Sociální a zdravotní pojištění

– vybrané situace

Které částky příjmu zaměstnance jsou v roce 2022 důležité pro sociální a zdravotní pojištění? Kdy se jedná v sociálním pojištění o zaměstnání malého rozsahu? Které příjmy se ve zdravotním pojištění nezahrnují do vyměřovacího základu zaměstnance? Jaká je minimální výše pojistného na zdravotní pojištění při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc?

Historií legislativního vývoje nacházíme v oblasti zdravotního a sociálního pojištění i v právních podmínkách roku 2022 jak určité společné znaky či souvislosti, tak zřejmé odlišnosti. Podívejme se blíže na některé z nich.

Návaznosti

Přímou souvislost hledejme například v důležitosti výše rozhodných částek pro vznik účasti na obou pojištěních u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nebo ve sjednocení výjimek (plnění) nezahrnovaných do vyměřovacího základu pro odvod pojistného zaměstnavatelem.

Rozhodné částky, důležité
pro zdravotní pojištění

Jedinou faktickou, a doposud přetrvávající, návaznost zdravotního pojištění na nemocenské (sociální) pojištění představují rozhodné částky 3 500 Kč resp. 10 000 Kč. Tyto částky, které v právní úpravě zdravotního pojištění nenaleznete, představují jako hranice tzv. započitatelný příjem, definovaný v ustanovení § 5 písm. a) v bodech 3. až 6. zákona č. 48/1997 Sb., ve znění p.p.. Je-li tento započitatelný příjem (tedy alespoň 3 500 Kč nebo více než 10 000 Kč – viz dále) dosažen, pak se osoba považuje ve zdravotním pojištění v daném kalendářním měsíci za zaměstnance a současně vzniká zaměstnání s povinnostmi zaměstnavatele přihlásit osobu jako zaměstnance u zdravotní pojišťovny a platit pojistné podle zákona.

Není-li potřebné částky příjmu dosaženo, pak se osoba nepovažuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance, zaměstnavatel žádné povinnosti za takto zaměstnanou osobu neplní a pojištěnec si sám musí řešit svoje zdravotní pojištění, aby mu u zdravotní pojišťovny nevznikl problém.

S odkazem na ustanovení § 5 písm. a) bodu 3. zákona č. 48/1997 Sb. osoba není zaměstnancem a zaměstnavatel žádné povinnosti neplní při zaměstnání na dohodu o provedení práce (více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) s příjmem nepřevyšujícím 10 000 Kč.

Nedosahuje-li zúčtovaný hrubý příjem částky 3 500 Kč, neplatí se dle § 5 písm. a) bodů 4. až 6. zákona č. 48/1997 Sb. pojistné na zdravotní pojištění u:

•    člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován, a nedosáhl v příslušném kalendářním měsíci započitatelného příjmu 3 500 Kč. Výkon funkce v orgánu družstva se vždy považuje za výkon práce pro družstvo, proto např. z příjmu funkcionáře družstva za vykonanou práci (není-li tento v pracovněprávním vztahu k družstvu) se pojistné odvádí pouze ze zúčtovaného příjmu v částce 3 500 Kč a vyšší.

•    osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti, popř. více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele, pokud příjem resp. úhrn příjmů z takových dohod nedosáhl v kalendářním měsíci započitatelného příjmu 3 500 Kč,

•    dobrovolného pracovníka pečovatelské služby, který v kalendářním měsíci nedosáhl započitatelného příjmu 3 500 Kč.

Na rozdíl od sociálního pojištění se ve zdravotním pojištění neřeší problematika tzv. zaměstnání malého rozsahu.

Zaměstnání malého rozsahu
a sociální pojištění

Pro posouzení, zda se jedná o zaměstnání malého rozsahu, má v sociálním pojištění význam sjednaný měsíční příjem. Zaměstnáním malého rozsahu je takové zaměstnání, v němž je splněna jedna ze dvou obecných podmínek pro vznik účasti na nemocenském pojištění, a to podmínka výkonu zaměstnání na území ČR, vykonávaném v pracovněprávním nebo pracovním vztahu, který může založit účast na nemocenském pojištění. Není však splněna podmínka sjednání rozhodného příjmu ze zaměstnání ve stanovené výši, tedy v roce 2022 alespoň v částce 3 500 Kč měsíčně. Jedná se tedy o situace, kdy je sjednaná měsíční částka příjmu nižší než rozhodný příjem 3 500 Kč, anebo měsíční příjem nebyl sjednán vůbec.

V zaměstnání malého rozsahu je zaměstnanec nemocensky a důchodově pojištěn jen v těch měsících, v nichž dosáhl započitatelného příjmu alespoň 3 500 Kč. Pokud sjednaný příjem činí za kalendářní měsíc alespoň 3 500 Kč, jedná se o tzv. zaměstnání běžné (ostatní, obecné), a zaměstnanec je účasten nemocenského a důchodového pojištění od vstupu do zaměstnání do jeho skončení.

Co se týká dohody o provedení práce, obdobně jako ve zdravotním pojištění vzniká účast na sociálním pojištění při příjmu převyšujícím 10 000 Kč.

