Skončení zaměstnání

postupy zaměstnavatele a pojištěnce

Které skutečnosti oznamuje zaměstnavatel zdravotní pojišťovně v případě, když skončí zaměstnání poživatel některého z důchodů? Kdy má zaměstnanec při rozvázání pracovního poměru nárok na odstupné podle zákoníku práce? Má osoba pobírající předdůchod omezení v souvislosti s výkonem výdělečné činnosti? Kdy nemůže být pojištěnec osobou bez zdanitelných příjmů?

Po dobu trvání zaměstnání zakládajícího účast na zdravotním pojištění, tedy s odvodem pojistného zaměstnavatelem, má pojištěnec jako fyzická osoba řádně vyřešen svůj pojistný vztah. V rámci kalendářního měsíce postačuje, když takové zaměstnání trvá jen po část měsíce, za zbývající kalendářní dny (tedy mimo výkon zaměstnání) pojištěnec zdravotní pojišťovně nic neoznamuje a ani nedoplácí.

Zaměstnanec se o placení pojistného zdravotní pojišťovně nemusí starat, tato povinnost je právní úpravou zcela přenesena na zaměstnavatele. Zaměstnavateli oznamuje (a dokládá) vznik nebo zánik nároku zdravotní pojišťovny na platbu pojistného státem a také jí sděluje změnu zdravotní pojišťovny, pokud se k tomuto kroku odhodlá. Avšak skončením zaměstnání nastává pro pojištěnce povinnost řešit své pojištění, aby mu zdravotní pojišťovny nevznikl problém.

Postupy zaměstnavatele

Uplatňované postupy vycházejí z aplikace právní úpravy zdravotního pojištění dané zákona č. 48/1997 Sb. a 592/1992 Sb., oba v platném znění.

Odchod zaměstnance do starobního důchodu

Častým důvodem skončení zaměstnání je odchod zaměstnance do starobního důchodu. Pokud byl zaměstnanci přiznán starobní důchod ještě v době trvání zaměstnání, použil zaměstnavatel kód „D“ ke dni přiznání důchodu, a to na základě rozhodnutí ČSSZ doloženého zaměstnancem.

Když poživatel důchodu skončí zaměstnání a nadále je poživatelem důchodu, oznámí zaměstnavatel zdravotní pojišťovně pouze ukončení sjednaného pracovněprávního vztahu kódem „O“. V těchto případech zaměstnavatel nepoužívá kód „H“, kterým by de facto (a irelevantně) ukončil evidenci pojištěnce v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát.

Když zaměstnání skončí a starobní důchod je přiznán až po skončení zaměstnání, pak zaměstnavatel „státní kategorii“ neoznamuje, neboť osoba již není jeho zaměstnancem. Povinnost oznámit zdravotní pojišťovně počátek nároku na platbu pojistného státem je za této situace výhradně na straně pojištěnce.

V předcházejícím textu hovoříme o poživateli starobního důchodu, nicméně popisované podmínky platí i pro poživatele ostatních důchodů vyplácených českým systémem důchodového pojištění, tj. pro poživatele invalidního důchodu (ve všech třech stupních), a dále vdovského a vdoveckého důchodu. Z praktického hlediska není zapotřebí oznamovat přiznání sirotčího důchodu, neboť za jeho poživatele stát plátcem pojistného jako za nezaopatřené dítě.

Vyplacení odstupného

Odstupné má pomoci zaměstnanci překlenout období od skončení pracovního poměru do doby, než si bude moci zajistit další zdroj příjmů v situaci, kdy ke skončení zaměstnání nedošlo z vůle zaměstnance.

Zákonný nárok na výši odstupného je kodifikován v ustanovení § 67 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění p.p., a to ve vazbě na délku trvání zaměstnání. Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru v návaznosti na délku trvání pracovního poměru odstupné ve výši nejméně jednonásobku až trojnásobku průměrného výdělku. V těchto případech se jedná o situace, kdy se zaměstnavatel ruší či přemísťuje anebo se zaměstnanec stal nadbytečným.

