Sociální zabezpečení – změny

Ve Sbírce zákonů byl publikován zákon č. 281/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a některé další zákony. Citovaný zákon je zejména novelou předpisů z oblasti důchodového pojištění směřující k nápravě některých nevyhovujících nebo překonaných ustanovení. Vedle toho novela přináší i zásadnější změny s přesahem do oblasti odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Jaké další zásadní změny zákon přináší?

Kromě toho návrh přináší i zásadnější změny, z nichž některé mají poměrně významný přesah také do oblasti odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Jedná se konkrétně o:

·    zavedení možnosti podání žádosti o důchod online,

·    změnu výplatního období z tzv. klouzavého měsíce na měsíc kalendářní,

·    zrušení zvyšování starobního důchodu za výdělečnou činnost vykonávanou souběžně s jeho pobíráním v plné výši a nahrazení tohoto benefitu slevou na pojistném.

První z těchto zásadnějších navržených změn souvisí především se změnou evropské legislativy. Další dvě reagují na nedostatky dosavadní právní úpravy a na provozní problémy, s nimiž se plátci důchodů potýkají při jejím provádění.

Součástí návrhu zákona jsou změny v dalších zákonech.

Kromě zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení se jedná o zákon:

·    zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

·    zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,

·    zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění,

·    zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce.

Obecná účinnost zákona se navrhuje od 1. ledna 2024 a změny týkající se výplatních termínů důchodů a období výplaty důchodů nabývají účinnosti dnem 1. července 2025. Změny podávání žádostí o důchody v elektronické podobě nabývají účinnosti dnem 1. prosince 2023, s přihlédnutím k účinnosti Nařízení o SDG.

HLAVNÍ ZMĚNA – MOŽNOST PODAT ŽÁDOST O DŮCHOD ONLINE - Hlavní změnou, kterou nový zákon přináší je možnost podání žádosti o důchod online a úprava místní příslušnosti okresní správy sociálního zabezpečení. Povinnost zavést do zákona možnost podat žádost o důchod zcela online souvisí se změnou evropské legislativy a vyplývá z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2018/1724. Možnost online podání žádosti se rovněž zavádí z důvodu stále se zvyšujících požadavků na eGovernment a též připravenosti na mimořádné situace typu epidemie apod., kdy dochází k povinnému omezení fyzických kontaktů mezi osobami.

Se zavedením možnosti online podání žádosti o důchod souvisí zrušení závazné místní příslušnosti OSSZ k sepsání žádosti o důchod. Nová právní úprava umožní občanu, který žádost o důchod podává online, vybrat si pro přijetí a vybavení žádosti v podstatě kteroukoliv OSSZ. Tato možnost výběru OSSZ k sepsání žádosti o důchod bude nově aplikována rovněž u žádostí sepisovaných „klasicky“ (tj. za osobní účasti klienta) na OSSZ. Žadatel o důchod si tedy podle vlastní vůle vybere OSSZ, která má žádost spravovat a je odpovědná za její finalizaci, s tím, že takto určí její příslušnost pro celý proces uplatnění nároku, sepsání a dokládání žádosti o důchod.

V podmínkách ČSSZ je záměrem zavést pro účely online podávání žádostí novou interaktivní službu svého ePortálu (https://eportal.cssz.cz/). Nepůjde tedy o prostý interaktivní PDF tiskopis, ale komplexní službu vyžadující aktivní přístup žadatele. Po přihlášení některým z uznávaných způsobů elektronické identifikace (např. eObčanka, NIA ID, Moje ID, Bankovní identita, datová schránka) se žadateli nabídne předvyplněný formulář, kde data uložená v evidenci ČSSZ bude žadatel validovat, ale i doplňovat nebo rozporovat. Formulář bude rovněž obsahovat upozornění, ve kterých případech je nutno sepsat žádost o důchod u orgánu sociálního zabezpečení příslušného k provádění důchodového pojištění příslušníků ozbrojených sil.

Nová speciální služba ePortálu ČSSZ (tzv. „Aplikace“) bude interaktivní, kooperující s databází ČSSZ. Prostřednictvím Aplikace bude umožněno podat tzv. I. část žádosti o důchod, včetně nezbytných příloh. Interaktivní nápovědy a kontroly obsažené v online žádosti v maximální možné míře zaručí, aby její podání bylo úplné, bez nutnosti jejího dalšího doplnění za osobní účasti žadatele na OSSZ. Žadatel bude moci rozpracovanou žádost uložit ve vlastním PC, následně znovu načíst, doplnit a nechat zkontrolovat Aplikací, takže jakmile mu Aplikace umožní ji odeslat, bude se považovat tímto dnem za podanou (sepsanou).

