Sociální a zdravotní

pojištění

 

Ing. Luděk Pelcl

Sociální pojištění obsahuje - pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Pojistné na sociální zabezpečení se dále člení na pojistné na důchodové pojištění a na pojistné na nemocenské pojištění. Kdo je považován pro účely sociálního pojištění za zaměstnance a kdo za zaměstnavatele? Jaké jsou podmínky účasti na důchodovém a nemocenském pojištění? Na tyto a mnoho dalších otázek naleznete odpovědi v této kapitole.

Základní informace

Právní úprava sociálního pojištění v ČR je obsažena zejména v následujících předpisech:

–   Zákon č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

–   Zákon č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění.

–   Zákon č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení,

–   Zákon č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

 

Vstupem ČR do Evropské unie, tzn. dnem 1. května 2004, nabyly na významu následující právní normy EU:

–   Nařízení EU č. 1408/­71, o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství

–   Nařízení Rady (EHS) č. 574/­72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/­71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství.

 

Po 1. květnu 2010 se státy EU řídí novými nařízení Rady, konkrétně jde o:

–   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění novely provedené nařízením č. 465/­2012 s účinností od 28. 6. 2012.

–   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/­2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/­2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.

 

Uvedená nařízení lze nalézt na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení www.cssz.cz, pod odkazem „„Evropská unie“, „Legislativa“.

Ve vztahu k Islandu, Norsku, Lichtenštejnsku (do 31.5.2012) a Švýcarsku (do 31. 3. 2012) se postupovalo podle nařízení Rady EHS č. 1408/­71 a 574/­72. Od 1. 4. 2012 se k aplikaci nových nařízení zavázalo Švýcarsko, od 1. 6. 2012 pak Island, Lichtenštejnsko, Norsko.

Dvoustranné mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení

Pro oblast sociálního zabezpečení platí též dvoustranné mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení. Na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí www.mpsv.cz lze pod odkazem „Působnost MPSV“, „Zahraniční vztahy a EU“, „Mezinárodní vztahy“, „Mezinárodní smlouvy“ nalézt přehled uzavřených dvoustranných smluv o sociálním zabezpečení, jimiž je ČR vázána. Po kliknutí na příslušný stát se pak objeví i další nabídka, kde lze nalézt příslušný text mezinárodní smlouvy, a to jak v českém, tak v anglickém jazyce.

Význam mezinárodních smluv a koordinačních nařízení EU

Význam mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení a koordinačních nařízení EU spočívá v tom, že určují závazná pravidla, podle kterých se určuje příslušnost k právním předpisům sociálního zabezpečení. To znamená, že se podle daných pravidel určí, ve kterém státě bude zaměstnanec v určitých situacích účasten nemocenského a důchodového pojištění a do kterého státu bude zaměstnavatel odvádět sociální pojištění.

 

Princip rovného zacházení: Další důležitý význam spočívá v tom, že je příslušnými pravidly zajištěno migrujícím osobám stejné zacházení jako s osobami, které v daném státě mají trvalé bydliště. Zabrání se též konfliktům právních předpisů různých států upravujících sociální zabezpečení, které by mohly nastat. Například pokud by zaměstnanec byl v určité situaci pojištěn v nemocenském a důchodovém pojištění v obou státech zároveň, anebo ani v jednom státě.

1. Význam sociálního pojištění

Sociální pojištění obsahuje

a)  Pojistné na sociální zabezpečení, které se dále člení:

>   na pojistné na důchodové pojištění a

>   na pojistné na nemocenské pojištění.

b)  Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Důchodové pojištění

Z důchodového pojištění se pak poskytují tyto důchody (§ 4 zákona č. 155/­1995 Sb.):

–   starobní,

–   invalidní,

–   vdovský a vdovecký,

–   sirotčí.

 

Bližší podmínky týkající se uvedených důchodů jsou upraveny zákonem č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění.

Nemocenské pojištění

V případě vzniku účasti na nemocenském pojištění jsou příslušné dávky poskytované z nemocenského pojištění upraveny zákonem č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění. Z nemocenského pojištění se poskytují následující dávky (§ 4 zákona o nemocenském pojištění):

-    nemocenské,

-    peněžitá pomoc v mateřství,

-    dávka otcovské poporodní péče (tzv. „otcovská“),

-    ošetřovné,

-    dlouhodobé ošetřovné,

-    vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.

1.1   Zaměstnavatelé

Zaměstnavatelem se pro účely sociálního pojištění rozumí:

-    právnické a fyzické osoby, které zaměstnávají alespoň 1 zaměstnance,

-    organizační složky státu, v nichž jsou zařazeni zaměstnanci v pracovním poměru nebo činní na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce,

-    služební úřady, v nichž jsou státní zaměstnanci zařazeni k výkonu státní služby (zákon č. 234/­2014, o státní službě).

Obdobnou definici pojmu zaměstnavatele lze nalézt i v § 3 zákona č. 187/­2006 Sb., pro účely nemocenského pojištění.

1.2   Zaměstnanci

Kdo je považován pro účely sociálního pojištění za zaměstnance stanovuje § 3 zákona č. 589/­1992 Sb. Vymezení těchto osob v závislosti na příslušném vztahu k zaměstnavateli je velmi široké, takže pro stručnost lze zmínit jen některé z nich:

1)  zaměstnanci v pracovním poměru,

2)  zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce,

3)  členové družstva, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni,

4)  společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, a ředitelé obecně prospěšné společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni.

Další podmínky

Uvedené osoby jsou považovány za zaměstnance:

–   v době zaměstnání podle zákona o nemocenském pojištění,

–   pokud jim v souvislosti se zaměstnáním plynou nebo by mohly plynout příjmy ze závislé činnosti,

–   které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny.

Za zaměstnance v pracovním poměru se pro účely tohoto zákona považuje též osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik. To se týká například zaměstnance, který uzavřel pracovní poměr a je přitom nesvéprávný. I když takové osobě podle zákoníku práce pracovní poměr nevznikl, je účastna nemocenského pojištění jako zaměstnanec v pracovním poměru.

Zaměstnanec z pohledu nemocenského pojištění

Obdobný výčet fyzických osob, které jsou považovány pro účely nemocenského pojištění za zaměstnance, je uveden v § 5 zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění.

V případě, pokud se jedná o fyzickou osobu, která není uvedena v taxativním výčtu osob, které jsou považovány za zaměstnance podle § 5 zákona č. 187/­2006 Sb., v platném znění, pak to znamená, že tato fyzická osoba nemůže být účastna nemocenského pojištění (například žáci a studenti pobírající odměnu za produktivní činnost v praktickém vyučování dle § 122 školského zákona).

2. Poplatník sociálního pojištění

Zaměstnavatelé v případě, pokud zaměstnávají zaměstnance, jsou poplatníky:

–   pojistného na nemocenské pojištění,

–   pojistného na důchodové pojištění a 

–   příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Zaměstnanci jsou poplatníky:

–   pojistného na důchodové pojištění (v případě, pokud jde o zaměstnance, kteří jsou účastni důchodového pojištění podle předpisů o důchodovém pojištění a zároveň jsou účastni nemocenského pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění).

>   Doplnění: Za tohoto zaměstnance se považuje též fyzická osoba, které po skončení zaměstnání zakládajícího účast na důchodovém a nemocenském pojištění byly zúčtovány příjmy z tohoto zaměstnání, které jsou započitatelné do vyměřovacího základu.

Zahraniční zaměstnanci

Pro zahraniční zaměstnance platí následující pravidla:

Zahraniční zaměstnanec je účasten nemocenského pojištění dobrovolně [§ 2 písm. b) zákona č. 187/­2006 Sb.]. Zahraniční zaměstnanci jsou povinni platit pojistné na nemocenské pojištění za dobu dobrovolné účasti na nemocenském pojištění. Podmínky pro jejich účast na nemocenském pojištění jsou tyto:

–   Zahraniční zaměstnanec je účasten dobrovolně důchodového pojištění jako zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele (§ 6 zákona č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění).

–   Zahraniční zaměstnanec se na předepsaném tiskopisu přihlásil k nemocenskému pojištění (§ 104 zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění).

>   Vzor příslušného tiskopisu „Přihláška k dobrovolné účasti na nemocenském pojištění zahraničního zaměstnance“ lze nalézt na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení pod odkazem „Tiskopisy“, „Pro pojištěnce“, „Nemocenské pojištění“.

>   Obdobně lze nalézt na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení pod odkazem „Tiskopisy“, pro pojištěnce“ „Důchodové pojištění“ vzor tiskopisu „Přihláška k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění“.

–   Definice: Zahraničním zaměstnancem se pro tyto účely rozumí zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele, je-li zaměstnanec činný v ČR ve prospěch tohoto zahraničního zaměstnavatele [§ 3 písm. q) zákona č. 187/­2006 Sb.].

–   Definice: Zahraničním zaměstnavatelem se pak pro tyto účely rozumí zaměstnavatel, jehož sídlo je na území státu, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení [§ 3 písm. o) zákona č. 187/­2006 Sb.].

Příklad 1:

Zaměstnanec je zaměstnán u zaměstnavatele, který má sídlo ve státě, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení (například jde o Čínu). Tento zaměstnanec vykonává práci v ČR pro tohoto zahraničního zaměstnavatele. Pokyny pro svoji práci dostává zaměstnanec od svého zahraničního zaměstnavatele. Mzdu vyplácí zaměstnanci jeho zahraniční zaměstnavatel. Zaměstnavatel se sídlem v ČR, u kterého zahraniční zaměstnanec vykonává práci pro zahraničního zaměstnavatele, nezná, jaká je výše mzdy zahraničního zaměstnance, ani jeho práci neřídí (nedává pokyny). V uvedeném případě jde o zahraničního zaměstnance, který se může v ČR dobrovolně přihlásit k účasti na nemocenském a důchodovém pojištění.

Smluvní zaměstnanci

Pro smluvní zaměstnance neplatí stejná pravidla jako pro zahraniční zaměstnance. Odlišnosti jsou následující (§ 3 zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění):

-    Definice: Smluvním zaměstnancem je zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele (tj. zaměstnavatele, jehož sídlo je na území státu, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení), který je činný v ČR u smluvního zaměstnavatele.

-    Definice: Smluvním zaměstnavatelem je právnická nebo fyzická osoba [§ 3 písm. p) zákona č. 187/­2006 Sb.]:

>   která má sídlo na území ČR,

>   u níž jsou činní zaměstnanci zahraničního zaměstnavatele, považovaní v ČR za smluvní zaměstnance,

>   pokud podle smlouvy uzavřené se zahraničním zaměstnavatelem jsou příjmy smluvních zaměstnanců vypláceny smluvním zaměstnavatelem nebo jsou smluvním zaměstnavatelem uhrazovány zahraničnímu zaměstnavateli.

-    Smluvní zaměstnanec je při splnění podmínek pro účast na nemocenském pojištění účasten nemocenského pojištění povinně.

 

Definice „smluvního zaměstnavatele“ pro účely sociálního pojištění je též uvedena v § 23b odst. 2 zákona č. 589/­1992 Sb. Z pohledu zákona o daních z příjmů jde o situaci, která je popsána v § 6 odst. 2 zákona o daních z příjmů: „Zaměstnavatelem je i poplatník, který je daňovým rezidentem v ČR, u kterého zaměstnanci vykonávají práci podle jeho příkazů, i když příjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí“.

Příklad 2:

Zaměstnanec je zaměstnán u zaměstnavatele, který má sídlo ve státě, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení (například jde o Čínu). Zaměstnanec vykonává práci v ČR, jeho práci však organizuje a řídí zaměstnavatel, který má sídlo v ČR (smluvní zaměstnavatel). Tento smluvní zaměstnavatel nezná výši mzdy uvedeného zaměstnance. Mzdu vyplácí zaměstnanci jeho zahraniční zaměstnavatel, který jeho práci neřídí (nedává příkazy). V částce, kterou fakturuje zahraniční zaměstnavatel smluvnímu zaměstnavateli, je zahrnuta i jeho provize (zisk) za „zapůjčení svých zaměstnanců“. V uvedeném případě jde o smluvního zaměstnance, který je v případě splnění podmínek účasti na nemocenském pojištění účasten tohoto pojištění povinně.

2.1   Podmínky účasti na důchodovém a nemocenském pojištění,

jsou uvedeny v § 8 zákona č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění. Účast na důchodovém pojištění zaměstnancům vzniká tehdy, pokud jsou účastni nemocenského pojištění podle zákona o nemocenském pojištění.

Vymezení okruhu zaměstnání

Zákon č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění stanoví podmínky účasti zaměstnanců na nemocenském pojištění v ustanovení § 6, § 7 a § 7a, v závislosti na tom, zda se jedná:

-    o zaměstnání,

-    o zaměstnání malého rozsahu nebo

-    o zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce.

 

Zaměstnáním se pro účely nemocenského pojištění rozumí činnost zaměstnance pro zaměstnavatele, ze které mu plynou nebo by mohly plynout od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny. Z definice vyplývá, že nezáleží na vztahu, na základě, kterého plynou příjmy ze závislé činnosti. Zaměstnáním je tedy z pohledu nemocenského pojištění jak činnost zaměstnance na základě pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti, dohody o provedení práce nebo jiného vztahu, na základě, kterého plynou zaměstnanci příjmy ze závislé činnosti.

 

Započitatelným příjmem se rozumí příjem, který se podle zákona č. 589/­1992 Sb., zahrnuje do vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění. Započitatelným příjmem tedy může být jak příjem peněžní, tak nepeněžní, pokud se podle výše uvedeného zákona započítává do vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění.

 

Do vyměřovacího základu se například nezahrnují:

-    příjmy, které nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob (například náhrady cestovních výdajů),

-    příjmy osvobozené od daně z příjmů fyzických osob (jde o širokou škálu příjmů uvedených v § 6 odst. 9 zákona o daních z příjmů a dále příjmy uvedené v § 5 odst. 2 zákona č. 586/­1992 Sb. (například odstupné).

 

Zaměstnancem je fyzická osoba uvedená v § 5 písm. a) zákona o nemocenském pojištění.

Podmínky pro účast na nemocenském pojištění

Okruh fyzických osob, které jsou účastny nemocenského pojištění, je vymezen v § 2 zákona č. 187/­2006 Sb. Účast na nemocenském pojištění je:

a)  povinná pro osoby, uvedené v § 5 písm. a) zákona o nemocenském pojištění,

b)  dobrovolná pro osoby uvedené v § 5 písm. b) zákona o nemocenském pojištění a pro zahraniční zaměstnance.

V případě zaměstnanců v pracovním poměru a zaměstnanců činným na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce je při splnění příslušných podmínek (viz podmínky pro účast na nemocenském pojištění uvedené dále) účast na nemocenském pojištění povinná, neboť zaměstnanec patří mezi osoby uvedené v § 5 písm. a) zákona o nemocenském pojištění. Výjimky z tohoto pravidla jsou uvedeny v § 9 zákona o nemocenském pojištění.

Naproti tomu OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné) se účastní nemocenského pojištění dobrovolně, neboť OSVČ patří mezi osoby, uvedené v § 5 písm. b) zákona o nemocenském pojištění.

 

Podmínky pro účast na nemocenském pojištění v případě zaměstnání jsou stanoveny v § 6 zákona o nemocenském pojištění.

 

Stav do 31. 12. 2013:

Do 31. 12. 2013 bylo nutné pro vznik účasti na nemocenském pojištění splnit následující 3 podmínky:

1)  Výkon zaměstnání na území ČR (nebo v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území ČR, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině, pokud zaměstnanec není povinně účasten důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonává zaměstnání a má trvalý pobyt na území ČR nebo jiného členského státu EU)

2)  Rozsah zaměstnání, který je určen minimálním počtem dnů: Musí být splněna podmínka, že zaměstnání trvalo nebo mělo trvat aspoň 15 kalendářních dnů. Pokud netrvalo déle než 14 kalendářních dnů, jednalo se o tzv. „krátkodobé zaměstnání“. Za určitých podmínek však mohlo i krátkodobé zaměstnání založit účast na nemocenském pojištění.

3)  Minimální výše sjednaného příjmu: Sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodnou pro účast na nemocenském pojištění (tzv. „rozhodný příjem“).

Stav od 1. 1. 2014:

Pro účely vzniku účasti zaměstnance na nemocenském pojištění musí být současně splněny pouze 2 výše uvedené podmínky, a to:

1)  Výkon zaměstnání na území ČR.

–   Výjimka: Z uvedeného pravidla však platí následující výjimka, při splnění následujících podmínek:

>   zaměstnanec má trvalý pobyt na území ČR nebo jiného členského státu EU,

>   zaměstnavatel má sídlo v ČR,

>   místo výkonu práce je trvale v cizině,

>   zaměstnanec není povinně účasten důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém vykonává trvale zaměstnání.

>   Uvedené pravidlo se použije v případech, kdy mezinárodní smlouva o sociálním zabezpečení nebo nařízení EP a Rady (ES) 883/­2004 či nařízení EHS 1408/­71 nestanoví jinak.

2)  Minimální výše sjednaného příjmu. Sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodnou pro účast na nemocenském pojištění (tzv. „rozhodný příjem“). Zde je nutné zdůraznit, že pro účely účasti na nemocenském pojištění, tudíž i povinnosti platit sociální pojištění, je důležitá mimo jiné výše sjednaného příjmu, nikoliv skutečně dosažený příjem za kalendářní měsíc (na rozdíl od zdravotního pojištění).

POZOR

Platí však výjimky, kdy je důležitá i výše skutečně dosaženého příjmu (například pokud jde o zaměstnání malého rozsahu a zaměstnanec dosáhl v kalendářním měsíci započitatelný příjem z tohoto zaměstnání alespoň ve výši rozhodného příjmu, nebo je započitatelný příjem zúčtován až po skončení zaměstnání).

Za výkon zaměstnání na území ČR se považuje i přechodný výkon práce mimo území ČR, je-li místo výkonu práce trvale v ČR.

Jak je uvedeno výše, účast na nemocenském pojištění vzniká i zaměstnanci, který má místo výkonu práce trvale v cizině, pokud jsou splněny výše uvedené podmínky.

Výjimka

Jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 4 zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění, výše uvedené 2 podmínky neplatí pro zaměstnance, kteří jsou činní na základě dohody o provedení práce. Tito zaměstnanci mají stanoveny podmínky odlišně v § 7a, viz dále.

S účinností od 1. 1. 2014 již není v zákonu o nemocenském pojištění stanovena podmínka pro účast na nemocenském pojištění, aby zaměstnání trvalo nebo mělo trvat aspoň 15 kalendářních dnů. Pojem „krátkodobé zaměstnání“ tak po praktické stránce ztratil svůj význam.

ZAMĚSTNÁNÍ MALÉHO ROZSAHU

•    Definice zaměstnání malého rozsahu

Zákon o nemocenském pojištění v § 7 i nadále po 1. 1. 2014 vymezuje tzv. „zaměstnání malého rozsahu“. Tím se rozumí zaměstnání, v němž je sice splněna podmínka uvedené v § 6 písm. a), avšak není splněna podmínka uvedená v § 6 písm. b) zákona o nemocenském pojištění.

Jedná se o situaci, kdy:

-    sjednaná částka měsíčního započitatelného příjmu je nižší než rozhodný příjem (nižší než 4 000 Kč, tento limit platí od roku 2023, v roce 2022 byl ve výši 3 500 Kč) anebo měsíční započitatelný příjem nebyl sjednán vůbec (například v případě uzavření dohody o pracovní činnosti, odměna je sjednána hodinovou částkou, avšak není znám počet hodin, které zaměstnanec odpracuje v daném kalendářním měsíci).

-    výkon zaměstnání je na území ČR (popřípadě se jedná o výše uvedenou výjimku z pravidla, kdy zaměstnanec vykonává trvale zaměstnání v cizině pro zaměstnavatele se sídlem v ČR a zaměstnanec má trvalé bydliště v ČR nebo v jiném členském státě EU, přitom není povinně účasten důchodového pojištění ve státě, ve kterém trvale vykonává zaměstnání).

 

•    Pravidla při zaměstnání malého rozsahu

–   Za prvé: Výše dosaženého rozhodného příjmu

>   Při výkonu zaměstnání malého rozsahu je zaměstnanec pojištěn podle zákona o nemocenském pojištění jen v těch kalendářních měsících, v nichž dosáhl částky započitatelného příjmu aspoň ve výši rozhodného příjmu (4 000 Kč) z tohoto zaměstnání.

>   Z toho vyplývá, že pro účely posouzení, zda vznikla účast na nemocenském pojištění, se posuzuje každý kalendářní měsíc zvlášť. Zaměstnanec je účasten nemocenského pojištění jen v těch kalendářních měsících, do nichž mu byl zúčtován započitatelný příjem ve výši alespoň 4 000 Kč. Obráceně řečeno, pokud byl zaměstnanci v kalendářním měsíci zúčtován příjem 3 999 Kč nebo nižší, není v tomto kalendářním měsíci účasten nemocenského pojištění. Může tedy docházet k situaci, kdy se jedná o zaměstnání malého rozsahu, protože sjednaný příjem v roce 2023 je nižší než 4 000 Kč, avšak v některých kalendářních měsících bude skutečně dosažený započitatelný příjem alespoň ve výši 4 000 Kč (nebo vyšší) a zaměstnanci tak v některém z těchto kalendářních měsíců vznikne účast na nemocenském pojištění, a pak následující kalendářní měsíc zase zanikne, protože skutečně dosažený započitatelný příjem bude nižší než 4 000 Kč.

