Sociální a důchodové pojištění

Zaměstnavatelé v případě, pokud zaměstnávají zaměstnance, jsou poplatníky:

•    pojistného na nemocenské pojištění, pojistného na důchodové pojištění, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Zaměstnanci jsou poplatníky:

•    pojistného na nemocenské pojištění (pokud jsou účastni nemocenského pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění), • pojistného na důchodové pojištění (v případě, pokud jde o zaměstnance, kteří jsou účastni důchodového pojištění podle předpisů o důchodovém pojištění a zároveň jsou účastni nemocenského pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění).

Za tohoto zaměstnance se považuje též fyzická osoba, které po skončení zaměstnání zakládajícího účast na důchodovém a nemocenském pojištění byly zúčtovány příjmy z tohoto zaměstnání, které jsou započitatelné do vyměřovacího základu.

Zahraniční zaměstnanec je účasten nemocenského pojištění dobrovolně [§ 2 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb.]

Zahraniční zaměstnanci jsou povinni platit pojistné na nemocenské pojištění za dobu dobrovolné účasti na nemocenském pojištění. Podmínky pro jejich účast na nemocenském pojištění jsou tyto:

•    Zahraniční zaměstnanec je účasten dobrovolně důchodového pojištění jako zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele (§ 6 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění).

•    Zahraniční zaměstnanec se na předepsaném tiskopisu se přihlásil k nemocenskému pojištění (§ 104 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění).

-   Vzor příslušného tiskopisu „Při­hláška k dobrovolné účasti na nemocenském pojištění zahraničního zaměstnance“ lze nalézt na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení pod odkazem „Tiskopisy“, „Pro pojištěnce“, „Nemocenské pojištění“.

-   Obdobně lze nalézt na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení pod odkazem „Tiskopisy“, pro pojištěnce“ „Důchodové pojištění“ vzor tiskopisu „Přihláška k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění“.

•    Definice: Zahraničním zaměstnancem se pro tyto účely rozumí zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele, je-li zaměstnanec činný v ČR ve prospěch tohoto zahraničního zaměstnavatele [§ 3 písm. p) zákona č. 187/2006 Sb.].

•    Definice: Zahraničním zaměstnavatelem se pak pro tyto účely rozumí zaměstnavatel, jehož sídlo je na území státu, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení [§ 3 písm. n) zákona č. 187/2006 Sb.].

•    Podrobnější informace lze nalézt na webových stránkách ČSSZ pod odkazem www.cssz.cz/web/cz/nemocenske-pojisteni-zahranicnich-zaměstnancu.

Příklad 1

Zaměstnanec je zaměstnán u zaměstnavatele, který má sídlo ve státě, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení (například jde o Čínu). Tento zaměstnanec vykonává práci v ČR pro tohoto zahraničního zaměstnavatele. Pokyny pro svoji práci dostává zaměstnanec od svého zahraničního zaměstnavatele. Mzdu vyplácí zaměstnanci jeho zahraniční zaměstnavatel. Zaměstnavatel se sídlem v ČR, u kterého zahraniční zaměstnanec vykonává práci pro zahraničního zaměstnavatele, nezná, jaká je výše mzdy zahraničního zaměstnance, ani jeho práci neřídí (nedává pokyny).

V uvedeném případě jde o zahraničního zaměstnance, který se může v ČR dobrovolně přihlásit k účasti na nemocenském a důchodovém pojištění.

Pro smluvní zaměstnance neplatí stejná pravidla jako pro zahraniční zaměstnance

Odlišnosti jsou následující (§ 3 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění):

Definice: Smluvním zaměstnancem je zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele (tj. zaměstnavatele, jehož sídlo je na území státu, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení), který je činný v ČR u smluvního zaměstnavatele.