Pamatuje se i na případnou následnou komunikaci mezi žadatelem a OSSZ, která se týká tzv. „dovybavení“ online podané žádosti. Ta bude probíhat rovněž přes ePortál. Půjde tedy o oboustranný tok informací, včetně možnosti OSSZ učinit tímto kanálem výzvu k doplnění podání, aby odpadla potřeba používat pouze ISDS (každý klient nemá zřízenu datovou schránku) nebo komunikovat klasickou poštou. Doručování poštou bude probíhat, pouze pokud pojištěnec komunikaci prostřednictvím Aplikace předem vyloučí nebo nebude na zasílané výzvy přes ePortál nijak reagovat nebo by se vyskytly technické důvody bránící další komunikaci přes Aplikaci.

V rámci sepisování žádosti pomocí Aplikace, resp. v rámci následného kontaktu mezi OSSZ a klientem jejím prostřednictvím, bude třeba na pojištěnci požadovat, aby některé rozhodné skutečnosti dokládal pomocí elektronických příloh. V té souvislosti může vzniknout

otázka, jak postupovat, pokud žadatel nebude mít k dispozici jejich elektronický originál.

Předpokládá se, že v praxi budou OSSZ postupovat ve smyslu závěru ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 2. 12. 2016 č. 151/2016 – „Je-li správnímu orgánu předkládána listina, která má sloužit k provedení důkazu, je dostačující prostá kopie dokumentu, popřípadě naskenovaný dokument, nejsou-li pochybnosti o pravosti takového dokumentu a akceptuje-li takovou formu příslušný správní orgán. Míra autenticity listiny a její informační přínos je v takovém případě předmětem volného hodnocení důkazů správního orgánu podle § 50 odst. 4 správního řádu.“

Plátce důchodu tedy na základě vlastních zkušeností sám určí okruh dokladů, u nichž postačí prostý sken, a okruh dokladů, u nichž má OSSZ vyžadovat na klientech vyšší úroveň autentizace. Prostý sken by měl postačovat jen u dokladů, které obsahují data ověřitelná z jiných zdrojů (např. rodný list, potvrzení o studiu, je-li umožněn náhled do příslušného systému školy či matriky studentů), ale např. u evidenčního listu důchodového pojištění, potvrzení o zaměstnání (vydaných zaměstnavatelem, který již zanikl) nebo u čestného prohlášení o době péče o dítě do 4 let jeho věku, rozsudku o svěření dítěte do péče či svědeckého prohlášení o dobách pojištění je vyšší úroveň autentizace (autorizovaná konverze, předložení originálu na OSSZ) žádoucí.

Je třeba zdůraznit, že tento specifický způsob komunikace se využije pouze pro účely tzv. přípravného důchodového řízení. Pro účely doručení rozhodnutí o této žádosti (které vydává následně ČSSZ) budou i nadále využívány obecné způsoby doručování podle správního řádu.

Žádosti o změnu výše invalidního důchodu v důsledku změny stupně invalidity ve smyslu. § 82 odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb. bude možno podávat rovněž elektronicky, avšak s ohledem na jednoduchost tohoto typu žádosti nebude třeba na ePortálu ČSSZ pro tyto účely vytvářet zvláštní službu, ale bude umožněno elektronické podání žádosti formou prostého „e-papíru“, tj. elektronicky zaslaného formuláře v podobě datové zprávy ve formátu PDF do datové schránky OSSZ nebo přímým kanálem či na elektronickou adresu podatelny OSSZ.

Náročnější bude proces online sepsání žádosti o pozůstalostní důchod. Problematické je, že žádost konkrétní osoby bude třeba u žádostí po tzv. „aktivních“ pojištěncích (tj. osobách, které nebyly k datu úmrtí poživateli starobního nebo invalidního důchodu) propojit se souborem nárokových podkladů týkajících se jiné (byť zemřelé) osoby. Se zavedením možnosti online podání žádosti o důchod úzce souvisí otázka zrušení závazné místní příslušnosti OSSZ k sepsání žádosti o důchod.

SPLATNOST DŮCHODŮ A JEJICH VALORIZACE - Druhou velkou změnou v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení je sjednocení výplaty dávek důchodového pojištění pro všechny důchodce bez ohledu na to, který orgán sociálního zabezpečení dávku vyplácí.

Důchody, které vyplácí ČSSZ, proto budou nově vypláceny nikoli dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách, jako je tomu dosud (od splatnosti do splatnosti, tj. např. od 6. dne kalendářního měsíce do 5. dne bezprostředně následujícího kalendářního měsíce), ale na běžný kalendářní měsíc, tj. od prvního dne kalendářního měsíce do jeho posledního dne, jako se podle současné právní úpravy vyplácejí důchody příslušníkům ozbrojených sil. Jde tedy o modifikaci výplatního období z „klouzavého“ měsíce na měsíc kalendářní.

Tato zásadní změna, výrazně ovlivňující dosavadní provozní postupy ČSSZ, je cestou k úplnému odstranění sporných doplatků valorizace, které jsou nespravedlivé vůči klientům a přinášejí zvýšení rozpočtových nákladů na valorizaci a nadměrnou administrativní zátěž ČSSZ. Zároveň povede ke srovnání výplatních podmínek mezi pojištěnci z tzv. civilní sféry a příslušníky ozbrojených sborů.

Termín pro výplatu bude i nadále stanovovat ČSSZ, a to tak, aby termín spadal do první poloviny kalendářního měsíce, ideálně sudé dny v období od 6. do 12. (maximálně 14.) dne. Počet termínů splatnosti se zredukuje z dosavadních třinácti na 4 až 5. Tato změna bude z technických důvodů na straně ČSSZ provedena již před účinností právní úpravy zavádějící změnu výplatního období. Stanovení jednotného data splatnosti všech důchodů prozatím není možné z důvodu proveditelnosti na straně výplatních partnerů ČSSZ.

Účinnost realizace změny výplatního období je stanovena tak, aby změna byla pro ČSSZ administrativně zvládnutelná. Opatření nebylo možno načasovat tak, aby jakkoliv ohrozilo plynulost provádění základní důchodové agendy. S ohledem na náročnost technologických změn potřebných pro přechod výplaty důchodů z klouzavého na kalendářní měsíc, které jsou neslučitelné se základními principy zpracování výplat v současném informačním systému důchodových agend, je nezbytné pro jejich realizaci ponechat dostatečný prostor minimálně v délce dalších 18 měsíců. Z provozního hlediska se jevilo žádoucí stanovit účinnost změny na jiné datum, než je 1. leden (kteréhokoli roku), neboť tím budou eliminovány některé problémy, které by jinak nastaly díky kumulaci přípravných prací na valorizaci důchodů a na této změně. S ohledem na výše uvedené se jako nejvhodnější datum účinnosti jevil 1. červenec 2025.

POBÍRÁNÍ STAROBNÍHO DŮCHODU SOUBĚŽNĚ S VÝKONEM VÝDĚLEČNÉ ČINNOSTI - Nový zákon opouští konstrukci trvalého navyšování starobního důchodu za další výdělečnou činnost a nahrazuje ji pro pojištěnce, kteří jsou poživateli starobního důchodu, novou, jednorázovou a vyšší bonifikací spočívající v zavedení slevy na pojistném, která bude znamenat absenci povinnosti platit pojistné zaměstnancem.

Za výdělečnou činnost vykonávanou ode dne účinnosti nové právní úpravy se již nebude zvyšovat starobní důchod, ale bude náležet sleva na pojistném ve výši 100 % pojistného placeného zaměstnancem. Cílem této změny je podpora delšího setrvání poživatelů starobního důchodu na trhu práce. Zároveň pomůže v době zvýšené poptávky po zaměstnancích (zejména kvalifikovaných) a v důsledku toho lze očekávat další pozitivní rozpočtové efekty, a to nejen v dlouhodobém, ale i v relativně krátkodobém časovém horizontu. Opatření bylo projednané na pracovním týmu pro důchodovou reformu.

Pojištěnci, který před dnem účinnosti zákona splnil podmínky nároku na starobní důchod a po vzniku nároku na tento důchod vykonával přede dnem nabytí účinnosti nové úpravy výdělečnou činnost a pobíral přitom starobní důchod v plné výši, se procentní výměra starobního důchodu zvýší podle § 34 odst. 4 ZDP, ve znění účinném přede dnem účinnosti nové úpravy.

