Služební poměr
na dobu určitou a neurčitou

Služební poměr lze rozlišovat podle § 20 ZSS podle doby jeho trvání na služební poměr na dobu neurčitou a na služební poměr na dobu určitou. Jaká jsou aktuálně platná pravidla?

Služební poměr na dobu určitou končí uplynutím této doby, neskončí-li dříve v případech stanovených zákonem o státní službě. Doba trvání služebního poměru na dobu určitou může být ve smyslu rozsudku NS 21 Cd 1990/­2000 a NS 21 Cdo 512/­2001 stanovena konkrétním časovým údajem (pevným datem), časovým obdobím, dobou trvání určitých činností, popřípadě účelem a povahou činností, které má státní zaměstnanec vykonávat, nebo jinou, konkrétním časovým údajem neohraničenou, ale objektivně zjistitelnou, skutečností.

Příklad

Například dobu trvání služebního poměru na dobu určitou státního zaměstnance „zastupujícího“ nepřítomnou státní zaměstnankyni čerpající mateřskou a poté rodičovskou dovolenou, lze stanovit jako dobu čerpání mateřské, resp. rodičovské dovolené, resp. neplaceného služebního volna „zastupované“ státní zaměstnankyně nebo jako dobu, po kterou je třeba podle § 21 odst. 2 ZSS nahradit dočasně nepřítomnou státní zaměstnankyni.

Údaj o době trvání služebního poměru, resp. o tom, zda státní služba bude vykonávána ve služebním poměru na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, v případě služebního poměru na dobu určitou údaj o době jeho trvání je jednou z náležitostí rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, resp. rozhodnutí o zařazení na služební místo a rozhodnutí o jmenování na služební místo představeného.

SLUŽEBNÍ POMĚR NA DOBU NEURČITOU preferuje zákon o státní službě. Pokud jde o dosavadní zaměstnance ve služebních úřadech, dosavadním vedoucím správních úřadů vznikl dnem vyhlášení zákona o státní službě (6. listopadu 2014) dle § 207 ZSS ve spojení s § 186 ZSS služební poměr na dobu neurčitou. To platí obdobně i o dosavadních vedoucích zaměstnancích ve správních úřadech vykonávajících činnosti obdobné činnostem podle § 5 ZSS, kterým vznikl dle § 188 ZSS služební poměr na dobu neurčitou dnem nabytí účinnosti první systemizace a první systemizace pracovních míst (1. července 2015).

Dosavadním zaměstnancům ve správních úřadech, kteří byli v pracovním poměru na dobu neurčitou, splňovali všechny podmínky a předpoklady pro přijetí do služebního poměru včetně tzv. požadavku praxe podle § 190 odst. 1 písm. d) ZSS, vznikl služební poměr na dobu neurčitou dnem uvedeným v rozhodnutí o jejich žádosti o přijetí do služebního poměru.

Služební poměr na dobu neurčitou vznikl i dosavadním zaměstnancům ve správních úřadech, kteří byli ke dni 31. srpna 2015 v pracovním poměru na dobu neurčitou, splňovali všechny podmínky a předpoklady pro přijetí do služebního poměru s výjimkou předpokladu vzdělání stanoveného zákonem o státní službě, pokud buď do 31. srpna 2017 písemně požádali o přijetí a v den podání žádosti o přijetí do služebního poměru splňovali všechny podmínky a předpoklady (s výjimkou předpokladu vzdělání stanoveného zákonem o státní službě) pro přijetí do služebního poměru stanovené v § 190 odst. 2 ZSS včetně podmínky nejméně 50 let věku a podmínky nejméně 20 let praxe ve výkonu činností podle § 5 ZSS nebo činností obdobných ve správních úřadech, v obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, krajských úřadech, institucích Evropské unie nebo mezinárodních organizacích, nebo pokud do 31. srpna 2021 písemně požádali o přijetí do služebního poměru a v den podání žádosti o přijetí do služebního poměru splňovali všechny podmínky a předpoklady (včetně předpokladu vzdělání stanoveného zákonem o státní službě) pro přijetí do služebního poměru stanovené v § 190a odst. 3 ZSS.

Služební poměr na dobu neurčitou vznikne i osobám v pracovním poměru na dobu určitou podle pracovněprávních předpisů nesplňujícím vzdělání stanovené pro služební místo, avšak dosahujícím aspoň středního vzdělání s maturitní zkouškou, kterými byla obsazena volná služební místa s výjimkou služebních míst představených zařazená v 10. a vyšší platové třídě, jež se na základě výběrového řízení opakovaně nepodařilo obsadit osobou ve služebním poměru splňující stanovené předpoklady a požadavky, a to po doplnění vzdělání stanoveného pro služební místo za předpokladu, že tyto osoby úspěšně vykonaly úřednickou zkoušku.

