Sociální pojištění

Právní úprava sociálního
pojištění v ČR

je obsažena zejména v následujících předpisech:

•    Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

•    Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

•    Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

•    Vstupem ČR do Evropské unie, tzn. dnem 1. května 2004, nabyly na významu následující právní normy EU:

•    Nařízení EU č. 1408/71, o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství

•    Nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství.

•    Po 1. květnu 2010 se státy EU řídí novými nařízení Rady, konkrétně jde o:

•    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění novely provedené nařízením č. 465/2012 s účinností od 28. 6. 2012.

•    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.

Uvedená nařízení lze nalézt na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení www.cssz.cz, pod odkazem, „Legislativa“, „Evropská unie“ anebo pod odkazem „Životní situace“, „Práce a pobyt v zahraničí“, „Evropská unie“.

Ve vztahu k Islandu, Norsku, Lichtenštejnsku (do 31. 5. 2012) a Švýcarsku (do 31. 3. 2012) se postupovalo podle nařízení Rady EHS č. 1408/71 a 574/72. Od 1. 4. 2012 se k aplikaci nových nařízení zavázalo Švýcarsko, od 1. 6. 2012 pak Island, Lichtenštejnsko, Norsko.

Dvoustranné mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení:

Pro oblast sociálního zabezpečení platí též dvoustranné mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení. Na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí www.mpsv.cz lze pod odkazem „Životní situace“, „Práce a pobyt v zahraničí“, „Mezinárodní smlouvy“ nalézt přehled uzavřených dvoustranných smluv o sociálním zabezpečení, jimiž je ČR vázána. Po kliknutí na příslušný stát se pak objeví i další nabídka, kde lze nalézt příslušný text mezinárodní smlouvy, a to jak v českém, tak v anglickém jazyce.

Význam mezinárodních smluv
o sociálním zabezpečení a koordinačních nařízení EU 

spočívá v tom, že určují závazná pravidla, podle kterých se určuje příslušnost k právním předpisům sociálního zabezpečení. To znamená, že se podle daných pravidel určí, ve kterém státě bude zaměstnanec v určitých situacích účasten nemocenského a důchodového pojištění a do kterého státu bude zaměstnavatel odvádět sociální pojištění.

Princip rovného zacházení: Další důležitý význam spočívá v tom, že je příslušnými pravidly zajištěno migrujícím osobám stejné zacházení jako s osobami, které v daném státě mají trvalé bydliště. Zabrání se též konfliktům právních předpisů různých států upravujících sociální zabezpečení, které by mohly nastat. Například pokud by zaměstnanec byl v určité situaci pojištěn v nemocenském a důchodovém pojištění v obou státech zároveň, anebo ani v jednom státě.

Význam sociálního pojištění

Sociální pojištění obsahuje:

a)  Pojistné na sociální zabezpečení, které se dále člení:

•    na pojistné na důchodové pojištění a

•    na pojistné na nemocenské pojištění.

b)  Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Důchodové pojištění:

Z důchodového pojištění se pak poskytují tyto důchody (§ 4 zákona č. 155/ 1995 Sb.):

•    starobní,

•    invalidní,

•    vdovský a vdovecký,

•    sirotčí.

Bližší podmínky týkající se uvedených důchodů jsou upraveny zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

Nemocenské pojištění:

V případě vzniku účasti na nemocenském pojištění jsou příslušné dávky poskytované z nemocenského pojištění upraveny zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Z nemocenského pojištění se poskytují následující dávky (§ 4 zákona o nemocenském pojištění):

•    nemocenské,

•    peněžitá pomoc v mateřství,

•    dávka otcovské poporodní péče (tzv. „otcovská“),

•    ošetřovné,

•    dlouhodobé ošetřovné,

•    vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.

Zaměstnavatelem se pro účely
sociálního pojištění rozumí

•    právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají alespoň 1 zaměstnance,

•    organizační složky státu, v nichž jsou zařazeni zaměstnanci v pracovním poměru nebo činní na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce,

•    služební úřady, v nichž jsou státní zaměstnanci zařazeni k výkonu státní služby (zákon č. 234/2014, o státní službě).