Je-li obdobným způsobem ukončen pracovní poměr podle § 52 písm. d) zákoníku práce (pracovník nesmí konat práci z důvodu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání), přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.

Z pohledu zdravotního pojištění se v takových případech jedná o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede, a to bez ohledu na počet násobků průměrného výdělku [viz ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb.]. Kdyby zaměstnavatel například zúčtoval zaměstnanci při rozvázání pracovního poměru pro nadbytečnost dle § 52 písm. c) zákoníku práce odstupné na základě interního předpisu třeba ve výši pětinásobku průměrného výdělku, nepodléhá celá částka odstupného odvodu pojistného na zdravotní pojištění.

Naopak, pokud by zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce (zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě způsobilost vykonávat dosavadní práci) plnění jako „odstupné“, nejedná se o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce a jeho výše podléhá povinnosti odvodu pojistného.

Odměna zúčtovaná po skončení zaměstnání

(tj. bývalému zaměstnanci) podléhá odvodu pojistného na zdravotní pojištění. V této souvislosti registrujeme v podstatě jedinou výjimku, kdy se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnuje plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 592/1992 Sb.

Vyměřovacím základem pro odvod pojistného je dosažená výše příjmu (odměny). V tomto případě se nejedná o příjem zaměstnance a minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 4 a 6 zákona č. 592/1992 Sb., nýbrž o odvod pojistného z příjmu zúčtovaného po skončení zaměstnání.

Na měsíc, do kterého je odměna zúčtována, se osoba jako zaměstnanec nepřihlašuje, protože fakticky není zaměstnancem zaměstnavatele, který příjem zúčtoval. To znamená, že na Přehled o platbě pojistného za tento měsíc se k příjmům ostatních zaměstnanců připočtou výše odměny jako vyměřovací základ a příslušné pojistné.

Obdobné podmínky platí i v případě sjednané konkurenční doložky.

U příjmů po skončení zaměstnání by měl zaměstnavatel vždy věnovat zvýšenou pozornost tomu, aby bylo pojistné odvedeno správné zdravotní pojišťovně. Reálně by mohlo dojít k situaci, kdy zaměstnanec změnil po skončení zaměstnání zdravotní pojišťovnu a tato důležitá informace se k zaměstnavateli nemusela dostat.

Předdůchod

Účelem předdůchodu je překlenout v tomto období situaci, která nemusí být pro pojištěnce v pozdějším věku finančně příznivá, například v důsledku ztráty či změny zaměstnání, případně změny zdravotního stavu, kdy může dojít ke snížení příjmů. Předdůchodci mohou přestat dříve pracovat a přitom se vyhnout finančně nevýhodnému krácenému předčasnému starobnímu důchodu. Poživatel předdůchodu může být dále zaměstnán nebo podnikat, aniž by se mu výplata předdůchodu zastavila.

Příjemce předdůchodu je ve zdravotním pojištění osobou, za kterou platí pojistné stát, a to dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. q) zákona č. 48/1997 Sb. To znamená, že tento pojištěnec má ve zdravotním pojištění tímto způsobem řešen svůj pojistný vztah a nemusí (resp. nemůže) být tzv. osobou bez zdanitelných příjmů.

Bude-li poživatel předdůchodu zaměstnán nebo bude podnikat jako OSVČ, nebude pro něj z hlediska placení pojistného povinností dodržet minimální vyměřovací základ ani u zaměstnance [dle § 3 odst. 8 písm. e) zákona č. 592/1992 Sb.], ani u OSVČ [dle § 3a odst. 3 písm. c) stejné právní normy]. Vyměřovacím základem je u zaměstnance skutečně dosažený příjem, pro OSVČ pak mj. neplatí povinnost hradit minimální zálohy – obojí za podmínky, že registrace ve „státní kategorii“ trvá u zaměstnance po celý kalendářní měsíc, u OSVČ po celý kalendářní rok.