–   Za druhé: Více zaměstnání malého rozsahu:

>   Zaměstnanec je účasten nemocenského pojištění též v případě, pokud vykonával v kalendářním měsíci:

»   u téhož zaměstnavatele více zaměstnání malého rozsahu a

»   úhrn započitatelných příjmů z těchto zaměstnání dosáhl v kalendářním měsíci aspoň částku rozhodného příjmu (4 000 Kč).

>   Zaměstnanec je účasten nemocenského pojištění nejvýše po dobu trvání takových zaměstnání v tomto kalendářním měsíci.

>   Za téhož zaměstnavatele se považuje též právní nástupce zaměstnavatele.

–   Překážky v práci: Částka rozhodného příjmu se nesnižuje ani v případě, pokud by zaměstnanec po část měsíce nepracoval z důvodu překážky v práci (neplaceného volna).

–   Příjem zúčtovaný až po skončení zaměstnání: V případě, pokud je započitatelný příjem zúčtován až po skončení zaměstnání malého rozsahu, považuje se pro účely nemocenského pojištění za příjem zúčtovaný do měsíce, v němž tato doba zaměstnání skončila. Pro odvod pojistného se však naopak tento příjem přesouvá do kalendářního měsíce, do něhož byl příjem zúčtován (příjem, který dodatečně založil v posledním měsíci trvání zaměstnání účast na nemocenském pojištění).

–   Druhy zaměstnání: Zaměstnáním malého rozsahu může vzniknout z hlediska nemocenského pojištění nejenom na základě pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti. Zaměstnáním malého rozsahu může být za předpokladu splnění výše uvedených podmínek též činnost společníka a jednatele společnosti s.r.o., prokuristy, člena družstva, pokud vykonává činnost v orgánu družstva, činnost člena kolektivního orgánu právnické osoby (například člena představenstva akciové společnosti). Tyto situace mohou nastat tehdy, pokud je sjednán příjem nižší než 4 000 Kč měsíčně. Pak bude rozhodující, zda skutečně dosažený započitatelný příjem dosáhl hranici 4 000 Kč (nebo byl vyšší než 4 000 Kč měsíčně).

–   Sčítání započitatelného příjmu: Sčítají se částky skutečně dosaženého započitatelného příjmu v kalendářním měsíci pouze v případě, kdy se jedná o dvě nebo více zaměstnání malého rozsahu. Nesčítají se tedy v případě, kdy jedno zaměstnání je zaměstnáním malého rozsahu a druhé zaměstnání není zaměstnáním malého rozsahu, protože sjednaná částka započitatelného příjmu činí alespoň 4 000 Kč měsíčně anebo se jedná o dohodu o provedení práce. To může nastat též v případě, kdy zaměstnanec má u stejného zaměstnavatele uzavřeny současně dvě dohody o pracovní činnosti, z toho jedna z nich je sjednána na částku nižší než 4000 Kč a druhá je sjednána na částku alespoň 4 000 Kč měsíčně.

Příklad 3:

Se zaměstnancem byl uzavřen pracovní poměr na zkrácený pracovní úvazek na dobu od 1. července do 14. července. Zaměstnanec dosud u zaměstnavatele nepracoval. Výkon práce je sjednán na území ČR. Mzda byla ve výši 9 000 Kč.

Pokud by tato situace nastala v roce 2013, jednalo by se o krátkodobé zaměstnání, které netrvalo ani nemělo trvat déle než 14 kalendářních dnů. Zaměstnanci by nevznikla účast na nemocenském pojištění. Z částky 9 000 Kč by se tedy neodvádělo sociální pojištění. Pokud však tato situace nastala počínaje rokem 2014, pak jsou splněny obě požadované podmínky pro účast na nemocenském pojištění. Z částky 9 000 Kč by se tedy odvádělo sociální pojištění.

Příklad 4:

Se zaměstnankyní byl uzavřen pracovní poměr na zkrácený pracovní úvazek. Výše mzdy byla sjednána v částce 6 000 Kč měsíčně, místo výkonu práce je v ČR. Zaměstnankyně byla v měsíci červen 2023 nemocná a její skutečný příjem byl nižší než 4 000 Kč.

V uvedeném případě se nejedná o zaměstnání malého rozsahu, neboť byly splněny obě podmínky uvedené v § 6 pro účast na nemocenském pojištění. Nerozhoduje tedy skutečná výše započitatelného příjmu pro účast na nemocenském pojištění. Zaměstnankyně je tedy účastna nemocenského pojištění i v kalendářních měsících, kdy dosažený započitatelný příjem nedosáhl 4 000 Kč. Obdobně v případě dohody o pracovní činnosti, pokud započitatelný příjem byl sjednán alespoň ve výši 4 000 Kč měsíčně.

Příklad 5:

Se zaměstnancem byla uzavřena dohoda o pracovní činnosti na období od 1. 4. do 31. 7. 2023. Měsíční odměna z dohody byla sjednána ve výši 3 490 Kč. Jedná se o zaměstnání malého rozsahu. Nevznikla účast na nemocenském pojištění. Z částky 3 490 Kč se neodvádí za příslušný kalendářní měsíc sociální pojistné, pokud skutečně dosažený započitatelný příjem nedosáhl alespoň 4 000 Kč (byl menší než 4 000 Kč). Do měsíce září, tedy po skončení zaměstnání, byla zaměstnanci dodatečně zúčtována odměna ve výši 1 500 Kč.

Příjem zúčtovaný do měsíce září se pro účely posouzení vzniku účasti na nemocenském pojištění „přesune“ do července. Příjem v měsíci červenci tak překročil hranici rozhodného příjmu ve výši 4 000 Kč. Konkrétně je skutečně dosažený započitatelný příjem za měsíc červenec ve výši 4 990 Kč = 3 490 Kč + 1 500 Kč. Ovšem pro účely odvodu pojistného se částka 3 490 Kč přesune do měsíce, do něhož byl po skončení zaměstnání zúčtován příjem, který založil účast na nemocenském pojištění. V září tedy bude započitatelný příjem ve výši 4 990 Kč. Do 20. 10. musí být z částky 4 990 Kč odvedeno pojistné na sociální zabezpečení.

Příklad 6:

Souběh příjmů ze zaměstnání malého rozsahu.

Zaměstnanec má u téhož zaměstnavatele uzavřeny dvě dohody o pracovní činnosti. První dohoda je uzavřena na období od ledna do prosince 2023, sjednaný příjem je ve výši 2 000 Kč. Druhá dohoda je sjednána na období od 1. 7. 2023 do 31. 8. 2023, sjednaný příjem rovněž nepřesahuje rozhodný příjem 4 000 Kč měsíčně. V obou případech se jedná tedy o zaměstnání malého rozsahu.

Pro posouzení rozhoduje úhrn skutečně dosažených započitatelných příjmů z těchto dohod. Zaměstnanci vznikla účast na nemocenském pojištění v měsících červenec a srpen, protože úhrn příjmů u téhož zaměstnavatele dosahuje aspoň částky 4 000 Kč měsíčně. Pojistné na sociální zabezpečení se bude odvádět z příjmů dosažených za měsíce červenec a srpen 2023.

Příklad 7:

Jednatel společnosti s.r.o. má sjednánu odměnu v měsíční výši 3 995 Kč. Dále v některém kalendářním měsíci obdrží náhrady cestovních výdajů a úhrn jeho zúčtovaných příjmů tak přesáhne částku 4 000 Kč. Skutečně dosažený započitatelný příjem zúčtovaný v jednotlivých měsících nedosáhl částky 4 000 Kč, neboť do započitatelného příjmu se nezahrnují příjmy, které nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob (například náhrady cestovních výdajů). Z odměny jednatele nebude odváděno pojistné na sociální zabezpečení, protože skutečně dosažený (zúčtovaný) započitatelný příjem nedosáhl částky 4 000 Kč měsíčně.

Pokud by však v jednotlivém měsíci odměna jednatele dosáhla alespoň částky 4 000 Kč (nebo byla vyšší než 4 000 Kč), a to až po sečtení s dalšími příjmy ze závislé činnosti, které se zahrnují do započitatelného příjmu, pak by jednateli vznikla účast v tomto kalendářním měsíci účast na nemocenském pojištění a ze započitatelného příjmu by se odvádělo pojistné na sociální zabezpečení, i když samotná odměna jednatele by limit 4 000 Kč nepřesáhla. Tato situace by mohla například nastat tehdy, pokud by jednateli byla připočítávána k dosaženému příjmu příslušná částka nepeněžního příjmu dle § 6 odst. 6 ZDP (bezplatné poskytnutí motorového vozidla k používání pro služební i soukromé účely). Pro úplnost lze doplnit, že odměna jednatele bude podléhat zdravotnímu pojištění, a to nezávisle na tom, jaké dosáhla měsíční výše (tedy i v případě, pokud bude ve výši 3 999 Kč nebo méně). Nelze zaměňovat nemocenské pojištění a zdravotní pojištění, jedná se o dva zcela odlišné pojmy.

DOHODA O PROVEDENÍ PRÁCE A NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ

•    Podmínky účasti na nemocenském pojištění

Pokud jde o vznik účasti na nemocenském pojištění, odlišné podmínky platí pro zaměstnance, kteří jsou činní na základě dohody o provedení práce (§ 6 odst. 4). Zaměstnanec činný na základě dohody o provedení práce je účasten nemocenského pojištění za předpokladu splnění podmínek uvedených v § 7a zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění.

U zaměstnance, který je činný na základě dohody o provedení práce, vzniká povinná účast na nemocenském pojištění, pokud jsou splněny následující dvě podmínky, a to:

>   výkon práce na území ČR,

>   v kalendářním měsíci, v němž dohoda o provedení práce trvá, mu byl zúčtován započitatelný příjem v částce vyšší než 10 000 Kč (tedy v částce alespoň 10 001 Kč nebo vyšší).

 

Přitom platí, že zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce jsou účastni nemocenského pojištění jen v těch kalendářních měsících po dobu trvání dohody, do nichž jim byl zúčtován zaměstnavatelem započitatelný příjem z dohody o provedení práce v částce vyšší než 10 000 Kč.

V případě více dohod o provedení práce u téhož zaměstnavatele se příslušné částky pro účely, zda byla překročena uvedená hranice, sčítají (posuzuje se úhrn započitatelných příjmů z těchto dohod v kalendářním měsíci). Pro tyto účely platí z časového hlediska obdobná zásada jako v případě zaměstnání malého rozsahu. To znamená, že započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnavatelem až po skončení doby zaměstnání se považuje pro účely nemocenského pojištění za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž tato doba zaměstnání skončila.

Opět platí, že u stejného zaměstnavatele se sčítají příjmy z vícero dohod o provedení práce, avšak nesčítají se příjmy ze zaměstnání malého rozsahu a příjmy z dohody o provedení práce. Dále je nutné dávat pozor na to, že do započitatelného příjmu se započítávají též nepeněžní příjmy, pokud se jedná o příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu dle § 5 zákona č. 589/­1992 Sb.

Některá pravidla stanovená zákoníkem práce a dalšími právními předpisy

Pravidla stanovená zákoníkem práce nemají přímo vliv na vznik účasti zaměstnance na nemocenském pojištění, ale je dobré znát alespoň to základní, pokud jde o uzavírání dohody o provedení práce.

 

Pokud jde o sjednání dohody o provedení práce podle zákoníku práce, platí následující pravidla:

–   Rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí být větší než 300 hodin v kalendářním roce. Do rozsahu práce se započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce (§ 75 zákoníku práce).

–   Výše odměny z dohody o provedení práce není omezena horním limitem (může být i vyšší než 10 000 Kč měsíčně). Je stanoven pouze dolní limit, odměna z dohody nesmí být nižší než minimální mzda (§ 111 odst. 3).

–   Odměna z dohody musí být vždy peněžitá částka (§ 109 odst. 5).

–   Pozor, s účinností od 1. 1. 2015 bylo doplněno do zákona č. 251/­2005 Sb., o inspekci práce, na základě novely, provedené zákonem č. 136/­2014 Sb., že fyzická osoba, popřípadě právnická osoba se dopustí přestupku, pokud nezajistí, aby zaměstnanec nepřekročil zákoníkem stanovený rozsah práce konané na základě dohody o provedení práce. Za tento přestupek pak lze uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč (§ 12, § 25 zákona č. 251/­2005 Sb.).

–   Dohoda o provedení práce musí být uzavřena písemně a musí v ní být uvedena doba, na kterou se tato dohoda uzavírá. Pro výpověď dohody o provedení práce se vyžaduje rovněž písemná forma, jinak se k ní nepřihlíží (§ 75, § 77 zákoníku práce).

–   Dohodu o provedení práce nelze uzavřít s cizincem, který pro práci v ČR potřebuje pracovní povolení dle zákona o zaměstnanosti. V případě uprchlíků z Ukrajiny se však jedná o cizince, kteří pracovní povolení nepotřebují, pokud mají příslušné speciální vízum dočasné ochrany (§ 2 zákona č. 66/­2022 Sb.). Pokud však nedojde k jejich prodloužení, je platnost těchto víz zatím omezena jen do 31. 3. 2023, kdy končí účinnost zákona č. 66/­2022 Sb.

–   Uchazeč o zaměstnání si nemůže přivydělávat na dohodu o provedení práce, může si však přivydělávat na dohodu o pracovní činnosti s odměnou do výše poloviny minimální mzdy (§ 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti).

 

Této pracovněprávní problematice je věnována podrobnější pozornost dále, v kapitole tohoto textu věnované dani z příjmů ze závislé činnosti a zdaňování odměn z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (viz kapitolu „Zdaňování odměn z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr“).

2.2   Vyměřovací základ

Pravidla pro stanovení vyměřovacího základu pro zaměstnance jsou uvedena v § 5 zákona č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Vyměřovacím základem zaměstnance pro pojistné na důchodové pojištění je:

–   úhrn příjmů, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a

–   nejsou od této daně osvobozeny a 

–   které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském pojištění.

Zúčtovaným příjmem se rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Příklad 8:

Zaměstnanci bylo poskytnuto bezplatně motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely. Za příjem zaměstnance se podle § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů považuje 1 % vstupní ceny vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc. Vstupní cena vozidla je 490 000 Kč + DPH 21 % = 592 900 Kč.

Započitatelným příjmem je v tomto případě částka 5 929 Kč, neboť zaměstnanci byl poskytnuto zaměstnavatelem plnění formou výhody (jde o příjem v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském pojištění).

Příklad 9:

Zaměstnavatel, který vyrábí určité výrobky, prodal zaměstnanci příslušný výrobek se slevou 40 000 Kč. Obvyklá cena, kterou účtuje zaměstnavatel jiným osobám za stejný výrobek je tedy o uvedenou částku vyšší. Sleva ve výši 40 000 Kč bude zúčtovaným příjmem zaměstnance, neboť se jedná o výhodu, která byla poskytnuta zaměstnavatelem zaměstnanci.

 

Jaké příjmy se nezahrnují do vyměřovacího základu zaměstnance

Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnují tyto příjmy:

–   náhrada škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,

–   odstupné (viz § 67 zákoníku práce), další odstupné (viz například § 13 zákona č. 312/­2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků), odchodné (viz například 28a zákona č. 374/­2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě) a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a

–   odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů (viz například § 50 zákona č. 129/­2000 Sb. o krajích, zákon č. 131/­2000 Sb., o hlavním městě Praze),

–   věrnostní přídavek horníků (viz zákon č. 62/­1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků a nařízení vlády č. 67/­1983, kterým se provádí zákon o věrnostním přídavku horníků),

–   plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně po uplynutí 1 roku ode dne skončení zaměstnání,

–   jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.

 

Lze si povšimnout, že uvedené příjmy se nezahrnují do vyměřovacího základu v případě, pokud jsou předmětem daně z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny.

S účinností od 1. 1. 2015 je zdůrazněno, že do vyměřovacího základu se nezahrnuje odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné při skončení pracovního, služebního a obdobného vztahu, na která vzniká nárok na základě zákona, nikoliv však ta plnění, která případně zaměstnavatel poskytuje dobrovolně a nazve je odstupným.

 

K této problematice lze pro bližší objasnění uvést následující informaci. Zaměstnavatel je povinen při skončení pracovního poměru poskytnout zaměstnanci odstupné a musí je poskytnout nejméně ve výši příslušného násobku průměrného výdělku uvedeného v § 67 zákoníku práce. I v případě, pokud zaměstnavatel poskytne odstupné ve vyšší částce, než je uvedeno v zákoníku práce jako „nejméně“, neplatí se pojistné ani z tohoto odstupného, bez ohledu na jeho výši.

Zaměstnanec má nárok na odstupné ve výši, kterou mu podle § 67 zákoníku práce určí zaměstnavatel.

 

Zaměstnavatel při určování výše odstupného musí pouze dodržet minimální výši odstupného. Jestliže zaměstnanci náleží odstupné ve výši například nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku dle § 67 odst. 1 písm. c), ale zaměstnavatel mu stanoví odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku, má zaměstnanec nárok podle zákoníku práce na odstupné ve výši stanovené zaměstnavatelem, tj. ve výši pětinásobku průměrného výdělku. Zaměstnavatel přitom poskytl odstupné v souladu se zákoníkem práce, neboť dodržel podmínku minimální výše odstupného.

Do vyměřovacího základu se tedy nezahrnuje odstupné poskytnuté při skončení pracovního poměru z některého z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až d) zákoníku práce, neboť tyto důvody jsou v § 67 uvedeny pro poskytnutí odstupného. Do vyměřovacího základu se však zahrne takové plnění, které zaměstnavatel poskytuje dobrovolně například na základě kolektivní smlouvy z důvodu uvedeného v § 52 písm. e) nebo f) zákoníku práce, i když je formálně označeno jako odstupné.

Příklad 10:

Zaměstnavatel poskytl zaměstnanci náhradu za ztrátu na výdělku z důvodu, že zaměstnanec utrpěl pracovní úraz (blíže viz § 369 zákoníku práce).

Jedná se o zúčtovaný příjem, který není osvobozen od daně z příjmů. Nezapočítává se však do vyměřovacího základu, protože je uveden ve výčtu příjmů, které se nezahrnují do vyměřovacího základu.

Příklad 11:

Zaměstnanec, který byl v pracovním poměru u zaměstnavatele více než 2 roky, obdržel výpověď z důvodu uvedeného v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce. Zaměstnanci bylo vyplaceno odstupné ve výši stanovené podle § 67 zákoníku práce.

Jedná se o zúčtovaný příjem, který není osvobozen od daně z příjmů. Nezapočítává se však do vyměřovacího základu, protože je uveden ve výčtu příjmů, které se nezahrnují do vyměřovacího základu, a byl poskytnut dle § 67 zákoníku práce. To platí i tehdy, pokud odstupné bylo poskytnuto i ve vyšší částce, než je uvedeno v § 67 jako „nejméně“. Například pokud měl zaměstnavatel poskytnout odstupné nejméně ve výši trojnásobku průměrného výdělku a poskytl odstupné násobně vyšší (například ve výši osminásobku průměrného výdělku).

Příklad 12:

Zaměstnanec, který byl u zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu, který založil účast na nemocenském pojištění, odešel do starobního důchodu. Z tohoto důvodu ukončil pracovněprávní vztah ke dni 31. 01. 2022. Zaměstnavatel mu po skončení tohoto zaměstnání zúčtoval odměnu ve výši 3 000 Kč, a to v měsíci červen 2023, a další odměnu v měsíci březen 2024.

Odměna zúčtovaná v měsíci březen již nebude zahrnována do vyměřovacího základu, protože jde o plnění, které bylo zúčtováno poživateli starobního důchodu po uplynutí 1 roku ode dne skončení zaměstnání.

 

Pracovní poměr uzavřený podle cizích právních předpisů

–   Při určení vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů se postupuje přiměřeně jako v případě určení vyměřovacího základu zaměstnance pro pojistné na důchodové pojištění, který není zahraničním zaměstnancem.

 

Vyměřovací základ zahraničního zaměstnance

–   Vyměřovacím základem zahraničního zaměstnance pro pojistné na nemocenské pojištění je částka, kterou si určí, nejméně:

>   ve výši jedné čtvrtiny průměrné mzdy platné v příslušném kalendářním roce, ve kterém se pojistné na důchodové pojištění platí nebo

>   ve výši dvojnásobku částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění (§ 5c zákona č. 589/­1992 Sb.). Vzhledem k tomu, že rozhodná částka je ve výši 4 000 Kč, výše pojistného na nemocenské pojištění tak bude činit v tomto případě za kalendářní měsíc částku ve výši 168 Kč = 2,1 % z vyměřovacího základu ve výši 2 × 4 000 Kč.

>   Pokud jde o horní hranici, platí, že vyměřovací základ nemůže být v kalendářním měsíci, v němž vznikla účast zahraničního zaměstnance na nemocenském pojištění, a v následujících 3 kalendářních měsících vyšší než polovina průměrné mzdy platné v těchto kalendářních měsících. Průměrná mzda v roce 2023 je ve výši 40 324 Kč (nařízení vlády č. 290/­2022 Sb.).

 

Vyměřovací základ smluvního zaměstnance

–   Je-li zaměstnanec považován podle zákona o nemocenském pojištění za smluvního zaměstnance, je jeho vyměřovacím základem příjem zúčtovaný mu smluvním zaměstnavatelem (definice smluvního zaměstnavatele je uvedena v § 23b odst. 2 zákona č. 589/­1992 Sb.).