Definice: Smluvním zaměstnavatelem je právnická nebo fyzická osoba (§ 3 písm. o) zákona č. 187/2006 Sb.):

•    která má sídlo na území ČR,

•    u níž jsou činní zaměstnanci zahraničního zaměstnavatele, považovaní v ČR za smluvní zaměstnance,

•    pokud podle smlouvy uzavřené se zahraničním zaměstnavatelem jsou příjmy smluvních zaměstnanců vypláceny smluvním zaměstnavatelem nebo jsou smluvním zaměstnavatelem uhrazovány zahraničnímu zaměstnavateli.

Smluvní zaměstnanec je při splnění podmínek pro účast na nemocenském pojištění účasten nemocenského pojištění povinně.

Rozdíl mezi smluvním zaměstnancem a zahraničním zaměstnancem je v tom, že smluvní zaměstnanec je činný v ČR pro zaměstnavatele, jehož sídlo je v ČR (smluvní zaměstnanec je činný u smluvního zaměstnavatele). Oproti tomu zahraniční zaměstnanec je činný ve prospěch zahraničního zaměstnavatele (nemá sídlo v ČR).

Definice „smluvního zaměstnavatele“ pro účely sociálního pojištění je též uvedena v § 23b odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. Z pohledu zákona o daních z příjmů jde o situaci, která je popsána v § 6 odst. 2 zákona o daních z příjmů: „Zaměstnavatelem je i poplatník, který je daňovým rezidentem v ČR, u kterého zaměstnanci vykonávají práci podle jeho příkazů, i když příjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí“.

Příklad 2

Zaměstnanec je zaměstnán u zaměstnavatele, který má sídlo ve státě, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení (například jde o Čínu). Zaměstnanec vykonává práci v ČR, jeho práci však organizuje a řídí zaměstnavatel, který má sídlo v ČR (smluvní zaměstnavatel). Tento smluvní zaměstnavatel nezná výši mzdy uvedeného zaměstnance. Mzdu vyplácí zaměstnanci jeho zahraniční zaměstnavatel, který jeho práci neřídí (nedává příkazy). V částce, kterou fakturuje zahraniční zaměstnavatel smluvnímu zaměstnavateli, je zahrnuta i jeho provize (zisk) za „zapůjčení svých zaměstnanců“.

V uvedeném případě jde o smluvního zaměstnance, který je v případě splnění podmínek účasti na nemocenském pojištění účasten tohoto pojištění povinně.

Podmínky pro účast
na důchodovém pojištění

jsou uvedeny v § 8 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Účast na důchodovém pojištění zaměstnancům vzniká tehdy, pokud jsou účastni nemocenského pojištění podle zákona o nemocenském pojištění.

Vymezení okruhu zaměstnání:

Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění stanoví podmínky účasti zaměstnanců na nemocenském pojištění v ustanovení § 6, § 7 a § 7a, v závislosti na tom, zda se jedná:

•    o zaměstnání (§ 6),

•    o zaměstnání malého rozsahu (§ 7) nebo

•    o zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce (§ 7a).

Zaměstnání [§ 3 písm. g)]

Zaměstnáním se pro účely nemocenského pojištění rozumí činnost zaměstnance pro zaměstnavatele, ze které mu plynou nebo by mohly plynout od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny. Z definice vyplývá, že nezáleží na vztahu, na základě kterého plynou příjmy ze závislé činnosti. Zaměstnáním je tedy z pohledu nemocenského pojištění jak činnost zaměstnance na základě pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti, dohody o provedení práce nebo jiného vztahu, na základě kterého plynou zaměstnanci příjmy ze závislé činnosti.

Započitatelným příjmem
[§ 3 písm. e)]

se rozumí příjem, který se podle zákona č. 589/1992 Sb., zahrnuje do vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění. Započitatelným příjmem tedy může být jak příjem peněžní, tak nepeněžní, pokud se podle výše uvedeného zákona započítává do vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění.

Do vyměřovacího základu se například nezahrnují:

•    příjmy, které nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob (například náhrady cestovních výdajů),

•    příjmy osvobozené od daně z příjmů fyzických osob (jde o širokou škálu příjmů uvedených v § 6 odst. 9 zákona o daních z příjmů a dále příjmy uvedené v § 5 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb. (například odstupné).