Příklad 1

Pojištěnec podnikal při zaměstnání, podnikatelská činnost byla vedlejším zdrojem jeho příjmů. Zaměstnání k 31. 8. 2024 ukončil a rozhodl se ihned čerpat předdůchod, přičemž v podnikání bude pokračovat. Bude mít tato skutečnost vliv na placení pojistného, resp. záloh na pojistné?

Od celého kalendářního měsíce pobírání předdůchodu (kategorie osob, ze které je plátcem pojistného stát), tedy pravděpodobně od září, by měla osoba hradit zálohy na pojistné ve výši vypočtené na základě Přehledu podaného v roce 2024, a to ze skutečně dosaženého daňového základu. To znamená, že tato záloha může být i nižší, než je její minimum roce 2024 v částce 2 968 Kč určené pro ty OSVČ, pro které toto minimum platí. Nová záloha se pak bude platit od kalendářního měsíce roku 2025, ve kterém OSVČ podá Přehled za rok 2024.

Skutečnost, že se osoba stala příjemcem penze z doplňkového penzijního spoření, je povinna oznámit zdravotní pojišťovně nejpozději do 8 dnů prostřednictvím tiskopisu Přihláška a evidenční list pojištěnce.

V době čerpání předdůchodu si můžete vylepšit vaši finanční situaci výkonem zaměstnání nebo podnikatelské činnosti. Jak je výše uvedeno, u každé z těchto aktivit neplatí ve zdravotním pojištění pro zaměstnavatele a OSVČ minimální vyměřovací základ, takže třeba pří nižším příjmu na dohodu o pracovní činnosti nebo na dohodu o provedení práce odvede zaměstnavatel za vás pojistné pouze z částky, kterou vám zúčtuje, tedy bez doplatku do minima. A kdyby váš příjem například na dohodu o pracovní činnosti nedosáhl 4 000 Kč, neodvedl by zaměstnavatel z vašeho příjmu zdravotní pojišťovně žádné pojistné.

Postupy pojištěnce

Každá osoba s trvalým pobytem na území České republiky je ze zákona povinně účastna českého systému veřejného zdravotního pojištění. Pokud není pojištěnec zaměstnán, může si sám platit pojistné jako osoba samostatně výdělečně činná (případně může vyvíjet svoji podnikatelskou činnost v paušálním režimu) nebo osoba bez zdanitelných příjmů. Kromě těchto možností je téměř šest milionů našich občanů registrováno v kategorii osob, za které platí pojistné stát, což znamená, že tyto osoby pojistné neplatí, pokud nejsou výdělečně činné. Není výjimkou ani přípustný souběh vybraných kategorií, třeba evidence na úřadě práce s příjmem do poloviny minimální mzdy v rámci takzvaného nekolidujícího zaměstnání.

Alternativy, kterých lze využít v situaci, kdy skončilo zaměstnání

řešící pojistný vztah neboli pojištění u zdravotní pojišťovny.

1)  Nástup do jiného zaměstnání

Jestliže pojištěnec nastoupí do zaměstnání nejpozději v průběhu kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém zaměstnání skončilo, bude platit pojistné jeho nový zaměstnavatel. Žádný problém nevznikne u zdravotní pojišťovny například v situaci, kdy jedno zaměstnání skončí dne 2. 5. a do dalšího zaměstnání pojištěnec nastoupí třeba 27. 6.

Období mezi jednotlivými zaměstnáními, trvající třeba i několik kalendářních měsíců, lze snadno překlenout například registrací uchazeče o zaměstnání na úřadě práce, anebo také pobíráním nemocenských dávek v důsledku onemocnění v ochranné lhůtě, což jsou ve zdravotním pojištění kategorie osob, za které je plátcem pojistného stát.

