Sociální pojištění
aktuální právní úprava

Pojistné na sociální zabezpečení se člení na pojistné na důchodové pojištění, na pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Jaký je význam sociálního pojištění, jaké dávky se poskytují ze sociálního pojištění? Jaká pravidla platí pro zahraniční a pro smluvní zaměstnance?

PRÁVNÍ ÚPRAVA SOCIÁLNÍHO POJIŠTĚNÍ V ČR je obsažena zejména v následujících předpisech:

•    Zákon č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

•    Zákon č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění.

•    Zákon č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení,

•    Zákon č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

•    Vstupem ČR do Evropské unie, tzn. dnem 1. května 2004, nabyly na významu následující právní normy EU:

•    Nařízení EU č. 1408/­71, o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství

•    Nařízení Rady (EHS) č. 574/­72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/­71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství.

Po 1. květnu 2010 se státy EU řídí novými nařízení Rady, konkrétně jde o:

•    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění novely provedené nařízením č. 465/­2012 s účinností od 28.6.2012.

•    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/­2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/­2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.

Uvedená nařízení lze nalézt na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení www.cssz.cz, pod odkazem „„Evropská unie“, „Legislativa“.

Ve vztahu k Islandu, Norsku, Lichtenštejnsku (do 31. 5. 2012) a Švýcarsku (do 31. 3. 2012) se postupovalo podle nařízení Rady EHS č. 1408/­71 a 574/­72. Od 1.4.2012 se k aplikaci nových nařízení zavázalo Švýcarsko, od 1.6.2012 pak Island, Lichtenštejnsko, Norsko.

Dvoustranné mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení

Pro oblast sociálního zabezpečení platí též dvoustranné mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení. Na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí www.mpsv.cz lze pod odkazem „Působnost MPSV“, „Zahraniční vztahy a EU“, „Mezinárodní vztahy“, „Mezinárodní smlouvy“ nalézt přehled uzavřených dvoustranných smluv o sociálním zabezpečení, jimiž je ČR vázána. Po kliknutí na příslušný stát se pak objeví i další nabídka, kde lze nalézt příslušný text mezinárodní smlouvy, a to jak v českém, tak v anglickém jazyce.

Význam mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení a koordinačních nařízení EU

spočívá v tom, že určují závazná pravidla, podle kterých se určuje příslušnost k právním předpisům sociálního zabezpečení. To znamená, že se podle daných pravidel určí, ve kterém státě bude zaměstnanec v určitých situacích účasten nemocenského a důchodového pojištění a do kterého státu bude zaměstnavatel odvádět sociální pojištění.

Princip rovného zacházení: Další důležitý význam spočívá v tom, že je příslušnými pravidly zajištěno migrujícím osobám stejné zacházení jako s osobami, které v daném státě mají trvalé bydliště. Zabrání se též konfliktům právních předpisů různých států upravujících sociální zabezpečení, které by mohly nastat. Například pokud by zaměstnanec byl v určité situaci pojištěn v nemocenském a důchodovém pojištění v obou státech zároveň, anebo ani v jednom státě.

VÝZNAM SOCIÁLNÍHO POJIŠTĚNÍ

Sociální pojištění obsahuje:

a)  Pojistné na sociální zabezpečení, které se dále člení:

-    na pojistné na důchodové pojištění a

-    na pojistné na nemocenské pojištění.

b)  Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Z důchodového pojištění se poskytují

tyto důchody (§ 4 zákona č. 155/­1995 Sb.):

•    starobní,

•    invalidní,

•    vdovský a vdovecký,

•    sirotčí.

Bližší podmínky týkající se uvedených důchodů jsou upraveny zákonem č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění.

Nemocenské pojištění

V případě vzniku účasti na nemocenském pojištění jsou příslušné dávky poskytované z nemocenského pojištění upraveny zákonem č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění. Z nemocenského pojištění se poskytují následující dávky (§ 4 zákona o nemocenském pojištění):

-    nemocenské,

-    peněžitá pomoc v mateřství,

-    dávka otcovské poporodní péče (tzv. „otcovská“),

-    ošetřovné,

-    dlouhodobé ošetřovné,

-    vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.