–   Odlišný postup: V případě, pokud je smluvnímu zaměstnanci vyplácen příjem prostřednictvím jeho zaměstnavatele, jehož sídlo je na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, považuje se za vyměřovací základ smluvního zaměstnance jeho příjem uhrazený smluvním zaměstnavatelem zahraničnímu zaměstnavateli, který se v případě, že v úhradách smluvního zaměstnavatele zahraničnímu zaměstnavateli je obsažena i částka za zprostředkování práce smluvního zaměstnance, snižuje nejvýše o 40 %.

 

Příjem v cizí měně

–   Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu kurzem devizového trhu stanoveným Českou národní bankou, který platí k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který se pojistné odvádí.

–   Pro přepočet měn, u nichž Česká národní banka nevyhlašuje tento kurz, se použije kurz této měny obvykle používaný bankami v České republice, který platí k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který se pojistné odvádí.

–   Kurz, který zaměstnavatel použil pro uvedený účel, je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného.

 

Zaokrouhlování vyměřovacího základu zaměstnance

–   Vyměřovací základ zaměstnance se zaokrouhluje na celé Kč nahoru.

 

Vyměřovací základ zaměstnavatele

–   Vyměřovacím základem zaměstnavatele je částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jeho zaměstnanců.

–   Vyměřovací základ zaměstnavatele se zaokrouhluje na celé Kč nahoru.

Příklad 13:

Zaměstnavatel zaměstnával v kalendářním měsíci roku 2023 v pracovním poměru 4 zaměstnance. Jejich vyměřovací základy a výše vypočteného pojistného jsou uvedeny níže:

Zaměstnanec	Vyměřovací základ	Pojistné zaměstnance (6,5 %)
A	15 402	1 002
B	20 041	1 303
C	16 099	1 047
D	28 747	1 869
Celkem	80 289	5 221 (a)
Pojistné zaměstnavatele (24,8 %)		19 912 (b)
POJISTNÉ CELKEM:		25 133 (c)

 

Pojistné zaměstnance je vypočteno z vyměřovacího základu zaměstnance ve výši 6,5 % a je zaokrouhleno na celé Kč nahoru. Z úhrnu vyměřovacích základů všech zaměstnanců (tj. z částky 80 289 Kč) je vypočteno pojistné ve výši 24,8 % se zaokrouhlením na celé Kč nahoru. Pojistné celkem ve výši c = a + b, tj. 25 133 Kč je dáno součtem částek (a) = 5 221 Kč + b = 19 912 Kč.

3. Sazby pojistného a rozhodné období

Výše pojistného

–   Výše pojistného se stanoví procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období.

–   Pojistné se zaokrouhluje na celé Kč nahoru.

 

Sazby pojistného u zaměstnavatele činí od 1. 7. 2019

–   24,8 % z vyměřovacího základu, z toho:

>   2,1 % na nemocenské pojištění,

>   21,5 % na důchodové pojištění a

>   1,2 % na státní politiku zaměstnanosti.

 

Sazby pojistného u zaměstnanců

–   Zaměstnanci: Sazba pojistného je stanovena ve výši:

>   6,5 % z vyměřovacího základu

–   Zahraniční zaměstnanec: Sazba pojistného je stanovena od 1. 7. 2019 ve výši:

>   2,1 % z vyměřovacího základu.

 

Rozhodné období (§ 6)

–   Rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ zaměstnance, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí. V případě maximálního vyměřovacího základu je vyměřovacím základem zaměstnance kalendářní rok (§ 15a zákona č. 589/­1992 Sb.)

–   Pro úplnost je možné zmínit, že pro OSVČ je rozhodným obdobím kalendářní rok (§ 6 zákona č. 589/­1992 Sb.).

Používání tiskopisů

Tiskopisy potřebné pro hlášení údajů, uvedených v zákonu č. 589/­1992 Sb., vydává Česká správa sociálního zabezpečení. Lze je nalézt na internetových stránkách www.cssz.cz pod odkazem „Tiskopisy“.

Archivace účetních záznamů

Plátci pojistného mají stanovenou povinnost uschovávat účetní záznamy o údajích potřebných pro stanovení a odvod pojistného po dobu 10 let následujících po roce, kterého se týkají (§ 22c zákona č. 589/­1992 Sb.).

Slevy na pojistném v případě kratšího pracovního úvazku a osob mladších 21 let

Novinkou pro rok 2023 je možnost zaměstnavatele uplatnit slevy na pojistném na sociální zabezpečení. Tato možnost vyplývá z novely zákona č. 589/­1992 Sb., provedené zákonem č. 216/­2022 Sb. s účinností od 01. 02. 2023.

Základní podmínky

Sleva na pojistném na sociální zabezpečení při sjednané týdenní pracovní době zaměstnance v rozsahu 8 až 30 hodin týdně (tzn. v případě, kdy je sjednán zkrácený pracovní úvazek) se týká jen vymezeného okruhu zaměstnanců v pracovním nebo služebním poměru. Musí být splněno, že se jedná o zaměstnance, který:

-    je starší 55 let,

-    je rodičem dítěte, které je mladší 10 let nebo je osobou nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, pokud pečuje o dítě mladší 10 let,

-    pečuje o blízkou osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby,

-    je osobou studující na střední nebo vysoké škole, přičemž studium se posuzuje podle § 21 odst. 1 písm. a), § 22 a § 23 zákona o důchodovém pojištění

-    jako uchazeč o zaměstnání nastoupil na rekvalifikaci v období 12 měsíců před kalendářním měsícem, za který se sleva na pojistném uplatňuje),

-    je osobou se zdravotním postižením (dle § 67 odst. 2 zákona o zaměstnanosti).

Výjimka: Sleva na pojistném se rovněž týká osob mladších 21 let, a to bez ohledu na rozsah sjednaného pracovního úvazku!

Současně musí být splněny další podmínky pro možnost uplatnění slevy na pojistném, které jsou uvedeny v § 7a zákona č. 589/­1992 Sb., jinak sleva na pojistném nenáleží. Sleva na pojistném například nenáleží v případě, pokud úhrn vyměřovacích základů zaměstnance ze všech jeho zaměstnání vykonávaných v pracovním nebo služebním poměru u téhož zaměstnavatele za kalendářní měsíc je vyšší než 1,5násobek průměrné mzdy.

Evidenční a informační povinnost

Zaměstnavatel je povinen mít ve své evidenci o zaměstnancích, za které uplatňuje slevu na pojistném, následující údaje a doklady:

-    jméno a příjmení,

-    důvodu pro uplatnění slevy na pojistném,

-    rozsah kratší pracovní nebo služební doby u jednotlivých zaměstnanců v tom zaměstnání, na které je sleva na pojistném uplatňována,

-    věk dítěte podle rodného listu,

-    doklady dokládající splnění podmínky, že zaměstnanec patří do jedné z výše uvedených skupin, tj. doklady uvedené v § 23c odst. 2 písm. b) až e) a též rozhodnutí příslušného orgánu uvedené v § 23c odst. 2 písm. a) zákona č. 589/­1992 Sb.

 

Zaměstnavatel je povinen informovat zaměstnance před prvním uplatnění slevy na pojistném, a to včetně důvodu pro uplatnění slevy na pojistném.

 

Povinnosti zaměstnance

Zaměstnanec je povinen poskytnout zaměstnavateli potřebnou součinnost spočívající v dokládání skutečností zakládajících nárok zaměstnavatele na slevu na pojistném, s výjimkou dokládání údaje o věku zaměstnance.

Oznamovací povinnost

Pokud chce zaměstnavatel uplatnit slevu na pojistném, musí záměr uplatnění této slevy za daného zaměstnance oznámit České správě sociálního zabezpečení, a to elektronicky nejdříve 1 měsíc přede dnem, od kterého bude slevu na pojistném za tohoto zaměstnance uplatňovat. Záměr uplatňovat slevu na pojistném za jednotlivého zaměstnance zaměstnavatel musí oznámit nejpozději ve lhůtě pro podání Přehledu o výši pojistného za kalendářní měsíc, za který slevu na pojistném za tohoto zaměstnance uplatňuje. Oznámení však nelze podat dříve než podání o nástupu zaměstnance do tohoto zaměstnání podle zákona o nemocenském pojištění.

Uvedené oznámení zaměstnavatel podává České správě sociálního zabezpečení datovou zprávou nebo na předepsaném tiskopise v elektronické podobě (§ 23e zákona č. 589/­1992 Sb.). Zaměstnavatel rovněž musí podávat oznámení o skončení uplatňování slevy na pojistném, a to ve lhůtě 8 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém slevu na pojistném za tohoto zaměstnance uplatnil naposledy. Při skončení zaměstnání zaměstnance se skončení uplatňování slevy na pojistném za tohoto zaměstnance neoznamuje.

 

Výše slevy na pojistném

Sleva na pojistném za kalendářní měsíc činí 5 % z úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců, na které je sleva na pojistném uplatňována.

 

Způsob uplatnění slevy na pojistném

Zaměstnavatel může uplatnit slevu na pojistném jen do dne splatnosti pojistného za kalendářní měsíc, za který sleva na pojistném náleží, a to na tiskopisu „Přehled o výše pojistného“ podle § 9 odst. 2 zákona č. 589/­1992 Sb. Slevu na pojistném zaměstnavatel odečte z částky stanoveného pojistného za příslušný kalendářní měsíc.

 

Na tiskopisu „Přehled o výše pojistného“ je zaměstnavatel povinen uvést (§ 9 odst. 4):

-    počet zaměstnanců, za které mu sleva na pojistném náleží,

-    úhrn vyměřovacích základů těchto zaměstnanců,

-    částku slevy na pojistném a úhrn pojistného po snížení o uplatněnou slevu,

-    údaje o jednotlivých zaměstnancích, za které slevu uplatňuje, to znamená:

>   jméno a příjmení zaměstnance, jeho rodné číslo a datum narození,

>   vyměřovací základ zaměstnance ze zaměstnání, na které uplatňuje slevu na pojistném,

>   rozsah kratší pracovní nebo služební doby v tomto zaměstnání,

>   důvod, pro který zaměstnavatel u tohoto zaměstnance uplatňuje slevu na pojistném.

Přestupky

V případě, pokud zaměstnavatel nesplnil svoji oznamovací povinnost vůči České správě sociálního zabezpečení, popřípadě nevede ve své evidenci požadované údaje o zaměstnancích, na které uplatňuje slevu na pojistném nebo neinformoval zaměstnance o prvním uplatnění slevy na pojistném a o důvodu uplatnění slevy, jedná se o přestupek, za který může být zaměstnavateli uložena pokuta až do výše 50 000 Kč.

4. Maximální vyměřovací základ

Pravidla pro určení maximálního vyměřovacího základu

Výše maximálního vyměřovacího základu vyplývá z § 15a zákona č. 589/­1992 Sb. Maximálním vyměřovacím základem zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení je částka ve výši 48 násobku průměrné mzdy.

–   V roce 2022 byl maximální vyměřovací základ ve výši 48 × 38 911 Kč = 1 867 728 Kč.

–   V roce 2023 maximální vyměřovací základ vychází v částce 48 × 40 324 Kč = 1 935 552 Kč.

–   Rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje maximální vyměřovací základ zaměstnance, je kalendářní rok.

–   Maximální vyměřovací základ zaměstnance je tvořen:

>   součtem vyměřovacích základů zaměstnance zjištěných v kalendářním roce, za který se maximální vyměřovací základ zjišťuje.

–   Přesáhne-li v kalendářním roce úhrn vyměřovacích základů zaměstnance maximální vyměřovací základ a zaměstnanec je v tomto roce zaměstnán:

>   jen u jednoho zaměstnavatele, neplatí zaměstnanec v tomto kalendářním roce pojistné z částky, která přesahuje tento maximální vyměřovací základ; to platí i v případě více zaměstnání v kalendářním roce, avšak u téhož zaměstnavatele,

>   u více zaměstnavatelů, považuje se pojistné zaplacené zaměstnancem z úhrnu jeho vyměřovacích základů ze všech zaměstnání, který přesahuje tento maximální vyměřovací základ, za přeplatek na pojistném; tento přeplatek však nemůže být vyšší než částka, která byla zaměstnanci z jeho příjmů sražena na pojistném.

 

Žádost o vrácení přeplatku na pojistném

–   V případě zaměstnance, který měl více zaměstnavatelů a byl překročen maximální vyměřovací základ, v případě vzniku přeplatku na pojistném okresní správa sociálního zabezpečení vrátí zaměstnanci tento přeplatek na základě písemné žádosti doložené příslušným potvrzením zaměstnavatele.

–   Žádost o vrácení přeplatku musí být podána nejpozději do 5 let od konce kalendářního roku, v němž přeplatek vznikl. Pokud tato lhůta není dodržena, nárok na vrácení přeplatku na pojistném zaniká.

 

Další povinnosti zaměstnavatele

–   Zaměstnavatel je povinen písemně potvrdit zaměstnanci na jeho žádost úhrn vyměřovacích základů za kalendářní rok, z nichž bylo sraženo pojistné, a to do 8 dnů ode dne obdržení žádosti. Vzor příslušného tiskopisu lze nalézt na internetových stránkách www.cssz.cz, pod odkazem „Zaměstnavatelé“, „Tiskopisy, formuláře“. Jedná se o tiskopis „Potvrzení zaměstnavatele o úhrnu vyměřovacích základů, z nichž bylo sráženo pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti“.

–   Zjistí-li zaměstnavatel, že v tomto potvrzení uvedl nesprávné údaje, je povinen neprodleně vydat zaměstnanci nové potvrzení.

–   Do vyměřovacího základu zaměstnavatele se nezahrnuje částka, která přesahuje maximální vyměřovací základ zaměstnance a z níž zaměstnanec neplatí v kalendářním roce pojistné, v případě, kdy je zaměstnán v daném roce jen u jednoho zaměstnavatele.

Příklad 14:

Příjem od jednoho zaměstnavatele a maximální vyměřovací základ

Zaměstnanec pobírá v roce 2023 příjem ze závislé činnosti ve výši 185 000 Kč měsíčně od jednoho zaměstnavatele. Za měsíce leden až říjen činí úhrn vyměřovacích základů částku 1 850 000 Kč = 10 × 185 000 Kč. V měsíci listopad je překročen maximální vyměřovací základ. Pojistné nebude odvedeno za měsíc srpen z částky, která přesahuje maximální vyměřovací základ, tj. z částky 11 × 185 000 Kč – 1 935 552 Kč = 99 448 Kč. Pojistné za měsíc listopad bude odvedeno z částky 85 552 Kč = 185 000 Kč – 99 448 Kč.

Kontrolní výpočet: 10 × 185 000 Kč + 85 552 Kč = 1 935 552 Kč. Za měsíc prosinec již nebude odváděno pojistné na sociální zabezpečení, neboť z částky, která přesahuje maximální vyměřovací základ, se pojistné neplatí (neplatí ani zaměstnanec, ani zaměstnavatel). Za měsíce leden až listopad bude zaměstnanci strženo pojistné na sociální zabezpečení ve výši 125 511 Kč = 6,5 % × 1 935 552 Kč. Dalších 480 017 Kč na tomto pojistném odvede zaměstnavatel (24,8 % × 1 935 552 Kč).

Příklad 15:

Příjem od dvou zaměstnavatelů a maximální vyměřovací základ.

Zaměstnanec je zaměstnán u zaměstnavatele A, u kterého činil úhrn vyměřovacích základů za rok 2023 částku 1 050 000 Kč. Dále byl zaměstnanec zaměstnán u zaměstnavatele, kde úhrn vyměřovacích základů činil částku 900 000 Kč. Zaměstnanci bylo sraženo pojistné celkem z částky 1 950 000 Kč (ani u jednoho zaměstnavatele nebyl překročen maximální vyměřovací základ). V roce 2023 činí maximální vyměřovací základ částku 1 935 552 Kč. Zaměstnanec může požádat okresní správu sociálního zabezpečení o vrácení přeplatku na pojistném ve výši 6,5 % z částky 14 448 Kč = 1 950 000 Kč – 1 935 552 Kč. Přeplatek na pojistném je tedy ve výši 939 Kč.

5. Povinnosti zaměstnavatele

Povinnost předkládat přehled o výši vyměřovacích základů a o výši pojistného

–   Zaměstnavatel je povinen:

>   do 20. dne následujícího kalendářního měsíce předložit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu přehled o výši vyměřovacího základu zaměstnavatele a o výši pojistného, které je povinen odvádět, s uvedením čísla účtu, z něhož byla platba pojistného provedena,

>   v případě, pokud má zaměstnavatel více mzdových účtáren, pak každá mzdová účtárna musí podávat uvedený „přehled o výši vyměřovacího základu a o výši pojistného“ a odvádí pojistné za ty zaměstnance, pro které vede mzdovou agendu. Podmínkou je, že tyto mzdové účtárny jsou přihlášeny zaměstnavatelem na předepsaném tiskopisu „Přihláška do registru zaměstnavatelů“. K tomu blíže viz text dále.

 

Příslušné tiskopisy lze nalézt na webových stránkách České správy sociálního zabezpečení www.cssz.cz, pod odkazem „Zaměstnavatelé“ > „Tiskopisy, formuláře“. Zde se jedná konkrétně o formulář Přehled o výši pojistného.

Přihláška a odhláška zaměstnavatele

Další povinnosti zaměstnavatelů jsou stanoveny zákonem č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění (§ 93 až § 100).

–   Zaměstnavatel, který zaměstnává zaměstnané osoby, je povinen se přihlásit nejpozději do 8 kalendářních dnů od svého vzniku na předepsaném tiskopisu do registru zaměstnavatelů (§ 93). Jedná se konkrétně o tiskopis „Přihláška do registru zaměstnavatelů“. Obsahové náležitosti registru zaměstnavatelů, který vede okresní správa sociálního zabezpečení, viz § 122 zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění.

–   Na tiskopisu „Přihláška do registru zaměstnavatelů“ uvede zaměstnavatel též všechny svoje mzdové účtárny s uvedením jejich adres a osob, které jsou oprávněny za ně jednat jménem zaměstnavatele (to neplatí v případě, pokud zaměstnavatel má pouze jednu mzdovou účtárnu, jejíž místo je shodné se sídlem zaměstnavatele).

–   Zaměstnavatel je též povinen hlásit do 8 kalendářních dnů každou změnu údajů, kterou uvedl na předepsaném tiskopisu.

–   V případě, pokud se jedná o zaměstnavatele, který není povinen se přihlásit do registru zaměstnavatelů a zaměstnává zaměstnance, jehož zaměstnání je zaměstnáním malého rozsahu nebo je zaměstnán na základě dohody o provedení práce, a v průběhu tohoto zaměstnání vznikne tomuto zaměstnanci nemocenské pojištění, je zaměstnavatel povinen se přihlásit do registru zaměstnavatelů nejpozději do 8 kalendářních dnů po kalendářním měsíci, v němž tomuto zaměstnanci nemocenské pojištění vzniklo.

–   Zaměstnavatel je povinen se odhlásit na předepsaném tiskopisu z registru zaměstnavatelů, a to do 8 kalendářních dnů ode dne, kdy přestal být zaměstnavatelem. V případě zániku zaměstnavatele je povinen jeho právní nástupce odhlásit ho na předepsaném tiskopisu z registru zaměstnavatelů, a to do 8 kalendářních dnů ode dne jeho zániku (viz například v případě přeměn obchodních korporací podle zákona č. 125/­2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev). Pokud jde o předepsaný tiskopis, jedná se o tiskopis „Odhláška z registru zaměstnavatelů“. Obdobně se tento tiskopis použije v případě, pokud zaměstnavatel pouze odhlašuje svoji mzdovou účtárnu.

–   Výše uvedené oznamovací povinnosti plní zaměstnavatel u své místně příslušné okresní správy sociálního zabezpečení.

–   Výjimka: Výše uvedené oznamovací povinnosti se nevztahují na zaměstnavatele, který zaměstnává pouze zahraniční zaměstnance.

 

Další oznamovací povinnosti zaměstnavatele

–   Nástup a skončení zaměstnání: Zaměstnavatel je povinen do 8 dnů ode dne nástupu do zaměstnání oznámit okresní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu den nástupu zaměstnance do zaměstnání, které mu založilo účast na nemocenském pojištění. Obdobně to platí při skončení zaměstnání (oznamuje se do 8 dnů ode dne skončení zaměstnání). Povinnost vyplývá z § 94 zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění. Příslušný formulář „Oznámení o nástupu do zaměstnání (skončení zaměstnání)“ lze rovněž nalézt na webových stránkách www.cssz.cz. Kódem „1“ se oznamuje nástup do zaměstnání, kódem „2“ skončení zaměstnání, kódem „3“ se oznamuje změna nahlášených údajů.

–   Smluvní zaměstnanci: V případě, pokud se jedná o smluvní zaměstnance, zaměstnavatel oznamuje den zahájení výkonu práce na území ČR a den skončení výkonu této práce do 8 kalendářních dnů ode dne zahájení nebo skončení výkonu této práce. Zaměstnavatel je v případě smluvního zaměstnance uvést též údaje o zaměstnanci potřebné pro zanesení do registru pojištění (pokud jde o informace, týkající se registru pojištěnců, viz § 122 zákona č. 187/­2006 Sb.).

–   Zaměstnání malého rozsahu a zaměstnanec na dohodu o provedení práce: Zaměstnavatel má povinnost podat oznámení o nástupu do zaměstnání do 20. kalendářního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž tomuto zaměstnanci vznikla účast na nemocenském pojištění. Oznámení o skončení zaměstnání u zaměstnání malého rozsahu se podává až po skončení doby zaměstnání, nikoliv po skončení účasti na pojištění. U zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce se podává Oznámení o skončení zaměstnání až po uplynutí doby, na kterou byla dohoda sjednána.

