Srážky z příjmů
Srážky z příjmu jsou upraveny v hlavě osmé části šesté zákoníku práce, tedy v § 145 až 150 ZP. V prvé řadě je zde stanoveno, že srážkami z příjmu zaměstnance jsou pro účely tohoto zákona srážky ze mzdy nebo platu a z jiných příjmů zaměstnance ze základního pracovněprávního vztahu podle § 3 ZP. Kdy mohou být provedeny srážky ze mzdy?
Pojem srážky ze mzdy
je tedy zaveden jako legislativní zkratka pro srážky ze mzdy, platu nebo jiných příjmů zaměstnance. Jak je známo, pracovněprávní vztahy podle § 3 ZP zahrnují pracovní poměr a obě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti. Výčet tzv. „jiných příjmů“ v § 145 odst. 2 ZP – odměna z dohody, náhrada mzdy/platu, odměna za pracovní pohotovost, odstupné, příp. obdobná plnění poskytnutá zaměstnanci v souvislosti se skončením zaměstnání, peněžitá plnění věrnostní nebo stabilizační povahy poskytnutá zaměstnanci v souvislosti se zaměstnáním a odměny podle § 242 odst. 2 ZP – je taxativní a nelze ho rozšiřovat.
Výklad pojmu „mzda“ a „plat“, z nichž může provádět zaměstnavatel srážky, nečiní v praxi problémy. Podle § 109 odst. 3 ZP je plat peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci zaměstnavatelem, kterým je stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace a školská právnická osoba zřízená MŠMT, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem (v dalším textu používáme pojem „mzda“ jako synonymum pro mzdu i plat). U ostatních zaměstnavatelů přísluší za vykonanou práci zaměstnanci v pracovním poměru mzda. Technická novela ZP v r. 2007 upřesnila výkladově pojem „jiné příjmy“, když odstranila slůvko „zejména“ a z demonstrativního výčtu udělala výčet taxativní a dále slovo „odměna z dohod“ zaměnila za slovo „odměna z dohody“. Tímto zpřesněním se jednoznačně odměna z dohody o provedení práce klade i pro tyto účely na roveň odměně z dohody o pracovní činnosti.
Srážky ze mzdy je možné podle § 148 odst. 2 ZP provádět jen za podmínek stanovených v občanském soudním řádu, konkrétně v § 276 až § 302 OSŘ. Je třeba ale upozornit, že výčet příjmů, z kterých se srážky provádějí je v zákoníku práce a v občanském soudním řádu rozdílný. To je pochopitelné, neboť podle občanského soudního řádu se mohou provádět srážky i z jiných příjmů – důchody, podpora v nezaměstnanosti, stipendia apod. Jak jsme si uvedli výše, je také upravena rozdílně možnost srážek z odměny z dohody.
Původně se také podle § 299 OSŘ srážky prováděly jen z dohody o pracovní činnosti, byť podle § 145 ZP se vždy prováděly jak z dohody o pracovní činnosti, tak z dohody o provedení práce. Důvodem bylo, že dohoda o provedení práce bývá v praxi často jednorázovou záležitostí a je tudíž hůře postihnutelná výkonem rozhodnutí než pravidelně opakující se plnění – odměna z dohody o pracovní činnosti či mzda.
Dnes však již tomu tak není, podle výslovného znění § 299 odst. 1 OSŘ se ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy použijí i na výkon rozhodnutí srážkami z platu, ze služebního příjmu, ze služebního platu, z odměny z dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, z odměny za pracovní nebo služební pohotovost, z odměny členů zastupitelstva územních samosprávných celků, z výživného a z dávek státní sociální podpory a pěstounské péče, které nejsou vyplaceny jednorázově.
SRÁŽKY ZE MZDY
Srážky ze mzdy mohou být podle § 146 ZP provedeny jen:
· v případech stanovených zákoníkem práce nebo zvláštním zákonem,
· na základě dohody o srážkách ze mzdy nebo k uspokojení závazků zaměstnance,
· k úhradě členských příspěvků zaměstnance, který je členem odborové organizace, bylo-li to sjednáno v kolektivní smlouvě nebo na základě písemné dohody mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací a souhlasí-li s tím zaměstnanec, který je členem odborové organizace.
Je všeobecně známo, že odměna za práci je základní právo každého zaměstnance při výkonu závislé práce, je to také charakteristický znak závislé práce. Každý zaměstnavatel má zákonnou povinnost vyplatit zaměstnanci mzdu ve výši, na kterou zaměstnanci vzniklo právo. Proto částkou určenou k výplatě může zaměstnavatel disponovat jen omezeně a ze zákonem stanovených důvodů.