Výdělečná činnost zaměstnance zůstává i nadále dobou účasti na důchodovém pojištění. Nenáleží však za ni zvýšení důchodu, a proto nemá význam, aby zaměstnavatel za pracující poživatele starobního důchodu vedl evidenční list důchodového pojištění (ELDP) a odesílal je průběžně do evidence ČSSZ nebo jiného plátce důchodu.

Specifickým způsobem bude třeba řešit případy s mezinárodním prvkem.

DALŠÍ ZMĚNY

V reakci na některé výše uvedené nedostatky či překonaná ustanovení platné právní úpravy, jakož i v návaznosti na výše popsané zásadnější změny, které tato novela přináší, se musely provést v předpisech regulujících oblast důchodového pojištění především následující změny:

·    výslovně stanovit právo žadatele o dávku změnit datum jejího přiznání během probíhajícího správního řízení,

·    dát orgánům sociálního zabezpečení výslovně možnost upustit od vymáhání bagatelních nebo zjevně nedobytných přeplatků na dávkách,

·    upravit ustanovení stanovující pravidla pro vyplácení důchodů a výpočet doplatků důchodu tak, aby reagovala na nově zaváděnou změnu výplatního období z tzv. klouzavého měsíce na měsíc kalendářní, zejména na skutečnost, že datum splatnosti nově nevyjadřuje počátek výplatního období,

·    výslovně stanovit právo dědiců na vstup do řízení o dávku důchodového pojištění v případě, že o dávce nebylo pravomocně rozhodnuto před smrtí oprávněného,

·    zavést možnost vypořádání přeplatku na dávkách důchodového pojištění v dědictví, zemře-li osoba, která je objektivně odpovědná za vrácení neprávem vyplacených dávek, před tím, než je vydáno rozhodnutí o její povinnosti uhradit tento přeplatek,

·    zavést pravidlo o přerušení běhu prekluzivní lhůty pro vymáhání přeplatku na dávce důchodového pojištění v situacích, kdy se prokáže, že tento přeplatek nastal v příčinné souvislosti s trestným činem příjemce důchodu, výslovně umožnit orgánům sociálního zabezpečení, aby tomu, kdo odpovídá za přeplatek na dávce důchodového pojištění, povolily placení přeplatku ve splátkách.

Cílem změn v zákoně o nemocenském pojištění

je především legislativní zpřesnění. V naprosté většině případů se jedná o zpřesnění znění některých ustanovení zákona, která se praxí ukázala jako nejasná, či obtížně vyložitelná. Dále se jedná o opravy nepřesností v textu zákona, zejm. nesprávných odkazů na konkrétní ustanovení zákona, které vznikly při následných novelizacích. Některé změny vychází i ze zkušeností s žádostmi o odstranění tvrdosti zákona (např. rozšíření poskytování peněžité pomoci v mateřství o případy, kdy je matka až do chvíle nástupu na peněžitou pomoc v mateřství v dočasné pracovní neschopnosti a pobírá nemocenské z předchozího nemocenského pojištění, vypuštění rodičovského příspěvku jako překážky pro vznik nároku na ošetřovné). Ze změn zde provedených je možno uvést tři.

První změnou je, že žena, která byla zaměstnána na dobu určitou a je, zpravidla v souvislosti s rizikovým těhotenstvím, až do nástupu na peněžitou pomoc v mateřství uznána dočasně práce neschopnou, se po skončení tohoto zaměstnání nemůže s ohledem na stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce ucházet o žádné další zaměstnání. V takovýchto případech se nejevilo jako účelné neposkytnout PPM. S ohledem na vývoj a strukturu žádostí o odstranění tvrdosti zákona je patrné, že u žen v takovýchto situacích je PPM poskytována na základě odstranění tvrdosti zákona.

Novou právní úpravou se založí nárok na PPM i ženám, které do nástupu na PPM pobírají nemocenské z předchozího nemocenského pojištění (nemocensky pojištěného zaměstnání). Úprava bude platit jako obecná, bude se týkat i situací, kdy pojištěnka skončila zaměstnání jako ne-těhotná, nebo kdy byla uznána dočasně práce neschopnou i z jiného důvodu, než je riziková gravidita. Pro nový důvod pro vznik nároku na PPM platí obecné podmínky. Situace je obdobná, jako by ochranná lhůta trvala do nástupu na PPM (6 až 8 týdnů před očekávaným dnem porodu nebo ke dni porodu), jediná odchylka odlišující tento důvod od ochranné lhůty je, že musí trvat nárok na nemocenské (do vyčerpání podpůrčí doby a poté, je-li poskytování nemocenského na žádost prodlouženo). Postup pro PPM u nově navrženého důvodu tedy bude stejný jako u nároku na PPM vzniklého v ochranné lhůtě (např. ke dni nástupu na PPM musí být splněna podmínka 270 dnů účasti na nemocenském pojištění).

Druhá změna se týká ošetřovného. Podle platné právní úpravy platí, že zaměstnanec nemá nárok na ošetřovné z důvodu ošetřování dítěte nebo péče o ně mj. tehdy, jestliže jiná fyzická osoba má z důvodu péče o toto dítě nárok na výplatu PPM nebo má nárok na rodičovský příspěvek. Právní úprava v době svého přijetí vycházela z toho, že jak PPM, tak rodičovský příspěvek jsou vypláceny osobám, které o dítě osobně celodenně a řádně pečují, tj. jsou s dítětem „doma“ a nevykonávají přitom výdělečnou činnost. V takovém případě nebylo třeba dávkou nemocenského pojištění (ošetřovným), zabezpečovat další osobu (pojištěnce), která by přestala chodit do zaměstnání proto, aby mohla ze stanovených důvodů ošetřovat nemocné dítě nebo pečovat o zdravé dítě do 10 let věku.

V návaznosti na výše uvedené se omezení týkající se možnosti čerpat ošetřovné upravuje tak, aby pojištěnec mohl čerpat ošetřovné za předpokladu, že jiná fyzická osoba, která pobírá rodičovský příspěvek, aktivně pracuje v nemocensky pojištěném zaměstnání, ze kterého je za ni hrazeno pojistné na sociální zabezpečení, anebo vykonává samostatnou výdělečnou činnost, a současně není na mateřské dovolené, rodičovské dovolené či nečerpá jiné pracovní volno.

Právní úprava cílí např. na situace, kdy se matka vrátí do zaměstnání, ale v případech, kdy dítě krátce po jejím nástupu onemocní, nemůže ošetřovné čerpat např. otec nebo babička, ale pouze tato matka. Vzhledem k tomu, že je celospolečenským zájmem, aby se matky vracely do zaměstnání co nejdříve, je třeba jim neklást překážky, které mohou vést k tomu, že při opakovaných nemocech dítěte matka znovu nastoupí na rodičovskou dovolenou, protože pro zaměstnavatele není takovým přínosem, jak očekával, a prodlužuje tím dobu, za kterou nepřispívá do systému sociálního zabezpečení.

Třetí změna se týká karantény. Podle § 55 odst. 4 zákona o NP mj. platí, že pokud pojištěnci po ukončení dočasné pracovní neschopnosti vznikne v následujícím kalendářním dni další dočasná pracovní neschopnost, považuje se tato dočasná pracovní neschopnost za pokračování předcházející dočasné pracovní neschopnosti. Obdobná zásada, vztahující se ovšem i na osoby, které nejsou účastny nemocenského pojištění, je v § 39 odst. 4 ZNP, podle něhož mj. platí, že změna druhu onemocnění (diagnózy) se nepovažuje za nový případ ošetřování.

Pro karanténu však obdobná ustanovení chybí; situace, kdy na sebe dvě karantény bezprostředně navazují, či kdy je pojištěnci či ošetřované osobě v době trvání nařízené karantény nařízena jiná karanténa (např. pro styk s osobou, která onemocněla jinou chorobou, než byla nemoc, kvůli které byla původní karanténa nařízena), nebyly dosud řešeny a byly předmětem výkladu. Dosavadní průběh epidemie Covid-19, v níž bylo nařízeno velké množství karantén, upozornila na potřebu výslovného vyjádření těchto zásad v právní úpravě.