SLUŽEBNÍ POMĚR NA DOBU URČITOU podle § 191 a § 192 ZSS. Při zavádění zákona o státní službě „do života“ vznikaly budoucím státním zaměstnancům služební poměry na dobu určitou. Služební poměr na dobu určitou s trváním do 30. června 2017 vznikl podle § 191 ZSS dosavadním zaměstnancům ve služebních úřadech, kteří byli v pracovním poměru na dobu neurčitou a splňovali všechny podmínky a požadavky pro přijetí do služebního poměru s výjimkou tzv. požadavku praxe podle § 190 odst. 1 písm. d) ZSS. Doba určitá, na kterou byli přijati do služebního poměru, byla zároveň lhůtou pro splnění povinnosti úspěšného vykonání obecné části úřednické zkoušky.

Po úspěšném vykonání obecné části úřednické zkoušky měli tito státní zaměstnanci nárok na přijetí do služebního poměru na dobu neurčitou, resp. na změnu doby trvání služebního poměru na dobu neurčitou podle § 191 odst. 5 ZSS.

Dále pak také služební poměr na dobu určitou s trváním do doby, na kterou byl sjednán pracovní poměr, vznikl podle § 192 ZSS dosavadním zaměstnancům ve služebních úřadech, kteří byli v pracovním poměru na dobu určitou a splňovali všechny podmínky a předpoklady pro přijetí do služebního poměru. Služební poměr skončil, resp. skončí nejpozději uplynutím doby uvedené v rozhodnutí o přijetí do pracovního poměru.

Služební poměr na dobu určitou osoby, která dosud úspěšně nevykonala úřednickou zkoušku

Až do 31. prosince 2024 platilo podle § 21 odst. 2 věty první ZSS, že se do služebního poměru na dobu určitou vždy přijme osoba, která dosud úspěšně nevykonala úřednickou zkoušku (tj. obecnou a všechny zvláštní části úřednické zkoušky, je-li na služebním místě státní služba vykonávána ve více oborech státní služby). Tato osoba byla přijata dle § 29 odst. 1 ZSS do služebního poměru trváním 12 měsíců, nebyla-li v oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení volného služebního místa uvedena doba kratší. Služební zákon tedy neumožňoval přijetí osoby, která dosud úspěšně nevykonala úřednickou zkoušku (tj. obecnou a všechny zvláštní části), do služebního poměru na dobu neurčitou.

Novela služebního zákona provedená zákonem č. 448/­2024 Sb. s účinností od 1. ledna 2025 však toto změnila. Nově jsou všichni státní zaměstnanci přijímáni do služebního poměru na dobu neurčitou, resp. na dobu, která byla uvedena v oznámení o vyhlášení výběrového řízení, s tím, že mají povinnost vykonat úřednickou zkoušku, a to do 9 měsíců ode dne vzniku služebního poměru, jedná-li se o obecnou část úřednické zkoušky, a do 18 měsíců ode dne vzniku služebního poměru, jedná-li se o zvláštní část úřednické zkoušky, a to pro všechny obory služby stanovené pro dotčené služební místo.

Vzhledem k tomu, že nová úprava změnila pravidla pro přijetí zaměstnance do služebního poměru a že nově bude státní zaměstnanec, který dosud nevykonal úřednickou zkoušku, přijímán do služebního poměru od počátku na dobu neurčitou, resp. na dobu určitou uvedenou v oznámení o vyhlášení výběrového řízení, byla věta první § 21 odst. 2 SS zcela vypuštěna.

Od 1. ledna 2025 se tedy již neuzavírá služební poměr na dobu určitou s osobou, která dosud nevykonala úspěšně úřednickou zkoušku.

Služební poměr na dobu určitou osoby, která nahrazuje dočasně nepřítomného zaměstnance

Podle § 21 odst. 2 ZSS se do služebního poměru na dobu určitou přijme osoba, je-li třeba jejím prostřednictvím nahradit dočasně nepřítomného zaměstnance (například delší dočasná pracovní neschopnost, resp. neschopnost k výkonu státní služby, delší pracovní, resp. služební volno).

