Soukromé právo v podmínkách

zdravotního pojištění

 

Ing. Antonín Daněk

Základní právní úpravu zdravotního pojištění představují z. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů a z. č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, oba ve znění pozdějších předpisů.

Plátci pojistného jsou (mimo státu):

a)  hromadní plátci pojistného, tedy zaměstnavatelé (za sebe a za své zaměstnance)

b)  samoplátci, mezi které řadíme:

–   osoby samostatně výdělečně činné

–   osoby bez zdanitelných příjmů.

 

Z právní úpravy českého systému veřejného zdravotního pojištění vyplývají práva a povinnosti i pro občany – osoby s trvalým pobytem na území České republiky.

Zákonná úprava zdravotního pojištění nemůže v českém ekonomicko-podnikatelském prostředí fungovat izolovaně, ale je v mnoha případech navázána na související právní normy, které představují především tyto zákony:

z. č. 262/2006 Sb., zákoník práce,

z. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění,

z. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,

z. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře a

z. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti

všechny ve znění pozdějších předpisů.

K uvedeným právním normám je zapotřebí doplnit, že některé atributy soukromého práva, vyplývající z podmínek daných zákonem č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ), se návazně promítají i do postupů ve zdravotním pojištění.

1. Některé změny ve zdravotním pojištění

Podívejme se úvodem na nejdůležitější změny ve zdravotním pojištění k datu 1. ledna 2023, kdy přijaté změny ovlivnily placení pojistného u všech výše uvedených plátců pojistného.

Nová hodnota minimální mzdy

Zvýšení minimální mzdy na částku 17 300 Kč návazně ovlivňuje ve zdravotním pojištění zejména:

1)  Placení pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance

Minimálním vyměřovacím základem zaměstnance je minimální mzda při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, případně její poměrné části ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 z. č. 592/1992 Sb., provádí zaměstnavatel příslušný dopočet (a následný doplatek) pojistného do zákonem stanoveného minima.

 

2)  Podmínky v tzv. nekolidujícím zaměstnání

Uchazeč o zaměstnání, který nepobírá podporu v nezaměstnanosti, může současně vykonávat závislou činnost (pracovní poměr, služební poměr, dohoda o pracovní činnosti, nikoli však dohoda o provedení práce) pokud příjem za kalendářní měsíc nepřevýší polovinu minimální mzdy, tj. 8 650 Kč.

Osoby bez zdanitelných příjmů

Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje pojištěnec, který není v rámci příslušného kalendářního měsíce ani jeden den zaměstnán, nepodniká a současně není za něj plátcem pojistného stát. Osoby bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, částka pojistného činí 13,5 % z aktuální výše minimální mzdy. Měsíční platba pojistného osobami bez zdanitelných příjmů představuje od 1. ledna 2023 částku 2 336 Kč.

Rozhodná částka příjmu 4 000 Kč

Podle nařízení vlády České republiky č. 290/2022 Sb. představuje výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2021 hodnotu 38 294 Kč. Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu činí 1,0530. Součinem těchto dvou částek dostaneme po zaokrouhlení na celou korunu nahoru průměrnou mzdu pro rok 2023 ve výši 40 324 Kč.

Pro účely zdravotního pojištění se tímto stanovuje od 1. 1. 2023 částka tzv. započitatelného příjmu na 4 000 Kč. Doprovodně je tato změna podpořena Sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí č. 320/2022 Sb., kde je s účinností od 1. ledna 2023 částka 4 000 Kč stanovena jako rozhodná pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění.

V roce 2023 tak zaměstnavatel plní zákonné povinnosti ve zdravotním pojištění tehdy, pokud příjem činí alespoň 4 000 Kč u:

1)  člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci (i funkci), za kterou je jím odměňován

2)  osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti, resp. více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele

3)  dobrovolného pracovníka pečovatelské služby.

Minimum osoby samostatně výdělečně činné

Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ je pro rok 2023 určen sazbou 50 % z průměrné mzdy 40 324 Kč (viz výše), tj. 20 162 Kč.

Minimální měsíční výše zálohy OSVČ pro rok 2023 se vypočte jako 13,5 % z částky 20 162 Kč a zvyšila se tak od ledna 2023 z loňských 2 627 Kč na 2 722 Kč, tj. o 95 Kč.

 

Alespoň minimální zálohu platí ty OSVČ, pro které je jejich podnikatelská činnost jediným (nebo při souběhu se zaměstnáním hlavním) zdrojem příjmů.

OSVČ v paušálním režimu

V reakci na zavedení tří pásem paušálního režimu se od 1. 1. 2023 stanoví výše vyměřovacího základu různě pro jednotlivá pásma. V prvním pásmu se měsíční platba paušální zálohy, jako doposud, nadále odvíjí od minimálního vyměřovacího základu. Ve druhém a ve třetím pásmu jsou stanoveny vyšší pevné částky, tyto však nejsou navázány na minimální vyměřovací základ.

 

Vzhledem k zavedení více pásem paušálního režimu budou ve vyšších pásmech tohoto režimu zahrnuty v celkové výši měsíční platby paušální zálohy na pojistné na veřejné zdravotní pojištění vyšší než minimální zálohy. Na základě této skutečnosti se může stát, že OSVČ, která byla poplatníkem v paušálním režimu, ale nemá daň rovnu paušální dani, vznikne přeplatek pojistného. I na tento přeplatek se započítají zálohy placené správci daně a převedené ze společného osobního daňového účtu na zvláštní účet veřejného zdravotního pojištění.

Platby státu a odpočet od dosaženého příjmu zaměstnance

Zákonem č. 260/2022 Sb. se s účinností od 1. ledna 2023 zvýšil vyměřovací základ pro platby státu zdravotním pojišťovnám za „státní pojištěnce“ na 14 074 Kč a měsíční platba státu vzrostla na 1 900 Kč za každou takovou osobu.

 

Zákon č. 260/2022 Sb. také zavedl každoroční zvyšování plateb za „státní pojištěnce“. Vyměřovací základ se od 1. ledna kalendářního roku vždy zvýší o součet růstu cen a jedné poloviny růstu reálné mzdy podle § 3c odstavců 3 až 5 z. č. 592/1992 Sb. se zaokrouhlením na celé koruny nahoru. Výši takto zvýšeného vyměřovacího základu stanoví vláda nařízením do 30. září kalendářního roku, který o jeden rok předchází kalendářnímu roku, na něhož se vyměřovací základ určuje, a to poprvé k 1. lednu 2024.

 

Částka vyměřovacího základu pro platbu pojistného státem je také rovna výši odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance za podmínek definovaných v ustanovení § 3 odst. 7 z. č. 592/1992 Sb.

Osoby bez minima ve zdravotním pojištění

K výše uvedenému doplňujeme, že minimum neplatí ve zdravotním pojištění pro:

-    zaměstnance a zaměstnavatele dle § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb.

-    OSVČ dle § 3a odst. 3 z. č. 592/1992 Sb.

 

Vyměřovacím základem zaměstnance je dosažený příjem (za kalendářní měsíc), u OSVČ pak 50 % daňového základu (za kalendářní rok), tedy bez ohledu na minimum výše uvedené.

2. Zaměstnavatelé ve zdravotním pojištění

Zaměstnavatelé představují ve zdravotním pojištění rozhodující skupinu plátců pojistného, proto je jednak kontrolní činnost zdravotních pojišťoven zaměřena zejména na tyto plátce, jednak se v tomto pojednání primárně zaměříme na povinnosti a postupy zaměstnavatele, případně zaměstnance, resp. pojištěnce.

 

Pro plnění povinností zaměstnavatelem je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem tehdy, pokud jí plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 z. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP).

Zaměstnání ve zdravotním pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP, mimo výjimek daných zákonem.

Je-li osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem (resp. vznikne-li ve zdravotním pojištění zaměstnání), pak zaměstnavatel:

-    přihlašuje osobu u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance, pokud již přihlášena není, a

-    odvádí pojistné podle zákona, tedy:

a)  alespoň z minimálního vyměřovacího základu nebo alespoň z jeho poměrné části podle § 3 odst. 9 z. č. 592/1992 Sb., například pokud je zaměstnanec nemocen nebo

b)  z částky nižší než povinné minimum – v takovém případě však musí mít zaměstnavatel vždy k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje, a ten předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny.

 

Zaměstnancem českého zaměstnavatele (a zároveň účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění, například s právem volby zdravotní pojišťovny) je při splnění zákonných podmínek i:

·    osoba ze státu Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska nebo také ze Spojeného království, postupující podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009

·    osoba postupující podle podmínek dvoustranné mezistátní smlouvy o sociálním zabezpečení, vztahující se i na oblast zdravotního pojištění (v poslední době byly takové smlouvy uzavřeny například s Albánií, Tuniskem nebo Sýrií)

·    cizinec z tzv. třetí země, tedy mimo státy výše uvedené.

Zaměstnání vzniká:

1)  u pracovní smlouvy (obdobně i u odměn členů statutárních orgánů) při jakékoli výši zúčtovaného příjmu. V tomto směru je v podstatě jedinou výjimkou situace, kdy zaměstnání nevzniká u člena družstva, který bez pracovněprávního vztahu k družstvu vykonává pro družstvo práci (i funkci), je za tuto práci družstvem odměňován, a nedosáhl příjmu 4 000 Kč.

2)  u dohody o pracovní činnosti (více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele) při příjmu alespoň 4 000 Kč

3)  u dohody o provedení práce (více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) při příjmu převyšujícím 10 000 Kč.

Upozorňuji, že ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Minimální vyměřovací základ řeší zaměstnavatelé vždy u pracovní smlouvy, u dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň 4 000 Kč a u dohody o provedení práce při příjmu převyšujícím 10 000 Kč.

3. Zákoník práce v souvislostech zdravotního pojištění

V zákoníku práce je mj. zakotveno, že pro úkony v pracovněprávních vztazích je vyžadována písemná forma. Právní úprava zákoníku práce se ve zdravotním pojištění promítá například do přihlašování zaměstnanců na základě pracovní smlouvy, významnou roli zaujímají kupříkladu překážky v práci na straně zaměstnance nebo zaměstnavatele. Specifické postupy se uplatňují třeba v případě odstupného nebo u příjmů po skončení zaměstnání, kterým je i plnění z titulu konkurenční doložky.

Smluvní strany a zúčtovaný příjem

V ustanoveních § 6 a § 7 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce), jsou definovány smluvní strany základních pracovněprávních vztahů. Podle § 6 je zaměstnancem fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. V navazujícím § 7 je pak uvedeno, že zaměstnavatelem je osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.

Z pohledu zdravotního pojištění se osoba stává zaměstnancem tehdy, vykonává-li činnost podle § 5 písm. a) z. č. 48/1997 Sb., ze které jí od zaměstnavatele plynou, nebo by měly plynout, příjmy ze závislé činnosti, které jsou předmětem daně podle § 6 ZDP. Jinými slovy, pokud je zaměstnanci zúčtováno plnění zdaňované podle zmíněného § 6 ZDP, podléhá toto (mimo zákonných výjimek) povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění – a naopak.

Pracovní smlouva a nástup zaměstnance do práce

V § 34 zákoníku práce jsou formulovány odstavce 2 až 4, řešící nutnost písemné formy jednak u pracovní smlouvy, jednak při odstoupení od pracovní smlouvy, včetně možnosti a podmínek, za kterých může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit v případě nenastoupení zaměstnance do práce.

