Splatnost mzdy a termín její výplaty

Jaké má dopady na nároky zaměstnance a možnost okamžitě zrušit pracovní poměr, pokud mu zaměstnavatel dluží, mzdu, plat, jejich náhradu nebo část, rozdíl mezi splatností mzdy a termínem výplaty mzdy? Od kdy vzniká zaměstnanci nárok na úroky z prodlení z dlužné mzdy? Již po marném uplynutí termínu výplaty mzdy nebo až po uplynutí splatnosti mzdy?

Je třeba pečlivě rozlišovat splatnost mzdy a výplatní termín mzdy

Splatnost mzdy upravuje zákoník práce v § 141 odst. 1: Mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu pak musí být podle § 141 odst. 3 zákoníku práce sjednán, stanoven nebo určen v rámci období uvedeného v § 141 odst. 1 zákoníku práce, tedy v rámci období splatnosti mzdy. – Výplatní termín si může ujednat zaměstnanec se zaměstnavatelem v pracovní nebo jiné smlouvě či dohodě, dohodnout jej může zaměstnavatel i v kolektivní smlouvě s odborovou organizací. Není-li termín mzdy dohodnut, určí jej zaměstnavatel sám, např. ve vnitřním předpisu.

Zákoník práce tedy rozlišuje mezi splatností mzdy, platu a náhrady mzdy a platu na straně jedné a výplatou mzdy, platu a náhrady mzdy a platu na straně druhé; zatímco splatnost (termín splatnosti) nastává podle § 141 odst. 1 zákoníku práce nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, plat nebo náhradu mzdy nebo platu (tedy, řečeno jinak, uplynutím posledního dne takového měsíce), výplatu (pravidelný termín výplaty) je pak určen, sjednán nebo stanoven podle § 141 odst. 3 zákoníku práce v mezích období uvedeného v § 141 odst. 1 zákoníku práce.

Práva a nároky zaměstnance v případě, že mu zaměstnavatel včas nevyplatí mzdu její náhradu nebo některou jejich složku, se neodvíjí od marného uplynutí výplatního termínu, nýbrž až od marného uplynutí termínu splatnosti mzdy.

Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr

podle § 56 odst. 1 písm. b) ZP, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti. A zákoník práce v § 56 odst. 1 písm. b) ZP výslovně odkazuje na § 141 odst. 1. o splatnosti mzdy. Takže patnáctidenní lhůta, po kterou musí zaměstnanec ještě čekat, jestli přece jen zaměstnavatel nedoplatí zaměstnanci, co mu dluží, se počítá od (až po) uplynutí splatnosti mzdy, ne (jen) výplatního termínu.

Jestliže je např. určen nebo sjednán výplatní termín na 10. den v měsíci následujícím po měsíci, v němž byla práce vykonána a za který mzda náleží, neběží patnáctidenní lhůta od 11. dne do 25. dne. Zaměstnanec ještě 26. následujícího měsíce pracovní poměr okamžitě zrušit nemůže.

Lhůta se odvíjí až od uplynutí termínu splatnosti. A splatnost mzdy je po celý následující měsíc následující po měsíci, za který mzda náleží. Takže je vlastně jedno, na který den je stanoven, sjednán nebo určen výplatní termín (v měsíci následujícím po měsíci, za který mzda náleží). Když bude v jedné firmě sjednán výplatní termín např. na 10. den a v jiné na 20. den a obě firmy některým zaměstnancům nezaplatí řádně a včas mzdu nebo její část, stejně poběží patnáctidenní lhůta pro zaměstnance, ať je z té, nebo z té firmy, stejně, a to až od 1. dne druhého měsíce následujícího po měsíci, za který mzda náleží.

Příklad 1

Zaměstnavatel nevyplatí mzdu za měsíc leden 2023, a to ani ve sjednaný (např. 15.) den (následujícího měsíce) pro výplatu mzdy, tedy do 15. února, ale ani do konce měsíce února (splatnost mzdy dle zákoníku práce).

Lhůta pro možnost okamžitého zrušení pracovního poměru začne běžet 1. března a po jejím uplynutí dne 15. března, může nejdříve 16. března 2023 zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr pro nevyplacení mzdy dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.

Nárok na úroky z prodlení se také počítá až od uplynutí splatnosti mzdy a ne jen výplatního termínu

Marné uplynutí termínu výplaty mzdy nerozhoduje ani o nároku zaměstnance na úroky z prodlení dlužné mzdy. Rozhodující je až marné uplynutí splatnosti mzdy.

