k doplnění a rozšíření znalostí získaných v předchozím studiu, čímž prohlubují kvalifikaci jejich účastníků.

Školy mohou nabízet uvedené kurzy v rámci doplňkové činnosti příspěvkových organizací podle § 27 zákona č. 250/­2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů nebo podle § 135 jako školská právnická osoba.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 provedla v ustanovení tři změny. V odstavci 1 bylo zohledněno, že školy mohou být zřizovány nejen MŠMT, ale i organizačními složkami státu nebo jejich součástmi. V odstavci 6 bylo upraveno další vzdělávání pro výkon zemědělských povolání a činností uskutečňované ve školách. V odstavci 7 byla zmocněna MŠMT vnitra a MŠMT obrany (každé samostatně) k vydání vyhlášek upravujících další vzdělávání v jimi zřizovaných školách uskutečňované způsoby podle § 114.

Zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků zajišťují další vzdělávání pedagogických pracovníků škol a škol­ských zařízení, poskytují školám a školským zařízením poradenství v otázkách metodiky a řízení škol a škol­ských zařízení a dále zprostředkovávají informace o nových směrech a postupech ve vzdělávání a zajišťují koordinaci podpůrných činností pro školy a školská zařízení, rozvojových programů a dalších akcí.

ČÁST DESÁTÁ

ŠKOLSKÁ ZAŘÍZENÍ A ŠKOLSKÉ
SLUŽBY

§ 115

Zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků

Zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků zajišťují další vzdělávání pedagogických pracovníků škol a škol­ských zařízení, poskytují školám a školským zařízením poradenství v otázkách metodiky a řízení škol a škol­ských zařízení a dále zprostředkovávají informace o nových směrech a postupech ve vzdělávání a zajišťují koordinaci podpůrných činností pro školy a školská zařízení, rozvojových programů a dalších akcí.

komentář k § 115

Ustanovení dává zákonný rámec pro existenci zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Ta zajišťují služby učitelům, vychovatelům a dalším kategoriím pedagogických pracovníků po dobu jejich aktivní pedagogické činnosti. Zejména zabezpečují jejich další vzdělávání, a tak umožňují profesní růst těchto pracovníků.

Na tento systém se odvolává zákon č. 563/­2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, zejména tam, kde stanoví podmínky dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků a jejich kariérní systém.

§ 116

Školská poradenská zařízení

Školská poradenská zařízení zajišťují pro děti, žáky a studenty a jejich zákonné zástupce, pro školy a školská zařízení informační, diagnostickou, poradenskou a meto­dickou činnost, poskytují odborné speciálně pedagogické a pedagogicko-psychologické služby, preventivně výchovnou péči a napomáhají při volbě vhodného vzdělávání dětí, žáků nebo studentů a přípravě na budoucí povolání. Školská poradenská zařízení spolupracují s orgány sociálně-právní ochrany dětí a orgány péče o mládež a rodinu, poskytovateli zdravotních služeb, popřípadě s dalšími orgány a inst­itucemi.

komentář k § 116

Na tato školská zařízení odkazuje zákon zejména v těch ustanoveních, která jsou zaměřena na vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (např. § 16). Konkrétní typy těchto školských zařízení jsou uvedeny ve vyhlášce č. 73/­2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 zrušila poslední větu ustanovení, a to v návaznosti na změny v § 16 a násl. konsolidaci systému školského poradenství.

§ 117

Školská výchovná a ubytovací
zařízení

(1) Školská výchovná a ubytovací zařízení zajišťují dětem, žákům a studentům podle účelu, k němuž byla zřízena

a)  vzdělávání, sportovní a zájmové činnosti v době mimo vyučování,

b)  celodenní výchovu, ubytování a stravování, popří­padě

c)  zotavovací pobyty dětí a žáků ve zdravotně příznivém prostředí bez přerušení vzdělávání.

(2) Školská výchovná a ubytovací zařízení mohou provozovat svou činnost i ve dnech pracovního volna nebo v období školních prázdnin.

komentář k § 117

Zákon zahrnuje školská výchovná a ubytovací zařízení do jedné skupiny, a to proto, že spolu s poskytovanou službou (ubytování nebo péče v době po vyučování) je dětem, žákům nebo studentům poskytována v mnohých případech i výchovná péče.

Jednotlivé typy školských výchovných a ubytovacích zařízení vyjmenovává vyhláška č. 108/­2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních. Uvádí tyto typy – domov mládeže, internát a školu v přírodě

§ 118

Školská zařízení pro zájmové
vzdělávání

Školská zařízení pro zájmové vzdělávání zajišťují podle účelu, k němuž byla zřízena, výchovné, vzdělávací, zájmové, popřípadě tematické rekreační akce, zajišťují osvětovou činnost pro žáky, studenty a pedagogické pracovníky, popřípadě i další osoby.

komentář k § 118

Školská zařízení pro zájmové a mimoškolní vzdělávání mají podle § 111 naplňovat volný čas dětí, žáků nebo studentů, případně dalších zájemců o efektivní využití volného času.

Vyhláška č. 74/­2005 Sb., o zájmovém vzdělávání uvádí následující typy školských zařízení pro zájmové vzdělávání – střediska volného času (zahrnující např. tradiční domy dětí a mládeže), školní družinu a školní klub.

§ 119

Zařízení školního stravování

V zařízeních školního stravování se uskutečňuje školní stravování dětí, žáků a studentů v době jejich pobytu ve škole, ve školském zařízení podle § 117 odst. 1 písm. b) a c) a ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči. Zařízení školního stravování mohou poskytovat školní stravování také v době školních prázdnin. Zařízení školního stravování mohou zajišťovat také stravování zaměstnanců škol a školských zařízení a stravovací služby i pro další osoby, a to za úplatu.

komentář k § 119

Smyslem poskytování školního stravování je především zajistit dětem, žákům a studentům, v souladu s § 122 o hmotném zabezpečení dětí a nezletilých žáků, kvalitní stravu v době jejich pobytu ve škole, popř. školském zařízení. Školní stravování je uskutečňováno především v zařízeních školního stravování, i když § 122 odst. 4 umožňuje právnické osobě vykonávající činnost školy zajistit školní stravování i jiným způsobem.

V případě nevyužité kapacity mohou tato zařízení mimo svou hlavní činnost nabízet na komerční bázi stravování i jiným osobám (např. zaměstnancům škol a školským zařízením, důchodcům apod.). Pokud jde o zajištění stravování zaměstnanců a důchodců, návrh zákona poskytování této služby umožňuje, ovšem pouze v rámci doplňkové činnosti zařízení školního stravování. Hlavním účelem zařízení školního stravování je zajišťování stravování dětí, žáků a studentů po dobu jejich pobytu ve škole.

Stravování zaměstnanců škol a školských zařízení je postaveno na jiném právním základě. U státních příspěvkových organizací se řídí stravování vyhláškou č. 430/­2001 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v organizačních složkách státu a státních příspěvkových organizacích, u příspěvkových organizací zřízených krajem, obcí nebo svazkem obcí je to § 33b zákona č. 250/­2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů a dále vyhláška č. 84/­2005 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v příspěvkových organizacích zřízených územními samosprávnými celky.

§ 119a

Výdejna lesní mateřské školy

(1) Výdejna lesní mateřské školy je typem zařízení školního stravování, které může zajišťovat školní stravování pouze pro děti lesní mateřské školy.

(2) Výdejnu lesní mateřské školy může zřídit pouze právnická osoba vykonávající činnost lesní mateřské školy.

komentář k § 119a

Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 doplnila do zákona nové ustanovení § 119a zákona o výdejně lesní mateřské školy.

Důležité

     V předmětném ustanovení se stanoví, že výdejna lesní mateřské školy je zařízením školního stravování a to znamená, že se zde jako v ostatních zařízeních školního stravování uskutečňuje školní stravování dětí v době jejich pobytu ve škole. Zařízení školního stravování mohou poskytovat školní stravování také v době školních prázdnin. Výslovně se však zdůrazňuje, že toto zařízení školního stravování může zajišťovat stravování pouze pro děti mateřské školy.

§ 120

Školská účelová zařízení

Školská účelová zařízení podle účelu, k němuž byla zřízena, napomáhají školám a školským zařízením při jejich činnosti, zajišťují materiálně technické služby, poradenské, informační nebo ekonomicko-administrativní služby, poskytují odborné, studijně pracovní, knihovnické a informační služby pro žáky, studenty, popřípadě zaměstnance, zajišťují praktické vyučování a výchovu mimo vyučování nebo vytvářejí podmínky pro praktické vyučování žáků a jejich zájmovou činnost.

komentář k § 120

Školská účelová zařízení jsou rozsáhlou skupinou školských zařízení zajišťujících rozmanitou náplň školských služeb. Některá školská zařízení podporují školy technicky a jiná doplňují jejich vzdělávací činnost v důležité složce výuky – ve zdokonalování praktických dovedností žáků.

Vyhláška č. 108/­2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních stanoví tyto typy školských účelových zařízení – středisko služeb školám, školní hospodářství, středisko praktického vyučování, školní knihovnu a plaveckou školu. Přípravný stupeň základní školy speciální byl jako samostatný typ zrušen v r. 2011.

§ 121

(1) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem typy školských zařízení a podrobnosti o obsahu a roz­sahu jejich činnosti, organizaci a podmínkách provozu, kritéria pro zařazování nebo umisťování dětí, žáků a studentů, popřípadě dalších uživatelů vzdělávání a školských služeb, nebo ukončení umístění, o podmínkách, za nichž lze vzdělávání a školské služby poskytovat veřejnosti, a o podmínkách úhrady za školské služby a o po­skytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.

(2) Ministerstvo stanoví v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví prováděcím právním předpisem podrobnější podmínky organizace školního stravování, provozu zařízení školního stravování a rozsahu poskytovaných služeb, dále výživové normy podle věkových skupin strávníků a rozpětí finančních normativů na nákup potravin.

komentář k § 121

Toto zmocnění bylo naplněno vydání vyhlášky č. 74/­2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, vyhlášky č. 72/­2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, vyhláškou č. 107/­2005 Sb., o školním stravování, vyhláškou č. 108/­2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních, vyhláškou č. 458/­2005 Sb., kterou se upravují podrobnosti o organizaci výchovně vzdělávací péče ve střediscích výchovné péče a vyhláškou č. 438/­2006 Sb., kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 provedla v odstavci 1 legislativně technickou změnu, zrušila výjimku pro střediska výchovné péče.

Tato novela s účinností k 1. 9. 2018 provádí v ustanovení k legislativně technické zpřesnění, neboť školní družiny neposkytují pouze školské služby, ale rovněž vzdělávání.

Zákon upravuje podmínky, za nichž je žákům středních škol a studentům vyšších odborných škol poskytována odměna za produktivní činnost. Za produktivní činnost se pro účely tohoto zákona považuje taková činnost, která přináší osobě, pro kterou je konána, příjem. Minimální výše měsíční odměny za produktivní činnost pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin je 30 % minimální mzdy. Na odměnu za tuto produktivní činnost mají žáci a studenti nárok, a to v závislosti na rozsahu a kvalitě odvedené práce, odměna má charakter odměny za vykonanou práci, nemá tedy v žádném případě výchovný charakter. Výši odměny stanoví ředitel školy. Je třeba zdůraznit, že však nejde o zaměstnávání zaměstnanců.

Odměna za produktivní činnost se poskytuje z prostředků právnické osoby, která vykonává činnost školy; v případě, že se praktické vyučování nebo odborná praxe koná u jiné osoby (ať již právnické nebo fyzické), poskytuje odměnu tato osoba.

ČÁST JEDENÁCTÁ

HMOTNÉ ZABEZPEČENÍ, ODMĚNY ZA PRODUKTIVNÍ ČINNOST A ÚPLATA ZA VZDĚLÁVÁNÍ A ŠKOLSKÉ SLUŽBY

§ 122

Hmotné zabezpečení a odměny za produktivní činnost

(1) Žákům středních škol a studentům vyšších odborných škol poskytuje odměnu za produktivní činnost právnická osoba, která vykonává činnost školy, a to z prostředků získaných touto produktivní činností výši této odměny stanoví ředitel školy podle rozsahu a kvality produktivní činnosti. Pokud žáci konají praktické vyučování nebo studenti odbornou praxi u jiné osoby, poskytuje jim odměnu za produktivní činnost tato osoba. Pro účely tohoto zákona se za produktivní činnost považuje činnost, která přináší příjem. Minimální výše měsíční odměny za produktivní činnost pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin je 30 % minimální mzdy. Při jiné délce stanovené týdenní pracovní doby nebo v případě, že žák nevykonával produktivní činnost po dobu celého měsíce, se výše odměny za produktivní činnost úměrně upraví.

(2) Dětem v mateřských školách, přípravných třídách základní školy a přípravném stupni základní školy spe­ciální, žákům základních škol a nezletilým žákům středních škol se poskytuje hmotné zabezpečení, které zahrnuje školní stravování po dobu jejich pobytu ve škole a ve školském zařízení podle § 117 odst. 1 písm. b) a c), a dále v případě potřeby ubytování. Zletilým žákům středních škol a studentům vyšších odborných škol lze poskytovat hmotné zabezpečení podle věty první.

(3) Hmotné zabezpečení podle odstavce 2 zajišťuje pro své děti, žáky a studenty právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení právnická osoba zřizo­vaná státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí může hmotné zabezpečení zajišťovat ve spolupráci se zřizovatelem. Hmotné zabezpečení podle odstavce 2 lze poskytovat za úplatu.

(4) Školní stravování se zajišťuje přednostně v zaříze­ních školního stravování podle tohoto zákona. Právnické osoby, které vykonávají činnost škol nebo školských zařízení, mohou zajišťovat školní stravování smluvně i u jiné osoby poskytující stravovací služby v případě právnických osob, které jsou zřízeny státem nebo registrovanými církvemi nebo náboženskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy,⁶) s předchozím souhlasem ministerstva. Školní stravování se řídí výživovými normami.

(5) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podrobnější podmínky o poskytování hmotného zabezpečení.

§ 123

Úplata za vzdělávání
a školské služby

(1) Vzdělávání v základních a středních školách, které nejsou zřízeny státem, krajem, svazkem obcí nebo obcí, a ve vyšších odborných školách lze poskytovat za úplatu, která je příjmem právnické osoby, která vykonává činnost dané ­školy.

(2) Vzdělávání, které neposkytuje stupeň vzdělání, lze poskytovat za úplatu, která je příjmem právnické osoby vykonávající činnost dané školy nebo školského zařízení. Vzdělávání v mateřské škole zřizované státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí se dítěti poskytuje bezúplatně od počátku školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne pátého roku věku. Vzdělávání v přípravné třídě základní školy a v přípravném stupni základní školy speciální se v případě škol zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí poskytuje bezúplatně.

(3) Školské služby lze poskytovat za úplatu, která je příjmem právnické osoby vykonávající činnost daného školského zařízení.

(4) Výši úplaty podle odstavců 1 až 3 stanoví v případě škol a školských zařízení zřízených státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí ředitel školy nebo školského zařízení. Výši úplaty podle odstavců 1 až 3 stanoví v případě škol a škol­ských zařízení zřízených jinou právnickou osobou nebo fyzickou osobou právnická osoba, která vykonává činnost těchto škol a školských zařízení. O snížení nebo prominutí úplaty, zejmé­na v případech uvedených v § 27 odst. 5 a v případě dětí, žáků a studentů uvedených v § 16 odst. 9, rozhoduje ředitel školy nebo školského zařízení.

(5) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podmínky, splatnost úplaty, možnost snížení úplaty nebo osvobození od úplaty a nejvyšší možnou úplatu za vyšší odborné vzdělávání, vzdělávání, které neposkytuje stupeň vzdělání upravené tímto zákonem a jednotlivé druhy školských služeb ve školách a školských zařízeních zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí.

komentář k § 123

Ustanovení v souladu se článkem 33 LZPS vymezuje, za jaké vzdělávání a školské služby a v jakých školách a školských zařízeních lze požadovat úplatu.

V souvislosti s právem přednostního přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání v posledním roce před zahájením povinné školní docházky podle § 34 se stanoví bezplatnost tohoto vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy.

Podmínky splatnosti úplaty, možnost snížení úplaty a nejvyšší možnou úplatu stanoví MŠMT vyhláškou č. 14/­2005 Sb., o předškolním vzdělávání, vyhláškou č. 71/­2005 Sb., o základním uměleckém vzdělávání, pro veřejné základní umělecké školy, vyhláškou č. 108/­2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních pro školská zařízení.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. provedla v ustanovení dvě změny.

První změna v odstavci 2 nabyla účinnosti 1. 5. 2016 a týkala se konce druhé věty a třetí věty. Nahradila limit pro bezúplatné vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy 12 měsíců jedním školním rokem.

K druhé legislativně technické změně došlo v odstavci 4, změna navazuje na nahrazení neaktuálního pojmu „sociálního znevýhodnění“ odkazem na výčet uvedený v § 27 odst. 5 a neaktuálního pojmu „zdravotního postižení“ na výčet uvedený v § 16 odst. 7 a nabývá účinnosti 1. 9. 2016.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. vložila s účinností k 1. 9. 2017 do ustanovení zásadu, že vzdělávání v mateřské škole zřizované státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí se dítěti poskytuje bezúplatně od počátku školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne pátého roku věku, obsahově se změnily věty druhá až čtvrtá v odstavci 2.

ČÁST DVANÁCTÁ

ŠKOLSKÁ PRÁVNICKÁ OSOBA

§ 124

Hlavní činnost a zřizovatel školské
právnické osoby

(1) Školská právnická osoba je právnickou osobou zřízenou podle tohoto zákona, jejíž hlavní činností je poskytování vzdělávání podle vzdělávacích programů uvedených v § 3 a školských služeb podle tohoto zákona.

(2) Zřizovatelem školské právnické osoby může být

a)  ministerstvo, kraj, obec nebo svazek obcí,

b)  jiná právnická osoba nebo fyzická osoba.

(3) Školskou právnickou osobu může zřídit společně i více zřizovatelů uvedených v odstavci 2 písm. a) nebo více zřizovatelů uvedených v odstavci 2 písm. b).

(4) Pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se ve věcech zřízení, vzniku, zrušení a zániku školské právnické osoby přiměřeně ustanovení obchodního zákoníku o za­lo­žení, vzniku, zrušení a zániku obchodních společností.

(5) Pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se ve věcech sloučení, splynutí a rozdělení školské právnické osoby přiměřeně ustanovení o vnitrostátních fúzích a roz­dělení obsažené v zákoně o přeměnách obchodních společností a družstev.

komentář k § 124

Zákon uvádí jako hlavní činnost školské právnické osoby poskytování vzdělávání a školských služeb podle vzdělávacích programů uvedených v § 3, což je primární povinností instituce tohoto typu. Hlavní činnost je tak u tohoto typu právnické osoby vymezena jednoznačně a výslovně je omezena pouze na uskutečňování vzdělávání a školských služeb (na rozdíl např. od příspěvkové organizace zřízené podle zákona č. 250/­2000 Sb., kde vymezení hlavní činnosti závisí pouze na zřizovateli).

Vymezení dvou kategorií zřizovatelů má význam z důvodu některých dalších podmínek fungování školské právnické osoby (hospodaření, zánik apod.)

§ 125

Zřízení a vznik školské
právnické osoby

(1) Školská právnická osoba zřizovaná jedním zřizovatelem se zřizuje zřizovací listinou.

(2) Školská právnická osoba zřizovaná společně více zřizovateli se zřizuje zřizovatelskou smlouvou.

(3) Zřizovací listina nebo zřizovatelská smlouva (dále jen „zřizovací listina“) musí obsahovat

a)  název a sídlo školské právnické osoby,

b)  název, sídlo a identifikační číslo osoby (dále jen „identifikační číslo“)zřizovatele, bylo-li přiděleno, je-li právnickou osobou, nebo jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu zřizovatele nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, je-li fyzickou ­osobou,

c)  označení statutárního orgánu podle § 131 a způsob, jakým vystupuje jménem školské právnické osoby,

d)  druhy škol a druhy a typy školských zařízení, jejichž činnost školská právnická osoba vykonává,

e)  předmět, podmínky a rozsah doplňkové činnosti v pří­padě školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, je-li doplň­ková činnost této školské právnické osobě povolena,

f)  vymezení způsobu majetkového zajištění činnosti školské právnické osoby,

g)  počet členů rady v případě školské právnické osoby zřizované jinou právnickou osobou nebo fyzickou osobou podle § 124 odst. 2 písm. b),

h)  v případě více zřizovatelů způsob výkonu práv a po­vinností zřizovatele podle tohoto zákona,

i)  vymezení doby, na kterou je školská právnická osoba zřízena.

(4) Zřizovací listina školské právnické osoby zřízené jinou právnickou osobou nebo fyzickou osobou podle § 124 odst. 2 písm. b) může též určit školskou právnickou osobu oprávněnou k přijetí likvidačního zůstatku při zrušení školské právnické osoby s likvidací může též stanovit, že určení této školské právnické osoby provede orgán k tomu příslušný v rozhodnutí o zrušení školské právnické osoby.

(5) Školská právnická osoba vzniká dnem zápisu do rejstříku školských právnických osob za podmínek stanovených tímto zákonem.

komentář k § 125

Zákon vymezuje okamžik vzniku školské právnické osoby. Školská právnická osoba vzniká zápisem do rejstříku školských právnických osob, který je součástí školského rejstříku vedeného MŠMT. Toto řešení umožnilo spojit řízení o zápisu školy a školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení (stávající síť škol) a řízení o vzniku právnické osoby, která bude činnost této školy a školského zařízení vykonávat.

Zároveň byl školský rejstřík rozdělen na dvě části (a to rejstřík škol a školských zařízení a rejstřík školských právnických osob) tak, aby byl po formální stránce odlišen rejstřík, který je zásadní pro vznik oprávnění působit jako škola nebo školské zařízení, a rejstřík s konstitutivními účinky pro vznik školské právnické osoby.

§ 126

Zrušení a zánik školské
právnické osoby

(1) Školská právnická osoba zaniká dnem výmazu z rejstříku školských právnických osob.

(2) Zániku školské právnické osoby předchází její zrušení s likvidací nebo bez likvidace. Likvidace se neprovede v případě uvedeném v odstavci 3 písm. b) a e) a v pří­pa­dě zrušení školské právnické osoby zřízené ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí.

(3) Školská právnická osoba se zrušuje

a)  dnem uvedeným v rozhodnutí o zrušení školské právnické osoby, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí bylo přijato,

b)  dnem uvedeným v rozhodnutí nebo smlouvě o slou­čení, splynutí nebo rozdělení, pokud dochází k zániku školské právnické osoby v důsledku jejího sloučení, splynutí nebo rozdělení, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí bylo přijato nebo smlouva uzavřena,

c)  uplynutím doby, na kterou byla zřízena,

d)  dnem účinnosti rozhodnutí, kterým došlo k výmazu poslední školy nebo školského zařízení, jehož činnost školská právnická osoba vykonávala, z rejstříku škol a školských zařízení,

e)  zamítnutím insolvenčního návrhu proto, že majetek školské právnické osoby nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, nebo zrušením konkursu proto, že majetek školské právnické osoby je zcela nepostačující, nebo po splnění rozvrhového usnesení,

f)  dnem uvedeným v rozhodnutí soudu o zrušení školské právnické osoby, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci.

(4) Nejde-li o zrušení školské právnické osoby z důvo­du uvedeného v odstavci 3 písm. b), přechází práva a povin­nosti školské právnické osoby zřízené ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů, na jejího zřizovatele.

(5) Soud může rozhodnout o zrušení školské právnické osoby a v případě školské právnické osoby zřízené jinou právnickou osobou nebo fyzickou osobou podle § 124 odst. 2 písm. b) o jejím vstupu do likvidace, a to na návrh orgánu státní správy nebo osoby, která osvědčí právní zájem, ­jestliže

a)  nebyly jmenovány orgány školské právnické osoby a dosa­vadním orgánům skončilo funkční období před více než rokem,

b)  v uplynulém roce se nekonalo ani jedno zasedání rady školské právnické osoby zřizované jinou právnickou osobou nebo fyzickou osobou podle § 124 odst. 2 písm. b),

c)  provozováním doplňkové činnosti došlo v období šesti měsíců opakovaně k ohrožení kvality, rozsahu a do­stup­nosti hlavní činnosti, k jejímuž uskutečňování byla školská právnická osoba zřízena,

d)  školská právnická osoba užívá příjmů ze své činnosti nebo svého majetku v rozporu s tímto zákonem,

e)  školská právnická osoba jiným závažným způsobem porušuje zákon nebo neplní podmínky zákonem stanovené.

(6) Soud před vydáním rozhodnutí o zrušení školské právnické osoby stanoví lhůtu k odstranění důvodu, pro který bylo zrušení navrženo, jestliže je odstranění tohoto důvodu možné.

komentář k § 126

Zákon vymezuje proces, který předchází zániku školské právnické osoby, a to její zrušení s likvidací a zrušení bez likvidace. Likvidace se s ohledem na postavení veřejných zřizovatelů a jejich úzkou vazbu na jimi zřizované instituce (majetkovou, finanční apod.) nebude vyžadovat u školských právnických osob zřizovaných MŠMT, krajem, obcí nebo svazkem obcí. Práva a povinnosti této školské právnické osoby přechází přímo ze zákona na jejího zřizovatele. Zrušení s likvidací se naopak upravuje jako standardní proces v případě školských právnických osob ostatních zřizovatelů.

Ustanovení také vymezuje případy, kdy dochází ke zrušení školské právnické osoby. Vedle obvyklých případů zrušení právnické osoby reaguje písmeno d) na významné specifikum školské právnické osoby.

§ 127

Rozdělení, sloučení a splynutí školské
právnické osoby

(1) Školská právnická osoba se může sloučit nebo splynout s jinou školskou právnickou osobou a rozdělit na jiné školské právnické osoby. Právní účinky těchto změn nastávají dnem zápisu do rejstříku školských právnických osob.

(2) Rozdělením dochází k zániku školské právnické osoby, jemuž předchází její zrušení bez likvidace její práva a povinnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů přecházejí na jiné školské právnické osoby. V rozhod­nutí nebo smlouvě o rozdělení musí být stanoveno, v jakém rozsahu přecházejí práva a povinnosti včetně práv a povin­ností z pracovněprávních vztahů na jednotlivé školské právnické osoby.

(3) Sloučením dochází k zániku školské právnické osoby, jemuž předchází její zrušení bez likvidace její práva a povinnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů přecházejí na jinou školskou právnickou ­osobu.

(4) Splynutím dochází k zániku dvou nebo více školských právnických osob, jemuž předchází jejich zrušení bez likvidace jejich práva a povinnosti včetně práv a povin­ností z pracovně­právních vztahů přecházejí na nově zřizovanou školskou právnickou osobu.

(5) V případě školských právnických osob zřizovaných ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí je sloučení, splynutí a rozdělení možné pouze, pokud jde o školské právnické osoby téhož zřizovatele.

(6) Ke sloučení, splynutí a rozdělení školských právnických osob zřizovaných různými zřizovateli uvedenými v § 124 odst. 2 písm. b) je třeba rozhodnutí zřizovatele dotčených školských právnických osob, popřípadě rozhodnutí rady v případech uvedených v § 129 odst. 4 a 5, a smlouva uzavřená mezi dotčenými školskými právnickými osobami. Zřizovatelé zanikající nebo zanikajících školských právnických osob se stávají zřizovateli nástupnické nebo nástupnických školských právnických osob.

komentář k § 127

Zákon charakterizuje procesy rozdělení školské právnické osoby, splynutí školské právnické osoby s jinou školskou právnickou osobou a sloučení školských právnických osob. Úprava je obdobná právním úpravám jiných právnických osob např. v zákoně č. 125/­2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev.

§ 128

Likvidace školské právnické osoby

(1) Při likvidaci školské právnické osoby se postupuje přiměřeně podle § 70 až 75b obchodního zákoníku, nestanoví-li tento zákon jinak.

(2) Vstup školské právnické osoby do likvidace a údaje o likvidátorovi uvedené v § 154 odst. 1 písm. i) se zapisují do rejstříku školských právnických osob.

(3) Likvidátora jmenuje ředitel školské právnické osoby. Nejmenuje-li ředitel školské právnické osoby likvidátora bez zbytečného odkladu, jmenuje jej soud. Odměnu likvidátora určuje ten, kdo jej jmenoval. Odměna likvidátora se hradí z prostředků školské právnické osoby.

(4) Zprávu o průběhu likvidace školské právnické osoby schvaluje její zřizovatel v případě, že zřizovatel zanikl či zemřel bez právního nástupce, soud.

(5) Nejde-li o případ uvedený v § 125 odst. 4, nabídne likvidátor čistý majetkový zůstatek, jenž vyplynul z likvi­dace, k bez­úplat­nému převodu kraji, v němž má sídlo školská právnická osoba v likvidaci. Smlouvu o bezúplatném převodu likvidačního zůstatku kraji lze uzavřít pouze v přípa­dě, že se kraj v této smlouvě zaváže likvidační zůstatek využít v celém rozsahu k poskytování vzdělávání nebo školských služeb podle tohoto zákona. Pokud kraj do 30 dnů od doručení nabídky písemně nepotvrdí úmysl převzít likvidační zůstatek, přechází likvidační zůstatek na Českou republiku likvidátor zajistí předání likvidačního zůstatku Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

komentář k § 128

Novela zákona nepochopitelným způsobem nereagovala na zrušení obchodního zákoníku. Při likvidaci školské právnické osoby se postupuje přiměřeně podle § 187 až § 209 zákona č. 89/­2012 Sb., občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení se likvidace školské právnické osoby provede jen u neveřejných zřizovatelů.

§ 129

Působnost zřizovatele školské právnické osoby

(1) Zřizovatel školské právnické osoby

a)  vydává zřizovací listinu školské právnické osoby,

b)  rozhoduje o změnách zřizovací listiny školské právnické osoby,

c)  rozhoduje o sloučení, splynutí, rozdělení a zrušení školské právnické osoby,

d)  jmenuje a odvolává ředitele školské právnické osoby a stanoví jeho plat, popřípadě mzdu,

e)  jmenuje a odvolává třetinu školské rady, pokud se školská rada zřizuje.

(2) Zřizovatel školské právnické osoby, je-li jím ministerstvo, kraj, obec nebo svazek obcí, dále

a)  schvaluje rozpočet školské právnické osoby,

b)  schvaluje zlepšený výsledek hospodaření školské právnické osoby,

c)  schvaluje vytvoření dalších peněžních fondů školské právnické osoby neuvedených v § 137 odst. 2 a způ­sob hospodaření s nimi.

(3) Zřizovatel školské právnické osoby, je-li jím jiná právnická osoba nebo fyzická osoba podle § 124 odst. 2 písm. b), dále jmenuje a odvolává členy rady školské právnické osoby, popřípadě stanoví ve zřizovací listině jiný způsob jejich jmenování a odvolávání.

(4) Zřizovatel školské právnické osoby, je-li jím jiná právnická osoba nebo fyzická osoba podle § 124 odst. 2 písm. b), může ve zřizovací listině delegovat své pravomoci uvedené v odstavci 1 písm. b), c) a d) na radu školské právnické osoby.

(5) Zanikne-li či zemře-li zřizovatel školské právnické osoby, je-li jím jiná právnická osoba nebo fyzická osoba podle § 124 odst. 2 písm. b), bez právního nástupce, přechází pravomoci zřizovatele uvedené v odstavci 1 na radu školské právnické osoby.

komentář k § 129

Zákon vymezuje působnost zřizovatele školské právnické osoby, přičemž s ohledem na odlišnosti v právním postavení veřejného a soukromého zřizovatele je tato působnost vymezena samostatně pro zřizovatele veřejné a samostatně pro zřizovatele soukromé.

V případě školských právnických osob zřízených veřejným zřizovatelem jsou ponechány úzké vazby na zřizovatele. Uvedené je otázkou zásadního koncepčního řešení, podle kterého je za zajištění vzdělávání odpovědný územní samosprávný celek (kraj a obec), popřípadě MŠMT.

V případě zřizovatelů soukromých dochází k výraznému uvolnění vazby školské právnické osoby na svého zřizovatele (právní existence školské právnické osoby není vázána na osobu zřizovatele), zavádí se „rada“ jako jeden z orgánů této školské právnické osoby, která přejímá většinu kompetencí.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností 1. 5. 2015 doplnila do odstavce 1 nové oprávnění zřizovatele školy. Zřizovatel školské právnické osoby jmenovat a odvolávat třetinu školské rady, pokud se školská rada zřizuje.

§ 130

Orgány školské právnické osoby

(1) Orgánem školské právnické osoby zřízené ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí je ředitel.

(2) Orgány školské právnické osoby zřízené jinou právnickou osobou nebo fyzickou osobou podle § 124 odst. 2 písm. b) jsou ředitel a rada.

komentář k § 130

Zákon vymezuje orgány školské právnické osoby, a to vzhledem k výše uvedenému odlišně pro školské právnické osoby zřízené veřejným zřizovatelem (jediným orgánem je v tomto případě ředitel) a pro školské právnické osoby soukromé (ředitel a rada).

§ 131

Ředitel

(1) Ředitel je statutárním orgánem školské právnické osoby. Ředitel rozhoduje ve věcech školské právnické osoby, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Ředitele školské právnické osoby zřízené ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí jmenuje a odvo­lává zřizovatel za podmínek a postupem stanoveným v § 166.

(3) Ředitele školské právnické osoby zřízené jinou právnickou osobou nebo fyzickou osobou podle § 124 odst. 2 písm. b) jmenuje a odvolává zřizovatel na návrh rady, v případě uvedeném v § 129 odst. 4 a 5 rada, a to za podmínek stanovených v § 166 odst. 1.