Ve zdravotním pojištění se za nástup zaměstnance do zaměstnání považuje u pracovního poměru včetně pracovního poměru sjednaného podle cizích právních předpisů den, ve kterém zaměstnanec nastoupil do práce [blíže viz ustanovení § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 zákoníku práce].

Příklad 1

Jak se postupuje ve zdravotním pojištění v případě, kdy je sjednaným dnem nástupu do práce 1. květen 2023, přičemž zaměstnanec začne fakticky pracovat až v úterý dne 2. 5.?

Dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání je den, který je takto uveden v pracovní smlouvě. Jelikož lze jako den nástupu do práce sjednat i den pracovního klidu, považuje se pro účely zdravotního pojištění za den nástupu zaměstnance do zaměstnání den vzniku pracovního poměru, uvedený v pracovní smlouvě. To znamená, že v případě sjednání pracovního poměru se dnem nástupu do práce 1. 5. 2023 vzniká účast na zdravotním pojištění tímto dnem a k tomuto datu přihlašuje zaměstnavatel zaměstnance u zdravotní pojišťovny (prostřednictvím kódu „P“ na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele).

 

Pokud nemá pojištěnec řešené zdravotní pojištění (pojistný vztah), například zaměstnáním podle § 5 písm. a) z. č. 48/1997 Sb., musí být zařazen u „své“ zdravotní pojišťovny v některé z kategorií uvedených v závěrečném bodě č. 14.

Odlišnosti pracovní smlouvy od dohod při plnění oznamovací povinnosti

Přihlašování a odhlašování zaměstnanců bylo do konce roku 2007 bezprostředně navázáno na vznik, resp. zánik účasti zaměstnance na nemocenském pojištění. V rámci zásadního odklonu zdravotního pojištění od nemocenského pojištění k datu 1. ledna 2008 se ve zdravotním pojištění změnily i podmínky pro plnění oznamovací povinnosti, kdy přihlašování a odhlašování zaměstnanců má ve zdravotním pojištění svoji speciální právní úpravu, uvedenou v ustanovení § 8 odst. 2 z. č. 48/1997 Sb. Obecně platí, že povinnost zaměstnavatele platit za své zaměstnance část pojistného vzniká dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání a zaniká dnem skončení zaměstnání.

Na rozdíl od pracovní smlouvy se u dohody o pracovní činnosti a také u dohody o provedení práce považuje za den nástupu zaměstnance do zaměstnání den, ve kterém zaměstnanec poprvé po uzavření některé z dohod začal vykonávat sjednanou práci. Za den ukončení zaměstnání se pak považuje den, jímž uplynula doba, na kterou byla dohoda sjednána.

Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem

Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti.

Příklad 2

Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Odvádí se z tohoto plnění pojistné na zdravotní pojištění?

Do konce roku 2011 se z plnění této povahy pojistné neodvádělo, neboť v takovém případě měl zaměstnanec podle § 67 odst. 1 zákoníku práce nárok na odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku. S účinností od 1. 1. 2012 se však již nejedná o odstupné, ale o náhradu mzdy zdaňovanou podle § 6 ZDP. Protože toto plnění nelze zahrnout do některé ze zákonných výjimek, pojistné se odvede.

Nemoc jako překážka v práci na straně zaměstnance

Období nemoci se posuzuje jako důležitá osobní překážka v práci na straně zaměstnance ve smyslu ustanovení § 191 zákoníku práce a ve zdravotním pojištění se projevuje především ve snížení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance na poměrnou část podle § 3 odst. 9 písm. b) z. č. 592/1992 Sb. To znamená, že (alespoň minimální) pojistné nemusí být za rozhodné období kalendářního měsíce odvedeno za kalendářní dny, ve kterých byl zaměstnanec během měsíce nemocen. Pokud zúčtovaný hrubý příjem za odpracované kalendářní dny přesáhne svojí výší poměrnou část minima, období nemoci se již nebere v úvahu a pojistné se odvádí ze skutečné výše příjmu.

V souvislosti s placením pojistného je důležité respektovat zásadu, že nejen pro účely stanovení vyměřovacího základu zaměstnance nebo jeho poměrné části se vždy posuzují výhradně kalendářní (nikoli pracovní) dny trvání zaměstnání, resp. nemoci v příslušném kalendářním měsíci. Snížení minimálního vyměřovacího základu platí po celou dobu nemoci bez ohledu na poskytovanou náhradu mzdy anebo na nárok na nemocenské. Vždy platí, že nemoc zaměstnance zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje.

V případě nemoci zaměstnance po část kalendářního měsíce postupuje zaměstnavatel podle citovaného ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) z. č. 592/1992 Sb., kdy musí být při odvodu pojistného přihlédnuto k poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Ta se stanoví za ty kalendářní dny, ve kterých zaměstnanec nemocen nebyl a musí být při odvodu pojistného dodržena.

Příklad 3

Zaměstnanec pracující na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy byl nemocen v období 9. 5. – 25. 5. 2023.

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu a příslušné minimální pojistné se vypočítají následovně:

PČminVZ = (14 : 31) x 17 300 = 7 812,90 Kč

kde

PČminVZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu

14 = počet kalendářních dnů výkonu práce v rozhodném období kalendářního měsíce května (tedy období mimo nemoci)

31 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci

17 300 = výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) v roce 2023

Pmin = 7 812,90 x 0,135 = 1 055 Kč

Pmin = minimální pojistné

Za měsíc květen musí být zaměstnavatelem odvedeno pojistné nejméně z vyměřovacího základu 7 812,90 Kč, takže vyměřovací základ může relevantně činit třeba 8 000 Kč.

 

Poznámka:

Ve zdravotním pojištění se nezaokrouhluje vyměřovací základ, případně jeho poměrná část, zaokrouhluje se až pojistné, eventuálně penále – obojí vždy na celou korunu směrem nahoru.

4. Závislá práce a zdravotní pojištění

Závislou prací můžeme podle § 2 zákoníku práce chápat takovou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, případně na jiném dohodnutém místě. Závislá práce může být podle § 3 zákoníku práce vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu (není-li upravena zvláštními právními předpisy), kterým jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Závislá práce tedy může být vykonávána jen v pracovněprávním vztahu.

Dle § 3 odst. 1 z. č. 592/1992 Sb. je vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které jsou, nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru nebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 % vstupní ceny vozidla nebo ve výši 0,5 % vstupní ceny, jedná-li se o nízkoemisní motorové vozidlo podle zákona upravujícího podporu nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících, za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla (jedná se o nepeněžní příjem, nejméně ve výši 1 000 Kč).

Naopak příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance můžeme v podstatě rozdělit do dvou skupin. V následujícím textu si blíže rozebereme jednotlivé druhy příjmů (plnění), ze kterých zaměstnavateli v právních podmínkách roku 2023 povinnost placení pojistného nevzniká.

Příjmy dani nepodléhající nebo od daně osvobozené

Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnují nezdaňované příjmy neboli příjmy, které:

-    nejsou předmětem daně (§ 3 odst. 4 a § 6 odst. 7 ZDP),

-    jsou od daně osvobozené (§ 4, § 4a a § 6 odst. 9 ZDP).

 

Dále se zaměříme na charakteristiku některých plnění z pohledu těchto zákonných ustanovení včetně vazby na odvod pojistného na zdravotní pojištění.

 

Příjmy, které nejsou předmětem daně

Podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP se za příjmy ze závislé činnosti nepovažují a předmětem daně nejsou například náhrady cestovních výdajů, poskytované v souvislosti s výkonem činnosti, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, do výše stanovené nebo umožněné v příslušných ustanoveních zákoníku práce (například v části sedmé hlavě třetí). Do vyměřovacího základu zaměstnance se ve zdravotním pojištění zahrnuje pouze ta část cestovních náhrad, která je předmětem daně. Obdobný postup platí i v případě hodnoty osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů podle zákoníku práce. Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrne ani náhrada za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce, poskytovaných zaměstnanci podle zákoníku práce.

 

Příjmy od daně osvobozené

U těchto příjmů musíme rozlišovat, zda jsou osvobozeny:

a)  vždy, to znamená bez dalších doplňujících či omezujících podmínek nebo

b)  tehdy, jsou-li zaměstnavatelem zaměstnanci poskytnuty z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení zajištění a udržení příjmu

 

1)  Příjmy vždy osvobozené od daně:

Ve smyslu ustanovení § 6 odst. 9 ZDP nepodléhají povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění například tyto příjmy (plnění):

–   nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na rekvalifikaci zaměstnanců podle jiného právního předpisu upravujícího zaměstnanost; toto osvobození se nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, jakož i na další peněžní plnění poskytovaná v této souvislosti zaměstnancům,

-    hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů nebo peněžitý příspěvek poskytovaný zaměstnavatelem zaměstnanci na stravování za jednu směnu podle zákoníku práce do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin,

-    hodnota přechodného ubytování maximálně do výše 3 500 Kč měsíčně, nejedná-li se o ubytování při pracovní cestě. Jedná se o nepeněžní plnění poskytované zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce, pokud obec přechodného ubytování není shodná s obcí zaměstnancova bydliště.

-    příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění se státním příspěvkem, na doplňkové penzijní spoření, penzijní pojištění, pojištění pro případ dožití nebo pro případ smrti nebo dožití nebo na důchodové pojištění, poukázaný ve prospěch zaměstnance, resp. příslušné instituce [ve smyslu ustanovení § 6 odst. 9 písm. p) ZDP] do výše 50 000 Kč ročně. To znamená, že v případě více zaměstnání v průběhu roku lze tento zákonný (dani a placení pojistného na zdravotní pojištění nepodléhající) nárok uplatnit i u více zaměstnavatelů.

 

2)  Příjmy osvobozené od daně za uvedených podmínek:

I tyto příjmy jsou vyjmenovány v § 6 odst. 9 ZDP a placení daně (a tedy návazně odvodu pojistného na zdravotní pojištění) nepodléhá například:

-    hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti,

-    nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, ve formě

1.  pořízení zboží nebo služeb zdravotního, léčebného, hygienického a obdobného charakteru od zdravotnických zařízení, pořízení zdravotnických prostředků na lékařský předpis a použití vzdělávacích nebo rekreačních zařízení; při poskytnutí rekreace a zájezdu je u zaměstnance z hodnoty nepeněžního plnění od daně osvobozena v úhrnu nejvýše částka 20 000 Kč za zdaňovací období,

2.  použití zařízení péče o děti předškolního věku včetně mateřské školy podle školského zákona, knihovny zaměstnavatele, tělovýchovných a sportovních zařízení,

3.  příspěvku na kulturní nebo sportovní akce,

4.  příspěvku na tištěné knihy, včetně obrázkových knih pro děti, mimo knih, ve kterých reklama přesahuje 50 % plochy,

 

-    hodnota nepeněžního bezúplatného plnění (do konce roku 2013 nepeněžního daru) poskytovaného z fondu kulturních a sociálních potřeb podle Vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb; u zaměstnavatelů, na které se tento předpis nevztahuje, hodnota nepeněžního bezúplatného plnění poskytovaného za obdobných podmínek ze sociálních fondů nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění, anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to až do úhrnné výše 2 000 Kč ročně u každého zaměstnance.