K prodlení s výplatou mzdy dochází vždy teprve (až) uplynutím doby (termínu) splatnosti. Je-li mzda, plat nebo náhrada mzdy nebo platu splatná – ve smyslu ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce – nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, plat nebo náhradu mzdy nebo platu, je tu rozhodné, zda právo zaměstnance (jako věřitele) na mzdu, plat nebo náhradu mzdy nebo platu bylo splněno (či zůstalo nesplněno) před uplynutím posledního dne takového měsíce, a prodlení se splněním takového dluhu vzniká od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, jehož uplynutím nastala splatnost mzdy, platu nebo náhrady mzdy nebo platu. (Tento výklad zaujal Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 15. 1. 2015, spis. zn. 21 Cdo 403/2014, nebo v rozsudku (Nejvyššího soudu ČR) ze dne 14. 2. 2018, spis. zn. 21 Cdo 5141/2017).

Pod spis. zn. 21 Cdo 2456/2020 řešil Nejvyšší soud ČR spor zaměstnance se zaměstnavatelem o dlužný plat resp. náhradu platu a úroky z prodlení. Zaměstnavatel ve svém pracovním řádu stanovil výplatní termín na 12. den měsíce následujícího po měsíci, v němž zaměstnanec vykonal práci, za níž náleží plat. Úroky z prodlení za jednotlivé měsíce si nárokoval zaměstnanec tedy vždy od 13. dne příslušného měsíce (měsíce následujícího po měsíci, za který mu náleží dlužný plat), tedy vždy po marném uplynutí výplatního termínu.

Dokonce i samotný zaměstnavatel vypočítal a dobrovolně uhradil úroky z prodlení z části náhrady platu vždy od 13. dne v měsíci následujícího po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na náhradu platu. Podobně se k věci postavily i nižší soudy.

Úspěšná argumentace zaměstnavatele pro odložení nároku na úroky z prodlení

Zaměstnavatel však následně, když se obrátil na Nejvyšší soud (s dovoláním), nesouhlasil s tím, že zákonný úrok z prodlení byl přiznán zaměstnanci ve vztahu ke každému dílčímu nároku (náhradě platu za jednotlivé měsíce) ode dne následujícího po výplatním termínu stanoveném u zaměstnavatele. Zaměstnavatel úspěšně namítl, že se odvolací soud svým rozsudkem odchýlil od judikatury – rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR (zejména od již shora zmíněného rozsudku ze dne 14. 2. 2018, spis. zn. 21 Cdo 5141/2017), podle které splatnost mzdy (platu) nastává nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na mzdu (plat), tedy uplynutím posledního dne takového měsíce. Zaměstnavatel se proto ocitá v prodlení (až) prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, jehož uplynutím nastala splatnost mzdy (platu). A Nejvyšší soud ČR dal této argumentaci zaměstnavatele ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 2456/2020, ze dne 9. 2. 2021, za pravdu.

Nejvyšší soud zhodnotil, že přiznal-li odvolací soud zaměstnanci úroky z prodlení vždy od 13. dne měsíce následujícího po měsíci, za který náležela náhrada platu, které se v tomto řízení domáhal, a nikoli od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, jehož uplynutím nastala splatnost náhrady platu podle § 141 odst. 1 zákoníku práce, není jeho rozhodnutí v této části správné (v souladu se zákonem). NS ČR rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.

Richard W. Fetter

ZÁKON č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce

§ 56

Okamžité zrušení pracovního
poměru zaměstnancem

(1) Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže,

a)  podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce, nebo

b)  zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

(2) Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3.

§ 141

(1) Mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

(2) Mzda, plat a jejich jednotlivé složky stanovené, sjednané nebo určené za hodinu práce přísluší zaměstnanci i za zlomky hodin, které odpracoval v období, za které se mzda nebo plat poskytuje.

(3) Pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu musí být sjednán, stanoven nebo určen v rámci období uvedeného v od¬stavci 1.

(4) Zaměstnavatel je povinen vyplatit zaměstnanci před nastoupením dovolené mzdu nebo plat splatný během dovolené, připadne-li termín výplaty na období dovolené, pokud se se zaměstnancem nedohodne na jiném dnu výplaty. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu mezd nebo platů, je povinen vyplatit mu přiměřenou zálohu a zbývající část mzdy nebo platu je povinen mu vyplatit nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu následujícím po dovolené.

(5) Při skončení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci na jeho žádost mzdu nebo plat za měsíční období, na které mu vzniklo právo, v den skončení pra-covního poměru. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu mezd nebo platů, je ...