(4) Ředitel školské právnické osoby zřízené jinou právnickou osobou nebo fyzickou osobou podle § 124 odst. 2 písm. b) je ze své činnosti odpovědný radě.

(5) Ředitel školské právnické osoby zřízené jinou právnickou osobou nebo fyzickou osobou podle § 124 odst. 2 písm. b)

a)  předkládá radě návrh rozpočtu školské právnické osoby a jeho změn, návrh střednědobého výhledu jejího financování a návrh roční účetní závěrky,

b)  předkládá radě návrh vnitřního mzdového předpisu a orga­nizačního řádu školské právnické osoby,

c)  předkládá radě návrhy změn zřizovací listiny, po jejich projednání radou je předává zřizovateli,

d)  předkládá radě ke schválení návrhy právních úkonů, k nimž se v souladu s § 132 odst. 2 vyžaduje předchozí souhlas rady,

e)  se účastní jednání rady s hlasem poradním.

komentář k § 131

Stěžejní zásadou zákona je, že statutárním orgánem školské právnické osoby (a to jak veřejné tak soukromé) je ředitel. Ředitel tak rozhoduje ve všech věcech školské právnické osoby, pokud tento zákon nesvěří rozhodování jinému orgánu.

Ředitele veřejné školské právnické osoby jmenuje a odvolává zřizovatel, a to za podmínek a postupem stanoveným v § 166. Ředitele soukromé školské právnické osoby jmenuje a odvolává zřizovatel na návrh rady, popřípadě rada (pokud zřizovatel tuto svou kompetenci na radu deleguje, či pokud zřizovatel zanikne či zemře bez právního nástupce), a to opět za podmínek a postupem stanoveným v § 166.

Zákon rovněž vymezuje výlučné kompetence ředitele soukromé a církevní školské právnické osoby, aby byl jasně vymezen rozhodovací prostor ředitele.

§ 132

Rada

(1) Rada

a)  dbá na zachovávání účelu, pro který byla školská právnická osoba zřízena, a na řádné hospodaření s jejím majetkem, včetně finančních prostředků,

b)  schvaluje jednání učiněné jménem školské právnické osoby před jejím vznikem,

c)  schvaluje školní vzdělávací programy škol a školských zařízení, jejichž činnost školská právnická osoba vykonává,

d)  schvaluje rozpočet školské právnické osoby a jeho změny, střednědobý výhled jejího financování a roční účetní ­závěrku,

e)  schvaluje jednací řád rady, vnitřní mzdový předpis a organi­zační řád školské právnické osoby,

f)  projednává návrhy změn zřizovací listiny,

g)  navrhuje zřizovateli sloučení, splynutí nebo rozdělení školské právnické osoby a vyjadřuje se k záměru zřizovatele na sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení školské právnické osoby,

h)  rozhoduje o předmětu, podmínkách a rozsahu doplňkové činnosti školské právnické osoby,

i)  schvaluje vytvoření dalších peněžních fondů školské právnické osoby neuvedených v § 137 odst. 2 a způ­sob hospodaření s nimi,

j)  schvaluje příděly ze zlepšeného výsledku hospodaření do peněžních fondů školské právnické osoby.

(2) Rada dále vydává předchozí souhlas k právním úkonům, kterými školská právnická osoba hodlá

a)  nabýt nebo převést vlastnické právo k nemovitostem,

b)  nabýt nebo převést vlastnické právo k movitým věcem, jejichž cena je vyšší než dvacetipětinásobek částky, od níž jsou věci považovány podle zvláštního právního předpisu²⁹) za hmotný majetek,

c)  bezúplatně převést vlastnické právo k movitým věcem,

d)  zatěžovat majetek, zejména zřídit věcné břemeno nebo předkupní právo,

e)  založit jinou právnickou osobu nebo nabýt účast v již existující právnické osobě, pokud to není tímto zákonem vyloučeno,

f)  provést peněžitý nebo nepeněžitý vklad do právnické osoby založené touto školskou právnickou osobou nebo do jiné právnické osoby, pokud to není tímto zákonem vyloučeno.

(3) Rada právní úkon uvedený v odstavci 2 neschválí, jestliže je v rozporu s požadavkem řádného využívání majetku školské právnické osoby nebo jestliže by jím byl ohrožen řádný výkon hlavní činnosti školské právnické osoby. Právní úkon uvedený v odstavci 2 je bez předchozího souhlasu rady neplatný.

(4) Rada má nejméně 3 a nejvýše 15 členů. Počet členů rady stanoví zřizovatel ve zřizovací listině školské právnické osoby.

(5) Členy rady jmenuje a odvolává zřizovatel, pokud ve zřizovací listině nestanovil jinak. V případě zániku či úmrtí zřizovatele bez právního nástupce jmenuje a odvolává členy rady ministerstvo, pokud zřizovatel nestanovil ve zřizovací listině jinak.

(6) Členem rady může být jen fyzická osoba, která je plně způsobilá k právním úkonům, nebyla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin a není v základním pracovně­právním ani jiném obdobném vztahu ke školské právnické osobě.

(7) Funkční období člena rady je 5 let.

(8) Členství v radě zaniká

a)  uplynutím funkčního období,

b)  odstoupením,

c)  pozbytím předpokladů pro členství v radě podle odstavce 6,

d)  odvoláním, nebo

e)  úmrtím.

(9) Člen rady může být z funkce odvolán v případě, že po dobu delší než 6 měsíců nemůže vykonávat funkci člena rady nebo se opakovaně nedostavil na jednání rady.

(10) Členové rady volí ze svého středu předsedu, který svolává a řídí jednání rady.

(11) Členové rady mohou ze svého středu zvolit místopředsedu, který zastupuje předsedu v době jeho nepřítomnosti.

(12) Při rozhodování je hlasovací právo členů rady rovné. Nestanoví-li zřizovací listina jinak, je rada usnášeníschopná, je-li přítomna nadpoloviční většina jejích členů, a k rozhodnutí je třeba souhlasu většiny přítomných členů.

(13) Rada zasedá nejméně dvakrát ročně. Pokud předseda rady nesvolá zasedání rady po dobu 1 roku, může zasedání rady svolat i jiný člen rady. Na žádost ředitele je předseda rady povinen svolat mimořádné zasedání rady. Pokud předseda rady nesvolá mimořádné zasedání rady do 30 dnů od žádosti ředitele, může je svolat ředitel.

(14) Ostatní náležitosti činnosti rady stanoví jednací řád rady.

(15) Členům rady může být za výkon funkce poskytnuta odměna ze zlepšeného výsledku hospodaření školské právnické osoby výši odměny stanoví zřizovatel.

komentář k § 132

Rada se zřizuje výlučně u školských právnických osob, jejichž zřizovatelem není některý z orgánů veřejné správy. Tuto radu nelze zaměňovat se školskou radou podle § 167.

Ustanovení vymezuje působnost rady školské právnické osoby, její složení a způsob jednání. Rada je koncipována jako orgán, který rozhoduje či spolurozhoduje s ředitelem školské právnické osoby v těch nejdůležitějších otázkách chodu školské právnické osoby.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 provedla legislativně technickou změnu v odstavci 6 souvisící s definicí pojmu základní pracovněprávní vztah v § 3 zákoníku práce.

Hospodaření školské právnické osoby

§ 133

Příjmy školské právnické osoby

(1) Příjmy školské právnické osoby jsou zejména

a)  finanční prostředky ze státního rozpočtu,

b)  finanční prostředky z rozpočtů územních samosprávných celků,

c)  příjmy z hlavní a doplňkové činnosti,

d)  finanční prostředky přijaté od zřizovatele,

e)  úplata za vzdělávání a školské služby,

f)  dotace na úhradu výdajů, které jsou nebo mají být kryty z rozpočtu Evropské unie, včetně stanoveného podílu státního rozpočtu na financování těchto výdajů,

g)  dotace na úhradu výdajů podle mezinárodních smluv, na základě kterých jsou České republice svěřeny peněžní prostředky z finančního mechanismu Evropského hospodářského prostoru, z finančního mechanismu Norska a programu švýcarsko-české spolupráce,

h)  dary a dědictví.

(2) Pokud se prostředky poskytnuté podle odstavce 1 písm. f) a g) nespotřebují do konce kalendářního roku, převádějí se do rezervního fondu jako zdroj financování v následujících letech a mohou se použít pouze na stanovený účel.

(3) Rozpočet zřizovatele zprostředkovává vztah školské právnické osoby zřizované krajem, obcí nebo svazkem obcí ke státnímu rozpočtu.

komentář k § 133

Zákon vymezuje obvyklé zdroje výnosů školské právnické osoby. Dále je stanoveno, že v případě školské právnické osoby zřizované krajem, obcí nebo svazkem obcí zprostředkovává vztah se státním rozpočtem rozpočet zřizovatele, uvedené je významné především z hlediska toků finančních prostředků státního rozpočtu.

§ 134

Základní pravidla hospodaření školské
právnické osoby

(1) Školská právnická osoba hospodaří s příjmy podle § 133 odst. 1, s prostředky svých peněžních fondů, s ostatním majetkem, závazky a pohledávkami. Školská právnická osoba používá majetek pro účely své hlavní činnosti, pokud tento zákon nestanoví jinak. Hospodaření školské právnické osoby v hlavní činnosti se řídí jejím rozpočtem. Rozpočet hlavní činnosti školské právnické osoby může zahrnovat pouze příjmy a výdaje související s její hlavní činností. Příjmy získané hlavní činností školské právnické osoby lze použít pouze na tuto hlavní činnost.

(2) Školská právnická osoba tvoří výsledek hospodaření sloučením výsledku hospodaření z hlavní činnosti a zisku z doplňkové činnosti po zdanění; výsledek hospodaření se tvoří po vypořádání finančních prostředků státního rozpočtu. Školská právnická osoba používá zlepšený výsledek hospodaření přednostně k úhradě případné ztráty z hlavní činnosti z minulých let a dále z něj tvoří peněžní fondy.

komentář k § 134

Jak je uvedeno v § 124, zákon stanoví zásadní odlišnost školské právnické osoby od příspěvkové organizace, a to výlučné postavení hlavní činnosti školské právnické osoby. V tomto ustanovení je uveden druhý zásadní rozdíl, a to okolnost, že pravidla hospodaření příspěvkové organizace se řídí beze zbytku zákonem č. 250/­2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, kdežto pravidla hospodaření školské právnické osoby jsou dána jen a jen tímto zákonem.

Pravidla pro financování a hospodaření školských právnických osob jsou stanovena tak, aby minimalizovala rizika nevhodného použití veřejných prostředků, které jsou vynakládány na školství z veřejných zdrojů. Sjednocení těchto pravidel pro všechny školy a školská zřízení bez ohledu na zřizovatele je předpokladem pro fungování systému, jeho správu, řídící, kontrolní činnost.

§ 135

Doplňková činnost

(1) Školská právnická osoba může vedle své hlavní činnosti vykonávat doplňkovou činnost.

(2) V doplňkové činnosti školská právnická osoba vyko­nává činnosti navazující na její hlavní činnost nebo činnosti sloužící k účelnějšímu využití odbornosti jejích zaměstnanců a majetku. Doplňková činnost nesmí být provozována způsobem, který by omezoval hlavní činnost školské právnické osoby nebo ohrožoval její kvalitu, rozsah a dostupnost.

(3) Doplňková činnost nesmí být financována z finanč­ních prostředků státního rozpočtu přidělených podle tohoto zákona s výjimkou prostředků dočasně použitých k úhra­dě výdajů doplňkové činnosti, které nelze předem oddělit od výdajů hlavní činnosti a které je školská právnická osoba povinna vrátit do svého rozpočtu v příslušném čtvrtletí, nejpozději však do konce příslušného rozpočtového roku. Prostředky získané doplňkovou činností lze v průběhu příslušného kalendářního roku použít jen k úhra­dě výdajů doplňkové čin­nosti.

(4) Jestliže je výsledkem hospodaření doplňkové činnosti ke konci kalendářního roku ztráta, je školská právnická osoba povinna zajistit, aby byla tato ztráta do konce následujícího kalendářního roku vyrovnána, nebo učinit opatření k ukončení doplňkové činnosti tak, aby v této činnosti nebylo po skončení následujícího kalendářního roku pokračováno.

(5) Školská právnická osoba účtuje odděleně o hlavní činnosti a činnosti doplňkové.

komentář k § 135

Školská právnická osoba může vedle své hlavní činnosti, pro niž byla zřízena, provozovat i doplňkovou (převážně podnikatelskou činnost) za podmínek stanovených předpisy upravujícími podnikání a za podmínky neomezení vlastní hlavní činnosti, k jejímuž zkvalitnění svými výnosy doplňková činnost přispívá. Ustanovení vymezuje zásady, za nichž je možno doplňkovou činnost provádět.

§ 136

Další pravidla hospodaření školské
právnické osoby

(1) Školská právnická osoba nesmí

a)  zřizovat školské právnické osoby, obecně prospěšné společnosti a nadace,

b)  zakládat právnické osoby podle obchodního zákoníku a účastnit se na podnikání těchto osob,

c)  zajišťovat závazky jiných osob.

(2) Školská právnická osoba zřízená ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí dále nesmí

a)  přijímat a poskytovat půjčky bez předchozího souhlasu zřizovatele s výjimkou poskytování půjček z fondu kulturních a sociálních potřeb, sjednávat úvěry a smě­nečně se zavazovat,

b)  uzavírat smlouvy o koupi najaté věci bez předchozího souhlasu zřizovatele,

c)  nakupovat nebo bez předchozího souhlasu zřizovatele přijímat jako protihodnotu za své pohledávky vůči jiným osobám akcie či jiné cenné papíry,

d)  poskytovat dary, s výjimkou darů poskytovaných z fondu kulturních a sociálních potřeb nebo jiného peněžního fondu zřízeného pro sociální účely, prospěchových stipendií podle § 30 odst. 5 a ocenění podle § 31 odst. 1.

komentář k § 136

Zákon vylučuje z činností školské právnické osoby ty činnosti, které jsou z hlediska efektivního využití veřejných prostředků vynakládaných na školství výrazně a nepřiměřeně rizikové. Toto omezení je upraveno ve dvou úrovních v souvislosti s rozdílným postavením školských právnických osob zřizovaných soukromými nebo církevními zřizovateli, kde je rozsah omezení menší.

Omezení stanovená pro veřejnou školskou právnickou osobu korespondují s obvyklými omezeními příspěvkových organizací podle zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Jednu další zásadní odlišnost však tato část zákona přináší, a to v oblasti využití zlepšeného hospodářského výsledku školské právnické osoby.

U tohoto typu právní formy (na rozdíl od příspěvkové organizace) nelze nařídit odvod zlepšeného hospodářského výsledku do rozpočtu zřizovatele. Zlepšený hospodářský výsledek totiž podle zákona smí použít školská právnická osoba jen k tvorbě peněžních fondů, resp. K úhradě ztrát z minulých let. Podobný rozdíl (nemožnost odvodu do rozpočtu zřizovatele u školské právnické osoby) spatřujeme i v hospodaření s fondy.

Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 v ustanovení provedla drobnou legislativně-technickou změnu v souvislosti s přečíslováním odstavců ustanovení § 30 zákona (školní a vnitřní řády). V odstavci 2 písm. d) byl text „§ 30 odst. 4“ nahrazen textem „§ 30 odst. 5“. Věcně k žádné změně nedochází.

§ 137

Peněžní fondy školské
právnické osoby

(1) Školská právnická osoba může vytvářet peněžní fondy.

(2) Školská právnická osoba vždy vytváří rezervní fond a fond investic školská právnická osoba zřízená ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí také fond kulturních a sociálních potřeb.

(3) Rezervní fond, s výjimkou prostředků převedených v souladu s § 133 odst. 2, slouží přednostně k úhradě ztráty z hlavní činnosti z minulých let a dále k podpoře a zkva­litnění hlavní činnosti.

(4) Prostředky, které byly do rezervního fondu převedeny v souladu s § 133 odst. 2, se sledují v rezervním fondu odděleně. Prostředky, které na stanovený účel nebyly použity, podléhají finančnímu vypořádání se státním rozpočtem za rok, ve kterém byl projekt ukončen.

(5) Fond investic slouží především k financování investičních potřeb školské právnické osoby. Fond investic je tvořen též odpisy z majetku podle zvláštního právního předpisu.¹⁵)

(6) Zůstatky peněžních fondů se po skončení roku převádějí do roku následujícího.

komentář k § 137

Školská právnická osoba vytváří fondy ze zákonem uvedených zdrojů a může je použít výhradně pro zákonem stanovené účely. Struktura těchto fondů je oproti fondům příspěvkových organizací podle § 29 zákona č. 250/­2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů velmi zjednodušená, školská právnická osoba bude vytvářet vždy pouze rezervní fond a investiční fond; školská právnická osoba veřejných zřizovatelů dále také fond kulturních a sociálních potřeb. Pravidla pro naplňování a používání rezervního fondu a investičního fondu jsou stanoveny velmi volně.

§ 138

Fond kulturních a sociálních
potřeb

(1) Fond kulturních a sociálních potřeb je tvořen základním přídělem na vrub výdajů školské právnické osoby zřízené ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí z ročního objemu výdajů zúčtovaných na platy a náhrady platů, popřípadě na mzdy a náhrady mezd a na odměny za pracovní pohotovost, na odměny a ostatní plnění za vykonávanou práci.

(2) Fond kulturních a sociálních potřeb je naplňován zálohově z roční plánované výše v souladu s jeho schváleným rozpočtem. Vyúčtování skutečného základního přídělu se provede v rámci účetní závěrky.

(3) Fond kulturních a sociálních potřeb je určen k za­bez­pečování kulturních, sociálních a dalších potřeb zaměstnanců v pracovním poměru ke školské právnické osobě a jejich rodinných příslušníků, a důchodců, kteří při prvém odchodu do starobního nebo důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně byli v pracovním poměru ke školské právnické osobě nebo k okresnímu úřadu za předpokladu, že byli zařazeni k práci ve škole nebo školském zařízení bez právní subjektivity nebo k právnické osobě před změnou její právní formy na školskou právnickou osobu podle § 187.

(4) Školské právnické osoby zřizované krajem, obcí nebo svazkem obcí mohou sdružovat prostředky fondu kulturních a sociálních potřeb, a to na základě smlouvy o sdru­žení.³²)

(5) Ve smlouvě o sdružení je nutné zajistit, aby každá školská právnická osoba využila sdružené prostředky přiměřeně svému podílu vložených prostředků.

(6) Ve smlouvě o sdružení musí být dále upraveno, kdo je oprávněn s účtem, na němž jsou sdružené prostředky vedeny, nakládat, a jakým způsobem budou sdružené prostředky vypořádány v případě sloučení, rozdělení, splynutí nebo zrušení některé ze školských právnických osob, jejího vystoupení či vyloučení ze sdružení, a v případě ukončení smlouvy o sdružení.

(7) Pokud smlouva o sdružení nesplňuje náležitosti stanovené v odstavcích 5 a 6, je od počátku neplatná.

(8) Sdružené prostředky se vedou na zvláštním účtu, jehož nepoužité zůstatky se převádějí do dalších let. Úroky z tohoto účtu jsou příjmem tohoto účtu, úhrady za bankovní služby jsou výdajem tohoto účtu.

(9) Podrobnosti o dalších příjmech, výši tvorby a způ­sobu hospodaření se řídí vyhláškou Ministerstva financí upravující fond kulturních a sociálních potřeb příspěvkových organizací zřízených obcí nebo krajem.³³)

komentář k § 138

Fond kulturních a sociálních potřeb zřizují pouze školské právnické osoby zřizované MŠMT, krajem, svazkem obcí nebo obcí. Při nakládání s fondem kulturních a sociálních potřeb školských právnických osob se postupuje podle vyhlášky Ministerstva financí č. 114/­2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb.

Zákon vymezuje, podle jakých pravidel vede školská právnická osoba účetnictví. Školská právnická osoba je účetní osobou podle zákona č. 563/­1991 Sb., o účetnictví. Protože hlavní činnost školské právnické osoby není podnikání, účtuje školská právnická osoba podle vyhlášky č. 504/­2002 Sb., a nikoliv podle vyhlášky č. 505/­2002 Sb., podle které účtují příspěvkové organizace.

§ 139

Účetnictví

Školská právnická osoba vede účetnictví podle zvláštních právních předpisů.³⁴) Školská právnická osoba je zařazena v rámci účetních jednotek podle zvláštního právního předpisu³⁵) mezi jiné právnické osoby, jejichž hlavní činností není podnikání.

§ 140

Vztah školské právnické osoby
k majetku

Školská právnická osoba užívá ke své činnosti

a)  vlastní majetek,

b)  majetek vypůjčený nebo pronajatý od zřizovatele nebo jiné osoby.

komentář k § 140

Zákon stanoví, jaký majetek smí školská právnická osoba používat pro svou činnost. Uvádí se, že školská právnická osoba může ke své činnosti užívat majetek svůj, a dále majetek různých vlastníků (státní, obecní, krajský, soukromý), a to na základě standardních užívacích právních vztahů.

ČÁST TŘINÁCTÁ

ŠKOLSKÝ REJSTŘÍK

§ 141

Obsah školského rejstříku

(1) Školský rejstřík je veřejný seznam, který obsahuje

a)  rejstřík škol a školských zařízení,

b)  rejstřík školských právnických osob.

(2) Každý má právo nahlížet do údajů ve školském rejstříku a pořizovat si výpisy. Na požádání vydá orgán, který vede školský rejstřík, úřední výpis údajů ze školského rejstříku. Poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím tím není dotčeno.

(3) Orgán, který vede školský rejstřík, bezplatně poskytuje údaje ze školského rejstříku Českému statistickému úřadu.

(4) Ministerstvo zveřejňuje školský rejstřík také v elekt­ro­nické podobě na svých webových stránkách tato forma zveřejnění má informativní charakter.

komentář k § 141

Zákon charakterizuje školský rejstřík jako veřejný seznam, obdobně jako je tomu u rejstříků právnických osob. Předchozí právní úprava znala pouze síť škol, předškolních a školských zařízení jako jedinou evidenci bez dalšího členění. V důsledku zavedení možnosti zřízení školské právnické osoby jako nové formy právnických osob, kterou tento zákon umožňuje, dochází k členění školského rejstříku na dvě části, a to rejstřík škol a školských zařízení a rejstřík školských právnických osob.

Rejstřík škol a školských zařízení

§ 142

Účinky zápisu do rejstříku škol
a školských zařízení

(1) Účinností zápisu školy a školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení vzniká právnické osobě, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, právo poskytovat vzdělávání a školské služby a právo vydávat doklady o vzdělání stanovené tímto zákonem, a to v rozsahu tohoto zápisu.

(2) Účinností zápisu školy a školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení vzniká právnické osobě, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, nárok na přidělování finančních prostředků ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu územního samosprávného celku za podmínek stanovených tímto zákonem, a to v rozsahu tohoto zápisu.

komentář k § 142

Zákon výslovně vymezuje účinky spojené se zápisem školy a školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení. Tímto okamžikem vznikají právnické osobě, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, zákonem stanovená práva, a to právo poskytovat vzdělávání a školské služby podle tohoto zákona, vydávat státem garantované doklady o poskytnutém vzdělání a nárok na finanční prostředky ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu územního samosprávného celku, a to za podmínek stanovených tímto zákonem a pouze v rozsahu tohoto zápisu.

§ 143

Vedení rejstříku škol a školských
zařízení

(1) Krajský úřad vede v rejstříku škol a školských zařízení údaje o mateřských školách a školských zařízeních s výjimkou mateřských škol a školských zařízení uvedených v odstavci 2.

(2) Ministerstvo vede v rejstříku škol a školských zaří­zení údaje o mateřských školách a školských zařízeních zřízených ministerstvem a registrovanými církvemi nebo náboženskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy ostatních školách, dále školských zaříze­ních pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školských poradenských zařízeních, školských zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo pro preventivně výchovnou péči a školských účelových zařízeních, v nichž se uskutečňuje praktické vyučo­vání. Ministerstvo dále vede v rejstříku škol a školských zařízení údaje o mateřských školách a zařízeních školního stravování jim sloužících zřízených jinými ministerstvy a ostatními organizačními složkami státu.

(3) Krajský úřad předává údaje z rejstříku ministerstvu k evidenci a ke zveřejnění.

komentář k § 143

Odpovědnost státu za funkčnost vzdělávací soustavy ČR je vyjádřena tím, že je to MŠMT, které z převážné většiny vede rejstřík škol (kromě mateřských škol a některých vyjmenovaných školských zařízení). Krajský úřad vede rejstřík mateřských škol proto, že tyto mají vesměs působnost, která nepřesahuje hranice regionu a že je také z krajské úrovně možno lépe posoudit potřebnost a účelnost těchto škol.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 provedla změnu v návaznosti na změnu § 8 odst. 3 a upravila příslušnost MŠMT k vedení mateřských škol zřizovaných ministerstvy a jinými organizačními složkami státu v rejstříku škol a školských zařízení.

§ 144

Údaje v rejstříku škol a školských
zařízení

(1) Do rejstříku škol a školských zařízení se zapisují tyto údaje:

a)  druh školy nebo druh a typ školského zařízení a jejich resortní identifikátor, v případě mateřské školy údaj, zda jde o lesní mateřskou školu, v případě zařízení školního stravování údaj, zda jde o výdejnu lesní mateřské školy,

b)  název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, právní forma a resortní identifikátor právnické osoby, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení,

c)  název, sídlo, adresa elektronické pošty a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a právní forma zřizovatele školské právnické osoby nebo příspěvkové organizace, je-li jím právnická osoba, jméno a příjmení, státní příslušnost, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození tohoto zřizovatele, je-li jím fyzická osoba,

d)  seznam oborů vzdělání, včetně forem vzdělávání nebo seznam školských služeb,

e)  nejvyšší povolený počet dětí, žáků a studentů ve škole nebo školském zařízení, včetně jejich odloučených pracovišť, lůžek, stravovaných, tříd, skupin nebo jiných obdobných jednotek, uvedený v rozhodnutí o zápisu do rejstříku škol a školských zařízení,

f)  nejvyšší povolený počet žáků a studentů v jednotlivých oborech vzdělání a formách vzdělávání,

g)  označení místa, kde se uskutečňuje vzdělávání nebo školské služby; v případě lesní mateřské školy označení území, kde zejména probíhá pedagogický program a kde má škola zázemí; v případě výdejny lesní mateřské školy označení území, kde se uskutečňují školské služby,

h)  vyučovací jazyk, nejde-li o jazyk český,

i)  jméno, příjmení a datum narození ředitele školy nebo školského zařízení,

j)  jméno a příjmení, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem právnické osoby, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení,

k)  doba, na kterou je právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, zřízena,

l)  den zápisu a den zahájení činnosti školy nebo školského zařízení,

m) adresa elektronické pošty školy nebo školského zařízení.

(2) Součet nejvyššího povoleného počtu žáků a stu­dentů v jednotlivých oborech vzdělání zapsaných v rejstříku škol a školských zařízení může být vyšší než nejvyšší povolený počet žáků a studentů ve škole při poskytování vzdělávání ve škole nesmí být překročen ani nejvyšší povolený počet žáků a studentů v jednotlivých oborech vzdělání, ani nejvyšší povolený počet žáků a studentů ve škole.

(3) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem typy školských zařízení, u nichž se nejvyšší povolené počty dětí, žáků a studentů nebo jiných obdobných jednotek podle odstavce 1 neuvádějí.

komentář k § 144

Údaje v rejstříku škol a školských zařízení zahrnují nejpodstatnější údaje o škole a školském zařízení jako součásti vzdělávací soustavy. Proti právnímu stavu před r. 2005 obsahuje rejstřík škol a školských zařízení přesnější údaje, např. pokud jde o nejvyšší povolené počty vzdělávaných v jednotlivých oborech vzdělání a formách vzdělávání, v jednotlivých školských službách apod.

Zákon připouští také stav, kdy součet nejvyššího povoleného počtu žáků a studentů v jednotlivých oborech vzdělání může být vyšší než celkový nejvyšší povolený počet žáků a studentů ve škole.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 provedla v ustanovení celkem čtyři změny. Mezi povinné údaje zapisované do rejstříku škol a školských zařízení se nově zařazuje také adresa elektronické pošty školy nebo školského zařízení [odstavec 1 písm. c) a odstavec 1 písm. m)]. Dále pak v souvislosti se zavedením definice pojmu „lesní škola“ byly doplněny do rejstříku škol údaje o lesních školkách [odstavec 1 písm. c) a odstavec 1 písm. g)].

Důležité

     Novela č. 284/2020 Sb. S účinností k 1. 10. 2020 přinesla v odstavci 1 tři změny, jejichž cílem bylo explicitně rozlišit, zda jde o mateřskou školu nebo o lesní mateřskou školu a u zařízení školního stravování, rozlišit, zda jde o zařízení školního stravování mateřské školy nebo o výdejnu lesní školy (viz nové ustanovení § 119a ŠZ).

§ 145

Účastníci řízení

(1) Účastníkem řízení ve věcech rejstříku škol a škol­ských zařízení je navrhovatel v případě školské právnické osoby a příspěvkové organizace také jejich zřizovatel. Navrhovatelem je právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení v případě příspěvkové organizace může být navrhovatelem také její zřizovatel. Pokud je navrhovatelem příspěvková organizace, je součástí návrhu souhlas jejího zřizovatele.

(2) Pokud právnická osoba, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, dosud nevznikla, je navrhovatelem její zřizovatel, zakladatel či jiná osoba, která je v souladu s právními předpisy oprávněna jednat za právnickou osobu do jejího vzniku.

komentář k § 145

Zákon vymezuje okruh účastníků řízení s ohledem na ostatní platné právní předpisy. Odstraňují se tak výkladové problémy s pojmem „zřizovatel“ ve vztahu ke školám a školským zařízením soukromých zřizovatelů.

Je stanoveno, že účastníkem řízení ve věcech rejstříku škol a školských zařízení je navrhovatel, přičemž navrhovatelem je právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení v případě školské právnické osoby nebo příspěvkové organizace je účastníkem řízení také její zřizovatel.

§ 146

Podání žádosti o zápis školy nebo školského zařízení

(1) Žádost o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení pro následující školní rok se podává u krajského úřadu příslušného podle sídla právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, do 30. září. V případě škol a školských zařízení, jejichž rejstřík vede ministerstvo, krajský úřad postoupí žádosti se svým vyjádřením ministerstvu do 30. listo­padu.

(2) Orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, může ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele prominout zmeškání termínu pro předložení žádosti uvedeného v odstavci 1 nebo rozhodnout o dřívější účinnosti zápisu školy nebo školského zařízení do rejstříku.

komentář k § 146

Zákon upravuje postup podávání žádostí o zápis do rejstříku škol a školských zařízení. Věcně toto ustanovení vychází z předchozí právní úpravy.

Termín podání žádosti je stanoven tak, že v praxi je třeba žádost podat téměř s ročním předstihem. V případech hodných zvláštního zřetele je možné zmeškání termínu prominout. Lze také rozhodnout o dřívější účinnosti zápisu do rejstříku škol a školských zařízení.

§ 147

Náležitosti žádosti o zápis školy nebo školského zařízení

(1) Žádost o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku obsahuje tyto údaje a doklady:

a)  druh školy nebo druh a typ školského zařízení; v případě lesní mateřské školy údaj, že se jedná o lesní mateřskou školu; v případě výdejny lesní mateřské školy údaj, že se jedná o výdejnu lesní mateřské školy,

b)  název, sídlo a právní formu právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, a její identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

c)  jméno a příjmení, státní příslušnost, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem této právnické osoby,

d)  název, sídlo, právní formu a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, zřizovatele školské právnické osoby nebo příspěvkové organizace, je-li jím právnická osoba jméno a příjmení, státní příslušnost, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození tohoto zřizovatele, je-li jím fyzická osoba,

e)  jméno a příjmení, státní příslušnost, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem zřizovatele školské právnické osoby, je-li jím právnická osoba to neplatí, je-li zřizovatelem ministerstvo, kraj, obec nebo svazek obcí,

f)  rámcový popis personálního a majetkového zajištění a finan­cování činnosti školy nebo školského zařízení s ohledem na požadavky rámcového vzdělávacího programu, pokud je stanoven; v případě lesní mateřské školy popis zázemí,

g)  doklad osvědčující vlastnické nebo užívací právo právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, k prostorám, případně území, kde bude uskutečňováno vzdělávání nebo školské služby,

h)  stanovisko příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví a stavebního úřadu, ze kterého vyplývá, že příslušné prostory lze užívat pro navrhovaný účel, včetně údaje o nejvyšším počtu osob, které lze v těchto prostorách vzdělávat nebo jim poskytovat školské ­služby,

i)  doklad osvědčující zřízení nebo založení právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení,

j)  doklad osvědčující vznik právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, pokud se nejedná o školskou právnickou osobu,

k)  seznam oborů vzdělání, včetně forem vzdělávání v případě školy a seznam školských služeb v případě školského zařízení, doklad o akreditaci vzdělávacích programů v případě vyšší odborné školy,

l)  jméno a příjmení, datum narození ředitele školy nebo školského zařízení, doklad o jeho jmenování do funkce a doklady osvědčující splnění předpokladů pro výkon funkce ředitele školy nebo školského zařízení podle zvláštního právního předpisu,²)

m) navrhovaný nejvyšší počet dětí, žáků a studentů ve škole nebo školském zařízení, včetně jejich odloučených pracovišť, v jednotlivých oborech a formách vzdělávání, lůžek, stravovaných, tříd, skupin nebo jiných obdobných jednotek,

n)  čestné prohlášení zřizovatele školské právnické osoby nebo příspěvkové organizace, že neprobíhá insolvenční řízení, v němž je řešen jeho úpadek nebo hrozící úpadek nebo že nebylo rozhodnuto o jeho úpadku, není v likvidaci, nemá daňové nedoplatky, nemá splatný nedoplatek na pojistném na veřejné zdravotní pojištění nebo na sociální zabezpečení a že nebyl v posledních třech letech proveden výmaz zapsané osoby, jejímž byl zřizovatelem, ze školského rejstříku z důvodů uvedených v § 150 odst. 1 písm. c) až f); uvedené se vztahuje také na jiné právnické osoby, které budou vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, a jejich statutární orgány,

o)  datum zahájení činnosti školy nebo školského ­zařízení,

p)  stanovisko obce, na jejímž území bude základní škola nebo základní umělecká škola působit, pokud není jejich zřizovatelem,

q)  stanovisko kraje, na jehož území bude střední nebo vyšší odborná škola působit, pokud není jejich zřizovatelem.

