Souběhy a kategorie v kontextu minima ve zdravotním pojištění

Kdy se osoby nepovažují ve zdravotním pojištění za zaměstnance a které příjmy zaměstnance nepodléhají odvodu pojistného? Ve kterých situacích přechází na zaměstnavatele povinnost úhrady doplatku pojistného do zákonem stanoveného minima? Kdo je pro účely veřejného zdravotního pojištění osobou samostatně výdělečně činnou? Jaké podmínky platí pro pojištěnce v roce 2025 v případě, když je při souběhu zaměstnání s podnikáním samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů?

Právní úprava českého systému veřejného zdravotního pojištění

definuje povinnosti plátců pojistného, které jsou zakotveny zejména v zákoně č. 48/­1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů a v zákoně č. 592/­1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, oba ve znění pozdějších předpisů. Souvisejícími právními normami jsou v platném znění zákon č. 551/­1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a zákon č. 280/­1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách.

Porušení některé z povinností vyjmenovaných v právní úpravě zakládá nárok zdravotní pojišťovny na uložení sankčního postihu ve formě pokuty. Na rozdíl od plošně povinného vyměřování penále za opožděné úhrady nebo neplacení pojistného (záloh na pojistné) je možnost uložení pokuty fakultativní -volitelné – povahy, to znamená, že zdravotní pojišťovna pokutu za porušení zákonných povinností uložit může, ale také nemusí. Vždy bude záležet na charakteru a rozsahu provinění plátce včetně případného dopadu konkrétního pochybení do finanční (příjmové) stránky systému.

Od 1. 1. 2022 se nevymáhá částka dlužného pojistného do 200 Kč. Pokud však vznikne další dluh na pojistném, připočítá se k tomuto novému dluhu i dlužná částka pojistného dosud nevymáhaná. Jinak se v tomto směru postupuje u penále. Zdravotní pojišťovna penále nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu 100 Kč za kalendářní rok. To znamená, že takové penále nebude již nikdy uplatňováno a ani se k dalšímu penále – v příštích letech případně nově vzniklému – nepřipočítává.

Zaměstnanci a zaměstnavatelé ve zdravotním pojištění

Podmínky, za kterých se osoby považují ve zdravotním pojištění za zaměstnance, jsou specifikovány v ustanovení § 5 písm. a) z. č. 48/­1997 Sb. Zde je současně taxativně vyjmenováno sedm skupin osob, které se z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance nepovažují – v těchto situacích zaměstnavatel povinnosti ve zdravotním pojištění neplní.

Zaměstnavatel je povinen platit pojistné tehdy, jsou-li (mimo výjimek) osobě jako zaměstnanci zúčtovány příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP)včetně příjmů zakládajících svojí výší povinnost placení pojistného. Příjmy nepodléhající odvodu pojistného na zdravotní pojištění jsou uvedeny v ustanovení § 3 odst. 2 z. č. 592/­1992 Sb.

V následujícím textu se budeme zabývat analýzou situací vznikajících ve zdravotním pojištění v souvislosti se zaměstnáním, samostatnou výdělečnou činností nebo při registraci v kategorii osob, za které platí pojistné stát, včetně kombinace různých variant v právních podmínkách platných po 1. 1. 2025.

Minimálním vyměřovacím základem zaměstnance

pro placení pojistného je při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc minimální mzda. Výše minimální mzdy činí od 1. ledna 2025 částku 20 800 Kč.

Pokud je zúčtovaný příjem zaměstnance nižší než hodnota minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu následovně.

Příklad 1

Zaměstnanec pracující na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy má uzavřen jeden pracovní poměr na dobu určitou od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025 s měsíčním hrubým příjmem 18 000 Kč, současně není osobou samostatně výdělečně činnou a nepatří do kategorie, u které není stanoven minimální vyměřovací základ.

Ve vazbě na aktuální výši minimální mzdy odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky:

(20 800 – 18 000) × 0,135 = 378 Kč

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 × 20 800 = 2 808 Kč.

Zaměstnanci strhne z platu 1/­3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

(18 000 × 0,135) : 3 = 810 Kč

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem:

810 + 378 = 1 188 Kč.

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel:

2 808 – 1 188 = 1 620 Kč.

Skutečnosti snižující minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část

Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/­1992 Sb. taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. Konkrétně se jedná o tyto případy:

-    zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnanec do zaměstnání nastoupil nebo toto ukončil v průběhu měsíce)

-    zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc),

-    zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce

a)  osobou, za kterou platí pojistné stát,

b)  osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/­P podle zvláštního právního předpisu,

c)  osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

d)  osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku

Příklad 2

Zaměstnanec začal pracovat 6. 3. 2025, zaměstnání skončilo 31. 3. 2025 a za měsíc březen mu byl zúčtován hrubý příjem ve výši 13 800 Kč. Jedná se o jediné zaměstnání osoby pracující na základě dohody o provedení práce. Jak postupuje zaměstnavatel při výpočtu a odvodu pojistného?