Jak jsme uvedli výše, může zaměstnavatel disponovat mzdou (platem, odměnou z dohody) určenou k výplatě ze zákonem stanovených důvodů a v zákonem omezené míře. Stejným způsobem je omezen při nakládání s jinými příjmy zaměstnance z pracovněprávního vztahu.
Úplný výčet důvodů pro provádění srážek ze mzdy stanoví § 146 ZP. Jedná se o kogentní ustanovení, od kterého se strany pracovněprávního vztahu nemohou odchýlit. Pokud by zaměstnavatel provedl srážku ze mzdy z jiného, zákonem neupraveného důvodu, neuspokojil by řádně právo zaměstnance na mzdu, plat nebo odměnu z dohody, se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Zaměstnanec by například mohl za podmínek stanovených v § 56 odst. 1 písm. b) ZP a § 59 ZP využít práva okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo požadovat kromě dlužné částky také úroky z prodlení.
Okruh důvodů pro srážky ze mzdy lze rozdělit podle toho, zda je zaměstnavatel povinen nebo oprávněn provést srážky bez ohledu na vůli zaměstnance (zaměstnanec musí provádění srážek strpět) nebo zda je provádění srážek podmíněno souhlasem, popřípadě požadavkem zaměstnance. Bez ohledu na vůli zaměstnance je zaměstnavatel povinen provádět srážky ze mzdy na základě srážkových titulů uvedených v § 147 odst. 1 písm. a), b) a odst. 2 ZP [daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění a výkon rozhodnutí (exekuce) nařízený nebo vedených soudem, soudním exekutorem, správcem daně, orgánem správního úřadu, jiného státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku].
Bez souhlasu zaměstnance smí zaměstnavatel srazit zaměstnanci ze mzdy také částky uvedené v § 147 odst. 1 písm. c) až e) ZP, tj. částky, které zaměstnanci sám vyplatil, ale zaměstnanec je povinen je vrátit, protože se následně prokázalo, že mu na ně nevzniklo právo (záloha na mzdu nebo plat, náhrada mzdy nebo platu na dovolenou), popřípadě které je povinen vrátit na základě vyúčtování (záloha na cestovní náhrady, jiné zálohy poskytnuté zaměstnanci k plnění pracovních úkolů).
Srážkami, jejichž provádění je možné pouze se souhlasem, popřípadě podle požadavku zaměstnance, jsou srážky na základě dohody o srážkách ze mzdy nebo k uspokojení závazků zaměstnance [§ 146 písm. b) ZP] a srážky k úhradě členských příspěvků člena odborové organizace [§ 146 písm. c) ZP].
Srážky ze mzdy k úhradě členských příspěvků zaměstnance, který je členem odborové organizace lze sjednat v kolektivní smlouvě nebo v písemné dohodě zaměstnavatele s odborovou organizací. V obou uvedených případech je tento postup podmíněn souhlasem zaměstnance. Podle § 146 písm. b) ZP smějí být srážky provedeny na základě dohody o srážkách ze mzdy nebo k uspokojení závazků zaměstnance.
Dohodu o srážkách ze mzdy upravuje jako smluvní typ občanský zákoník v § 2045 OZ, včetně jejího účelu, kterým je zajištění pohledávky.
Další dohodou,
kterou zákoník práce výslovně zmiňuje, která
však není zvlášť upravená, je dohoda, podle které mají být prováděny srážky ze
mzdy k uspokojení závazku zaměstnance. V § 146 písm. b) ZP se
tak připouští existence dvou různých dohod o srážkách ze mzdy, a to
k „zajištění závazku zaměstnance“ a k „uspokojení závazku zaměstnance“.
V obou případech je dohoda předpokladem existence závazku (dluhu) zaměstnance
(§ 1721 a násl.
OZ), rozdíl spočívá ve smluvních stranách dohody. Zajišťovací dohodu
o srážkách ze mzdy může uzavřít dlužník a věřitel, dohodu
k uspokojení závazku zaměstnance uzavírá zaměstnavatel se zaměstnancem
(dlužníkem) ve prospěch třetí osoby (věřitele). Součástí takové dohody může být
i ujednání o úhradě nákladů, které zaměstnavateli v této souvislosti
vzniknou.