2)  Souběh zaměstnání s výkonem samostatné výdělečné činnosti

Při tomto souběhu příjmů převažuje varianta, kdy je zaměstnání hlavním zdrojem příjmů a podnikání pak zdrojem příjmů vedlejších. Kdyby byl pracovní poměr ukončen, může se pokračující samostatná výdělečná činnost stát jediným zdrojem příjmů, ovšem již s povinností placení alespoň minimálních záloh, pokud by podle výsledků samostatné výdělečné činnosti v předcházejícím kalendářním roce nevznikla povinnost hradit zálohy vyšší. Pokud by bylo při daném souběhu zaměstnání ukončeno například dne 23. 4. a samostatná výdělečná činnost by se tak stala jediným zdrojem příjmů pojištěnce, musela by být alespoň minimální záloha zaplacena již za měsíc duben proto, že zaměstnání netrvalo po celý tento kalendářní měsíc. Minimální zálohy nemusejí platit osoby vyjmenované v ustanovení § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., například se jedná o osoby, za které platí pojistné stát.

3)  „Státní pojištěnec“

Žádný problém u zdravotní pojišťovny nevznikne, pokud je pojištěnec u ní průběžně veden jako osoba, za kterou platí pojistné stát, anebo se po skončení zaměstnání touto osobou stane. Například při skončení zaměstnání kdykoli v září postačí vznik „státní kategorie“ kdykoli v říjnu. Všechny osoby, které patří ve zdravotním pojištění do kategorie hrazené státem, naleznete v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., kdy nejpočetnější skupiny představují poživatelé důchodů, nezaopatřené děti, uchazeči o zaměstnání či ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené.

Tyto osoby platí pojistné tehdy, pokud jsou výdělečně činné, tedy jsou zaměstnány nebo podnikají. Zvýhodnění těchto osob spočívá v možnosti placení pojistného stanovenými sazbami ze skutečné výše příjmu v zaměstnání nebo daňového základu v podnikatelské činnosti, tedy bez nutnosti respektovat minimální vyměřovací základ v každé z těchto činností.

4)  Osoba bez zdanitelných příjmů

Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje osoba s trvalým pobytem na území ČR, která:

•    nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti (zaměstnání nebo podnikání ve smyslu právních předpisů platných ve zdravotním pojištění) a 

•    není osobou, za kterou platí pojistné stát a ani

•    není vyňata z českého systému veřejného zdravotního pojištění, zpravidla nejčastěji buď z důvodu výkonu výdělečné činnosti v jiném státě podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009 nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu v cizině (obojí viz dále).

Pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná, nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů. Do této specifické kategorie bude patřit například i pojištěnec, který má pouze příjmy z kapitálového majetku, z nájmu u nemovitosti nezapsané v obchodním majetku anebo vykazuje ostatní příjmy podle zákona o daních z příjmů, tedy má příjmy vycházející z ustanovení § 8 až 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p.p.

Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, výše pojistného činí 13,5 % z aktuální výše minimální mzdy. To znamená, že měsíční platba pojistného osobou bez zdanitelných příjmů představuje v roce 2024 částku 2 552 Kč.

5)  Výkon výdělečné činnosti v zahraničí

V důsledku skončení zaměstnání se může pojištěnec rozhodnout i pro práci v zahraničí, přičemž bude důležité, ve které zemi chce pracovat, eventuálně podnikat.

a)  zaměstnání nebo samostatná výdělečná činnost podle koordinačních nařízení Evropské unie

Pokud má český občan v úmyslu vycestovat za účelem získání zaměstnání nebo podnikání do některého z členských států EU, případně do Norska, na Island, do Lichtenštejnska, do Švýcarska nebo také do Spojeného království, postupuje se podle koordinačních nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009. Českým pojištěncem je do okamžiku, kdy práci v této zemi získá. V případě potřeby může do doby získání zaměstnání (zahájení podnikání) čerpat zdravotní péči v této zemi na základě Evropského průkazu zdravotního pojištění (European Health Insurance Card – EHIC), vystaveného mu českou zdravotní pojišťovnou.

Jakmile začne český pojištěnec vykonávat v daném státě výdělečnou činnost, podléhá právním předpisům (všem systémům sociálního zabezpečení) příslušného státu. Stává se pojištěncem státu, ve kterém pracuje a je mu vystaven místní doklad o nároku na zdravotní péči. V této souvislosti přestává být českým pojištěncem a ztrácí nárok na zdravotní péči z titulu EHIC, vystaveného českou zdravotní pojišťovnou. Zahájení výkonu výdělečné činnosti v příslušném státě je český občan povinen oznámit v zákonné osmidenní lhůtě své dosavadní české zdravotní pojišťovně a současně vrací vystavený EHIC.