(2) Doklady a údaje podle odstavce 1 písm. g), h) a l) mohou být předloženy dodatečně, nejpozději však do dne zahájení činnosti školy nebo školského zařízení. Doklad osvědčující vznik právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, může být předložen dodatečně, nejpozději však do dne zahájení činnosti školy nebo školského zařízení. Rozhodnutí o zápisu školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a škol­ských zařízení nabývá v těchto případech účinnosti až doložením chybějících dokladů orgánu, který rejstřík škol a školských zařízení vede.

(3) Lesní mateřská škola a výdejna lesní mateřské školy nepředkládá stanovisko stavebního úřadu podle odstavce 1 písm. h).

(4) Pokud zároveň probíhá řízení o zápis více škol nebo školských zařízení, jejichž činnost bude vykonávat jedna právnická osoba a jejichž rejstřík vede jeden orgán, dokládají se údaje a doklady, které jsou pro tato řízení společné, pouze jednou.

komentář k § 147

Výčet údajů a dokladů, které jsou součástí žádosti, vychází ze zavedené praxe před r. 2005. Některé údaje a doklady jsou však upřesněny, např. je výslovně stanoveno, že součástí stanoviska orgánu ochrany veřejného zdraví a stavebního úřadu k prostorám, ve kterých se bude uskutečňovat vzdělávání nebo školské služby, bude i stanovení nejvyššího počtu osob, které lze v těchto prostorách vzdělávat, ale není řečeno, že navrhovatel již musí mít zajištěny všechny personální a majetkové podmínky.

Dále je výslovně uvedeno, které doklady může navrhovatel předložit až dodatečně.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. provedla v ustanovení s účinností k 1. 9. 2016 celkem čtyři změny. Tři změny se týkaly odstavce 1 písm. a), písm. f) a písm. g). Novela zpřesnila, jaké údaje předkládá lesní mateřská škola. Nový odstavec 3 upravil výjimku pro lesní mateřskou školku – lesní mateřská škola nepředkládá stanovisko stavebního úřadu.

Zákon taxativně vymezuje důvody, ze kterých lze žádost o zápis školy nebo školského zařízení zcela nebo zčásti zamítnout. Pokud nebudou dány důvody pro zamítnutí žádosti, musí MŠMT nebo krajský úřad žádosti vyhovět.

Rozhodování o konkrétním nejvyšším povoleném počtu žáků nebo studentů v jednotlivých povolených oborech vzdělávání a formách vzdělávání bylo přesunuto z MŠMT na krajské úřady. Novelou provedenou zákonem č. 49/­2009 Sb., však byla znovu odejmuta možnost krajského úřadu rozhodovat o nejvyšším možném počtu vzdělávaných u církevních škol a tuto kompetenci přesunul na MŠMT.

Novelou provedenou zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 bylo v odstavci 6 napraveno dřívější opomenutí uvést školy zřizované MŠMT do stejného režimu zápisu kapacit oborů vzdělání a forem vzdělávání jako církevní školy.

Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 provedla v ustanovení dvě změny, a to v odstavci 1 a 3.

Důležité

     Obě změny se týkají, podobně jako je tomu v ustanovení § 144 ŠZ, rozlišení zda jde o mateřskou školu nebo o lesní mateřskou školu a u zařízení školního stravování, rozlišit, zda jde o zařízení školního stravování mateřské školy nebo o výdejnu lesní školy (viz nové ustanovení § 119a ŠZ).

Konkrétně byla v ustanovení § 147 odstavci 1 na konci textu písmene a) doplněna slova „; v případě výdejny lesní mateřské školy údaj, že se jedná o výdejnu lesní mateřské školy“ a v odstavci 3 se za slovo „škola“ vkládají slova „a výdejna lesní mateřské školy“.

§ 148

Posouzení žádosti o zápis školy nebo školského zařízení

(1) Orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, rozhodne o žádosti o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku do 90 dnů od doručení žádosti tomuto orgánu.

(2) Orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, žádost o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku zamítne v případě, že žádost nesplňuje náležitosti stanovené tímto zákonem, a uvedené nedostatky nebyly na výzvu tohoto orgánu v jím stanovené přiměřené lhůtě odstraněny.

(3) Orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, žádost o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku dále zcela nebo zčásti zamítne v případě, že posouzením žádosti zjistí, že

a)  žádost není v souladu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky nebo příslušného kraje,

b)  nejsou dány předpoklady pro řádnou činnost školy nebo školského zařízení po stránce personální, materiální a finanční,

c)  žádost obsahuje nepravdivé údaje nebo činnost školy nebo školského zařízení by nebyla v souladu s právními předpisy.

(4) Orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, žádost o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku dále zcela nebo zčásti zamítne také v případě, že ji podala právnická osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin, pokud pro tento trestný čin neskýtá záruku řádného výkonu činnosti školy nebo školského zařízení a pokud se na ni podle zákona nehledí, jako by odsouzena nebyla. Pro účely posouzení, zda je dán důvod zamítnutí žádosti podle věty první, si orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, vyžádá výpis z evidence Rejstříku trestů podle jiného právního předpisu⁵³). Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(5) Pokud nejsou dány důvody pro rozhodnutí podle odstavců 2 až 4, orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, žádosti vyhoví.

(6) V případě, že ministerstvo vyhoví žádosti o zápis střední nebo vyšší odborné školy a oborů vzdělání, které bude tato škola uskutečňovat, do rejstříku, postoupí nejpozději do 5 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí žádost krajskému úřadu, a to k rozhodnutí o nejvyšším počtu žáků a studentů v jednotlivých povolených oborech vzdělání a formách vzdělávání. Krajský úřad rozhodne nejpozději do 30 dnů od doručení žádosti, a to v souladu s odstavci 2 až 5. Krajský úřad zašle rozhodnutí podle předchozí věty ministerstvu na vědomí a ke zveřejnění. O nejvyšším počtu žáků a studentů v jednotlivých povolených oborech vzdělání a formách vzdělávání ve školách zřizovaných ministerstvem nebo registrovanými církvemi nebo náboženskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, rozhodne ministerstvo.

§ 149

Zápis změny v údajích

(1) Na podání žádosti o zápis změny v údajích uvedených v § 144 odst. 1 písm. d) až g) se vztahuje obdobně § 146 s tím, že o žádosti o zápis změny v údajích uvedených v § 144 odst. 1 písm. f) rozhoduje v případě střední nebo vyšší odborné školy krajský úřad, pokud nejde o střed­ní nebo vyšší odbornou školu zřizovanou ministerstvem nebo registrovanými církvemi nebo náboženskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy; v tomto případě rozhoduje ministerstvo.

(2) Žádost o zápis změny v údajích uvedených v § 144 odst. 1 písm. b), c), i), j) a m) se podává orgánu, který vede rejstřík škol a školských zařízení, do 30 dnů ode dne, kdy ke změně došlo.

(3) Žádost o zápis změny v rejstříku obsahuje pouze údaje a doklady, které se přímo týkají příslušné změny. Doklady uvedené v § 147 odst. 1 písm. p) a q) se vyžadují pouze v případě změny v údajích uvedených v § 144 odst. 1 písm. d), e) a f). Navrhuje-li se zápis změny v údajích o právnické osobě vykonávající činnost školy nebo školského zařízení v rejstříku z důvodu převodu nebo přechodu činnosti školy nebo školského zařízení na jinou právnickou osobu, posuzuje orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, podmínky pro výkon činnosti školy nebo školského zařízení u přejímající právnické osoby obdobně, jako by se jednalo o zápis nové školy nebo školského zařízení.

(4) Na posouzení žádosti o zápis změny v rejstříku se obdobně vztahuje § 148 s tím, že orgán, který vede rejstřík, rozhodne o zápisu změny v údajích uvedených v od­stavci 2 do 30 dnů od doručení žádosti. V případě žádosti o změnu v údajích vedených podle § 144 odst. 1 písm. b) a c), nedochází-li k převodu nebo přechodu činnosti školy nebo školského zařízení na jinou právnickou osobu, a podle § 144 odst. 1 písm. i), j) a m) správní orgán provede tuto změnu bezodkladně bez vydání rozhodnutí a vyrozumí o ní účastníky.

(5) Řízení o zápis změny v rejstříku lze zahájit i bez návrhu, má-li být dosažena shoda mezi zápisem v rejstříku a skutečným stavem.

komentář k § 149

Zákon stanoví, že k žádosti o zápis změny budou přiloženy pouze doklady, které se této změny přímo týkají. Účelem této úpravy je opět zamezit nadbytečnému zatěžování účastníků řízení předkládáním dokladů, které nejsou nezbytné nebo které již byly předloženy při řízení o zápisu.

Novelou provedenou zákonem č. 49/­2009 Sb. byla pravomoc rozhodovat o změnách v nejvyšších povolených počtech žáků základních škol převedena z kompetence krajského úřadu do kompetence MŠMT. Krajský úřad rozhoduje o změnách kapacity jen u středních škol a vyšších odborných škol.

Novelou provedenou zákonem č. 82/­2015 Sb. došlo s účinností k 1. 5. 2015 ke dvěma změnám. V odstavci 1 šlo o změnu identickou se změnou v § 148 odst. 6 a odstavec 6 byl doplněn o postup v případě převodu nebo přechodu činnosti školy nebo školského zařízení na jinou právnickou osobu.

Novelou provedenou zákonem č. 178/­2016 Sb. došlo v ustanovení s účinností k 1. 9. 2016 ke dvěma legislativně technickým změnám, v odstavci 2 a v odstavci 5 byly rozšířeny odkazy na některá písmena § 144.

Tato novela s účinností k 1. 9. 2017 v odstavci 1 text „až f)“ nahradila textem „až g)“. Jde o legislativně technickou změnu, mění se nesprávný odkaz na změny v údajích uvedených v § 144 odst. 1 zákona.

§ 150

Výmaz z rejstříku škol a školských zařízení

(1) Orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, provede výmaz školy nebo školského zařízení z rejstříku škol a školských zařízení

a)  na žádost navrhovatele,

b)  po uplynutí doby, na kterou byla právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, zřízena,

c)  jestliže škola nebo školské zařízení neposkytuje vzdělávání v souladu se zásadami a cíli uvedenými v § 2 nebo vzdělávacími programy uvedenými v § 3,

d)  jestliže právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, závažným způsobem nebo opakovaně poruší právní předpisy související s posky­továním vzdělávání a školských služeb,

e)  jestliže právnická osoba ve třech po sobě jdoucích školních rocích nevykonává činnost školy nebo školského zařízení, která je zapsána v rejstříku,

f)  jestliže právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, uvede v žádosti o zápis do rejstříku nebo v žádosti o zápis změny nesprávné údaje rozhodné pro povolení zápisu školy nebo školského zařízení do rejstříku nebo zápisu změny nebo jestliže došlo k takovým změnám, za kterých by zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku nebo zápis změny nemohl být proveden,

g)  v případě, že vyšší odborná škola nemá akreditován žádný vzdělávací program,

h)  jestliže právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení byla pravomocně odsouzena k trestu zákazu činnosti této školy nebo tohoto školského zařízení.

(2) Ustanovení odstavce 1 se obdobně vztahuje na výmaz údajů uvedených v § 144 odst. 1 písm. d), e) a f).

(3) Řízení o výmazu se zahajuje i na návrh ústředního školního inspektora podle § 175 odst. 2.

(4) Před podáním žádosti o výmaz střední nebo vyšší odborné školy, kterou nezřizuje kraj, nebo oboru vzdělání takové školy z rejstříku škol a školských zařízení projedná právnická osoba vykonávající činnost školy nebo její zřizovatel s krajem, na jehož území má právnická osoba vykonávající činnost školy sídlo, možnost převodu činnosti školy v odpovídajícím rozsahu na právnickou osobu zřizovanou krajem. Zápis z tohoto projednání se přikládá k žádosti o výmaz školy z rejstříku škol a školských zařízení.

komentář k § 150

Zákon vymezuje taxativně důvody, pro které provede příslušný orgán výmaz školy nebo školského zařízení a popř. také oborů vzdělávání, typu školské služby a kapacity z rejstříku. Došlo také k rozšíření a zpřesnění důvodů pro výmaz, aby měl stát možnost lépe zasahovat v případě závažných nedostatků v činnosti školy nebo školského zařízení.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 doplnila ustanovení o odstavec 4 týkající se výmazu střední nebo vyšší odborné školy, kterou nezřizuje kraj, nebo oboru vzdělání takové školy z rejstříku škol a školských zařízení.

§ 151

(1) V průběhu řízení o výmazu z rejstříku rozhodne orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, o opatře­ních, která zamezí nehospodárnému využití finančních prostředků státního rozpočtu poskytovaných podle tohoto zákona.

(2) Dnem právní moci rozhodnutí o výmazu z rejstříku zaniká právnické osobě, která vykonávala činnost školy nebo školského zařízení, právo poskytovat vzdělávání a škol­ské služby a právo vydávat doklady o vzdělání stanovené tímto zákonem, a to v rozsahu tohoto výmazu. Zároveň v rozsahu výmazu zaniká nárok na přidělování finančních prostředků ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu územního samosprávného celku podle tohoto zákona.

(3) Dojde-li k výmazu školy nebo oboru vzdělání z rej­st­­­­­říku škol a školských zařízení, zajistí právnická osoba, která vykonávala činnost školy, popřípadě její zřizovatel, žákům a studentům možnost pokračovat ve vzdělávání ve stejném nebo obdobném oboru vzdělání a předá jim výsledky hodnocení za nedokončený školní rok. Pokud nebyla tímto způsobem zajištěna možnost uplatnění práva konat maturitní zkoušku, závěrečnou zkoušku, absolutorium v konzervatoři nebo absolutorium, konají osoby, které splnily podmínky stanovené tímto zákonem, závěrečnou zkoušku, absolutorium v konzervatoři a absolutorium ve škole určené krajským úřadem a maturitní zkoušku ve škole určené krajským úřadem v dohodě s Centrem.

(4) Dojde-li k výmazu školy, v níž se plní povinná školní docházka, z rejstříku škol a školských zařízení, zajistí obec, v níž škola působila, v dohodě s příslušným krajským úřadem, plnění povinné školní docházky jejích žáků.

komentář k § 151

V době, kdy probíhá řízení o výmazu z rejstříku, jsou MŠMT a krajský úřad oprávněny rozhodnout o opatřeních k zamezení nehospodárného využití finančních prostředků poskytovaných podle tohoto zákona, konkrétně jde o zastavení či omezení vyplácení finančních prostředků ze státního rozpočtu škole a školskému zařízení.

Novelou provedenou zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 byl vložen nový odstavec 6, který v návaznosti na změnu v § 8 odst. 3 umožňuje ministerstvům a dalším organizačním složkám státu zřizovat mateřské školy.

§ 152

Řízení ve věci zápisu škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem vnitra,
Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem obrany

(1) Zápis škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti a Minister­stvem obrany do rejstříku škol a školských zařízení, zápis změny a výmaz z tohoto rejstříku provádí ministerstvo na základě oznámení zřizovatelů těchto škol a školských zařízení.

(2) V rejstříku se ohledně škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti a Minis­ter­­stvem obrany zapisují přiměřeně údaje uvedené v § 144 odst. 1 s výjimkou údaje uvedeného v pís­menech e) a f).

(3) Oznámení, na základě kterého se provádí zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku, obsahuje přiměřeně údaje uvedené v § 147 odst. 1 písm. a) až e), i) až l) a o).

(4) Zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku, zápis změny a výmaz z rejstříku oznámí ministerstvo zřizovateli a orga­nizační složce státu nebo její součásti, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení.

(5) Na řízení ve věci zápisu škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti a Minis­terstvem obrany do rejstříku se vztahují obdobně § 142 odst. 1 a § 151 odst. 2 věta první.

(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 se nevztahují na zápis mateřských škol a zařízení školního stravování zřizovaných podle § 8 odst. 3 věty druhé.

Rejstřík školských
právnických osob

§ 153

(1) Rejstřík školských právnických osob vede ministerstvo.

(2) Údaje zapsané v rejstříku školských právnických osob jsou účinné vůči každému ode dne jejich zveřejnění.

(3) Proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do rejstříku školských právnických osob, nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti.

(4) Provedení zápisu do rejstříku školských právnických osob, jakož i zápis změn či výmaz ministerstvo zveřejní bez zbytečného odkladu.

komentář k § 153

Rejstřík školských právnických osob vede výlučně MŠMT. Vzhledem k tomu, že k zápisu do tohoto rejstříku se váže vznik školské právnické osoby, je vhodné, aby byl rejstřík veden centrálně, jedním orgánem. Rejstřík školských právnických osob je postaven na zásadě publicity.

§ 154

(1) Do rejstříku školských právnických osob se zapisují tyto údaje:

a)  název, sídlo, identifikační číslo poskytnuté správcem základního registru osob^35a) a resortní identifikátor školské právnické osoby,

b)  název, sídlo a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jejího zřizovatele, jeho statutární orgán a právní forma, je-li právnickou osobou jméno a příjmení, státní příslušnost, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození jejího zřizovatele, je-li fyzickou osobou,

c)  jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, ředitele školské právnické osoby, den vzniku, popřípadě den zániku jeho funkce,

d)  jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu členů rady školské právnické osoby, je-li podle tohoto zákona zřízena,

e)  předmět doplňkové činnosti školské právnické osoby, je-li povolena,

f)  den vzniku školské právnické osoby,

g)  doba, na kterou je školská právnická osoba zřízena,

h)  den zrušení školské právnické osoby a jeho právní ­důvod,

i)  vstup školské právnické osoby do likvidace a jméno, příjmení a místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, nebo název a sídlo likvidátora,

j)  rozhodnutí o úpadku a jméno, příjmení (obchodní firma) nebo název, místo trvalého pobytu a adresa sídla insolvenčního správce,

k)  den zániku školské právnické osoby,

l)  změna nebo zánik zapsaných skutečností.

(2) Při splynutí nebo sloučení školské právnické osoby s jinou školskou právnickou osobou nebo při jejím rozdělení na jiné školské právnické osoby se do rejstříku školských právnických osob zapisuje datum změny a u zani­kající školské právnické osoby, že zanikla rozdělením, sloučením nebo splynutím s uvede­ním názvu, sídla a identi­fikačního čísla, bylo-li přiděleno, nástupnické školské právnické osoby nebo osob. U nástupnické školské právnické osoby se zapisuje

a)  při rozdělení, kromě údajů zapisovaných při zápisu, že vznikla rozdělením, a název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a resortní identifikátor školské právnické osoby, jejímž rozdělením vznikla,

b)  při sloučení název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a resortní identifikátor zanikající školské právnické osoby (osob) a případné změny zapsaných údajů o nástupnické školské právnické osobě,

c)  při splynutí, kromě údajů zapisovaných při zápisu, že vznikla splynutím, a název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a resortní identifikátor školských právnických osob, jejichž splynutím vznikla.

(3) Je-li podkladem pro zápis rozhodnutí soudu, zapíše se příslušný údaj do rejstříku školských právnických osob, aniž by příslušný orgán vydával rozhodnutí o povolení zápisu.

komentář k § 154

Zákon vymezuje údaje zapisované do rejstříku školských právnických osob. Jsou jimi všechny nezbytné údaje týkající se školské právnické osoby. Je zde řešen i způsob zápisu školské právnické osoby při jejím rozdělení, při sloučení nebo splynutí s jinou právnickou osobou.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 provedla v odstavci 1 písm. c) legislativně technickou změnu zpřesňující údaje o řediteli školy ve školském rejstříku.

§ 155

(1) Součástí rejstříku školských právnických osob je sbírka listin, která obsahuje

a)  zřizovací listinu školské právnické osoby a její změny,

b)  doklad o jmenování, odvolání nebo o jiném ukončení funkce osoby, která je ředitelem školské právnické osoby, členem rady školské právnické osoby zřízené jinou právnickou osobou nebo fyzickou osobou podle § 124 odst. 2 písm. b), popřípadě likvidátorem,

c)  rozhodnutí o zrušení školské právnické osoby,

d)  rozhodnutí nebo smlouvu o změně školské právnické osoby podle § 127 nebo rozhodnutí o změně právní formy podle § 187 až 190,

e)  zprávu o průběhu likvidace školské právnické osoby a zprávu o naložení s majetkem, popřípadě závazky,

f)  rozhodnutí soudu podle zákona upravujícího úpadek a způsoby jeho řešení^35b), a to usnesení o zahájení insolvenčního řízení, usnesení o předběžných opatřeních, rozhodnutí o úpadku nebo jiné rozhodnutí o in­sol­venčním návrhu, usnesení o prohlášení konkursu a o schválení konečné zprávy, usnesení o povolení reorganizace a usnesení o schválení reorganizačního plánu a jeho změn, usnesení o schválení plánu oddlužení a jeho změn, usnesení, jímž se insolvenční řízení končí.

(2) Ministerstvo vede pro každou zapsanou školskou právnickou osobu ve sbírce listin zvláštní složku.

(3) Jestliže je určitá skutečnost zapsána v rejstříku školských právnických osob, ale ve sbírce listin není uložena odpovídající listina, je ministerstvo, jakmile tuto skutečnost zjistí, povinno to ve sbírce listin poznamenat a opráv­něnou osobu vyzvat, aby listinu bez zbytečného odkladu do sbírky listin založila.

(4) Není-li listina, jež má být uložena do sbírky listin, vyhotovena v českém jazyce, je ministerstvo oprávněno si vyžádat úředně ověřený překlad této listiny do českého jazyka.

komentář k § 155

V tomto rejstříku jsou vedeny pouze ty údaje, které se týkají školské právnické osoby jako právnické osoby, tedy nikoliv údaje týkající se škol a školských zařízení, jejichž činnost bude tato osoba vykonávat.

Tyto školy a školská zařízení jsou vedeny společně s ostatními v rejstříku škol a školských zařízení. Nezavádí se tedy dvojí rejstřík, ale dvě části jednoho rejstříku se zcela odlišným účelem.

§ 156

(1) Účastníkem řízení ve věcech rejstříku školských právnických osob je navrhovatel a zřizovatel. Ve věci zápisu osob, které se podle § 154 zapisují do rejstříku v rámci zápisu školské právnické osoby, jsou účastníky řízení také tyto osoby.

(2) Navrhovatelem je školská právnická osoba. Pokud školská právnická osoba dosud nevznikla, je navrhovatelem její zřizovatel.

komentář k § 156

Zákon vymezuje, že účastníkem řízení ve věcech rejstříku školských právnických osob je školská právnická osoba a její zřizovatel. Tento výčet je taxativní a nelze jej rozšiřovat.

§ 157

(1) Žádost o zápis školské právnické osoby do rejstříku školských právnických osob se podává zároveň se žádostí o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení, a to za podmínek a postupem stanoveným v § 146 při jejím posouzení se vychází z údajů a dokladů obsažených v žádosti podle § 147.

(2) Žádost o zápis školské právnické osoby vznikající v dů­sledku rozdělení školské právnické osoby nebo splynutí školských právnických osob se podává bez zbytečného odkladu po rozhodnutí zřizovatele žádost obsahuje údaje, které se v této souvislosti zapisují do rejstříku, a listiny, které se zakládají do sbírky listin. Výmaz zanikající školské právnické osoby a zápis vznikající školské právnické osoby lze provést pouze k témuž dni.

(3) Ministerstvo provede zápis školské právnické osoby do rejstříku v případě, že zároveň povolí zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení, nebo v případě uvedeném v odstavci 2 zápis změny v rejstříku škol a školských zařízení uvedené se obdobně vztahuje na případy, kdy zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení povolil krajský úřad. V opačném případě ministerstvo žádost zamítne.

komentář k § 157

V případě, kdy dochází ke vzniku nového subjektu (dosud v rejstříku nezapsaného), podává navrhovatel současně žádost o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení a žádost o zápis školské právnické osoby.

Smyslem je předejít duplicitnímu podávání žádostí o zápis do jednotlivých částí školského rejstříku, MŠMT při zápisu školské právnické osoby do rejstříku vychází z žádosti o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení podle § 147.

§ 158

Ministerstvo provede výmaz školské právnické osoby z rejstříku školských právnických osob

a)  v případě zrušení školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí,

b)  v případě zrušení školské právnické osoby z důvodu jejího rozdělení, sloučení či splynutí, pokud je zároveň rozhodnuto o zápisu nástupnické školské právnické osoby nebo osob do rejstříku školských právnických osob,

c)  po provedení likvidace školské právnické osoby v pří­padě, že zániku školské právnické osoby předchází v souladu s § 126 odst. 2 její zrušení s likvidací,

d)  v případě zrušení školské právnické osoby z důvodu uvedeného v § 126 odst. 3 písm. d) a e).

komentář k § 158

Akt výmazu školské právnické osoby z rejstříku školských právnických osob představuje vážné právní důsledky pro právnickou osobu, proto musí být kogentně stanoven zákonem.

Novelou provedenou zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 došlo v písmenu d) k legislativně technické změně.

§ 159

(1) Žádost o zápis změny v zapisovaných údajích a žá­dost o výmaz školské právnické osoby z rejstříku je navrhovatel povinen podat bez zbytečného odkladu. Žádost musí obsahovat údaje a doklady, které se přímo týkají navrhované změny nebo výmazu, a listiny, které se v této souvislosti zakládají do sbírky listin.

(2) Zápis změny v zapisovaných údajích a výmaz školské právnické osoby z rejstříku se provede ke dni určenému v žádosti. Nabude-li rozhodnutí o zápisu změny nebo o výmazu právní moci později nebo neobsahuje-li žádost den, ke kterému má být zápis změny nebo výmaz proveden, provede se zápis změny nebo výmaz ke dni právní moci tohoto rozhodnutí.

(3) Řízení o zápis změny v zapisovaných údajích a ří­ze­ní o výmaz školské právnické osoby z rejstříku lze zahájit i bez návrhu, má-li být dosažena shoda mezi zápisem v rejstříku a skutečným stavem.

(4) Ministerstvo rozhodne o zápisu změny v zapiso­vaných údajích a o výmazu školské právnické osoby z rej­stříku ve lhůtě 30 dnů ode dne zahájení řízení.

(5) Zápis školské právnické osoby, zápis změn v zapi­so­vaných údajích nebo výmaz školské právnické osoby oznámí ministerstvo příslušnému daňovému orgánu, orgánu vykonávajícímu státní statistickou službu a orgánu, který vydal živnostenské oprávnění nebo jiné podnikatelské oprávnění, nejpozději do jednoho týdne ode dne zápisu.

komentář k § 159

Zákon stanoví, že řízení o zápis změny a řízení o výmazu může MŠMT zahájit i bez návrhu za účelem dosažení shody mezi zapisovanými údaji a faktickým stavem. Uvedená kompetence je nezbytná k zajištění pravdivosti a úplnosti zapisovaných údajů.

Důležité

     Lhůta, ve které MŠMT rozhodne o zápisu změny nebo výmazu školské právnické osoby z rejstříku školských právnických osob, je stanovena na 30 dnů ode dne zahájení řízení.

§ 159a

(1) Právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, je povinna neprodleně oznámit orgánu, který vede školský rejstřík, že bylo zahájeno insolvenční řízení, v němž je řešen její úpadek nebo hrozící úpadek nebo že bylo rozhodnuto o jejím úpadku.

(2) Právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, je povinna neprodleně oznámit orgánu, který vede školský rejstřík, že byla pravomocně odsouzena pro trestný čin.

komentář k § 159a

Toto ustanovení bylo do zákona vloženo novelou č. 296/­2007 Sb. v souvislosti s vydáním zákona č. 182/­2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Ustanovení ukládá všem právnickým osobám, které vykonávají činnost škol a školských zařízení, povinnost ohlásit orgánu vedoucímu školský rejstřík uvedené skutečnosti týkající se existujícího nebo hrozícího stavu úpadku.

ČÁST ČTRNÁCTÁ

FINANCOVÁNÍ ŠKOL A ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ ZE STÁTNÍHO ROZPOČTU

§ 160

(1) Ze státního rozpočtu se za podmínek stanovených tímto zákonem poskytují finanční prostředky vyčleněné na činnost

a)  škol a školských zařízení zřizovaných ministerstvem, a to na platy, náhrady platů, nebo mzdy a náhrady mezd, na odměny za pracovní pohotovost, odměny za práci vykonávanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a odstupné, na výdaje na úhradu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na úhradu pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, na příděly do fondu kulturních a sociálních potřeb a ostatní náklady vyplývající ze základních pracovněprávních vztahů, na výdaje podle § 184 odst. 1 a 2, výdaje na nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, výdaje na učební pomůcky, výdaje na školní potřeby a na učebnice, pokud jsou podle tohoto zákona poskytovány bezplatně, a rovněž výdaje na další vzdělávání pedagogických pracovníků, na činnosti, které přímo souvisejí s rozvojem škol a kvalitou vzdělávání, na další nezbytné neinvestiční výdaje spojené s provozem škol a školských zařízení a na investiční výdaje zařazené do programu podle zvláštního právního předpisu,³⁶)

b)  škol a školských zařízení zřizovaných registrovanými církvemi nebo náboženskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy,⁶) s výjimkou jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky, na výdaje uvedené v písmenu a) s výjimkou výdajů na pořízení a zhodnocení dlouhodobého majetku; tato výjimka se nevztahuje na výdaje na učební pomůcky,

c)  škol a školských zařízení zřizovaných obcemi nebo svazky obcí, s výjimkou školských výchovných a ubytovacích zařízení podle § 117 odst. 1 písm. c) a jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky, a to na platy, náhrady platů, nebo mzdy a náhrady mezd, na odměny za pracovní pohotovost, odměny za práci vykonávanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a odstupné, na výdaje na úhradu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na úhradu pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, na příděly do fondu kulturních a sociálních potřeb a ostatní náklady vyplývající ze základních pracovněprávních vztahů, na výdaje podle § 184 odst. 1 a 2, výdaje na nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, výdaje na učební pomůcky, výdaje na školní potřeby a na učebnice, pokud jsou podle tohoto zákona poskytovány bezplatně, a rovněž výdaje na další vzdělávání pedagogických pracovníků, na činnosti, které přímo souvisejí s rozvojem škol a kvalitou vzdělávání,

d)  škol a školských zařízení zřizovaných kraji, s výjimkou jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky a školských výchovných a ubytovacích zařízení podle § 117 odst. 1 písm. c), a to na platy, náhrady platů, nebo mzdy a náhrady mezd, na odměny za pracovní pohotovost, odměny za práci vykonávanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a odstupné, na výdaje na úhradu pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na úhradu pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, na příděly do fondu kulturních a sociálních potřeb a ostatní náklady vyplývající ze základních pracovněprávních vztahů, na výdaje podle § 184 odst. 1 a 2, výdaje na nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, výdaje školy na dopravu při akcích v rámci vzdělávání podle příslušného rámcového vzdělávacího programu, výdaje na učební pomůcky, výdaje na školní potřeby a na učebnice, pokud jsou podle tohoto zákona poskytovány bezplatně, a rovněž na výdaje na další vzdělávání pedagogických pracovníků a na činnosti, které přímo souvisejí s rozvojem škol a kvalitou vzdělávání,

e)  poskytovatelů vzdělávání v zahraničí.

(2) Finanční prostředky podle odstavce 1 může právnická osoba vykonávající činnost školy použít také tehdy, zajišťuje-li v souladu s tímto zákonem a rámcovým vzdělávacím programem povinnou součást vzdělávání dětí, žáků a studentů u jiné fyzické nebo právnické osoby. Finanční prostředky podle věty první lze použít na:

a)  úhradu ceny za služby poskytované jinou fyzickou nebo právnickou osobou, finanční prostředky podle odstavce 1 písm. c) a d) lze takto použít pouze do úhrnné roční výše stanovené krajským úřadem v rozpisu rozpočtu finančních prostředků na činnost školy;

b)  náhradu nákladů, které jiné fyzické nebo právnické osobě prokazatelně a nutně vznikají výhradně za účelem uskutečňování praktického vyučování na jejím pracovišti na základě smlouvy podle § 65 odst. 2, pokud byla náhrada nákladů v této smlouvě sjednána.

(3) Finanční prostředky podle odstavce 1 lze v souladu s odstavcem 2 použít pouze na náhradu nákladů rozpočtovaných v ceně podle odstavce 2 písm. a) nebo vynaložených jinou fyzickou nebo právnickou osobou podle odstavce 2 písm. b), které odpovídají druhům nákladů vyplývajícím pro daný případ z odstavce 1; do rozsahu nákladů podle odstavce 1 písm. a) se pro tyto účely nezapočítávají náklady na pořízení a zhodnocení dlouhodobého majetku s výjimkou nákladů na učební pomůcky.