 

Upozornění: Pokud by lhůta pro podání Oznámení o skončení zaměstnání (tj. 8 kalendářních dnů ode dne skončení doby zaměstnání) při zaměstnání malého rozsahu a u zaměstnání na základě dohody o provedení práce uplynula dříve než lhůta pro podání Oznámení o nástupu do zaměstnání (tj. do 20. kalendářního dne v kalendářním měsíci následujícím po kalendářním měsíci, v němž zaměstnanci vznikla účast na nemocenském pojištění), platí pro oznámení skončení doby zaměstnání stejná lhůta jako pro oznámení nástupu do zaměstnání.

 

–   Zaměstnavatel má více mzdových účtáren: V případě, pokud má zaměstnavatel 2 nebo více mzdových účtáren, plní povinnosti zaměstnavatele v nemocenském pojištění každá mzdová účtárna zvlášť za okruh zaměstnanců, pro které vede evidenci mezd.

–   Hlášení změn: Zaměstnavatel je povinen hlásit změny uvedených údajů uvedených na Oznámení o nástupu do zaměstnání do 8 dnů ode dne, kdy tato změna nastala.

–   Výjimka: Výše uvedené oznamovací povinnosti se nevztahují na zaměstnavatele, který zaměstnává pouze zahraniční zaměstnance (§ 99 zákona č. 187/­2006 Sb.).

 

Evidence o zaměstnancích

–   Zaměstnavatel je povinen vést evidenci o svých zaměstnancích, účastných nemocenského pojištění, obsahové náležitosti této evidence jsou uvedeny v § 95 zákona č. 187/­2006 Sb.

–   Záznamy o těchto skutečnostech je zaměstnavatel povinen uschovávat po dobu 10 kalendářních let následujících po roce, kterého se týkají. Za záznamy o těchto skutečnostech se vždy považují:

a)  Doklady o druhu, vzniku a skončení pracovního vztahu.

b)  Záznamy o evidenci docházky do práce, včetně doby náhradního volna bez náhrady příjmu.

 

Žádosti o dávky z nemocenského pojištění (§ 97)

–   Zaměstnavatel je povinen přijímat žádosti svých zaměstnanců o dávky s výjimkou nemocenského a další podklady potřebné pro stanovení nároku na dávky a jejich výplatu a neprodleně je spolu s údaji potřebnými pro výpočet dávek předávat okresní správě sociálního zabezpečení. Podrobnosti ke způsobu a postupu jejich předávání okresní správě sociálního zabezpečení elektronicky jsou uvedeny v § 97 zákona o nemocenském pojištění.

–   Zaměstnavatel je rovněž povinen přijímat podklady pro stanovení nároku na nemocenské a jeho výplatu a spolu s údaji potřebnými pro výpočet nemocenského je předávat okresní správě sociálního zabezpečení.

–   Údaje potřebné pro výpočet dávek se předávají na předepsaném tiskopisu.

 

Další úkoly zaměstnavatelů

–   Úkoly zaměstnavatelů při provádění důchodového pojištění vymezuje zákon č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

Splatnost a odvod pojistného

Splatnost pojistného

–   Pojistné za kalendářní měsíc je splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce (§ 9 zákona č. 589/­1992 Sb.).

–   Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§ 23 zákona č. 589/­1992 Sb.).

–   Znamená to, že nejpozději v poslední den výše uvedené lhůty musí být pojistné připsáno na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení (viz dále v textu pojem „den platby pojistného“).

Příklad 16:

Pojistné za měsíc únor 2023 je splatné v období od 1. 3. do 20. 3. 2023. Pojistné za měsíc duben 2023 je splatné v období od 1. 5. do 20. 5. 2023. Vzhledem k tomu, že dne 20. 5. 2023 je sobota, připadne poslední den lhůty až na pondělí 22. 05. 2023.

 

Odvod pojistného

–   Zaměstnavatel odvádí pojistné za jednotlivé kalendářní měsíce.

–   Zaměstnavatel je povinen odvádět i pojistné, které je povinen platit zaměstnanec. Pojistné odvedené za zaměstnance srazí zaměstnavatel z jeho příjmů, které mu zúčtoval.

–   Pojistné se odvádí na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení.

–   Zaměstnavatelé a jejich mzdové účtárny jsou povinni ve styku s okresní správou sociálního zabezpečení používat přidělený variabilní symbol zaměstnavatele a mzdové účtárny.

 

Den platby pojistného

Za den platby pojistného se považuje:

–   v případě placení na účet příslušné OSSZ:

>   den, kdy dojde k připsání pojistného na účet poskytovatele platebních služeb příslušné OSSZ,

–   u plateb v hotovosti:

>   den, kdy příslušný zaměstnanec OSSZ hotovost přijal. Ovšem pozor na omezení. V jednom kalendářním dni lze v hotovosti zaplatit pouze částku do výše 10 000 Kč.

 

Zaměstnavatel, který má více mzdových účtáren

V případě, pokud má zaměstnavatel více mzdových účtáren, plní povinnosti zaměstnavatele při odvodu pojistného každá mzdová účtárna samostatně pro okruh zaměstnanců, pro které vede evidenci mezd.

Za mzdovou účtárnu se pro účely zákona o sociálním zabezpečení rozumí útvar zaměstnavatele, ve kterém je vedena evidence mezd. Místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení se pak řídí pravidly uvedenými v § 83 zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění.

 

Poznámka:

Daňový řád a zákon o daních z příjmů místo pojmu „mzdová účtárna“ používají označení „plátcova pokladna“. Blíže k pojmu „plátcova pokladna“ viz § 38h, § 38b zákona o daních z příjmů a § 21 daňového řádu.

Penále (§ 20)

–   V případě, pokud pojistné nebylo zaplaceno ve stanovené lhůtě, anebo bylo zaplaceno v nižší částce, je plátce pojistného (zaměstnavatel) povinen zaplatit penále. Výše penále se stanoví podle předpisů práva občanského o výši úroků z prodlení.

–   V případě, pokud příslušná okresní správa sociálního zabezpečení povolila placení dlužného pojistného ve splátkách, penále z takového dluhu činí 0,025 % z dlužné částky za každý kalendářní den, kdy dluh na pojistném trvá.

–   Pokud jde o splatnost penále a způsob jeho placení, postupuje se stejně jako u pojistného (§ 20 odst. 9 zákona č. 589/­1992 Sb.).

–   Vzniklý dluh z důvodu penále lze řešit i formou splátek, podmínkou je podání písemné žádosti o povolení placení dlužného penále ve splátkách podle § 20a zákona č. 589/­1992 Sb.

 

Prominutí penále

Promíjení penále je upraveno v ustanovení v § 104ch zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Žádost o prominutí penále spolu s vyplněným „Prohlášením k žádosti o prominutí penále“ se podává vždy u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Bližší informace jsou uvedeny ve vyhlášce MPSV č. 161/­1998 Sb., o promíjení penále správami sociálního zabezpečení.

 

Povolení splátek dlužného pojistného a penále

Podmínky pro možnost povolení splátek dlužného pojistného a penále jsou uvedeny v § 20a zákona č. 589/­1992 S. Příslušná okresní správa sociálního zabezpečení může povolit placení dlužného pojistného a penále ve splátkách na písemnou žádost plátce pojistného. Splátky lze povolit zvlášť na pojistné a zvlášť na penále. Okresní správa sociálního zabezpečení stanoví výši jednotlivých splátek dluhu a dobu splácení dluhu, která však nesmí přesáhnout 36 měsíců (§ 20a odst. 3).

 

Pokuty

Při porušování povinností vyplývajících ze zákona č. 589/­1992 Sb., o sociálním zabezpečení může příslušná okresní správa sociálního zabezpečení uložit pokutu až do výše 50 000 Kč.

 

Vymáhání dluhů na pojistném a penále

Postup při vymáhání dluhů na pojistném a penále je upraven zákonem č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Dluh na pojistném a penále se předepisuje:

-    platebním výměrem

     (§ 104c zákona č. 582/­1991 Sb.),

-    výkazem nedoplatků

     (§ 104g zákona č. 582/­1991 Sb.).

 

Platební výměr je vykonatelný bez ohledu na právní moc, pokud od jeho doručení uplynulo 15 dnů. Proti platebnímu výměru lze podat odvolání do 15 dnů ode dne oznámení anebo opravný prostředek k soudu. Platební výměr je vystavován zejména v případě vymáhání pohledávek vůči OSVČ.

Výkaz nedoplatků je vykonatelný dnem vyhotovení a na jeho vydání se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Proti výkazu nedoplatků lze podat do 8 dnů od doručení písemné zásilky námitky, pokud zaměstnavatel nesouhlasí s existencí dluhu na pojistném a penále nebo s jeho výší. Důvod podání námitek je zaměstnavatel povinen v námitkách uvést. Podané námitky nemají odkladný účinek. Výkaz nedoplatků se používá v případě vymáhání pohledávek vůči zaměstnavatelům.

6. Koordinační nařízení EU

Zákon č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění upravuje podmínky účasti na nemocenském pojištění v ČR. Ovšem v rámci členských státu EU platí též tzv. „koordinační nařízení EU“, které jsou nadřazeny českým právním předpisům. Na úrovni EU upravují sociální zabezpečení tzv. „migrujících osob“ následující dva základní právní předpisy (koordinační nařízení):

-    nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení

-    nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/­2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/­2004.

 

Uvedená koordinační nařízení byla několikrát novelizována a jejich konsolidované znění lze nalézt na webové stránce MPSV www.mpsv.cz pod odkazem „Působnost MPSV“, „Zahraniční vztahy a EU“, „Evropská unie“, „Volný pohyb osob“, „Sociální zabezpečení osob pohybujících se v rámci EU“.

Koordinační nařízení se používají i vůči státům EHP, které se zavázaly k jejich aplikaci. Od 1. 6. 2012 se jedná o Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Od 1. 4. 2012 se k aplikaci koordinačních nařízení zavázalo Švýcarsko, od 1. 7. 2013 v souvislosti se vstupem do EU také Chorvatsko.

 

Jedním ze základních principů EU je právo občanů na volný pohyb. S tím je však spojena celá řada souvislostí, která byla mimo jiné důvodem pro vznik příslušných koordinačních nařízení EU.

Základním smyslem uvedených koordinačních nařízení je stanovení závazných pravidel a určujících, který stát je odpovědný za výběr pojistného a poskytování dávek (určení státu pojištění). Koordinační nařízení tudíž fungují tak, že u migrující osoby v závislosti na konkrétní situaci jednoznačně určí, podle předpisů, kterého státu jí mají být například poskytnuty dávky nemocenského pojištění nebo důchod.

Koordinační nařízení pokrývají s výjimkou sociální pomoci všechna odvětví sociálního zabezpečení (viz článek 3 nařízení č. 883/­2004):

-    dávky v nemoci,

-    dávky v mateřství a rovnocenné otcovské dávky,

-    dávky v invaliditě,

-    dávky ve stáří,

-    rodinné dávky,

-    pozůstalostní dávky,

-    dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání,

-    pohřebné,

-    dávky v nezaměstnanosti,

-    předdůchodové dávky,

-    rodinné dávky,

-    zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky.

 

V oblasti sociálního zabezpečení tudíž nedochází k harmonizaci národních sociálních systémů členských států, ale pouze k jejich koordinaci. Koordinační nařízení ponechávají národní předpisy beze změn, a nahrazují pouze ta národní pravidla, která jsou pro migrující osoby nevýhodná. Pro takové případy vytváří koordinační nařízení pravidla vlastní.

 

Koordinace sociálního zabezpečení je založena na následujících 4 základních principech:

-    Princip stejného zacházení (viz článek 4 nařízení č. 883/­2004). Podle tohoto principu podléhají migrující osoby na území členských států stejným povinnostem a užívají stejných výhod jako státní příslušníci dotyčného státu.

-    Princip aplikace právního řádu jediného státu (viz článek 11 nařízení č. 883/­2004). Na základě tohoto principu by nemělo dojít k situaci, že by migrující osoba podléhala právním předpisům více států nebo naopak nebyla pojištěna vůbec. Obecně platí, že se uplatňuje legislativa země, kde zaměstnaná osoba pracuje nebo osoba samostatně výdělečně činná vykonává výdělečnou činnost.

-    Princip sčítání dob pojištění (viz článek 6 nařízení č. 883/­2004). Tento princip se využívá v případech, kdy fyzická osoba stráví část svého pracovního života v jednom a část v jiném členském státě přitom nesplní předepsanou dobu na nárok na dávku v některém z nich. Koordinační nařízení zakotvují ustanovení, která umožňují pro získání nároku na dávky tam, kde to připadá v úvahu, přihlédnout i dobám pojištění získaných v jiných státech.

-    Princip zachování nabytých práv. Uvedený princip umožňuje, aby dávky sociálního zabezpečení byly vypláceny oprávněné osobě i mimo území toho členského státu, kde na ně vznikl nárok, do státu jejího místa bydliště nebo pobytu.

 

Koordinační nařízení může využít každý občan členského státu a jeho rodinní příslušníci bez ohledu na jejich občanství a rovněž občané třetích zemí, kteří v některém členském státě žijí a migrují do jiného, ať už za prací nebo z jiných důvodů.

URČENÍ STÁTU POJIŠTĚNÍ

Základní pravidla

Koordinační nařízení obsahují princip „aplikace právního řádu jediného státu“. Pokud tedy migrující osoba pracuje v některém členském státě EU nebo ve státě, který přistoupil ke koordinačním nařízením, je nutné jednoznačně určit stát, jehož právní předpisy z oblasti sociálního zabezpečení budou pro danou situaci aplikovány. Pro tyto účely se jako základní pravidlo používá pravidlo místa výkonu práce. Toto pravidlo stanoví, že zaměstnanec je účasten pojištění v tom státě, ve kterém pracuje, bez ohledu na to, ve kterém státě bydlí nebo kde sídlí jeho zaměstnavatel. Blíže viz článek 11 nařízení č. 883/­2004.

Výjimky

Výše uvedené základní pravidlo „místa výkonu práce“ v některých specifických situacích neplatí. Mezi takové situace patří:

-    vyslání pracovníků do jiného členského státu na přechodnou dobu,

-    osoba pracuje ve dvou nebo více členských státech,

-    určité skupiny pracovníků, jako jsou úředníci (pojem „úředník viz nařízení č. 883/­2004).

 

V případě, že se jedná o „příhraniční pracovníky“ je nutné se ještě vypořádat s dalšími otázkami, jako například určení místa jejich bydliště z pohledu zmíněných koordinačních nařízení.

Pravidla pro rozhodnutí, jaké právní předpisy, kterého členského státu se mají použít, jsou stanovena v článcích 11 – 16 nařízení č. 883/­2004 a související prováděcí ustanovení jsou uvedena v článcích 14 – 21 nařízení č. 987/­2009.

Vysílání zaměstnanců

Nejvýznamnější odchylka od základního pravidla nastává v případě, kdy zaměstnavatel v jednom členském státě („vysílající stát“) vyšle zaměstnance, aby pracoval v jiném členském státě („stát zaměstnání“). Pro takové zaměstnance se používají označení „vyslaní zaměstnanci“. Vyslaný zaměstnanec zůstává za předpokladu splnění určitých podmínek pojištěn ve státě, ze kterého je svým zaměstnavatelem vyslán. Příslušné podmínky, které zakládají výjimku ze základního pravidla, pak podrobněji upravuje článek 12 nařízení č. 883/­2004:

-    očekávaná doba vyslání nepřevyšuje 24 měsíců,

-    zaměstnanec není vyslán za účelem nahrazení jiné vyslané osoby.

-    zaměstnavatel musí běžně vykonávat činnosti ve vysílajícím státě (to znamená, že v průběhu celého období vyslání musí existovat přímý vztah mezi vysílajícím zaměstnavatelem a vyslaným zaměstnancem a zaměstnavatel obyčejně vykonává podstatné činnosti na území členského státu, ve kterém je usazen),

-    právní předpisy vysílajícího státu týkající se sociálního zabezpečení se na zaměstnance vztahovaly bezprostředně před jeho vysláním do jiného členského státu (to znamená, že zaměstnanec podléhá uvedeným právním předpisům vysílajícího státu alespoň po dobu 1 měsíce před vysláním, kratší období by vyžadovalo individuální posouzení, k tomu blíže viz Rozhodnutí č. A2 správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení ze dne 12 června 2009 o výkladu článku 12 nařízení (ES) č. 883/­2004 o právních předpisech platných pro vyslané pracovníky a samostatně výdělečně činné osoby dočasně pracující mimo příslušný stát).

Příklad 17:

Český zaměstnavatel vyšle své zaměstnance pracovat na území Rakouska. Předpokládaná doba vyslání nepřekročí 24 měsíců. Zaměstnanci nejsou vysláni za účelem nahrazení jiných vyslaných osob. Rovněž další výše uvedené podmínky jsou splněny. Zaměstnanec zůstává po dobu vyslání i nadále účasten nemocenského a důchodového pojištění podle českých právních předpisů.

Příklad 18:

Český zaměstnavatel vyšle své zaměstnance pracovat na území Slovenska. Předpokládaná doba vyslání je 30 měsíců. Zaměstnanci nejsou vysláni za účelem nahrazení jiných vyslaných osob. Rovněž další výše uvedené podmínky jsou splněny. Zaměstnanec bude podléhat slovenským předpisům o sociálním zabezpečení.

Osoba pracuje ve dvou nebo více členských státech

V případě osoby, která jako zaměstnanec obvykle pracuje ve dvou nebo více členských státech, se aplikují pravidla uvedená v článku 13 nařízení č. 883/­2004.

Pro určení státu pojištění je pak rozhodující:

1)  zda zaměstnanec vykonává podstatnou část své činnosti ve státě, na jehož území má bydliště (pokud ano, aplikují se právní předpisy pro sociální zabezpečení platné ve členském státě jeho bydliště),

2)  pokud zaměstnanec nevykonává podstatnou část činnosti ve státě, kde má bydliště, platí následující pravidla:

>   v případě, pokud je zaměstnán jedním zaměstnavatelem, jsou příslušné právní předpisy členského státu, na jehož území se nachází sídlo nebo místo podnikání zaměstnavatele,

>   v případě, pokud je zaměstnán více zaměstnavateli, kteří mají sídlo nebo místo podnikání v jediném členském státě jsou příslušné právní předpisy členského státu, na jehož území se nachází sídlo nebo místo podnikání zaměstnavatele,

>   v případě, pokud je zaměstnán více zaměstnavateli, kteří mají sídlo nebo místo podnikání ve dvou členských státech, z nichž jeden je členským státem bydliště, jsou příslušné právní předpisy členského státu, na jehož území se nachází sídlo nebo místo podnikání zaměstnavatele, jiného než členský stát bydliště,

>   pokud má zaměstnanec více zaměstnavatelů, z nichž alespoň dva mají sídlo nebo místo podnikání v různých členských státech, než je členský stát bydliště, jsou příslušné právní předpisy členského státu, na jehož území má zaměstnanec bydliště.

 

Podstatná část

Pojem „podstatná část“ je vymezen v článku 14 nařízení č. 987/­2009. Pro určení toho, zda je podstatná část činnosti vykonávána v členském státě se v případě zaměstnanecké činnosti zohlední jako kritérium:

-    pracovní doba nebo

-    odměna.

V případě, pokud je podíl zjištěný podle výše uvedeného kritéria nižší než 25 %, pak to znamená, že v příslušném členském státě podstatná část činnosti vykonávána není. Obráceně řečeno, pokud je podíl alespoň 25 % nebo více, pak je kritérium „podstatné části činnosti“ vykonávané v členském státě bydliště považováno za splněné.

Příklady - Zaměstnanec pracuje ve více členských státech

V následujících příkladech je nutné postupovat tak, že nejprve je nutné vyřešit otázku, zda zaměstnanec vykonává podstatnou část své činnosti v členském státě svého bydliště. Pokud odpověď zní „ANO“, pak se použije pravidlo uvedené výše pod bodem 1). To znamená, že se použijí právní předpisy členského státu, na jehož území má zaměstnanec bydliště. Pokud však odpověď zní „NE“, pak se použijí pravidla uvedená výše pod bodem 2).

Příklad 19:

Zaměstnanec vykonává podstatnou část své činnosti v členském státě bydliště.

Zaměstnanec s bydlištěm v ČR vykonává práci pro německého zaměstnavatele, který má sídlo v Německu. Jeden týden měsíčně však vykonává práci pro stejného zaměstnavatele v Německu. Tento zaměstnanec je pojištěn podle českých předpisů o sociálním zabezpečení, protože vykonává podstatnou část své činnosti v členském státě svého bydliště.

Příklad 20:

Zaměstnanec nevykonává podstatnou část své činnosti v členském státě bydliště.

Zaměstnavatel se sídlem v ČR zaměstnává zaměstnance, který má bydliště na území Slovenska. Zaměstnanec vykonává pro tohoto zaměstnavatele jeden týden práci na Slovensku, zbývající pracovní dny vykonává práci v ČR. Zaměstnanec je pojištěn v ČR podle českých předpisů o sociálním zabezpečení, kde má jeho zaměstnavatel sídlo, protože podstatnou část své činnosti nevykonává v členském státě svého bydliště a má jen jednoho zaměstnavatele.

Příklad 21:

Zaměstnanec má dva zaměstnavatele v různých členských státech, podstatnou část své činnosti vykonává v členském státě bydliště.