V minulosti (což je podstatné pro posouzení dohod uzavřených před 1. 1. 2014, tedy před nabytím účinnosti nyní platného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) bylo možné zajistit závazek zaměstnance vůči zaměstnavateli dohodou podle § 327 ZP, vůči třetí osobě podle § 551 OZ z r. 1964. Důsledkem dohody dvou smluvních subjektů odlišných od zaměstnavatele [zaměstnance (dlužníka) a další osoby (věřitele)] uzavřené podle § 551 OZ z r. 1964, byla povinnost plátce mzdy (zaměstnavatele) nejen něco konat (provádět srážky ze mzdy), ale také nést náklady s tím spojené. Zaměstnavatel se sice mohl s dlužníkem nebo věřitelem, v jehož prospěch srážky prováděl, dohodnout v samostatné dohodě na úhradě nákladů, spojených s prováděním srážek a poukazováním nebo zasíláním sražených částek věřiteli, nemohl však provádění srážek úhradou nákladů podmínit, ani se této zákonné povinnosti jiným způsobem jednostranně zprostit. Stanovení povinnosti provádět srážky ze mzdy v tomto případě představovalo výrazný veřejnoprávní zásah do sféry soukromého práva, což bylo dlouhodobě předmětem kritiky. Novelou občanského zákoníku z r. 1964 provedenou zákonem č. 264/2006 Sb. byl od 1. 1. 2007 redukován okruh pohledávek, pro které bylo možné tento zajišťovací institut využít, pouze na výživné podle § 85 a násl. tehdy platného zákona o rodině (č. 94/1963 Sb.) a na jiné pohledávky, „o nichž tak stanoví zákon“ (další takové zákonné ustanovení však neexistovalo).
Od 1. 1. 2014 (kdy nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2014 Sb.) upravuje dohodu o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů jako zajišťovací institut pouze § 2045 OZ, který nahradil § 551 OZ z r. 1964, tak i § 327 ZP. Tuto dohodu sjednává dlužník s věřitelem, kterým může být i zaměstnavatel. Vedle této dohody připouští § 146 písm. b) ZP možnost sjednávat dohodu o srážkách ze mzdy k uspokojení závazků zaměstnance.
Tomuto výkladu svědčí i § 149 ZP, který rozlišuje tři možné případy sjednání srážek ze mzdy podle § 146 písm. b) ZP, a stanoví, jak v těchto případech srážky nabývají pořadí:
· dnem doručení zaměstnavateli (to se uplatní u dohody sjednané podle § 2045 OZ mezi zaměstnancem a další osobou),
· dnem, kdy byla mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem dohoda uzavřena (to připadá v úvahu pouze u dohody ve prospěch věřitele k uspokojení závazků zaměstnance [§ 146 písm. b) ZP], protože pořadí dohody podle § 2045 OZ, je-li zaměstnavatel věřitelem, je upraveno samostatně),
· dnem, kdy byla uzavřena dohoda o srážkách ze mzdy ve prospěch zaměstnavatele (v tomto případě půjde o dohodu podle § 2045 OZ, je-li zaměstnavatel věřitelem).
Aktuální úpravu umožňující sjednat dohodu o srážkách ze mzdy
mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem k uspokojení závazku zaměstnance, by bylo vhodné revidovat. Jde v podstatě o formu splácení dluhu a není důvod, aby zaměstnavatel (byť s tím souhlasí) přejímal funkce poskytovatele peněžních služeb. Navíc postrádá logiku, aby srážky sjednané mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem ve prospěch třetích osob nabývaly pořadí a mohly odsouvat zajišťovací nebo exekuční srážky. Tato úprava mohla mít své opodstatnění v době, kdy bezhotovostní výplata byla možná pouze zasíláním na účet zaměstnance (na účet, k němuž měl zaměstnanec přístup). Aktuálně je možné sjednat dohodu o zasílání mzdy, platu nebo jejich částí na jakýkoliv účet určený zaměstnancem s tím, že jedná-li se o více než jeden účet, může zaměstnavatel u dalších účtů požadovat úhradu vzniklých nákladů. Při zasílání části mzdy nebo platu přímo na účet věřitele by se jednalo o rozhodnutí zaměstnance v rámci jeho práva volně nakládat s částkou určenou k výplatě, právě tak, jako se připouští, aby se ze stejného důvodu dohodl se zaměstnavatelem na srážkách ze mzdy. Nemohlo by však docházet k ohrožení exekučních srážek z důvodu pozdějšího pořadí.