Pro účel vzniku účasti na obou pojištěních se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance

Ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění p.p., definuje okruh příjmů, nezahrnovaných do vyměřovacího základu zaměstnance z titulu zákonné výjimky. U plnění dále uvedených pod písmeny a) – e) se jedná o výjimky, z těchto příjmů se pojistné na zdravotní pojištění neodvádí, třebaže podléhají zdanění. Neplacení pojistného vychází ze zásady, že zařazení mezi výjimky je nadřazeno zdaňování příslušného příjmu.

Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. zaměstnavatel nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance:

a)  náhrady škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry

Pokud by však zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci náhradu škody ve vyšší hodnotě, než v jaké je podle zákoníku práce povinen, rozdíl mezi částkou, kterou je povinen poskytnout, a částkou, kterou zaměstnanci skutečně poskytnul, by zahrnul do vyměřovacího základu zaměstnance.

b)  odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na které vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů (například u odstupného podle zákoníku práce) a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů

Aby se pojistné z odstupného, dalšího odstupného, odchodného a odbytného nezahrnovalo do vyměřovacího základu zaměstnance, musí tento nárok vzniknout v souladu s obecně závaznými právními předpisy, konkrétně v případě odstupného podle zákoníku práce. Pokud by zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci plnění, které by nazval odstupným, přičemž by se nejednalo o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, podléhalo by toto plnění odvodu pojistného, de facto na obě pojištění (viz Příklad č. 3).

Příklad 1

Zaměstnanec se stal nadbytečným, proto s ním zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce a zúčtoval mu v souladu s kolektivní smlouvou odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku.

Zákoník práce hovoří v ustanovení § 67 odst. 1 o tom, že dochází-li k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů (tzv. organizační důvody), přísluší zaměstnanci při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně jednonásobku až trojnásobku průměrného výdělku podle délky trvání pracovního poměru. Protože se připouští odstupné i ve vyšším počtu násobků průměrného výdělku, nezahrnuje se celková zúčtovaná částka odstupného do vyměřovacího základu zaměstnance.

Příklad 2

Zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr dohodou a poskytnul mu odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku podle § 52 písm. d) zákoníku práce.

Ani v tomto případě se nebude odstupné zahrnovat do vyměřovacího základu zaměstnance, neboť bylo zúčtováno na základě podmínek uvedených v § 67 odst. 2 zákoníku práce.

Příklad 3

Zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr dohodou podle § 52 písm. e) zákoníku práce a v souladu s vnitřním předpisem mu poskytnul plnění ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku.

Ve smyslu již citovaného ustanovení § 67 odst. 1 a odst. 2 zákoníku práce se v tomto případě nejedná o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce [písmeno e) není v těchto zákonných ustanoveních vyjmenováno], proto se takto zúčtované plnění zahrne do vyměřovacího základu zaměstnance.

c)  věrnostní přídavek horníků

V tomto případě se jedná o výjimku podle právní normy č. 62/1983, uvedenou v zákoně č. 592/1992 Sb. již dlouhodobě.

d)  plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání

Zúčtované plnění se nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance tehdy, pokud je poskytnuto poživateli pouze některého z těchto dvou druhů důchodů za podmínky, že bylo z časového hlediska poskytnuto (nikoli zúčtováno) po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. V této souvislosti také platí, že poživatelem důchodu musí být osoba v době, kdy jí bylo plnění poskytnuto, nikoli v době, kdy došlo ke skončení zaměstnání.

e)  jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události

Pro nezahrnutí plnění tohoto charakteru do vyměřovacího základu zaměstnance musí být současně splněny dvě podmínky:

•    musí se jednat o plnění jednorázové a

•    mimořádně obtížné poměry zaměstnance vznikly jako bezprostřední následek některé z uvedených událostí.

Kdyby však bylo takové plnění poskytnuto opakovaně nebo pokud by byla z důvodu jedné sociální události postupně poskytnuta dvě různá plnění, nesplňovalo by druhé plnění podmínku jednorázovosti a podléhalo by povinnosti odvodu pojistného.

Třebaže výše uvedené platí pro zdravotní pojištění, identicky se postupuje i v sociálním pojištění. Jinak také řečeno, pokud se výše vyjmenovaná plnění jako zákonem dané výjimky nezahrnují do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na zdravotní pojištění, tak se ani nezahrnují do vyměřovacího základu pro odvod sociálního pojištění, což je zakotveno v ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění p.p..

U obou pojištění existovaly určité odlišnosti při aplikaci těchto výjimek (tj. příjmů nezahrnovaných do vyměřovacího základu zaměstnance) do konce roku 2014.

Odlišnosti

Specifikum zdravotního pojištění představují například minimální vyměřovací základ zaměstnance, „státní kategorie“ nebo osoby bez zdanitelných příjmů. Naproti tomu maximum je ve zdravotním pojištění pouze v sociálním pojištění.

Minimální vyměřovací základ
zaměstnance

Vztahuje-li se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele jako plátce pojistného) povinnost placení pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být za trvání zaměstnání po celé rozhodné období kalendářního měsíce odvedeno zaměstnavatelem pojistné nejméně z minimálního vyměřovacího základu, kterým je minimální mzda (§ 3 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb.). Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. snižuje minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání některé ze skutečností zde vyjmenovaných.