Prvním zaměstnavatelem je zaměstnavatel se sídlem v Polsku, pro kterého vykonává zaměstnanec práci jen v jednom týdnu. Podstatnou část své činnosti vykonává pro druhého zaměstnavatele se sídlem v ČR, kde má zaměstnanec i svoje bydliště. Zaměstnanec je pojištěn v ČR podle českých předpisů o sociálním zabezpečení, protože podstatnou část své činnosti vykonává v členském státě svého bydliště.

Opětovné vyslání zaměstnance

V případě, pokud zaměstnanci skončila doba vyslání, pak nová doba vyslání u stejného zaměstnance stejného zaměstnavatele a stejného členského státu nemůže být povolena, dokud neuplynou nejméně dva měsíce od data uplynutí předchozí doby vyslání. Za specifických okolností je však možné se od této zásady odchýlit (blíže viz již zmíněné rozhodnutí správní komise A2).

Dohody o výjimkách z právních předpisů upravujících vyslání

Nařízení č. 883/­2004 stanoví, že doba vyslání nesmí být delší než 24 měsíců. Článek 16 nařízení 883/­2004 však dovoluje, aby příslušné orgány dvou nebo více členských států uzavřely dohody, které stanoví výjimky z pravidel upravujících použitelné předpisy, a ty zahrnují zvláštní pravidla upravující vysílání pracovníků do jiného členského státu.

Pokud tedy předpokládaná doba vyslání překročí 24 měsíců, tak v případě, pokud má vyslaný zaměstnanec i nadále podléhat právním předpisům o sociálním zabezpečení vysílajícího státu, je nutné, aby vysílající stát a stát zaměstnání dosáhly dohody uzavřené na základě článku 16 nařízení č. 883/­2004.

Dokládání příslušnosti

V případě, pokud zaměstnanci vykonávají práci v jiném členském státě EU, než ve kterém jsou účastni pojištění, je nutné, aby doložili na vyzvání kontrolních orgánům ve státě výkonu práce svou příslušnost k právním předpisům o sociálním zabezpečení jiného členského státu. Příslušnost zaměstnance se dokládá pomocí formuláře A1 – Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení. Uvedené se týká zejména vyslaných zaměstnanců, neboť vyslaný zaměstnanec zůstává za předpokladu splnění určitých podmínek pojištěn ve státě, ze kterého je svým zaměstnavatelem vyslán.

 

Formulář žádosti o vystavení příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení lze nalézt na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení www.cssz.cz, pod odkazem „Tiskopisy“. Jedná se o formulář „Společná žádost zaměstnance a zaměstnavatele o vystavení potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení“. K žádosti se přikládají následující přílohy:

-    ověřená kopie pracovní smlouvy /­ pracovních smluv, včetně všech jejich změn a dodatků,

-    ověřená kopie potvrzení o příslušnosti k právním předpisům (pokud bylo vystaveno),

-    ověřená kopie smluvních dokumentů, na základě, kterých je zajištěna činnost v zahraničí, popřípadě čestné prohlášení o této skutečnosti,

-    čestné prohlášení zahraničního zaměstnance.

 

Formulář A1 má charakter osvědčení, které potvrzuje, jakým právním předpisům sociálního zabezpečení podléhá osoba v něm uvedená, a vystavuje jej vždy ten členský stát, jehož právní předpisy se na danou osobu vztahují. Formulář A1 odpovídá dřívějším formulářům E101 až E103.

7. Mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení

Přehled mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení lze nalézt na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí www.cssz.cz pod odkazem „Životní situace“, „Práce a pobyt v zahraničí“, „Mezinárodní smlouvy“.

Ze zemí mimo EU, se kterými je uzavřena dvoustranná mezinárodní smlouva o sociálním zabezpečení lze uvést tyto země: Austrálie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chile, Indie, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Kanada, Makedonie, Moldavsko, Québec, Rusko, Srbsko, Turecko, Ukrajina, USA.

Mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení též zahrnují:

-    Princip sčítání dob pojištění. Tento princip se uplatní v případě, kdy je nárok na dávku podmíněn získáním určité doby pojištění. Tento princip je zakotven za účelem zabránění situace, kdy osoba, která pracovala v obou státech, by ani v jednom státě nezískala potřebnou dobu pojištění. Z uvedeného důvodu se v případech, kdy je to potřebné, přihlíží i k době pojištění získané ve druhém smluvním státě.

-    Princip výplaty dávek do druhého smluvního státu. To znamená, že dávky nesmí být kráceny, měněny, zastaveny nebo odňaty z důvodu pobytu oprávněné osoby na území jiného smluvního státu, v němž má sídlo instituce zodpovědná za výplatu těchto dávek.

 

Pro úplnost si lze připomenout následující definice:

-    Zahraničním zaměstnavatelem se pro účely sociálního zabezpečení rozumí zaměstnavatel, jehož sídlo je na území státu, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení.

-    Zahraničním zaměstnancem se pro účely sociálního zabezpečení rozumí zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele, je-li zaměstnanec činný v ČR ve prospěch tohoto zahraničního zaměstnavatele.

 

Základní pravidlem pro určování státu pojištění (tj. ve kterém státě bude zaměstnanec účasten pojištění dle předpisů o sociálním zabezpečení) je stejně jako v případě koordinačních nařízení EU pravidlo státu místa výkonu práce.

Odlišnosti

Významně se může lišit například posuzování doby vyslání, kdy vyslaný zaměstnanec i nadále podléhá právním předpisům o sociálním zabezpečení vysílajícího státu. Například v mezinárodní smlouvě s USA je doba vyslání omezena na 5 let (viz článek 8 uvedené mezinárodní smlouvy). V mezinárodní smlouvě s Kanadou je doba vyslání v článku 7 omezena na dobu 60 měsíců (tj. v podstatě rovněž 5 let). Obdobně to platí v mezinárodní smlouvě s Québecem. Naproti tomu v mezinárodní smlouvě s Ukrajinou je doba vyslání omezena na 24 měsíců.

V případech vyslání podle mezinárodních smluv je zpravidla nutné doložit příslušnost k právním předpisům příslušným bilaterálním formulářem, který vystavuje příslušná instituce ve vysílajícím státě. V ČR tyto formuláře vystavuje Česká správa sociálního zabezpečení. Pro tyto účely slouží tiskopis „Společná žádost zaměstnance a zaměstnavatele o vystavení potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení“, který lze nalézt na internetových stránkách www.cssz.cz.

Zaměstnanec pracuje mimo EU ve státě, se kterým není uzavřena mezinárodní smlouva

V případě, pokud zaměstnanec má trvalé místo výkonu práce v cizině pro zaměstnavatele se sídlem v ČR, zaměstnanec má trvalý pobyt na území ČR nebo jiného členského státu EU, pak je zaměstnanec i nadále pojištěn podle českých právních předpisů o sociálním zabezpečení, pokud není povinně účasten důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonává zaměstnání [§ 6 odst. 1 písm. a), bod 2. zákona č. 187/­2006 Sb.].

Příklad 22:

Zaměstnavatel se sídlem v ČR uzavřel pracovní smlouvu se zaměstnancem, který má trvalý pobyt v ČR. Zaměstnanec má trvalé místo výkonu práce v Iráku. Zaměstnanec bude pojištěn podle českých předpisů o sociálním zabezpečení, pokud není povinně účasten důchodového pojištění podle právních předpisů platných v Iráku.

Uprchlíci z Ukrajiny, sociální pojištění a dávky nemocenského pojištění

Na úvod je vhodné uvést, že s Ukrajinou má ČR uzavřenou smlouvu o sociálním zabezpečení č. 29/­2003 Sb. m.s. Smlouva se vztahuje na poskytování peněžitých dávek uvedených v článku 2 smlouvy (například dávky v nemoci a mateřství). Základní pravidlo pro pojištění uvedené v článku 6 této smlouvy uvádí, že na pracovníky se vztahují právní předpisy té smluvní strany, na jejímž území je vykonávána pracovní činnost. To znamená, že v případě, pokud ukrajinský zaměstnanec vykonává práci pro českého zaměstnavatele na území ČR, budou se na něho vztahovat české právní předpisy, pokud se jedná o sociální pojištění a poskytování dávek nemocenského pojištění.

 

V případě, pokud se zaměstnancem z Ukrajiny je uzavřen pracovní poměr, dohoda o pracovní činnosti nebo dohoda o provedení práce, platí pro jeho účast na nemocenském a důchodovém pojištění stejné podmínky, jak v případě zaměstnávání českého zaměstnance. K této problematice viz v tomto textu kapitolu „Podmínky účasti na důchodovém a nemocenském pojištění“. Účast na nemocenském pojištění tedy nevznikne například v případě uzavření dohody o provedení práce se zaměstnankyní z Ukrajiny s částkou do 10 000 Kč měsíčně.

Z pohledu zákona o nemocenském pojištění se v případě ukrajinského zaměstnance nejedná o „zahraničního zaměstnance“, neboť zahraničním zaměstnancem se pro tento účel rozumí zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele, který je činný v ČR ve prospěch zahraničního zaměstnavatele.

Pokud při zaměstnání uprchlíka z Ukrajiny vznikne účast na nemocenském pojištění (například pokud v dohodě o pracovní činnosti bude sjednaná částka započitatelného příjmu alespoň ve výši 3 500 Kč měsíčně v roce 2022 a od roku 2023 ve výši 4 000 Kč) zaměstnavatel bude postupovat standardním způsobem, jako v případě českého zaměstnance. Zaměstnance přihlásí pomocí formuláře „Oznámení o nástupu do zaměstnání“.

Určitý problém způsobuje povinnost zaměstnavatele uvádět též rodné číslo zaměstnance, což mimo jiné je zmíněno k tomuto tiskopisu ve Všeobecných zásadách pro vyplňování tiskopisu „Oznámení o nástupu do zaměstnání – skončení zaměstnání“ platné od 1. dubna 2022.

 

Ukrajincům, kteří v ČR získali dočasnou ochranu, se rodná čísla nepřidělují. Vyplní se tedy pouze datum narození, adresa trvalého pobytu v zahraničí a adresa pobytu v ČR. Česká správa sociálního zabezpečení pak přidělí zaměstnanci tzv. „Evidenční číslo pojištěnce“ (EČP), které sdělí zaměstnavateli.

 

Pokud tedy ukrajinskému zaměstnanci (zaměstnankyni) vznikne účast na nemocenském pojištění, může tedy i při splnění příslušných podmínek čerpat dávky nemocenského pojištění. To znamená následující dávky:

-    v případě se daná událost (například nemoc těhotenství) týká žadatele samotného:

>   nemocenské,

>   vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství,

-    v případě, se daná událost (například potřeba péče o dítě, člena rodiny) týká jiné osoby:

>   ošetřovné,

>   dlouhodobé ošetřovné,

>   peněžitá pomoc v mateřství,

>   dávka otcovské poporodní péče.

 

U těchto dávek nezáleží na tom, zda je osoba, o kterou je potřeba se starat, účastna nemocenského pojištění v ČR. O tyto dávky lze tedy požádat i ve vztahu k rodinným příslušníkům, kteří za občany Ukrajiny přicestují z Ukrajiny v důsledku válečného konfliktu. Výše zmíněná mezinárodní smlouva mezi ČR a Ukrajinou je založena na zásadě sčítání dob pojištění, to znamená, v případě je-li nárok na dávku v některém ze smluvních států třeba získat určitou dobu pojištění a pojištěnec ji v tomto státě nezíská, přihlédne se i k době obdobného nepřekrývajícího pojištění získaného podle právních předpisů druhého státu (článek 10 uvedené mezinárodní smlouvy).

 

To se může například týkat těhotných zaměstnankyň z Ukrajiny zaměstnaných v ČR, které k uplatnění nároku na peněžitou pomoc v mateřství budou muset splňovat především podmínku účasti na nemocenském pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. V období dvou let lze sčítat dny z různých pojištění (zaměstnání), neboť tato podmínka nemusí být splněna u jednoho zaměstnavatele.

Podle článku 11 mezinárodní smlouvy se dávky při dočasné pracovní neschopnosti a v mateřství přiznávají a vyplácejí podle právních předpisů a na náklady té smluvní strany, na jejímž území je osoba pojištěna.

Dohody o pracovní činnosti

Zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti nemají nárok na některé dávky nemocenského pojištění. Jedná se o ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.

8. Zdravotní pojištění

8.1   Základní informace

Právní úprava zdravotního pojištění

Právní úprava zdravotního pojištění v ČR je obsažena zejména v následujících předpisech:

–   Zákon č. 48/­1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.

–   Zákon č. 592/­1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění.

 

Okruh osob, na které se vztahuje zdravotní pojištění

Veřejnému zdravotnímu pojištění podle českých předpisů podléhají:

a)  osoby, které mají trvalý pobyt na území ČR (bez ohledu na jejich státní občanství),

b)  osoby, které na území ČR nemají trvalý pobyt, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území ČR (je nutné však respektovat skutečnosti související s členstvím ČR v EU).

 

Kromě těchto osob jsou zdravotně pojištěny též další fyzické osoby uvedené v § 2 zákona č. 48/­1997 Sb. nebo fyzické osoby, které podléhají příslušným koordinačním nařízením EU (viz kapitolu „Cizinci a zdravotní pojištění“). Jedná se zejména o občany EU, kteří jsou výdělečně činní, ať už z důvodu zaměstnání nebo podnikání, týká se to též jejich nezaopatřených rodinných příslušníků. Někteří cizinci však jsou vyňati ze zdravotního pojištění (například cizinci působící v diplomatických službách, podrobněji viz text dále).

Tyto osoby jsou pro účely veřejného zdravotního pojištění označovány jako „pojištěnci“.

 

Osoby, které jsou vyňaty z veřejného zdravotního pojištění (§ 2 odst. 5)

Ze zdravotního pojištění jsou vyňaty:

–   Osoby, které na území ČR vykonávají nelegální práci (to znamená v případě, pokud fyzická osoba cizinec vykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného povolení k pobytu na území ČR, je-li podle zvláštních předpisů vyžadováno).

–   Osoby, které nemají trvalý pobyt na území ČR a jsou činné v ČR:

•    pro zaměstnavatele, kteří požívají diplomatických výhod a imunit, nebo

•    pro zaměstnavatele, kteří nemají sídlo na území ČR.

 

V případě občanů s trvalým pobytem na území ČR jsou vyňati z českého systému veřejného zdravotního pojištění:

–   Osoby, které dlouhodobě pobývají v cizině a neplatí pojistné na zdravotní pojištění v souladu s § 8 odst. 4 zákona č. 48/­1997 Sb. Za dlouhodobý pobyt v cizině se přitom považuje nepřetržitý pobyt delší 6 měsíců. Uvedená osoba musí učinit o této skutečnosti u příslušné zdravotní pojišťovny písemné prohlášení (Prohlášení o dlouhodobém pobytu pojištěnce v cizině, příslušný tiskopis lze nalézt na internetových stránkách Všeobecné zdravotní pojišťovny http:/­/­www.vzp.cz/­platci/­tiskopisy. Od dne, kdy zanikla povinnost této osoby platit pojistné až do dne, kdy se opětovně přihlásí u příslušné zdravotní pojišťovny, však už nemá nárok na poskytování hrazených služeb (blíže viz § 13 až § 15 zákona č. 48/­1997 Sb.). Povinnost platit pojistné zaniká dnem, který pojištěnec uvedl v prohlášení, ne však dříve než dnem následujícím po dni, kdy bylo toto prohlášení doručeno příslušné zdravotní pojišťovně. V případě opětovného přihlášení je pojištěnec povinen předložit zdravotní pojišťovně:

•    doklad o uzavřeném zdravotním pojištění v cizině a jeho délce. Pokud takový doklad nepředloží, je povinen doplatit zdravotní pojišťovně zpětně pojistné za příslušnou dobu, jako by dlouhodobě v cizině nepobýval.

–   Osoby, pokud vykonávají výdělečnou činnost v rámci států Evropské unie ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004 a prováděcího nařízení č. 987/­2009. Ve vztahu k Islandu, Norsku, Lichtenštejnsku (do 31. 5. 2012) a Švýcarsku (do 31. 3. 2012) se postupovalo podle nařízení Rady EHS č. 1408/­71 a 574/­72. Od 1.4.2012 se k aplikaci nových nařízení zavázalo Švýcarsko, od 1. 6. 2012 pak Island, Lichtenštejnsko, Norsko. Tyto osoby však musí po návratu doložit dobu výkonu výdělečné činnosti (zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti), případně dobu pojištění tak, aby po nich nemohlo být českou zdravotní pojišťovnou požadováno doplacení pojistného za dobu pobytu v cizině, případně za část této doby, nepokrytou zdravotním pojištěním.

Právo na výběr zdravotní pojišťovny

–   Pojištěnec (to znamená například i zaměstnanec) má právo na výběr zdravotní pojišťovny, nestanoví-li zákon jinak [§ 11 odst. 1 písm. a), § 11 odst. 3 zákona č. 48/­1997 Sb.]. Omezení volby zdravotní pojišťovny platí pro novorozence, které se stává pojištěncem zdravotní pojišťovny, u které je pojištěna matka dítěte v den jeho narození (§ 11a). Dále se omezení týká vojáků v činné službě s výjimkou vojáků v záloze povolaných k vojenskému cvičení a žáků vojenských škol (uvedené osoby jsou pojištěny u Vojenské zdravotní pojišťovny dle § 11 odst. 3).

–   Zdravotní pojišťovnu lze změnit jednou za 12 měsíců, a to vždy jen k 1. lednu kalendářního pololetí (§ 11a). Ovšem pozor, přihlášku ke změně zdravotní pojišťovny je pojištěnec nebo jeho zákonný zástupce povinen podat vybrané zdravotní pojišťovně nejpozději 3 měsíce před požadovaným dnem změny.

–   Bližší informace lze nalézt na internetových stránkách jednotlivých zdravotních pojišťoven. Viz následující tabulku:

Kód	Název	Internetové stránky
111	Všeobecná zdravotní pojišťovna	www.vzp.cz
201	Vojenská zdravotní pojišťovna	www.vozp.cz
205	Česká průmyslová zdravotní pojišťovna	www.cpzp.cz
207	Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví	www.ozp.cz
209	Zaměstnanecká pojišťovna Škoda	www.zpskoda.cz
211	Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra	www.zpmvcr.cz
213	RBP, zdravotní pojišťovna	www.rbp213.cz

 

8.2   Zaměstnavatelé

Zaměstnavatelem se pro účely zdravotního pojištění rozumí:

–   Právnická nebo fyzická osoba, která je plátcem příjmů ze závislé činnosti podle zvláštního právního předpisu (tzn. zákona o daních z příjmů),

•    zaměstnává zaměstnance

•    a má sídlo nebo trvalý pobyt na území ČR.

–   Organizační složka státu.

 

Zaměstnáním se pro účely zdravotního pojištění rozumí:

–   činnost zaměstnance, ze které mu plynou od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků zdaňované podle zákona o daních z příjmů.

Lze si povšimnout, že pojem „zaměstnání“ je pojat velmi široce. V zásadě každá činnost, ze které plynou fyzické osobě příjmy ze závislé činnosti ve smyslu zákona o daních z příjmů, je pro účely veřejného zdravotního pojištění považována za „zaměstnání“. Tedy kupříkladu i činnost člena orgánu právnické osoby (například jednatele) je z tohoto pohledu považována za zaměstnání.

8.3   Zaměstnanci

Při používání příslušných pojmů je vždy nutné respektovat definice, které jsou používány daným právním předpisem. Pojem „zaměstnanec“ definovaný pro účely zákoníku práce tudíž nemusí být shodný se stejným označením, které používá jiný právní předpis. Z tohoto důvodu je vhodné si přesně vymezit, jak chápat pojem „zaměstnanec“ z pohledu právních předpisů upravujících oblast zdravotního pojištění.

 

Kdo je zaměstnancem pro účely zdravotního pojištění

Za zaměstnance se pro účely zdravotního pojištění považuje (§ 5):

–   fyzická osoba, které plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů, s výjimkou:

•    osoby, která má pouze příjmy ze závislé činnosti, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny,

•    žáka nebo studenta, který má pouze příjmy ze závislé činnosti za práci z praktického výcviku (výše příjmu nerozhoduje), tyto příjmy jsou přitom osvobozené od daně z příjmů,

•    osoby činné na základě dohody o provedení práce, popřípadě více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele, pokud úhrn příjmů z takových dohod v kalendářním měsíci nedosáhl příjmů ve výši částky, jež je podmínkou pro účast takové osoby na nemocenském pojištění podle zákona upravujícího nemocenské pojištění (tzv. započitatelný příjem, v případě dohody o provedení práce částka nad 10 000 Kč měsíčně, blíže k tomu viz kapitolu „Dohoda o provedení práce a nemocenské pojištění“; započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnavatelem až po skončení dohody o provedení práce se považuje za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž tato dohoda skončila,

•    člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován, a který v kalendářním měsíci nedosáhl započitatelného příjmu (od roku 2023 částka 4 000 Kč),

•    osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti, popřípadě více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele, pokud úhrn příjmů z takových dohod v kalendářním měsíci nedosáhl započitatelného příjmu (od roku 2023 částka 4 000 Kč); započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnavatelem až po skončení dohody o pracovní činnosti se považuje za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž tato dohoda skončila,

•    dobrovolného pracovníka pečovatelské služby, který v kalendářním měsíci nedosáhl započitatelného příjmu (od roku 2023 částka 4 000 Kč),

•    člena okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise, který plní úkoly podle volebních zákonů.

