Skončení zaměstnání

postupy ve zdravotním pojištění

Kdo platí doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu nebo do poměrné části tohoto minima? Kdy se z pohledu zdravotního pojištění nejedná o odstupné, na které vznikl nárok podle zákolníku práce? Odvádí zaměstnavatel pojistné z příjmu zúčtovaného bývalému zaměstnanci, tj. po skončení zaměstnání?

Zaměstnavatel je plátcem pojistného za zaměstnance,

zaměstnanci tedy platí pojistné na zdravotní pojištění prostřednictvím svého zaměstnavatele. Na rozdíl od zbývajících skupin plátců (osoby samostatně výdělečně činné, osoby bez zdanitelných příjmů) se zaměstnanci nemusejí starat o placení pojistného, neboť příslušnou částku jimi placenou, tj. jednu třetinu z celkové platby hrazené zaměstnavatelem, odvádí zaměstnavatel – hromadný plátce pojistného. Zaměstnanec však oznamuje svému zaměstnavateli změnu zdravotní pojišťovny v době trvání zaměstnání a také zařazení (do) a vyřazení (ze) „státní kategorie“.

Mělo by být v osobním zájmu každého zaměstnance, aby v případě rozvázání pracovního poměru obdržel od svého zaměstnavatele všechny potřebné materiály dokladující (nejenom pro účely zdravotního pojištění) dobu trvání zaměstnání. Může se stát, že zaměstnavatel například řádně nesplní oznamovací povinnost a nepřihlásí zaměstnance u jeho zdravotní pojišťovny, čímž takto vznikne pojištěnci „mezera“, neboli časové období z hlediska zdravotního pojištění nekryté. V takovém případě pak musí pojištěnec předložit průkazný doklad o době trvání zaměstnání. Obdobně musí zaměstnavatel zaměstnance při skončení pracovněprávního vztahu řádně odhlásit.

V této souvislosti je zdůrazněna nutnost písemné formy například u výpovědi z pracovního poměru, odstoupení od pracovní smlouvy, okamžitého zrušení pracovního poměru nebo u jeho zrušení ve zkušební době, jinak se k takovému právnímu jednání nepřihlíží.

Zaměstnavatel může dát výpověď pouze z důvodů, které výslovně (taxativně) stanoví § 52 zákoníku práce. V písemné výpovědi musí zaměstnavatel uvést důvod výpovědi, prostý odkaz na ustanovení zákoníku práce nepostačuje. Výpověď daná zaměstnavatelem, která se opírá o jakýkoli jiný důvod, než stanoví zákoník práce, nebo není vůbec odůvodněna, je neplatná a v případě soudního sporu je zaměstnavatel prakticky bez šance na úspěch. Také není možné u jedné a téže výpovědi dodatečně měnit výpovědní důvod.

Pro platnost výpovědi je – kromě písemné formy – velmi důležité i její doručení, což je specifikováno v ustanovení § 334 odst. 2 a v následujících ustanoveních zákoníku práce. Výpověď doručuje zaměstnavatel zaměstnanci primárně do vlastních rukou na pracovišti nebo kdekoliv bude zastižen.

Zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc

Z hlediska placení pojistného zaměstnavatelem je při rozvázání pracovního poměru důležité, jak dlouho zaměstnání v posledním kalendářním měsíci trvalo. Jestliže zaměstnání trvalo po celý kalendářní měsíc, musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného nejméně z minimálního vyměřovacího základu, tedy v případě potřeby s provedením dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu.

Příklad 1

Příjem zaměstnance pracujícího na zkrácený pracovní úvazek v pracovním poměru na dobu neurčitou činil 16 000 Kč. 

Ve vazbě na aktuální výši minimální mzdy odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky:

•    (17 300 – 16 000) x 0,135 = 176 Kč

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 x 17 300 = 2 336 Kč.

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

•    (16 000 x 0,135) : 3 = 720 Kč

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 720 + 176 = 896 Kč.

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 2 336 – 896 = 1 440 Kč.

Ve zdravotním pojištění nehraje roli rozsah pracovního úvazku, ale zásadně rozhoduje výše příjmu zúčtovaná zaměstnavatelem za rozhodné období kalendářního měsíce.

Zaměstnání trvající po část kalendářního měsíce

Příklad 2

Pracovněprávní vztah zaměstnance skončil dne 28. 8. 2023. Příjem za měsíc srpen činil 14 000 Kč (tímto zaměstnáním může být pracovní smlouva nebo některá z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr).

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet 28 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci srpnu, která musí být při odvodu pojistného dodržena, činí 15 625,80 Kč [(28:31) x 17 300].

To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 15 625,80 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 2 110 Kč (15 625,80 x 0,135). S ohledem na příjem 14 000 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 1 890 Kč. Jedna třetina (630 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (1 260 Kč) zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1 625,80 Kč, tj. 220 Kč. 

Z celkové částky pojistného 2 110 Kč je zaměstnanci sraženo850 Kč (630 + 220), zaměstnavatel uhradí1 260 Kč.

Pro oba příklady platí následující: Zaměstnavatelem vypočtený doplatek do minima nebo do poměrné části minima hradí ve většině případů v plné výši zaměstnanec, vždy však zásadně prostřednictvím zaměstnavatele. Povinnost úhrady doplatku do stanoveného minima přechází na zaměstnavatele tehdy, pokud se jedná o tyto překážky v práci na jeho straně dle § 207 až 209 zákoníku práce.