(4) Ze státního rozpočtu se poskytují finanční prostředky vyčleněné na činnost škol a školských zařízení, které nezřizuje stát, kraj, obec, svazek obcí nebo registrovaná církev nebo náboženská společnost, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy,⁶) v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.³¹)

(5) Finanční prostředky nad rozsah finančních prostředků státního rozpočtu poskytovaných podle odstavců 1 a 2 hradí právnické osoby, které vykonávají činnost škol a školských zařízení, z dalších finančních zdrojů, zejména z vlastních příjmů, z prostředků zřizovatele, popřípadě jiných osob.

(6) Finanční prostředky ze státního rozpočtu podle odstavce 1 se poskytují nejvýše do výše povoleného počtu dětí, žáků nebo studentů ve škole nebo školském zařízení, v jednotlivých oborech vzdělání a formách vzdělávání, lůžek, stravovaných nebo jiných jednotek výkonu stanovených jiným právním předpisem⁶⁴), uvedeného ve školském rejstříku.

komentář k § 160

Financování škol a školských zařízení ze státního rozpočtu je upraveno přehledněji, neboť vymezení finančních prostředků poskytovaných ze státního rozpočtu a jejich tok jsou řešeny v samostatné části zákona. Zvýrazňuje se princip normativního přidělování prostředků poskytovaných ze státního rozpočtu. Věcný princip poskytování prostředků státního rozpočtu se však oproti zavedené praxi nemění.

Novelou provedenou zákonem č. 82/­2015 Sb. došlo v odstavci 1 ke dvěma legislativně technickým změnám. První souvisela s definicí pojmu základní pracovněprávní vztah v § 3 zákoníku práce a nabyla účinnosti 1. 5. 2015. Druhá navazovala na vypuštění definice pojmu „zdravotního postižení“ v rámci školského zákona a na zavedení podpůrných opatření v § 16 a nabývá účinnosti až 1. 9. 2016.

Novela č. 101/2017 Sb. s účinností k 1. 9. 2019 provedla v ustanovení celkem pět změn.

Předně se v odstavci 1 v písmenech a), c) a d) slova „uvedených v § 16 odst. 9“ nahrazují slovy „se speciálními vzdělávacími potřebami“. Tím se rozšiřuje okruh výdajů, na které se poskytují finanční prostředky státního rozpočtu o výdaje na nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou všech dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Stávající právní úprava umožňuje poskytnutí finančních prostředků státního rozpočtu na nezbytné zvýšení nákladů spojených pouze s výukou dětí, žáků a studentů s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením, závažnými vadami řeči, závažnými vývojovými poruchami učení, závažnými vývojovými poruchami chování, souběžným postižením více vadami nebo autismem

Dále pak, vzhledem k tomu, že MŠMT poskytuje finanční prostředky ze státního rozpočtu i poskytovatelům vzdělávání v zahraničí, byl okruh těchto poskytovatelů vzdělávání zařazen v odstavci 1 do nového písmena e) do výčtu škol, kterým se poskytují finanční prostředky ze státního rozpočtu. „e) poskytovatelů vzdělávání v zahraničí.“

Nakonec se odstavec 5 ruší. V tomto ustanovení se dosud uvádí zejména, že finanční prostředky ze státního rozpočtu se poskytují podle skutečného počtu dětí, žáků nebo studentů ve školách nebo školských zařízeních. Vzhledem k tomu, že v novém systému financování regionálního školství již nebude ve všech případech rozhodující počet jednotek výkonu, nýbrž systém bude u některých škol a školských zařízení fungovat na tzv. normativech na pedagoga, dochází ke zrušení § 160 odst. 5 zákona a přečíslování odstavce 6 předmětného ustanovení.

Jak je uvedeno výše, novelou č. 101/2017 Sb., s účinností od 1. září 2018 (a fakticky až od rozpočtového roku 2019) byl nárok na financování výdajů spojených s výukou dětí, žáků a studentů uvedených v § 19 odst. 9 ŠZ rozšířen o nárok na financování výdajů spojených s výukou dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Tato změna znamená rozšíření okruhu výdajů, na které se poskytují finanční prostředky státního rozpočtu o výdaje na nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou všech dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami.

Důležité

     Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 provedla v ustanovení dvě změny bezprostředně navazující na předchozí úpravu. Předně v odstavci 1 v písmenech a), c) a d) rozšířila výčet nákladů spojených s výukou dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami o „výdaje školy na dopravu při akcích v rámci vzdělávání podle příslušného rámcového programu.“

Dále byl doplněn do ustanovení nový odstavec 6.

Jedná se de facto o definici pojmu „finanční prostředky ze státního rozpočtu“, aby v praxi nedocházelo k nejasnostem ohledně jejich rozsahu a obsahu.

§ 161

Financování mateřských škol, základních škol, středních škol, konzervatoří, vyšších odborných škol, základních uměleckých škol a školních družin zřizovaných územními samosprávnými celky nebo svazky obcí

(1) Ministerstvo vyhlásí na kalendářní rok a zveřejní ve Věstníku

a)  pro mateřské školy, základní školy, střední školy a konzervatoře zřizované krajem, obcí nebo svazkem obcí

1. normativy jako průměrnou roční výši zvláštních příplatků podle nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, příplatků za vedení podle zákoníku práce a specializačních příplatků pedagogických pracovníků podle § 133 zákoníku práce, jakož i pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, jehož poplatníkem je zaměstnavatel, pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které platí zaměstnavatel za své zaměstnance, a částky, v jejíž výši se stanoví základní příděl, kterým je tvořen fond kulturních a sociálních potřeb (dále jen „povinný odvod“) připadající na 1 pracovní poměr pedagogického pracovníka vyjádřený počtem hodin přímé pedagogické činnosti podle jiného právního předpisu⁶⁰) (dále jen „úvazek pedagogického pracovníka“),

2. normativy jako průměrnou roční výši osobních příplatků, odměn a cílových odměn podle zákoníku práce, jakož i povinných odvodů připadající na 1 úvazek pedagogického pracovníka a opravné koeficienty k těmto normativům podle § 161c odst. 1 písm. b),

3. normativy jako roční výši výdajů státního rozpočtu na platy a na odměny za práci vykonávanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a na odstupné (dále jen „ostatní osobní náklady“), jakož i povinných odvodů pro ostatní zaměstnance připadající na 1 právnickou osobu vykonávající činnost alespoň jedné z těchto škol, na 1 další pracoviště téže právnické osoby vykonávající činnost školy, dále u mateřských škol a základních škol na 1 třídu a u středních škol v denní formě vzdělávání na 1 třídu v oboru vzdělání a u konzervatoří v denní formě vzdělávání na 1 žáka v oboru vzdělání; dalším pracovištěm se rozumí takové pracoviště, které s jiným pracovištěm prostorově nesouvisí, není s ním spojeno stavebně nebo technicky, ani není umístěno na tomtéž nebo sousedním pozemku a při jiném organizačním uspořádání by mohlo být zapsáno ve školském rejstříku jako samostatná právnická osoba (dále jen „další pracoviště“),

4. normativy jako roční výši výdajů státního rozpočtu na další výdaje školy související s adaptačním obdobím podle jiného právního předpisu⁶¹) připadající na 1 učitele v adaptačním období,

5. opravné koeficienty k normativům na 1 třídu v oboru vzdělání střední školy a na 1 žáka v oboru vzdělání konzervatoře podle bodu 3 pro jiné než denní formy vzdělávání,

b)  pro školní družiny zřizované krajem, obcí nebo svazkem obcí normativy podle

1. písmene a) bodu 1,

2. písmene a) bodu 2,

c)  pro vyšší odborné školy zřizované krajem, obcí nebo svazkem obcí

1. normativy jako roční výši výdajů státního rozpočtu na platy a ostatní osobní náklady pro pedagogické pracovníky, jakož i povinných odvodů připadající na 1 studenta v denní formě vzdělávání v akreditovaném vzdělávacím programu,

2. normativy jako roční výši výdajů státního rozpočtu na platy a ostatní osobní náklady, jakož i povinných odvodů pro ostatní zaměstnance připadající na 1 právnickou osobu vykonávající činnost vyšší odborné školy, na 1 další pracoviště téže školy a na 1 studenta v denní formě vzdělávání v akreditovaném vzdělávacím programu,

3. opravné koeficienty k normativům podle bodu 1 pro jiné než denní formy vzdělávání,

4. opravné koeficienty k normativům na 1 studenta v akreditovaném vzdělávacím programu podle bodu 2 pro jiné než denní formy vzdělávání,

5. normativy jako roční výši výdajů státního rozpočtu na další výdaje školy související s adaptačním obdobím podle jiného právního předpisu⁶¹) připadající na 1 učitele v adaptačním období,

d)  pro základní umělecké školy zřizované krajem, obcí nebo svazkem obcí

1. normativy jako roční výši výdajů státního rozpočtu připadající na 1 žáka ve stupni uměleckého oboru,

2. normativy jako roční výši výdajů státního rozpočtu na další výdaje školy související s adaptačním obdobím podle jiného právního předpisu⁶¹) připadající na 1 učitele v adaptačním období,

e)  pro mateřské školy, základní školy, střední školy a konzervatoře a vyšší odborné školy zřizované krajem, obcí nebo svazkem obcí normativy jako roční výši ostatních neinvestičních výdajů státního rozpočtu připadajících na 1 dítě, 1 žáka na prvním stupni základní školy, 1 žáka na druhém stupni základní školy, 1 dítě nebo 1 žáka ve školní družině, 1 žáka v denní formě vzdělávání v oboru vzdělání a 1 studenta v denní formě vzdělávání v akreditovaném vzdělávacím programu.

(2) Vláda stanoví nařízením pro základní školy a střední školy zřizované krajem, obcí nebo svazkem obcí maximální počet hodin výuky financovaný ze státního rozpočtu na 1 třídu v oboru vzdělání v závislosti na počtu žáků ve třídě a pro konzervatoře zřizované krajem, obcí nebo svazkem obcí maximální počet hodin výuky financovaný ze státního rozpočtu na 1 ročník v oboru vzdělání v závislosti na počtu žáků v ročníku nebo na školu v závislosti na její struktuře. Vláda dále může nařízením stanovit pro základní školy, střední školy a konzervatoře zřizované krajem, obcí nebo svazkem obcí maximální počet hodin další přímé pedagogické činnosti financovaný ze státního rozpočtu na školu v závislosti na její struktuře včetně určení pedagogických pracovníků, kteří tyto činnosti vykonávají.

(3) Ministerstvo stanoví pro jednotlivé právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení uvedených v odstavci 1 výši finančních prostředků na kalendářní rok jako součet

a)  ročního objemu platových tarifů pedagogických pracovníků⁶²), jakož i povinných odvodů,

b)  součinů normativů podle odstavce 1 písm. a) bodů 1 a 2 a písmene b) a počtu jednotek, na které uvedené normativy připadají, a opravných koeficientů podle § 161c odst. 1 písm. b),

c)  součinů normativů podle odstavce 1 písm. a) bodu 4, písm. c) bodu 5 a písm. d) bodu 2 a počtu jednotek, na které uvedené normativy připadají,

d)  součinů normativů podle odstavce 1 písm. a) bodu 3, písm. c) bodů 1 a 2, písm. d) bodu 1 a odstavce 1 písm. e) a počtu jednotek, na které uvedené normativy připadají,

e)  součinů normativů na 1 třídu v oboru vzdělání střední školy nebo normativu na 1 žáka v oboru vzdělání konzervatoře a počtů tříd v oboru vzdělání střední školy v jiných formách vzdělávání nebo počtů žáků v oboru vzdělání konzervatoře v jiných formách vzdělávání a opravných koeficientů podle odstavce 1 písm. a) bodu 5,

f)  součinů normativů podle odstavce 1 písm. c) bodu 1 a počtů studentů v jiných formách vzdělávání než v denní formě a opravných koeficientů podle odstavce 1 písm. c) bodu 3,

g)  součinů normativů na 1 studenta podle odstavce 1 písm. c) bodu 2 a počtů studentů v jiných formách vzdělávání než v denní formě a opravných koeficientů podle odstavce 1 písm. c) bodu 4, a

h)  součinů příplatků podle § 161c odst. 1 písm. a) a počtu jednotek, na které uvedené příplatky připadají.

(4) Výše finančních prostředků podle odstavce 3 písm. a) a b) se stanoví do výše odpovídající maximálním počtům hodin stanovených podle odstavce 2 a podle § 161c odst. 2 písm. c).

(5) Krajský úřad v souladu se zásadami stanovenými ministerstvem podle § 170 písm. b) rozepisuje a poskytuje finanční prostředky podle odstavce 3 a případně podle odstavce 7 jednotlivým právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení v souladu s výší prostředků stanovenou ministerstvem a po případné úpravě podle odstavce 6.

(6) Při rozpisu finančních prostředků podle odstavce 5 ověří krajský úřad správnost všech jednotek rozhodných pro rozpis finančních prostředků pro jednotlivé právnické osoby. U právnických osob zřizovaných obcí nebo svazkem obcí provádí ověření podle věty první obecní úřad obce s rozšířenou působností a zjištěné rozdíly oznámí krajskému úřadu. V případě zjištění rozdílů oproti jednotkám výkonu použitým ministerstvem pro stanovení finančních prostředků upraví krajský úřad rozpis finančních prostředků jednotlivým právnickým osobám podle zjištěné skutečnosti a o provedených změnách následně informuje ministerstvo.

(7) Ministerstvo může v průběhu roku stanovit další finanční prostředky na výdaje podle § 160 odst. 1 písm. c) a d) pro jednotlivé právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení uvedené v odstavci 1. Ministerstvo stanoví a zveřejní ve Věstníku

a)  podmínky a kritéria pro poskytnutí těchto dalších finančních prostředků a

b)  účel, na který může právnická osoba tyto další finanční prostředky použít, a případné další podmínky, které musí právnická osoba v souvislosti s použitím těchto dalších finančních prostředků splnit.

komentář k § 161

Zákon upravuje působnost orgánů státní správy a samosprávy, které zajišťují tok prostředků ze státního rozpočtu k právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení, které zřizují obce, svazky obcí nebo kraje. Návrh stanoví, že finanční prostředky ze státního rozpočtu budou poskytovány formou dotace do rozpočtu kraje, a to na zvláštní účet. Novinkou je, že tyto finanční prostředky přiděluje krajský úřad s vědomím zastupitelstva kraje (na rozdíl od současného stavu, kdy zákon č. 129/­2000 Sb. vyžaduje i v těchto případech schválení zastupitelstvem kraje). Zákon zavedl pojmy republikových a krajských normativů, na nichž jsou postaveny základní principy financování škol a školských zařízení zřizovaných územními samosprávnými celky.

Novelou provedenou zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 došlo ke třem změnám. V odstavci 2 legislativně technická změna navazovala na zavedení podpůrných opatření v § 16. Tato změna nabývá účinnosti až 1. 9. 2016. Změnu v odstavcích 6 a 7 si vyžádala praxe. Bylo stanoveno, že krajský úřad informuje o svém postupu zastupitelstvo kraje teprve následně. Tyto dvě změny nabyly účinnosti 1. 5. 2015.

Novela provedená zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 provedla v ustanovení dvě změny. Změna v odstavci 5 byla legislativně technická a souvisela s novým odstavcem 6, který vysvětluje, jakým způsobem se provádí rozpis finančních prostředků vyčleněných ze státního rozpočtu na činnost škol a školských zařízení.

Novela č. 101/2017 Sb. provedla v ustanovení celkem tři změny.

Předně se s účinností ke dni vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů v odstavcích 8 a 9 číslo „6“ nahrazuje číslem „7“. Jde opět o opravu chybného odkazu ve školském zákoně.

Zásadní změny ustanovení však nastávaly k 1. 9. 2018. Ustanovení nazvané dosud „Financování škol a školských zařízení zřizovaných územními samosprávnými celky“ ponese název „Financování mateřských škol, středních škol, konzervatoří, vyšších odborných škol, základních uměleckých škol a školních družin zřizovaných územními samosprávnými celky nebo svazky obcí“ se změnilo od základu. Obsahově se v něm i nadále upravuje financování vybraných škol a školských zařízení zřizovaných územními samosprávnými celky.

V odstavci 1 se ukládá povinnost MŠMT pro vybrané školy a školská zařízení stanovit normativy, jejichž prostřednictvím budou školy a školská zařízení financována včetně stanovení jednotek, na které příslušné normativy připadají. Za jednotku je tak třeba považovat dítě, žáka, studenta, pracovní poměr pedagogického pracovníka, učitele v adaptačním období, třídu, právnickou osobu vykonávající činnost školy. V dalších odstavcích § 161 [odst. 3 písm. b), d) e), j) a odst. 6] se již používá pouze výraz „jednotek“, kterým se vždy rozumí ty jednotky, na které příslušný normativ připadá podle odstavce 1 § 160 zákona.

Odstavec 2 pak obsahuje zmocnění pro vládu, aby svým nařízením stanovila maximální počet hodin výuky, který bude stát financovat ze státního rozpočtu.

V odstavci 3 se stanoví postup, podle kterého MŠMT stanoví pro jednotlivé školy a jednotlivá školská zařízení výši finančních prostředků na kalendářní rok. Postup, jakým MŠMT výši finančních prostředků pro jednotlivé právnické osoby vykonávajících činnost škol a školských zařízení uvedených v § 161 stanoví je uveden v písm. a) až i) tohoto odstavce.

V odstavci 4 se stanoví, že finanční prostředky na tarifní platy a další složky platů pedagogických pracovníků škol a školských zařízení uvedených v odst. 1 písm. a) a b) se neposkytnou vždy podle skutečného počtu pedagogických pracovníků, ale pouze do počtu pedagogických pracovníků odpovídajících stanoveným maximům počtu hodin výuky, nebo rozsahu přímé pedagogické činnosti.

V odstavci 5 se stanoví, že krajský úřad rozepisuje a poskytuje jednotlivým školám uvedeným v § 161 finanční prostředky ve výši stanovené pro ně ministerstvem podle odst. 3 a 4, pokud při kontrole podle odst. 6 nezjistí rozdíly v údajích rozhodných pro rozpis finančních prostředků

V odstavci 6 se stanoví povinnost krajského úřadu provést v průběhu rozpisu finančních prostředků ověření údajů rozhodných pro výši rozepisovaných prostředků, tzn. zejména údajů o počtech pedagogických pracovníků a jejich platovém zařazení a údajů o počtu jednotek, na které připadají jednotlivé normativy podle odst. 1, a zároveň se zmocňuje krajský úřad provést rozpis odchylně od rozsahu vymezeného ministerstvem v případě zjištění rozdílů. Dále se zde stanoví povinnost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností spolupracovat na tomto ověření s krajským úřadem za oblast škol a školských zařízení zřizovaných obcí nebo svazkem obcí. Důvodem tohoto ustanovení bylo zajistit, aby byla ze státního rozpočtu financována skutečně aktuální situace, tzn., aby byly postižitelné změny, ke kterým mohlo u právnických osob vykonávajících činnost škol a školských zařízení dojít v období od poskytnutí údajů rozhodných pro financování do rozpisu prostředků z úrovně krajského úřadu.

Poslední legislativně technickou změnou, též s účinností k 1. 9. 2018, bylo zrušení poznámky pod čarou č. 37.

Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 provedla v ustanovení celkem šest změn.

Dvě změny v odstavci 1 jsou legislativně technické. Předně se v odst. 1 písmenu a) mění odkaz na § 133 odst. 1 zákoníku práce na odkaz na celé ustanovení § 133 ZP. V písmenu e) téhož odstavce se ruší slova „školní družiny“.

Důležité

     Podstatným způsobem se však změnil odstavec 2. Podle předkladatele nová úprava otevře možnost institucionálního financování činnosti některých pozic v rámci mateřských, základních a středních škol, konzervatoří a školních družin zřizovaných územními samosprávnými celky. Změna je inspirovaná nově zaváděným nákladovým financováním výuky zabezpečované učiteli a v segmentu speciálního školství i asistenty pedagoga. Již nyní se ukazuje, že pro efektivní vynakládání prostředků státního rozpočtu na některé pedagogické pozice – zejména asistent pedagoga, školní psycholog, případně školní speciální pedagog – je vhodné zavést model, v jehož rámci je financována skutečně realizovaná pedagogická činnost těchto pedagogických pracovníků.

Prováděcí právní předpisy stanoví, které pedagogické pozice budou takto financovány a jaký maximální limit hodin přímé pedagogické činnosti bude financovaný ze státního rozpočtu. Počet pedagogických pracovníků, kteří budou takto nákladově financováni, bude odvislý od struktury dané školy nebo školní družiny (např.: počet žáků, tříd, oddělení, přítomnost prvního či druhého stupně základní školy).

V odstavci 3 bylo zrušeno písm. c). Platí, že MŠMT, když stanoví pro jednotlivé právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení výši finančních prostředků nebude již vycházet z „ročního objemu specializačních příplatků podle § 133 odst. 2 zákoníku práce, jakož i povinných odvodů,“.

Za pozornost stojí nový odstavec 7, podle kterého MŠMT může stanovit další finanční prostředky. Podmínky jejich poskytnutí a účel zveřejní ve Věstníku.

§ 161a

Financování školských zařízení pro výkon
ústavní výchovy nebo ochranné výchovy,
školských zařízení pro preventivně výchovnou péči a školských výchovných
a ubytovacích zařízení zřizovaných územními samosprávnými celky
nebo svazky obcí

(1) Ministerstvo vyhlásí na kalendářní rok a zveřejní ve Věstníku pro školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, školská zařízení pro preventivně výchovnou péči a školská výchovná a ubytovací zařízení zřizovaná krajem, obcí nebo svazkem obcí republikové normativy jako roční výši výdajů státního rozpočtu připadající na

a)  1 rodinnou skupinu dětského domova,

b)  1 lůžko kapacity ostatního školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, nebo školského zařízení pro preventivně výchovnou péči,

c)  1 ubytovaného ve školském zařízení podle § 117 odst. 1 písm. b).

(2) Krajský úřad v souladu se zásadami stanovenými ministerstvem podle § 170 písm. b) rozepisuje prostřednictvím krajských normativů a poskytuje právnickým osobám vykonávajícím činnost školských zařízení uvedených v odstavci 1 v závislosti na jejich vykonávané činnosti finanční prostředky na výdaje uvedené v § 160.

komentář k § 161a

S účinností k 1. 9. 2018 byly do zákona vloženy nové § 161a až § 161c.

Ustanovení § 161a zákona upravuje financování školských zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, školských zařízení pro preventivně výchovnou péči, a školských výchovných a ubytovacích zařízení, které zřizují územní samosprávné celky. Finanční prostředky pro tato školská zařízení budou do rozpočtů krajů poskytována pomocí tzv. republikových normativů, jejichž výše se odvíjí od výše výdajů státního rozpočtu na jednu rodinnou skupinu, jedno lůžko či jednoho ubytovaného. V odstavci 1 jsou konkretizovány jednotky výkonu republikových normativů pro jednotlivé druhy školských zařízení. Pro jednotlivé typy školských zařízení daného druhu může být stanovena rozdílná výše republikového normativu na danou jednotku výkonu. Jednotlivým školským zařízením pak finanční prostředky rozepíše krajský úřad prostřednictvím jím stanovených krajských normativů

§ 161b

Financování ostatních školských zařízení zřizovaných územními samosprávnými celky nebo svazky obcí

(1) Ministerstvo vyhlásí na kalendářní rok a zveřejní ve Věstníku pro školská zařízení neuvedená v § 161 a 161a, a pro výdaje na platy a ostatní osobní náklady ostatních zaměstnanců a ostatní neinvestiční výdaje školních družin zřízených krajem, obcí nebo svazkem obcí republikové normativy jako roční výši výdajů státního rozpočtu na činnost školských zařízení uvedených v tomto odstavci, připadajících na 1 dítě, žáka a studenta v mateřské a základní škole a v denní formě vzdělávání ve střední škole, konzervatoři a ve vyšší odborné škole. Ministerstvo může vyhlásit a zveřejnit ve Věstníku opravné koeficienty k republikovým normativům podle věty první, zohledňující objektivní rozdíly v činnosti dotčených školských zařízení v jednotlivých krajích.

(2) Krajský úřad v souladu se zásadami stanovenými ministerstvem podle § 170 písm. b) rozepisuje prostřednictvím krajských normativů a poskytuje právnickým osobám zřízeným krajem, obcí nebo svazkem obcí a vykonávajícím činnost školského zařízení uvedeného v odstavci 1 finanční prostředky na výdaje uvedené v § 160.

komentář k § 161b

Počínaje rozpočtovým rokem 2019 upravuje toto ustanovení financování školských zařízení, pro něž není v ustanovení § 161 a § 161a zákona zvláštní úprava (např. školní kluby, jídelny, školská poradenská zařízení). Opět se však jedná o školská zařízení, která zřizuje kraj, svazek obcí či obce samotné. Finanční prostředky pro tato školská zařízení jsou do rozpočtu krajů poskytovány pomocí republikových normativů, jejichž výše se odvíjí od celkové výše výdajů státního rozpočtu na uvedená školská zařízení přepočtená na jednoho žáka, dítě či studenta v krajských a obecních mateřských, základních, středních a vyšších odborných školách na území kraje.

Důležité

     Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 v návaznosti na doplnění ustanovení § 161 o nový odstavec 7, vkládá do ustanovení § 161b odst. 1 zákona novou větu, podle které může MŠMT vyhlásit a zveřejnit ve Věstníku opravné koeficienty k republikovým normativům, zohledňující objektivní rozdíly v činnosti dotčených školských zařízení v jednotlivých krajích.

§ 161c

Společná ustanovení pro financování škol a školských zařízení zřizovaných územními samosprávnými celky nebo svazky obcí

(1) Ministerstvo vyhlásí na kalendářní rok a zveřejní ve Věstníku

a)  příplatky na jednotlivá podpůrná opatření podle § 16 stanovené se zřetelem k normované finanční náročnosti podpůrných opatření stanovené jiným právním předpisem⁶³),

b)  opravné koeficienty k normativům podle § 161 odst. 1 písm. a) bodu 2 a písm. b) bodu 2 zohledňující naplněnost tříd a oddělení v jednotlivých mateřských, základních a středních školách a školních družinách a opravné koeficienty k normativům podle § 161 odst. 1 písm. a) bodu 2 a písm. b) bodu 2 zohledňující vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v jednotlivých mateřských, základních a středních školách a konzervatořích a školních družinách,

c)  kritéria pro rozpis rezervy podle odstavce 3 písm. c) z rozpočtu ministerstva do rozpočtů jednotlivých krajů a kritéria pro změnu rozpisu.

(2) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem

a)  termíny, rozsah a způsob předkládání údajů o předpokládaných počtech pedagogických pracovníků a jejich platovém zařazení,

b)  členění krajských normativů, ukazatele rozhodné pro jejich stanovení, jednotky výkonu pro jednotlivé krajské normativy, vztah mezi ukazateli a jednotkami výkonu, ukazatele pro výpočet minimální úrovně krajských normativů a zásady pro jejich zvýšení a jejich zveřejnění,

c)  maximální počty hodin přímé pedagogické činnosti v mateřské škole a školní družině zřizované krajem, obcí nebo svazkem obcí v závislosti na jejich struktuře včetně určení pedagogických pracovníků, kteří tyto činnosti vykonávají, a maximální počty hodin výuky v přípravných třídách základní školy a ve třídách přípravného stupně základní školy speciální financované ze státního rozpočtu.

(3) Ministerstvo rozepisuje a poskytuje na zvláštní účet kraje finanční prostředky vyčleněné ze státního rozpočtu na činnost škol a školských zařízení zřizovaných krajem, obcí nebo svazkem obcí na výdaje uvedené v § 160 odst. 1 písm. c) a d) (dále jen „přímé výdaje“). Výše poskytnutých finančních prostředků podle věty první je tvořena součtem

a)  celkových objemů finančních prostředků stanovených na kalendářní rok pro jednotlivé právnické osoby podle § 161 odst. 3 a 4,

b)  objemů přímých výdajů pro školská zařízení odpovídajících součinům republikových normativů podle § 161a odst. 1 a § 161b odst. 1 a počtu jednotek, na které tyto republikové normativy připadají, a

c)  rezervy k řešení nezbytných případů přímých výdajů nezajištěných rozpisem podle § 161 odst. 5, § 161a odst. 2 a § 161b odst. 2; způsob, podmínky a pravidla použití rezervy krajským úřadem stanoví ministerstvo směrnicí podle § 170 písm. b).

(4) Ministerstvo sdružuje pro účely financování škol a školských zařízení zřizovaných krajem, obcí nebo svazkem obcí údaje podle odstavce 2 písm. a).

(5) Krajský úřad stanoví krajské normativy jako výši přímých výdajů připadajících na jednotku výkonu na kalendářní rok za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem a zveřejní je způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(6) Krajský úřad v souladu se zásadami stanovenými ministerstvem podle § 170 písm. b) rozepisuje a poskytuje právnickým osobám zřizovaným krajem, obcí nebo svazkem obcí vykonávajícím činnost školy nebo školského zařízení finanční prostředky z rezervy podle odstavce 3 písm. c).

(7) Obecní úřady obcí s rozšířenou působností v souladu se zásadami stanovenými ministerstvem podle § 170 písm. c) předkládají krajskému úřadu návrhy rozpisu finančních prostředků podle odstavce 6 pro právnické osoby zřizované obcí nebo svazkem obcí.

(8) O rozpisu a přidělení finančních prostředků podle § 161 až 161c krajský úřad následně informuje zastupitelstvo kraje.

(9) Právnické osoby vykonávající činnost mateřské školy, základní školy, školní družiny, střední školy nebo konzervatoře zřizované krajem, obcí nebo svazkem obcí předkládají ministerstvu údaje podle odstavce 2 písm. a).

(10) Krajský úřad ověřuje správnost údajů předkládaných školami a školskými zařízeními zřizovanými krajem podle odstavce 9 a dále ověřuje správnost údajů předávaných podle § 28 odst. 5.

(11) Obecní úřad obce s rozšířenou působností ověřuje správnost údajů předkládaných školami a školskými zařízeními zřizovanými obcí nebo svazkem obcí podle odstavce 9 a dále ověřuje správnost údajů předávaných podle § 28 odst. 5.

komentář k § 161c

Ustanovení § 161c pak obsahuje společná ustanovení, ve kterých se upravuje problematika příplatků pro podpůrná opatření poskytovaná žákům se speciálními vzdělávacími potřebami a problematika opravných koeficientů k normativům, které bude stanovovat MŠMT podle § 161 zákona. Opravné koeficienty budou založeny na funkční závislosti, mohou se tedy projevit v každé jednotlivé škole jinak.

MŠMT se v odstavci 2 zmocňuje, aby stanovilo podrobnosti k předkládání údajů potřebných stanovení výše finančních prostředků, dále aby stanovilo podrobnosti o krajských normativech a konečně maximální počty hodin přímé výchovné práce či výuky, které budou v uvedených školách či školských zařízeních financovány ze státního rozpočtu.

V odstavci 3 se stanovují podrobnosti k dotacím, které bude poskytovat MŠMT kraji na činnosti škol a školských zařízení zřizovaných územními samosprávnými celky. V odstavci 3 písm. c) je jako součást těchto dotací definována rezerva k řešení případů nezbytného zvýšených přímých výdajů pro jednotlivé školy a školská zařízení. V rámci zdrojů této rezervy budou moci krajské úřady operativně řešit zejména dopady nově přiznávaných podpůrných opatření podle § 16, dopady změny „výkonů“ škol a školských zařízení v průběhu kalendářního roku, ale i nezbytnou potřebu práce pedagogů nad stanovený rozsah ve vybraných školách, nezbytnou potřebu ostatních osobních nákladů (odstupné, dohody o pracovní činnosti) a v odůvodněných případech i k řešení dalších nezbytných objektivních specifických podmínek konkrétních škol/školských zařízení, které normativním způsobem nelze postihnout. V přechodném období let 2018 – 2020 bude rezerva využita i k eliminaci zásadních negativních dopadů změny systému financování na jednotlivé právnické osoby vykonávající činnost škol a školských zařízení. MŠMT se v odst. 1 zmocňuje stanovit kritéria pro rozpis rezervy do rozpočtů jednotlivých krajů a pro případné úpravy tohoto rozpisu a v odst. 3 písm. c) ke stanovení způsobu, podmínek a pravidel použití rezervy krajským úřadem směrnicí.

Odstavec 4 stanoví výslovné oprávnění MŠMT sdružovat údaje potřebné pro stanovení finančních prostředků a odstavec 9 stanoví na to navazující povinnost škol, mateřských škol, základních škol, školních družin, středních škol nebo konzervatoří zřizovaných krajem, obcí nebo svazkem obcí tyto údaje ministerstvu předkládat.

V odstavci 7 se stanoví kompetence obecních úřadů obcí s rozšířenou působností předkládat krajskému úřadu návrhy na poskytnutí prostředků z rezervy pro právnické osoby vykonávající činnost škol a školských zařízení zřizované obcemi nebo svazky obcí a zmocnění ministerstvu stanovit zásady postupu při předkládání těchto návrhů směrnicí.

V odstavci 10 se ukládá krajskému úřadu povinnost ověření dat předávaných pro účely financování školami a školskými zařízeními zřizovanými krajem.

V odstavci 11 se ukládá obecním úřadům obcí s rozšířenou působností povinnost ověření dat předávaných pro účely financování školami a školskými zařízeními zřizovanými obcemi nebo svazky obcí.