Příklad 23:

Žák středního odborného učiliště vykonává odbornou praxi ve školní provozovně. S touto provozovnou nemá uzavřen žádný pracovněprávní vztah. Za provedenou práci v rámci praktického výcviku obdržel:

a)  odměnu ve výši 2 500 Kč, b) odměnu ve výši 400 Kč, c) odměnu ve výši 5 000 Kč.

Výše odměny není pro účely zdravotního pojištění v uvedeném případě důležitá. Jak vyplývá z definice „zaměstnance“, nejedná se v daném případě o zaměstnance, z odměny nevznikne povinnost odvést zdravotní pojištění. V případě, že se jedná o žáka nebo studenta, který má pouze příjmy ze závislé činnosti za práci z praktického výcviku, není pro účast na zdravotním pojištění stanovena podmínka, týkající se výše příjmu.

Příklad 24:

Starobní důchodce dosáhl odměnu z dohody o provedení práce ve výši 10 000 Kč za měsíc květen a ve výši 10 001 Kč za měsíc červen.

Jedná se o odměnu z dohody o provedení práce. V případě, pokud byl v kalendářním měsíci zúčtován započitatelný příjem do 10 000 Kč, není v daném měsíci starobní důchodce účasten nemocenského pojištění (§ 7a, zákona č. 187/­2006 Sb.). Pak z odměny z dohody o provedení práce nevznikne povinnost odvést zdravotní pojištění. Tato hranice 10 000 Kč však byla překročena za měsíc červen, byť o pouhou 1 Kč. To znamená, že za měsíc červen již bude dotyčný starobní důchodce považován pro účely zdravotního pojištění za zaměstnance a z odměny vznikne povinnost odvést zdravotní pojištění. Okolnost, že se jedná o starobního důchodce, z tohoto hlediska není důležitá, na výši limitní částky 10 000 Kč měsíčně to nemá vliv. Obdobně v případě, pokud by se jednalo o fyzickou osobu, která má nárok na předčasný starobní důchod, předdůchod nebo invalidní důchod.

Příklad 25:

Žena, která pobírá rodičovský příspěvek, dosáhla odměnu z dohody o pracovní činnosti ve výši 8 000 Kč za práci vykonanou v období od 1. dubna do 30. dubna, dále ve výši 2 200 Kč za měsíc květen 2023, kdy byla 14 dní nemocná.

Jedná se o odměnu z dohody o pracovní činnosti, dosažený příjem je rozhodující, z odměny za duben vznikne povinnost odvést zdravotní pojištění za měsíc duben. Za měsíc květen nebyl dosažen příjem ve výši 4 000 Kč, z odměny za měsíc květen nevznikne povinnost odvést zdravotní pojištění. Okolnost, že se jedná o osobu, za kterou je plátcem pojistného stát, ani skutečnost, že byla po část měsíce nemocná, nemá vliv na limit ohraničený částkou 4 000 Kč měsíčně (započitatelný příjem rozhodný pro účely účast na nemocenském pojištění od roku 2023).

 

Více dohod o provedení práce nebo dohod o pracovní činnosti

Je vhodné upozornit na změny, které přinesla novela zákona č. 48/­1997 Sb., provedená zákonem č. 267/­2014 Sb. s účinností od 1. 1. 2015. Na základě uvedené novely se postupuje takto:

–   příjmy z více dohod o pracovní činnosti uzavřené u jednoho zaměstnavatele v jednom kalendářním měsíci se sčítají (obdobně v případě více dohod o provedení práce). Až do 31. 12. 2014 se příjmy v uvedeném případě posuzovaly samostatně (to znamená, že se nesčítaly),

–   započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnavatelem až po skončení dohody o provedení práce (obdobně v případě dohody o pracovní činnosti) považuje za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž tato dohoda skončila.

Započitatelný příjem

Pojem „započitatelný příjem“ – viz § 5 zákona č. 48/­1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Jedná se o částku, která je podmínkou pro účast na nemocenském pojištění. Není však pro účely zdravotního pojištění rozhodující, v jaké výši byl příjem sjednán (rozhoduje skutečně dosažený příjem).

 

Výše příjmu, který osoba v kalendářním měsíci dosáhla, je rozhodující pro posouzení, zda se jedná pro účely zdravotního pojištění o zaměstnance, v následujících případech:

•    člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován,

•    osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti,

•    osoby činné na základě dohody o provedení práce,

•    dobrovolného pracovníka pečovatelské služby.

Pokud osoba, spadající do uvedených skupin, nedosáhne v kalendářním měsíci započitatelný příjem, není z titulu tohoto příjmu považována pro účely zdravotního pojištění za zaměstnance a zaměstnavatel z tohoto příjmu neodvádí zdravotní pojištění.

Pro účely zdravotního pojištění již neplatí další pravidla, známé z dřívější doby, jako například:

-    není vyloučen vztah trvající kratší dobu než 15 kalendářních dnů (krátkodobé zaměstnání),

-    nepoužívá se pojem „zaměstnání malého rozsahu“.

 

Odměny člena orgánu právnické osoby a dalších osob

Co je důležité, je skutečnost, že pokud se nejedná o výše uvedené výjimky, je fyzická osoba s příjmy ze závislé činnosti vždy považována za zaměstnance, a tudíž vzniká povinnost hradit zdravotní pojištění z těchto příjmů, a to i tehdy, pokud měsíční příjem nedosahuje 4 000 Kč (od roku 2023). To znamená například i tehdy, pokud jednatel pobírá měsíční odměnu dle § 6 odst. 1 písm. c) na základě smlouvy o výkonu funkce nebo příkazní smlouvy ve výši 3 999 Kč nebo nižší. Za příjmy ze závislé činnosti jsou považovány rovněž funkční požitky (kdo pobírá funkční požitky, viz § 6 odst. 10 ZDP). Opět pro účely zdravotního pojištění není rozhodující výše příjmu (funkčního požitku). Tyto osoby jsou považovány z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance, neboť pobírají příjmy ze závislé činnosti dle § 6 ZDP (například příjem člena výboru společenství vlastníků).

Uvedené druhy příjmů nejsou uvedeny v § 5 zákona č. 48/­1997 Sb. mezi příjmy, pro které je stanovena podmínka dosažení příjmu alespoň ve výši započitatelného příjmu.

 

Rozhodný příjem

Pojem „započitatelný příjem“, používaný pro účely zdravotního pojištění, je provázán s pojmem „rozhodný příjem“, který je používán v zákonu č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění. Z ustanovení § 6 zákona č. 187/­2006 Sb. vyplývá, že rozhodný příjem byl stanoven ve výši 2 000 Kč. Částka 2 000 Kč platila i pro roky 2010 a 2011. V roce 2012 byl rozhodný příjem zvýšen na 2 500 Kč a platil až do roku 2018. Od roku 2019 byl rozhodný příjem zvýšen na 3 000 Kč, od roku 2021 na částku 3 500 Kč a od roku 2023 na částku 4 000 Kč, v návaznosti na Sdělení MPSV č. 320/­2022 Sb.

Odlišně je stanovena částka pro osoby činné na základě dohody o provedení práce, kde rozhoduje, zda započitatelný příjem přesáhl hranici 10 000 Kč měsíčně, jak vyplývá z § 7a zákona o nemocenském pojištění.

 

Vybrané skutečnosti, které nemají vliv na výši započitatelného příjmu

Na výši započitatelného příjmu ve výši 4 000 Kč měsíčně, popřípadě ve výši 10 000 Kč měsíčně v případě dohody o provedení práce, nemá například vliv:

•    Zda se jedná o osobu, za kterou platí zdravotní pojištění stát (např. starobní důchodce, student, osoba na rodičovské dovolené, příjemce rodičovského příspěvku).

•    Zda dotyčná osoba nevykonávala v příslušném měsíci práci z důvodu nemoci.

 

Rozhoduje tedy zejména druh pracovněprávního či jiného vztahu, a pak ve vymezených případech skutečnost, zda skutečně dosažený příjem přesáhl započitatelný příjem, jak je uvedeno výše.

Příklad 26:

Osoba, která je činná pro zaměstnavatele na základě dohody o pracovní činnosti, nedosáhla v měsíci září 2023 příjem ve výši započitatelného příjmu (odměna z dohody nedosáhla výše 4 000 Kč).

Dosažený příjem z dohody o pracovní činnosti nedosáhl započitatelného příjmu ve výši 4 000 Kč, nevznikla povinnost odvést z odměny pojistné na zdravotní pojištění [§ 5 písm. a) bod 5 zákona č. 48/­1997 Sb.].

 

Příklad 27:

Zaměstnavatel uzavřel v roce 2023 se zaměstnancem dohodu o pracovní činnosti, sjednaná odměna měla přesáhnout částku 4 000 Kč měsíčně. Zaměstnanec dosáhl za měsíc říjen odměnu z dohody ve výši 2 450 Kč a za měsíc listopad odměnu ve výši 5 800 Kč.

Za měsíc říjen, kdy příjem z dohody o pracovní činnosti nedosáhl částky započitatelného příjmu ve výši 4 000 Kč, nevznikla povinnost odvést zdravotní pojištění. Za měsíc listopad však je nutné z odměny odvést zdravotní pojištění, protože odměna přesáhla částku 4 000 Kč měsíčně.

Příklad 28:

Člen družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, vykonává pro družstvo práci a obdržel měsíční odměnu za měsíc říjen ve výši 4 000 Kč a za měsíc listopad ve výši 1 900 Kč.

Za měsíc říjen, kdy příjem dosáhl alespoň částky 4 000 Kč, vznikla povinnost odvést zdravotní pojištění. Za měsíc listopad však není nutné z odměny odvést zdravotní pojištění, protože odměna nedosáhla částky 4 000 Kč měsíčně.

8.4   Vznik a zánik veřejného zdravotního pojištění

Pravidla pro vznik a zánik veřejného zdravotního pojištění (§ 3)

Pravidla pro vznik a zánik veřejného zdravotního pojištění (dále jen „zdravotní pojištění“) jsou uvedena v § 3 zákona č. 48/­1997 Sb.

Zdravotní pojištění vzniká:

–   dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky,

–   dnem nástupu do zaměstnání, jde-li o osobu bez trvalého pobytu na území České republiky, nebo v dalších případech, uvedených v § 3 zákona č. 48/­1997 Sb.,

–   získání trvalého pobytu na území České republiky.

 

Zdravotní pojištění zaniká:

–   smrtí pojištěnce,

–   osobě bez trvalého pobytu na území České republiky dnem ukončení zaměstnání, v ostatních případech dnem uvedeným v § 3 zákona č. 48/­1997 Sb.,

–   skončením trvalého pobytu na území České republiky.

8.5   Povinnost platit pojistné na veřejné zdravotní pojištění

Povinnost platit pojistné na zdravotní pojištění v případě pojištěnce, který je zaměstnancem, vzniká dnem nástupu do zaměstnání (§ 8 zákona č. 48/­1997 Sb.). Povinnost zaměstnavatele platit část pojistného na zdravotní pojištění za své zaměstnance vzniká rovněž dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání. Který den je považován pro tyto účely za „den nástupu do zaměstnání“, případně naopak, za „den ukončení zaměstnání“ je pak blíže definováno v ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 48/­1997 Sb.

 

Z příslušné poměrně široké škály možností je vhodné uvést jen ty nedůležitější pro podnikatelskou sféru:

-    Zaměstnanec v pracovním poměru: V případě pracovního poměru včetně pracovního poměru sjednaného podle cizích právních předpisů se za den nástupu do zaměstnání považuje den, ve kterém zaměstnanec nastoupil do práce. Za den ukončení zaměstnání se považuje den skončení pracovního poměru.

-    Člen družstva: V případě členů družstev, kde podmínkou členství je jejich pracovní vztah k družstvu, pokud pro družstvo vykonávají práci, za kterou jsou jím odměňováni, se za den nástupu do zaměstnání považuje den započetí práce pro družstvo. Za den ukončení zaměstnání se považuje den skončení členství v družstvu.

-    Dohoda o pracovní činnosti a dohoda o provedení práce: V případě zaměstnanců činných na základě dohody o pracovní činnosti se za den nástupu do zaměstnání považuje den, ve kterém poprvé po uzavření dohody o pracovní činnosti zaměstnanec začal vykonávat práci. Za den ukončení zaměstnání se považuje den, jímž uplynula doba, na kterou byla dohoda sjednána.

U zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce se postupuje obdobně. Zaměstnanec je povinen sdělit v den nástupu do zaměstnání svému zaměstnavateli, u které zdravotní pojišťovny je pojištěný. Obdobně má tuto povinnost v případě, pokud v době trvání zaměstnání zaměstnanec zdravotní pojišťovnu změní (§ 12 zákona č. 48/­1997 Sb.).

8.6   Plátce pojistného na veřejné zdravotní pojištění

Platí následující pravidla. Plátci pojistného na zdravotní pojištění jsou:

–   zaměstnavatelé (odvádí pojistné za zaměstnance),

–   stát (platí pojistné za určité osoby),

–   pojištěnci, kterými jsou:

•    zaměstnanci [jedná se o osoby, které splňují podmínky uvedené v § 5 písm. a) zákona č. 48/­1997 Sb.],

•    osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ),

•    další osoby uvedené v § 5 zákona č. 48/­1997 Sb. (osoby bez zdanitelných příjmů).

 

Zaměstnavatel jako plátce pojistného

Zaměstnavatel je plátcem části pojistného na zdravotní pojištění:

–   za své zaměstnance, s výjimkou zaměstnanců, kteří postupují podle § 8 odst. 4 zákona č. 48/­1997 Sb. (dlouhodobý pobyt v cizině). Zaměstnavatel je plátcem části pojistného z příjmů ze závislé činnosti podle zvláštního právního předpisu zúčtovaných bývalému zaměstnanci po skončení zaměstnání (viz také § 3 odst. 4 zákona č. 592/­1992 Sb., který stanoví, že do vyměřovacího základu zaměstnance se dále zahrnou příjmy ze závislé činnosti, zúčtované mu po skončení zaměstnání).

–   Na základě § 8 odst. 4 není povinen platit pojistné na zdravotní pojištění pojištěnec po dobu, kdy je dlouhodobě v cizině, při splnění dalších podmínek uvedených v § 8 odst. 4. Za dlouhodobý pobyt v cizině se přitom považuje nepřetržitý pobyt delší 6 měsíců.

 

Stát jako plátce pojistného

Stát je plátcem pojistného prostřednictvím státního rozpočtu za celou řadu osob. Proto není účelné uvádět zde úplný výčet všech osob, za které je plátcem pojistného stát. Ve stručnosti lze uvést zejména následující skupiny osob:

-    nezaopatřené děti, nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře,

-    poživatelé důchodu, za poživatele důchodu je považován i v měsících, kdy jí podle předpisů o důchodovém pojištění výplata důchodu nenáleží,

-    příjemci rodičovského příspěvku,

-    ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené a osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství podle předpisů o nemocenském pojištění,

-    uchazeči o zaměstnání včetně uchazečů o zaměstnání, kteří přijali krátkodobé zaměstnání,

-    osoby celodenně, osobně a řádně pečující alespoň o 1 dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku,

-    příjemci starobní penze na určenou dobu, doživotní penze nebo penze na přesně stanovenou dobu s přesně stanovenou výší důchodu (předdůchod dle zákona o doplňkovém penzijním spoření),

-    další specifické skupiny osob, uvedené v § 7 zákona č. 48/­1997 Sb.

8.7   Vyměřovací základ

Jaké příjmy se zahrnují do vyměřovacího základu

Pravidla pro stanovení vyměřovacího základu pro zaměstnance jsou uvedena v § 3 zákona č. 592/­1992 Sb. následujícím způsobem:

 

Vyměřovacím základem zaměstnance je:

–   úhrn příjmů ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a

–   které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním.

Novelou, provedenou na základě zákona č. 267/­2014 Sb. od 1. 1. 2015 je pamatováno na případy, kdy zaměstnavatel odvádí daň z příjmů ze závislé činnosti v jiném státě EU než v ČR, ale podle příslušných koordinačních nařízení je povinen odvádět pojistné na zdravotní pojištění v ČR. Vzhledem k tomu, že příjmy zaměstnance nejsou v daném případě předmětem daně z příjmů fyzických osob v ČR, bez této právní úpravy by takový zaměstnanec neměl pro účely zdravotního pojištění příjmy, které by byly zahrnovány do vyměřovacího základu.

 

Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí:

-    plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo

-    předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo

-    spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Do vyměřovacího základu zaměstnance, který ukončil zaměstnání, se dále zahrnují příjmy výše uvedené, zúčtované zaměstnanci po skončení zaměstnání. Výjimkou jsou případy, uvedené v § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 592/­1992 Sb. Viz následující odstavec „jaké příjmy snižují vyměřovací základ“.

Příklad 29:

Zaměstnanec skončil pracovní poměr k 31. 12. 2022. Od ledna 2023 je mu však vypláceno měsíčně peněžité vyrovnání podle § 310 zákoníku práce (tzv. „konkurenční doložka“). Uvedené peněžité vyrovnání je pak zahrnováno do vyměřovacího základu tohoto zaměstnance, protože se jedná o příjem, zúčtovaný zaměstnanci po skončení zaměstnání.

 

Jaké příjmy snižují vyměřovací základ

Vyměřovací základ zaměstnance se snižuje o následující příjmy:

–   náhradu škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,

–   odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů,

–   věrnostní přídavek horníků,

–   plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně po uplynutí 1 roku ode dne skončení zaměstnání,

–   jednorázovou sociální výpomoc poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.

 

Novelou provedenou na základě zákona č. 267/­2014 Sb. došlo ke sjednocení definice vyměřovacího základu stanoveného pro účely zdravotního pojištění s právní úpravou vyměřovacího základu pro účely sociálního pojištění, uvedenou v § 5 zákona č. 589/­1992 Sb.

S účinností od 1. 1. 2015 je zdůrazněno, že do vyměřovacího základu se nezahrnuje odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné při skončení pracovního, služebního a obdobného vztahu, na která vzniká nárok na základě zákona, nikoliv však ta plnění, která případně zaměstnavatel poskytuje dobrovolně a nazve je odstupným.

VÝJIMKY

Zaměstnavatel zaměstnávající osoby se zdravotním postižením

–   Je-li zaměstnancem zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců osoba, které byl přiznán invalidní důchod, je u ní vyměřovacím základem dle § 3 odst. 7 zákona č. 592/­1992 Sb.:

•    částka přesahující částku, která je vyměřovacím základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát. (Jedná se o částku uvedenou v § 3c zákona č. 592/­1992 Sb., konkrétně jde od 1. 9. 2022 o částku 11 014 Kč , která byla navýšena od 1. 1. 2023 na částku 14 074 Kč na základě zákona č. 260/­2022 Sb.).

 

Pracovní poměr uzavřený podle cizích právních předpisů

–   Vyměřovacím základem pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů je úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a to ve výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů, s výjimkou:

•    příjmů, které tomuto pracovníku nahrazují:

>   výdaje jím za zaměstnavatele vynaložené v souvislosti s tímto pracovním vztahem nebo

>   škodu vzniklou v souvislosti s tímto pracovním vztahem,

>   příjmů, o které se snižuje vyměřovací základ zaměstnance, uvedených v § 3 odst. 2 zákona č. 592/­1992 Sb.

–   Výše uvedená pravidla pro konstrukci vyměřovacího základu uvedená v § 3 odst. 12 zákona č. 592/­1992 Sb. pro zaměstnance s pracovním poměrem uzavřeným podle cizích právních předpisů platí na základě novely provedené s účinností od 1. 1. 2015 na základě zákona č. 267/­2014 Sb.

–   Pozor! Povinnost o stanovení minimálního vyměřovacího základu platí obdobně i pro zaměstnance v pracovním poměru uzavřeném podle cizích právních předpisů.

Příjem v cizí měně (§ 3 odst. 5)

–   Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným zákonem upravujícím daně z příjmů. To znamená, že v případě, pokud se jedná o zaměstnavatele, který je účetní jednotkou, použije se při přepočtu cizí měny na Kč kurz uplatněný v účetnictví, tj. denní kurz ČNB platný ke dni uskutečnění účetního případu, popřípadě pevný kurz ČNB, platný pro předem stanovené období (měsíc, čtvrtletí atd.). Uvedený postup přepočtu vyplývá z § 38 zákona o daních z příjmů a § 3 odst. 5 zákona č. 592/­1992 Sb.

–   Kurz, který zaměstnavatel použil pro uvedený účel, je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného.

8.8   Sazby pojistného a rozhodné období

Sazby pojistného

–   Výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období (§ 2 zákona č. 592/­1992 Sb.).

–   Pojistné za zaměstnance hradí z jedné třetiny zaměstnanec, ze dvou třetin zaměstnavatel (§ 9 zákona č. 48/­1997 Sb.).

 

Rozhodné období

–   Rozhodné období, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je v případě zaměstnanců kalendářní měsíc, za který se pojistné platí (§ 4). V případě OSVČ je rozhodným obdobím kalendářní rok.

 

Pravidla pro zaokrouhlování:

–   Pojistné na zdravotní pojištění se zaokrouhluje na celé Kč nahoru.

–   Měsíční vyměřovací základ se nezaokrouhluje.

–   Pojistné z jedné třetiny, které hradí zaměstnanec, se nezaokrouhluje.

–   Pojistné z dvou třetin, které hradí zaměstnavatel, se nezaokrouhluje.

