Souběžné příjmy

a důležitost kalendářního dne ve ZP

Při souběžných příjmech mohou nastat ve zdravotním pojištění různé situace především s ohledem na dodržení minima ať už zaměstnavatelem nebo osobou samostatně výdělečně činnou. Kdy je při souběhu zaměstnání s podnikáním důležité trvání zaměstnání po celý kalendářní měsíc?

Z hlediska placení pojistného zaujímá ve zdravotním pojištění významnou roli rozhodné období kalendářního měsíce, neboť určuje:

•    časový úsek, za který se pojistné odvádí, a také

•    způsob pojištění dotyčné osoby u zdravotní pojišťovny

Kalendářní měsíc se fakticky dotýká všech skupin plátců, kterými jsou:

•    zaměstnavatelé (a jejich prostřednictvím zaměstnanci),

•    osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ),

•    osoby bez zdanitelných příjmů,

•    stát jako plátce pojistného za osoby vyjmenované v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

V rámci kalendářního měsíce tak musí mít pojištěnec vyřešen svůj pojistný vztah, což znamená, že alespoň jeden den v každém měsíci musí mít u zdravotní pojišťovny evidovánu některou z prvních tří možností, tedy zaměstnání, podnikání nebo „státní kategorii“, přičemž je přípustný i souběh některých kategorií. Pokud tato podmínka splněna není, stává se pojištěnec ve zdravotním pojištění na příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností platit pojistné, což je v roce 2022 měsíčně částka 2 187 Kč.

V příspěvku si blíže rozebereme jednu ze speciálních situací, se kterou se v praxi setkávají v rámci výkonu své kontrolní činnosti pracovníci zdravotních pojišťoven. Jedná se o souběh zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností s dopadem do placení pojistného pojištěncem jako podnikatelem.

U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc

Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (v roce 2022 se jedná o částku 16 200 Kč), musí zaměstnavatel odvést za příslušný kalendářní měsíc pojistné nejméně ve výši 2 187 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc, od roku 2013 již bez omezení horní hranicí. Naopak, je-li zaměstnanec vyjmenován mezi osobami, pro které neplatí minimální vyměřovací základ (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel za všech okolností pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu do zákonného minima, případně může být vyměřovací základ zaměstnance i nulový.

Pokud je občan – pojištěnec zaměstnán, může otázku zdravotního pojištění takříkajíc „pustit z hlavy“, neboť v takovém případě se o placení pojistného postará zaměstnavatel. Také platí, že zaměstnavatel nemůže nutit zaměstnance k tomu, aby si sám jakékoli pojistné hradil, třeba při dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu.

Zaměstnanec se také nemusí obávat, že mu nebudou systémem zdravotního pojištění poskytnuty hrazené služby v případě, kdy mu jeho zaměstnavatel srazí pojistné a toto neodvede. V tomto případě neexistuje přímá souvislost, naopak se takový zaměstnavatel může velmi záhy ocitnout v centru pozornosti orgánů činných v trestním řízení, kdy může svým počínáním naplnit skutkovou podstatu trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na zdravotní pojištění dle ustanovení § 241 trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.

Důležitost kalendářního dne

Zaměstnavatelé odvádějí pojistné za své zaměstnance za rozhodné období kalendářního měsíce, nejkratší poměrnou částí tohoto období je kalendářní den. Takže když zaměstnanec nastoupí do zaměstnání třeba dne 31. 8. (a zaměstnavatel odvede příslušné pojistné – viz dále), má ve zdravotním pojištění vyřešený celý kalendářní měsíc srpen a za období 1. 8. – 30. 8. zdravotní pojišťovně nic neoznamuje a ani nedoplácí. V takovém případě musí zaměstnavatel splnit dvě povinnosti, a to:

•    přihlásit osobu jako zaměstnance k datu 31. 8.,

•    dodržet při odvodu pojistného za jeden kalendářní den trvání zaměstnání poměrnou část minimálního vyměřovacího základu 522,58 Kč, vypočtenou jako [(1:31) x 16 200].