Obdobnou definici pojmu zaměstnavatele lze nalézt i v § 3 zákona č. 187/2006 Sb., pro účely nemocenského pojištění.

Kdo je považován pro
účely sociálního pojištění
za zaměstnance

stanovuje § 3 zákona č. 589/1992 Sb. Vymezení těchto osob v závislosti na příslušném vztahu k zaměstnavateli je velmi široké, takže pro stručnost lze zmínit jen některé z nich:

1)  zaměstnanci v pracovním poměru,

2)  zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce,

3)  členové družstva, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci,

4)  společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, a ředitelé obecně prospěšné společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci.

Uvedené osoby jsou považovány za zaměstnance:

•    v době zaměstnání podle zákona o nemocenském pojištění,

•    pokud jim v souvislosti se zaměstnáním plynou nebo by mohly plynout příjmy ze závislé činnosti,

•    které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů podle zákona upravujícího daně z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny.

Za zaměstnance v pracovním poměru se pro účely tohoto zákona považuje též osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik. To se týká například zaměstnance, který uzavřel pracovní poměr a je přitom nesvéprávný. I když takové osobě podle zákoníku práce pracovní poměr nevznikl, je účastna nemocenského pojištění jako zaměstnanec v pracovním poměru.

Zaměstnanec z pohledu
nemocenského pojištění

Obdobný výčet fyzických osob, které jsou považovány pro účely nemocenského pojištění za zaměstnance, je uveden v § 5 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. V případě, pokud se jedná o fyzickou osobu, která není uvedena v taxativním výčtu osob, které jsou považovány za zaměstnance podle § 5 zákona č. 187/2006 Sb., v platném znění, pak to znamená, že tato fyzická osoba nemůže být účastna nemocenského pojištění (například žáci a studenti pobírající odměnu za produktivní činnost v praktickém vyučování dle § 122 školského zákona).

Poplatník sociálního pojištění

Zaměstnavatelé v případě, pokud zaměstnávají zaměstnance, jsou poplatníky:

•    pojistného na nemocenské pojištění,

•    pojistného na důchodové pojištění a 

•    příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Zaměstnanci jsou poplatníky:

•    pojistného na nemocenské pojištění (pokud jsou účastni nemocenského pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění),

•    pojistného na důchodové pojištění (v případě, pokud jde o zaměstnance, kteří jsou účastni důchodového pojištění podle předpisů o důchodovém pojištění a zároveň jsou účastni nemocenského pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění).

-   Doplnění: Za tohoto zaměstnance se považuje též fyzická osoba, které po skončení zaměstnání zakládajícího účast na důchodovém a nemocenském pojištění byly zúčtovány příjmy z tohoto zaměstnání, které jsou započitatelné do vyměřovacího základu.

Zahraniční zaměstnanec je účasten nemocenského pojištění dobrovolně
[§ 2 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb.]

Zahraniční zaměstnanci jsou povinni platit pojistné na nemocenské pojištění za dobu dobrovolné účasti na nemocenském pojištění. Podmínky pro jejich účast na nemocenském pojištění jsou tyto:

•    Zahraniční zaměstnanec je účasten dobrovolně důchodového pojištění jako zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele (§ 6 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění).

•    Zahraniční zaměstnanec se na předepsaném tiskopisu se přihlásil k nemocenskému pojištění (§ 104 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění).

-   Vzor příslušného tiskopisu „Přihláška k dobrovolné účasti na nemocenském pojištění zahraničního zaměstnance“ lze nalézt na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení pod odkazem „Tiskopisy“, „Pro pojištěnce“, „Nemocenské pojištění“.

-   Obdobně lze nalézt na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení pod odkazem „Tiskopisy“, pro pojištěnce“ „Důchodové pojištění“ vzor tiskopisu „Přihláška k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění“.

•    Definice: Zahraničním zaměstnancem se pro tyto účely rozumí zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele, je-li zaměstnanec činný v ČR ve prospěch tohoto zahraničního zaměstnavatele [§ 3 písm. p) zákona č. 187/ 2006 Sb.].

