Souběžné příjmy zaměstnance

minimum ve zdravotním pojištění

S přihlédnutím k minimálnímu vyměřovacímu základu zaměstnance nastávají ve zdravotním pojištění případy, kdy musí zaměstnavatel (mzdová/mzdový účetní) podle potřeby komunikovat se zaměstnancem. Když taková komunikace schází a zaměstnavatel nepostupuje při řešení vzniklé situace správně, pak se následky dříve nebo později zcela nepochybně projeví. A čím delší období je předmětem oprav, tím větší pracnost lze v rámci nápravy vzniklého stavu očekávat. Zodpovědný postup je obzvláště důležitý v případě, kdy mají pojištěnci více příjmů, ať už u jednoho zaměstnavatele nebo u více zaměstnavatelů. Jak musí zaměstnavatel postupovat, aby při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance zabezpečil dodržení zákonem stanoveného minima?

Povinnosti placení pojistného
zaměstnavatelem

podléhá příjem ze zaměstnání za předpokladu, že se osoba považuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. když zúčtovaný příjem svojí výší nebo povahou zakládá účast na zdravotním pojištění, resp. z titulu tohoto příjmu vzniká zaměstnavateli povinnost odvádět pojistné.

Pojistné tak odvádí zaměstnavatel z příjmů

•    zdaňovaných podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, typicky u zaměstnanců pracujících na základě pracovní smlouvy nebo z příjmů charakteru funkčních požitků,

•    alespoň 4 500 Kč u osob vyjmenovaných v § 5 písm. a) v bodech 4. – 7. zákona č. 48/1997 Sb., kdy se především jedná o osoby pracující na základě dohody o pracovní činnosti,

•    dosahujícího alespoň 12 000 Kč u dohody o provedení práce.

Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo z více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Naopak, pokud se v jednom měsíci jedná o typově různé dohody u téhož zaměstnavatele, pak se takové příjmy automaticky nesčítají a odvodu pojistného podléhá ten příjem, který svojí výší zakládá účast na zdravotním pojištění.

Uvedené postupy platí bez ohledu na délku trvání dohody v příslušném kalendářním měsíci.

Minimum při souběžných příjmech

Pokud jsou zaměstnanci zúčtovány v rozhodném období kalendářního měsíce příjmy ve dvou (případně více) zaměstnáních na základě pracovní smlouvy nebo některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, pak se v oblasti placení pojistného na zdravotní pojištění reálně vyskytují nejčastěji tyto varianty:

•    Příjem v hlavním i v dalším zaměstnání je v každém z těchto zaměstnání vyšší než minimální mzda

Pojistné se v každém zaměstnání odvádí ve výši 13,5 % ze zúčtovaného hrubého příjmu zaměstnance.

•    Příjem v hlavním zaměstnání 30 000 Kč, v dalším zaměstnání 13 000 Kč

V dalším zaměstnání se neprovádí dopočet do minimálního vyměřovacího základu, pojistné se odvádí ze skutečně dosaženého příjmu. „Vedlejší“ zaměstnavatel musí mít k dispozici potvrzení od „hlavního“ zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí alespoň minimální zákonné pojistné. Toto potvrzení reálně může mít (resp. má) dlouhodobou platnost.

Případně může nastat situace, kdy je v úhrnu příjmů od dvou (všech) zaměstnavatelů dodržen minimální vyměřovací základ. I v takovém případě je nutností spolupráce obou (všech) zaměstnavatelů.

Příklad 1

Zaměstnanec pracoval na dohodu o pracovní činnosti s příjmem kolem 12 000 Kč. Zaměstnavatel disponoval potvrzením od jiného zaměstnavatele, že tento za tohoto zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, takže neměl důvod k provádění dopočtu do minima.

Došlo však k tomu, že zaměstnání u zaměstnavatele s příjmem vyšším než minimální mzda skončilo, avšak tato důležitá informace se k zaměstnavateli, který odváděl pojistné z příjmu nižšího než 22 400 Kč, nedostala. Posléze se zaměstnanec vyjádřil v tom smyslu, že jiné zaměstnání již dva roky nemá. Jak musí zaměstnavatel po tomto zjištění postupovat?

Povinnost zaměstnance sdělit zaměstnavateli skutečnost, že jiný zaměstnavatel již za něj neodvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, není v zákonech zdravotního pojištění stanovena. A tuto povinnost nemá ani jiný zaměstnavatel. Pro takový případ bychom doporučili, aby si zaměstnavatel odvádějící pojistné z příjmu nižšího než minimum nechal v takové (a podobné) situaci vystavit od zaměstnance čestné prohlášení například tohoto znění:

„Čestně prohlašuji, že pokud za mě nebude jiný zaměstnavatel odvádět pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nebo když toto další zaměstnání skončí, oznámím tuto skutečnost svému zaměstnavateli do osmi kalendářních dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém některá z těchto skutečností nastala.“

Jinak také řečeno, jedná se o jednu ze situací, kdy je nutností průběžná komunikace mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Nikdy není na škodu se čas od času (třeba při zpracování ročního zúčtování) zaměstnance dotázat, zda u něj příslušná skutečnost nadále trvá.

Odvod pojistného
zaměstnavatelem ze skutečné výše příjmu zaměstnance

Jednou ze základních povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění je zabezpečení odvodu pojistného za zaměstnance alespoň z minimálního vyměřovacího základu (minimální mzdy)22 400 Kč za předpokladu, že se na zaměstnanou osobu tato povinnost vztahuje a zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc. Z této podmínky jsme vycházeli při řešení výše uvedených případů.

Naproti tomu jsou však právní úpravou platnou ve zdravotním pojištění konkrétně definováni zaměstnanci, u kterých nemusí být minimální vyměřovací základ dodržen. Mezi tyto zaměstnance řadíme osoby vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy se například jedná o osobu, za kterou je plátcem pojistného stát. Vyměřovacím základem zaměstnance je za této situace skutečná výše dosaženého příjmu, který tak reálně může být i nižší než 22 400 Kč, případně může být v nulové hodnotě, minimální vyměřovací základ nemusí být dodržen.

Když zaměstnavatel odvede pojistné z vyměřovacího základu nižšího než 22 400 Kč, musí mít tento postup řádně podložen, neboť právě na takové situace se kontrolní orgány zdravotních pojišťoven primárně zaměřují a vyžadují předložení dokladu, který zaměstnavatele k tomuto postupu opravňuje.