Příklad 30:

Zaměstnanec dosáhl za měsíc únor hrubou mzdu ve výši 35 000 Kč. Tato částka je vyměřovacím základem pro zjištění výše pojistného na zdravotní pojištění. Pojistné činí 13,5 % z vyměřovacího základu. Pojistné je tedy ve výši 0,135 × 35 000 Kč = 4 725 Kč. Pojistné hradí z jedné třetiny zaměstnanec, ze dvou třetin zaměstnavatel. Zaměstnanec tedy hradí na pojistném částku 4 725 Kč /­ 3 = 1 575 Kč, zaměstnavatel hradí na pojistném částku 4 725 Kč /­ 3 × 2 = 3 150 Kč. Celkem 1 575 Kč + 3 150 Kč = 4 725 Kč.

 

Poznámka:

Téměř stejný výsledek lze obdržet při výpočtu výše zdravotního pojištění způsobem: 4,5 % hradí zaměstnanec, 9 % hradí zaměstnavatel. Tento postup je však spojen s určitými nedostatky, pokud jde o určení výše pojistného z pohledu zaokrouhlování na celé Kč. Pojistné se totiž zaokrouhluje na celé Kč nahoru, avšak není stanoveno, že se takto mají zaokrouhlovat jednotlivé částky, vypočtené způsobem, kdy 4,5 % hradí zaměstnanec, 9 % hradí zaměstnavatel. Viz následující příklad.

Příklad 31:

Zaměstnanec dosáhl za měsíc březen hrubou mzdu ve výši 19 512 Kč, která je současně i vyměřovacím základem pro zjištění výše pojistného na zdravotní pojištění.

Výpočet: 4,5 % z částky 19 512 Kč = 878,04 Kč (po zaokrouhlení jde o částku 879 Kč). 9 % z částky 19 512 Kč = 1 756,08 Kč (po zaokrouhlení jde o částku 1 757 Kč). Součet obou částek je 2 636 Kč = 879 Kč + 1 757 Kč. Správná částka je však 13,5 % z částky 19 512 Kč = 2 634,12 Kč (po zaokrouhlení 2 635 Kč).

8.9   Minimální vyměřovací základ

Minimální vyměřovací základ je stanoven odlišně v závislosti na tom, zda jde o:

–   zaměstnance,

–   OSVČ,

–   osobu bez zdanitelných příjmů,

–   osobu, za kterou je plátcem pojistného stát.

Minimální vyměřovací základ v případě zaměstnance

Pro zaměstnance je minimální vyměřovací základ stanoven takto:

–   Pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, pokud není zákonem č. 592/­1992 Sb. stanoveno jinak.

–   Minimálním vyměřovacím základem zaměstnance je minimální mzda (v roce 2022 ve výši 16 200 Kč, od roku 2023 ve výši 17 300 Kč). Minimální výše pojistného tak v uvedeném případě činila v roce 2022 13,5 % z 16 200 Kč = 2 187 Kč, a od roku 2023 ve výši 13,5 % z 17 300 Kč = 2 336 Kč.

–   Minimální vyměřovací základ zůstává roven minimální mzdě bez ohledu na to, zda zaměstnanci bylo po celý kalendářní měsíc poskytnuto pracovní volno bez náhrady příjmu, nebo po celý kalendářní měsíc trvala neomluvená nepřítomnost v práci. Od 1. 1. 2015 došlo k novelizaci příslušného ustanovení § 3 odst. 5 zákona č. 592/­1992 Sb. (viz znění platné do 31. 12. 2014) a v této souvislosti též ke zrušení ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 48/­1997 Sb., které se týkalo možnosti uzavření písemné smlouvy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem v případě, kdy zaměstnanec čerpá pracovní volno bez náhrady příjmu a zaměstnanec se zaváže uvedenou smlouvou zavazuje uhradit zaměstnavateli zcela nebo zčásti částku odpovídající zdravotnímu pojištění, kterou má v dotyčné době povinnost hradit zdravotní pojišťovně za dotyčného zaměstnance jeho zaměstnavatel.

 

Pravidla pro doplatky na pojistném (§ 3 odst. 10)

–   Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci.

–   Pokud je vyměřovací základ nižší než minimální vyměřovací základ z důvodů překážek na straně organizace (zaměstnavatele) je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.

 

Čerpání pracovního volna:

V případě, kdy zaměstnanec čerpá pracovní volno (bez náhrady příjmu), může nastat rovněž situace, kdy je nutné řešit odvod zdravotního pojištění alespoň z minimálního vyměřovacího základu (s výjimkou zaměstnanců, pro které minimální vyměřovací základ neplatí). V případě, pokud zaměstnanec bude čerpat celý kalendářní měsíc neplacené pracovní volno, odvede prostřednictvím zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z minimálního vyměřovacího základu.

Pokud bude trvat pracovní volno jen po část měsíce a příjem zaměstnance dosáhne minimálního vyměřovacího základu, pojistné bude uhrazeno pouze z dosaženého příjmu. Pokud však bude dosažený příjem nižší, než je minimální vyměřovací základ, uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele pojistné z dosaženého příjmu (na částce se podílí zaměstnanec i zaměstnavatel), a rovněž pojistné vypočtené z rozdílu minimálního a skutečného vyměřovacího základu (toto pojistné hradí pouze zaměstnanec).

Příklad 32:

Zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu. Jeho příjem ze závislé činnosti, který se zahrnuje do vyměřovacího základu, dosáhl za příslušný měsíc roku 2022 částky 7 800 Kč. Zaměstnanec nepatří mezi osoby, na které se nevztahuje povinnost stanovit minimální vyměřovací základ. Vyměřovací základ je nižší než minimální vyměřovací základ, avšak nikoliv z důvodů na straně zaměstnavatele.

Postup výpočtu: Pojistné z vyměřovacího základu: 0,135 × 7 800 Kč = 1 053 Kč. Jednu třetinu (1 053 Kč /­ 3 = 351 Kč) hradí zaměstnanec, dvě třetiny (1 053 Kč /­ 2 × 3 = 702 Kč) hradí zaměstnavatel. Dále zaměstnanec doplatí pojistné do minimálního vyměřovacího základu, tj. 13,5 % z částky 8 400 Kč, tj. pojistné ve výši 1 134 Kč. Výpočet: 16 200 Kč – 7 800 Kč = 8 400 Kč. Celkem bude zdravotní pojišťovně odvedeno pojistné ve výši 2 187 Kč, z toho zaměstnavatel hradí 702 Kč, zaměstnanec hradí částku ve výši 1 485 Kč = 351 Kč + 1 134 Kč. Částku 1 485 Kč srazí zaměstnavatel zaměstnanci z jeho příjmu (hrubé mzdy).

Příklad 33:

Zaměstnanec má měsíční hrubou mzdu ve výši 20 500 Kč. Z důvodů na straně zaměstnavatele však dosáhl za měsíc říjen 2022 příjem ze závislé činnosti jen ve výši 14 800 Kč. Důvodem byl nedostatek zakázek, zaměstnavatel nemohl přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby (§ 209 zákoníku práce). Zdravotní pojištění je nutné odvést z minimálního vyměřovacího základu, a představuje částku 2 187 Kč (16 200 Kč × 0,135). Zaměstnanci bude strženo pojistné z vyměřovacího základu ve výši 14 800 Kč × 0,135 /­ 3 = 666 Kč.

Pojistné, které odvede zaměstnavatel, se skládá ze dvou částek. První částka je vypočtena z vyměřovacího základu, kterým je dosažený příjem zaměstnance, tj. částka 14 800 Kč × 0,135 /­ 2 × 3 = 1 332 Kč. Druhá částka je doplatek ve výši 13,5 % z rozdílu mezi minimálním vyměřovacím základem a vyměřovacím základem, tj. částka 0,135 × (16 200 Kč – 14 800 Kč) = 189 Kč. Zaměstnavatel tedy uhradí částku ve výši 1 521 Kč = 1 332 Kč + 189 Kč, zaměstnanci strhne částku 666 Kč, celkem bude na účet zdravotní pojišťovny odvedena částka 2 187 Kč = 1 521 Kč + 666 Kč.

Minimální vyměřovací základ neplatí v následujících případech

Jak již bylo uvedeno, existují výjimky z pravidla, kdy i v případě, že se jedná o zaměstnance, není pro takovou osobu stanoven minimální vyměřovací základ.

 

Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb.):

–   s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/­P podle zvláštního právního předpisu,

–   která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

–   která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.

 

•    Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou,

–   je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje 4 hodiny denně,

–   a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem.

•    Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů,

–   která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ),

–   za kterou je plátcem pojistného stát (jedná se o osoby uvedené v § 7 zákona č. 48/­1997 Sb.),

–   která je pouze příjemcem odměny pěstouna.

Další podmínkou je, že výše uvedené skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). To samozřejmě ale neznamená, že zaměstnanec by musel pracovat po kalendářní měsíc, důležité je, aby výše uvedené skutečnosti trvaly po celý měsíc (například že je plátcem pojistného stát po celý kalendářní měsíc). Pro doplnění lze uvést, že stát platí za své pojištěnce od 1. 9. 2022 částku 1 487 Kč z vyměřovacího základu 11 014 Kč, a od 1. 1. 2023 částku 1 900 Kč z vyměřovacího základu 14 074 Kč.

V případě, že se jedná o výše uvedenou výjimku, pak vyměřovacím základem u těchto zaměstnanců je jejich skutečný příjem. Uvedené je možné vysvětlit s pomocí následujícího příkladu.

Příklad 34:

Zaměstnavatel zaměstnal na dohodu o pracovní činnosti v době od 1. března do 31. března starobního důchodce. Hrubý příjem z dohody o pracovní činnosti byl dosažen ve výši 6 200 Kč. Starobní důchodce byl v době od 21. března do 31. března nemocen a nepracoval.

Starobní důchodce je pro účely zdravotního pojištění považován za zaměstnance, příjem z dohody o pracovní činnosti je vyšší než rozhodný příjem ve výši 4 000 Kč měsíčně. Vyměřovací základ pro účely zdravotního pojištění je ve výši 6 200 Kč. Starobní důchodce patří mezi osoby, za které je plátcem zdravotního pojištění stát (§ 7 zákona č. 48/­1997 Sb.). Znamená to, že v daném případě, kdy vyměřovací základ je nižší než minimální vyměřovací základ, nebude vyměřovacím základem minimální vyměřovací základ, ale skutečně dosažený příjem ve výši 6 200 Kč, ze kterého zdravotní pojišťovně bude odvedeno celkem zdravotní pojištění ve výši 837 Kč, z toho částka 279 Kč (1/­3 ze 837 Kč) bude stržena zaměstnanci.

Obdobně by se v uvedeném případě postupovalo, pokud by zaměstnavatel zaměstnal například studenta, ženu na mateřské či rodičovské dovolené, osobu, která je příjemcem rodičovského příspěvku, invalidního důchodce atd. Všechny uvedené osoby patří mezi osoby, za které platí zdravotní pojištění stát. Výčet osob uvedený v příkladu je jen ilustrativní, pro jejich úplný výčet je nutné se obeznámit s ustanovením § 7 zákona č. 48/­1997 Sb. Jejich výčet lze rovněž nalézt na webových stránkách Všeobecné zdravotní pojišťovny www.vzp.cz, pod odkazem „za koho platí pojistné stát“.

 

Kdy se minimální vyměřovací základ poměrně snižuje (§ 3  odst. 9)

Od výše uvedené výjimky, kdy pro zaměstnance není stanoven minimální vyměřovací základ, je nutné odlišit situace, kdy se minimální vyměřovací základ poměrně snižuje. Jedná se o následující situace.

 

Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud:

–   zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,

–   zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (blíže viz § 191 zákoníku práce nebo kapitolu „náhrada mzdy při překážkách v práci“

–   zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát, nebo osobou:

•    s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/­P podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 329/­2011 Sb.),

•    která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

•    která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.

Příklad 35:

Zaměstnanec nastoupil do práce dne 17. května. Za odpracované dny obdržel mzdu ve výši 5 000 Kč. Zaměstnání netrvalo po celý kalendářní měsíc. Znamená to, že minimální vyměřovací základ se poměrně snižuje, a to v závislosti na počtu kalendářních dní trvání zaměstnání. V daném případě zaměstnání trvalo v květnu 15 kalendářních dní, měsíc květen má 31 kalendářních dnů.

Minimální vyměřovací základ se snižuje na částku: 16 200 Kč /­ 31 × 15 = 7 838,71 Kč. Vyměřovací základ zaměstnance (5 000 Kč) je nižší než poměrná část minimálního vyměřovacího základu (7 838,71 Kč). Zdravotní pojištění musí být odvedeno celkem ve výši 0,135 × 7 838,71 Kč = 1 058,23 Kč (po zaokrouhlení 1 059 Kč). Dvě třetiny z vyměřovacího základu hradí zaměstnavatel (5 000 Kč × 0,135 /­ 3 × 2 = 450 Kč), jednu třetinu hradí zaměstnanec (5 000 Kč × 0,135 /­ 3 = 225 Kč). Zaměstnanec dále uhradí 13,5 % z rozdílu mezi poměrnou částí minimálního vyměřovacího základu a vyměřovacího základu, tj. částku ve výši 0,135 × (7 838,71 Kč – 5 000 Kč) = 383,23 Kč, tj. 384 Kč. Celkem bude na účet zdravotní pojišťovny odvedena částka 1 059 Kč = 450 Kč + 225 Kč + 384 Kč.

Příklad 36:

Zaměstnanec onemocněl dne 3. března 2022 a byl v dočasné pracovní neschopnosti až do 29. března. Dočasná pracovní neschopnost je z pohledu zákoníku práce „důležitou osobní překážkou v práci“.

Minimální vyměřovací základ za měsíc březen se tedy poměrně snižuje v závislosti na počtu kalendářních dnů. Jedná se o dny 1. a 2. březen, 30. a 31. březen, kdy zaměstnanec nebyl v dočasné pracovní neschopnosti. Výpočet poměrné části minimálního vyměřovacího základu za měsíc březen: 16 200 Kč /­ 31 × 4 = 2 090,32 Kč. Pojistné na zdravotní pojištění musí být odvedeno ve výši 13,5 % z 2 090,32 Kč.

Výpočet: 0,135 × 1 2 090,32 Kč = 282,19 Kč (po zaokrouhlení jde o 283 Kč). Pokud tedy zaměstnanec dosáhl za měsíc březen příjem ze závislé činnosti, který se zahrnuje do vyměřovacího základu, například ve výši 1 200 Kč, bude nutné doplatit částku ve výši 13,5 % z rozdílu 2 090,32 Kč – 1 200 Kč = 890,32 Kč. Zaměstnavatel tedy uhradí částku 0,135 × 1 200 Kč /­ 3 × 2 = 108 Kč, zbývající částka 175 Kč (výpočet: 175 Kč = 283 Kč – 108 Kč) bude stržena zaměstnanci. Celkem bude zdravotní pojišťovně odvedena částka 283 Kč = 175 Kč + 108 Kč.

Obdobný výsledek vychází pří výpočtu 1 200 Kč × 0,135 /­ 3 + 890,32 Kč × 0,135 = 175 Kč (po zaokrouhlení na Kč).

 

Poznámka:

Zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti náleží náhrada mzdy za podmínek uvedených v § 192 zákoníku práce. Náhrada mzdy a nemocenská však patří mezi příjmy, které jsou od daně z příjmů osvobozené při splnění podmínek uvedených v 4 odst. 1 písm. h) a § 6 odst. 9 písm. t) ZDP. Příjmy osvobozené od daně z příjmů se však nezahrnují do vyměřovacího základu pro účely zdravotního pojištění.

 

Souběh příjmů

V praxi mohou nastat situace, kdy zaměstnanec ve stejném kalendářním měsíci dosahuje souběžně několik příjmů a jedná se o zaměstnance, pro kterého platí minimální vyměřovací základ. Pozornost je vhodné zaměřit zejména na následující situace:

1)  Zaměstnanec dosahuje příjem současně od dvou zaměstnavatelů.

2)  Zaměstnanec dosahuje příjem v zaměstnání a současně jako OSVČ.

 

Pro účely další analýzy bude nyní předpokládáno, že se nejedná o příjem z dohody o provedení práce, kde rozhodujícím faktorem pro účast na zdravotním pojištění je částka ve výši 10 000 Kč měsíčně.

 

V případě, pokud zaměstnanec dosahuje příjem současně od dvou zaměstnavatelů, mohou se vyskytnout například tyto možnosti:

a)  Příjem od obou zaměstnavatelů je vyšší než minimální vyměřovací základ. Zdravotní pojištění se odvede z obou příjmů, z vyměřovacího základu, ve výši 13,5 %.

b)  Příjem od jednoho zaměstnavatele je vyšší než minimální vyměřovací základ, příjem od druhého zaměstnavatele je nižší než minimální vyměřovací základ. V případě příjmu, který je nižší než minimální vyměřovací základ, nemusí dotyčný zaměstnavatel dopočítávat příslušnou částku do výše minimálního vyměřovacího základu. Předpokladem však je, že má potvrzení od zaměstnavatele, u kterého je za zaměstnance odváděno zdravotní pojištění alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

c)  Příjem od obou zaměstnavatelů je nižší než minimální vyměřovací základ, jejich úhrn v kalendářním měsíci je však vyšší než minimální vyměřovací základ. V uvedeném případě každý ze zaměstnavatelů odvede zdravotní pojištění ze skutečné výše příjmu, avšak musí mít každý z nich doloženo od druhého zaměstnavatele, že je dodržován minimální vyměřovací základ za příslušný kalendářní měsíc.

d)  Příjem od obou zaměstnavatelů je nižší než minimální vyměřovací základ, jejich úhrn v kalendářním měsíci nižší než minimální vyměřovací základ. V uvedeném případě jeden ze zaměstnavatelů, kterého si zaměstnanec zvolí, provede dopočet do minimálního vyměřovacího základu.

K tomuto lze ještě doplnit toto upozornění: Uvedené situace souběhu příjmů od dvou zaměstnavatelů jsou po praktické stránce komplikovány tím, že zaměstnanec sice předloží jednomu zaměstnavateli potvrzení od druhého zaměstnavatele, že za něho odvádí zdravotní pojištění z minimálního vyměřovacího základu, avšak v průběhu následujících měsíců dojde k tomu, že zaměstnanec pro tohoto druhého zaměstnavatele přestane pracovat a prvnímu zaměstnavateli tuto skutečnost nenahlásí včas, anebo dokonce vůbec. Což samozřejmě přináší problém s nedodržením výše pojistného z minimálního vyměřovacího základu.

V případě souběhu příjmů ze zaměstnání a ze samostatné výdělečné činnosti mohou nastat tyto situace:

a)  Hlavním zdrojem příjmů je zaměstnání. Pak z příjmu ze zaměstnání musí být odvedeno zdravotní pojištění z minimálního vyměřovacího základu. U samostatné výdělečné činnosti nemusí pak jako OSVČ odvádět zdravotní pojištění alespoň z minimálního vyměřovacího základu (§ 3a odst. 3 zákona č. 592/­1992 Sb.) a nemusí platit zálohy (§ 8 odst. 3 zákona č. 592/­1992 Sb.).

b)  Hlavním zdrojem příjmů je samostatná výdělečná činnost. Pak jako OSVČ odvádí zálohy alespoň z minimálního vyměřovacího základu. V zaměstnání odvádí zaměstnavatele zdravotní pojištění ze skutečné výše příjmů, bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu. Rovněž v tomto případě je nutné, aby zaměstnanec včas oznámil zaměstnavateli změnu, pokud ukončil nebo přerušil svoji samostatnou výdělečnou činnost a přestal odvádět zálohy na zdravotní pojištění alespoň z minimálního vyměřovacího základu jako OSVČ. V opačném případě to má za následek nedodržení odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu u zaměstnavatele.

8.10 Maximální vyměřovací základ

Jak vyplývá z novely zákona č. 592/­1992 Sb., provedené zákonem č. 267/­2014 Sb., příslušná ustanovení § 3 zákona č. 592/­1992 Sb., týkající se maximálního vyměřovacího základu jsou od 1. 1. 2015 zrušena. Současně byl v této souvislosti zrušen též § 3d zákona č. 592/­1992 Sb., který stanovoval, že příslušná ustanovení § 3 zákona č. 592/­1992 Sb., týkající se maximálního vyměřovacího základu se nepoužijí v letech 2013 až 2015.

8.11 Povinnosti zaměstnavatele

Oznamovací povinnost

Zaměstnavatelé mají zákonem uloženu oznamovací povinnost. Za její nesplnění mohou být pokutováni. Oznamovací povinnost vůči zdravotním pojišťovnám vyplývá zejména:

–   z ustanovení § 25 zákona č. 592/­1992 Sb.,

–   z ustanovení § 10 zákona č. 48/­1997 Sb.,

–   nařízení vlády č. 201/­2010 Sb. (v případě pracovních úrazů).

 

Veškerá oznámení se provádějí v příslušné lhůtě (do 8 dnů, pokud zákon nestanoví jinak) od vzniku skutečnosti, která se oznamuje, a vždy na formulářích k tomu určených.

 

Přihláška zaměstnavatele

Při plnění oznamovací povinnosti je zaměstnavatel povinen sdělit (§ 25 zákona č. 592/­1992 Sb.):

–   obchodní název,

–   právní formu právnické osoby,

–   sídlo,

–   identifikační číslo osoby,

–   číslo bankovního účtu, pokud z něj bude provádět platbu pojistného.

 

V případě, pokud je zaměstnavatelem fyzická osoba, sděluje též:

–   jméno, příjmení,

–   rodné číslo,

–   adresu trvalého bydliště.

