Snižování administrativní
zátěže podnikatelů

Jedním z činitelů, které negativně ovlivňují rozvoj podnikání, je nadměrná administrativní zátěž. Podnikatelskou aktivitu zeslabují různé administrativní formality, počínaje neúčelnými dotazníky a konče předpisy, které neúměrně zatěžují nebo jsou zbytečné a nic neřeší.

ADMINISTRATIVNÍ ZÁTĚŽÍ SE ROZUMÍ náklady, které fyzické či právnické osoby musí vynakládat na splnění informačních povinností, které na ně uvaluje stát prostřednictvím právních norem. Součástí jsou i informace povinně poskytované třetím stranám (např. odborům, spotřebitelům apod.)
Náklady, které podnikatelům způsobují právní předpisy nebo jiné nelegislativní požadavky ze strany státní správy, se dělí na přímé finanční náklady (daně, poplatky, pokuty apod.) a náklady na splnění požadavků, které plynou z předpisů. Do této kategorie patří náklady, které podnikatel musí vynaložit, aby splnil požadavky kladené na něj státní správou. Jde jednak o náklady na splnění materiálních požadavků, např. na nákup vybavení pracovišť, ekologických zařízení apod., a o prostředky vynakládané na splnění informačních povinností (např. daňové přiznání, žádost o povolení, předání informací inspekci apod). Ve vztahu ke třetím, stranám jde např. o zveřejnění složení výrobku na obalu, povinnost přiložení příbalového letáku k lékům apod.

Základním předpokladem toho, že informační povinnost způsobuje administrativní zátěž, je skutečnost, že tato povinnost je způsobena právním předpisem vydaným orgánem státní správy. Jde především o zákony, ale i o nařízení vlády, vyhlášky ministerstev a jiných správních úřadů, obecně závazné vyhlášky apod. Skutečnost, zda podnikateli informační povinnost vzniká na základě dobrovolného aktu, nehraje při posuzování toho, zda jde o administrativní zátěž, roli. Kdykoliv je podnikatel konfrontován s nutností vynaložit náklady na poskytnutí informací plynoucí z právního předpisu, jsou tyto náklady považovány za administrativní zátěž.

Příklad

Administrativní zátěží jsou rovněž náklady na plnění hmotných požadavků, které podniky vynaloží na splnění požadavků kladených právním předpisem na výrobní proces a produkty.

Příklady:

- Hmotnými náklady na splnění požadavků jsou například náklady na instalaci filtrů emisí v souladu s regulací na ochranu životního prostředí, pořízení vybavení v souladu s právními předpisy upravujícími pracovní podmínky např. ochranné přilby, rukavice apod., získání vzdělání potřebné pro diplom požadovaný právním předpisem pro výkon určité profese apod.
- Administrativní zátěží jsou dále např. náklady na zpracování zprávy o počtu emisí vytvářených podnikem, zprávy o pracovních podmínkách, doložení příslušného vzdělání apod.

Ústřední orgány se tíživou situací zabývaly v uplynulé době několikráte. Jedno z posledních usnesení vlády, které se zabývalo touto tématikou, je z 21. dubna 2008 č. 446. Uložilo příslušným ministerstvům a ostatním ústředním orgánům státní správy zabývat se těmito otázkami, vyhodnotit situaci v příslušném resortu a přijmout opatření k nápravě.

Problematikou snižování administrativní (byrokratické) zátěže se rovněž zabývala koordinační a expertní skupina v rámci Strategie zlepšování regulace 2007 – 2013 v rámci plnění úkolů stanovených vládou.

ŽIVNOSTENSKÝ ZÁKON JE PŘÍKLADEM – V legislativní oblasti se přešlo od slov k „ činům“. Od 1. července 2010 nabyl účinnosti zákon č. 155/2010 Sb., kterým se mění některé zákony ke zkvalitnění jejich aplikace a ke snížení administrativní zátěže podnikatelů.