Zvláštním ustanovením k obecnému ustanovení § 21 odst. 2 ZSS je § 70 odst. 2 ZSS, podle kterého lze na služební místo státního zaměstnance uvedeného v § 70 odst. 1 ZSS zařadit nebo jmenovat jiného státního zaměstnance jen na dobu určitou, která nesmí být delší než doba, po kterou trvá změna služebního poměru podle § 70 odst. 1 ZSS. Do služebního poměru na dobu určitou se na základě spojení těchto ustanovení tedy přijme osoba, je-li třeba jejím prostřednictvím nahradit dočasně nepřítomného státního zaměstnance, který byl přeložen podle § 47 ZSS, zproštěn výkonu služby podle § 48 ZSS, nebo vyslán do mezinárodní organizace podle § 67a ZSS nebo kterému byl přerušen výkon služby podle § 69 ZSS. To vše obdobně platí pro zařazení mimo výkon služby pro pozastavení služby z důvodu výkonu vojenského cvičení nebo mimořádné služby nebo výkonu funkce poslance, senátora, poslance evropského parlamentu, člena vlád, náměstka člena vlády nebo uvolněného člena zastupitelstva. Až do konce loňského roku to platilo i v případě, kdy státní zaměstnankyně (zaměstnanec) byla zařazena mimo výkon služby z důvodu mateřské či rodičovské dovolené.

Výše uvedená novela zákona o státní službě zrušila právní úpravu § 63 ZSS (zařazení mimo výkon služby z důvodu mateřské nebo rodičovské dovolené), v § 64 ZSS (zařazení mimo výkon služby pro výkon funkce v odborové organizaci) a § 65 ZSS (zařazení mimo výkon služby pro pozastavení služby), které nebyly řazeny mezi změny služebního poměru, ale u kterých musel služební orgán rozhodnout o zařazení mimo výkon služby.

Nově bude k těmto institutům přistupováno jako k překážkám ve službě na straně státního zaměstnance. Nová právní úprava má být přiblížením k úpravě v zákoníku práce.

Obecně platí, že služební poměr nahrazujícího státního zaměstnance skončí nejpozději odpadnutím důvodu, resp. potřeby nahradit dočasně nepřítomného zaměstnance (např. ukončení dočasné pracovní neschopnosti, resp. neschopnosti k výkonu státní služby, ukončení neplaceného pracovního, resp. služebního volna, odpadnutím důvodu výše uvedených změn služebního poměru), pro kterou byla tato osoba přijata do služebního poměru (důvod, resp. doba trvání služebního poměru je uvedena v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru).

Skončí-li pracovní, resp. služební poměr nahrazovaného zaměstnance nebo přechází-li nahrazovaný státní zaměstnanec na jiné služební místo, důvod, resp. potřeba ho nahradit, odpadá (následkem toho je den skončení služebního poměru nahrazujícího shodný se dnem skončení pracovního, resp. služebního poměru nahrazovaného nebo se dnem přechodu nahrazovaného na jiné služební místo) a služební místo se dnem skončení pracovního, resp. služebního poměru nahrazovaného zaměstnance nebo dnem přechodu na jiné služební místo stává volným služebním místem, jež je třeba obsadit postupem podle služebního zákona (zrušením služebního místa nahrazovaného služební poměr nahrazujícího skončí jen, je-li tento důvod uveden v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru). Dosud se nejednalo o volné služební místo, nýbrž o služební místo obsazené nahrazovaným zaměstnancem, který byl dočasně nepřítomen.

K možnosti zmírnění následků způsobených současným okamžitým skončením služebního poměru dosud nahrazujícího státního zaměstnance lze uvést, že za předpokladu, že služební místo nelze obsadit postupem podle § 24 odst. 5 ZSS a je-li vážně ohrožen řádný výkon působnosti služebního úřadu, může podle § 178 odst. 4 ZSS služební orgán obsadit toto služební místo, za podmínky, že se nejedná o služební místo představeného, osobou v pracovním poměru na dobu určitou podle pracovněprávních předpisů, a to s trváním do doby, než bude toto místo obsazeno státním zaměstnancem postupem podle § 21 odst. 1 nebo 5 ZSS, nejdéle však na 6 měsíců.

