Skončení zaměstnání z pohledu ZP

Které odstupné nepodléhá povinnosti odvodu pojistného na zdravotní pojištění? Musí zaměstnavatel u příjmu zúčtovaného bývalému zaměstnanci po skončení zaměstnání věnovat pozornost tomu, u které zdravotní pojišťovny je osoba aktuálně pojištěna? Kdy se pojištěnec stává ve zdravotním pojištění osobou bez zdanitelných příjmů?

Pro plnění povinností zaměstnavatelem je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem tehdy, pokud jí plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p.p. (dále jen „ZDP“). Zaměstnání ve zdravotním pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP, mimo výjimek daných zákonem. Tyto výjimky, tedy osoby nepovažované ve zdravotním pojištění za zaměstnance, jsou taxativním výčtem uvedeny v ustanovení § 5 písm. a) v bodech 1. – 7. zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Osoba není ve zdravotním pojištění zaměstnancem

Zaměstnavatel neplní (případně přestává plnit) zákonné povinnosti ve zdravotním pojištění například tehdy, pokud se jedná o:

1)  dohodu o pracovní činnosti (více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele) při příjmu nižším než 4 000 Kč,

2)  člena družstva, který bez pracovněprávního vztahu k družstvu vykonává pro družstvo práci (i funkci), je za tuto práci družstvem odměňován, a nedosáhl příjmu 4 000 Kč,

3)  dohodu o provedení práce (více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) při příjmu maximálně 10 000 Kč – od 1. 7. 2024 platí u těchto dohod nové podmínky.

Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Naproti tomu výše příjmu nehraje roli v případě sjednané pracovní smlouvy, kdy odvodu pojistného podléhá každá částka zúčtovaného příjmu, tedy například i nižší než 4 000 Kč, případně i s potřebou dodržet minimum platné pro zaměstnance a zaměstnavatele. Ve zdravotním pojištění se nepracuje s pojmem zaměstnání malého rozsahu.

V přímé návaznosti na skončení zaměstnání jsou v souvislostech zdravotního pojištění řešeny například tyto situace.

Odstupné – plnění nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance

Odstupné jako forma kompenzace za rozvázání pracovního poměru přísluší ze zákona zaměstnanci pouze v případech rozvázání pracovního poměru dohodou nebo výpovědí z organizačních důvodů [§ 52 písm. a) až c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění p.p. – dále jen „ZP“] nebo ze zdravotních důvodů [§ 52 písm. d) ZP]. Odstupné se zaměstnanci obvykle vyplácí v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru, pokud se strany nedohodnou jinak.

Zákonný nárok na výši odstupného je zakotven v ustanovení § 67 odst. 1 a 2 ZP. Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) ZP nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru v návaznosti na délku trvání pracovního poměru odstupné ve výši nejméně jednonásobku až trojnásobku průměrného výdělku. V těchto případech se jedná o tzv. organizační důvody, kdy se zaměstnavatel ruší či přemísťuje anebo se zaměstnanec stal nadbytečným.

Je-li obdobným způsobem ukončen pracovní poměr podle § 52 písm. d) ZP (pracovník nesmí konat práci z důvodu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání), přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.

V takových případech se jedná o odstupné, na které vznikl nárok podle ZP, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede, a to bez ohledu na počet násobků průměrného výdělku [viz ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., ve znění p.p.]. Kdyby zaměstnavatel například dle kolektivní smlouvy zúčtoval zaměstnanci při rozvázání pracovního poměru pro nadbytečnost podle § 52 písm. c) ZP odstupné třeba ve výši pětinásobku průměrného výdělku, nepodléhá celá zúčtovaná částka odstupného odvodu pojistného na zdravotní pojištění.

Naopak, pokud by zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru plnění jako „odstupné“ podle § 52 písm. e) ZP (mimopracovní důvod – zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě způsobilost vykonávat dosavadní práci), nejedná se o odstupné, na které vznikl nárok podle ZP a jeho výše podléhá povinnosti placení pojistného.