Po ukončení výdělečné činnosti v tomto státě oznamuje český občan své české zdravotní pojišťovně, že již opět podléhá českým právním předpisům, platným v oblasti zdravotního pojištění.

b)  práce v ostatních, tzv. třetích zemích

Občan se může rozhodnout pro práci ve státech, které nejsou uvedeny v písmenu a) a ani nespadají do režimu dvoustranných mezistátních smluv o sociálním zabezpečení (takové smlouvy byly v minulosti uzavřeny například s Tureckem, USA, Sýrií, Albánií nebo s Bosnou a Hercegovinou). V této situaci si může zvolit jednu z těchto variant řešení pojistného vztahu – buď využije možnosti dlouhodobého pobytu v zahraničí (viz dále), kdy se musí jednat o nepřetržitý pobyt delší šesti měsíců, anebo si bude platit pojistné jako již zmíněná osoba bez zdanitelných příjmů.

6)  Dlouhodobý pobyt v cizině

Pokud si pojištěnec vyřídí na zdravotní pojišťovně tzv. dlouhodobý pobyt v cizině podle § 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., musí být splněny tyto tři podmínky:

1. nepřetržitý pobyt v cizině trvá déle než šest měsíců,

2. zdravotní pojištění v cizině trvá po celou dobu pobytu v cizině,

3. písemné prohlášení o ukončení platby pojistného bylo doručeno zdravotní pojišťovně před dnem ukončení platby pojistného.

Osoba, splňující uvedené podmínky, vyplní před odjezdem u zdravotní pojišťovny formulář Prohlášení o dlouhodobém pobytu pojištěnce v cizině, čímž je vyňata ze zdravotního pojištění v České republice a současně je povinna odevzdat před odjezdem průkaz zdravotní pojišťovny. Současně však tato osoba nemá po uvedenou dobu nárok na poskytování hrazených služeb českým systémem veřejného zdravotního pojištění.

Povinností navrátivší se osoby je dodatečně doložit zdravotní pojišťovně uzavřené zdravotní pojištění v cizině a jeho délku. Tato povinnost je přímo zásadní, neboť pokud pojištěnec nepředloží příslušné zdravotní pojišťovně doklad o uzavřeném zdravotním pojištění v cizině a jeho délce, je povinen doplatit zpětně pojistné tak, jako by k odhlášení nedošlo; penále se v takovém případě nevymáhá.

ZÁKON č. 592/1992 Sb.,
o pojistném
na veřejné zdravotní pojištění

§ 3a

(1) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné je 50 % daňového základu; daňovým základem se pro účely tohoto zákona rozumí dílčí základ daně z příjmů ze samostatné činnosti podle zákona o daních z příjmů, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odvést pojistné z vyměřovacího základu podle odstavce 1. Je-li vyměřovací základ podle odstavce 1 nižší než minimální vyměřovací základ, je osoba samostatně výdě¬lečně činná povinna odvést pojistné z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak. Minimálním vyměřovacím základem se rozumí dvanáctinásobek 50 % průměrné mzdy; za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu s tím, že vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

(3) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu

a)  uvedenou v § 3 odst. 8 písm. a) až c),

b)  která současně vedle samostatné výdělečné činnosti je zaměstnancem a odvádí pojistné z tohoto zaměstnání vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance,

c)  za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřova¬cím základem u těchto osob je 50 % daňového základu.

(4) Minimální vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné se sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná

a)  nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost po celé rozhodné období,

b)  měla nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství jako osoba samostatně výdělečně činná,

c)  se stala osobou uvedenou v odstavci 3,

pokud tyto skutečnosti trvaly po celý kalendářní měsíc.

(5) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani pro zvolené ...