K zákoníku práce

Na základě poslaneckého návrhu byla do zákona zařazena část pátá – další novela zákoníku práce, která doplňuje postup při úhradě náhrady mzdy nebo platu za pracovní volno související s akcí pro děti a mládež (dále jen náhrada mzdy nebo platu) podle § 203a ZP, která se změnami v oblasti sociálního zabezpečení souvisí jen okrajově. V současné době upravuje úhradu náhrady mzdy nebo platu strohá právní úprava omezená na ustanovení § 203 odst. 2 písm. h) a § 203a ZP, podle které má zaměstnavatel nárok na úhradu poskytnuté náhrady mzdy nebo platu ze státního rozpočtu. Úhradu poskytnuté náhrady mzdy nebo platu včetně veřejných pojistných, tedy pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 25a zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a pojistného na veřejné zdravotní pojištění podle § 26a zákona č. 592/1992 Sb., poskytuje na žádost zaměstnavatele příslušná OSSZ.

Úhrada náhrady mzdy nebo platu je tedy v současnosti vždy přiznávána a vyplácena na základě posouzení individuální žádosti zaměstnavatele v rámci správního řízení podle správního řádu. Uplatňování rigidních procesních postupů není z řady důvodů praktické, přináší neopodstatněnou byrokratickou zátěž pro zaměstnavatele uplatňujícího nárok na úhradu náhrady mzdy nebo platu. Zaměstnavatelé ještě před podáním žádosti o úhradu náhrady mzdy nebo platu zpravidla požadují posouzení podmínek ze strany OSSZ, tedy v podstatě realizaci postupu, jež je zákonem vyhrazen správnímu řízení zahájenému na základě podané žádosti.

Dále ve velkém počtu případů zpravidla nejsou o splnění podmínek na úhradu náhrady mzdy nebo platu vážnější pochybnosti (to se týká zejména tradičních a rozšířených forem práce s dětmi, jako je Skaut apod.) a vydání správního rozhodnutí, jímž se žádosti o úhradu náhrady mzdy nebo platu plně vyhovuje, se jeví jako nadbytečné a procesně zatěžující nejen příslušné okresní správy sociálního zabezpečení vedoucí správní řízení s fakticky předem daným výsledkem, ale nutnými procesními úkony i zaměstnavatele jako účastníky řízení.

V některých případech nastává situace, kdy zaměstnavatelé neposuzují splnění pracovněprávního nároku na náhradu mzdy nebo platu dostatečně důkladně a je nutné v rámci řízení žádost došetřovat a zaměstnavatelé musí být vyzýváni k doložení rozhodných skutečností.

Rovněž není možné použít vyplacenou náhradu mzdy nebo platu, která má být poskytnuta zaměstnavateli, k případnému umoření závazků, které má tento zaměstnavatel vůči OSSZ nebo ČSSZ, tedy poskytnutá náhrada mzdy nebo platu je zaměstnavateli vyplacena bez ohledu na skutečnost, zda tento zaměstnavatel má vůči OSSZ nebo ČSSZ splatný závazek.

JUDr. Eva Dandová

§ 203 zákona č. 262/2006 Sb.

Jiné úkony v obecném zájmu

(2) Pracovní volno pro jiný úkon v obecném zájmu zaměstnanci

a) přísluší s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku k výkonu funkce člena

1. orgánu odborové organizace podle tohoto zákona,

2. rady zaměstnanců nebo volební komise podle tohoto zákona, jakož i zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle tohoto zákona (§ 283 až 285),

3. vyjednávacího výboru nebo evropské rady zaměstnanců podle tohoto zákona (§ 288 až 298),

4. orgánu právnické osoby voleného za zaměstnance podle zvláštního právního předpisu71),

5. vyjednávacího výboru a člena výboru zaměstnanců podle zvláštního právního předpisu71a).

b) přísluší k výkonu jiné odborové činnosti, zejména k účasti na schůzích, konferencích nebo sjezdech,

c) přísluší k účasti na školení pořádaném odborovou organizací v rozsahu 5 pracovních dnů v kalendářním roce, nebrání-li tomu vážné provozní důvody, s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku,

d) k činnosti dárce při odběru krve a při aferéze; přísluší pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu cesty k odběru, odběru, cesty zpět a zotavení po odběru, pokud tyto skutečnosti zasahují do pracovní doby v rámci 24 hodin od nástupu cesty k odběru. Pokud na cestu k odběru, na odběr a cestu zpět nestačí 24 hodin, přísluší pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za prokázanou nezbytně nutnou další dobu, pokud zasahuje do pracovní doby. Nedojde-li k odběru, přísluší pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku jen za prokázanou nezbytně nutnou dobu nepřítomnosti v práci,