5. Příjmy nepodléhající odvodu pojistného na zdravotní pojištění

Přesuneme-li se z právní úpravy daně z příjmů do oblasti zdravotního pojištění, nalezneme taxativně vyjmenovaným výčtem seznam plnění, posuzovaných jako výjimky, tedy příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance. U plnění, dále uvedených pod písmeny a) – e), se jedná o výjimky, z těchto příjmů se pojistné na zdravotní pojištění neodvádí, třebaže podléhají zdanění. Z pohledu placení pojistného je v tomto případě zařazení mezi výjimky nadřazeno zdaňování příslušného příjmu. Podle ustanovení § 3 odst. 2 z. č. 592/1992 Sb. nezahrne zaměstnavatel do vyměřovacího základu zaměstnance:

a)  náhrady škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry

Pokud by však zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci náhradu škody ve vyšší hodnotě, než v jaké je podle zákoníku práce povinen, rozdíl mezi částkou, kterou je povinen poskytnout a částkou, kterou zaměstnanci skutečně poskytnul, by zahrnul do vyměřovacího základu zaměstnance.

b)  odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů

Aby se příjem z titulu odstupného, dalšího odstupného, odchodného a odbytného nezahrnoval do vyměřovacího základu zaměstnance, musí tento nárok vzniknout podle zvláštních právních předpisů, tedy například v případě odstupného podle zákoníku práce. Pokud by zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci plnění, které by nazval odstupným, přičemž by se nejednalo o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, podléhalo by toto plnění odvodu pojistného na zdravotní pojištění.

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, (zaměstnavatel se ruší nebo přemísťuje anebo se zaměstnanec stane nadbytečným) přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně:

a)  jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,

b)  dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,

c)  trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky.

 

Je-li obdobným způsobem ukončen pracovní poměr podle § 52 písm. d) zákoníku práce (pracovník nesmí konat práci z důvodu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání), přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného výdělku. V takových případech se jedná o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede. Není přitom rozhodující, zda se jedná pouze o toto minimální nárokové odstupné nebo o odstupné zvýšené na základě vnitřního předpisu, kolektivní smlouvy nebo dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Z uvedeného tak plyne, že pokud se jedná o rozvázání pracovního poměru podle § 52 písm. a) až d) zákoníku práce, se pojistné na zdravotní pojištění neodvede z vyplaceného odstupného bez ohledu na počet násobků průměrného výdělku.

Naopak, zúčtuje-li zaměstnavatel zaměstnanci v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru plnění jako odstupné podle § 52 písm. e) zákoníku práce (zaměstnanec dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní práci), nejedná se o odstupné, na které vznikl nárok podle této právní normy a takový příjem podléhá povinnosti placení pojistného.

Popisované postupy vycházejí z aplikace ustanovení § 67 zákoníku práce.

 

c)  věrnostní přídavek horníků

V tomto případě se jedná o výjimku podle právní normy č. 62/1983, uvedenou v zákoně č. 592/1992 Sb. již dlouhodobě.

 

d)  plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání

Zúčtované plnění se nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance tehdy, pokud je poskytnuto poživateli pouze některého z těchto dvou druhů důchodů za podmínky, že bylo z časového hlediska poskytnuto po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. V této souvislosti také platí, že poživatelem důchodu musí být osoba v době, kdy jí bylo plnění poskytnuto, nikoli v době, kdy došlo ke skončení zaměstnání. Toto plnění představuje výjimku, kdy se neodvede pojistné z příjmu zúčtovaného zaměstnanci po skončení zaměstnání (naproti tomu klasické „odměny“, vyplacené po skončení zaměstnání, odvodu pojistného podléhají.).

 

e)  jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události

Pro nezahrnutí plnění tohoto charakteru do vyměřovacího základu zaměstnance musí být současně splněny dvě podmínky:

1)  musí se jednat o plnění jednorázové a

2)  mimořádně obtížné poměry zaměstnance vznikly jako bezprostřední následek některé z uvedených událostí.

Kdyby však bylo takové plnění poskytnuto opakovaně nebo pokud by byla z důvodu jedné sociální události postupně poskytnuta dvě různá plnění, nesplňovalo by druhé plnění podmínku jednorázovosti a podléhalo by povinnosti odvodu pojistného.

6. Funkční požitky

Funkčními požitky rozumíme odměnu za výkon funkce, a to od poslanců a členů vlády až po odměny za výkon funkce v orgánech obcí, státních orgánech, spolcích a zájmových sdruženích, komorách apod.

Ustanovení ZDP, případně jiného právního předpisu, pojednávající o příjmech ze závislé činnosti, se vztahují i na příjmy poskytované v souvislosti s výkonem funkce. Funkční požitky, již sice nejsou od 1. 1. 2014 postaveny na roveň příjmům ze závislé činnosti (jsou „podřazeny“ režimu příjmů ze závislé činnosti), nicméně jejich specifikace zůstává i nadále v § 6 odst. 1 písm. a) v bodě 2 a v § 6 odst. 10 ZDP.

 

Povinnosti placení pojistného podléhají i velmi nízké zúčtované příjmy povahy funkčních požitků zdaňované podle § 6 ZDP, tedy i příjmy například nižší než 4 000 Kč, což je ve zdravotním pojištění výše příjmu rozhodná pro vznik zaměstnání třeba u dohody o pracovní činnosti. Návaznost na minimální vyměřovací základ samozřejmě platí i v tomto případě. Bude-li zúčtovaný příjem funkcionáře nižší než aktuální výše minimální mzdy 17 300 Kč, přičemž se na takovou osobu bude vztahovat ustanovení o povinnosti odvodu pojistného ze zákonného minima, musí mít tento zaměstnavatel doloženy skutečnosti, opravňující jej k odvodu pojistného z částky nižší než zákonné minimum, například dokladem o nároku osoby na registraci ve „státní kategorii“. Pokud zaměstnavatel takovým dokladem nedisponuje, provádí dopočet a doplatek pojistného do aktuální výše minimálního vyměřovacího základu, platného pro zaměstnance.

Osoby považované z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance (tedy i funkcionáři) mají tu nezanedbatelnou výhodu, že pokud jsou zaměstnány v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění, mají vyřešen svůj pojistný vztah a samy se nemusejí o placení pojistného starat. Tuto důležitou povinnost za ně plní jejich zaměstnavatel, který tyto osoby přihlašuje u zdravotní pojišťovny, čímž jí sděluje, od kterého data se stává plátcem pojistného za tuto osobu jako zaměstnance.

7. Fyzické osoby a závislá práce podle občanského zákoníku

V následujícím textu si budeme v přímé vazbě na řešení zdravotního pojištění definovat pojmy jako právní osobnost, svéprávnost či zletilost v podmínkách účinnosti OZ a zákoníku práce.

Svéprávnost

OZ definuje v § 15, že právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti. Svéprávností pak označuje způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem neboli právně jednat. Právní osobnosti ani svéprávnosti se nikdo nemůže vzdát, a to ani zčásti. Pokud tak učiní, nepřihlíží se k tomu.

 

Protože má každý člověk vrozená přirozená práva, již samotným rozumem a citem poznatelná, považuje se za osobu. Zákon stanoví jen meze uplatňování přirozených práv člověka a způsob jejich ochrany. Přirozená práva spojená s osobností člověka nelze zcizit a nelze se jich vzdát; stane-li se tak, nepřihlíží se k tomu. Nepřihlíží se ani k omezení těchto práv v míře odporující zákonu, dobrým mravům nebo veřejnému pořádku.

Zletilost

Podle § 23 OZ má člověk právní osobnost od narození až do smrti. Plně svéprávným se však stává až zletilostí, které nabývá dovršením 18. roku věku. OZ rozlišuje svéprávnost a zletilost.

Jediným kritériem pro rozlišení na zletilost a nezletilost je dovršení 18 let věku. S nabytím zletilosti nabývá člověk podle OZ i svéprávnosti, což však neplatí v absolutní rovině. Svéprávnosti lze nabýt i před dosažením zletilosti (například sňatkem), současně však může člověk svéprávnosti pozbýt za podmínek stanovených OZ.

Zletilost ve zdravotním pojištění

Aby mohla zdravotní pojišťovna obdržet pravidelnou měsíční platbu pojistného od státu za tzv. „státní pojištěnce“, musí například student vznik (a následně i zánik) nároku na zařazení mezi osoby, za které stát pojistné platí, oznámit a doložit v osmidenní lhůtě své zdravotní pojišťovně příslušným dokladem. Za osoby nezletilé plní oznamovací povinnost zákonný zástupce.

Změnu zdravotní pojišťovny provádí za osoby nezletilé (a osoby nezpůsobilé k právním úkonům) jejich zákonný zástupce, opatrovník nebo poručník.

V souladu s ustanovením § 43 z. č. 48/1997 Sb. je zdravotní pojišťovna na vyžádání pojištěnce povinna písemně poskytnout jedenkrát ročně údaje o zdravotní péči uhrazené za tohoto pojištěnce v období posledních 12 měsíců.

Svéprávnost v pracovněprávních vztazích

Pro svéprávnost v pracovněprávních vztazích jsou nejdůležitější ustanovení § 34 a § 35 OZ. Závislá práce může být vykonávána až tehdy, kdy k tomu bude osoba svéprávná, tedy dovršením 15 let věku při současném splnění podmínky, že ukončila povinnou školní docházku.

Nezletilí mladší 15 let nebo takoví, kteří neukončili povinnou školní docházku, mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených jiným právním předpisem, kterým je ustanovení § 121 odst. 2 z. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, které rovněž stanoví bližší podmínky pro výkon této práce. Tato výjimečná činnost může být vykonávána pouze na základě individuálního povolení, vydaného úřadem práce pro konkrétní dítě a pro konkrétní činnost.

Pracovní smlouva

Pracovní smlouva představuje nejdůležitější dohodu (smlouvu) v personálních vztazích, ve které jsou sjednány všechny podmínky, za nichž bude práce vykonávána. Podle § 34 odst. 2 zákoníku práce musí být pracovní smlouva uzavřena písemně.

V této souvislosti je rovněž důležité ustanovení § 18 zákoníku práce, podle kterého platí, že pokud je možné vyložit právní jednání různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější. Například dojde k situaci, kdy nebylo sjednáno pevné datum nástupu do práce, ale bylo uvedeno „po ukončení studia“. Z takového právního ujednání nevyplývá, který den je dnem nástupu zaměstnance do práce. Pro zaměstnance je s ohledem na posouzení nároku na dovolenou nejpříznivější den nástupu do pracovního poměru první den v kalendářním měsíci.

Mladistvý podle zákoníku práce

Právní úprava svéprávnosti v OZ nic nemění na skutečnosti, že zákoník práce pracuje s pojmem mladistvý. Podle § 350 odst. 2 zákoníku práce se mladistvým rozumí zaměstnanec mladší 18 let. Mladiství mají s ohledem na svůj věk právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky, včetně zvláštní ochrany v pracovních vztazích. Pojem mladistvý není postaven na roveň pojmu nezletilý podle § 30 a § 31 OZ. I kdyby nezletilý nabyl svéprávnosti například sňatkem, pro účely zákoníku práce zůstává až do dovršení 18 let mladistvým.