Zaměstnancem je fyzická osoba uvedená v § 5 písm. a) zákona o nemocenském pojištění.

Podmínky pro účast na nemocenském pojištění:

Okruh fyzických osob, které jsou účastny nemocenského pojištění, je vymezen v § 2 zákona č. 187/2006 Sb. Účast na nemocenském pojištění je:

a)  povinná pro osoby, uvedené v § 5 písm. a) zákona o nemocenském pojištění,

b)  dobrovolná pro osoby uvedené v § 5 písm. b) zákona o nemocenském pojištění a pro zahraniční zaměstnance.

V případě zaměstnanců v pracovním poměru a zaměstnanců činným na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce je při splnění příslušných podmínek (viz podmínky pro účast na nemocenském pojištění uvedené dále) účast na nemocenském pojištění povinná, neboť zaměstnanec patří mezi osoby uvedené v § 5 písm. a) zákona o nemocenském pojištění. Výjimky z tohoto pravidla jsou uvedeny v § 9 zákona o nemocenském pojištění.

Naproti tomu OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné) se účastní nemocenského pojištění dobrovolně, neboť OSVČ patří mezi osoby, uvedené v § 5 písm. b) zákona o nemocenském pojištění.

Podmínky pro účast
na nemocenském pojištění

v případě zaměstnání jsou stanoveny v § 6 zákona o nemocenském pojištění.

     Stav do 31. 12. 2013:

Do 31. 12. 2013 bylo nutné pro vznik účasti na nemocenském pojištění splnit následující 3 podmínky:

1.  Výkon zaměstnání na území ČR (nebo v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území ČR, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině, pokud zaměstnanec není povinně účasten důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonává zaměstnání a má trvalý pobyt na území ČR nebo jiného členského státu EU)

2.  Rozsah zaměstnání, který je určen minimálním počtem dnů: Musí být splněna podmínka, že zaměstnání trvalo nebo mělo trvat aspoň 15 kalendářních dnů. Pokud netrvalo déle než 14 kalendářních dnů, jednalo se o tzv. „krátkodobé zaměstnání“. Za určitých podmínek však mohlo i krátkodobé zaměstnání založit účast na nemocenském pojištění.

3.  Minimální výše sjednaného příjmu: Sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodnou pro účast na nemocenském pojištění (tzv. „rozhodný příjem“).

     Stav od 1. 1. 2014:

Pro účely vzniku účasti zaměstnance na nemocenském pojištění musí být současně splněny pouze 2 výše uvedené podmínky, a to:

1.  Výkon zaměstnání na území ČR.

•    Výjimka: Z uvedeného pravidla však platí následující výjimka, při splnění následujících podmínek:

-   zaměstnanec má trvalý pobyt na území ČR nebo jiného členského státu EU,

-   zaměstnavatel má sídlo v ČR,

-   místo výkonu práce je trvale v cizině,

-   zaměstnanec není povinně účasten důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém vykonává trvale zaměstnání.

-   Uvedené pravidlo se použije v případech, kdy mezinárodní smlouva o sociálním zabezpečení nebo nařízení EP a Rady (ES) 883/2004 či nařízení EHS 1408/71 nestanoví jinak.

2.  Minimální výše sjednaného příjmu. Sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodnou pro účast na nemocenském pojištění (tzv. „rozhodný příjem“). Zde je nutné zdůraznit, že pro účely účasti na nemocenském pojištění, tudíž i povinnosti platit sociální pojištění, je důležitá mimo jiné výše sjednaného příjmu, nikoliv skutečně dosažený příjem za kalendářní měsíc (na rozdíl od zdravotního pojištění).

•    POZOR – Platí však výjimky, kdy je důležitá i výše skutečně dosaženého příjmu (například pokud jde o zaměstnání malého rozsahu a zaměstnanec dosáhl v kalendářním měsíci započitatelný příjem z tohoto zaměstnání alespoň ve výši rozhodného příjmu, nebo je započitatelný příjem zúčtován až po skončení zaměstnání).