ZAMĚSTNAVATELEM se pro účely sociálního pojištění rozumí:

-    právnické a fyzické osoby, které zaměstnávají alespoň 1 zaměstnance,

-    organizační složky státu, v nichž jsou zařazeni zaměstnanci v pracovním poměru nebo činní na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce,

-    služební úřady, v nichž jsou státní zaměstnanci zařazeni k výkonu státní služby (zákon č. 234/­2014, o státní službě).

Obdobnou definici pojmu zaměstnavatele lze nalézt i v § 3 zákona č. 187/­2006 Sb., pro účely nemocenského pojištění.

ZAMĚSTNANCI - Kdo je považován pro účely sociálního pojištění za zaměstnance stanovuje § 3 zákona č. 589/­1992 Sb. Vymezení těchto osob v závislosti na příslušném vztahu k zaměstnavateli je velmi široké, takže pro stručnost lze zmínit jen některé z nich:

1)  zaměstnanci v pracovním poměru,

2)  zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce,

3)  členové družstva, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni,

4)  společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, a ředitelé obecně prospěšné společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni.

Další podmínky

Uvedené osoby jsou považovány za zaměstnance:

•    v době zaměstnání podle zákona o nemocenském pojištění,

•    pokud jim v souvislosti se zaměstnáním plynou nebo by mohly plynout příjmy ze závislé činnosti,

•    které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny.

Za zaměstnance v pracovním poměru se pro účely tohoto zákona považuje též osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik. To se týká například zaměstnance, který uzavřel pracovní poměr a je přitom nesvéprávný. I když takové osobě podle zákoníku práce pracovní poměr nevznikl, je účastna nemocenského pojištění jako zaměstnanec v pracovním poměru.

Zaměstnanec z pohledu nemocenského pojištění

Obdobný výčet fyzických osob, které jsou považovány pro účely nemocenského pojištění za zaměstnance, je uveden v § 5 zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění. V případě, pokud se jedná o fyzickou osobu, která není uvedena v taxativním výčtu osob, které jsou považovány za zaměstnance podle § 5 zákona č. 187/­2006 Sb., v platném znění, pak to znamená, že tato fyzická osoba nemůže být účastna nemocenského pojištění (například žáci a studenti pobírající odměnu za produktivní činnost v praktickém vyučování dle § 122 školského zákona).

POPLATNÍK SOCIÁLNÍHO POJIŠTĚNÍ

Zaměstnavatelé v případě, pokud zaměstnávají zaměstnance, jsou poplatníky:

•    pojistného na nemocenské pojištění,

•    pojistného na důchodové pojištění a 

•    příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Zaměstnanci jsou poplatníky:

•    pojistného na důchodové pojištění (v případě, pokud jde o zaměstnance, kteří jsou účastni důchodového pojištění podle předpisů o důchodovém pojištění a zároveň jsou účastni nemocenského pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění).

Doplnění: Za tohoto zaměstnance se považuje též fyzická osoba, které po skončení zaměstnání zakládajícího účast na důchodovém a nemocenském pojištění byly zúčtovány příjmy z tohoto zaměstnání, které jsou započitatelné do vyměřovacího základu.

Pro zahraniční zaměstnance platí

následující pravidla: Zahraniční zaměstnanec je účasten nemocenského pojištění dobrovolně [§ 2 písm. b) zákona č. 187/­2006 Sb.]. Zahraniční zaměstnanci jsou povinni platit pojistné na nemocenské pojištění za dobu dobrovolné účasti na nemocenském pojištění. Podmínky pro jejich účast na nemocenském pojištění jsou tyto:

•    Zahraniční zaměstnanec je účasten dobrovolně důchodového pojištění jako zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele (§ 6 zákona č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění).

•    Zahraniční zaměstnanec se na předepsaném tiskopisu se přihlásil k nemocenskému pojištění (§ 104 zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění).

-    Vzor příslušného tiskopisu „Přihláška k dobrovolné účasti na nemocenském pojištění zahraničního zaměstnance“ lze nalézt na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení pod odkazem „Tiskopisy“, „Pro pojištěnce“, „Nemocenské pojištění“.