Řešení pojistného vztahu

Pojištěnci nevznikne ve zdravotním pojištění problém tehdy, pokud zaměstnání trvá třeba jen po část kalendářního měsíce. Je-li zaměstnání ukončeno, musí být pojištěnec evidován u zdravotní pojišťovny od následujícího kalendářního měsíce v některé (tedy alespoň jedné) z těchto tří kategorií:

-   zaměstnanec v jiném zaměstnání s příjmy ze závislé činnosti, které zakládá účast na zdravotním pojištění (například zaměstnání na základě pracovní smlouvy) nebo

-   osoba samostatně výdělečně činná nebo

-   osoba, za kterou platí pojistné stát,

přičemž postačí registrace v některé z těchto skupin osob třeba jen po část daného měsíce nebo dokonce postačí i jen jeden den evidence v tomto měsíci.

Není-li využita některá z výše uvedených možností, stává se pojištěnec na celý příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů. Měsíční platba pojistného osoby bez zdanitelných příjmů činí v roce 2023 částku 2 336 Kč.

Odstupné jako forma kompenzace za rozvázání pracovního poměru

přísluší ze zákona zaměstnanci pouze v případech rozvázání pracovního poměru dohodou nebo výpovědí z organizačních důvodů [§ 52 písm. a) až c) ZP] nebo ze zdravotních důvodů [§ 52 písm. d) ZP]. Odstupné má pomoci zaměstnanci překlenout období od skončení pracovního poměru do doby, než si bude moci zajistit další zdroj příjmů.

Zákonný nárok na výši odstupného je kodifikován v ustanovení § 67 zákoníku práce, a to ve vazbě na délku trvání zaměstnání. Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru v návaznosti na délku trvání pracovního poměru odstupné ve výši nejméně jednonásobku až trojnásobku průměrného výdělku. V těchto případech se jedná o situace, kdy se zaměstnavatel ruší či přemísťuje anebo se zaměstnanec stal nadbytečným.

Je-li obdobným způsobem ukončen pracovní poměr podle § 52 písm. d) zákoníku práce (pracovník nesmí konat práci z důvodu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání), přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.

Z pohledu zdravotního pojištění se v takových případech jedná o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede, a to bez ohledu na počet násobků průměrného výdělku [viz ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., ve znění p.p.]. Kdyby zaměstnavatel například zúčtoval zaměstnanci při rozvázání pracovního poměru pro nadbytečnost dle § 52 písm. c) zákoníku práce odstupné na základě interního předpisu třeba ve výši pětinásobku průměrného výdělku, nepodléhá celá částka odstupného odvodu pojistného na zdravotní pojištění.

Naopak, pokud by zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce (zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě způsobilost vykonávat dosavadní práci) plnění jako „odstupné“, nejedná se o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce a jeho výše podléhá povinnosti placení pojistného.

Příjem zúčtovaný po skončení zaměstnání

V případě odměny zúčtované po skončení zaměstnání se vychází z těchto zásad:

•    pojistné se odvádí. V této souvislosti registrujeme v podstatě jedinou výjimku, kdy se do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnuje plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 592/1992 Sb.,

•    vyměřovacím základem pro odvod pojistného je dosažená výše příjmu (odměny). V tomto případě se nejedná o příjem zaměstnance a minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 4 a 6 zákona č. 592/1992 Sb., nýbrž o příjem zúčtovaný po skončení zaměstnání. Osoba již není zaměstnancem, takže v případě odměny nižší než minimální mzda není důvod k dopočtu. Kromě toho pojištěnec už má, resp. by měl mít, řešené zdravotní pojištění jiným způsobem;

•    a měsíc, do kterého je odměna zúčtována, se osoba jako zaměstnanec nepřihlašuje, protože fakticky není zaměstnancem zaměstnavatele, který příjem zúčtoval. To znamená, že na Přehled o platbě pojistného za tento měsíc se k příjmům ostatních zaměstnanců připočtou výše odměny jako vyměřovací základ a příslušné pojistné.

Pokud nebylo zaměstnavatelem nařízeno čerpání zbylé dovolené, přísluší zaměstnanci při skončení pracovního poměru náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou. Tato náhrada mzdy musí být zaměstnanci vyplacena nejpozději v den splatnosti poslední mzdy, vyplácené zaměstnanci zaměstnavatelem. Zúčtovaná náhrada mzdy každopádně představuje příjem zdaňovaný podle § 6 zákona o daních z příjmů, proto se zahrne do vyměřovacího základu zaměstnance.

Speciální situace vzniká v případě přečerpané dovolené

Právní úprava zdravotního pojištění o způsobu řešení a postupu zaměstnavatele při přečerpané dovolené nehovoří, proto je zapotřebí vycházet z výkladového stanoviska. V této souvislosti je důležité, že z pohledu zdravotního pojištění se pro stanovení vyměřovacího základu včetně výpočtu výše pojistného za rozhodné období kalendářního měsíce posuzují dny přečerpané dovolené jako dny neplaceného volna.

Příklad 3

Zaměstnanec končí po dohodě pracovní poměr k 30. 9. 2023, přičemž přečerpal zákonný nárok na dovolenou, za kterou byla zúčtována náhrada mzdy ve výši 12 200 Kč. Hrubý příjem za září činí 31 000 Kč.

Při výpočtu výše pojistného za měsíc září zaměstnavatel odúčtuje náhradu mzdy 12 200 Kč a odvede pojistné z vyměřovacího základu 18 800 Kč.

Kdyby byl výsledný příjem nižší než 17 300 Kč (minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance v roce 2023), provedl by zaměstnavatel za září dopočet a doplatek pojistného do minima 17 300 Kč.