Výše minimální mzdy činí od 1. 1. 2022 částku 16 200 Kč, takže platba pojistného představuje od ledna 2022 při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc nejméně částku 2 187 Kč (13,5 % z 16 200 Kč).

Základní zásady platné při odvodu pojistného v návaznosti na minimální vyměřovací základ zaměstnance:

•    nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet (a následný doplatek) pojistného do minimálního vyměřovacího základu, v případě příjmů z více zaměstnání provádí tento dopočet a doplatek tehdy, je-li zaměstnancem pro tento účel pověřen;

•    tento doplatek hradí zaměstnanec (prostřednictvím zaměstnavatele). Pokud by byl vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace (§ 207 až § 209 zákoníku práce), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele – v plné výši;

•    doplatek pojistného, tedy 13,5 % z rozdílu mezi dosaženým příjmem a minimálním vyměřovacím základem, platí v plné výši buď zaměstnanec, nebo zaměstnavatel – tuto částku pojistného nelze „klasicky“ dělit na jednu třetinu sraženou zaměstnanci a dvě třetiny placené zaměstnavatelem;

•    odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu musí být zabezpečen i v případech, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek;

•    dopočet do minima se provádí u dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň 3 500 Kč (a současně nižším než 16 200 Kč);

•    dopočet do minima se provádí u dohody o provedení práce při příjmu vyšším než 10 000 Kč (a současně nižším než 16 200 Kč);

•    v případě uzavřené pracovní smlouvy se dopočet a doplatek pojistného provádí vždy, pokud zúčtovaný hrubý příjem nedosahuje 16 200 Kč.

Jestliže se na zaměstnance naopak nevztahuje povinnost placení pojistného alespoň ze zákonného minima (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu bez ohledu na minimální mzdu, přitom se nebere v úvahu např. období nemoci, rozsah neplaceného volna, délka trvání zaměstnání v daném kalendářním měsíci, souběžný výkon jiného zaměstnání nebo podnikatelské činnosti apod.

Platby státu a odpočet
od dosaženého příjmu

Nařízením vlády č. 253/2021 Sb. se s účinností od 1. 1. 2022 zvýšil vyměřovací základ pro platbu pojistného státem za osoby, za které je stát plátcem pojistného, z částky 13 088 Kč, platné do konce roku 2021, na 14 570 Kč. Měsíční platba pojistného za osobu, za kterou stát pojistné platí, se zvýšila od 1. 1. 2022 z hodnoty 1 767 Kč na 1 967 Kč (13,5 % z částky 14 570 Kč po zaokrouhlení). To znamená, že za každou osobu, za kterou platí pojistné stát, obdrží ve srovnání s rokem 2021 příslušná zdravotní pojišťovna od ledna 2022 měsíčně navíc 200 Kč. 

Osoby, za které platí pojistné stát, neboli také tzv. státní pojištěnce, naleznete taxativním výčtem vyjmenované v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. Mezi tyto osoby řadíme například nezaopatřené děti, poživatele důchodu, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené, příjemce rodičovského příspěvku a další. Je také pravdou, že „státní pojištěnci“ představují více než polovinu populace České republiky.

Od 1. ledna 2022 se tak návazně zvýšila částka odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance na 14 570 Kč. Tento nárok může podle ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, avšak pouze u zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod. Pokud příjem takového zaměstnance nepřevýší od ledna 2022 hodnotu 14 570 Kč, neplatí pojistné na zdravotní pojištění ani zaměstnanec, ani zaměstnavatel. Nárok na odpočet nemají žádní jiní „státní pojištěnci“ a ani osoby samostatně výdělečně činné.

V době zpracování tohoto článku byl v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky projednáván v prvním čtení návrh na snížení vyměřovacího základu pro platby za „státní pojištěnce“ (a také odpočtu) na částku 11 607 Kč s účinností od 1. 7. 2022.

 Osoby bez zdanitelných příjmů

představují ve zdravotním pojištění specifickou skupinu pojištěnců, kdy pro zařazení do této kategorie musí být splněny zákonem stanovené podmínky, konkrétně specifikované v ustanovení § 5 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb. Těchto osob se dotýká každé zvýšení minimální mzdy.

Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje osoba s trvalým pobytem na území ČR, která:

•    nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti (zaměstnání nebo podnikání ve smyslu právních předpisů platných ve zdravotním pojištění) a 

•    není osobou, za kterou platí pojistné stát ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 z. č. 48/1997 Sb. a ani

•    není vyňata z českého systému veřejného zdravotního pojištění, nejčastěji buď z důvodu výkonu výdělečné činnosti podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009 ve státech Evropské unie, případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku, ve Švýcarsku nebo ve Spojeném království, případně s využitím institutu dlouhodobého pobytu v cizině.

Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, výše pojistného činí 13,5 % z aktuální výše minimální mzdy. To znamená, že měsíční platba pojistného osobou bez zdanitelných příjmů představuje od 1. 1. 2022 částku 2 187 Kč.