-    Obdobně lze nalézt na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení pod odkazem „Tiskopisy“, pro pojištěnce“ „Důchodové pojištění“ vzor tiskopisu „Přihláška k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění“.

•    Definice: Zahraničním zaměstnancem se pro tyto účely rozumí zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele, je-li zaměstnanec činný v ČR ve prospěch tohoto zahraničního zaměstnavatele [§ 3 písm. q) zákona č. 187/­2006 Sb.].

•    Definice: Zahraničním zaměstnavatelem se pak pro tyto účely rozumí zaměstnavatel, jehož sídlo je na území státu, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení [§ 3 písm. o) zákona č. 187/­2006 Sb.].

Příklad 1

Zaměstnanec je zaměstnán u zaměstnavatele, který má sídlo ve státě, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení (například jde o Čínu). Tento zaměstnanec vykonává práci v ČR pro tohoto zahraničního zaměstnavatele. Pokyny pro svoji práci dostává zaměstnanec od svého zahraničního zaměstnavatele. Mzdu vyplácí zaměstnanci jeho zahraniční zaměstnavatel. Zaměstnavatel se sídlem v ČR, u kterého zahraniční zaměstnanec vykonává práci pro zahraničního zaměstnavatele, nezná, jaká je výše mzdy zahraničního zaměstnance, ani jeho práci neřídí (nedává pokyny). V uvedeném případě jde o zahraničního zaměstnance, který se může v ČR dobrovolně přihlásit k účasti na nemocenském a důchodovém pojištění.

Pro smluvní zaměstnance neplatí stejná pravidla

jako pro zahraniční zaměstnance. Odlišnosti jsou následující (§ 3 zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění):

•    Definice: Smluvním zaměstnancem je zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele (tj. zaměstnavatele, jehož sídlo je na území státu, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení), který je činný v ČR u smluvního zaměstnavatele.

•    Definice: Smluvním zaměstnavatelem je právnická nebo fyzická osoba [§ 3 písm. p) zákona č. 187/­2006 Sb.]:

-    která má sídlo na území ČR,

-    u níž jsou činní zaměstnanci zahraničního zaměstnavatele, považovaní v ČR za smluvní zaměstnance,

-    pokud podle smlouvy uzavřené se zahraničním zaměstnavatelem jsou příjmy smluvních zaměstnanců vypláceny smluvním zaměstnavatelem nebo jsou smluvním zaměstnavatelem uhrazovány zahraničnímu zaměstnavateli.

•    Smluvní zaměstnanec je při splnění podmínek pro účast na nemocenském pojištění účasten nemocenského pojištění povinně.

Definice „smluvního zaměstnavatele“ pro účely sociálního pojištění je též uvedena v § 23b odst. 2 zákona č. 589/­1992 Sb. Z pohledu zákona o daních z příjmů jde o situaci, která je popsána v § 6 odst. 2 zákona o daních z příjmů: „Zaměstnavatelem je i poplatník, který je daňovým rezidentem v ČR, u kterého zaměstnanci vykonávají práci podle jeho příkazů, i když příjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí“.

Příklad 2

Zaměstnanec je zaměstnán u zaměstnavatele, který má sídlo ve státě, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení (například jde o Čínu). Zaměstnanec vykonává práci v ČR, jeho práci však organizuje a řídí zaměstnavatel, který má sídlo v ČR (smluvní zaměstnavatel). Tento smluvní zaměstnavatel nezná výši mzdy uvedeného zaměstnance. Mzdu vyplácí zaměstnanci jeho zahraniční zaměstnavatel, který jeho práci neřídí (nedává příkazy). V částce, kterou fakturuje zahraniční zaměstnavatel smluvnímu zaměstnavateli, je zahrnuta i jeho provize (zisk) za „zapůjčení svých zaměstnanců“. V uvedeném případě jde o smluvního zaměstnance, který je v případě splnění podmínek účasti na nemocenském pojištění účasten tohoto pojištění povinně.

Ing. Luděk Pelcl