Přečerpaná dovolená

Právní úprava zdravotního pojištění o způsobu řešení a postupu zaměstnavatele při přečerpané dovolené nehovoří, proto je zapotřebí vycházet z výkladového stanoviska. V této souvislosti se vychází z postupu, podle kterého se pro stanovení vyměřovacího základu včetně výpočtu výše pojistného za rozhodné období kalendářního měsíce nahlíží na období přečerpané dovolené jako na neplacené volno.

Příklad 1

Zaměstnanec končí po dohodě pracovní poměr k 30. 6. 2024, přičemž přečerpal zákonný nárok na dovolenou, za kterou byla zúčtována náhrada mzdy 14 200 Kč. Hrubý příjem za červen činí 36 000 Kč.

Přečerpaná dovolená se vykazuje jako neplacené volno, z tohoto důvodu se(od 1. 1. 2015) již nenavyšuje vyměřovací základ zaměstnance. Při výpočtu výše pojistného za měsíc červen zaměstnavatel tak odúčtuje náhradu mzdy 14 200 Kč a odvede pojistné z vyměřovacího základu 21 800 Kč.

Kdyby byl výsledný příjem nižší než 18 900Kč (minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance v roce 2024), provedl by zaměstnavatel za červen dopočet a doplatek pojistného do minima 18 900 Kč. 

Odměna po skončení zaměstnání

Je pravdou, že v případě odměny zúčtované po skončení zaměstnání může dojít k tomu, že v měsíci, do kterého je odměna zúčtována, je bývalý zaměstnanec již pojištěn u jiné zdravotní pojišťovny, než u které byl pojištěn v době, kdy zaměstnání trvalo. Z tohoto důvodu by si měl zaměstnavatel vždy prověřit, zda bývalý zaměstnanec nezměnil zdravotní pojišťovnu, protože taková informace se k zaměstnavateli nemusela dostat. I v případě placení pojistného z příjmu zúčtovaného po skončení zaměstnání se vychází ze zásady, že pojistné se odvádí ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je tato osoba pojištěna v měsíci, do kterého je odměna zúčtována. Tento postup platí i v případě plnění z titulu konkurenční doložky (viz dále). Zdravotní pojišťovnu lze standardně změnit jednou za dvanáct měsíců buď k 1. 7. nebo k 1. 1. kalendářního roku.

U příjmů (odměn) po skončení zaměstnání vycházejí zaměstnavatelé především z těchto zásad:

•    pojistné se odvádí. V této souvislosti registrujeme v podstatě jedinou výjimku, kdy se do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnuje plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 592/1992 Sb.;

•    vyměřovacím základem pro odvod pojistného je dosažená výše příjmu (odměny). V tomto případě se nejedná o příjem zaměstnance a minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 4 a 6 zákona č. 592/1992 Sb., nýbrž o příjem zúčtovaný po skončení zaměstnání. Osoba již není zaměstnancem, takže v případě odměny nižší než minimální mzda není důvod k dopočtu. Kromě toho pojištěnec už má, resp. by měl mít, zajištěné zdravotní pojištění jiným způsobem.

Na měsíc, do kterého je odměna zúčtována, se osoba jako zaměstnanec nepřihlašuje, protože fakticky není zaměstnancem zaměstnavatele, který příjem zúčtoval. To znamená, že na Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele za tento měsíc se k příjmům ostatních zaměstnanců připočtou jen výše odměny jakožto vyměřovací základ a příslušné pojistné.

Institut konkurenční doložky
slouží k ochraně oprávněných zájmů zaměstnavatele

za podmínek definovaných v § 310 ZP. Sjednáním konkurenční doložky se tak zaměstnavatel snaží chránit své know-how před jeho možným zneužitím ze strany potenciální konkurence, které mu může vzniknout prostřednictvím jeho bývalých zaměstnanců. Konkurenční doložku lze uzavřít, jestliže je možné od zaměstnance spravedlivě požadovat, aby se zdržel výkonu výdělečné činnosti, která by měla soutěžní povahu vůči zaměstnavateli nebo by byla shodná s předmětem jeho činnosti, nebo kdyby využití poznatků zaměstnance konkurencí mohlo závažným způsobem ztížit zaměstnavateli jeho činnost.