Nejvíce změn, které „usnadní“ činnost podnikatelů, je v zákoně č. 455/1991 Sb., (živnostenský zákon). Změny značně zjednodušují pozici podnikatelů a živnostníků v legislativní oblasti. Mezi zjednodušující opatření např. patří:

- Odstranil se nesoulad mezi živnostenským a energetickým zákonem tak, že obchod s elektřinou a plynem bude podléhat pouze licenci podle energetického zákona a nebude se vyžadovat zároveň živnostenské oprávnění,
- Bezúhonnost jako podmínka pro vydání živnostenského oprávnění se ztrácí pouze v případě pravomocného odsouzení pro úmyslné trestné činy spáchané v souvislosti s podnikáním nebo v souvislosti s předmětem podnikání,
- Doplnila se možnost živnostenských úřadů vyžádat si pro účely posouzení bezúhonnosti od soudu příslušné rozhodnutí a možnost nahlížet do spisu v části, která obsahuje skutečnosti rozhodné pro její posouzení. (Povinnost informovat živnostenský úřad o pravomocném odsouzení podnikatele byla dříve soudům dána pouze interními předpisy),

BEZ BYROKRACIE – V živnostenském zákoně se dále vypouští povinnost podnikatele mít doklady prokazující způsob nabytí zboží nebo materiálu pro účely kontroly v provozovně či na jiném místě. Místo toho se stanovila obecná povinnost podnikatele prokázat na žádost kontrolních orgánů a v jím stanovené lhůtě způsob nabytí prodávaného zboží nebo materiálu používaného pro poskytování služeb.

Dále se odstranila neodůvodněná a obtížně kontrolovatelná povinnost podnikatele a nahradila se možností oznámit přerušení provozování živnosti. V době přerušení provozování živnosti není podnikatel povinen plnit některé povinnosti vyplývající ze živnostenského zákona a jiných právních předpisů (např. splňovat odbornou a finanční způsobilost, označovat sídlo nebo místo podnikání).
Mezi údaji, které tvoří ohlášení živnosti, již není údaj o zahájení provozování živnosti, o datu jeho skončení a i o vzniku živnostenského oprávnění. Jako nadbytečný se rovněž vypustil údaj o státním občanství u osob, které jsou statutárními orgány právnické osoby nebo jejich členy.

DŘÍVĚJŠÍ ZMĚNY – K právní úpravě, která nabyla účinnosti 1. července 2010, přistupují ještě další změny živnostenského zákona přijaté dříve. Připomeňme si některé z nich, které v komplexu s novými změnami, značně zjednodušují administraci podnikatelů.

- průkazy živnostenského oprávnění nahradil jediný dokument, tzv. výpis z živnostenského rejstříku, který platí jako doklad o podnikání, i když podnikatel provozuje více živností,
- byla zavedena jediná volná živnost s 80 obory s tím, že podnikatel oznámí pouze obor činnosti, který bude v rámci této činnosti vykonávat a k podnikání již nebude muset mít několik živnostenských oprávnění,

Vypouští se povinnost podnikatele
mít doklady prokazující způsob nabytí
zboží nebo materiálu pro účely kontroly
v provozovně.

- byla zrušena místní příslušnost živnostenských úřadů,
- zjednodušení podmínek pro získání živnostenského oprávnění.

INFORMAČNÍ POVINNOST ADMINISTRATIVNÍ ZÁTĚŽ? – U Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) je administrativní zátěž ovlivněna zejména stanovením informačních povinností v právních předpisech v rámci resortu. Přitom však platí, že výše administrativní zátěže není zcela závislá na počtu právních předpisů, které stanovují informační povinnosti. MPSV se podílí na celkové administrativní zátěži 23 %, ale na počtu právních předpisů necelými 7 %. Celkovou administrativní zátěž MPSV způsobuje 108 informačních povinností, na nichž se převážně podílejí čtyři právní předpisy: zákon o organizací a provádění sociálního zabezpečení (zák. č. 582/1991 Sb.), zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (zák. č. 589/1992 Sb.), zákon o zaměstnanosti (zák. č. 435/2004 Sb.), a vyhláška o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení (vyhl. č. 31/1993 Sb.).