Souběžné příjmy a zákonné minimum

V praxi se vyskytují případy, kdy příjem zaměstnance, který je současně osobou samostatně výdělečně činnou, nedosahuje minimální mzdy. Musí být zájmem jak zaměstnavatele, tak zaměstnance, aby bylo pojistné za rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnání) nebo kalendářního roku (samostatná výdělečná činnost) odvedeno v souladu se zákonem, neboť nedodržení minimálního vyměřovacího základu lze ze strany zdravotní pojišťovny v rámci kontroly placení pojistného u zaměstnavatele snadno zjistit porovnáním výše příjmu v zaměstnání a zařazením takového zaměstnance jako osoby samostatně výdělečně činné.

Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění nelze sčítat příjmy ze zaměstnání s příjmy v samostatné výdělečné činnosti. Naopak, právní úprava platná ve zdravotním pojištění jednoznačně stanoví, že minimální vyměřovací základ musí být dodržen buď v zaměstnání, nebo v samostatné výdělečné činnosti.

Je-li hlavním zdrojem příjmů zaměstnání, pak:

•    musí být zaměstnavatelem odvedeno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč, tedy včetně případného doplatku pojistného do tohoto zákonného minima,

•    není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné, ale pojistné zaplatí jednorázově do osmi dnů po podání Přehledu sazbou 13,5 % z 50 % daňového základu – podmínkou pro použití tohoto postupu je skutečnost, že zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc (resp. kalendářní rok).

Kdyby si pojištěnec zvolil jako hlavní zdroj příjmů samostatnou výdělečnou činnost, pak platí následující:

•    jako OSVČ musí platit zálohy na pojistné alespoň v minimální povinné výši, v roce 2022 tedy nejméně v částce 2 627 Kč,

•    v zaměstnání se odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč (zaměstnavatel disponuje čestným prohlášením zaměstnance, že si jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy).

I když je samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů a zálohy na pojistné se neplatí, musí pojištěnec řádně plnit oznamovací povinnost, to znamená oznámit zdravotní pojišťovně v zákonné osmidenní lhůtě zahájení resp. ukončení své samostatné výdělečné činnosti.

Při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností musí být povinné minimum dodrženo v jedné z těchto činností, což je zajištěno:

•    odvodem pojistného zaměstnavatelem alespoň z minimálního vyměřovacího základu zaměstnance nebo

•    placením alespoň minimálních záloh OSVČ.

Výjimkou jsou situace, kdy minimum neplatí pro zaměstnavatele dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. či pro OSVČ dle § 3a odst. 3 téhož zákona.

Potřeba dodržení minima u OSVČ

Pokud je samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů, není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné a taktéž nemusí být při placení pojistného dodržen v této podnikatelské činnosti minimální vyměřovací základ, platný pro OSVČ. V praxi však dochází k tomu, že zaměstnání při daném souběhu netrvá celý kalendářní měsíc, což dle příkladu ovlivňuje postup OSVČ následovně.

Může nastat situace, kdy zaměstnanec při tomto souběhu ukončí zaměstnání ke dni 30. 8. 2022 a do jiného zaměstnání nastoupí dne 1. 9. 2022, přičemž současně podniká jako OSVČ a tato podnikatelská činnost je vedlejším zdrojem jeho příjmů. V takovém případě musí být za srpen zaplacena osobou samostatně výdělečně činnou alespoň minimální záloha, neboť se na pojištěnce jako OSVČ vztahuje povinnost dodržet v měsíci srpnu při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. To znamená, že za srpen musí být zaplacena alespoň minimální záloha 2 627 Kč. Tento postup vychází – včetně dovětku – z aplikace ustanovení § 3a odst. 3 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., protože zaměstnání netrvalo po dobu celého kalendářního měsíce srpna.