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet 26 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci březnu, která musí být při odvodu pojistného dodržena, činí 17 445,16 Kč [(26 : 31) × 20 800].

To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 17 445,16 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 2 356 Kč (17 445,16 × 0,135). S ohledem na příjem 13 800 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 1 863 Kč. Jedna třetina (621 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (1 242 Kč) zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 3 645,16 Kč (17 445,16 – 13 800), tj. 493 Kč.

Z celkové částky pojistného 2 356 Kč je zaměstnanci sraženo1 114 Kč (621 + 493), zaměstnavatel uhradí1 242 Kč.

Zdůrazňujeme, že pro výpočet výše pojistného v návaznosti na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce posuzují zásadně kalendářní, nikoli pracovní dny.

Doplatek do minima představuje v drtivé většině případů ještě další srážku zaměstnanci. Z obecného pohledu platí, že v případě překážek v práci na straně organizace (§ 207 až § 209 zákoníku práce) přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele.

Dopočet a doplatek pojistného do celého minima 20 800 Kč nebo do poměrné části minimálního vyměřovacího základu se neprovádí u těch zaměstnanců, u kterých nemusí být odvedeno pojistné alespoň ze zákonného minima. Tyto osoby taxativně vyjmenovává ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/­1992 Sb. a vyměřovacím základem je dosažený příjem, tedy částka i nižší než 20 800 Kč, případně může být vyměřovací základ zaměstnance i v nulové hodnotě.

Stejným způsobem by zaměstnavatel postupoval i tehdy, kdyby se jednalo o jediné zaměstnání formou dohody o pracovní činnosti nebo na základě pracovní smlouvy.

SOUBĚŽNÉ PŘÍJMY V ZAMĚSTNÁNÍ - V souvislosti s příjmy ve dvou, případně více zaměstnáních se v oblasti placení pojistného na zdravotní pojištění reálně vyskytují nejčastěji tyto varianty (ve všech příkladech se jedná o zaměstnání na základě pracovní smlouvy):

•    Příjem v hlavním i v dalším zaměstnání je v každém z těchto zaměstnání vyšší než minimální mzda

Pojistné odvádí každý zaměstnavatel ve výši 13,5 % ze zúčtovaného hrubého příjmu zaměstnance. Pojištěnec může mít v informačním systému zdravotní pojišťovny evidovaných více zaměstnavatelů.

•    Příjem v hlavním zaměstnání 28 000 Kč, v dalším zaměstnání 6 000 Kč

V dalším zaměstnání se neprovádí dopočet do minimálního vyměřovacího základu, pojistné se odvádí ze skutečně dosaženého příjmu. „Vedlejší“ zaměstnavatel musí mít k dispozici potvrzení od „hlavního“ zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

•    Příjem zaměstnance činí v jednom zaměstnání 16 000 Kč a ve druhém zaměstnání 8 000 Kč.

Každý zaměstnavatel odvede pojistné ze skutečné výše příjmu, ať už se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného ze zákonného minima či nikoliv, potvrzení o odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (viz předcházející situace) totiž nemůže vystavit žádný ze zaměstnavatelů. V souvislosti s placením pojistného je tedy nutná průběžná spolupráce obou plátců z důvodu doložení příjmů u druhého zaměstnavatele v případě, že musí být u zaměstnance respektováno zákonné minimum. Doklad o výši příjmu v dalším zaměstnání je důležitý pro případ kontroly ze zdravotní pojišťovny.

•    Příjem zaměstnance činí v jednom zaměstnání 9 000 Kč a ve druhém zaměstnání 8 000 Kč

Vztahuje-li se na zaměstnance povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, provede zaměstnancem pověřený zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do minima 20 800 Kč.

Pokud se jedná o zaměstnání na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti nezakládající výší zúčtovaného příjmu účast na zdravotním pojištění, tedy nepodléhající odvodu pojistného zaměstnavatelem, pak se takový příjem nebere v úvahu, resp. nesčítá se s ostatními příjmy.

Připomínáme, že ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce všechny příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele u téhož zaměstnavatele. Aby se příjmy sčítaly, musí se u téhož zaměstnavatele jednat o stejný typ dohody.

Souběh zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností

Osobami samostatně výdělečně činnými jsou pro zdravotní pojištění určitě osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění nebo koncesní listiny. Pro účely veřejného zdravotního pojištění je osobou samostatně výdělečně činnou:

-    osoba vykonávající činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti podle zákona o daních z příjmů,

-    spolupracující osoba osoby podle předcházející odrážky, pokud na ni lze podle zákona o daních z příjmů rozdělovat příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení.