•    Definice: Zahraničním zaměstnavatelem se pak pro tyto účely rozumí zaměstnavatel, jehož sídlo je na území státu, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení [§ 3 písm. n) zákona č. 187/2006 Sb.].

•    Podrobnější informace lze nalézt na webových stránkách ČSSZ pod odkazem www.cssz.cz/web/cz/nemocenske-pojisteni-zahranicnich-zaměstnancu.

Příklad 1

Zaměstnanec je zaměstnán u zaměstnavatele, který má sídlo ve státě, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení (například jde o Čínu). Tento zaměstnanec vykonává práci v ČR pro tohoto zahraničního zaměstnavatele. Pokyny pro svoji práci dostává zaměstnanec od svého zahraničního zaměstnavatele. Mzdu vyplácí zaměstnanci jeho zahraniční zaměstnavatel.

Zaměstnavatel se sídlem v ČR, u kterého zahraniční zaměstnanec vykonává práci pro zahraničního zaměstnavatele, nezná, jaká je výše mzdy zahraničního zaměstnance, ani jeho práci neřídí (nedává pokyny).

V uvedeném případě jde o zahraničního zaměstnance, který se může v ČR dobrovolně přihlásit k účasti na nemocenském a důchodovém pojištění.

Pro smluvní zaměstnance neplatí stejná pravidla jako pro zahraniční zaměstnance

Odlišnosti jsou následující (§ 3 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění):

Definice: Smluvním zaměstnancem je zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele (tj. zaměstnavatele, jehož sídlo je na území státu, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení), který je činný v ČR u smluvního zaměstnavatele.

Definice: Smluvním zaměstnavatelem je právnická nebo fyzická osoba (§ 3 písm. o) zákona č. 187/2006 Sb.):

•    která má sídlo na území ČR,

•    u níž jsou činní zaměstnanci zahraničního zaměstnavatele, považovaní v ČR za smluvní zaměstnance,

•    pokud podle smlouvy uzavřené se zahraničním zaměstnavatelem jsou příjmy smluvních zaměstnanců vypláceny smluvním zaměstnavatelem nebo jsou smluvním zaměstnavatelem uhrazovány zahraničnímu zaměstnavateli.

Smluvní zaměstnanec je při splnění podmínek pro účast na nemocenském pojištění účasten nemocenského pojištění povinně.

Rozdíl mezi smluvním zaměstnancem a zahraničním zaměstnancem je v tom, že smluvní zaměstnanec je činný v ČR pro zaměstnavatele, jehož sídlo je v ČR (smluvní zaměstnanec je činný u smluvního zaměstnavatele). Oproti tomu zahraniční zaměstnanec je činný ve prospěch zahraničního zaměstnavatele (nemá sídlo v ČR).

Definice „smluvního zaměstnavatele“ pro účely sociálního pojištění je též uvedena v § 23b odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. Z pohledu zákona o daních z příjmů jde o situaci, která je popsána v § 6 odst. 2 zákona o daních z příjmů: „Zaměstnavatelem je i poplatník, který je daňovým rezidentem v ČR, u kterého zaměstnanci vykonávají práci podle jeho příkazů, i když příjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí“.

Příklad 2

Zaměstnanec je zaměstnán u zaměstnavatele, který má sídlo ve státě, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení (například jde o Čínu). Zaměstnanec vykonává práci v ČR, jeho práci však organizuje a řídí zaměstnavatel, který má sídlo v ČR (smluvní zaměstnavatel). Tento smluvní zaměstnavatel nezná výši mzdy uvedeného zaměstnance. Mzdu vyplácí zaměstnanci jeho zahraniční zaměstnavatel, který jeho práci neřídí (nedává příkazy). V částce, kterou fakturuje zahraniční zaměstnavatel smluvnímu zaměstnavateli, je zahrnuta i jeho provize (zisk) za „zapůjčení svých zaměstnanců“.

V uvedeném případě jde o smluvního zaměstnance, který je v případě splnění podmínek účasti na nemocenském pojištění účasten tohoto pojištění povinně.

JUDr. Ladislav Jouza