Způsob rozpisu a poskytování prostředků ze státního rozpočtu jiným než veřejným školám se i nadále liší podle toho, zda jde o školy nebo školská zařízení zřizované ostatními zřizovateli (především školy soukromé). Zatímco církevní školy jsou i nadále financovány přímo z MŠMT, soukromým školám poskytuje prostředky ze státního rozpočtu krajský úřad. Podmínky financování soukromých škol a školských zařízení jsou stanoveny zákonem č. 309/­1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 provedla změnu odstavce 2, zcela identickou se změnou § 161.

Novelou provedenou zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 byl zpřesněn odstavec 4 a stanoveno, že krajský úřad při poskytování dotací přihlíží i k zásadám stanoveným ministerstvem.

Novela č. 101/2017 Sb. s účinností k 1. 9. 2018 ustanovení změnila zcela. Ustanovení upravuje problematiku financování škol a školských zařízení, která nejsou zřízena státem či územními samosprávnými celky. Jedná se o školy a školská zařízení zřízená registrovanými církvemi nebo náboženskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy a školy soukromé.

V odstavcích 1 až 3 se upravuje financování církevních škol, které budou i nadále financovány podle skutečného počtu jednotek výkonu. V případě financování církevních škol se oproti současnému stavu nic nemění.

V odstavcích 4 a 5 se pak stanovuje, že soukromým školám poskytne dotaci podle zákona č. 306/­1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů, krajský úřad. Rovněž v případě soukromých škol nedochází ke změnám v systému financování.

Ustanovení § 161c ŠZ počínaje rozpočtovým rokem 2019 upravuje společná ustanovení, ve kterých se upravuje problematika příplatků pro podpůrná opatření poskytovaná žákům se speciálními vzdělávacími potřebami a problematika opravných koeficientů k normativům, které bude stanovovat MŠMT podle § 161 ŠZ. Opravné koeficienty jsou založeny na funkční závislosti, mohou se tedy projevit v každé jednotlivé škole jinak.

MŠMT se v odstavci 2 zmocňuje, aby stanovilo podrobnosti k předkládání údajů potřebných ke stanovení výše finančních prostředků, dále aby stanovilo podrobnosti o krajských normativech a konečně maximální počty hodin přímé výchovné práce či výuky, které budou v uvedených školách či školských zařízeních financovány ze státního rozpočtu.

V odstavci 3 se stanovují podrobnosti k dotacím, které bude poskytovat MŠMT kraji na činnost škol a školských zařízení zřizovaných územními samosprávnými celky. V odstavci 3 písmeno c) je jako součást těchto dotací definována rezerva k řešení případů nezbytného zvýšení přímých výdajů pro jednotlivé školy a školská zařízení. V rámci zdrojů této rezervy budou moci krajské úřady operativně řešit zejména dopady nově přiznávaných podpůrných opatření podle § 16 zákona, dopady změny „výkonu“ škol a školských zařízení v průběhu kalendářního roku, ale i nezbytnou potřebu práce pedagogů nad stanovený rozsah ve vybraných školách, nezbytnou potřebu ostatních osobních nákladů (odstupné, dohody o pracovní činnosti), v odůvodněných případech i k řešení dalších nezbytných objektivních specifických podmínek konkrétních škol a školských zařízení, které normativním způsobem nelze postihnout. V přechodném období let 2018-2020 je rezerva využita i k eliminaci zásadních negativních dopadů změny systému financování na jednotlivé právnické osoby vykonávající činnost škol a školských zařízení. MŠMT se v odstavci 1 zmocňuje stanovit kritéria pro rozpis rezervy do rozpočtu jednotlivých krajů a pro případné úpravy tohoto rozpisu a v odstavci 3 písm. c) ke stanovení způsobu, podmínek a pravidel použití rezervy krajským úřadem směrnicí.

Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 provedla v ustanovení dvě změny.

V odstavci 2 písm. c) se slovo „organizační“ zrušuje a za slovo „struktuře“ se vkládají slova „včetně určení pedagogických pracovníků, kteří tyto činnosti vykonávají,“. Jedná se o zpřesnění.

V odstavci 3 písmeno c) zní: „c) rezervy k řešení nezbytných případů přímých výdajů nezajištěných rozpisem podle § 161 odst. 5, § 161a odst. 2 a § 161b odst. 2; způsob, podmínky a pravidla použití rezervy krajským úřadem stanoví MŠMT směrnicí podle § 170 písm. b).“. K této změně došlo ve vazbě na novelu ustanovení § 161 odst. 5 zákona.

§ 162

Financování škol a školských zařízení, které nejsou zřizovány státem, krajem,
obcí nebo svazkem obcí

(1) Ministerstvo rozepisuje prostřednictvím normativů a poskytuje právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení zřizovaným registrovanými církvemi nebo náboženskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy⁶), finanční prostředky na výdaje uvedené v § 160 odst. 1 písm. b).

(2) Finanční prostředky ze státního rozpočtu podle § 160 odst. 1 písm. b) a odstavce 2 se poskytují podle skutečného počtu dětí, žáků nebo studentů ve škole nebo školském zařízení, v jednotlivých oborech vzdělání a formách vzdělávání, lůžek, stravovaných nebo jiných jednotek výkonu stanovených jiným právním předpisem⁶⁴), uvedeného ve školních matrikách pro příslušný školní rok, nejvýše však do výše povoleného počtu dětí, žáků nebo studentů ve škole nebo školském zařízení, v jednotlivých oborech vzdělání a formách vzdělávání, lůžek, stravovaných nebo jiných jednotek výkonu stanovených jiným právním předpisem⁶⁴), uvedeného ve školském rejstříku.

(3) Normativ stanoví ministerstvo jako průměrný roční objem výdajů uvedených v § 160 odst. 1 písm. b) připadajících na jednotku výkonu podle odstavce 2 v daném oboru vzdělání a formě vzdělávání nebo v dané školské službě a zveřejní je ve Věstníku.

(4) Ministerstvo poskytuje na zvláštní účet kraje finanční prostředky na činnost škol a školských zařízení, které nezřizuje stát, kraj, obec, svazek obcí nebo registrovaná církev nebo náboženská společnost, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy⁶).

(5) Krajský úřad poskytuje právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení, které nejsou zřizovány státem, krajem, obcí, svazkem obcí nebo registrovanou církví nebo náboženskou společností, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy⁶), dotaci v rozsahu a za podmínek stanovených jiným právním předpisem³¹) a kontroluje její využití.

§ 162a

Ministerstvo poskytuje poskytovatelům vzdělávání v zahraničí příspěvek na úhradu nákladů spojených s poskytováním vzdělání podle tohoto zákona ze státního rozpočtu v závislosti zejména na počtu žáků a počtu vyučovacích hodin. Poskytovatel vzdělání v zahraničí má povinnost zaslat ministerstvu vyúčtování poskytnutých prostředků dokládajících jejich využití v souladu se zákonem do konce měsíce následujícího po skončení období, na které byly poskytnuty. Pokud není vyúčtování předloženo řádně a včas, nemusí ministerstvo poskytovateli vzdělávání v zahraničí poskytnout finanční prostředky v následujícím období.

komentář k § 162a

S účinností k 1. 9. 2018 bylo do zákona vloženo nové ustanovení § 162a.

Ustanovení navazuje na změny provedené v § 38 zákona (plnění povinné školní docházky v zahraničí) a upravuje financování tohoto vzdělávání. Poskytovatelům vzdělání v zahraničí se ukládá povinnost zasílat ministerstvu vyúčtování finančních prostředků.

§ 163

Další výdaje státního rozpočtu pro školy a školská zařízení zapsaná ve školském
rejstříku

(1) Ministerstvo poskytuje finanční prostředky na úhradu nezbytných prokazatelných nákladů spojených s konáním závěrečných zkoušek, maturitních zkoušek a ab­so­lutorií v kon­zervatoři podle § 113c

a)  krajskému úřadu na zvláštní účet kraje pro školy a školská zařízení, které nezřizuje ministerstvo, registrované církve nebo náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy⁶) krajský úřad v přenesené působnosti tyto finanční prostředky přiděluje právnickým osobám vykonávajícím činnost těchto škol a školských zařízení a o přidělení finančních prostředků následně informuje zastupitelstvo kraje,

b)  právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a škol­ských zařízení, které zřizuje ministerstvo a registrované církve nebo náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy.⁶)

(2) Zákon o státním rozpočtu stanoví výše dotací ze státního rozpočtu k částečné úhradě výdajů na provoz právnických osob vykonávajících činnost škol a školských zařízení, které zřizují svazky obcí.

(3) Ministerstvo může v průběhu roku se souhlasem vlády stanovit další finanční prostředky státního rozpočtu na výdaje spojené s činností škol a školských zařízení nezbytné k naplnění krizového opatření vlády vyhlášeného podle krizového zákona nebo mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví podle zvláštního zákona, a to pro jednotlivé právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení. Ministerstvo stanoví a zveřejní ve Věstníku

a)  podmínky a kritéria pro poskytnutí těchto dalších finančních prostředků a

b)  účel, na který může právnická osoba tyto další finanční prostředky použít, a případné další podmínky, které musí právnická osoba v souvislosti s použitím těchto dalších finančních prostředků splnit.

(4) Další finanční prostředky podle odstavce 3 ministerstvo poskytuje postupem podle odstavce 1 a krajský úřad má povinnost je právnickým osobám poskytnout.

komentář k § 163

Z kapitoly státního rozpočtu 333 MŠMT lze poskytovat i další finanční prostředky právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení bez rozdílu zřizovatele. Tyto prostředky netvoří mandatorní výdaje kapitoly a jejich výše se odvíjí od programů vyhlášených ministerstvem.

Kromě toho umožňuje toto ustanovení posílit rozpočty územních samosprávných celků dotací ze státního rozpočtu na vylepšení bilance výdajů na provoz škol a školských zařízení, které zřizují.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 provedená v odstavci 1 písm. a) souvisela se změnou § 161 odst. 6 a 7.

Odkaz na náklady spojené s konáním zkoušek podle § 113c zákona souvisí s uplatněním zákona č. 179/2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Na rozdíl od zkoušky, kterou se podle zákona č. 179/2006 Sb., ověřuje dílčí kvalifikace, a která je pro žadatele zpoplatněna, nelze u veřejných škol zpoplatnit závěrečnou zkoušku, maturitní zkoušku a absolutorium v konzervatoři. Proto zákon pamatuje na úhradu nákladů spojených s vykonáním zkoušky ze státního rozpočtu.

Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 provedla dvě změny v odstavci 1. Věta první zrušuje a dále se ve větě druhé slova „na pokusná ověřování a na rozvojové programy podle § 171 odst. 1 a 2 a“ zrušují. Jedná se o legislativně technické zpřesnění.

Důležité

     Novela č. 94/2021 Sb. s účinností k 27. 2. 2021 vložila do ustanovení nové odstavce 3 a 4 a upravila mimořádný institut, který umožní ministerstvu se souhlasem vlády v průběhu roku stanovit další finanční prostředky ze státního rozpočtu na nezbytné výdaje k naplnění krizových opatření nebo Mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví. V současné době se jedná o zavedení plošného a pravidelného screaningu na přítomnost viru COVID-19 pomocí neinvazivních Ag testů a PCR testů.

Školy a školská zařízení jsou „osvobozeny“ od povinnosti podávat žádost o dotace a krajské úřady nemusí na tyto prostředky uzavírat veřejnoprávní smlouvy.

ČÁST PATNÁCTÁ

ŘEDITEL ŠKOLY A ŠKOLSKÉHO ZAŘÍZENÍ A ŠKOLSKÁ RADA

Ředitel školy a školského zařízení

§ 164

(1) Ředitel školy a školského zařízení

a)  rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských služeb, pokud zákon nestanoví jinak,

b)  odpovídá za to, že škola a školské zařízení poskytuje vzdělávání a školské služby v souladu s tímto zákonem a vzdě­lávacími programy uvedenými v § 3,

c)  odpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání a školských služeb,

d)  vytváří podmínky pro výkon inspekční činnosti České školní inspekce a přijímá následná opatření,

e)  vytváří podmínky pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a pro práci školské rady, pokud se podle tohoto zákona zřizuje,

f)  zajišťuje, aby osoby uvedené v § 21 byly včas informovány o průběhu a výsledcích vzdělávání dítěte, žáka nebo studenta,

g)  zajišťuje spolupráci při uskutečňování programů zjišťování výsledků vzdělávání vyhlášených ministerstvem,

h)  odpovídá za zajištění dohledu nad dětmi a nezletilými žáky ve škole a školském zařízení.

(2) Ředitel školy zřizuje pedagogickou radu jako svůj poradní orgán, projednává s ním všechny zásadní pedagogické dokumenty a opatření týkající se vzdělávací činnosti školy. Při svém rozhodování ředitel školy k názorům pedagogické rady přihlédne. Pedagogickou radu tvoří všichni pedagogičtí pracovníci školy.

komentář k § 164

Zákon vymezuje kompetence a postavení ředitelů škol a školských zařízení všech zřizovatelů. Výslovně je stanoveno, že ředitel školy nebo školského zařízení má kompetenci rozhodnout ve všech záležitostech, které se týkají vzdělávání a školských služeb podle tohoto zákona, pokud nejsou výslovně svěřeny jinému orgánu (např. zřizovateli), přestože tyto kompetence nemusí být v zákoně výslovně specifikovány. Výrazně se tak posílilo postavení ředitele školy a školského zařízení, především v oblasti pedagogické a odborné.

Zároveň zákon zavedl pedagogickou radu jako poradní orgán ředitele školy. Pedagogická rada je zřizována povinně ve všech školách, stanovení náležitostí jejího vzniku, složení a jednání jsou ponechány na rozhodnutí ředitele školy.

§ 165

(1) Ředitel školy a školského zařízení, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, dále

a)  stanovuje organizaci a podmínky provozu školy a škol­ského zařízení,

b)  odpovídá za použití finančních prostředků státního rozpočtu přidělených podle § 160 až 163 v souladu s účelem, na který byly přiděleny.

(2) Ředitel školy a školského zařízení rozhoduje o právech a povinnostech v oblasti státní správy v těchto případech:

a)  zamítnutí žádosti o povolení individuálního vzdělávacího plánu podle § 18 a zamítnutí žádosti o přeřazení žáka nebo studenta do vyššího ročníku podle § 17 odst. 3,

b)  přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání podle § 34 a ukončení předškolního vzdělávání podle § 35, zařazení dítěte do přípravného stupně základní školy speciální podle § 48a, zařazení dítěte do přípravné třídy základní školy podle § 47,

c)  zamítnutí žádosti o odklad povinné školní docházky podle § 37,

d)  převedení žáka do odpovídajícího ročníku základní školy podle § 39 odst. 2,

e)  přijetí k základnímu vzdělávání podle § 46, přestupu žáka podle § 49 odst. 1, převedení žáka do jiného vzdělávacího programu podle § 49 odst. 2 a zamítnutí žádosti o povolení pokračování v základním vzdělávání podle § 55 odst. 2,

f)  přijetí ke vzdělávání ve střední škole podle § 59 a následujících, vyšší odborné škole podle § 93 a následujících a v konzervatoři podle § 88,

g)  zamítnutí žádosti o přestup, změnu oboru vzdělání, přerušení vzdělávání a opakování ročníku podle § 66 a 97,

h)  zamítnutí žádosti o pokračování v základním vzdělávání podle § 55 odst. 1,

i)  podmíněné vyloučení a vyloučení žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení podle § 31 odst. 2 a 4,

j)  zamítnutí žádosti o uznání dosaženého vzdělání podle § 70 a 100,

k)  povolení a ukončení individuálního vzdělávání žáka podle § 41 a ukončení individuálního vzdělávání dítěte podle § 34b.

komentář k § 165

Zákon vymezuje specifické kompetence ředitelů škol a školských zařízení zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, které vyplývají jednak ze skutečnosti, že ředitelé veřejných škol a školských zařízení mají postavení statutárního orgánu dané právnické osoby (viz § 166), jednak toho, že o skutečnostech vymezených v tomto ustanovení rozhodují ve správním řízení.

Zároveň vymezuje ta rozhodování ředitele veřejné školy nebo školského zařízení, která mají charakter rozhodování o individuálních právech a povinnostech účastníků vzdělávání v oblasti státní správy. Tím by se měly částečně odstranit problémy, které se v současné době objevují v souvislosti s povahou některých rozhodnutí zejména ředitelů škol.

Novelou zákonem č. 49/­2009 Sb. došlo k významné změně ve výčtu těch rozhodnutí ředitele veřejné školy a školského zařízení, jimiž ředitel školy rozhoduje o právech a povinnostech v oblasti školní správy, počet těchto rozhodnutí se výrazně snížil.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 dala odstavec 2 formulačně v soulad s aktuální judikaturou Nejvyššího správního soudu, která neuznává nedůvodné rozdíly mezi veřejnými, soukromými a církevními školami.

Novelou provedenou zákonem č. 178/­2016 Sb. se s účinností k 1. 9. 2016 změnil odstavec 2 a byly zpřesněny pravomoci ředitele školy, změna souvisela s tehdy novým § 34b.

§ 166

(1) Ředitel školské právnické osoby, ředitel příspěvkové organizace³⁸) nebo vedoucí organizační složky státu nebo její součásti je ředitelem všech škol a školských zařízení, jejichž činnost daná právnická osoba nebo organizační složka státu nebo její součást vykonává. Ředitelem školské právnické osoby, ředitelem příspěvkové organizace nebo vedoucím organizační složky státu nebo její součásti může být jmenován pouze ten, kdo splňuje předpoklady pro výkon činnosti ředitele školy nebo školského zařízení stanovené zvláštním právním předpisem²).

(2) Ředitele školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace nebo vedoucího organizační složky státu nebo její součásti jmenuje na vedoucí pracovní místo zřizovatel na základě jím vyhlášeného konkursního řízení.

(3) V období od začátku šestého měsíce do konce čtvrtého měsíce před uplynutím období 6 let výkonu práce na pracovním místě ředitele školy nebo školského zařízení uvedeného v odstavci 2 (dále jen „šestileté období“) může zřizovatel vyhlásit na toto pracovní místo konkurs; v takovém případě odvolá ředitele k poslednímu dni šestiletého období. Zřizovatel vyhlásí konkurs a odvolá ředitele vždy, obdrží-li před začátkem lhůty pro vyhlášení konkursu návrh na jeho vyhlášení od České školní inspekce nebo školské rady. Jestliže zřizovatel nevyhlásí konkurs a neodvolá ředitele podle věty první nebo druhé, počíná dnem následujícím po konci dosavadního šestiletého období běžet další šestileté období.

(4) Ředitele školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace nebo vedoucího organizační složky státu nebo její součásti zřizovatel odvolá z vedoucího pracovního místa v případě

a)  pozbytí některého z předpokladů pro výkon činností ředitele školy nebo školského zařízení stanovených zvláštním právním předpisem²),

b)  nesplnění podmínky zahájení a úspěšného ukončení studia k získání odborné kvalifikace podle zvláštního právního předpisu²),

c)  nesplnění podmínky získání znalostí z oblasti řízení školství studiem pro ředitele škol a školských zařízení podle zvláštního právního předpisu²), nebo

d)  organizačních změn, jejichž důsledkem je zánik vedoucího pracovního místa ředitele.

(5) Ředitele školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace a vedoucího organizační složky státu nebo její součásti může zřizovatel odvolat z vedoucího pracovního místa z důvodů

a)  závažného porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících z jeho činností, úkolů a pravomocí na vedoucím pracovním místě ředitele, které bylo zjištěno zejména inspekční činností České školní inspekce nebo zřizovatelem,

b)  návrhu České školní inspekce podle § 174 odst. 14,

c)  pravomocného rozhodnutí soudu o neplatnosti odvolání předchozího ředitele z funkce nebo pravomocného rozhodnutí o neplatnosti rozvázání pracovního poměru s předchozím ředitelem.

(6) Řediteli odvolanému podle odstavce 5 písm. c) náleží odstupné ve výši nejméně čtyřnásobku jeho průměrného výdělku.

(7) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem náležitosti vyhlášení konkursního řízení, složení konkursních komisí pro posuzování uchazečů o jmenování na vedoucí pracovní místa uvedená v odstavci 2 a 11 a pravidla pro sestavování, činnost a rozhodování těchto konkursních komisí.

(8) Ředitelem školy nebo školského zařízení, jejichž činnost vykonává právnická osoba neuvedená v odstavci 1, může být pouze ten, kdo splňuje předpoklady pro výkon funkce ředitele školy nebo školského zařízení stanovené zvláštním právním předpisem2). Tato osoba je ředitelem všech škol a školských zařízení, jejichž činnost daná právnická osoba vykonává.

(9) Šestileté období podle věty první odstavce 3 se prodlužuje o dobu, po kterou byl ředitel uvolněn pro výkon veřejné funkce.

(10) Pokud škola nebo školské zařízení uvedené v odstavci 2 nemá ředitele, může zřizovatel jmenovat ředitele školy na vedoucí pracovní místo bez konkursního řízení na dobu určitou do doby jmenování ředitele podle odstavce 2. Zřizovatel vyhlásí konkursní řízení podle odstavce 2 bez zbytečného odkladu.

(11) Pokud řediteli školy nebo školského zařízení uvedeného v odstavci 2 ve výkonu činnosti brání překážka v práci dlouhodobého charakteru, zejména uvolnění k výkonu veřejné funkce nebo rodičovská dovolená, může zřizovatel na základě jím vyhlášeného konkursního řízení jmenovat ředitele školy na vedoucí pracovní místo na dobu určitou po dobu překážky v práci ředitele, nejdéle však na 6 let; stejnou osobu je možné jmenovat opakovaně. Do doby jmenování ředitele podle věty první může zřizovatel jmenovat ředitele školy na vedoucí pracovní místo bez konkursního řízení.

komentář k § 166

Zákon výslovně upravuje vztah mezi výkonem funkce ředitele školy a školského zařízení a mezi výkonem funkce ředitele školské právnické osoby, příspěvkové organizace a vedoucího organizační složky státu. Výslovně se stanoví, že ředitel školské právnické osoby, příspěvkové organizace a vedoucí organizační složky státu je zároveň ředitelem všech škol a školských zařízení, jejichž činnost daný subjekt vykonává.

Ke jmenování ředitele veřejné školy zřizovatel nepotřebuje souhlas žádného orgánu veřejné správy. Totéž platí i o odvolání z funkce. Pro jmenování do funkce se však vyžaduje splněná předpokladů stanovených zákonem č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 provedla v ustanovení čtyři změny. V odstavci 2 a 3 bylo odstraněno pravidlo jmenování ředitele veřejné školy a školského zařízení do pracovního poměru na dobu určitou 6 let. V odstavci 5 se jednak změnil úvod odstavce v souvislosti se změnou odstavce 3 a dále bylo zrušeno oprávnění školské rady navrhnout zřizovateli odvolání ředitele veřejné školy.

Novelou provedenou zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 došlo v ustanovení ke třem změnám. V odstavci. 5 byl zpřesněn důvod odvolání ředitele pod písm. c) – pravomocného rozhodnutí soudu o neplatnosti odvolání předchozího ředitele z funkce nebo pravomocného rozhodnutí o neplatnosti rozvázání pracovního poměru s předchozím ředitelem.

Dále byl za odstavec 5 vložen nový odstavec 6 – řediteli odvolanému podle odstavce 5 písm. c) náleží odstupné ve výši nejméně čtyřnásobku jeho průměrného výdělku.

Na závěr ustanovení byl doplněn nový odstavec 9 – šestileté období podle věty první odstavce 3 se prodlužuje o dobu, po kterou byl ředitel uvolněn pro výkon veřejné funkce.

Tím došlo k precizaci ustanovení o možnosti odvolání ředitele v návaznosti na změnu předmětného ustanovení v souvislosti s loňskou novelou zákona.

S účinností ke dni vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů tato novela provádí legislativní změnu, v odstavci 5 se text „174 odst. 13“ nahrazuje textem „§ 174 odst. 14“. Jedná se o opravu chyby v zákoně.

Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 provedla v ustanovení dvě změny.

První změna je v odstavci 7 legislativně technická.

Důležité

     Druhá změna je důležitější – do ustanovení se na základě praxe doplňují nové odstavce 10 a 11, které řeší praktickou záležitost jmenování ředitele na dobu určitou bez konkursního řízení v případě, že škola nemá (školské zařízení) nemá ředitele a jmenování ředitele na dobu určitou na základě konkurzního řízení v případech, kdy řediteli brání ve výkonu práce překážka v práci dlouhodobého charakteru (např. mateřská dovolená).

Školská rada

§ 167

(1) Při základních, středních a vyšších odborných školách se zřizuje školská rada. Školská rada je orgán školy umožňující zákonným zástupcům nezletilých žáků, zletilým žákům a stude­ntům, pedagogickým pracovníkům školy, zřizovateli a dalším osobám podílet se na správě školy. Pokud je součástí právnické osoby více těchto škol, je možné zřídit jednu školskou radu.

(2) Školskou radu zřizuje zřizovatel, který zároveň stanoví počet jejích členů a vydá její volební řád. Třetinu členů školské rady jmenuje zřizovatel, třetinu volí zákonní zástupci nezletilých žáků a zletilí žáci a studenti a třetinu volí pedagogičtí pracovníci dané školy. Členem školské rady nemůže být ředitel školy. Ve školách, které nejsou zřízeny státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí a nejsou zřízeny v právní formě školské právnické osoby, plní úkoly zřizovatele podle věty první a druhé ředitel školy.

(3) Týž člen školské rady nemůže být současně jmenován zřizovatelem, zvolen zákonnými zástupci nezletilých žáků a zleti­lými žáky a studenty nebo zvolen pedagogickými pracovníky školy. Pedagogický pracovník školy nemůže být zvolen za člena školské rady této školy zákonnými zástupci nezletilých žáků a zletilými žáky a studenty ani jmenován zřizovatelem nebo ředitelem školy.

(4) Ředitel školy zajistí v souladu s volebním řádem řádné uskutečnění voleb do školské rady.

(5) Nezvolí-li zákonní zástupci nezletilých žáků nebo zletilí žáci a studenti stanovený počet členů školské rady ani na základě opakované výzvy, jmenuje zbývající členy školské rady ředitel školy.

(6) Funkční období členů školské rady je tři roky.

(7) Školská rada zasedá nejméně dvakrát ročně zasedání školské rady svolává její předseda, první zasedání školské rady svolává ředitel školy. Ředitel školy nebo jím pověřený zástupce je povinen zúčastnit se zasedání školské rady na vyzvání jejího předsedy. Školská rada na svém prvním zasedání stanoví svůj jednací řád a zvolí svého předsedu. K přijetí jednacího řádu se vyžaduje schválení nadpoloviční většinou všech členů školské rady.

(8) Předčasné volby do funkce voleného člena školské rady lze konat, požádá-li o to ředitele školy alespoň většina voličů oprávněných podle odstavce 2 volit tohoto člena školské rady, která je podle volebního řádu nezbytná ke zvolení člena školské rady. Doplňovací volby do školské rady se v souladu s volebním řádem konají, přestane-li být volený člen školské rady jejím členem před skončením funkčního období z důvodů stanovených v odstavci 9 písm. a) až d) a f). Funkční období člena školské rady zvoleného v předčasných nebo doplňovacích volbách končí shodně s funkčním obdobím členů školské rady zvolených v řádných volbách.

(9) Funkce člena školské rady skončí před uplynutím funkčního období

a)  vzdáním se funkce písemným prohlášením do rukou předsedy školské rady,

b)  dnem doručení písemného odvolání jmenovaného člena školské rady zřizovatelem do rukou předsedy školské rady,

c)  vznikem neslučitelnosti podle odstavce 2 věty třetí,

d)  v případě opakované neomluvené neúčasti na zasedání školské rady, pokud tak stanoví volební řád, nebo

e)  dnem, kdy byl do funkce člena školské rady zvolen nový člen v předčasných volbách podle odstavce 8 věty první,

f)  dnem, kdy zástupce pedagogických pracovníků přestane být v základním pracovněprávním vztahu ke škole nebo u zákonných zástupců nezletilých žáků, nebo studentů dnem, kdy přestane být tento nezletilý žák žákem či studentem školy.

komentář k § 167

Zákon zavádí školskou radu jako povinný orgán zřizovatele u základních, středních a vyšších odborných škol všech zřizovatelů, jehož účelem je umožnit účast zřizovatele, zletilých žáků, zákonných zástupců a pedagogických pracovníků školy na chodu školy. Školská rada se nezřizuje u škol zřízených ministerstvem vnitra, obrany a spravedlnosti. Zákon stanoví, že pokud právnická osoba vykonává činnost více škol, lze z důvodu zjednodušení zřídit pouze jednu školskou radu. S ohledem na výrazná specifika vyššího odborného vzdělávání však vyšší odborná škola musí mít vždy samostatnou školskou radu.

Novelou provedenou zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 došlo v ustanovení ke třem změnám. V odstavci 2 bylo výslovně stanoveno, že ve školách, které nejsou zřízeny státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí a nejsou zřízeny v právní formě školské právnické osoby, plní úkoly zřizovatele ředitel školy. Změny v odstavci 8 byly legislativně technické a poslední změna v odstavci 9 souvisela s definicí pojmu základní pracovněprávní vztah v § 3 zákoníku práce.

Zákon vyjmenovává taxativním výčtem kompetence školské rady. Zřejmě nejvýznamnější jsou pravomoc schvalovat školní řád a způsob hodnocení žáků, kompetence vyjadřovat se k návrhům vzdělávacích programů a k jejich následnému uskutečňování, podílet se na zpracování koncepčních záměrů školy.

Důležité je také ustanovení, kterým se upravuje způsob schvalování jednotlivých dokumentů školskou radou a postup v případě jejich neschválení. Ředitel školy je povinen umožnit školské radě přístup k informacím o škole, zejména k dokumentaci školy.

Novelou provedenou zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 došlo v odstavci 1 k legislativně technické změně navazující na změny § 166, v odstavci 1 bylo zrušeno písm. i).

§ 168

(1) Školská rada

a)  vyjadřuje se k návrhům školních vzdělávacích programů a k jejich následnému uskutečňování,

b)  schvaluje výroční zprávu o činnosti školy,

c)  schvaluje školní řád, ve středních a vyšších odborných školách stipendijní řád, a navrhuje jejich změny,

d)  schvaluje pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků v základních a středních školách,

e)  podílí se na zpracování koncepčních záměrů rozvoje školy,

f)  projednává návrh rozpočtu právnické osoby na další rok, a navrhuje opatření ke zlepšení hospodaření,

g)  projednává inspekční zprávy České školní inspekce,

h)  podává podněty a oznámení řediteli školy, zřizovateli, orgánům vykonávajícím státní správu ve školství a dalším orgánům státní správy,

i)  podává návrh na vyhlášení konkursu na ředitele školy.

(2) Ředitel školy je povinen umožnit školské radě přístup k informacím o škole, zejména k dokumentaci školy. Informace chráněné podle zvláštních právních předpisů¹⁷) poskytne ředitel školy školské radě pouze za podmínek stanovených těmito zvláštními právními předpisy. Poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k in­for­­macím tím není dotčeno.

(3) O schválení dokumentů uvedených v odstavci 1 písm. b) až d) rozhodne školská rada do 1 měsíce od jejich předložení ředitelem školy. Pokud školská rada tento dokument neschválí, ředitel školy předloží dokument k novému projednání do 1 měsíce. Opakovaného projednání se účastní zřizovatel. Není-li dokument schválen ani při opakovaném projednání nebo pokud školská rada neprojedná dokumenty uvedené v odstavci 1 písm. b) až d) do 1 měsíce od jejich předložení ředitelem školy, rozhodne o dalším postupu bez zbytečného odkladu zřizovatel.

(4) Ve školách, které nejsou zřízeny státem, krajem, obcí, nebo svazkem obcí, plní úkoly zřizovatele podle odstavce 3 ten, kdo ustanovil ředitele školy do funkce.

ČÁST ŠESTNÁCTÁ

MINISTERSTVA A ČESKÁ ŠKOLNÍ INSPEKCE

Ministerstvo

§ 169

(1) Ministerstvo vedle úkolů stanovených tímto zákonem dále řídí výkon státní správy ve školství v rozsahu stanoveném tímto zákonem a odpovídá za stav, koncepci a rozvoj vzdělávací soustavy.

(2) Ministerstvo vytváří podmínky pro výkon ústavní a ochran­né výchovy a preventivně výchovnou péči a vzdělá­vání osob umístěných ve školských zařízeních k tomu zřizovaných a dále pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Za tímto účelem zřizuje a zrušuje

a)  školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a školská zařízení pro preventivně výchovnou péči, dále za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem^1a) mateřské, základní a střední školy pro děti a žáky umístěné v těchto školských zařízeních a

b)  zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracov­níků.

(3) Ministerstvo dále zřizuje a zrušuje

a)  mateřské, základní a střední školy s vyučovacím jazykem národnostní menšiny za podmínek stanovených v § 14, pokud je nezřídí obec, svazek obcí nebo kraj,

b)  školy, jejichž činnost je upravena mezinárodními smlou­vami.

(4) Ministerstvo může ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele zřizovat i jiné školy nebo školská zařízení a zrušovat je.

(5) Pokud ministerstvo zřizuje školy a školská zařízení uvedená v odstavcích 2 až 4 jako státní příspěvkové organizace, rozhoduje o zřízení, rozdělení a splynutí státní příspěvkové organizace a vydává zřizovací listinu. Státní příspěvková organizace vzniká dnem stanoveným ve zřizovací listině.

(6) O sloučení státní příspěvkové organizace, o zřízení nebo zrušení školy nebo školského zařízení jako vnitřní organizační součásti státní příspěvkové organizace a o změ­nách v údajích uvedených ve zřizovací listině rozhoduje ministerstvo. Součástí rozhodnutí je vydání dodatku ke zřizovací listině.

(7) Ke změně státní příspěvkové organizace dochází dnem stanoveným ve zřizovací listině nebo v dodatku ke zřizovací listině.

(8) O zrušení státní příspěvkové organizace rozhoduje ministerstvo, které zároveň zruší zřizovací listinu. Státní příspěvková organizace zaniká dnem stanoveným v rozhod­nutí o jejím zrušení.

(9) V případě zrušení, rozdělení, splynutí nebo sloučení státní příspěvkové organizace a v případě zrušení školy nebo školského zařízení jako její vnitřní organizační součásti ministerstvo zároveň rozhodne, která jím zřízená státní příspěvková organizace převezme práva a povinnosti zrušované nebo měněné státní příspěvkové organizace, popřípadě o jiném způsobu vypořádání těchto práv a povin­ností. Pokud ministerstvo nerozhodne o způsobu vypořádání práv a povinností zrušované nebo měněné státní příspěvkové organizace, přechází tato práva a povinnosti na ministerstvo.

(10) Státní příspěvková organizace vykonávající činnost školy nebo školského zařízení může uzavřít pojištění pro případ své odpovědnosti za škodu vzniklou na věcech, životě a zdraví dětí, žáků a studentů a svých zaměstnanců.

komentář k § 169

MŠMT v rámci reformy veřejné správy ztratilo ve srovnání s předchozím právním stavem řadu kompetencí, které byly převedeny na územní samosprávné celky. I nadále však MŠMT plní v souladu se zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR úlohu ústředního správního orgánu pro oblast školství, a proto zůstává tomuto ministerstvu zákonem stanovená odpovědnost za stav, koncepci a rozvoj vzdělávací soustavy.

V návaznosti na důsledky reformy MŠMT zřizuje pouze minimální počet škol a školských zařízení, a to převážně ty, které mají neregionální působnost (dětské domovy a výchovné ústavy a školy při těchto zařízeních).

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 vložila do ustanovení odstavec 10. Nově platí, že státní příspěvková organizace vykonávající činnost školy nebo školského zařízení může uzavřít pojištění pro případ své odpovědnosti za škodu vzniklou na věcech, životě a zdraví dětí, žáků a studentů a svých zaměstnanců.

Novelou provedenou zákonem č. 49/­2009 Sb., bylo vloženo do zákona toto ustanovení, kterým se upravují podrobnosti zřízení Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání podle § 78a a násl. MŠMT může také Centru svěřit jako státní příspěvkové organizaci další činnost v souladu se zákonem č. 218/­2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.

Na rozdíl od § 169, který upravuje pravidla organizačních změn státních příspěvkových organizací vykonávajících činnost škol a školských zařízení, je zde upraveno oprávnění MŠMT provádět změny, sloučení a splynutí ostatních státních příspěvkových organizací zřizovaných MŠMT. Právním titulem změny musí být vždy opatření MŠMT obsahující též odpovídající změnu.

§ 169a

(1) Ministerstvo zřizuje Centrum zřizovací listinou, která obsahuje zejména

a)  označení zřizovatele,

b)  název Centra v souladu s § 80 odst. 2 a jeho sídlo,

c)  den, měsíc a rok vzniku Centra,

d)  vymezení účelu, pro který se Centrum zřizuje, a tomu odpovídajícího předmětu hlavní činnosti,

e)  vymezení majetku, který ministerstvo svěřuje Centru při jeho zřízení,

f)  označení statutárního orgánu a uvedení toho, kdo jej na vedoucí pracovní místo jmenuje a z něho odvolává,

g)  vymezení základní organizační struktury Centra,

h)  datum vydání zřizovací listiny.

(2) Ve zřizovací listině může ministerstvo stanovit také předmět jiné činnosti Centra, má-li ji Centrum v sou­la­du s rozpočtovými pravidly³⁶) vykonávat.

§ 169b

(1) Ministerstvo může rozhodnout také o změnách státní příspěvkové organizace, jejímž je zřizovatelem na základě tohoto zákona nebo v souladu se zákonem o ma­jetku České republiky a o jejím vystupování v právních vztazích⁴) a na kterou se nevztahuje § 169, nebo o jejím sloučení nebo splynutí s jinou státní příspěvkovou organizací zřizovanou ministerstvem. Opatření, jímž ministerstvo rozhodne o změně, sloučení nebo splynutí státní příspěvkové organizace, musí obsahovat dodatek ke zřizovací listině, popřípadě zřizovací listinu nově vznikající státní příspěvkové organizace. Státní příspěvková organizace zaniká dnem stanoveným v opatření o jejím splynutí, a je-li právním nástupcem jiná státní příspěvková organizace, také o jejím sloučení.

(2) V opatření ministerstva podle odstavce 1, na jehož základě zaniká státní příspěvková organizace, popřípadě je omezen rozsah její hlavní činnosti, minis­terstvo rovněž rozhodne o způsobu vypořádání odpovídajícího rozsahu práv a povinností vykonávaných státní příspěvkovou organizací včetně příslušnosti hospodařit s majetkem státu. Pokud ministerstvo nerozhodne o způsobu vypořádání práv a povinností podle věty první, přechází příslušnost státní příspěvkové organizace hospodařit s majetkem státu a vykonávat práva a povinnosti státu na ministerstvo.

§ 169c

Vznik, změny a zánik státní příspěvkové organizace podle § 169 až 169b oznamuje ministerstvo ve Věstníku a v Ústředním věstníku České republiky. Oznámení obsahuje název, sídlo, identifikační číslo a datum vzniku, změny nebo zániku státní příspěvkové organizace.

§ 170

Ministerstvo

a)  zajišťuje a provádí kontrolu správnosti a efektivnosti využití finančních prostředků, které přiděluje nebo smluvně zajišťuje ze státního rozpočtu, z Národního fondu a prostředků ze zahraničí poskytnutých mezinárodními organizacemi na základě mezinárodních smluv přitom provádí předběžnou, průběžnou a násled­nou kontrolu podle zvláštního právního předpisu,⁴⁰)

b)  stanovuje směrnicí⁴¹) závazné zásady, podle kterých provádějí krajské úřady rozpis finančních prostředků státního rozpočtu přidělovaných podle § 160 odst. 2 a 3, § 161 odst. 5, § 161a odst. 2, § 161b odst. 2 a § 161c odst. 6

c)  stanovuje směrnicí⁴¹) závazné zásady, podle kterých provádějí obecní úřady obce s rozšířenou působností návrhy rozpisů rozpočtů finančních prostředků stát­ního rozpočtu poskytovaných podle § 161c odst. 7,

d)  může udělovat věcné a finanční ocenění osobám, které se zasloužily o rozvoj vzdělávání,

e)  může udělovat čestný název právnickým osobám a orga­nizačním složkám státu, vykonávajícím činnost školy nebo školského zařízení,

f)  stanoví prováděcím právním předpisem pro určení výše příslušných krajských normativů minimální personální zabezpečení k zajištění vzdělávání a školských služeb poskytovaných školskými zařízeními zřizovanými krajem, obcí nebo svazkem obcí s výjimkou školních družin.

komentář k § 170

Zákon vymezuje kompetence MŠMT především v oblasti využívání finančních prostředků státního rozpočtu přidělovaných školám a školským zařízením. Novelou provedenou zákonem č. 49/­2009 Sb. došlo k dalšímu rozšíření této kompetence MŠMT, a to o zmocnění vydávat závaznou směrnici, kterou stanovuje závazné zásady, podle kterých provádějí krajské úřady rozpis prostředků státního rozpočtu přidělovaných podle § 160 odst. 2 a 3.

Novelou provedenou zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 došlo k legislativně technické změně v písm. b), byl rozšířen odkaz o § 162 odst. 4.

Tato novela změnila ustanovení celkem na pěti místech. Dvě změny nabyly účinnosti ke dni vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů, tři pak nabyly účinnosti k 1. 9. 2018.

Změny, které nabyly účinnosti ke dni vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů, jsou legislativně technické. V písmenech b) a c) se opravuje chybný odkaz v zákoně, text „odst. 6“ se nahrazuje textem „odst. 7“.

K 1. 9. 2018 došlo ke třem změnám. Předně v písmenu b) došlo k legislativně technické změně, kdy se text „§ 161 odst. 7 a § 162 odst. 4“ byl nahrazen textem „§ 161 odst. 5, § 161a odst. 2, § 161b odst. 2 a § 161c odst. 6“.

Změna v písmenu c) je též legislativně technickou změnou, text „§ 161 odst. 7 písm. b)“ se nahrazuje textem „§ 161c odst. 7“.

Věcná změna spočívá v doplnění písmena f) do textu ustanovení. Doplňuje se zmocnění pro MŠMT, které tak bude moci stanovit nejnižší možné počty osob pro zajištění vzdělávání a pro zajištění poskytování dalších školských služeb ve školských zařízeních.

§ 171

(1) Ministerstvo vyhlašuje a řídí pokusné ověřování metod, obsahu, forem, organizace vzdělávání a pokusné ověřování způsobu řízení škol a školských zařízení přitom vždy stanoví dobu pokusného ověřování, jeho rozsah, financování ze státního rozpočtu a způsob hodnocení jeho výsledků.

(2) Ministerstvo vydá metodiku pro vypracování školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.

(3) Ministerstvo prostřednictvím jím zřízené a k tomu pověřené právnické osoby zajišťuje státní zkoušky z grafických disciplín, kterými jsou psaní na klávesnici, zpracování textu na počítači, těsnopis a stenotypistika. Státní zkoušky z jednotlivých grafických disciplín se konají podle zadání zpracovaných právnickou osobou podle věty první a jejich průběh zajišťují zkušební komisaři, kteří jsou zaměstnanci této právnické osoby. Ke státní zkoušce se může přihlásit každý, kdo získal alespoň základní vzdělání; přihláška se podává právnické osobě podle věty první a uvádí se na ní také rodné číslo uchazeče, bylo-li mu přiděleno. Dokladem o úspěšném vykonání státní zkoušky z grafické disciplíny je vysvědčení. Za státní zkoušku lze požadovat úplatu, která je příjmem právnické osoby podle věty první.

(4) Státní zkoušky z grafických disciplín jsou neveřejné.

(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou

a)  obsah přihlášky ke státním zkouškám z grafických disciplín, nejnižší počet uchazečů, při kterém je možné státní zkoušku organizovat, nejvyšší možnou úplatu za státní zkoušky z jednotlivých grafických disciplín a způsob její úhrady,

b)  pravidla konání státních zkoušek z grafických disciplín, rozsah a obsah těchto zkoušek a jejich zkušební řád a pravidla hodnocení jejich výsledků.

komentář k § 171

Zákon stanoví náležitosti rozhodnutí MŠMT, kterým se dané pokusné ověřování povoluje. Ustanovení o pokusném ověřování umožňuje, aby bylo možné ověřit nové postupy a přístupy v pedagogice, trendy a postupy, které vyplynou ze zahraničních programů. Dále se MŠMT svěřuje kompetence vyhlašovat rozvojové programy ve vzdělávání a programy zjišťování výsledků vzdělání a stanovit podmínky a kritéria pro jejich financování ze státního rozpočtu.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 doplnila do ustanovení tři nové odstavce – 4, 5 a 6. V odstavci 4 a 5 stanovila povinnost MŠMT vytvářet podmínky pro konání státních zkoušek z těsnopisu, psaní na klávesnici a zpracování textu na počítači (tzv. grafické disciplíny). Odstavec 6 obsahuje zmocněná pro MŠMT k vydání prováděcího předpisu.

Zákon vymezuje, že MŠMT obrany, MŠMT vnitra a MŠMT spravedlnosti je oprávněno zřizovat a zrušovat ve své působnosti střední školy, vyšší odborné školy a školská zařízení jim sloužící a vykonávat státní správu v jimi zřizovaných školách v podobném rozsahu, jako vykonává MŠMT vůči školám a školským zařízením v resortu školství. V pravomoci MŠMT se ponechává vydávání rámcových vzdělávacích programů, akreditace vzdělávacích programů vyšších odborných škol, sběr dat ze školní matriky pro statistické účely apod.

MŠMT vnitra zřizuje školy podle nařízení vlády č. 689/­2004 Sb., o soustavě oborů vzdělávání a základním, středním a vyšším odborném vzdělávání ve znění předpisů 68-42-M/003 „Bezpečnostně právní činnost“, 39-08-M/001 „Požární ochrana“ a 39-08-N/001 Prevence rizik a záchranářství“. MŠMT spravedlnosti je zřizovatelem Středního odborného učiliště Vězeňské služby ČR a MŠMT obrany zřizuje Vojenskou střední školu a vyšší odbornou školu ministerstva obrany v Moravské Třebové a Vojenskou konzervatoř v Roudnici nad Labem.

Novelou provedenou zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 byl změněn odstavec 5, který upravuje některé výjimky pro „resortní“ školy zřizované Ministerstvem obrany, Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem zahraničních věcí.

Novelou provedenou zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 byl zpřesněn v odstavci 8 odkaz na § 166.

V návaznosti na ustanovení § 160 a § 163 zákona (financování výdajů škol a školských zařízení ze státního rozpočtu) zakládal zákon v odstavci 2 ustanovení kompetenci ministerstva včetně stanovení kritérií pro jejich financování.

Důležité

     Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 tento odstavec 2 zrušila. To souvisí s úpravami v ustanovení § 163 odst. 1 a § 187c zákona. Ostatní odstavce se přečíslovávají.

Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo

zahraničních věcí

§ 172

(1) Ministerstvo obrany zřizuje a zrušuje střední vojenské školy, vyšší odborné vojenské školy a školská zařízení jim sloužící.

(2) Ministerstvo vnitra zřizuje a zrušuje střední policejní školy, vyšší odborné policejní školy, střední školy požární ochrany, vyšší odborné školy požární ochrany a školská zařízení.

(3) Ministerstvo spravedlnosti zřizuje a zrušuje střední školy Vězeňské služby a školská zařízení jim sloužící a školy a školská zařízení pro osoby ve výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody.

(4) Ministerstvo zahraničních věcí zřizuje a zrušuje základní školy při diplomatické misi nebo konzulárním úřadu České republiky.

(5) Pro školy a školská zařízení zřizované Ministerstvem obrany, Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti a Mi­nisterstvem zahraničních věcí podle odstavců 1 až 4 vykonávají pravo­moci ministerstva, krajského úřadu a České školní inspekce podle tohoto zákona tato ministerstva s výjimkou pravomocí podle § 4 odst. 3 a § 28, pravomocí ve věci společné části maturitní zkoušky, nejedná-li se o jme­no­vání předsedy zkušební maturitní komise, vedení školského rejstříku a akre­ditací vzdělávacích programů vyššího odborného vzdělávání. Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra a Minis­terstvo spravedlnosti stanoví vyhláškami úpravy pro školy a školská zařízení, které zřizují, v těch případech, kdy je k vydání vyhlášek ve věcech středních škol, vyšších odborných škol a školských zařízení tímto zákonem zmocněno ministerstvo.

(6) Ve věcech všeobecného vzdělávání a ukončování vzdělávání podle tohoto zákona postupují Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo spravedlnosti v do­hodě s minis­terstvem.

(7) Služební poměry pedagogických pracovníků, žáků a studentů škol zřizovaných Ministerstvem obrany, Ministerstvem vnitra a Minis­ter­stvem spravedlnosti se řídí zvláštními právními předpisy.⁴²)

(8) Na školy zřízené Ministerstvem obrany, Ministerstvem vnitra a Ministerstvem spravedlnosti se nevztahují ustanovení § 21 odst. 1 písm. c) a d), § 74 odst. 8 písm. a), § 167 a 168 ustanovení § 24 odst. 1, § 60, 94, § 102 odst. 4 věta první a § 166 odst. 2 až 11 věta druhá se na tyto školy vztahují přiměřeně. Ředitelem střední školy, vyšší odborné školy a školského zařízení zřizovaných Ministerstvem obrany může být jen voják z povolání⁵⁴). Na jmenování příslušníka bezpečnostního sboru nebo ozbrojených sil ředitelem školy nebo školského zařízení a na odvolání této osoby z vedoucího pracovního místa ředitele školy nebo školského zařízení se v případě škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem obrany, Ministerstvem vnitra a Ministerstvem spravedlnosti nevztahuje § 166 odst. 2 až 7. Ředitelem střední policejní školy, vyšší odborné policejní školy a školského zařízení zřizovaných Ministerstvem vnitra může být jen příslušník Policie České republiky ve služebním poměru⁴²) nebo zaměstnanec, který je státním občanem České republiky. Ředitelem střední školy požární ochrany, vyšší odborné školy požární ochrany zřizovaných Ministerstvem vnitra může být jen příslušník Hasičského záchranného sboru České republiky ve služebním poměru⁴²) nebo zaměstnanec, který je státním občanem České republiky.

(9) Osoba, která není státním občanem České republiky, může být ke vzdělávání ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem obrany přijata pouze s předchozím souhlasem zřizovatele; souhlas zřizovatele si vyžádá ředitel školy v přijímacím řízení. Zřizovatel je oprávněn souhlas podle předchozí věty odepřít pouze z důvodů ochrany veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti.

(10) Na školy při diplomatické misi nebo konzulárním úřadu České republiky zřizované Ministerstvem zahraničních věcí se nevztahuje ustanovení § 7 odst. 6 ustanovení § 28 se na tyto školy vztahuje přiměřeně.

komentář k § 172

Toto ustanovení obsahuje nezbytné zmocnění pro Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany a Ministerstvo spravedlnosti zřizovat a zrušovat ve své působnosti zde uvedené školy a školská zařízení a vykonávat státní správu v jimi zřizovaných školách a školských zařízeních v podobném rozsahu, jako vykonává MŠMT vůči školám a školským zařízením ve své působnosti. Dále je zmocněno Ministerstvo zahraničních věcí zřizovat a zrušovat školy při diplomatických misích a konzulárních úřadech ČR v zahraničí s tím, že tyto školy se nezapisují do školského rejstříku.

Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 provedla v ustanovení dvě legislativně technické změny.

Důležité

     V odstavci 5 byla slova „a přezkoumání průběhu a výsledku dílčí zkoušky konané formou písemné práce a ústní formou“ zrušena. To souvisí se změnami v ustanovení § 81 odst. 2 zákona.

V odstavci 8 byl text „§ 166 odst. 2 až 9“ nahrazen textem „§ 166 odst. 2 až 11“, což také reflektuje změny v ustanovení § 166 zákona.

Česká školní inspekce

§ 173

(1) Česká školní inspekce je správní úřad s celostátní působností, který je organizační složkou státu a účetní jednotkou.

(2) Česká školní inspekce je organizačně členěna na ústředí České školní inspekce se sídlem v Praze a inspektoráty České školní inspekce. Ministerstvo je ve věcech státní služby nadřízeným služebním úřadem České školní inspekce.

(3) V čele České školní inspekce je ústřední školní inspektor; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě.

komentář k § 173

Česká školní inspekce je definována jako správní úřad s celostátní působností, který je členěn na ústředí a školní inspektoráty. Ústředního školního inspektora, který stojí v čele České školní inspekce, jmenuje a odvolává ministr školství, mládeže a tělovýchovy. Nyní se na ni vztahuje zákon č. 234/­2014 Sb., o státní službě.

§ 174

(1) Česká školní inspekce zpracovává koncepční záměry inspekční činnosti a systémy hodnocení vzdělávací soustavy. V souvislosti s výkonem inspekční činnosti se Česká školní inspekce s předchozím souhlasem ministerstva může podílet na zajišťování úkolů souvisejících s naplňováním mezinárodních smluv, s rozvojem mezinárodních styků a mezinárodní spolupráce, jakož i úkolů, které vyplývají pro Českou republiku z členství v mezinárodních organizacích.

(2) Česká školní inspekce ve školách a školských zařízeních zapsaných do školského rejstříku a na pracovištích osob, kde se uskutečňuje praktické vyučování nebo odborná praxe podle § 65 odst. 2 a § 96 odst. 2 a v místě, kde se uskutečňuje individuální vzdělávání žáka povolené podle § 41 odst. 3, v rámci inspekční činnosti

a)  získává a analyzuje informace o vzdělávání dětí, žáků a studentů, o činnosti škol a školských zařízení zapsaných do školského rejstříku, sleduje a hodnotí efektivnost vzdělávací soustavy,

b)  zjišťuje a hodnotí podmínky, průběh a výsledky vzdělávání, a to podle příslušných školních vzdělávacích programů a akreditovaných vzdělávacích programů a dále podmínky a průběh poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních,

c)  zjišťuje a hodnotí naplnění školního vzdělávacího programu a jeho soulad s právními předpisy a rámcovým vzdělávacím programem,

d)  vykonává kontrolu dodržování právních předpisů, které se vztahují k poskytování vzdělávání a školských služeb,

e)  vykonává veřejnosprávní kontrolu⁴⁰) využívání finančních prostředků státního rozpočtu přidělovaných podle § 160 až 163.

(3) Pokud je místem, kde se uskutečňuje individuální vzdělávání žáka povolené podle § 41 odst. 3 obydlí a není dán souhlas toho, kdo v něm bydlí, se vstupem do něj, inspekční činnost podle odstavce 2 proběhne ve škole, kam byl žák přijat k plnění školní docházky. V tomto případě Česká školní inspekce termín inspekční činnosti se zákonným zástupcem žáka dohodne, je-li to možné. Inspekční činnost probíhá i v tomto případě za přítomnosti a součinnosti osoby, která žáka vzdělává podle § 41 odst. 3 písm. c).

(4) Česká školní inspekce v rámci inspekční činnosti kontroluje ve školách podle § 38 odst. 1 písm. c) plnění povinností a podmínek stanovených v § 38a odst. 5 písm. c) až e), § 38a odst. 6, § 38b odst. 1 písm. c) a v § 38b odst. 2 písm. a) až d).

(5) Inspekční činnost se vykonává na základě plánu hlavních úkolů na příslušný školní rok, který schvaluje ministr školství, mládeže a tělovýchovy na návrh ústředního školního inspektora.

(6) Inspekční činnost se dále provádí na základě podnětů, stížností a petic, které svým obsahem spadají do působnosti České školní inspekce podle odstavce 2 písm. b) až e). V případě inspekční činnosti konané na základě stížnos­ti prošetřuje Česká školní inspekce jednotlivá tvrzení uvedená ve stížnosti a výsledek šetření předává zřizovateli k další­mu řízení. Zřizovatel informuje Českou školní inspekci o vyřízení stížnosti a o případných opatřeních přijatých k nápravě.

(7) Česká školní inspekce je dále povinna provést inspekční činnost podle odstavce 2 písm. b), c) a d) pro účely přiznání dotací podle zvláštního právního předpisu, pokud o to právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, požádá. Inspekční činnosti podle odstavce 2 písm. b), c) nebo d) nelze na žádost právnické osoby, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, provést před uplynutím lhůty k odstra­nění případných nedostatků zjištěných předchozí inspekční činností podle odstavce 2 písm. b), c) nebo d).

(8) Při hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání a školských služeb vychází Česká školní inspekce ze zásad a cílů vzdělávání stanovených tímto zákonem, přičemž základním kritériem hodnocení je zejména účinnost podpory rozvoje osobnosti dítěte, žáka a studenta a do­sahování cílů vzdělávání ze strany škol a školských zařízení. Kritéria hodnocení předkládá ministerstvu ke schválení. Schválená kritéria hodnocení ministerstvo zveřejňuje.

(9) Inspekční činnost vykonávají školní inspektoři, kontrolní pracovníci a přizvané osoby. Školním inspektorem může být ten, kdo má vysokoškolské vzdělání a nejméně 5 let pedagogické nebo pedagogicko-psychologické praxe. Kontrolním pracovníkem může být ten, kdo má vysokoškolské vzdělání a nejméně 5 let praxe, nebo ten, kdo má střední vzdělání s maturitní zkouškou a nejméně 20 let praxe. Další předpoklady stanovené pro výkon činností podle vět druhé a třetí zvláštními právními předpisy tím nejsou dotčeny.

(10) Výstupem inspekční činnosti je

a)  inspekční zpráva v případě inspekční činnosti podle odstavce 2 písm. b) a c),

b)  protokol o kontrole⁵⁶) v případě inspekční činnosti podle odstavce 2 písm. d) a e) a odstavce 3,

c)  tematická zpráva v případě inspekční činnosti podle odstavce 2 písm. a),

d)  výroční zpráva České školní inspekce.

(11) Inspekční zpráva obsahuje hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání a dále jména, příjmení a pod­pisy školních inspektorů, kontrolních pracovníků a při­zvaných osob. Obsah inspekční zprávy projednají školní inspektoři a kontrolní pracovníci s ředitelem školy nebo školského zařízení. Projednání a převzetí inspekční zprávy potvrdí ředitel školy nebo školského zařízení podpisem. Připomínky k obsahu inspekční zprávy může ředitel školy nebo ­školského zařízení podat České školní inspekci do 14 dnů po jejím pře­vzetí. Inspekční zprávu společně s připo­mínkami a stano­vis­kem České školní inspekce k jejich obsahu zasílá Česká školní inspekce bez zbytečného odkladu zřizovateli a školské radě. Inspekční zpráva včetně připomínek je veřejná a je uložena po dobu 10 let ve škole nebo školském zařízení, jichž se týká, a v příslušném inspektorátu České školní inspekce.

(12) Tematickou zprávu vydává Česká školní inspekce na základě shrnutí poznatků získaných z inspekční činnosti v určitém tematickém okruhu a jejich analýzy. Tematická zpráva se po jejím zpracování bez zbytečného odkladu zveřejňuje.

(13) Výroční zpráva České školní inspekce obsahuje souhrnné poznatky o stavu vzdělávání a vzdělávací soustavy vycházející z inspekční činnosti za předcházející školní rok a zveřejňuje se každoročně v prosinci.

(14) Česká školní inspekce podává návrh na odvolání ředitele školy nebo školského zařízení zřizovaného státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí v případě zjištění závažných nedostatků v činnosti školy nebo školského zařízení.

(15) Česká školní inspekce může v odůvodněných případech provádět inspekční činnost i formou elektronického zjišťování údajů.

komentář k § 174

Česká školní inspekce je správním úřadem, který může své kompetence uplatňovat pouze v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 LZPS). Ustanovení vymezuje zákonnou působnost ČŠI, a to zejména působnosti hodnotící a kontrolní.

Zákon také definuje předpoklady pro výkon funkce školního inspektora a kontrolního pracovníka. Podrobně jsou uvedeny výstupy z inspekční činnosti, včetně popisu nezbytných náležitostí uvedených výstupů. Povinnou součástí inspekční zprávy je také stanovisko ČŠI k připomínkám ředitele školy k obsahu inspekční zprávy.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 provedla v ustanovení celkem tři změny. Změna v odstavci 1 se týkala úpravy činnosti ČŠI. Změna v odstavci 2 byla legislativně technická a změna v odstavci 13 souvisela s novou úpravou ustanovení § 166 a s pravomocí ČŠI podat návrh na odvolání ředitele školy.

Novelou provedenou zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 byly provedeny v ustanovení 4 změny. V odstavci 2 byly rozšířeny pravomoci ČŠI, změny souvisí s individuálním vzděláváním žáka a s poskytováním, poradenských služeb. Zcela nový odstavec 3 se týkal inspekční činnosti v případě individuálního vzdělávání žáka a další zcela nový odstavec 15 dal možnost ČŠI provádět inspekční činnost i formou elektronického zjišťování údajů.

§ 175

(1) Osoby, u nichž byla provedena inspekční činnost, jsou povinny přijmout opatření k odstranění nedostatků zjištěných při inspekční činnosti bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě stanovené Českou školní inspekcí. Na základě výsledků inspekční činnosti přijímá zřizovatel bez zbytečného odkladu opatření ve školách a školských zařízeních, které zřizuje.

(2) Česká školní inspekce je organizačně členěna na ústředí České školní inspekce se sídlem v Praze a inspektoráty České školní inspekce. Ministerstvo je ve věcech státní služby nadřízeným služebním úřadem České školní inspekce.

(3) V čele České školní inspekce je ústřední školní inspektor; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě.

(4) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podrobnější podmínky organizace České školní inspekce a výkonu inspekční činnosti a vzor průkazu, jímž školní inspektor a kontrolní pracovník prokazuje pověření ke kontrole v souladu s kontrolním řádem⁵⁶).

komentář k § 175

Zákon stanoví výslovně, že školní inspektoři jsou oprávněni vstupovat i na pozemky škol a školských zařízení, nejen do samotných budov uvedených školských institucí, že mohou při své inspekční činnosti zjišťovat skutečnosti vyplývající z § 174 odst. 2, že mohou pořizovat kopie z povinné dokumentace škol a školských zařízení apod. Dále je výslovně stanoveno, že při výkonu inspekční činnosti se subsidiárně postupuje podle části třetí zákona č. 552/­1991 Sb.

Významnou kompetencí ústředního školního inspektora je oprávnění podat návrh na výmaz školy nebo školského zařízení (popřípadě konkrétního oboru vzdělání apod.) ze školského rejstříku, jde o kvalifikovaný návrh, to znamená, že MŠMT a krajský úřad jsou povinny se jím zabývat v souladu s pravidly správního řízení.

§ 176

Česká školní inspekce může podávat zřizovatelům škol a školských zařízení návrhy na vyhlášení konkursu podle § 166 odst. 3.

komentář k § 176

Ustanovení navazuje na § 166 a dává pravomoc ČŠI podávat zřizovatelům škol a školských zařízení návrh na vyhlášení konkursu.

ČÁST SEDMNÁCTÁ

PŮSOBNOST ÚZEMNÍCH SAMOSPRÁVNÝCH CELKŮ
VE ŠKOLSTVÍ

§ 177

(1) Územní samosprávu ve školství vykonávají

a)  obec,

b)  kraj.

(2) Při zajišťování vzdělávání a školských služeb, zejména při zřizování a zrušování škol a školských zařízení, dbá obec a kraj zejména o

a)  soulad rozvoje vzdělávání a školských služeb se zájmy občanů obce a kraje, s potřebami trhu práce, s demo­grafickým vývojem a rozvojem svého území,

b)  dostupnost vzdělávání a školských služeb podle místních podmínek.

komentář k § 177

V rámci reformy veřejné správy byly na územní samosprávné celky přeneseny některé úkoly a kompetence v oblasti zajištění vzdělávání a školských služeb, které primárně náleží státu. Z toho důvodu bylo nezbytné stanovit alespoň rámcová kritéria, která jsou obce a kraje při zajišťování vzdělávání a školských služeb povinny respektovat.

Zákon stanoví povinnosti obce v samostatné působnosti při zajištění podmínek pro plnění povinné školní docházky.

Ustanovení vymezuje okruh osob, kterých se povinnost obce týká a mezi dětmi, pro něž je obec povinna zajistit podmínky plnění povinné školní docházky, výslovně uvádí i děti umístěné ve školských zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy umístěných na území obce, při nichž nejsou zřizovány školy. Cílem je, aby se tyto děti mohly vzdělávat společně se svými vrstevníky, pokud tomu nebrání vážné důvody, pro něž musí být vzdělávány odděleně. Výdaje na vzdělávání těchto dětí, které nejsou hrazeny ze státního rozpočtu, však nemusí hradit obec, neboť tyto děti nemají na území obce trvalý pobyt, ale školské zařízení, v němž jsou děti umístěny.

V neposlední řadě se stanoví, že obec je povinna k zajištění podmínek pro plnění povinné školní docházky buď zřídit základní školy nebo zajistit plnění povinné školní docházky v základní škole zřízené jinou obcí nebo svazkem obcí.

Novelou provedenou zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 byly změněny odstavce 3 a 4, došlo ke zpřesnění kompetence krajského úřadu rozhodovat o rozsahu školského obvodu základní školy. Stanovení školského obvodu provede krajský úřad opatřením obecné povahy.

Novelou provedenou zákonem č. 178/­2016 Sb. došlo v ustanovení ke dvěma legislativně technickým změnám. S účinností k 1. 9. 2016 byl zpřesněn odstavec 5 a s účinností k 1. 1. 2017 odstavec 1.

Obec

§ 178

(1) Obec je povinna zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky dětí s místem trvalého pobytu na jejím území, v případě cizince s místem pobytu, a dětí umístěných na jejím území ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, které se v souladu se zvláštním právním předpisem⁴⁷) nevzdělávají ve školách zřízených při těchto školských zařízeních. Obec

a)  zřizuje a zrušuje základní školu, nebo

b)  zajišťuje plnění povinné školní docházky v základní škole zřizované jinou obcí nebo svazkem obcí.

(2) Na území obce, části obce nebo na území více obcí se vymezují školské obvody spádové školy takto:

a)  je-li v obci jedna základní škola zřízená obcí, tvoří školský obvod území obce,

b)  je-li v obci více základních škol zřizovaných obcí, stanoví obec školské obvody obecně závaznou vyhláškou,

c)  je-li na území svazku obcí jedna základní škola nebo více základních škol zřízených svazkem obcí nebo dojde-li k dohodě několika obcí o vytvoření společného školského obvodu jedné nebo více základních škol zřizovaných některou z těchto obcí, stanoví každá z dotčených obcí obecně závaznou vyhláškou příslušnou část školského obvodu.

(3) Pokud území obce nebo jeho část nespadá pod školský obvod ani společný školský obvod a je ohroženo plnění povinné školní docházky dítěte uvedeného v odstavci 1, krajský úřad opatřením obecné povahy pro toto území vytvoří nebo na ně rozšíří školský obvod nebo společný školský obvod základní školy zřizované touto nebo jinou obcí nebo svazkem obcí, a to s platností nejdéle na 24 měsíců. Námitky proti návrhu opatření obecné povahy podle věty první může podat obec, pro jejíž území nebo jeho část je vytvořen nebo na ně rozšířen školský obvod nebo společný školský obvod základní školy, a dále obec, která zřizuje danou základní školu nebo je členem svazku obcí, který zřizuje danou základní školu. Pokud dojde některým ze způsobů podle odstavce 2 k vymezení školského obvodu pro území obce nebo jeho část, pozbývá opatření obecné povahy v odpovídajícím rozsahu účinnosti.

(4) Školský obvod se nestanoví škole zřízené v souladu s § 16 odst. 9 a školám zřizovaným jinými zřizovateli než obcí nebo svazkem obcí.

(5) V rámci dopravní obslužnosti⁴⁸) území kraje je kraj povinen zajistit dopravu do spádové školy a ze spádové školy, pokud vzdálenost spádové školy od místa trvalého pobytu žáka přesáhne 4 km.

§ 179

(1) Obec nebo svazek obcí zřizuje a zrušuje

a)  mateřské školy,

b)  mateřské a základní školy s vyučovacím jazykem národnostní menšiny za podmínek stanovených v § 14 a

c)  zařízení školního stravování sloužící dětem a žákům škol, které zřizuje.

(2) Obec je povinna zajistit podmínky pro předškolní vzdělávání dětí přdnostně přijímaných podle § 34 odst. 3. Za tímto účelem obec

a)  zřídí mateřskou školu, nebo

b)  zajistí předškolní vzdělávání v mateřské škole zřizované jinou obcí nebo svazkem obcí v takovém případě je obec povinna za každé dítě s místem trvalého pobytu na jejím území, které navštěvuje mateřskou školu zřízenou jinou obcí, hradit této obci její neinvestiční výdaje podle § 178 odst. 6 připadající na jedno dítě této školy, pokud se dotčené obce nedohodnou jinak.

(3) Na vymezení školského obvodu spádové mateřské školy a pravidla zajištění podmínek předškolního vzdělávání dětí uvedených v odstavci 2 se použije § 178 odst. 2 až 4 obdobně. Spádovou mateřskou školou nemůže být lesní mateřská škola podle § 34 odst. 9.

(4) V rámci dopravní obslužnosti⁴⁸⁾ území kraje je kraj povinen zajistit dopravu do spádové mateřské školy a ze spádové mateřské školy, pokud vzdálenost této školy od místa trvalého pobytu dítěte přesáhne 4 km.

(5) Obec nebo svazek obcí může dále zřizovat a zru­šovat

a)  základní umělecké školy,

b)  školská zařízení pro zájmové vzdělávání,

c)  školská účelová zařízení a

d)  školy nebo školská zařízení, které jinak zřizuje kraj nebo ministerstvo, pokud prokáže potřebné finanční, materiální a personální zabezpečení jejich činnosti orgánu, který vede rejstřík škol a školských zařízení.

komentář k § 179

Zákon vymezují další zřizovatelské povinnosti obce. Obec je dále povinna zřizovat mateřské a základní školy s vyučovacím jazykem národnostní menšiny, a to při splnění podmínek stanovených v § 14, v důvodných případech také mateřské školy a zařízení školního stravování sloužící dětem a žákům škol, které zřizuje.

Důležité

     Výslovně se také obci ukládá povinnost zajistit podmínky pro předškolní vzdělávání v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, a to za obdobných podmínek, které jsou stanoveny v § 178.

Novelou provedenou zákonem č. 178/­2016 Sb. došlo v ustanovení ke třem změnám.

První změna úvodní části odstavce 2 s účinností 1. 1. 2017 byla zpřesňující a tý­kala se cizinců.

Druhá změna s účinností k 1. 9. 2016 se týkala předškolního vzdělávání dětí přednostně přijímaných podle § 34 odst. 3.

Třetí změnou bylo vložení nových odstavců 3 a 4 s účinností k 1. 1. 2017. V odstavci 3 se ukládá povinnost obcím vymezit školské obvody spádových mateřských škol obecně závaznou vyhláškou, a to obdobně jako u vymezení školských obvodů základních škol. V odstavci 4 se stanoví působnost krajského úřadu rozhodovat o rozsahu školského obvodu mateřské školy v případech, kdy dítě, pro které je předškolní vzdělávání povinné, má trvalý pobyt na území, které není pokryto školským obvodem, a povinné předškolní vzdělávání je ohroženo. Stanovení školského obvodu provede krajský úřad opatřením obecné povahy. Zároveň se ukládá povinnost kraje zajistit za stanovených podmínek dopravu dítěte, pro které je předškolní vzdělávání povinné, do spádové mateřské školy a ze spádové mateřské školy.

§ 180

(1) Obec nebo svazek obcí zajišťuje výdaje právnických osob vykonávajících činnost škol a školských zařízení, které zřizuje, s výjimkou výdajů hrazených z finančních prostředků státního rozpočtu přidělovaných podle § 161 odst. 3 a 4, § 161a odst. 2, § 161b odst. 2, § 161c odst. 6 a z jiných zdrojů v případě, že školský obvod přesahuje území jedné obce, zabezpečují výdaje školských zařízení sloužících základní škole v tomto školském obvodu dotčené obce poměrně podle počtu žáků s místem trvalého pobytu v jednotlivých obcích, nedojde-li mezi obcemi k jiné dohodě.

(2) Obec může právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení, které zřizuje, přispívat na další neinvestiční výdaje jinak hrazené ze státního rozpočtu podle tohoto zákona.

(3) Obec nebo svazek obcí přiděluje právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení, které zřizuje, dotace stanovené zákonem o státním rozpočtu k částečné úhradě výdajů na provoz a provádí s nimi finanční vypořádání.

komentář k § 180

Zákon stanoví povinnost obce zajišťovat ty výdaje škol a školských zařízení, které zřizuje, které nejsou hrazeny ze státního rozpočtu (např. úplata za vzdělávání a školské služby, dary apod.).

V návaznosti na § 163 odst. 2 se ukládá obci povinnost přidělit právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení, které zřizuje, dotace stanovené zákonem o státním rozpočtu k částečné úhradě výdajů na provoz.

Novelou č. 101/2017 Sb. došlo v ustanovení ke dvěma změnám, jedna s účinností ke dni vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů, druhá k 1. 9. 2018.

Ke dni vyhlášení zákona č. 101/2017 Sb. byla ve Sbírce zákonů v odstavci 1 provedena legislativně technická změna, text „odst. 6“ se nahrazuje textem „odst. 7“.

K 1. 9. 2018 byla provedena další změna, tentokrát jde o věcnou změnu, do ustanovení se promítá nový systém financování regionálního školství.

Novelou č. 49/­2009 Sb. byly do zákona vloženy podmínky pro uzavírání smluv mezi obcí a školami jako partnery v rámci projektů EU.

§ 180a

(1) Obec, která hodlá uskutečňovat projekt finan­covaný z prostředků Evropské unie, jehož předmětem je podpora kvality, rozvoje nebo dostupnosti vzdělávání a škol­ských služeb podle tohoto zákona, může uzavírat s práv­nickými osobami vykonávajícími činnost školy nebo školského zařízení smlouvy o partnerství. Na obsah a for­mu smlouvy o partnerství uzavírané obcí se obdobně vztahuje § 32a.

(2) Uzavírá-li obec smlouvu s právnickou osobou vykonávající činnost školy nebo školského zařízení, kterou nezřizuje, je podmínkou platnosti smlouvy doložka osvědčující souhlas zřizovatele s tím, aby právnická osoba smlouvu o partnerství uzavřela.

(3) Na uzavírání smluv o partnerství a právní vztahy z těchto smluv se nevztahuje právní úprava veřejných zakázek^21a).

Kraj

§ 181

(1) Kraj je povinen zajistit podmínky pro uskutečňování středního a vyššího odborného vzdělávání, vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, dále jazykového, základního uměleckého a zájmového vzdělávání a pro výkon ústavní výchovy. Za tímto účelem kraj zřizuje a zrušuje

a)  střední školy,

b)  vyšší odborné školy,

c)  mateřské, základní, střední školy a školská zařízení pro děti a žáky uvedené v § 16 odst. 9,

d)  základní školy speciální,

e)  školy při zdravotnických zařízeních,

f)  školská výchovná a ubytovací zařízení a zařízení školního stravování pro děti, žáky a studenty škol, které zřizuje,

g)  střední školy s vyučovacím jazykem národnostní menšiny za podmínek stanovených v § 14,

h)  jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky,

i)  základní umělecké školy,

j)  školská zařízení pro zájmové vzdělávání a

k)  dětské domovy.

(2) Kraj může dále zřizovat a zrušovat

a)  mateřské a základní školy s vyučovacím jazykem národnostní menšiny za podmínek stanovených v § 14,

b)  školská zařízení podle § 115 až 120,

c)  školy a školská zařízení, které jinak zřizuje obec nebo ministerstvo, pokud kraj prokáže potřebné finanční, materiálové a personální zabezpečení této školy nebo školského zařízení.

komentář k § 181

Zákon vymezuje zřizovatelské kompetence kraje, zejména že kraj již nepotřebuje souhlas MŠMT k rozhodnutí o zrušení školy nebo školského zařízení. Pro praxi je důležitá povinnost kraje zajistit podmínky pro uskutečňování vzdělávání žáků a studentů se zdravotním znevýhodněním, neboť platí, že za vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je prioritně odpovědný kraj.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 provedla v odstavci 1 legislativně technickou změnu související se zrušením pojmu zdravotní postižení.

§ 182

(1) Kraj zajišťuje výdaje právnických osob vykonávajících činnost škol a školských zařízení, které zřizuje, s výjim­kou výdajů hrazených z finančních prostředků státního rozpočtu přidělovaných podle § 161 odst. 3 a 4, § 161a odst. 2, § 161b odst. 2, § 161c odst. 6 a z jiných zdrojů.

(2) Kraj může právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení, které zřizuje, přispívat na další neinvestiční výdaje jinak hrazené ze státního rozpočtu podle tohoto zákona.

komentář k § 182

Zákon výslovně stanoví povinnost kraje zajišťovat ty výdaje jím zřízených škol a školských zařízení, které nejsou hrazeny ze státního rozpočtu. Díky zmocnění v odstavci 2 může kraj ze svého rozpočtu přispívat školám a školským zařízením, které zřizuje, i na výdaje, které jsou jinak ze zákona financovány ze státního rozpočtu.

Novelou č. 101/2017 Sb. došlo v ustanovení ke dvěma změnám, jedna s účinností ke dni vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů, druhá k 1. 9. 2018. Změny jsou identické se změnami v ustanovení § 180 zákona.

Ke dni vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů byla v odstavci 1 provedena legislativně technická změna, text „odst. 6“ byl nahrazen textem „odst. 7“.

K 1. 9. 2018 byla provedena další změna, tentokrát jde o věcnou změnu, do ustanovení byl promítnut nový systém financování regionálního školství.

ČÁST OSMNÁCTÁ

PŘESTUPKY

§ 182a

(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

a)  jako zákonný zástupce

1. nepřihlásí dítě k zápisu k povinné školní docházce podle § 36 odst. 4,

2. nepřihlásí dítě k povinnému předškolnímu vzdělávání podle § 34a odst. 2,

3. zanedbává péči o povinnou školní docházku žáka nebo o povinné předškolní vzdělávání dítěte,

b)  jako osoba, která přišla do styku s informacemi veřejně nepřístupnými, poruší povinnost mlčenlivosti o informacích veřejně nepřístupných podle § 80b odst. 4, nebo

c)  jako osoba odpovědná za přijetí nebo splnění opatření k odstranění nedostatků zjištěných při inspekční činnosti podle § 174 odst. 2 písm. b), c) a d) ve lhůtě stanovené Českou školní inspekcí tato opatření nepřijme nebo je nesplní.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu až do 5 000 Kč. Za přestupek podle odstavce 1 písm. b) lze uložit pokutu až do 500 000 Kč. Za přestupek podle odstavce 1 písm. c) lze uložit pokutu až do 50 000 Kč.

(3) Přestupky podle odstavce 1 písm. b) v prvním stupni projednává ministerstvo.

(4) Přestupky podle odstavce 1 písm. c) v prvním stupni projednává Česká školní inspekce. Pokuty za tyto přestupky vybírá a vymáhá Česká školní inspekce.

komentář k § 182a

Novelou zákonem č. 242/­2008 Sb. byly stanoveny souhrnně přestupky proti ustanovením tohoto zákona a ukládání pokud za ně. Jedná se o původní § 176. Poměrně novou je skutková podstata přestupku v souvislosti s nakládání s neveřejnými informace podle § 80b odst. 3, tedy s informacemi o společné části maturitní zkoušky.

Důležité

     O odvolání proti rozhodnutí ČŠI o udělení pokuty v prvním stupni rozhoduje ústřední školní inspektor. Vybírání a vymáhání naleží ve všech případech Celní správě ČR.

Novelou provedenou zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 byly vloženy do ustanovení tři skutkové podstaty pro fyzickou osobu – zákonného zástupce, a to pokud

–   nepřihlásí dítě k zápisu k povinné školní docházce podle § 36 odst. 4,

–   nepřihlásí dítě k povinnému předškolnímu vzdělávání podle § 34a odst. 2,

–   zanedbává péči o povinnou školní docházku žáka nebo o povinné předškolní vzdělávání dítěte

se společnou výší pokuty 5 000 Kč.

ČÁST devatenáctá

SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ, ZRUŠOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Společná ustanovení

§ 183

(1) Správní řád se nevztahuje na rozhodování podle § 27 odst. 1, § 74 odst. 9 písm. c), § 80a odst. 4, § 82, § 90 odst. 12, § 102 odst. 9, § 172 odst. 9 a § 176.

(2) Rozhodnutí, kterým se vyhovuje žádosti o přijetí ke vzdělávání, se oznamují zveřejněním seznamu uchazečů pod přiděleným registračním číslem s výsledkem řízení u každého uchazeče. Seznam se zveřejňuje na veřejně přístupném místě ve škole a v případě základní, střední a vyšší odborné školy též způsobem umožňujícím dálkový přístup, a to alespoň na dobu 15 dnů, obsahuje datum zveřejnění a v případě středních škol též poučení o právních následcích neodevzdání zápisového lístku podle § 60g odst. 7. Zveřejněním seznamu se považují rozhodnutí, kterými se vyhovuje žádostem o přijetí ke vzdělávání, za oznámená.

(3) Ředitel školy vyhoví odvolání proti rozhodnutí ve věcech uvedených v § 165 odst. 2 v případě uchazečů, kteří splnili podmínky přijímacího řízení, ale jejich žádost byla zamítnuta v souladu s § 60d odst. 3, pokud je lze po uplynutí lhůty pro odevzdání zápisových lístků úspěšných uchazečů přijmout; při tom se ředitel řídí pořadím uchazečů podle § 60d odst. 3.

(4) Krajský úřad plní úkoly nadřízeného správního orgánu ředitelů škol a školských zařízení při rozhodování podle § 165 odst. 2.

(5) Ministerstvo plní úkoly nadřízeného správního orgánu krajských úřadů při rozhodování o právech a povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy podle tohoto zákona.

(6) Působnosti stanovené tímto zákonem obecnímu úřadu obce, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností a krajskému úřadu jsou výkonem přenesené působnosti.

(7) Zákonným zástupcem je pro účely tohoto zákona osoba, která je v souladu se zákonem nebo rozhodnutím soudu oprávněna jednat za dítě nebo nezletilého žáka.

komentář k § 183

Zásadou je, že rozhodnutí podle tohoto zákona, kterými se provádí výkon státní správy, se řídí zákonem č. 500/­2004 Sb., správním řádem. V případě správních rozhodnutí ředitele školy jde o rozhodnutí podle § 165 odst. 2. Zákon dále omezuje použití správního řádu v taxativně vyjmenovaných případech.

Ustanovení bylo v r. 2006 postupně doplněno o tři odstavce pod stejným číslem, ale rozdílného obsahu. Následně proto došlo k rozdělení ustanovení na § 183, § 183a a § 183b.

Novelou provedenou zákonem č. 82/­2015 Sb. došlo v ustanovení ke třem změnám. V odstavci 4 se s účinností k 1. 9. 2015 působnost krajského úřadu jako odvolacího orgánu nově vztahuje i ke správnímu řízení v soukromých a církevních školách. V odstavci 6 s ohledem na novou působnost poskytovat seznamy spádových dětí podle § 36 odst. 8, bylo s účinností k 1. 5. 2015 výslovně stanoveno, že tato pravomoc je výkonem přenesené působnosti. V odstavci 7 se s účinností k 1. 9. 2016 pro účely zákona definuje pojem „zákonný zástupce“.

Novelou provedenou zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 byly provedeny dvě legislativně technické změny ustanovení, v odstavci 2 a 3 byly zpřesněny odkazy.

Za účelem zajištění sběru dat z oblasti financování je v souladu se zákonem č. 89/­1995 Sb., o státní statistické službě, stanovena povinnost obcí a krajů poskytovat MŠMT nezbytné statistické údaje v souladu s programem statistického zjišťování za příslušný rok. Zákon současně zmocňuje MŠMT využívat rodných čísel při sběru dat ze škol a školských zařízení. Školy tak musí tyto údaje uvádět, a to bez nutného souhlasu zákonných zástupců.

Z informačního systému evidence obyvatel se poskytují údaje nezbytné pro orgány, které vedou školský rejstřík k ověření věrohodnosti údajů jim poskytnutých o fyzických osobách v řízení ve věcech školského rejstříku.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 doplnila do ustanovení tři odstavce 8, 9 a 12. V odstavci 8 nově upravila povinnost ministerstva vnitra poskytovat školám nebo školským zařízením a MŠMT pro účely registrů údaje ze základního registru obyvatel. V odstavci 9 spravila přístup obce k údajům v základních registrech potřebným pro plnění povinnosti podle § 34 odst. 8. V novém odstavci 12 výslovně stanovila, že údaje o místní identifikaci fyzických a právnických osob a činností v rejstříku škol a školských zařízení musejí být vedeny v souladu se základními registry.

Novelou provedenou zákonem č. 178/­2016 Sb. byly v ustanovení provedeny dvě změny. S účinností k 1. 9. 2016 byl zrušen odstavec 8 a účinností 1. 1. 2017 bylo v novém odstavci 8 provedeno legislativně technické zpřesnění údajů ze základního registru.

Novelou č. 101/2017 Sb. byl s účinností k 1. 9. 2017 do ustanovení vložen nový odstavec 9. Ustanovení má vazbu na zákon o pobytu cizinců na území České republiky a týká se údajů o cizincích, kteří jsou přihlášení v České republice k plnění povinné školní docházky.

§ 183a

(1) Obce a kraje jsou povinny v rámci přenesené působnosti poskytovat ministerstvu statistické údaje v rám­­ci statistických zjišťování zařazených do programu statistických zjišťování⁴⁹) na daný rok.

(2) Ministerstvo, popřípadě jím zřízená právnická osoba, je při sdružování a zpracovávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení a školních matrik a při provádění statistických zjišťování⁴⁹) oprávněno využívat rodných čísel uchazečů, dětí, žáků a studentů. Právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, je pro účely uvedené ve větě první povinna rodná čísla uchazečů, dětí, žáků a studentů poskytovat.

(3) Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky poskytuje ministerstvu a krajskému úřadu pro účely vedení školského rejstříku

a)  referenční údaje ze základního registru obyvatel,

b)  údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,

c)  údaje z agendového informačního systému cizinců.

(4) Poskytovanými údaji podle odstavce 3 písm. a) jsou

a)  příjmení,

b)  jméno, popřípadě jména,

c)  datum narození,

d)  adresa místa pobytu.

(5) Poskytovanými údaji podle odstavce 3 písm. b) jsou

a)  jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,

b)  datum narození,

c)  adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa trvalého pobytu,

d)  zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům.

(6) Poskytovanými údaji podle odstavce 3 písm. c) jsou

a)  jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,

b)  datum narození,

c)  druh a adresa místa pobytu,

d)  zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům,

e)  počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu.

(7) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.

(8) Ministerstvo vnitra poskytuje obecním úřadům pro účely plnění povinnosti podle § 36 odst. 8 a § 34 odst. 4 údaje ze základního registru obyvatel. Ze základního registru obyvatel se poskytuje jméno, popřípadě jména, a příjmení, datum narození a adresa místa trvalého pobytu dítěte, v případě cizince místa pobytu dítěte.

(9) Ministerstvo poskytuje Ministerstvu vnitra pro účely výkonu jeho působnosti podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky z údajů sdružovaných ministerstvem podle § 28 odst. 5 údaje o cizincích, kteří jsou přihlášeni k plnění povinné školní docházky, v rozsahu rodné číslo, státní občanství a údaje o škole nebo školském zařízení, kde je cizinec přihlášen k plnění povinné školní docházky. Údaje se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(10) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.

(11) Ministerstvo a krajský úřad mohou poskytnuté údaje pro účely vedení školského rejstříku v rozsahu uvedeném v odstavcích 4 až 6 dále předávat, třídit nebo kombinovat^49c), popřípadě je blokovat, zjistí-li, že poskytnuté údaje nejsou přesné; o zjištění nepřesného údaje Ministerstvo vnitra nebo Policii České republiky neprodleně informuje.

(12) Údaje o adresách v České republice týkajících se fyzických a právnických osob ve školském rejstříku podle § 144 a 154 se vedou s využitím referenčních údajů o adresách v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí.

§ 183b

(1) V tomto zákoně se za občana Evropské unie považuje i občan Švýcarské konfederace a občan smluvního státu Smlouvy o Evropském hospodářském prostoru.

(2) V tomto zákoně se za rodinného příslušníka občana Evropské unie považuje cizinec, který není občanem Evropské unie a může na území České republiky pobývat z důvodu svého postavení

a)  rodinného příslušníka občana Evropské unie podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky,

b)  osoby, na kterou se ustanovení zákona o pobytu cizinců na území České republiky, týkající se rodinných příslušníků občanů Evropské unie, vztahují obdobně.

(3) Stejná práva a povinnosti jako občan Evropské unie má podle tohoto zákona:

a)  dlouhodobě pobývající rezident v Evropském společenství na území České republiky^49d),

b)  dlouhodobě pobývající rezident v Evropském společenství na území jiného členského státu Evropské unie^49e), jemuž bylo na území České republiky uděleno povolení k pobytu¹³),

c)  osoba, které bylo na území České republiky uděleno povolení k pobytu z důvodu jejího postavení rodinného příslušníka dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území jiného členského státu Evropské unie,

d)  držitel povolení k dlohodobému pobytu za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci podle zvláštního právního předpisu⁵²).

e)  osoba, které byl na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie povolen pobyt za účelem sezónního zaměstnání⁶²).

(4) Osoba, která má odvozen svůj pobyt na území České republiky od nositele oprávnění ke sloučení rodiny^49f), má podle tohoto zákona přístup ke vzdělávání a škol­ským službám za stejných podmínek jako nositel tohoto oprávnění.

komentář k § 183b

Ustanovení bylo vloženo do zákona v návaznosti na zákon č. 326/­1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a na transposici směrnice Rady EU 2003/109/ES, o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty do českého práva. V důsledku novely zákonem č. 343/­1997 Sb. se pod pojem „občan Evropské unie řadí také občan Švýcarské konfederace a občan smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru“.

Zároveň se definuje „rodinný příslušník občana Evropské unie“ pro účely školského zákona.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 v tomto novém ustanovení společně pro závěrečné zkoušky (kde byla nově zavedena povinnost využívat jednotná zadání), maturitní zkoušky, programy zjišťování výsledků vzdělávání vyhlašované MŠMT a část inspekční činnosti spočívající v hodnocení efektivity vzdělávací soustavy, zavedla speciální pravidla nakládání s údaji získanými při těchto aktivitách jak na úrovni škol, tak na úrovni zpracovatelů údajů (MŠMT, Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání, ČŠI).

Zákon upravuje základní nároky členů zkušebních komisí, které působí při ukončování vzdělávání ve středních školách, konzervatořích a vyšších odborných školách, a členů akreditační komise podle § 107, kde jejich účast v těchto komisích se považuje za jiný úkon v obecném zájmu podle § 207 zákoníku práce.

To má dopady do pracovněprávních vztahů těchto členů vůči jejich zaměstnavatelům, protože tito jsou povinni zaměstnanci poskytnout pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu. Zároveň zákon stanoví nárok členů těchto komisí na náhradu prokázaných výdajů a na stravné.

Novela provedená zákonem č. 82/­2015 Sb. účinností k 1. 5. 2015 provedla v odstavci 3 legislativně technickou změnu.

Novelou provedenou zákonem č. 178/­2016 Sb. s účinností k 1. 9. 2016 došlo ke změně odstavce 2, byla zrušena slova „z cizího jazyka“.

§ 183c

Údaje získané při ověřování předpokladů uchazeče ke vzdělávání podle § 60b, při zjišťování jeho výsledků a při přípravě k němu, údaje získané při přípravě nebo zjišťování výsledků vzdělávání podle § 74, 78 a § 174 odst. 2 písm. a) a údaje vytvořené kombinací nebo vzájemným srovnáním těchto údajů právnická osoba nebo organizační složka státu, která s těmito údaji nakládá, neposkytuje žadatelům o informace podle zvláštního zákona⁶⁰), pokud údaje vypovídají o

a)  výsledcích jednotlivých dětí, žáků a studentů,

b)  obsahu a formě zadání, která dosud nebyla využita v ukončeném zjišťování,

c)  připravovaných nebo používaných nástrojích pro zjišťování a zpracování výsledků vzdělávání.

komentář k § 183c

Novelou č. 82/2015 Sb. s účinností k 1. 5. 2015 byla v tomto ustanovení zavedena shodná pravidla pro závěrečné zkoušky (kde je zavedena povinnost využívat jednotné zadání), maturitní zkoušky, programy zjišťování výsledků vzdělávání vyhlašované ministerstvem a část inspekční činnosti spočívající v hodnocení aktivity vzdělávací soustavy.

Účelem ustanovení je především chránit získaná data před jejich vytěžováním prostřednictvím postupů podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, pro něž nebyla data pořízena a jejichž naplnění by narušilo důvěryhodnost zpracování těchto dat.

Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 4. 7. 2020 provedla v ustanovení celkem tři změny.

V úvodní části ustanovení se za slovo „Údaje“ vkládají slova „získané při ověřování předpokladů uchazeče ke vzdělávání podle § 60b, při zjišťování jeho výsledků a při přípravě k němu, údaje“.

Dále byl text „§ 171 odst. 2“ zrušen.

Dále byla písmena b) a c) zrušena. Dosavadní písmena d) a e) se označují jako písmena b) a c).

§ 183d

Centrum zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup o jednotných zkouškách a o zkouškách společné části maturitní zkoušky konaných formou didaktického testu

a)  zadání zkoušek, a to ve lhůtě do 1 pracovního dne ode dne, kdy proběhla zkouška,

b)  klíče správných řešení úloh, a to ve lhůtě do 1 pracovního dne od zpřístupnění hodnocení zkoušky středním školám,

c)  výsledky jednotlivých uchazečů a žáků v jednotlivých úlohách testů a výsledky za jednotlivé školy v členění podle skupin oborů vzdělání, a to ve strojově čitelném formátu bez možnosti identifikace uchazečů a žáků, ve lhůtě do 14 dnů od zpřístupnění hodnocení zkoušky středním školám a

d)  informace o průběhu zkoušek včetně závěrů o ověření správnosti testů a jejich souladu s právními předpisy, a to ve lhůtě do 14 dnů od zpřístupnění hodnocení zkoušky středním školám.

komentář k § 183d

Novelou č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 bylo na základě změn v rozdělení kompetencí MŠMT a Centra při maturitních zkouškách bylo v průběhu projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně vloženo do zákona nové ustanovení § 183d zákona, které přehledně stanoví taxativním výčtem kompetence Centra při zadávání maturitních zkoušek.

§ 184

(1) Účast členů ve zkušební komisi pro závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky, absolutorium v konzervatoři, absolutorium a činnost komisaře je jiným úkonem v obecném zájmu⁵⁰), při němž náleží zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. V těchto případech se nepoužije § 206 odst. 3 a 4 zákoníku práce. Právnická osoba, která vykonává činnost školy, ve které se zkoušky konají, poskytuje osobám uvedeným ve větě první cestovní náhrady za podmínek a ve výši stanovených v části sedmé zákoníku práce s tím, že za pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad se považuje bydliště těchto osob.

(2) Za výkon funkce předsedy zkušební komise pro závěrečné zkoušky, pro absolutorium v konzervatoři a absolutorium, funkce předsedy zkušební maturitní komise a komisaře náleží odměna. Odměnu, s výjimkou odměny komisaře, kterou poskytuje Centrum, poskytuje právnická osoba vykonávající činnost školy. Výši odměny a pravidla jejího poskytování stanoví ministerstvo vyhláškou.

(3) Činnost zadavatele je součástí základního pracovněprávního vztahu k právnické osobě vykonávající činnost školy, v níž je tato funkce vykonávána.

(4) Účast členů v Akreditační komisi je jiným úkonem v obecném zájmu⁵⁰), při němž náleží členům této komise náhrada jízdních výdajů v prokázané výši, náhrada prokázaných výdajů za ubytování a stravné; poskytovatelem těchto náhrad je ministerstvo. Stravné se poskytuje ve výši a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem. Členům Akreditační komise může být dále ministerstvem poskytnuta odměna.

komentář § 184

Toto ustanovení upravuje základní nároky členů zkušebních komisí, které působí při ukončování vzdělávání ve středních školách, konzervatořích a vyšších odborných školách, a členů akreditační komise podle ustanovení § 107 zákona, kdy jejich účast v těchto komisích se považuje za jiný úkon v obecném zájmu podle ustanovení § 203 ZP. To má dopady jednak do pracovněprávních vztahů těchto členů vůči jejich zaměstnavatelům, protože v takto zákonem vymezených případech poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu.

Mezi tzv. jiné v obecném zájmu byla původně s účinností od 1. 1. 2012 doplněna také činnost školního maturitního komisaře, hodnotitele a maturitního asistenta, nyní však z těchto tří funkcí ponechal zákon pouze maturitního komisaře. To znamená, že činnost hodnotitele a maturitního asistenta již není uznávána jako překážka v práci z důvodu obecného zájmu a nevznikají jim tak žádné pracovněprávní nároky z výkonu těchto činností.

Stanovuje se nárok všech těchto osob podle ustanovení § 184 odst. 1 zákona na náhradu platu nebo mzdy ve výši průměrného výdělku, přičemž se vylučuje tzv. refundace nákladů na tyto náhrady mezi plátcem náhrad a subjektem, pro který je daná osoba požívající náhradu platu nebo mzdy činná. Ve věci cestovních náhrad se odkazuje na podmínky a výše stanovené v části sedmé zákoníku práce. Tím byl s účinností k 1. 1. 2012 napraven nežádoucí stav, kdy uvedené osoby sice měly k výkonu těchto činností v obecném zájmu nárok na pracovní volno, ale bez náhrady mzdy nebo platu, což samozřejmě nebylo v souladu s deklarovaným obecným zájmem na výkonu jejich činnosti.

Důležité

     Novela č. 284/2020 Sb. s účinností k 1. 10. 2020 provedla legislativně technickou změnu navazující na změnu struktury a hodnocení zkoušek společné části maturitní zkoušky – funkce centrálního hodnotitele písemných prací se zrušuje.

V odstavci 2 se čárka za slovy „maturitní komise“ nahradila slovem „a“, slova „a hodnotitele písemné práce“ byla zrušena a věta druhá byla nahrazena větou „Odměnu, s výjimkou odměny komisaře, kterou poskytuje Centrum, poskytuje právnická osoba vykonávající činnost školy.“

§ 184a

Zvláštní pravidla při omezení osobní
přítomnosti dětí, žáků a studentů
ve školách

(1) Pokud z důvodu krizového opatření vyhlášeného podle krizového zákona, nebo z důvodu nařízení mimořádného opatření podle zvláštního zákona, anebo z důvodu nařízení karantény podle zákona o ochraně veřejného zdraví není možná osobní přítomnost většiny žáků nebo studentů z nejméně jedné třídy, studijní skupiny, oddělení nebo kursu ve škole nebo většiny dětí, pro které je předškolní vzdělávání povinné, z mateřské školy nebo z odloučeného pracoviště nebo z nejméně jedné třídy, ve které se vzdělávají pouze tyto děti, poskytuje škola dotčeným dětem, žákům nebo studentům vzdělávání distančním způsobem.

(2) Vzdělávání distančním způsobem škola uskutečňuje podle příslušného rámcového vzdělávacího programu a školního vzdělávacího programu v míře odpovídající okolnostem.

(3) Děti, žáci a studenti jsou povinni se vzdělávat distančním způsobem s výjimkou žáků základní umělecké školy a jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky. Způsob poskytování vzdělávání a hodnocení výsledků vzdělávání distančním způsobem přizpůsobí škola podmínkám dítěte, žáka nebo studenta pro toto vzdělávání.