Z uvedeného tak plyne, že pro zdravotní pojištění je podnikatelem osoba s příjmy podle ustanovení § 7 ZDP. Naopak, mezi OSVČ nepatří osoba s příjmy zařazenými do § 8 až § 10 ZDP.

Při souběhu zaměstnání s výkonem podnikatelské činnosti je důležité, kterou činnost pojištěnec považuje na základě vlastního rozhodnutí za hlavní zdroj svých příjmů, a to z toho důvodu, že v takové činnosti musí být zajištěno povinné minimum, pokud pro pojištěnce tato povinnost ze zákona vyplývá.

Hlavním zdrojem příjmů jsou buď příjmy ze zaměstnání, nebo ze samostatné výdělečné činnosti. Tuto důležitou skutečnost oznamuje pojištěnec „své“ zdravotní pojišťovně tehdy, když souběh těchto dvou činností začíná, a dále ji sděluje na Přehledu o výši daňového základu předkládaného jím jako OSVČ každoročně zdravotní pojišťovně.

•    Hlavním zdrojem příjmů je zaměstnání

Za této situace musí být v zaměstnání odvedeno za kalendářní měsíc roku 2025 pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 20 800 Kč, tedy nejméně v částce 2 808 Kč (třeba i formou dopočtu a doplatku pojistného), přičemž zaměstnání musí trvat celý kalendářní měsíc. U samostatné výdělečné činnosti nemusí být při ročním zúčtování minimum platné pro OSVČ dodrženo, není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné.

•    Hlavním zdrojem příjmů je samostatná výdělečná činnost

-    OSVČ platí pravidelné měsíční zálohy na pojistné, od ledna 2025 nejméně ve výši 3 143 Kč,

-    zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu a doplatku do minimálního vyměřovacího základu,

-    zaměstnanec dokládá zaměstnavateli čestným prohlášením, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy.

Zaměstnanci a státní kategorie zdravotního pojištění

Osoby, za které je plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát, jsou taxativně vyjmenovány v ustanovení § 7 odst. 1 z. č. 48/­1997 Sb. Při jejich zaměstnávání platí pro zaměstnavatele následující:

-    pojistné se odvádí ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu za předpokladu, že registrace v této kategorii trvá po celý kalendářní měsíc,

-    v případě trvání „státní kategorie“ pouze po část kalendářního měsíce snižuje tato okolnost minimální vyměřovací základ na poměrnou část – viz výše,

-    zaměstnavatel oznamuje počátek a konec povinnosti státu platit za tuto osobu pojistné, je-li mu tato skutečnost zaměstnancem oznámena a doložena příslušným dokladem (například rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení o přiznání nebo o odejmutí důchodu),

-    neexistuje nárok na odpočet od dosaženého příjmu (s výjimkou splnění podmínek definovaných v ustanovení § 3 odst. 7 z. č. 592/­1992 Sb.).

V případě poskytnutí neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci se zaměstnavatel u těchto osob nezabývá problematikou minima. Vyměřovacím základem je dosažená výše příjmu, tedy částka i nižší než minimální mzda. Pokud nepřítomnost zaměstnance v zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc, může být vyměřovací základ i v nulové hodnotě.

Zvláštní podmínky platí u osob celodenně osobně a řádně pečujících alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku:

-    za takovou osobu je stát plátcem pojistného pouze za předpokladu, že osoba nemá při splnění dalších zákonných podmínek v příslušném měsíci příjem ze zaměstnání ani ze samostatné výdělečné činnosti

-    je-li taková osoba zaměstnána (případně podniká jako OSVČ), stát za tuto osobu pojistné neplatí

-    ani v tomto případě se pojistné neodvádí alespoň ze zákonného minima, ale vyměřovacím základem je dosažený příjem – viz § 3 odst. 8 písm. c) z. č. 592/­1992 Sb.

Pokud je této „pečující osobě“ poskytnuto v zaměstnání na základě pracovní smlouvy například celý kalendářní měsíc neplacené volno, případně je nemocná, a nemá v daném měsíci žádný příjem, stává se v tomto měsíci osobou, za kterou platí pojistné stát. Pro oznámení této skutečnosti zdravotní pojišťovně používá zaměstnavatel kódy „L“ a „T“.

Ing. Jiří Hálek

§ 3 zákona č. 592/1992 Sb.
Citace na straně 93

(7) Je-li zaměstnancem zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců11b) osoba, které byl přiznán invalidní důchod, je u ní vyměřovacím základem částka přesahující částku, která je vyměřovacím základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát.

(8) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu:

a) s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu;

b) která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c) která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním...