Smluvní pokuta
snížení dle NOZ

Dohodnutou smluvní pokutu za porušování povinností může soud snížit. Podle jakých pravidel může soud moderovat a snížit smluvní pokutu, kterou má jedna strana zaplatit druhé za porušení dohody? Jakou výhodu si může vybojovat dlužník u soudu oproti ujednáním o smluvní pokutě ve smlouvě? Jak se liší přístup k jednorázové pokutě a k pokutě odvisející od délky prodlení (pokutě určené v určité sazbě za každý den nebo jinou časovou jednotku prodlení)?

Zákonná pravidla
pro smluvní pokutu

a její sjednání ve smlouvě upravuje zejména § 2048 odst. 1 věty první o. z., podle nějž platí, že ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Přitom ovšem podle § 2051 o. z. může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti (a to) až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí (soudu) porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Smluvní pokuta tak může být ponížena až na hodnotu věřiteli vzniklé škody.

Soud neposuzuje nepřiměřenost dohody, ale nepřiměřenost konkrétní výše pokuty!

Nejvyšší soud již vyložil ohledně nové úpravy v novém občanském zákoníku, že moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. nelze pojímat jako nástroj obsahové kontroly přiměřenosti ujednání o smluvní pokutě. Přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud proto nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu.

Nový přístup k hodnocení
nepřiměřenosti smluvní pokuty

Nejvyšší soud ČR v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 1. 2023, spis. zn. 31 Cdo 2273/2022 již dříve uvedl: Přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné.

Postup soudu při moderaci
smluvní pokuty

podle § 2051 o. z. tak lze rozlišit na následující fáze (kroky).

1)  V prvním kroku soud nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit.

2)  Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny.

3)  Dospěje-li soud v předchozím kroku k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud ve třetím kroku sníží smluvní pokutu na přiměřenou (spravedlivou) výši. Soud se řídí zejména výší škody vzniklé (věřiteli čili tomu, kdo má nárok na smluvní pokutu) do doby rozhodnutí (soudu) porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.

Náhrada škody nebo trest
za porušení smluvní povinnosti?
Co je úlohou smluvní pokuty?

Každá smluvní pokuta se vyznačuje preventivní (nátlakovou) funkcí, neboť vytváří na dlužníka dodatečný nátlak (nad rámec samotné povinnosti vyplývající ze smlouvy), aby smluvní povinnosti dostál, respektive ji neporušil. Smluvní pokuta může dále plnit výlučně paušalizační funkci, kdy jde o paušalizaci náhrady škody (takže jde o "paušalizační smluvní pokutu"), nebo výlučně funkci sankční (pak jde o „sankční smluvní pokutu“), případně dílem funkci sankční a dílem paušalizační.

U sankční smluvní pokuty lze zohlednit otázku zavinění, neboť sankce může plnit svůj efekt jen tehdy, lze-li jednajícímu vytknout, že si nepočínal tak, jak si počínat mohl a měl. Vzhledem k tomu, že každá smluvní pokuta, byť v různé intenzitě, plní rovněž funkci preventivní (nátlakovou), je namístě při zkoumání přiměřenosti zohlednit též narušení zájmů věřitele spočívajících v nepohodlí, nejistotě a narušeném očekávání, jež se cestou práva na náhradu škody nekompenzují.

Vysoká jednorázová pokuta může být nepřiměřená, když prodlení
trvalo třeba jen několik dnů

Pevně stanovenou smluvní pokutu (nějakou třeba i vysokou sjednanou částkou) by bylo možno považovat za nepřiměřenou s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit třeba i jen za několik dnů prodlení. Stejné měřítko však nelze použít, dosáhne-li smluvní pokuta zajištěné pohledávky určité výše v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka.

Vysoký nárůst pokuty ujednané
za časovou jednotku při dlouhém prodlení není nepřiměřený

V takovém případě výše smluvní pokuty plně odvisí od doby, po kterou dlužník neplní své povinnosti zajištěné smluvní pokutou – čím delší je doba prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta. Jinak řečeno, na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou „denní sazbu“ smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (protože čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty).

Nový přístup k moderaci smluvní pokuty (podle zásad nového občanského zákoníku upřesněných v rozsudku NS ČR ze dne 11. 1. 2023, spis. zn. 31 Cdo 2273/2022) vyložil Nejvyšší soud ČR ve vztahu k otázce přiměřenosti smluvní pokuty sjednané sazbou za každý den prodlení nově v rozsudku spis. zn. 23 Cdo 1567/2024, ze dne 26. 6. 2025:

Přiměřenost smluvní pokuty sjednané sazbou za každý den prodlení

Rovněž v případě smluvní pokuty sjednané sazbou za každý den (či jiný sjednaný časový úsek) trvání prodlení dlužníka je nezbytné při úvahách o její moderaci posoudit na základě zjištění o funkcích, které měla smluvní pokuta plnit, o okolnostech známých v době jejího sjednávání a o okolnostech nastalých v průběhu trvání prodlení dlužníka, zda je výše smluvní pokuty ve svém součtu (příp. za jednotlivá období prodlení) přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku prodlení dlužníka se splněním utvrzené smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. (Lze tedy odlišit různé etapy v době prodlení dlužníka se splněním povinnosti a v rámci nich zvažovat nepřiměřenost výše smluvní pokuty.).

V případě smluvní pokuty sjednané procentní sazbou ze stanovené částky – např. kupní ceny či ceny za provedení díla (či konkrétní částkou) za každý den prodlení se splněním povinnosti vzniká věřiteli za každý den trvání prodlení samostatné právo na smluvní pokutu, neboť dlužník opětovně každým dnem prodlení porušuje svoji povinnost plnit řádně a včas. Tato skutečnost umožňuje při posouzení přiměřenosti uplatněného nároku (součtu výše jednotlivých nároků) přihlížet ke změnám rozhodných okolností, ke kterým došlo v průběhu prodlení.

Skutečnost, že v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka dosáhla smluvní pokuta ve svém součtu určité výše, neznamená sama o sobě důvod pro její moderaci. Dlužník nemůže být zvýhodňován při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty jen v důsledku toho, že byl v prodlení se splněním své smluvní pokutou utvrzené povinnosti po delší dobu.

Věřitel musí dlužníka upomínat o splnění jeho povinnosti, jinak mu hrozí snížení smluvní pokuty

Vzhledem k tomu, že smluvní pokuta sjednaná sazbou za každý den (či jiný sjednaný časový úsek) trvání prodlení dlužníka se s dobou prodlení dlužníka postupně navyšuje, je však možné při posouzení přiměřenosti uplatněného nároku na smluvní pokutu přihlédnout též k tomu, zda a jak věřitel uplatňoval právo požadovat po dlužníku splnění povinnosti utvrzené smluvní pokutou.

Je-li věřitel, vůči němuž je dlužník v prodlení se splněním své povinnosti utvrzené smluvní pokutou, lhostejný k osudu své smluvní pokutou utvrzené pohledávky, nijak se o splnění povinnosti dlužníka v prodlení nezajímá, lze i tuto okolnost zohlednit při posouzení (ne)přiměřenosti uplatněného nároku na smluvní pokutu za dobu prodlení dlužníka, neboť může svědčit o tom, že splnění povinnosti dlužníka utvrzené smluvní pokutou mělo pro věřitele ve skutečnosti nižší význam a že smluvní pokuta již neodpovídá zájmům věřitele narušeným prodlením, které měly být smluvní pokutou chráněny.

Tomáš Zilvar