Nástup do zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění

Jednou ze základních povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění je řádné přihlášení zaměstnance u té zdravotní pojišťovny, u které je zaměstnanec pojištěn. V této souvislosti je pojištěnec povinen sdělit svému zaměstnavateli příslušnost ke zdravotní pojišťovně, přičemž stejnou povinnost má zaměstnanec i v případě, kdy změní zdravotní pojišťovnu v době trvání zaměstnání – v případě přechodu k jiné zdravotní pojišťovně platí osmidenní lhůta pro oznámení této změny zaměstnavateli. Oznámení týkající se pojištění u zdravotní pojišťovny je zaměstnavatel povinen zaměstnanci písemně potvrdit. Zaměstnavatel má ze zákona právo požadovat po zaměstnanci (a to i po bývalém zaměstnanci) úhradu penále, které zaplatil v souvislosti s neoznámením nebo opožděným oznámením změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem.

Přihlášením zaměstnance (na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele) sděluje zaměstnavatel zdravotní pojišťovně, od kterého data bude za zaměstnance odvádět pojistné. Povinnost zaměstnavatele platit pojistné za zaměstnance vzniká dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání a zaniká dnem skončení zaměstnání (například u pracovního poměru dnem jeho skončení).

Nástup do zaměstnání v průběhu kalendářního měsíce

Jestliže zaměstnanec nastoupí do zaměstnání:

-    1. dne v měsíci a

-    pracuje po celý tento kalendářní měsíc a

-    vztahuje se na něj (a tedy i na jeho zaměstnavatele) povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu,

musí být zaměstnavatelem odvedeno v roce 2023 pojistné nejméně z vyměřovacího základu 17 300 Kč.

 

Odlišně postupuje při placení pojistného zaměstnavatel v případě, kdy zaměstnanec nastoupí do zaměstnání například dne 24. 3. 2023. V této situaci nemusí být odvedeno pojistné z minima 17 300 Kč, nýbrž alespoň z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (PČminVZ) ve vazbě na počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci březnu následovně:

 

PČminVZ = (8 : 31) x 17 300 = 4 464,51 Kč

 

Pokud bude zaměstnanci zúčtován za 8 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci březnu hrubý příjem alespoň 4 464,51 Kč, odvádí se pojistné ze skutečné výše příjmu bez dopočtu do minima 17 300 Kč. V opačném případě, tedy je-li hrubá mzda za březen nižší než 4 464,51 Kč (například při zkráceném pracovním úvazku na základě pracovní smlouvy), provádí zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do této poměrné části minimálního vyměřovacího základu ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 písm. a) a § 3 odst. 10 z. č. 592/1992 Sb.

Ukončení pracovněprávního vztahu

Mělo by být v osobním zájmu každého zaměstnance, aby v případě rozvázání pracovního poměru obdržel od svého zaměstnavatele všechny potřebné materiály dokladující (nejenom pro účely zdravotního pojištění) dobu trvání zaměstnání. Jedná se zejména o zápočtový list, příp. dohodu o ukončení pracovního poměru či výpověď, pracovní smlouvu aj.

Jestliže totiž zaměstnavatel například řádně nesplní oznamovací povinnost a nepřihlásí zaměstnance u jeho zdravotní pojišťovny, vznikne takto „mezera“, neboli časové období z hlediska zdravotního pojištění nekryté. V takovém případě pak musí pojištěnec předložit zdravotní pojišťovně průkazný doklad o době trvání zaměstnání.

Příjmy zúčtované zaměstnanci po skončení zaměstnání, resp. v souvislosti se skončením zaměstnání

Z obecného pohledu lze konstatovat, že pojistné se platí i v případě, kdy jsou zaměstnanci zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, například jedná-li se o „klasické“ odměny (blíže viz ustanovení § 3 odst. 3 z. č. 592/1992 Sb.).

V tomto směru je výjimkou situace definovaná v ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) z. č. 592/1992 Sb., jak je výše popsáno v bodě č. 5.

Konkurenční doložka

Podle § 310 zákoníku práce představuje konkurenční doložka specifický druh plnění, na jehož základě se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu jednoho roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. Součástí této dohody je i závazek zaměstnavatele, kdy jako protihodnotu poskytne zaměstnanci přiměřené peněžní vyrovnání, nejméně však ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku.

Konkurenční doložku lze dojednat již při vzniku nebo ještě před vznikem pracovního poměru. Konkurenční doložka může být sjednána současně se zkušební dobou nebo ve zkušební době. Musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Ujednání o konkurenční doložce se může stát součástí pracovní smlouvy, ale lze ji sjednat i v samostatné smlouvě.

 

Podmínkou je, aby byla sjednána písemně se zaměstnancem, po kterém lze toto spravedlivě požadovat. To znamená, že je zapotřebí vzít v úvahu charakter informací a poznatků, které zaměstnanec při výkonu své práce získá. Nesmí se však jednat o zaměstnance, u kterých sjednání konkurenční doložky vylučuje § 311 zákoníku práce, kdy se jedná o pedagogické pracovníky škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí a dobrovolným svazkem obcí, jehož předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti školství, a o pedagogické pracovníky v zařízeních sociálních služeb. Stejně jak uzavření konkurenční doložky, tak i případné odstoupení od ní musí mít písemnou formu.

 

V případě konkurenční doložky je z pohledu zdravotního pojištění postup zaměstnavatele následující:

-    toto plnění má povahu příjmu zúčtovaného zaměstnavatelem zaměstnanci po skončení zaměstnání podle § 3 odst. 3 z. č. 592/1992 Sb., proto se pojistné na zdravotní pojištění odvádí,

-    protože se jedná o bývalého zaměstnance (tedy o osobu, která již není zaměstnancem zaměstnavatele), nezapočítává se do počtu zaměstnanců na měsíčně předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele,

-    na základě této skutečnosti nemá osoba v příslušném měsíci řešen svůj pojistný vztah, což znamená, že musí být v daném kalendářním měsíci evidována u zdravotní pojišťovny (třeba i jen jeden den tohoto měsíce) buď jako zaměstnanec, nebo OSVČ – s respektováním podmínek konkurenční doložky, nebo jako osoba, za kterou je plátcem pojistného stát. Pokud tato podmínka splněna není, stává se pojištěnec na příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností zaplatit pojistné v částce 2 336 Kč.

8. Příjmy z nájmu a zdravotní pojištění

V praxi dochází k případům, kdy pojištěnci mimo výkonu své pracovní činnosti mají současně příjmy z nájmu anebo může nastat i situace, když pojištěnec svoji pracovní činnost (podnikání) ukončí a bude mít pouze příjmy z nájmu. Jak se v takových případech postupuje v kontextu zdravotního pojištění?

V praxi jsou frekventovanými formami dvoustranných ujednání nájmy nebytových prostor a nájmy domů a bytů.

Nájem nebytových prostor

V souvislosti s nájmem nebytových prostor mluvíme o nájmu prostor sloužících k podnikání, kterými jsou prostor nebo místnost, které jsou pronajaty za účelem provozování podnikatelské činnosti a slouží pak alespoň převážně k podnikání, bez ohledu na to, je-li tento účel vyjádřen v nájemní smlouvě.

Nájem domu a bytu

Ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytu a nájmu domu se týkají případů, kdy pronajímatel přenechává nájemci byt či dům k uspokojení jeho bytových potřeb. Zásadním rysem těchto ustanovení je posílení práv nájemce, kdy pronajímatel jej může z nájmu vypovědět pouze z důvodů stanovených zákonem.

Jedním z rysů občanského zákoníku je snaha o potlačování formalismu. Nájemní smlouva podle něj nemusí nezbytně obsahovat náležitosti jako přesné označení bytu, jeho příslušenství, rozsah užívání, způsob výpočtu nájemného a související úhrady. Pro platně uzavřenou smlouvu tak postačí, sjednají-li si strany předmět nájmu a skutečnost, že za jeho užívání náleží pronajímateli úplata. Nájemní smlouva ovšem musí být písemná, s tím rozdílem, že její neplatnosti pro formální nedostatky se nebude moci dovolávat pronajímatel vůči nájemci.

Strany sjednávají nájemné jako pevnou částku za měsíc užívání předmětu nájmu. Pokud však strany výši nájemného neujednají, nemá to vliv na platnost nájemní smlouvy. V takovém případě má pronajímatel právo na nájemné v takové výši, jaká je v den uzavření smlouvy v místě obvyklá.

Pojištěnec ve zdravotním pojištění

Každý občan s trvalým pobytem na území České republiky je povinně účasten českého systému veřejného zdravotního pojištění. Z této skutečnosti vyplývají pro občana – pojištěnce určitá práva a četné povinnosti, kdy jednou z těchto poviností je potřeba řešení pojistného vztahu (neboli pojištění u zdravotní pojišťovny) tak, aby mu nevznikl ve zdravotním pojištění problém. Pokud pojištěnec nevěnuje této záležitosti patřičnou pozornost, může se ocitnout v situaci, kdy v dané záležitosti obdrží od zdravotní pojišťovny výzvu nebo sdělení s vyčísleným dluhem na pojistném včetně penále, přičemž obojí je zdravotní pojišťovna povinna ze zákona uplatňovat.

Základní filosofie

Jakkoli je v tomto směru důležitý kalendářní měsíc, vždy postačí, když je pojištěnec registrován v některé ze tří kategorií (zjednodušeně zaměstnanec, OSVČ nebo osoba, za kterou platí pojistné stát) i po dobu kratší, pro daný účel je dokonce postačující i jen jeden den evidence v některé z těchto kategorií. Samozřejmě je nutno přihlédnout k tomu, aby byla u zaměstnání nebo v podnikání dořešena finanční stránka věci, to znamená, aby bylo zaplaceno příslušné pojistné zaměstnavatelem, případně určená výše zálohy na pojistné u OSVČ. Kromě výdělečně činných osob jsou specifickými kategoriemi osoby, za které platí pojistné stát a osoby bez zdanitelných příjmů.

Občan s příjmy z nájmu podle § 9 ZDP neplatí z těchto příjmů pojistné, ať už se jedná o příjmy z nájmu nemovitostí, případně jejich částí, nebo příjmy z nájmu věcí movitých (nemovitost však nesmí být zapsána v obchodním majetku). Z pohledu právní úpravy zdravotního pojištění je v dané souvislosti důležité, zda příjem z nájmu fakticky je či není jediným zdrojem příjmů pojištěnce. Některé z variant, se kterými se můžeme v praxi setkat, si předvedeme v dalším textu.

Řešení pojistného vztahu

Pro lepší názornost si budeme postupy platné ve zdravotním pojištění prezentovat formou příkladu, kdy pojištěnec ukončí zaměstnání k datu 31. 5. 2023 a od data 1. 6. 2023:

a)  má pouze příjmy z nájmu

Příjmy z nájmu nezakládají povinnost placení pojistného na straně jedné, na straně druhé však také neřeší pojistný vztah. Protože pojištěnec není zaměstnán, nepodniká jako OSVČ a ani nemá nárok na zařazení mezi osoby, za které platí pojistné stát, je povinen přihlásit se nejpozději do 9. 6. 2023 u zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů a platit měsíční pojistné ve výši 2 336 Kč. Platba pojistného za měsíc červen musí být připsána na příslušný příjmový účet zdravotní pojišťovny nejpozději dne 10. 7. 2023. Je také pravdou, že placením pojistného ve výši 2 336 Kč má občan nárok na stejný rozsah hrazených služeb podle zákona č. 48/1997 Sb. jako třeba zaměstnanci či podnikatelé, kteří měsíčně platí částky pojistného mnohdy i několikanásobně vyšší.

 

b)  podniká jako OSVČ a současně má příjmy z nájmu

Pojištěnec ukončí k datu 31. 5. 2023 zaměstnání, které bylo hlavním zdrojem jeho příjmů. Nadále podniká jako osoba samostatně výdělečně činná a mimoto má navíc příjmy z nájmu:

-    nejpozději do 8 dnů musí oznámit příslušné zdravotní pojišťovně, že se samostatná výdělečná činnost stala jediným zdrojem příjmů s tím, že bude platit zálohy na pojistné podle výsledků roku 2022 (pokud již byl Přehled o výši daňového základu podán), každopádně však nejméně v částce 2 722 Kč,

-    v roce 2024 předloží zdravotní pojišťovně Přehled za rok 2023 s tím, že za období červen až prosinec 2023 musí být v rámci samostatné výdělečné činnosti dodržen minimální vyměřovací základ.

 

c)  má příjmy z nájmu a zároveň je registrován u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát (například žena je příjemcem rodičovského příspěvku)

Evidence v kategorii osob, za které platí pojistné stát, řeší pojistný vztah osoby, což znamená, že tato od 1. 6. 2023 nemusí platit zdravotní pojišťovně žádné pojistné.

 

d)  bude mít pouze příjmy z nájmu a k datu 26. 9. 2023 mu bude přiznán starobní důchod

V měsících červnu až srpnu si bude pojištěnec platit pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů za podmínek uvedených v bodě a). V měsíci září již nebude muset být platba pojistného 2 336 Kč uhrazena, neboť evidence ve „státní kategorii“, byť pouze po část tohoto měsíce, fakticky řeší u této osoby celý měsíc září. Pojištěnec však nesmí zapomenout oznámit zdravotní pojišťovně jako poživatel důchodu vznik nároku na „státní kategorii“ k datu 26. 9. 2023 (vyplněním tiskopisu „Přihláška a evidenční list pojištěnce“ s doložením příslušného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení), jinak se vystavuje nebezpečí uložení sankčního postihu ze strany zdravotní pojišťovny formou pokuty až do výše 10 000 Kč.

K výše uvedenému doplňujeme, že příjmy z nájmu podle § 9 ZDP jsou postaveny na roveň příjmům z kapitálového majetku (§ 8 ZDP) a ostatním příjmům (§ 10 ZDP) v tom smyslu, že neplacením pojistného z příjmů této povahy nemá pojištěnec současně řešeno zdravotní pojištění.

9. Soukromé právo a promlčení pohledávek ve zdravotním pojištění

Podívejme se blíže na problematiku promlčecích lhůt jednak v soukromém právu, jednak v oblasti zdravotního pojištění, kdy při porovnávání aktuálně platné právní úpravy shledáme spíše namísto společných znaků spíše poměrně významné odlišnosti.

Promlčení je soukromoprávní institut, díky kterému dochází k oslabení subjektivního práva v důsledku marného uplynutí času, tzv. promlčecí doby. Podstata oslabení spočívá v tom, že pokud je promlčení u soudu namítnuto, promlčí se nárok z práva vyplývající a soud nemůže promlčenou pohledávku přiznat. Promlčení však nemůžeme zaměňovat s prekluzí, která naopak představuje úplný zánik subjektivního práva a soud k ní musí přihlížet ze své úřední povinnosti.

Obecná délka promlčecích lhůt

V ustanovení § 629 OZ jsou sjednoceny obecné délky subjektivní promlčecí lhůty na tři roky a objektivní promlčecí lhůty na deset let ode dne, kdy právo dospělo, není-li zvláštní úpravou stanoveno jinak. Touto zvláštní úpravou můžeme v § 636 OZ chápat například objektivní promlčecí lhůtu práva na náhradu škody nebo jiné újmy, která se počítá ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla, v délce deseti let, a pokud byla škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Zde je patrný rozdíl ve srovnání s právní úpravou občanského zákoníku, platnou do 31. 12. 2013, podle které se běh objektivní promlčecí lhůty stanovil okamžikem, kdy došlo k porušení povinnosti, která je příčinou vzniku škody, což umožňovalo promlčet právo na náhradu škody dříve, než by vznikla škoda.

Zvláštní úprava promlčení se týká i např. bezdůvodného obohacení, kde je obdobná úprava jako u práv na náhradu škody nebo jiné újmy, dále práv zapsaných do veřejného seznamu, která mohou být vykonávána nepřetržitě nebo opakovaně v délce deseti let, popř. v délce tří let, pokud brání osoba zavázaná z věcného břemene výkonu práva podle § 633 odst. 1 OZ.

Zásadní změnu v aplikaci institutu promlčení představuje možnost si smluvně dohodnout délku promlčecí lhůty, a to dle § 630 odst. 1 OZ v délce od jednoho roku do patnácti let. Dřívější právní úprava takové variantní řešení neumožňovala. Toto ujednání musí respektovat ochranu tzv. slabší strany (typicky spotřebitele), takže pokud je kratší nebo delší lhůta ujednána v neprospěch slabší strany, je toto ujednání ze zákona neplatné.

Náhrada škody způsobená vadou výrobku

Právo na náhradu škody způsobené vadou výrobku podle § 2939 OZ se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy výrobce uvedl vadný výrobek na trh. Škodu způsobenou vadou movité věci určené k uvedení na trh jako výrobek za účelem prodeje, nájmu nebo jiného použití nahradí ten, kdo výrobek nebo jeho součást vyrobil, vytěžil, vypěstoval nebo jinak získal, a společně a nerozdílně s ním i ten, kdo výrobek nebo jeho část označil svým jménem, ochrannou známkou nebo jiným způsobem, jakož i ten, kdo výrobek dovezl za účelem jeho uvedení na trh v rámci svého podnikání. Škoda na věci způsobená vadou výrobku se hradí jen v částce převyšující částku vypočtenou z 500 EUR kursem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou v den, v němž škoda vznikla; není-li tento den znám, pak v den, kdy byla škoda zjištěna.

Promlčení pohledávek ve zdravotním pojištění

Je logické, že důsledkem značné intenzity finančních toků v systému veřejného zdravotního pojištění je vznik pohledávek či závazků jak na straně subjektů povinovaných placením pojistného, resp. záloh na pojistné, tak na straně zdravotních pojišťoven. V rámci systému řešíme pohledávky:

-    zdravotních pojišťoven, které představují ze strany plátců neuhrazené dlužné pojistné, penále, pokuty a přirážky k pojistnému,

-    plátců pojistného, spočívající v existenci přeplatku u zdravotní pojišťovny, ze kterého pak vyplývá reálný nárok plátce na jeho vrácení (za předpokladu, že tento nárok není promlčen), kdy relevantním řešením může být i započtení přeplatku s pohledávkami zdravotní pojišťovny v dalším období.

Nedoplatky jako pohledávky zdravotních pojišťoven

Pokud plátce neuhradí platbu zákonem mu uloženou, případně ji uhradí opožděně, bude se zdravotní pojišťovna nepochybně dříve či později domáhat svých zákonných nároků. Tyto nároky na vzniklé pohledávky jsou uplatňovány ve smyslu zákona, neboť informační systémy zdravotních pojišťoven (případně v součinnosti s jinými institucemi) kvalifikovaně umožňují evidovat a následně vyčíslit příslušnou pohledávku.

Registruje-li zdravotní pojišťovna některou z výše uvedených pohledávek, je dlužník zpravidla nejprve vyzván k dobrovolné úhradě konkrétního dluhu. Pokud tento dluh není ve stanovené lhůtě uhrazen, zahájí zdravotní pojišťovna v předmětné záležitosti správní řízení a následně vystaví platební výměr. Alternativně může zdravotní pojišťovna využít výkazu nedoplatků. Pravomocné a vykonatelné tituly se pak u neuhrazených částek stávají předmětem vymáhání.

Plátce si musí být vědom skutečnosti, že pokud nevyrovná dluh na pojistném v souladu se zákonem, je zdravotní pojišťovna povinna nárokovat jeho zaplacení včetně penále. Při nedisciplinovanosti plátce (nepodávání Přehledů) může zdravotní pojišťovna využít institutu stanovení pravděpodobné výše pojistného a z ní se odvíjejícího penále, včetně možnosti uložení pokuty za porušení zákona.

Pokud plátce uznává dlužné pojistné co do důvodu a výše, měl by toto ve svém vlastním zájmu urychleně zaplatit, popřípadě se domluvit se zdravotní pojišťovnou na splátkovém kalendáři.

Co se týká penále, do konce roku 2021 činila sazba penále 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Zákonem č. 286/2021 Sb. se od 1. 1. 2022 stanoví výše penále podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení. Je třeba si uvědomit, že sazba penále se nemění ani v případě sjednání splátkového kalendáře na úhradu dluhu na pojistném neboli penále se vypočítává stanovenou sazbou z aktuální částky dluhu.

Promlčení pohledávek zdravotních pojišťoven

Do 30. 11. 2011 platilo, že právo zdravotních pojišťoven předepsat dlužné pojistné (i penále) se promlčovalo za pět let ode dne splatnosti. Změnou ustanovení § 16 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. byla tato doba od 1. 12. 2011 prodloužena na 10 let, čímž dostaly zdravotní pojišťovny podstatně delší období pro vyměření a následné vymáhání svých pohledávek. Je také pravdou, že ani relativně dlouhá pětiletá promlčecí doba mnohdy nestačila k vyměření pohledávek nebo alespoň k provedení tzv. kvalifikovaného (neboli nároky zdravotní pojišťovny zachovávajícího) úkonu. Tímto úkonem se přerušil běh promlčecí doby a pokud byl učiněn úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová (nyní již desetiletá) promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl. Právo vymáhat pojistné (i penále) se promlčuje ve lhůtě deseti let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno, přičemž promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu.

Jestliže zdravotní pojišťovna učiní kvalifikovaný úkon v roce 2023 (například provede u zaměstnavatele kontrolu), pak po dobu dalších 10 let nejsou její pohledávky ohroženy promlčením.

Plátci pojistného

Při placení pojistného ve zdravotním pojištění může přeplatek reálně vzniknout u:

-    zaměstnavatele (například v situaci, kdy zaměstnanec neoznámí zaměstnavateli změnu zdravotní pojišťovny nebo zaměstnavatel nesprávně vypočítá částku pojistného třeba tím způsobem, že zahrne do vyměřovacího základu plnění, které povinnosti placení pojistného nepodléhá),

-    osoby samostatně výdělečně činné (zpravidla po podání Přehledu, kdy úhrn záloh zaplacených za rozhodné období předcházejícího kalendářního roku převyšuje výši pojistného, které je OSVČ povinna za příslušný rok zaplatit),

-    osoby bez zdanitelných příjmů (například tehdy, kdy zaměstnavatel rozváže se zaměstnancem pracovní poměr, zaměstnanec se soudí a soudní spor ve věci neplatnosti nakonec vyhraje, přičemž po celé období nebo po jeho část si tato osoba platila pojistné jako samoplátce, od ledna 2023 v částce 2 336 Kč měsíčně.

Další důvody vzniku přeplatku

Mohou se vyskytnout případy, kdy plátce – zpravidla neúmyslně – provede určitou úhradu nesprávně, s odstupem času chybu zjistí (tuto však může odhalit v rámci výkonu své kontrolní činnosti i zdravotní pojišťovna), a následně pak požaduje po zdravotní pojišťovně buď převedení platby na jiný účel úhrady, nebo její vrácení.

Některé důvody vzniku přeplatku jsou již výše rozvedeny. U zaměstnavatele či samoplátce může přeplatek na pojistném dále vzniknout kupříkladu:

–   uhrazením platby pojistného zdravotní pojišťovně na jiný účet případně pod nesprávným variabilním symbolem,

 

Poznámka:

Pokud byla platba poukázána zdravotní pojišťovně pod nesprávným variabilním symbolem, ale na její účet, penále se v takovém případě nepředepisuje. Naopak, platba třeba na účet OSSZ se považuje za neuhrazenou včetně nároku zdravotní pojišťovny na penále.

 

–   tehdy, kdy příslušná platba zdravotní pojišťovně vůbec nenáležela,

–   nedopatřením platbou na rodné číslo nebo IČ zaměstnavatele již neaktivní, kdy této úhradě již zdravotní pojišťovna objektivně nemusí věnovat zvýšenou pozornost atd.

 

V souvislosti s řešením přeplatku přicházejí v úvahu různé varianty, při jejichž aplikaci je dosaženo požadovaného stavu, kdy vrácením nebo započtením nepromlčené částky přeplatku je zajištěn postup podle zákona.

Nárok na vrácení přeplatku

Ve zdravotním pojištění obecně platí, že přeplatek pojistného se vrací plátci nebo jeho právnímu nástupci za podmínky, že zdravotní pojišťovna vůči příslušnému subjektu neeviduje jiný splatný závazek. Pokud takový závazek existuje, použije se přeplatku pojistného k jeho (úplné či částečné) úhradě. Přeplatek je zdravotní pojišťovna povinna vrátit do jednoho měsíce ode dne, kdy tento přeplatek zjistila. U OSVČ se za podání žádosti o vrácení přeplatku vždy považuje i předložení Přehledu, vyplývá-li z něho přeplatek pojistného za podmínky, že OSVČ nepožádala o použití přeplatku na úhradu záloh na další období.

Promlčení nároku na vrácení přeplatku

S účinností od 1. 12. 2011 se promlčecí doba prodloužila na deset let. Z této zákonné úpravy vyplývá poměrně dlouhé časové období, v jehož průběhu může plátce požádat o vrácení přeplatku. V souvislosti se žádostí zaměstnavatele o vrácení přeplatku však může zdravotní pojišťovna přeplatek vrátit až po provedené kontrole, kdy si prověrkou mzdových dokladů ověří, zda je požadavek zaměstnavatele na vrácení přeplatku odůvodněný.

Požádá-li plátce o vrácení přeplatku po uplynutí výše uvedených lhůt, nemůže se divit, že zdravotní pojišťovna přeplatek s odvoláním na promlčení nároku nevrátí. V takovém případě je nabíledni, že zdravotní pojišťovna přijde „zadarmo“ k prostředkům na úhradu poskytnutých a vykázaných hrazených služeb smluvními poskytovateli.

Promlčení penále

K promlčení nároku na vrácení přeplatku může dojít nejenom u pojistného, ale i u penále. Tento zákonný postup je zakotven v § 19 zákona č. 592/1992 Sb., kde se hovoří o tom, že pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, vymáhání, promlčení a vracení přeplatku na penále, postupuje se stejně jako u pojistného.

Přeplatek na penále může vzniknout například tehdy, když plátce žádá o vystavení potvrzení o bezdlužnosti a ve vlastním zájmu neprodleně uhradí aktuální výši dlužného pojistného včetně penále. Následně se pak (kontrolní činností) zjistí, že částka penále měla být nižší z důvodu upravené (snížené) pohledávky na pojistném, případně nemělo být předepsáno žádné penále. V předmětné záležitosti podotýkáme, že pokud je plátci známa existence přeplatku na penále, může požádat zdravotní pojišťovnu buď o jeho vrácení, nebo o převedení na úhradu pojistného.

10. Které pohledávky zdravotní pojišťovny nevymáhají

Naprostou většinu svých pohledávek jsou zdravotní pojišťovny ze zákona povinny vyměřovat a v případě jejich nezaplacení i vymáhat. Z hlediska pracnosti či efektivity však zákonodárce stanovil určité podmínky, za kterých se nemusejí zdravotní pojišťovny evidovanými pohledávkami zabývat, v dané záležitosti mohou mít i zdravotní pojišťovny stanoveny interní postupy. Které pohledávky tedy zdravotní pojišťovny nevymáhají?

Nepravomocné pohledávky

S vymáhacím procesem musejí zdravotní pojišťovny vyčkat v případě podané žádosti o prominutí vyměřeného penále nebo přirážky k pojistnému, a také tehdy, podá-li plátce odvolání proti rozhodnutí zdravotní pojišťovny. V takovém případě ještě rozhodnutí nenabylo právní moci. Podstatný rozdíl mezi podaným odvoláním a žádostí o odstranění tvrdosti spočívá v tom, že:

–   podáním žádosti o odstranění tvrdosti plátce nenamítá nic proti správnosti a výši uložené sankce, ale se na zdravotní pojišťovnu obrací se žádostí o její zmírnění, zatímco

–   odvoláním de facto argumentuje, že zdravotní pojišťovna nepostupovala při uplatnění postihu v souladu se zákonem v tom smyslu, že sankce třeba neměla být vůbec uplatněna nebo je neúměrně vysoká.

Odepsané pohledávky

Pokud nastane u zdravotní pojišťovny v rámci vymáhacího řízení situace, kdy je její pohledávka nedobytná, může zdravotní pojišťovna u plátce evidované dlužné pojistné, penále, pokutu nebo přirážku k pojistnému odepsat. Za nedobytný se považuje takový dluh na pojistném a penále, který byl bezvýsledně vymáhán na plátci pojistného i na jiných osobách, nebo pokud by z vymáhání tohoto dluhu bylo patrné, že by náklady na jeho vymáhání přesáhly očekávaný výtěžek. Za nedobytný se považuje například i dluh na pojistném a penále u fyzické osoby, která zemřela, pokud dluh nepřešel na dědice. O odpisu pro nedobytnost není plátce pojistného informován a dluh na pojistném a penále nadále trvá, dokud nedojde k promlčení práva tento dluh vymáhat.

Penále v rámci dědického řízení

Přejde-li dluh na dědice (více dědiců), který dlužné pojistné v plné výši uhradí, pak zdravotní pojišťovna podané žádosti o prominutí vyměřeného penále zpravidla vyhoví, neboť již úhrada dluhu na pojistném dědicem je vstřícným počinem, který zdravotní pojišťovny zpravidla zohledňují.

Dlužné pojistné a penále nepatrných hodnot

Do konce roku 2021 platilo, že se nevymáhalo dlužné pojistné, které u jednoho plátce a u jedné zdravotní pojišťovny nepřevyšovalo 50 Kč. Novelou zákona č. 371/2021 Sb. se od 1. 1. 2022 zvýšila nevymáhaná částka dlužného pojistného na 200 Kč. Pokud však vznikne další dluh na pojistném, připočítá se k tomuto novému dluhu i dlužná částka pojistného dosud nevymáhaná. Jinak se v tomto směru postupuje u penále.

 

Zdravotní pojišťovna penále nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu 100 Kč za kalendářní rok. To znamená, že takové penále nebude již nikdy uplatňováno a ani se k dalšímu penále – v příštích letech, případně  nově vzniklému – nepřipočítává. Zdravotní pojišťovna rovněž nepředepíše penále v případě, kdy plátce pojistného prokáže, že provedl platbu na účet příslušné zdravotní pojišťovny, ale pod nesprávným variabilním symbolem.

„Neefektivní“ vymáhání

Některé zdravotní pojišťovny řeší otázku efektivity vymáhání pohledávek, kdy se primárně vychází ze zásady, že pokud by náklady na vymáhání nízkých částek převýšily konečný výtěžek, pak se od vymáhání takových pohledávek upouští. Zpravidla bývá stanovena hraniční částka, do které se pohledávky nevymáhají, nicméně i v této oblasti mají zdravotní pojišťovny své postupy.

11. Dluhy ve zdravotním pojištění a jejich řešení

Zdravotní pojišťovny jsou povinny vyměřovat a v případě nezaplacení vymáhat evidované dlužné pojistné a penále. Naproti tomu pokutu za porušení zákona zdravotní pojišťovna uložit může, ale také nemusí – vždy bude záležet na povaze provinění a také na případném dopadu chyby do bilanční vyrovnanosti systému veřejného zdravotního pojištění.

Chyby zaměstnavatele

Jestliže zaměstnavatel nepřihlásí zaměstnance, což je povinen učinit v rámci zákonné osmidenní lhůty, pak každopádně porušuje zákon, a zdravotní pojišťovna může takto se provinivšímu subjektu uložit pokutu až 200 000 Kč. Tímto pochybením může zaměstnavatel způsobit problém i samotnému zaměstnanci. Pokud totiž nebude mít tato osoba po dané období jiné zaměstnání, nebude podnikat a ani nebude mít nárok na zařazení do některé z kategorií osob, za které platí pojistné stát, pak jí vznikne v informačním systému zdravotní pojišťovny „mezera“, neboli z hlediska řešení pojistného vztahu nepokryté období. Takovou situaci samozřejmě nemůže zdravotní pojišťovna ponechat bez povšimnutí a po čase dotyčnou osobu v dané věci vyzve, což je pro zaměstnance určitě nemilým překvapením.

Při neodhlášení zaměstnance, který již není započítáván do celkového počtu osob jako zaměstnanců na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele, registrujeme nesrovnalost obdobné povahy. Neodhlášením zaměstnance taktéž může vzniknout případná komplikace i pojištěnci, protože bude mít nadále (pouze však fiktivně) řešen svůj pojistný vztah již neexistujícím zaměstnáním.

Je-li pojištěnec zaměstnán, oznamuje zaměstnavateli skutečnosti rozhodné pro platbu pojistného státem a zaměstnavatel pak následně tyto informace dál předává zdravotní pojišťovně. Pokud zaměstnavatel toto oznámení neprovede, přichází zdravotní pojišťovna nenávratně o platby pojistného od státu. Na zaměstnance jako pojištěnce přechází povinnost oznámení příslušné skutečnosti tehdy, když zjistí, že ji zaměstnavatel na základě zaměstnancova „pověření“ nesplnil, nebo když ji zaměstnavateli neoznámil.

Je-li zaměstnanci zúčtován prostý hrubý příjem bez dalších plnění či oprav, pak je stanovení vyměřovacího základu a výpočet výše pojistného u zaměstnance zpravidla jednoduchou záležitostí, kterou spolehlivě provede mzdový program. Jinak je však zapotřebí nahlížet na situaci, kdy musí být nějakým způsobem upraven vyměřovací základ třeba proto, že je zaměstnanci poskytnuto nějaké plnění (benefit) nebo je potřebné provést jinou korekci vyměřovacího základu, kupříkladu v případě přečerpané dovolené. V takových situacích se již musí projevit odborná erudice neboli mzdová účetní či jiná osoba zpracovávající mzdy musí vědět, které plnění povinnosti placení pojistného podléhá a které nikoli.