 

Výše uvedené údaje sděluje zaměstnavatel pomocí formuláře „Přihláška a evidenční list zaměstnavatele“ Na tomto formuláři je nutné v případě přihlášení zaškrtnout křížkem políčko „přihlášení“. Na tomto formuláři oznamuje také veškeré změny údajů, a to do osmi dnů od jejich zjištění. V tomto případě se na uvedeném formuláři zaškrtne políčko „změna“. Dále zaměstnavatel oznamuje ukončení své činnosti, zrušení organizace nebo vstup do likvidace.

Uvedený formulář lze nalézt na internetových stránkách příslušné zdravotní pojišťovny (například v případě Všeobecné zdravotní pojišťovny na internetové stránce www.vzp.cz, pod odrážkou „Plátci“ a „Formuláře“). Povinnost vydávat příslušné tiskopisy potřebné k hlášení údajů vyplývá pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu z ustanovení § 28 zákona č. 592/­1992 Sb.

 

Jak vyplývá z výše uvedeného formuláře, při přihlašování sděluje zaměstnavatel zdravotní pojišťovně kromě jiného též svoji desetimístnou identifikaci. Číslo zaměstnavatele má tvar IČaa. Číslo zaměstnavatele (přesněji řečeno číslo plátce pojistného) tedy tvoří jeho identifikační číslo (IČ) a dvoumístné číslo „aa“, které hraje významnou roli pro identifikaci v případě, pokud má zaměstnavatel více mzdových účtáren. Viz též pojem „plátcova pokladna“, uvedený v § 21 daňového řádu, a dále též v § 38d odst. 11, § 38h odst. 15 zákona o daních z příjmů.

Pokud má zaměstnavatel pouze jedinou mzdovou účtárnu je číslo „aa“ rovno „00“. Jinak se může pohybovat číslo „aa“ v rozmezí intervalu „01“ až „99“, v závislosti na počtu mzdových účtáren, které má daný zaměstnavatel. V případech, kdy zaměstnavatel nemá IČ, přiděluje číslo IČ sama zdravotní pojišťovna.

Zaměstnavatel má též oznamovací povinnost vůči zdravotní pojišťovně v případě pracovního úrazu, podrobněji k této povinnosti viz § 105 zákoníku práce a Nařízení vlády č. 201/­2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu.

 

Oznámení o nástupu zaměstnance do zaměstnání a ukončení zaměstnání

Zaměstnavatel je povinen nejpozději do 8 dnů od vzniku skutečnosti, která se oznamuje, provést u příslušné zdravotní pojišťovny oznámení o:

–   nástupu zaměstnance do zaměstnání,

–   ukončení zaměstnání,

–   nástupu zaměstnance do zaměstnání a ukončení zaměstnání v případě osoby, která nemá trvalý pobyt na území ČR,

–   změně zdravotní pojišťovny zaměstnancem, pokud mu tuto skutečnost sdělil; oznámení se provede odhlášením od placení pojistného u původní zdravotní pojišťovny a přihlášením k placení pojistného u zdravotní pojišťovny, kterou si zaměstnanec zvolil,

–   skutečnostech rozhodných pro povinnost státu platit za zaměstnance pojistné, a to i v těch případech, kdy povinnost státu vznikla v době, kdy zaměstnanci poskytl pracovní volno bez náhrady příjmu, jsou-li mu tyto skutečnosti známy.

 

O oznamovaných skutečnostech je zaměstnavatel povinen vést evidenci a dokumentaci.

 

Při plnění oznamovací povinnosti sděluje zaměstnavatel:

–   jméno, příjmení,

–   trvalý pobyt a 

–   rodné číslo zaměstnance, případně jiné číslo pojištěnce.

 

Oznamovací povinnost vyplývající z § 10 zákona č. 48/­1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění plní zaměstnavatel pomocí formuláře „Hromadné oznámení zaměstnavatele“, a to při použití dohodnutých kódů. Například:

Nástup do zaměstnání:

Zaměstnavatel oznamuje nástup zaměstnance do zaměstnání, ze kterého mu plynou příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona o daních z příjmů, a ukončení takového zaměstnání. Prakticky to znamená, že zaměstnance přihlásí dnem nástupu do zaměstnání a odhlásí dnem skončení zaměstnání.

Kód „P“ se použije při nástupu zaměstnance s trvalým pobytem na území ČR do zaměstnání nebo zaměstnance s dlouhodobým pobytem, který má již přiděleno číslo pojištěnce. Při ukončení zaměstnání se použije kód „O“.

Co je považováno za „den nástupu zaměstnance do zaměstnání“ stanoví § 8 odst. 2 zákona č. 48/­1997 Sb. v platném znění.

Další povinnosti zaměstnavatele vůči zdravotní pojišťovně

Zaměstnavatel je zejména povinen:

–   Nejpozději v den splatnosti pojistného dle § 5 (tj. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce) předat každé zdravotní pojišťovně, u které jsou pojištěni jejich zaměstnanci, přehled o platbách pojistného, který obsahuje:

•    údaj o typu přehledu (označí se křížkem, zda se jedná o „řádný“ nebo „opravný“),

•    identifikaci zaměstnavatele,

•    za jaké období je Přehled podáván, ve tvaru „MM/­RRRR“,

•    součet vyměřovacích základů zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny,

•    celkovou výši pojistného vypočtenou jako součet pojistného jednotlivých zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny (tzn. 13,5 % z vyměřovacího základu každého zaměstnance nebo bývalého zaměstnance, pojištěného u dané zdravotní pojišťovny, zaokrouhleno na Kč směrem nahoru),

•    počet zaměstnanců, na které se údaje vztahují, pojištěných u dané zdravotní pojišťovny. Do počtu zaměstnanců se zahrnují i zaměstnanci, kterým nebyl v měsíci, za který se Přehled podává zúčtován žádný příjem nebo nebyl stanoven vyměřovací základ pro odvod zdravotního pojištění (nemoc, pracovní volno bez náhrady příjmů, mateřská dovolená). V případě, pokud má zaměstnanec u zaměstnavatele více vztahů, ze kterých mu plynou příjmy ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů, zahrnuje se do počtu jen jedenkrát. Do počtu zaměstnanců se nezahrnují bývalí zaměstnanci, kterým byl v příslušném měsíci zúčtován nějaký příjem.

–   Platit a odvádět pojistné na zdravotní pojištění, z toho dvě třetiny hradí zaměstnavatel, jednu třetinu hradí zaměstnanec (§ 9 zákona č. 48/­1997 Sb.). Zaměstnavatelem je pojistné na zdravotní pojištění odváděno na účet zdravotní pojišťovny. Zaměstnavatel je plátcem části pojistného za své zaměstnance s výjimkou zaměstnanců, kteří jsou dlouhodobě v cizině a postupují podle § 8 odst. 4 zákona č. 48/­1997 Sb.

–   Vést průkaznou evidenci o uskutečněných platbách pojistného.

–   Na žádost příslušné zdravotní pojišťovny je povinen předložit údaje rozhodné pro výpočet pojistného včetně rodného čísla každého zaměstnance.

 

Jak vyplývá z výše uvedeného, zaměstnavatel je povinen předat příslušným zdravotním pojišťovnám, u kterých jsou pojištěni jeho zaměstnanci, tzv. „Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele“ nejpozději v den splatnosti pojistného, to znamená nejpozději do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Uvedený formulář lze nalézt na internetových stránkách příslušné zdravotní pojišťovny (například v případě Všeobecné zdravotní pojišťovny na internetové stránce www.vzp.cz, pod odrážkou „Plátci“ a „Formuláře“).

 

Odhlášení zaměstnavatele

Zaměstnavatel má rovněž oznamovací povinnost vůči zdravotní pojišťovně v případě ukončení činnosti, zrušení organizace nebo jejího vstupu do likvidace. Pro tyto případy použije zaměstnavatel rovněž formulář „Přihláška a evidenční list zaměstnavatele“, kde zaškrtne křížkem políčko „odhlášení“.

 

Přechod zaměstnanců k jinému zaměstnavateli

Samozřejmě mohou nastat situace, kdy všichni zaměstnanci přecházejí k novému zaměstnavateli. Jako příklad lze uvést přeměny obchodních korporací podle zákona č. 125/­2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev (přeměnou se rozumí například fúze nebo rozdělení obchodní společnosti nebo družstva). V takovém případě postupuje každý zaměstnavatel při plnění své oznamovací povinnosti opět podle § 25 zákona č. 592/­1992 Sb. a § 10 zákona č. 48/­1997 Sb.:

-    bývalý zaměstnavatel:

•    odhlásí zaměstnance u zdravotních pojišťoven ke dni skončení pracovního poměru (pomocí formuláře Hromadné oznámení zaměstnavatele), splní tak svoji oznamovací povinnost podle § 10 zákona č. 48/­1997 Sb.,

•    o ukončení činnosti informuje zdravotní pojišťovnu (pomocí formuláře Přihláška a evidenční list zaměstnavatele), splní tak svoji oznamovací povinnost podle § 25 zákona č. 592/­1992 Sb.,

-    nový zaměstnavatel:

•    přihlásí se jako zaměstnavatel – plátce pojistného u všech zdravotních pojišťoven, jejichž pojištěnce zaměstnává (pomocí formuláře Přihláška a evidenční list zaměstnavatele), splní tak svoji oznamovací povinnost podle § 25 zákona č. 592/­1992 Sb.,

•    přihlásí zaměstnance u příslušných zdravotních pojišťoven (pomocí formuláře Hromadné oznámení zaměstnavatele), splní tak svoji oznamovací povinnost podle § 10 zákona č. 48/­1997 Sb.

 

Pokuta za nesplnění oznamovací povinnosti (§ 26)

Za nesplnění oznamovací povinnosti může příslušná zdravotní pojišťovna uložit plátci pojistného pokutu až do výše 50 000 Kč za jednotlivé nesplnění nebo porušení povinnosti.

8.12 Splatnost a odvod pojistného

Splatnost pojistného

–   Pojistné je splatné od 1. do 20. dne následujícího měsíce (§ 5 zákona č. 592/­1992 Sb.).

–   Pojistné se platí za jednotlivé kalendářní měsíce.

 

Splatnost pojistného již nezávisí na dni, který je určen zaměstnavatelem pro výplatu mezd. (Pro úplnost lze zmínit, že až do roku 2009 platilo, že pojistné je splatné v den, který je zaměstnavatelem určen pro výplatu mezd za příslušný měsíc).

 

Odvod pojistného

–   Zaměstnavatel odvádí:

•    část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance,

•    současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance.

–   Pojistné se odvádí na účet zdravotní pojišťovny provádějící veřejné zdravotní pojištění, u níž je pojištěnec pojištěn.

 

Den platby pojistného

Za den platby pojistného se považuje:

–   V případě placení na účet zdravotní pojišťovny vedený u poskytovatele platebních služeb den, kdy dojde k připsání pojistného na účet poskytovatele platebních služeb zdravotní pojišťovny. Za den platby pojistného se nepovažuje den, kdy bylo provedeno odepsání z účtu plátce pojistného.

–   V případě vyplacení hotovosti přímo zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny den, kdy příslušný zaměstnanec hotovost přijal.

–   V případě platby poštovní poukázkou (složenkou) je Česká pošta povinna předat platbu poskytovali platebních služeb (tj. bance vedoucí účet) do 2 pracovních dnů ode dne, kdy ji přijal.

 

Penále (§ 18)

–   V případě, pokud pojistné na zdravotní pojištění nebylo zaplaceno ve stanovené lhůtě, anebo bylo zaplaceno v nižší částce, je plátce pojistného (zaměstnavatel) povinen zaplatit penále, které se stanoví podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení (novelou provedenou zákonem č. 286/­2021 Sb., bylo od 1. 1. 2022 zrušeno stanovení penále ve výši 0,05 % dlužné částky za každý kalendářní den prodlení).

–   Penále se nepřepíše v případě, pokud nepřesáhne v úhrnu 100 Kč za 1 kalendářní rok.

–   Chyby při platbách: V případě, pokud bylo pojistné nebo záloha na pojistné zaplaceno jiné než příslušné zdravotní pojišťovně, popřípadě jinému subjektu, nebo pokud byla platba poukázána pod nesprávným variabilním symbolem, považuje se pojistné nebo záloha na pojistné za nezaplacené ve stanovené lhůtě. Penále se však nepředepíše za podmínky, pokud plátce prokáže, že provedl platbu na účet příslušné zdravotní pojišťovny, avšak pod nesprávným variabilním symbolem (§ 18 odst. 5 zákona č. 592/­1992 Sb.).

8.13 Cizinci a zdravotní pojištění

Vstupem ČR do Evropské unie, tzn. dnem 1. května 2004, nabyly pro účely veřejného zdravotního pojištění na významu následující právní normy:

–   nařízení Rady EHS č. 1408/­71, o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství,

–   nařízení Rady č. 574/­72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1408/­71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství.

 

Uvedenými nařízeními se do 30. dubna 2010 řídily všechny státy EU, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarsko.

 

Po 1. květnu 2010 se státy EU řídí novými nařízení Rady, a to konkrétně:

–   nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení,

–   nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/­2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/­2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.

 

S účinností od 1. 4. 2012 jsou tato nařízení platná i vůči občanům a institucím ze Švýcarska a od 1. 6. 2012 se jejich působnost rozšířila též na Norsko, Island a Lichtenštejnsko.

Uvedená nařízení jsou přímo platná ve všech státech EU a mají přednost před tuzemskými právními předpisy. Jejich konsolidovaná znění lze nalézt na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí www.mpsv.cz, pod odkazem „Zahraniční vztahy a EU“, „Evropská unie“, „Právní předpisy ES v gesci MPSV“, „Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci EU“.

Bližší informace k problematice zdravotní péče v EU lze nalézt na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví www.mzcr.cz, pod odkazem „Mezinárodní vztahy a EU“, „Evropská unie“, „Zdravotní péče v EU“.

Pokud jde o zdravotní pojištění cizinců, platí následující zásady:

–   Cizinci s trvalým pobytem v ČR. Na základě § 2 zákona č. 48/­1997 Sb., je zdravotně pojištěna každá osoba s trvalým pobytem v ČR. To znamená i cizinec, pokud podle výše zmíněných nařízení Rady nepodléhá právním předpisům jiného státu EU, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska. Zdravotní pojištění vzniká cizincům získáním trvalého pobytu na území ČR a zaniká ukončením trvalého pobytu na území ČR, případně úmrtím nebo prohlášením za mrtvého. Cizinci s trvalým pobytem na území ČR mají ve zdravotním pojištění stejná práva a povinnosti jako občané ČR s trvalým pobytem na území ČR.

–   Cizinci bez trvalého pobytu v ČR.

•    V případě cizince ze zemí mimo EU, Evropský hospodářský prostor a Švýcarsko, může být na území ČR tato osoba zdravotně pojištěna v případě, že je zaměstnancem zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území ČR, nebo v případě, pokud splní podmínky uvedené ve výše uvedených nařízeních Rady (například v případě, pokud je nezaopatřeným rodinným příslušníkem živitele pojištěného v rámci českého systému veřejného zdravotního pojištění), případně je občanem jednoho ze států, se kterými má ČR uzavřenou mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, která upravuje i oblast zdravotního pojištění, seznam těchto smluv lze nalézt na internetových stránkách www.cmu.cz, pod odkazem „Mezinárodní smlouvy“).

•    V případě cizince ze zemí EU, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska bez trvalého pobytu v ČR, je tato osoba účastna zdravotního pojištění v případě zaměstnání (zaměstnanec zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem v ČR), nebo pokud splní příslušná kritéria uvedená ve výše zmíněných nařízeních Rady (nezaopatření rodinní příslušníci osoby z EU, která v ČR pracuje atd.). Při čerpání lékařsky nezbytné péče v ČR jsou občané z uvedených zemí povinni se prokazovat Evropským průkazem zdravotního pojištění (European Health Instance Card – zkratka EHIC), případně Potvrzením dočasně nahrazujícím průkaz EHIC.

•    Obdobně jako v případě ostatních zaměstnanců je zaměstnavatel povinen oznámit zdravotní pojišťovně vznik i zánik účasti ve zdravotním pojištění v případě cizince, který nemá trvalý pobyt na území ČR. Zdravotní pojišťovna pak vystaví cizinci příslušný zdravotní průkaz.

 

Uprchlíci z Ukrajiny a zdravotní pojištění

Právní předpisy

Dne 21. 03. 2022 byly ve Sbírce zákonů zveřejněny 3 zákony související s přílivem uprchlíků z Ukrajiny a upravující mimo jiné jejich zaměstnávání. Jedná se o konkrétně o zákony č. 65/­2022 Sb. č. 66/­2022 Sb., a č. 67/­2022 Sb. Na základě § 2 zákona č. 65/­2022 Sb. je občanům Ukrajiny, kteří prchají před válkou, od 31. 03. 2022 udělována tzv. „dočasná ochrana“. Dočasnou ochranou se rozumí oprávnění k pobytu na území ČR podle zákona č. 221/­2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců.

Z pohledu zdravotního pojištění jsou nejdůležitějšími ustanovení § 7, § 7a, § 8 zákona č. 65/­2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace:

-    Cizinec (uprchlík z Ukrajiny), kterému byla udělena dočasná ochrana, se od dne udělení dočasné ochrany považuje pro účely veřejného zdravotního pojištění za osobu podle § 2 odst. 1 písm. b) bod 5 zákona č. 48/­1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.

-    Osoba, která dovršila 18 let věku a současně nedovršila 65 let věku, se po uplynutí 150 dnů ode dne udělení dočasné ochrany pro účely veřejného zdravotního pojištění považuje za osobu s trvalým pobytem na území ČR. Po praktické stránce to znamená, že po dobu 150 dnů se výše uvedený cizinec (uprchlík z Ukrajiny) považuje za osobu, za kterou platí zdravotní pojištění stát.

Minimální vyměřovací základ

Z ustanovení § 7 odst. 1 písm. o) zákona č. 48/­1997 Sb. vyplývá, že uvedené pravidlo o tom, že plátcem zdravotního pojištění je stát neplatí v případě, pokud osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. b) bod 5 má příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti!  Znamená to, že v případě takového uprchlíka z Ukrajiny, pokud má příjem ze závislé činnosti, rovněž platí příslušná ustanovení o minimálním vyměřovacím základu na veřejné zdravotní pojištění. Minimální vyměřovací základ se případně krátí příslušným způsobem nebo se nepoužije ve stejných případech jako v případě českých zaměstnanců (§ 3 zákona č. 592/­1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění).

Příklad 37:

Ukrajinka, která pečuje celodenně alespoň o 1 dítě do 7 let věku nebo nejméně o 2 děti do 15 let věku. Zdravotní pojištění se odvede ze skutečně dosaženého příjmu ze zaměstnání.

V případě, pokud se jedná o občana Ukrajiny, který je zaměstnancem českého zaměstnavatele, a zaměstnavatel mu poskytne pracovní volno na základě povolávacího rozkazu, pak se jedná o jinou důležitou osobní překážku v práci podle § 199 zákoníku práce. V takovém případě po dobu trvání tohoto pracovního volna zaměstnanci není stanovena povinnost platit pojistné z minimálního vyměřovacího základu a pojistné se platí ze skutečně dosaženého příjmu. V případě, pokud příjem ze zaměstnání není žádný, pojistné na veřejné zdravotní pojištění se neplatí [§ 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/­1992 Sb.].

 

Přihlášení zaměstnance, který je uprchlíkem z Ukrajiny

Pokud je uprchlík z Ukrajiny již registrován platným vízem a získal tak dočasnou ochranu a je evidován tak i v systému veřejného zdravotního pojištění (například přes Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině), zaměstnavatel takového pojištěnce přihlásí již s kódem „“P“. Kód „C“ se uvádí v případě, kdy se jedná o osobu, která nemá v systému veřejného zdravotního pojištění v ČR přiděleno číslo pojištěnce. Uprchlík z Ukrajiny, který pobírá ukrajinský důchod, nebude hlášen kódem „D“. Kód „D“ se používá v případě, kdy se jedná o poživatele důchodu podle českých právních předpisů.

 

§ 10 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění

Oznamovací povinnost plátců pojistného

(1) Zaměstnavatel je povinen nejpozději do osmi dnů od vzniku skutečnosti, která se oznamuje, provést u příslušné zdravotní pojišťovny oznámení o:

a)  nástupu zaměstnance do zaměstnání (§ 2 odst. 3) a jeho ukončení; jde-li o pojištěnce podle § 2 odst. 1 písm. b), oznamuje též tuto skutečnost,

b)  změně zdravotní pojišťovny zaměstnancem, pokud mu tuto skutečnost sdělil; oznámení se provede odhlášením od placení pojistného u původní zdravotní pojišťovny a přihlášením k placení pojistného u zdravotní pojišťovny, kterou si zaměstnanec zvolil,

c)  skutečnostech rozhodných pro povinnost státu platit za zaměstnance pojistné, a to i v těch případech, kdy povinnost státu vznikla v době, kdy zaměstnanci poskytl pracovní volno bez náhrady příjmu, jsou-li mu tyto skutečnosti známy.

O oznamovaných skutečnostech je zaměstnavatel povinen vést evidenci a dokumentaci. Při plnění oznamovací povinnosti sděluje zaměstnavatel jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo zaměstnance, případně jiné číslo pojištěnce.

(2) Zaměstnanec je povinen oznámit příslušné zdravotní pojišťovně skutečnosti podle předchozího odstavce neprodleně, zjistí-li, že jeho zaměstnavatel tuto...