(4) Pro řešení důsledků situace, kdy není možná osobní přítomnost dětí, žáků nebo studentů ve škole z důvodu krizového opatření vyhlášeného podle krizového zákona, nebo z důvodu nařízení mimořádného opatření podle zvláštního zákona, anebo z důvodu nařízení karantény podle zákona o ochraně veřejného zdraví, může ministerstvo určit opatřením obecné povahy

a)  odlišné termíny nebo lhůty od termínů nebo lhůt stanovených tímto zákonem nebo prováděcími právními předpisy, anebo stanovené na jejich základě, pokud jejich naplnění není možné nebo by způsobilo nezanedbatelné obtíže,

b)  odlišný způsob nebo podmínky přijímání ke vzdělávání nebo ukončování vzdělávání, pokud by postup podle tohoto zákona nebyl možný nebo by způsobil nezanedbatelné obtíže;

opatření obecné povahy musí být vydáno v souladu se zásadami a cíli vzdělávání uvedenými v § 2 tohoto zákona.

(5) Opatření obecné povahy se vydává bez řízení o návrhu opatření obecné povahy. Opatření obecné povahy ministerstvo oznámí vyvěšením na své úřední desce a zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup na dobu nejméně 15 dnů. Opatření obecné povahy nabývá účinnosti dnem vyvěšení a na úřední desce nebo pozdějším dnem, který je v něm uveden. Pokud se změnily důvody pro vydání opatření obecné povahy, ministerstvo jej bezodkladně zruší nebo změní.

Přechodná ustanovení

§ 185

(1) Podle rámcových vzdělávacích programů postupují školy od 1. září, které následuje nejpozději po uplynutí 2 let ode dne jejich vydání, a to s účinností od prvního ročníku a také od šestého ročníku základního vzdělávání podle § 46 odst. 2 a od sedmého ročníku základního vzdělávání podle § 46 odst. 3. Tímto dnem končí platnost učebních dokumentů schválených podle dosavadních právních předpisů počínaje prvním ročníkem; do té doby se při přijímání ke vzdělávání, v jeho průběhu i při jeho ukončování postupuje podle těchto učebních dokumentů. Učební dokumenty vydané podle dosavadních právních předpisů je možné měnit za účelem dosažení jejich shody s tímto zákonem, a to postupem stanoveným v dosavadních právních předpisech.

(2) Učební dokumenty vyšších odborných škol vydané podle dosavadních právních předpisů se považují za vzděláva­cí programy pro vyšší odborné vzdělávání podle tohoto záko­na akreditované na dobu 7 let od nabytí jeho účinnosti. Vyšší odborné školy mohou uskutečňovat vzdělávání podle učebních dokumentů schválených podle dosavadních právních předpisů nejpozději do konce školního roku 2011/­2012. Podle vzdělávacích programů pro vyšší odborné vzdělávání akredito­vaných podle tohoto zákona postupují školy od 1. září, které následuje po jejich akreditaci a zápisu do školského ­rejstříku.

(3) Zvláštní škola podle dosavadních právních předpisů je základní školou podle tohoto zákona. Pomocná škola podle dosavadních právních předpisů je základní školou speciální podle tohoto zákona. Střední odborné učiliště, gymnázium, střední odborná škola, učiliště, střední speciální škola, odborné učiliště a praktická škola podle dosavadních právních předpisů jsou střední školou podle tohoto zákona.

(4) Ministerstvo zpracuje dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky podle tohoto zákona a předloží jej vládě do 31. března 2005. Krajské úřady zpracují dlouhodobé záměry vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v kraji podle tohoto zákona a předloží je ministerstvu k projednání do 31. března 2006.

(5) Stupně vzdělání získané podle dosavadních právních předpisů zůstávají nedotčeny.

(6) Střední odborné vzdělání dosažené podle dosavadních právních předpisů v učebních oborech v délce 1 nebo 2 let denní formy vzdělávání stanovených nařízením vlády vydaným podle § 58 se považuje za střední vzdělání podle tohoto zákona. Střední odborné vzdělání dosažené podle dosavadních právních předpisů ve studijních nebo učebních oborech v délce 2 nebo 3 let denní formy vzdělávání stanovených nařízením vlády vydaným podle § 58 se považuje za střední vzdělání s výučním listem podle tohoto zákona. Úplné střední odborné vzdělání a úplné střední vzdělá­ní dosažené podle dosavadních právních předpisů se považuje za střední vzdělání s maturitní zkouškou podle tohoto zákona. Vyšší odborné vzdělání poskytované v kon­zer­vatořích dosažené podle dosavadních právních předpisů se považuje za vyšší odborné vzdělání v konzervatoři podle tohoto zákona.

(7) Podle § 61 se postupuje od přijímacího řízení do prvního ročníku šestiletého nebo osmiletého gymnázia pro školní rok 2005/­2006, a to počínaje prvním ročníkem.

(8) Žáci, kteří měli řádně ukončit střední vzdělávání závěrečnou zkouškou přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, konají závěrečnou zkoušku podle dosavadních právních předpisů. Žáci, kteří měli řádně ukončit střední vzdělávání maturitní zkouškou před 1. zářím 2010, konají maturitní zkoušku podle právních předpisů účinných do 31. srpna 2009. Studenti, kteří měli řádně ukončit vyšší odborné vzdělávání absolutoriem před nabytím účinnosti tohoto zákona, konají absolutorium podle dosavadních právních předpisů.

(9) Školská rada podle tohoto zákona se ustaví do 1 roku od nabytí účinnosti tohoto zákona. Do ustavení školské rady podle tohoto zákona vykonává její funkci rada školy zřízená podle dosavadních právních předpisů.

(10) Pokusná ověřování povolená podle dosavadních právních předpisů zůstávají v platnosti.

(11) Školy s vyučovacím jazykem národnostní menšiny, které jsou zařazeny v síti škol, předškolních zařízení a školských zařízení ke dni účinnosti tohoto zákona, je možné zrušit pouze v případě, že nesplňují podmínky stanovené v § 14 odst. 2 a 3.

(12) Kde jsou ve zvláštním právním předpisu slova „síť škol, předškolních zařízení a školských zařízení“, nahrazují se slovy „školský rejstřík“. Kde jsou ve zvláštním právním předpisu slova „předškolní zařízení“, nahrazují se slovy „mateřská škola“. Kde jsou ve zvláštním právním předpisu slova „střední odborné vzdělání“, nahrazují se slovy „střední vzdělání s výučním listem“. Kde jsou ve zvláštním právním předpisu slova „úplné střední vzdělání“, nahrazují se slovy „střední vzdělání s maturitní zkouškou“. Kde jsou ve zvláštním právním předpisu slova „úplné střední odborné vzdělání“, nahrazují se slovy „střední vzdělání s maturitní zkouškou“.

(13) Do doby nabytí úplné účinnosti služebního zákona jmenuje a odvolává ústředního školního inspektora ministr školství, mládeže a tělovýchovy.

(14) Při vypořádání finančních prostředků poskytnutých na činnost škol a školských zařízení ze státního rozpočtu na kalendářní rok 2004 se postupuje podle dosavadních právních předpisů.

(15) Právo na přednostní přijetí dítěte v posledním roce před zahájením povinné školní docházky k před­škol­nímu vzdělávání podle § 34 odst. 4 a povinnost obce zajistit podmínky pro předškolní vzdělávání v posledním roce před zahájením povinné školní docházky pro děti s místem trvalého pobytu na jejím území a pro děti umístěné na jejím území v dětském domově podle § 179 odst. 2 se uplatní od školního roku 2005/­2006.

(16) Pravidla pro vyučování náboženství stanovená v § 15 se použijí počínaje školním rokem 2005/­2006.

(17) Podle § 28 odst. 2 až 5 se postupuje od školního roku 2005/­2006. Do té doby se na evidenci dětí, žáků a studentů škol a školských zařízení vztahují dosavadní právní předpisy. Při poskytování finančních prostředků státního rozpočtu na činnost škol a školských zařízení na školní rok 2004/­2005 se vychází z údajů ze statistických výkonových výkazů pro příslušný školní rok.

(18) Ustanovení § 42 se použije až pro školní rok 2005/­2006. Do té doby se postupuje podle dosavadních právních předpisů upravujících osvobození od povinné školní docházky.

(19) Podle § 51 odst. 5 se postupuje od školního roku 2005/­2006.

(20) Při přijímacím řízení do prvního ročníku vzdělávání v oborech vzdělání s talentovou zkouškou a v konzer­vatoři pro školní rok 2005/­2006 se postupuje podle Opatření k zavedení pokusného ověřování organizace talentových zkoušek při přijímání žáků ke studiu ve studijních oborech skupiny 82 Umění, užité umění a rukodílná uměleckořemeslná výroba č. j. 28127/97-71.

(21) Zkrácené studium pro získání středního vzdělání s vý­učním listem podle § 84 a zkrácené studium pro získání středního vzdělání s maturitní zkouškou podle § 85 lze uskutečňovat od školního roku 2005/­2006.

(22) Pravidla pro poskytování odměn za produktivní činnost žáků středních škol a studentů vyšších odborných škol podle § 122 odst. 1 se použijí až pro školní rok 2005/­2006. Do té doby se postupuje podle dosavadních právních předpisů.

(23) V případě, že vyšší odborná škola poskytuje vyšší odborné vzdělávání v oborech vzdělání, přestává být student studentem školy, nevykoná-li úspěšně absolutorium, a to:

a)  v případě vzdělávání v oboru vzdělání v délce 3 roky dne 30. června roku, v němž měl vzdělávání řádně ukončit,

b)  v případě vzdělávání v oboru vzdělání v délce 3,5 roku dne 31. ledna roku, v němž měl vzdělávání řádně ukončit.

(24) Ve školním roce 2008/­2009 se na přezkoumání průběhu a výsledků maturitní zkoušky konané podle dosavadních právních předpisů použije obdobně § 82 odst. 2 věty první až třetí a § 82 odst. 4.

komentář k § 185

Jde o přechodné ustanovení vztažené k jednotlivým ustanovením zákona. V důsledku různých novel zákony bylo též upravováno.

Toto přechodné ustanovení se týká procesu překlopení sítě škol, předškolních a školských zařízení na školský rejstřík podle tohoto zákona.

§ 186

(1) Školy a školská zařízení zařazené ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení jsou školami a školskými zařízeními podle tohoto zákona zapsanými ve školském rejstříku. Právnické osoby, které vykonávají činnost škol a školských zařízení, popřípadě zřizovatelé příspěvkových organizací³⁸) jsou povinni uvést zápis ve školském rejstříku do souladu s tímto zákonem a doložit orgánu, který vede rejstřík, k tomu nezbytné doklady nejpozději do 31. března 2006. Pokud uvedená povinnost nebude splněna, provede orgán, který vede rejstřík, výmaz školy nebo školského zařízení ze školského rejstříku, a to s účinností od 31. srpna 2006. Ustanovení § 151 se použije obdobně.

(2) Školy a školská zařízení zřízené ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona Ministerstvem vnitra, Ministerstvem obrany a Ministerstvem spravedlnosti jako organizační složky státu jsou školami a školskými zařízeními podle tohoto zákona a budou zapsány do školského rejstříku nejpozději do 31. srpna 2006, pokud jejich zřizovatelé doloží ministerstvu údaje a doklady uvedené v § 147 odst. 1 písm. a) až e), i) až l) první část věty a o) nejpozději do 31. března 2006.

(3) Správní řízení o žádostech o zařazení do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení, o změny v zařa­zení v síti škol, předškolních zařízení a školských zařízení a o vyřazení ze sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení podaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

(4) O předání a převzetí údajů na technických nosičích dat a dokladů týkajících se škol a školských zařízení, které podle dosavadních právních předpisů zařazovalo do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení ministerstvo a které v souladu s § 143 vede v rejstříku škol a školských zařízení krajský úřad, připraví a sepíše ministerstvo s příslušnými krajskými úřady v období od nabytí účinnosti tohoto zákona do 30. dubna 2005, popřípadě nejpozději do 30 dnů od právní moci rozhodnutí týkajícího se příslušné školy nebo školského zařízení, protokol o předání a převzetí těchto údajů a dokladů.

Změna právní formy na školskou právnickou osobu

§ 187

(1) Právnické osoby, které vykonávají činnost škol, předškolních zařízení a školských zařízení zařazených ke dni účinnosti tohoto zákona do sítě předškolních zařízení, škol a školských zařízení, mohou změnit svou právní formu na školskou právnickou osobu.

(2) Změnou právní formy na školskou právnickou osobu právnická osoba nezaniká ani nepřecházejí její práva a povinnosti na právního nástupce, pouze se mění její vnitřní právní poměry.

komentář k § 187

Toto ustanovení provádí změnu původní právní formy právnických osob vykonávajících činnost škol a školských zařízení zařazených do sítě předškolních zařízení, škol a školských zařízení na právní formu školské právnické ­osoby.

§ 188

(1) Ke změně právní formy na školskou právnickou osobu se vyžaduje

a)  rozhodnutí o změně právní formy,

b)  úprava právních vztahů k majetku, který právnická ­osoba užívá ke své činnosti, s ohledem na ustanovení § 140,

c)  výmaz dosavadní právnické osoby z obchodního či jiného rejstříku nebo jiné obdobné evidence právnických osob, je-li tam zapsána podle zvláštního právního předpisu,

d)  zápis školské právnické osoby do rejstříku školských právnických osob.

(2) O změně právní formy na školskou právnickou osobu rozhoduje ten orgán nebo ta osoba, která je oprávněna rozhodnout o zrušení dané právnické osoby, ledaže jde o obchodní společnost nebo družstvo.

(3) Jde-li o obchodní společnost nebo družstvo, rozhodují o změně právní formy na školskou právnickou osobu ti společníci nebo ten orgán obchodní společnosti či družstva, kteří jsou podle obchodního zákoníku oprávněni rozhodnout o změně právní formy. Ustanovení § 69d odst. 2, 4, 7, 10 a 11, § 69f odst. 1, 4, 5 a 6, § 69g odst. 1 a 2, § 254 odst. 4 věta první až třetí obchodního zákoníku se použijí obdobně. Ke změně právní formy na školskou právnickou osobu se u společnosti s ručením omezeným vy­žaduje souhlas všech společníků a u akciové společnosti souhlas tří čtvrtin hlasů akcionářů přítomných na valné hromadě. O rozhodnutí valné hromady či členské schůze družstva o změně právní formy na školskou právnickou osobu musí být pořízen notářský zápis.

komentář k § 188

Zákon vymezuje nezbytné náležitosti nutné k provedení změny právní formy na školskou právnickou osobu. Při změně bylo nutné vymazat právnickou osobu z tehdejšího rejstříku nebo jiné podobné evidence, pokud tam byla zapsána a zapsat ji do rejstříku školských právnických osob.

§ 189

(1) Rozhodnutí o změně právní formy na školskou právnickou osobu musí obsahovat projev vůle změnit právní formu na školskou právnickou osobu a lhůtu, v níž bude podána žádost o zápis do rejstříku školských právnických osob. Součástí rozhodnutí je zřizovací listina.

(2) Měla-li právnická osoba před změnou právní formy na školskou právnickou osobu právní formu obchodní společnosti nebo družstva, mají právní postavení zřizovatelů školské právnické osoby ty osoby, jež byly jejími společníky nebo členy ke dni výmazu z obchodního rejstříku. U obecně prospěšné společnosti mají právní postavení zřizovatelů školské právnické osoby její zakladatelé.

komentář k § 189

Toto ustanovení vychází ze skutečnosti, že právní existence školské právnické osoby je vázána na osobu zřizovatele. Zřizovací listina musí podle § 125 obsahovat také identifikaci zřizovatele. Proto zákon vychází z fikce právního postavení zřizovatele, aby zřizovací listina mohla při změně právní formy vůbec tyto údaje obsahovat.

§ 190

(1) Statutární orgán právnické osoby, jež mění právní formu na školskou právnickou osobu, je povinen podat návrh na zápis do rejstříku školských právnických osob ve lhůtě určené v rozhodnutí o změně právní formy, jinak nemůže být zápis do rejstříku školských právnických osob povolen. Žádost o zápis musí obsahovat rozhodnutí o změně právní formy na školskou právnickou osobu a údaje a do­klady, které se v souvislosti se vznikem školské právnické osoby zapisují do rejstříku školských právnických osob a zakládají do sbírky listin.

(2) Školská právnická osoba se zapíše do rejstříku školských právnických osob ke dni, v němž došlo k výmazu právnické osoby, která změnila právní formu na školskou právnickou osobu, z obchodního či jiného rejstříku nebo jiné obdobné evidence právnických osob.

(3) Do rejstříku školských právnických osob se při změně právní formy zapisuje také forma, název a sídlo právnické osoby před změnou právní formy.

(4) Do 30 dnů po právní moci rozhodnutí o zápisu školské právnické osoby do rejstříku školských právnických osob podá statutární orgán právnické osoby, jež rozhodla o změně právní formy na školskou právnickou osobu, návrh na zápis této změny do obchodního či jiného rejstříku nebo jiné obdobné evidence právnických osob. K návrhu je nutno přiložit rozhodnutí o změně právní formy a rozhodnutí podle věty první.

(5) Při změně právní formy na školskou právnickou osobu se do obchodního či jiného rejstříku nebo jiné obdobné evidence právnických osob zapisuje skutečnost, že právnická osoba změnila právní formu na školskou právnickou osobu, název a sídlo této školské právnické osoby, jméno, příjmení, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a rodné číslo ředitele, bylo-li přiděleno, a den výmazu dosavadní právnické osoby.

(6) Statutární orgán právnické osoby, jež rozhodla o změně právní formy na školskou právnickou osobu, je povinen oznámit orgánu, který vede rejstřík školských právnických osob, že došlo k zápisu změny právní formy do obchodního či jiného rejstříku nebo jiné obdobné evidence právnických osob, a den, k němuž byl zápis proveden, a to do 30 dnů od tohoto zápisu. Provedení zápisu o změně právní formy v příslušném rejstříku se dokládá veřejnou listinou osvědčující tuto skutečnost.

(7) Při změně právní formy právnické osoby, která není zřizována ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí nebo registrovanou církví nebo náboženskou společností, na právní formu školské právnické osoby se ustanovení § 136 odst. 1 písm. b) a c) nepoužije, pokud jde o práva a povinnosti vzniklé před zápisem do rejstříku školských právnických osob.

komentář k § 190

Zákon stanoví povinnost statutárního orgánu právnické osoby, která mění svou právní formu, podat návrh na zápis školské právnické osoby do rejstříku školských právnických osob. Takže iniciativa pro účely provedení zápisu není na zřizovateli, ale především na řediteli školy. Na rozdíl od zápisu školské právnické osoby do rejstříku školských právnických osob je při změně právní formy nutno sladit výmaz z dosavadního rejstříku či evidence právnických osob se zápisem do rejstříku školských právnických osob.

Novelou provedenou zákonem č. 82/­2015 Sb. došlo s účinností k 1. 5. 2015 k legislativně technické změně, v odstavci 7 se změnil vnitřní odkaz.

Zrušovací ustanovení

§ 191

Zrušuje se:

1. Zákon č. 29/­1984 Sb., o soustavě základních a střed­ních škol (školský zákon).

2. Zákon č. 171/­1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/­1984 Sb., o soustavě základních a střed­ních škol (školský zákon).

3. Zákon č. 522/­1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/­1984 Sb., o soustavě základních a střed­ních škol (školský zákon), ve znění zákona č. 171/­1990 Sb.

4. Zákon č. 134/­1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/­1984 Sb., o soustavě základních a střed­ních škol (školský zákon), ve znění zákona č. 188/­1988 Sb., zákona č. 171/­1990 Sb. a zákona č. 522/­1990 Sb.

5. Zákon č. 190/­1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/­1984 Sb., o soustavě základních a střed­ních škol (školský zákon), ve znění zákona č. 188/­1988 Sb., zákona č. 171/­1990 Sb., zákona č. 522/­1990 Sb. a záko­na č. 134/­1993 Sb., zákon České národní rady č. 564/­1990 Sb., o státní správě a samo­správě ve školství, a zákon České národní rady č. 76/­1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění zákona České národní rady č. 31/­1984 Sb. a zákona České národní rady č. 390/­1991 Sb.

6. Zákon č. 182/­2003 Sb., kterým se mění zákon č. 29/­1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

7. Zákon č. 256/­1994 Sb., kterým se mění zákon č. 29/­1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon České národní rady č. 390/­1991 Sb., o předškolních zařízeních a školských zařízeních, a zákon České národní rady č. 564/­1990 Sb., o státní správě a samo­správě ve školství, ve znění zákona č. 190/­1993 Sb.

8. Zákon č. 138/­1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/­1984 Sb., o soustavě základních a střed­ních škol (školský zákon), ve znění zákona č. 188/­1988 Sb., zákona č. 171/­1990 Sb., zákona č. 522/­1990 Sb., zákona č. 134/­1993 Sb., zákona č. 190/­1993 Sb., zákona č. 331/­1993 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 49/­1994 Sb. a zákona č. 256/­1994 Sb., a zákon České národní rady č. 76/­1978 Sb., o škol­ských zařízeních, ve znění zákona České národní rady č. 31/­1984 Sb., zákona České národní rady č. 390/­1991 Sb. a zákona č. 190/­1993 Sb.

9. Zákon č. 19/­2000 Sb., kterým se mění zákon č. 29/­1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších před­pisů.

10. Zákon č. 76/­1978 Sb., o školských zařízeních.

11. Zákon č. 31/­1984 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady o státní správě ve školství a zákon České národní rady o školských zařízeních.

12. Zákon č. 390/­1991 Sb., o předškolních zařízeních a školských zařízeních.

13. Zákon č. 564/­1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství.

14. Zákon č. 181/­2003 Sb., kterým se mění zákon č. 564/­1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů.

15. Zákon č. 139/­1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 564/­1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění zákona č. 190/­1993 Sb. a zákona č. 256/­1994 Sb.

16. Zákon č. 284/­2002 Sb., kterým se mění zákon č. 564/­1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

ČÁST dvacátá

ÚČINNOST

§ 192

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2005, s výjim­kou ustanovení § 20 odst. 3, 5 až 7, která nabývají účinnosti dnem jeho vyhlášení (10. listopadu 2004), a s vý­jimkou ustanovení § 77 až 79, § 80 odst. 3 až 10, § 81 odst. 1 až 8 a § 82 odst. 3, která nabývají účinnosti dnem 1. září 2009.

* * *

Zákon č. 383/­2005 Sb. nabyl účinnosti 1. prosince 2005.

Zákon č. 112/­2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2007.

Zákon č. 158/­2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2006.

Zákon č. 161/­2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 27. dubna 2006.

Zákon č. 165/­2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. září 2006.

Zákon č. 179/­2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. srpna 2007 a dnem 1. května 2006.

Zákon č. 342/­2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 3. července 2006.

Zákon č. 624/­2006 Sb. nabyl účinnost dnem 30. prosince 2006.

Zákon č. 217/­2007 Sb. nabyl účinnosti dnem 22. srpna 2007.

Zákon č. 296/­2007 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008.

Zákon č. 343/­2007 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008.

Zákon č. 58/­2008 Sb. nabyl účinnosti dnem 26. února 2008.

Zákon č. 126/­2008 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2008.

Zákon č. 189/­2008 Sb. nabyl účinnosti 1. července 2008.

Zákon č. 242/­2008 Sb. nabyl účinnosti dnem 4. července 2008 a dnem 1. září 2009.

Zákon č. 243/­2008 Sb. nabyl účinnosti dnem 4. července 2008.

Zákon č. 306/­2008 nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2010.

Zákon č. 384/­2008 Sb. nabyl účinnosti dnem 20. října 2008.

Zákon č. 49/­2009 Sb. nabyl účinnosti dnem 5. března 2009 s výjimkou ustanovení § 80 odst. 2, § 80b odst. 4, § 113 odst. 2 a odst. 3 a § 113a odst. 1, která nabyly účinnosti dnem 1. dubna 2009.

Zákon č. 227/­2009 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2010.

Zákon č. 378/­2009 Sb. nabyl účinnosti dnem 30. října 2009.

Zákon č. 427/­2010 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2011.

Zákon č. 73/­2011 nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2011.

Zákon č. 331/­2011 Sb. nabyl účinnosti dnem 14. listopadu 2011.

Zákon č. 375/­2011 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2012.

Zákon č. 420/­2011 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2012.

Zákon č. 458/­2011 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2015.

(Tato novela byla zrušena zákonem č. 267/­2014 Sb.)

Zákon č. 472/­2011 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2012

s vyjímkou ust. § 123 odst. 4, který nabyl účinnosti dnem 1. září 2012.

Zákon č. 53/­2012 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2012.

Zákon č. 333/­2012 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. listopadu 2012.

Zákon č. 370/­2012 Sb. nabyl účinnosti dnem 9. listopadu 2012, s výjimkou ustanovení § 163, § 178, § 179 a § 180, která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2013.

Zákon č. 241/­2013 Sb. nabyl účinnosti dnem 19. srpna 2013.

Zákonné opatření č. 344/­2013 Sb. nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2014.

Zákon č. 64/­2014 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. května 2014.

Zákon č. 250/­2014 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2015.

Zákon č. 82/­2015 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. května 2015, s výjimkou ustanovení § 28, § 32, § 47, § 81, § 171, § 183, která nabyla účinnosti dnem 1. září 2015 a s výjimkou ustanovení § 16, § 16a, § 16b, § 17, § 19, § 27, § 28, § 34, § 67, § 41, § 46, § 49, § 123, § 181, § 81, § 160, § 161, § 162, § 181, § 183, která nabyla účinnosti dnem 1. září 2016.

Zákon č. 178/­2016 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. září 2016, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 10 a 11, 15, 17, 19 až 24, 47 až 50, 52 až 54, 84, 86, 88 a 93, která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2017, ustanovení čl. I bodů 12 a 18, 32 a 59, která nabývají účinnosti dnem 1. září 2017, ustanovení čl. I bodu 13, která nabývá účinnosti dnem 1. září 2018, ustanovení bodů 9 a 14, která nabývají účinnosti dnem 1. září 2020, a ustanovení čl. I bodů 41, 42 a 45, která nabývají účinnosti dnem 1. listopadu 2020.

Zákon č. 230/­2016 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2017.

Zákon č. 101/2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. září 2018, s výjimkou čl. I ustanovení § 16a odst. 6, § 40 písm. a), § 41 odst. 8 písm. d), § 161 odst. 8 a 9, § 166 odst. 5 písm. b), § 170 písm. b), § 170 písm. c), § 180 odst. 1 a § 182 odst. 1, která nabyla účinnosti 8. března 2017, čl. I ustanovení § 20, § 20 odst. 4, § 22a a 22b, § 31 odst. 2, § 31 odst. 3, § 31, § 38 odst. 3, § 38 odst. 5, § 38 odst. 6, § 57, § 81 odst. 11 písm. d), § 102 odst. 4, § 108 odst. 5, § 149 odst. 1 a § 183a, která nabyla účinnosti dnem 1. září 2017, čl. I ustanovení § 34 odst. 1, která nabyla účinnosti dnem 1. září 2020.

Zákon č. 222/2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 15. srpna 2017.

Zákon č. 167/2018 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. září 2018, s výjimkou čl. II, který nabyl účinnosti dnem 1. září 2020.

Zákon č. 46/2019 Sb. nabyl účinnosti dnem 15. února 2019.

Zákon č. 284/2020 Sb. nabývá účinnosti dnem 1. října 2020, s výjimkou § 30, § 183c, které nabývají účinnosti 10. července 2020. Ustanovení § 78a pozbývá platnosti dnem 30. září 2025.

Zákon č. 349/2020 Sb. nabyl účinnosti dnem 25. srpna 2020.

Zákon č. 403/2020 Sb. nabyl účinnosti 1. ledna 2021.

Zákon č. 94/2021 Sb. nabyl účinnost dnem 27. února 2021.

* * *

Čl. II
Přechodné ustanovení
zákona č. 284/2020 Sb. zní:

Má-li žák, který podal přihlášku k maturitní zkoušce do 25. června 2020 a úspěšně ukončil poslední ročník středního vzdělávání s maturitní zkouškou do 30. září 2020, právo konat opravnou zkoušku dílčí zkoušky konané formou písemné práce nebo ústní formou ze zkušebního předmětu český jazyk a literatura nebo cizí jazyk, nebo má-li právo konat náhradní zkoušku takové dílčí zkoušky, koná opravnou nebo náhradní zkoušku v profilové části maturitní zkoušky podle zákona č. 561/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Zapracované novely:

Zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů – účinnost 27. 2. 2021

Zákon č. 403/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony – účinnost 1. 1. 2021

Zákon č. 284/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 178/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpis, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů – účinnost 1. 10. 2020

1)  Zákon č. 18/­2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.

1a) Zákon č. 109/­2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

2)  Zákon č. 563/­2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.

3)  Zákon č. 250/­2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů.

      Zákon č. 562/­2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím školského zákona.

4)  § 54 odst. 2 zákona č. 219/­2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.

5)  Zákon č. 219/­2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

6)  § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech).

7)  Například obchodní zákoník, zákon č. 248/­1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

8)  § 2 odst. 2 zákona č. 273/­2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů.

9)  § 117 odst. 3 zákona č. 128/­2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 273/­2001 Sb.

10) § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 3/2002 Sb.

11) Zákon č. 325/­1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/­1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

11a) Zákon č. 155/­1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění pozdějších předpisů.

13) Zákon č. 326/­1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších ­předpisů.

13a) Čl. 10 písm. b) směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány.

13b) Čl. 12 směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro příjímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu.

13c) Čl. 23 odst. 2 a čl. 27 směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany.

13d) Čl. 10 odst. 1 směrnice Rady 2003/9/ES ze den 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl.

13e) Čl. 14 odst. 1 směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. Zákon č. 221/­2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů.

13f) Zákon č. 326/­1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

      Zákon č. 325/­1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

      Zákon č. 221/­2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

14) Zákon č. 111/­2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.

15) Zákon č. 563/­1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

16) Například § 50 a 52 zákona č. 258/­2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

17) Zákon č. 101/­2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

18) Například § 8 trestního řádu.

19) Zákon č. 352/­2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů.

20) Zákon č. 97/­1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 117/­1974 Sb., kterou se stanoví kritéria pro posuzování písemností jako archiválií a podrobnosti skartačního řízení.

21) Zákon č. 140/­1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

21a) Zákon č. 137/­2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů.

21b) Například zákon č. 83/­1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.

22) § 50 zákona č. 258/­2000 Sb.

22a) § 26 odst. 2 zákona č. 92/­1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

23) Hlava IVa zákona č. 326/­1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

24) § 30 a násl. a hlava IV zákona č. 326/­1999 Sb., ve znění pozdějších zákonů.

24a) Úmluva o statutu Evropských škol, přijatá v Lucemburku dne 21. června 1994 (č. 122/­2005 Sb. m. s.).

25) § 4 písm. j) zákona č. 101/­2000 Sb.

25a) § 4 písm. k) zákona č. 101/­2000 Sb.

26) § 4 písm. k) zákona č. 101/­2000 Sb.

      § 108

26a) Zákon č. 325/­1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

      Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany.

      § 113a, § 113b, § 113c

26a) Zákon č. 179/­2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), ve znění pozdějších předpisů.

26b) Zákon č. 96/­2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k vý­konu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o ne­lékařských zdravotnických povoláních), ve znění zákona č. 125/­2005 Sb.

26d) Čl. 27 směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany.

27) Například zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 21/­1991 Sb., o bližších podmínkách zabezpečování rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zaměstnanců, ve znění vyhlášky č. 324/­1992 Sb.

28) Vyhláška č. 77/­1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví.

29) § 26 odst. 2 zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů.

30) Vyhláška č. 531/­2002 Sb., kterou se stanoví zásady a termíny finančního vypořádání vztahů se státním rozpočtem.

31) Zákon č. 306/­1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů.

32) § 826 a násl. zákona č. 40/­1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

33) Vyhláška č. 114/­2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění vyhlášky č. 510/­2002 Sb.

34) Zákon č. 563/­1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

      Vyhláška č. 504/­2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/­1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví.

35) § 14 zákona č. 563/­1991 Sb., ve znění zákona č. 353/­2001 Sb.

35a) Zákon č. 111/­2009 Sb., o základních registrech.

35b) Zákon č. 182/­2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

36) Zákon č. 218/­2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.

38) § 54 zákona č. 219/­2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších ­předpisů.

      § 27 zákona č. 250/­2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů.

39) § 26 zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů.

40) Zákon č. 320/­2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů.

41) § 30 zákona č. 129/­2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 231/­2002 Sb. § 61 zákona č. 128/­2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/­2000 Sb.

42) Zákon č. 361/­2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

      Zákon č. 221/­1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů.

46) Zákon č. 337/­1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

47) § 12 odst. 2 a § 13 odst. 5 zákona č. 109/­2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

48) § 2 zákona č. 194/­2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů.

49) Zákon č. 89/­1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů.

49a) Zákon č. 133/­2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.

49b) Zákon č. 40/­1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

49c) § 4 písm. e) zákona č. 101/­2000 Sb.

49d) Čl. 11 směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty. § 83 zákona č. 326/­1999 Sb.

49e) Čl. 21 směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty.

49f) Čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny.

50) § 203 odst. 1 zákoníku práce.

51) Zákon č. 119/­1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů.

52) § 31 a 35 zákona č. 89/­2012 Sb., občanský zákoník. § 6 zákona č. 262/­2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

53) Zákon č. 269/­1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.

54) Zákon č. 221/­1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů.

56) Zákon č. 255/­2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).

58) Například zákon č. 326/­2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 154/­2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 246/­1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.

59) § 227 až 235 zákona č. 262/­2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

60) Nařízení vlády č. 75/­2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků, ve znění pozdějších předpisů.

61) Zákon č. 563/­2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

62) Příloha č. 9 nařízení vlády č. 564/­2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů.]

64) Například § 16 zákona č. 109/­2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

63) Vyhláška č. 27/­2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných.

65) § 44b zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších ­předpisů.