 

Nesprávně stanovený vyměřovací základ generuje další chybné stavy. Zaměstnavateli vzniká u zdravotní pojišťovny nedoplatek na pojistném včetně penále na straně jedné nebo naopak přeplatek pojistného na straně druhé. Obojí je v rozporu se zákonem a posléze vyžaduje finanční vyrovnání v rámci aktuálně desetileté promlčecí doby. V daných souvislostech bych chtěl ještě zdůraznit nutnost dodržení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance, pokud je toto ze zákona povinností zaměstnavatele.

 

Jednou ze základních zákonných povinností zaměstnavatelů ve zdravotním pojištění pravidelné měsíční podávání tiskopisu nazvaného „Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele“ (dále jen Přehled). Za příslušný kalendářní měsíc musí být tento Přehled podán zdravotní pojišťovně nejpozději do 20. dne následujícího kalendářního měsíce, ke stejnému datu musí být i uhrazeno pojistné, a to již připsáním platby na příslušný účet zdravotní pojišťovny. Pokud tento 20. den připadne na sobotu, neděli nebo svátek, lze Přehled předat zdravotní pojišťovně (a také uhradit pojistné) ještě nejbližší příští pracovní den.

Nejdůležitější povinností každého plátce pojistného, tedy i zaměstnavatele, je platit pojistné na zdravotní pojištění za zaměstnance včas a v zákonem stanovené výši. Dluh na pojistném včetně souvisejícího penále vzniká při:

–   placení pojistného opožděně,

–   placení pojistného v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem,

–   kombinaci těchto chybných postupů,

–   neplacení pojistného,

kdy součástí existujícího, resp. narůstajícího dluhu na pojistném je vznik penále.

Dlužníkem se může stát zaměstnavatel nejen tehdy, když neplatí pojistné nebo jej platí opožděně, ale i za situace, kdy je finální částka pojistného vypočtena nesprávně v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem. Proto doporučuji důsledné překontrolování výsledné částky pojistného především v případech, kdy se příjem zaměstnance pohybuje na úrovni minimální mzdy nebo při zúčtování nejrůznějších příjmů, které se zahrnou/nezahrnou do vyměřovacího základu.

Uplatňování pohledávek zdravotní pojišťovnou

Pokud plátce z hlediska placení pojistného poruší zákon, bude u něj zdravotní pojišťovna evidovat tyto pohledávky:

a)  pouze penále

     Jedná se o situaci, kdy plátce v uplynulém období dlužil na pojistném, toto dlužné pojistné v plné výši uhradil a nadále mu již další dluhy na pojistném nevznikají.

b)  dlužné pojistné a penále

     Pokud plátce neprovádí platby pojistného podle zákona, je součástí této pohledávky zdravotní pojišťovny i penále, které úměrně narůstá se zvyšující se dlužnou částkou pojistného. Penále běží i tehdy, když je sjednán splátkový kalendář, třebaže jsou jednotlivé splátky placeny dle dohodnutého harmonogramu – na výši penále má (vždy) vliv postupně se snižující částka dluhu na pojistném.

c)  neuplatňované dlužné pojistné a penále – viz výše

d)  jiné pohledávky – těmito jsou pokuty za porušení zákonných povinností a přirážka k pojistnému dle § 45 z. č. 48/1997 Sb.

Podotýkáme, že z vyčísleného penále již další penále nenabíhá.

 

Jak je výše uvedeno, kromě řádného placení pojistného na zdravotní pojištění jsou zaměstnavatelé povinni průběžně plnit další povinnosti, jejichž porušení může být důvodem k uložení sankčního postihu ze strany zdravotní pojišťovny.

Pokuta je majetková sankce, uložená ve správním řízení, kterou je příslušný subjekt jako plátce pojistného povinen zaplatit za porušení některé ze zákonných povinností.

Pokud plátce poruší zákonem stanovenou povinnost a zdravotní pojišťovna usoudí, že použití sankčního postihu ve formě pokuty je na místě, obdrží plátce oznámení o zahájení správního řízení. V tomto oznámení je plátci sděleno, kterou konkrétní povinnost porušil, čeho se zahájené správní řízení týká a současně je poskytnuta lhůta pro vznesení případných námitek.

Nejsou-li námitky ve stanovené lhůtě podány, popřípadě tyto námitky zdravotní pojišťovna neakceptuje, vydá následně správní rozhodnutí – platební výměr. Platebním výměrem je plátce zavázán zaplatit příslušné zdravotní pojišťovně pokutu ve výši uvedené ve výrokové části tohoto tzv. exekučního titulu.

 

Zdravotní pojišťovna může zaměstnavateli jako hromadnému plátci pojistného uložit pokutu zejména za:

a)  nepodání Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele – pokuta až 50 000 Kč

b)  nesplnění oznamovací povinnosti – pokuta až 200 000 Kč

c)  nedodržení dalších zákonných povinností – pokuta až 50 000 Kč.

 

Dle ustanovení § 25 odst. 1 a 2 zák. č. 592/1992 Sb. jsou zaměstnavatelé povinni při plnění oznamovací povinnosti sdělit zdravotní pojišťovně obchodní název, právní formu právnické osoby, sídlo, identifikační číslo a číslo bankovního účtu, pokud z něj budou provádět platbu pojistného. Zaměstnavatelem může být samozřejmě i fyzická osoba. V tomto případě sděluje tato zdravotní pojišťovně rovněž své jméno a příjmení, rodné číslo a adresu trvalého bydliště. V této souvislosti je nutno připomenout, že zaměstnavatelé jsou povinni oznámit do 8 dnů změnu shora uvedených údajů (např. změnu bankovního účtu, změnu sídla firmy) zdravotní pojišťovně, které odvádějí pojistné. Dále jsou zaměstnavatelé povinni nahlásit zdravotní pojišťovně v téže lhůtě ukončení své činnosti, zrušení organizace, nebo její vstup do likvidace.

 

d)  porušení povinností zaměstnavatele zasílat zdravotní pojišťovně kopie záznamů o pracovních úrazech – pokuta až 100 000 Kč

Dle § 45 odst. 4 z. č. 48/1997 Sb. jsou zaměstnavatelé povinni zasílat příslušné zdravotní pojišťovně kopie záznamů o pracovních úrazech. Zaměstnavatel tyto kopie zasílá za uplynulý kalendářní měsíc najednou, vždy však nejpozději do pátého dne následujícího měsíce.

 

e)  porušení povinností zaměstnavatele v souvislosti s prováděnou kontrolou – pokuta až 50 000 Kč

V souladu s ustanovením § 22 z. č. 592/1992 Sb. jsou kontrolní pracovníci zdravotní pojišťovny oprávněni provádět u jednotlivých zaměstnavatelů kontroly placení pojistného na zdravotní pojištění. Zaměstnavatelé jsou pak povinni předložit na vyžádání potřebné účetní a jiné doklady, jež jsou rozhodné pro správné stanovení vyměřovacího základu a placení pojistného. Jedná se především o přehledné rekapitulace výplatních listin, mzdové listy jednotlivých pracovníků a výpisy z běžného účtu, vztahující se k platbám pojistného na zdravotní pojištění.

 

Zaměstnavatel je současně povinen podat k těmto písemnostem ústní či písemné vysvětlení, pokud mají kontrolní pracovníci pochybnosti o správnosti, úplnosti a pravdivosti těchto dokladů. Plátce pojistného rovněž nesmí zatajovat doklady, které má k dispozici, nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí.

12. Přestupky

V ustanovení § 44 z. č. 48/1997 Sb. jsou mj. uvedeny subjekty, které se porušením konkrétně vyjmenovaných ustanovení tohoto zákona dopustí přestupku.

 

Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že se při poskytování hrazených služeb prokáže průkazem pojištěnce zdravotní pojišťovny, přestože v té době jejím pojištěncem nebyla. Za tento přestupek může zdravotní pojišťovna uložit pojištěnci pokutu až 5 000 Kč.

Zdravotní pojišťovna se dopustí přestupku například tím, že:

–   nezveřejní smlouvu nebo zvláštní smlouvu anebo dodatky k nim podle § 17 odst. 9, § 17a odst. 2 nebo § 39v odst. 6 – pokuta až 10 000 000 Kč

–   v rozporu s § 40 odst. 10 písm. a) nevede nebo nezveřejní seznam smluvních poskytovatelů – pokuta až 100 000 Kč,

–   nezajistí svým pojištěncům poskytování hrazených služeb podle § 46 odst. 1 (pokuta až 10 000 000 Kč), nebo

–   v rozporu s § 52 odst. 2 uzavře smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb s uchazečem bez doporučení (pokuta až 1 000 000 Kč).

Přesnou specifikaci přestupků zdravotní pojišťovny naleznete v ustanovení § 44 odst. 6 z. č. 48/1997 Sb., tyto projednává Ministerstvo zdravotnictví. V následujícím odstavci 7 jsou uvedeny horní hranice pokuty za konkrétní přestupek.

13. Odstranění tvrdosti ve zdravotním pojištění

Zaměstnavatelům i samoplátcům rozhodně doporučuji nepodceňovat otázku placení pojistného, záloh na pojistné nebo případného doplatku pojistného u OSVČ, neboť s neplacením pojistného přímo souvisí i vznik penále. Pokud se plátce dostane do situace, kdy má vůči zdravotní pojišťovně více splatných závazků, pak by měl ve vlastním zájmu a v rámci možností urychleně (třeba i po dohodě formou splátek) zaplatit dlužné pojistné. Dnem úhrady dluhu na pojistném v plné výši totiž přestává nabíhat další penále. O prominutí vyměřeného penále lze požádat v rámci institutu odstranění tvrdosti.

Výkazy nedoplatků

V návaznosti na vývoj praxe i související soudní judikatury se účinností od 1. 1. 2022 zjednodušila pravidla pro vydání výkazu nedoplatků jako úkonu, kterým může zdravotní pojišťovna vyměřovat své pohledávky. Vydání výkazu nedoplatků je definováno jako první úkon v řízení, kterému nepředchází např. oznámení o zahájení řízení.

Výkaz nedoplatků se stává vykonatelným dnem doručení s možností podání námitek podle § 53 odst. 4 z. č. 48/1997 Sb. (důvod podání námitek je plátce pojistného povinen v námitkách uvést). Proti výkazu nedoplatků nejsou přípustné odvolání ani obnova řízení. Navazujícím ustanovením § 53 odst. 6 se stanovuje lhůta, v rámci, které může zdravotní pojišťovna zrušit výkaz nedoplatků z vlastního podnětu, a to do 3 let ode dne jeho vykonatelnosti.

Odstraňování tvrdosti

V rámci aplikace institutu odstranění tvrdosti se s účinností od 1. ledna 2022 zvýšila hranice penále, o kterém rozhoduje Rozhodčí orgán  zdravotní pojišťovny, ze 20 000 Kč na 30 000 Kč. Důvodem pro přijetí této změny je mimo jiné i skutečnost, že za období fungování systému veřejného zdravotního pojištění, tedy od 1. 1. 1993, se výrazně zvýšily například minimální zálohy OSVČ, platby pojistného osobami bez zdanitelných příjmů nebo také minimální platby pojistného zaměstnavateli. Rozhodčí orgány zdravotních pojišťoven se tak mohou důkladněji zaměřit na rozhodování, které je časově i věcně náročnější.