V této souvislosti nelze považovat splnění některých informačních povinností, které jsou stanoveny ve výše uvedených předpisech, za nadměrnou byrokratickou zátěž. Nelze za ní považovat plnění „ povinnosti vyplývající ze zákona, u nichž jde o vyžadování, shromažďování, zpracovávání a uchovávání informací, pokud tato zjištění nejsou podmínkou nebo předpokladem pro vznik nároku subjektu, od něhož jsou informace požadovány“. (Viz materiál Ministerstva vnitra „Strategie zlepšování regulace 2007– 2013 v rámci plnění cíle vlády č. 07.01“.)

ÚČINNÁ PŘÍPRAVA PŘEDPISŮ = SNÍŽENÍ ZÁTĚŽE – Přesto i MPSV přijalo příslušná opatření k tomu, aby byl splněn úkol stanovený usnesením vlády směřující k postupnému snižování administrativní zátěže podnikatelů s předpokládaným cílem snížení o 20 % do 31. prosince 2010.

Příslušné útvary MPSV provedly hodnocení právních předpisů z hlediska administrativní zátěže podnikatelů a přijaly konkrétní opatření. Již při přípravě věcných záměrů a novel předpisů je zohledňován požadavek, aby legislativní opatření tuto zátěž nezvyšovaly. K tomuto hledisku se přihlíží i v rámci připomínkového řízení, a to zejména v konzultacích se sociálními partnery a zástupci podnikatelských svazů.

ZÁKON O ZAMĚSTNANOSTI SNIŽUJE ADMINISTRATIVNÍ ZÁTĚŽ V posledních novelách zákona o zaměstnanosti (zejména zákony č. 382/2008 Sb., a č. 479/2008 Sb.) – dále ZOZ -došlo k razantnímu snižování administrativní zátěže podnikatelů.

V případě výkonu činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru uchazečem o zaměstnání se nadále již nesleduje rozsah činnosti ve výši poloviny stanovené týdenní pracovní doby. Pobírání podpory v nezaměstnanosti současně s výdělkem (do poloviny minimální mzdy), je podmíněno pouze výší poloviny minimální mzdy. Došlo tím k snížení administrativní zátěže zaměstnavatelů, kteří již nemusí uchazečům o zaměstnání pro účely kontroly ze strany úřadů práce potvrzovat rozsah sjednané pracovní činnosti v tomto druhu tzv. nekolidujícího zaměstnání.

VE PROSPĚCH ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH OSOB – Podle dřívějšího právního stavu byli zaměstnavatelé povinni u míst oznamovaných úřadu práce podle § 35 označit, zda se jedná o pracovní místa vyhrazená pro osoby se zdravotním postižením a informovat úřad práce o volných pracovních místech vhodných pro osoby se zdravotním postižením.

Plnění této informační povinnosti bylo úzce svázáno s povinností uvedenou v § 35 ZOZ. Z tohoto důvodu bylo možné tuto oznamovací a informační povinnost uvedenou v § 80 ZOZ zrušit. Avšak vzhledem k tomu, že se jedná o důležitou informaci pro provádění politiky zaměstnávání osob se zdravotním postižením a pro zaměstnavatele je podkladem pro plnění povinnosti zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu, bylo třeba ji zachytit v charakteristice volného pracovního místa v § 37 ZOZ a zařadit ji tak mezi ostatní informace, které je zaměstnavatel povinen uvést při hlášení volného pracovního místa.

VOLNÁ PRACOVNÍ MÍSTA – Zaměstnavatelé mohli na základě povolení příslušného úřadu práce získávat zaměstnance na volná pracovní místa (§ 35), na která nelze přijmout uchazeče o zaměstnání.