Dohoda o srážkách ze mzdy podle § 2045 OZ
Dluh lze podle § 2045 OZ zajistit dohodou věřitele a dlužníka o srážkách ze mzdy nebo platu, z odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek nebo z náhrady mzdy nebo platu. Proti plátci mzdy nabývá věřitel práva na výplatu srážek okamžikem, kdy byla plátci dohoda předložena. K uzavření této dohody je třeba předchozí souhlas zaměstnavatele, s výjimkou případů, kdy je zaměstnavatel sám věřitelem. Náklady spojené s prováděním srážek ze mzdy nese podle § 2046 OZ plátce mzdy nebo platu s tím, že má-li plátce mzdy nebo platu plnit současně podle několika dohod o srážkách ze mzdy nebo platu uzavřených týmž zaměstnancem, jdou náklady spojené s placením druhé a další dohody k tíži dlužníka (zaměstnance). To platí, nevyužiji-li smluvní strany možnosti odchýlení se a nedohodnou se jinak. Zaměstnavatel může například podmínit souhlas s prováděním srážek tím, že zaměstnanec ponese náklady již u první dohody. Podle § 1 odst. 2 OZ si mohou osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona nezakazuje-li to zákon výslovně. Zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek a právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
VÝČET SRÁŽEK ZE MZDY
Důvody, pro které zaměstnavatel provádí srážky v případech stanovených zákoníkem práce, nebo jiným zákonem bez souhlasu zaměstnance jsou podrobněji vyjmenovány v § 147 odst. 1 ZP. Jedná se o:
· daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti,
· pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění,
· zálohu na mzdu, plat nebo odměnu z dohody, kterou je zaměstnanec povinen vrátit proto, že nebyly splněny podmínky pro přiznání této mzdy nebo platu,
· nevyúčtovanou zálohu na cestovní náhrady, popřípadě jiné nevyúčtované zálohy poskytnuté zaměstnanci k plnění jeho pracovních úkolů,
· náhradu mzdy, platu nebo odměny z dohody za dovolenou, na niž zaměstnanec ztratil právo nebo na niž mu právo nevzniklo, a náhradu mzdy, platu nebo odměny z dohody podle § 192, na niž zaměstnanci právo nevzniklo.
V prvém a druhém případě se jedná o srážky na základě jiných zákonů (daň, pojistné).
Jde o další ustanovení, prostřednictvím kterého se zajišťuje ochrana mzdy zaměstnance před jednostrannými, neodůvodněnými a nepřiměřenými srážkami ze mzdy. Jednak se blíže specifikuje okruh případů uvedených v § 146 písm. a) ZP, ve kterých je zaměstnavatel oprávněn provádět srážky ze mzdy, jednak se výslovně stanoví, ve kterých případech srážky přípustné nejsou.
Taxativní výčet zákonných titulů, pro které lze provádět srážky ze mzdy bez souhlasu zaměstnance, se uvádí v § 147 odst. 1 ZP. Strany pracovněprávního vztahu nemohou provádění srážek ze mzdy v uvedených případech ovlivnit.
Mají-li být prováděny srážky ze mzdy na základě výkonu rozhodnutí, odkazuje se v § 147 odst. 2 ZP na zvláštní právní předpis, kterým je zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a § 276 až 302 občanského soudního řádu a zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí.
Srážku daně z příjmu fyzických osob upravuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
Srážku pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti upravuje zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a srážku zdravotního pojištění upravuje zákon č. 592/1992 sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění.
Srážku zálohy na mzdu nebo plat, kterou je zaměstnanec povinen vrátit proto, že nebyly splněny podmínky pro přiznání této mzdy nebo platu provádí v praxi nejčastěji zaměstnavatel v případě, kdy zaměstnanci byla vyplacena záloha na některou složku mzdy nebo platu a následně se zjistilo, že zaměstnanec nesplnil podmínky pro její přiznání (např. neodpracoval potřebnou dobu). Obdobně se postupuje při srážce nevyúčtované zálohy na cestovní náhrady. Praktické je i provádění srážek náhrady mzdy nebo platu za dovolenou. Často se totiž v praxi stává, že zaměstnavatel počátkem kalendářního roku zaměstnanci poskytne dovolenou za předpokladu, že splní podmínky pro její přiznání (bude konat u něho práci alespoň po dobu 4 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby) a následně se při skončení pracovního poměru nebo v návaznosti na to, že zaměstnanec převážnou část roku byl práce neschopen, zjišťuje, že dotyčný podmínky pro vznik nároku na dovolenou nesplnil.
Všechny tyto srážky je oprávněn provést zaměstnavatel bez souhlasu zaměstnance. V případě srážky daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění má zaměstnavatel ze zákona přímo povinnost tak učinit. Jde o tzv. přednostní srážky, které jsou sráženy ve prospěch státu (daň z příjmů fyzických osob a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti) a částky povinného pojištění (pojištění na sociální zabezpečení a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění).
K posílení ochrany zaměstnance před nezákonnými srážkami se zakazuje provádět srážky ze mzdy zaměstnance ve prospěch zaměstnavatele za přijetí do zaměstnání, ke složení peněžních záruk nebo k úhradě smluvních pokut. Touto úpravou se mimo jiné zajišťuje provedení čl. 9 Úmluvy MOP č. 95 o ochraně mzdy, který zakazuje „každou srážku ze mzdy, kterou pracovník přímo nebo nepřímo zajišťuje platbu zaměstnavateli nebo jeho zástupci nebo jakémukoli zprostředkovateli (jako například agentu, který zprostředkuje práci nebo provádí nábor), aby tak získal zaměstnání nebo si je udržel“.
Dále se výslovně stanoví, že srážky ze mzdy k náhradě škody jsou možné jen na základě dohody o srážkách ze mzdy. Odpovědnost zaměstnance za škodu, kterou způsobil zaměstnavateli, proto sama o sobě zaměstnavatele neopravňuje, aby částku potřebnou k náhradě této škody srazil ze mzdy zaměstnance. Postup zaměstnavatele při uplatňování náhrady škody, jakožto uznání závazku a dohodu o způsobu náhrady škody upravuje podrobně § 263 ZP.
POŘADÍ SRÁŽEK ZE MZDY - Zaměstnavatel ani zaměstnanec nemohou svým rozhodnutím ovlivnit, v jakém pořadí a v čí prospěch přednostně budou srážky ze mzdy prováděny. Pořadí srážek ze mzdy stanoví zákoník práce, pro exekuční srážky občanský soudní řád.
Zaměstnavatel je povinen provést přednostně srážky ve prospěch státu, tj. srazit zaměstnanci ze mzdy zálohu na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění. Ostatní srážky se provádějí ze zůstatku mzdy po provedení přednostních srážek. Tento zůstatek mzdy označuje občanský soudní řád jako čistou mzdu. Zákoník práce pojem čistá mzda a hrubá mzda nepoužívá a upravuje v § 356 odst. 3 ZP jen čistý měsíční průměrný výdělek.
Pořadí pohledávek, pro které byl soudem, soudním exekutorem, správcem daně nebo orgánem správního úřadu, jiného státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku nařízen výkon rozhodnutí, zákoník práce nestanoví, ale v § 148 odst. 2 ZP odkazuje na úpravu výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu.
Podle zákoníku práce se pořadí jednotlivých pohledávek řídí dnem, kdy bylo plátci mzdy doručeno nařízení výkonu rozhodnutí nebo usnesení obsahující vyrozumění o nařízení výkonu rozhodnutí. Bylo-li mu doručeno téhož dne nařízení výkonu rozhodnutí pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí. Nestačí-li částka na ně připadající k jejich plnému uspokojení, uspokojí se podle § 280 odst. 3 OSŘ poměrně. K přednostním pohledávkám a jejich srážení viz dále.
Srážky sjednané v dohodě o srážkách ze mzdy k uspokojení pohledávky zaměstnavatele vůči zaměstnanci podle § 2045 OZ, případně k uspokojení jiných závazků zaměstnance podle § 146 písm. b) ZP, nabývají pořadí dnem, kdy byla dohoda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem uzavřena. Pro pořadí srážek ze mzdy na základě dohody podle § 2045 OZ, k jejímuž uzavření dal zaměstnavatel předchozí souhlas, je rozhodující den, kdy byla tato dohoda zaměstnavateli doručena.
Pořadí srážek prováděných podle § 147 odst. 1 písm. c) až e) ZP, kdy zaměstnavatel zaměstnanci sráží ze mzdy částky, které mu sám vyplatil, protože nebyly splněny podmínky pro jejich výplatu (záloha na mzdu nebo plat, kterou je zaměstnanec povinen vrátit, nevyúčtovaná záloha na cestovní náhrady, popřípadě nevyúčtované zálohy, náhrada mzdy nebo platu za dovolenou, na níž zaměstnanec ztratil právo nebo na niž mu právo nevzniklo, a náhrada mzdy nebo platu podle § 192 ZP, na niž zaměstnanci nevzniklo právo) se řídí dnem, kdy bylo s prováděním srážek započato.