Byla-li sjednána konkurenční doložka, pak se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu jednoho roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. Součástí konkurenční doložky je závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku. Peněžité vyrovnání je splatné pozadu za měsíční období, pokud se smluvní strany nedohodnou na jiné době splatnosti. Dohodnout lze například i úhradu všech peněžitých vyrovnání za všechny měsíce najednou.

Konkurenční doložku lze dojednat již při vzniku nebo ještě před vznikem pracovního poměru. Konkurenční doložka může být sjednána současně se zkušební dobou nebo ve zkušební době. Musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Ujednání o konkurenční doložce se může stát součástí pracovní smlouvy, ale lze ji sjednat i v samostatné smlouvě.

S pedagogickými pracovníky škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí a dobrovolným svazkem obcí, jehož předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti školství, a pedagogickými pracovníky v zařízeních sociálních služeb, jakož i s úředníky územních samosprávných celků nelze konkurenční doložku sjednat.

Plnění formou konkurenční doložky má povahu příjmu zúčtovaného zaměstnavatelem bývalému zaměstnanci, tedy po skončení zaměstnání a podle § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. podléhá odvodu pojistného na zdravotní pojištění. Příjemce tohoto plnění však nemá po dobu jeho vyplácení řešené zdravotní pojištění, takže i v této situaci musí postupovat podle podmínek uvedených v následujícím bodě.

Skončení zaměstnání a řešení
pojistného vztahu

Pojištěnci, kteří v důsledku ukončení zaměstnání přestali být (v tomto případě konkrétně z hlediska zdravotního pojištění) zaměstnanci, mají podle právních předpisů platných ve zdravotním pojištění bezproblémově řešen svůj pojistný vztah ještě v tom měsíci, ve kterém došlo k rozvázání pracovního poměru (zániku účasti na zdravotním pojištění). Jestliže byl pracovněprávní vztah ukončen například k datu 14. 3., má pojištěnec za této situace ve zdravotním pojištění „vyřešen“ měsíc březen, za období 15. 3. – 31. 3. není povinen platit žádné pojistné a ani oznamovat vzniklou skutečnost zdravotní pojišťovně. Nicméně od 1. 4. se již musí začít zajímat o to, aby byl v rámci měsíce dubna (a samozřejmě i měsíců následujících) registrován u zdravotní pojišťovny alespoň jeden kalendářní den v některé z těchto tří kategorií:

•    zaměstnanec v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb.,

•    osoba samostatně výdělečně činná,

•    osoba, za kterou platí pojistné stát.

Pokud pojištěnec v průběhu měsíce dubna nenastoupí do zaměstnání nebo nezačne podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná, může být veden u zdravotní pojišťovny jako „státní pojištěnec“ (například uchazeč o zaměstnání nebo poživatel některého z důchodů). Jestliže by však nebyl v rámci celého kalendářního měsíce dubna ani jeden den evidován u zdravotní pojišťovny v některé ze tří výše uvedených kategorií, musel by se (v zákonné osmidenní lhůtě) přihlásit k placení pojistného jako tzv. osoba bez zdanitelných příjmů a platit pojistné, což je v roce 2024 měsíčně částka 2 552 Kč.

Další možností řešení pojistného vztahu je vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, nejčastěji buď:

a)  výkonem výdělečné činnosti v některém ze států Evropské unie, případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku, ve Švýcarsku, případně ve Spojeném království ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a prováděcího Nařízení č. 987/2009 nebo

b)  z titulu dlouhodobého pobytu v cizině, kdy se musí jednat o nepřetržitý pobyt delší šesti měsíců.

Po návratu však musí pojištěnec průkazně dokladovat zdravotní pojišťovně dobu pojištění, zaměstnání nebo bydlení v cizině tak, aby po něm nemohlo být požadováno doplacení pohledávek za dobu pojištěním v zahraničí nepokrytou.

Řešením pojistného vztahu ve zdravotním pojištění je od 1. 1. 2021 i výkon činnosti OSVČ v paušálním režimu, aktuálně v některém ze tří pásem.