Stanovení této povinnosti umožňovalo zaměstnavatelům získávat na volná pracovní místa zaměstnance ze zahraničí jen s povolením příslušného úřadu práce. Toto opatření sloužilo k ochraně trhu práce. S ohledem na jeho změny bylo však nutné pružněji reagovat na jeho potřeby a zjednodušit proceduru související s přístupem cizinců na český trh práce. Z tohoto důvodu se zrušil celý proces vydávání povolení k získávat zaměstnance ze zahraničí.

PRACUJÍCÍ CIZINCI – Vyslání cizince k výkonu práce mimo místo výkonu práce uvedené v povolení k zaměstnání v rozsahu 7 až 30 kalendářních dnů a vyslání cizince uvedeného v § 97 na dobu delší než 30 kalendářních dnů byl zaměstnavatel povinen předem písemně oznámit úřadu práce příslušnému podle nového místa výkonu práce cizince. V případě pracovní cesty na dobu delší jak 30 dnů bylo třeba nové povolení k zaměstnání.

Oznamovací povinnost měla zajistit úřadům práce přehled o situaci na trhu práce v jejich správních obvodech. S ohledem na nutnou potřebu pružněji reagovat na změny na trhu práce a zavedením institutu držitelů zelených karet, bylo toto opatření nadbytečné a v novele zákona o zaměstnanosti se celé ustanovení vypustilo. Zrušením tohoto ustanovení došlo k výraznému snížení administrativní zátěže zaměstnavatelů při změnách v místě výkonu práce u zaměstnanců – cizinců.

EU V DOKUMENTECH POTVRZUJE, že významným prvkem zkvalitňování podnikatelského prostředí je snižování administrativní zátěže podnikatelů. Mezi nelegislativními materiály, které se touto problematikou zabývají, je Evropská charta malých podniků.

Situace malých podniků v členských zemích po vstupu do Evropské unie není lhostejná ani EU, která hledá účinné cesty ke zvýšení jejich schopnosti a k rozšíření nabídky lepších pracovních příležitostí, včetně malého a středního podnikání. Proto byla přijata dne 13. června 2000 v Lisabonu Radou pro všeobecné záležitosti Evropská charta pro malé podniky. Česká republika přistoupila k této Chartě počátkem roku 2002 a 19. března 2003 vláda schválila zprávu o stavu Lisabonského procesu, tedy o uplatňování zásad Charty u podnikatelů v České republice.
Přístup České republiky k této Chartě mimo jiné znamená pro zákonodárné orgány a státní správu úkol „důkladně zkoumat nové předpisy na vnitrostátní a komunitární úrovni ohledně jejich dopadu na malé podniky a podnikatele. Kdekoliv je to možné, měly by být vnitrostátní předpisy a předpisy Evropských společenství zjednodušeny. Vlády by měly přijímat správní dokumenty, s nimiž se bude uživatelům dobře pracovat (Charta pro malé podniky, článek 3).

Realizace tohoto bodu v právních předpisech ČR je jednou z cest k rozvoji malého a středního podnikání, což je úkolem zejména orgánů státní správy. Patří mezi ně i předpisy pracovněprávní, které mohou přispět ke zvýšení flexibility i mobility pracovních sil a k pružnosti a operativnosti při zaměstnávání.Tyto předpisy mohou využít právě malí a střední podnikatelé, kteří jsou nejblíže trhu práce a na rozdíl od velkých podniků operativnější.

AKTUÁLNÍ – Na snižování administrativní zátěže podnikatelů pamatuje i Koaliční smlouva podepsaná dne 12. 7. 2010 zástupci ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. V kapitole Podnikání a jeho podpora, rozvoj infrastruktury si zástupci koaličních stran sjednali, že budou prostřednictvím poslanců omezovat nadbytečnou regulaci. Každý rok zruší nebo zredukují nejvíce zatěžující předpisy.

JUDr. Ladislav Jouza