Rozhodčí orgán může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při vyměření přirážky k pojistnému nebo předepsání penále, jehož výše přesahuje 30 000 Kč. Od 1. 1. 2022 tak nelze podat žádost o odstranění tvrdosti při uložení pokuty. Institut odstranění tvrdosti se tedy nadále nevztahuje na pokutu, protože ta je ukládána v řízení o přestupku.

Odstranění tvrdosti je možné pouze u penále a přirážek k pojistnému (nikdy nelze zpochybňovat oprávněný nárok zdravotní pojišťovny na pojistné), a to na základě žádosti plátce pojistného nebo jiné oprávněné osoby, přičemž tato žádost musí být podána nejpozději do nabytí právní moci rozhodnutí (platebního výměru), kterým byla vyměřena přirážka k pojistnému nebo předepsáno penále. V praxi to znamená, že žádost o odstranění tvrdosti může být podána v patnáctidenní lhůtě od doručení platebního výměru. Pouze v případech, kdy se dodatečně objeví nové skutečnosti, které plátce pojistného bez vlastního zavinění nemohl uplatnit do dne nabytí právní moci rozhodnutí, může být žádost o odstranění tvrdosti podána i později, nejpozději však do tří let od nabytí právní moci rozhodnutí.

V případě žádosti o prominutí penále, které bylo stanoveno výkazem nedoplatků, musí být žádost podána do 8 dnů ode dne jeho vykonatelnosti.

Rozhodnutí o odstranění tvrdosti je prvním úkonem v řízení. Na prominutí přirážky k pojistnému nebo penále není právní nárok. Proti rozhodnutí o odstranění tvrdosti nejsou přípustné odvolání ani obnova řízení.

Urychlená úhrada dlužného pojistného

Uznává-li plátce dlužné pojistné co do důvodu a výše, měl by toto ve svém vlastním zájmu urychleně zaplatit, popřípadě sjednat se zdravotní pojišťovnou splátkový kalendář. Zaplacení dlužné částky pojistného má totiž dvě výhody – jednak dnem úhrady dluhu přestává běžet penále, jednak je zaplacení dlužné částky pojistného nezbytným předpokladem pro rozhodování o odstranění tvrdosti ve věci dlužného penále, pokud si plátce žádost o prominutí penále podá. Pro úplnost je zapotřebí uvést, že v žádném případě nelze podat žádost o odstranění tvrdosti do dlužného pojistného.

Splátkový kalendář

Základním smyslem sjednání splátkového kalendáře je především umožnit plátci určitou konsolidaci jeho vnitřní hospodářské situace. Z pohledu jak věřitele (zdravotní pojišťovny), tak dlužníka je smysl tohoto postupu naplněn v případě, kdy plátce dojednaný harmonogram splátek dodrží. Na uzavření dohody o splátkách dluhu není právní nárok, proto záleží na postoji zdravotní pojišťovny, zda ke sjednání splátkového kalendáře vůbec přistoupí.

Racionálním důvodem pro splátky dluhu může být například závažná osobní či firemní situace, druhotná platební neschopnost apod., přičemž se přihlíží i k tomu, zda se jedná o první případ splátek, v případě opakované žádosti o splátky se bere v úvahu platební morálka minulého období, především pak dodržení/nedodržení dříve sjednaných splátkových kalendářů.

Naopak pádným důvodem pro nevyhovění žádosti o splátky mohou být zejména negativní zkušenosti z předcházejících let. Vždy platí, že zdravotní pojišťovna k uzavření splátkové dohody přistoupit může, ale také nemusí.

Pořadí splácení závazků

Má-li plátce pojistného vůči zdravotní pojišťovně více splatných závazků, je pořadí jejich splácení následující:

a)  pokuty,

b) přirážka k pojistnému,

c) nejstarší nedoplatky pojistného,

d) běžné platby pojistného,

e) penále.

 

Jednotlivé dlužné částky podle písmen a) až e) je plátce pojistného povinen odvádět samostatně na příslušné účty zdravotní pojišťovny.

14. Pojištěnec ve zdravotním pojištění

Každý občan s trvalým pobytem na území České republiky je povinně účasten českého systému veřejného zdravotního pojištění. Z této skutečnosti vyplývají pro občana – pojištěnce určitá práva a četné povinnosti, kdy jednou z těchto povinností je potřeba řešení pojistného vztahu tak, aby mu nevznikl ve zdravotním pojištění problém.

Jednou z důležitých úředních činností, resp. povinností zdravotních pojišťoven je zajistit dostatek zdrojů na úhradu poskytnutých a vykázaných hrazených služeb smluvními poskytovateli. Z tohoto důvodu si zdravotní pojišťovny například bedlivě a systematicky hlídají, aby měl každý pojištěnec řádným, tedy zákonným, způsobem řešené své zdravotní pojištění neboli pojistný vztah.

 

Účasti v českém systému veřejného zdravotního pojištění ze zákona povinně podléhají například:

–   osoby, které mají na území České republiky trvalý pobyt a

–   osoby, které na území ČR trvalý pobyt nemají, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky.

 

Samostatnou kapitolu představuje posuzování osob ze států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko), ze Švýcarska nebo ze Spojeného království ve smyslu koordinačních nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009.

Zvláštní postupy platí u osob ze „třetích zemí“ nebo podle podmínek daných dvoustrannými mezistátními smlouvami o sociálním zabezpečení.

Pojistný vztah a rozhodné období

Osoba s trvalým pobytem na území České republiky musí mít právě z titulu trvalého pobytu řešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah zařazením do některé (tedy alespoň jedné) z těchto kategorií:

–   zaměstnanec v zaměstnání s příjmy ze závislé činnosti, zdaňovanými podle § 6 ZDP

–   osoba samostatně výdělečně činná

–   osoba, za kterou platí pojistné stát

–   osoba bez zdanitelných příjmů,

kdy je přípustná i kombinace některých kategorií.

 

V této souvislosti je třeba mít na paměti, že rozhodným obdobím, v rámci kterého musí mít tyto osoby své pojištění v pořádku, je kalendářní měsíc. Aby měl pojištěnec svůj pojistný vztah relevantně vyřešen, postačí, když bude u zdravotní pojišťovny evidován v některé z prvních tří výše uvedených kategorií (tedy zjednodušeně zaměstnanec, osoba samostatně výdělečně činná, osoba, za kterou platí pojistné stát) alespoň po část kalendářního měsíce, v příslušném měsíci dokonce postačí i jen jeden den registrace v některé z těchto kategorií.

Pokud pojištěnec nevyužije v kalendářním měsíci ani jednu z těchto tří možností, stává se osobou bez zdanitelných příjmů s měsíční platbou pojistného v roce 2023 ve výši 2 336 Kč. Osobou bez zdanitelných příjmů tak může být například pojištěnec mající pouze příjmy z nájmu v situaci, kdy nemovitost není zapsána v obchodním majetku. Pojištěnec má řádně vyřešen svůj pojistný vztah i tehdy, je-li činný v režimu paušální daně.

Zaměstnání

Pokud je občan – pojištěnec zaměstnán, může otázku zdravotního pojištění takříkajíc „pustit z hlavy“, neboť v takovém případě se o placení pojistného postará zaměstnavatel. Také platí, že zaměstnavatel nemůže nutit zaměstnance k tomu, aby si sám jakékoli pojistné hradil. Nicméně některým povinnostem se zaměstnanec stejně nevyhne, kdy se především jedná o oznamování změny zdravotní pojišťovny svému zaměstnavateli v průběhu zaměstnání v zákonné osmidenní lhůtě a sdělování skutečností rozhodných pro platbu pojistného státem (například přiznání nebo odejmutí důchodu, zahájení studia, nástup ženy na mateřskou dovolenou apod.).

Výkon samostatné výdělečné činnosti

Pouze osoby samostatně výdělečně činné platí ve zdravotním pojištění pojistné formou záloh a případného doplatku pojistného za situace, kdy je tato jejich samostatná výdělečná činnost jediným (při souběhu se zaměstnáním hlavním) zdrojem příjmů. Minimální výše zálohy OSVČ činí v roce 2023 částku 2 722 Kč.

V případě souběhu zaměstnání s podnikáním je důležité, která činnost je pro pojištěnce hlavním zdrojem jeho příjmů. V této (hlavní) činnosti musí být dodrženo zákonné minimum, což je zajištěno tím, že buď zaměstnavatel odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu platného pro zaměstnance nebo OSVČ hradí alespoň minimální zálohy.

Registrace ve „státní kategorii“

Výhodou zařazení pojištěnce mezi osoby, za které platí pojistné stát, je skutečnost, že tyto osoby nemusejí platit žádné pojistné (pokud nejsou zaměstnány nebo nepodnikají), kdy za každého takového pojištěnce obdrží zdravotní pojišťovna od ledna 2023 prostřednictvím státního rozpočtu České republiky měsíčně částku 1 900 Kč.

 

V podstatě jedinou povinností pojištěnce (nebo zákonného zástupce – například u nezaopatřených dětí) je prokazatelně doložit zdravotní pojišťovně nárok na registraci v této kategorii, přičemž nelze zapomínat ani na oznámení ukončení tohoto nároku.

 

Příslušné doklady předkládá pojištěnec buď zaměstnavateli, je-li zaměstnán, nebo sděluje zdravotní pojišťovně patřičné skutečnosti osobně.

Zánik účasti v českém systému veřejného zdravotního pojištění

Zdravotní pojištění zaniká například:

–   smrtí pojištěnce

–   skončením trvalého pobytu na území České republiky

–   dnem ukončení zaměstnání u osoby bez trvalého pobytu na území České republiky

–   v situacích vyjmenovaných v § 3 odst. 2 písm. c) v bodech 2. až 9., například dnem nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí doplňkové ochrany nebo dnem zániku doplňkové ochrany.

V souvislosti s vycestováním občana s trvalým pobytem na území ČR rovněž zaniká jeho účast v českém systému veřejného zdravotního pojištění z důvodu výkonu výdělečné činnosti podle výše uvedených koordinačních nařízení Evropské unie nebo z titulu dlouhodobého pobytu v zahraničí za podmínek daných ustanovením § 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb.

 

§ 44 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění
citace na straně 136

Přestupky

(1) Ohlašovatel se dopustí přestupku tím, že

a)  poruší závazek dodávat zdravotnické prostředky podle § 39v odst. 1, nebo

b)  poruší povinnost uloženou v rozhodnutí Ústavu podle § 39v odst. 3.

(2) Ohlašovatel, který se stal výhercem, se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost stanovenou v rozhodnutí o výši přijaté aukční hodnoty podle § 39x odst. 7.

(3) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že poruší

a)  závazek dodávat léčivý přípravek nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely na český trh podle § 15 odst. 6 písm. e),

b)  písemné ujednání o nejvyšší možné ceně výrobce podle § 39c odst. 2 písm. c) nebo ujednání o úhradě podle § 39c odst. 2 písm. d),

c)  závazek z úhradové soutěže podle § 39e,

d)  povinnost uzavřít smlouvu o kompenzaci nákladů vynaložených na úhradu léčivého přípravku určeného k léčbě vzácného onemocnění podle § 39da odst. 8, nebo

e)  povinnost poskytovat léčivý přípravek zdarma podle § 39d odst. 7 nebo povinnost kompenzovat náklady vynaložené na úhradu vysoce inovativního...