To znamená, že dosud nahrazující státní zaměstnanec, jehož služební poměr skončil se skončením pracovního, resp. služebního poměru nahrazovaného zaměstnance, může toto služební místo při splnění zákonných podmínek znovu obsadit jako zaměstnanec v pracovním poměru na dobu určitou, nejdéle však na 6 měsíců, avšak pouze za předpokladu, že toto služební místo není vhodné pro jiného státního zaměstnance zařazeného mimo výkon služby z organizačních důvodů, který by na něj měl být v takovém případě přednostně převeden podle § 61 ZSS nebo zařazen podle § 70 odst. 3 ZSS. Právě uvedené platilo i v případě státních zaměstnanců přijatých do služebního poměru na dobu určitou podle § 192 ZSS, s nimiž byl před vznikem služebního poměru sjednán pracovní poměr za účelem nahrazení dočasně nepřítomného zaměstnance.

Služební poměr podle nařízení vlády č. 137/­2015 Sb.

Další případy, ve kterých lze přijmout osobu do služebního poměru na dobu určitou, stanoví podle § 21 odst. 3 ZSS vláda nařízením. Je legislativní zvláštností, že nařízení vlády č. 137/­2015 Sb. v dalších případech, ve kterých lze přijmout osobu do služebního poměru na dobu určitou, nebylo vydáno na základě zmocňovacího ustanovení v § 21 odst. 3 ZSS, ale na základě generální zmocňovací klauzule v čl. 78 Ústavy (zřejmě z důvodu svého obsahu, který překračuje zmocnění obsažené v zákoně o státní službě a blíží se spíše zákonné úpravě).

a)  Služební poměr na dobu určitou z důvodu splnění časově omezeného úkolu

Podle § 2 odst. písm. a) nařízení vlády č. 137/­2015 Sb. lze osobu přijmout do služebního poměru na dobu určitou, je-li třeba jejím prostřednictvím zajistit splnění časově omezeného úkolu služebního úřadu, nejdéle však na 7 let. Zároveň lze prodlužovat tento služební poměr nejdéle o dobu, o níž byla prodloužena doba, po kterou je třeba zajistit plnění časově omezeného úkolu služebního úřadu, a to se souhlasem státního zaměstnance.

Podle původní úpravy nařízení vlády č. 137/­2015 Sb. byly do služebního poměru na dobu určitou přijímány osoby nejdéle na dobu 3 let s možností nejvýše dvojího opakování, tedy celkově maximálně na dobu 9 let, přičemž nařízení vlády č. 137/­2015 Sb. stanovilo i další omezení spočívající v tom, že pro přijetí do dalšího služebního poměru na dobu určitou musela od skončení předchozího služebního poměru na dobu určitou uplynout doba 3 let. Původní úprava byla změněna, neboť neodpovídala potřebám služebních úřadů, a to zejména služebních úřadů, v nichž dochází k zařazování či jmenování státních zaměstnanců na služební místa hrazená z evropských strukturálních, investičních a obdobných fondů (služební místa financovaná z evropských fondů). Služební místa financovaná z evropských fondů jsou nejčastěji obsazována v návaznosti na jednotlivá programová období pro čerpání prostředků z evropských fondů, přičemž doba trvání jednoho programového období je 7 let.

Služební poměr na dobu určitou podle § 2 písm. a) nařízení vlády č. 137/­2015 Sb. skončí uplynutím doby uvedené v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, nebo uplynutím doby uvedené v rozhodnutí o prodloužení služebního poměru.

b)  Služební poměr na dobu určitou k zajištění úkolů za zaměstnance, kterému byla povolena kratší služební doba

Podle § 2 písm. b) nařízení vlády č. 137/­2015 Sb. lze osobu přijmout do služebního poměru na dobu určitou, je-li třeba jejím prostřednictvím zajistit plnění úkolů za státního zaměstnance, kterému byla povolena kratší služební doba, nejdéle však na dobu, na jakou byla státnímu zaměstnanci povolena kratší služební doba. V § 2 písm. a) nařízení vlády č. 137/­2015 Sb. je uvedeno slovní spojení „povolení zkrácení služební doby“, jde však, obdobně jako u § 68 ZSS o legislativní nepřesnost, neboť institut zkrácení služební doby jako institut obdobný zkrácení pracovní doby ve smyslu § 79 odst. 3 ZP v podmínkách státní služby není aplikovatelný.