Pořadí srážek ze mzdy k úhradě členských příspěvků zaměstnance odborové organizaci podle § 146 písm. c) ZP se řídí dnem, kdy zaměstnanec vyslovil s prováděním souhlas.
Evidence srážek mzdy
Podle § 150 ZP platí, že zaměstnavatel eviduje údaje, jimiž jsou jméno, popřípadě jména a příjmení, adresa, jde-li o fyzickou osobu, název a sídlo, jde-li o právnickou osobu, a písemnosti týkající se prováděných srážek ze mzdy, a to po stejnou dobu jako ostatní údaje a doklady týkající se mzdy nebo platu. Archivace písemností obsahujících údaje o příjmech z pracovněprávních vztahů se provádí pro účely důchodového pojištění.
Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení stanoví v § 35a odst. 4 písm. d) a v § 35a odst. 5, že zaměstnavatelé jsou povinni uschovávat mzdové listy nebo účetní záznamy o údajích potřebných pro účely důchodového pojištění po dobu 30 kalendářních roků následujících po roce, kterého se týkají. Jde-li o mzdové listy nebo účetní záznamy o údajích potřebných pro účely důchodového pojištění vedené pro poživatele starobního důchodu, trvá povinnost jejich archivace po dobu 10 kalendářních roků následujících po roce, kterého se týkají. Zanikne-li zaměstnavatel bez právního nástupce před uplynutím uvedených dob, je i tak po stanovenou dobu povinen zajistit úschovu uvedených písemností. Povinnost vést mzdové listy ukládá plátci daně (zaměstnavateli) § 38j odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, který zároveň stanoví povinné údaje, které musí mzdový list obsahovat.
Po stejnou dobu jako ostatní údaje a doklady týkající se příjmů z pracovněprávních vztahů je zaměstnavatel povinen evidovat rovněž údaje uvedené v § 150 ZP a povinnosti týkající se prováděných srážek ze mzdy.
JUDr. Eva Dandová
§ 280 zákona č. 99/1963 Sb.
(1) Jsou-li srážky ze mzdy prováděny k vydobytí několika pohledávek, uspokojí se jednotlivé pohledávky z první třetiny zbytku čisté mzdy podle svého pořadí bez ohledu na to, zda jde o přednostní pohledávky nebo o pohledávky ostatní.
(2) Dochází-li podle § 279 odst. 1 nebo § 279 odst. 4 a 6 ke srážkám z druhé třetiny zbytku čisté mzdy, uspokojí se z ní bez zřetele na pořadí nejprve pohledávky výživného, poté pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona a teprve pak podle pořadí (odstavec 3) ostatní přednostní pohledávky. Nepostačí-li částka sražená z druhé třetiny k uspokojení všech pohledávek výživného, uspokojí se nejprve běžné výživné všech oprávněných a pak teprve nedoplatky za dřívější dobu, a to podle poměru běžného výživného. Nepostačí-li částka sražená z druhé třetiny k uspokojení všech pohledávek za náhradní výživné, uspokojí se tyto pohledávky podle poměru běžného výživného. Nebylo-li by však částkou sraženou z druhé třetiny kryto ani běžné výživné všech oprávněných, rozdělí se mezi ně částka sražená z druhé třetiny poměrně podle výše běžného výživného bez ohledu na výši nedoplatků.
(3) Pořadí pohledávek se řídí dnem, kdy bylo plátci mzdy doručeno nařízení výkonu rozhodnutí. Bylo-li mu doručeno téhož dne nařízení výkonu rozhodnutí pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí; nestačí-li částka na ně připadající k jejich plnému uspokojení, uspokojí se poměrně.
§ 2045 zákona č. 89/2012 Sb.
(1) Dluh lze zajistit dohodou věřitele a dlužníka o srážkách ze mzdy nebo platu, z odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek nebo z náhrady mzdy nebo platu. Nejde-li o srážky podle věty první k uspokojení práva zaměstnavatele, je třeba k uzavření dohody předchozího souhlasu zaměstnavatele.
(2) Proti plátci
mzdy nebo platu nabývá věřitel práva na výplatu srážek okamžikem, kdy byla
plátci dohoda...