Postup podle § 2 písm. b) nařízení vlády č. 137/­2015 Sb. je tedy možný dle služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu, kterým se stanoví pravidla předkládání systemizace služebních a pracovních míst, jejich změn, úprav a aktualizací a návrhů organizační struktury a jejich změn ve služebním úřadu, zřízením tzv. doplňkového služebního místa. Jde o úpravu systemizace služebního úřadu, pokud služební orgán zkrátí na systemizovaném služebním místě (základní služební místo) úvazek a současně navýší počet služebních míst o místo s úvazkem doplňujícím základní služební místo doplňkové služební místo, přičemž úvazky na těchto služebních místech vytvoří v součtu plný úvazek. Služební orgán je povinen zřídit doplňkové služební místo pouze po dobu, na jakou byla státnímu zaměstnanci na základním služebním místě povolena kratší služební doba. Základní a doplňkové služební místo musí být klasifikováno stejnou platovou třídou a stejnými obory služby, zařazeno ve stejném organizačním útvaru a charakterizováno stejnými ostatními organizačními atributy, s výjimkou úvazku a rozdělení hrazení úvazku. Dále platí, že k jednomu základnímu služebnímu místu lze zřídit pouze jedno doplňkové místo a že doplňkové služební místo nelze zřídit u služebního místa představeného.

Služební poměr na dobu určitou podle § 2 písm. b) nařízení vlády č. 137/­2015 Sb. skončí uplynutím doby uvedené v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru (tj. doby, na jakou byla státnímu zaměstnanci na základním služebním místě povolena kratší služební doba) nebo současně se skončením služebního poměru státního zaměstnance, kterému byla povolena kratší služební doba, nebo současně s jeho přechodem na jiné služební místo.

c)  Služební poměr na dobu určitou z důvodu služby v zahraničí

Podle § 2 písm. c) nařízení vlády č. 137/­2015 Sb. lze osobu přijmout do služebního poměru na dobu určitou, bude-li tato osoba vyslána k výkonu zahraniční služby podle § 67 ZSS, nejdéle však na 5 let. Zároveň lze prodlužovat tento služební poměr, nejdéle však celkem o 5 let, a to se souhlasem státního zaměstnance.

Jedná se o obdobnou úpravu, kterou se podle nařízení vlády č. 227/­2010 Sb., o odchylné úpravě pracovního poměru zaměstnanců s pravidelným pracovištěm v zahraničí, řídil pracovní poměr zaměstnanců vyslaných k výkonu práce v zahraničí před nabytím účinnosti zákona o státní službě. Služební poměr na dobu určitou podle § 2 písm. c) nařízení vlády č. 137/­2015 Sb. skončí uplynutím doby uvedené v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, nebo uplynutím doby uvedené v rozhodnutí o prodloužení služebního poměru.

Přijetím zákona č. 150/­2017 Sb., o zahraniční službě a o změně některých zákonů (zákon o zahraniční službě) došlo ke změně terminologie užité v zákoně o státní službě (nově upravuje nikoli výkon zahraniční služby, nýbrž výkon služby v zahraničí). V nařízení vlády č. 137/­2015 Sb. dosud nebyly provedeny příslušné legislativní změny, i nadále tedy upravuje přijetí do služebního poměru na dobu určitou v souvislosti s výkonem „zahraniční služby“, avšak je třeba je aplikovat na službu v zahraničí podle zákona o státní službě.

JUDr. Eva Dandová

§ 79 zákona č. 262/2006 Sb.

Stanovená týdenní pracovní doba

(1) Délka stanovené týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně.

(2) Délka stanovené týdenní pracovní doby činí u zaměstnanců

a) pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodiny týdně,

b) s vícesměnným nebo nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně,

c) s dvousměnným pracovním režimem 38,75 hodiny týdně.

(3) Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy pod rozsah stanovený v odstavcích 1 a 2 může obsahovat jen kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis a nesmí ho provést zaměstnavatel podle § 109 odst. 3. Takto zkrácená týdenní pracovní doba je stanovenou týdenní pracovní dobou.

§ 2 zákona č. 137/2015 Sb.

Osobu lze přijmout do služebního poměru na dobu určitou,

a) je-li třeba jejím prostřednictvím zajistit splnění časově omezeného úkolu služebního úřadu,

b) je-li třeba jejím prostřednictvím zajistit plnění úkolů za státního zaměstnance, kterému byla povolena kratší služební doba, nebo

c) bude-li tato osoba vyslána k výkonu zahraniční služby.

§ 79 zákona č. 234/2014 Sb.

Práva státních zaměstnanců

(1) Státní zaměstnanci, kteří vykonávají službu v mezích oprávnění stanovených jinými právními předpisy, tímto zákonem a služebními předpisy, mají právo, aby jim služební úřad, v němž vykonávají službu, poskytoval podporu při výkonu služby.

(2) Státní zaměstnanec má zejména právo

a) na vytvoření podmínek pro řádný výkon služby,

b) na to, aby mu byla ve služebním úřadu k dispozici odborná...