Srovnání jednotlivých skupin plátců

S ohledem na legislativní vývoj posledních let lze konstatovat, že se u plátců v podstatě každý rok mění k datu 1. ledna podmínky pro placení pojistného a ani datum 1. 1. 2023 nebylo v tomto směru výjimkou. Jaké podmínky registrujeme v letošním roce u jednotlivých skupin plátců?

Minimální vyměřovací základ zaměstnance

Od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění byl do právní úpravy zdravotního pojištění začleněn institut minimálního vyměřovacího základu zaměstnance, což ostatně platí i pro osoby samostatně výdělečně činné (viz dále). Smyslem tohoto opatření je mj. předejít spekulativním úvahám o sjednávání nízkých částek příjmu zaměstnance se záměrem zaměstnavatele ovlivnit výši platby pojistného, což by svém důsledku vedlo i ke globálnímu snížení příjmů systému.

Nicméně existuje poměrně široký rozsah výjimek platných pro osoby a pro jejich zaměstnavatele jako plátce pojistného. Tyto výjimky jsou definovány v ustanovení § 3 odst. 8 zánona č. 592/1992 Sb., kdy se například jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát, nebo o osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku. Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců jejich skutečný příjem, tedy částka relevantně i nižší než minimální mzda. Další možností, jak neodvádět zaměstnavatelem pojistné za zaměstnance, je sjednávání dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr na nízké částky příjmu.

Žádné pojistné se neodvádí tehdy, pokud příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhne 4 000 Kč nebo na dohodu o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč. Také platí, že pro účel placení pojistného (a také dodržení minimálního vyměřovacího základu) se sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u téhož zaměstnavatele.

Minimum pro OSVČ

Podnikatelé jako jediná ze skupin plátců hradí pojistné formou záloh a případného doplatku pojistného. Minimální výše zálohy OSVČ je určena sazbou 50 % z tzv. průměrné mzdy podle ustanovení § 3a odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. a pro rok 2023 činí 2 722 Kč. 

Ani pro vybrané skupiny osob samostatně výdělečně činných neplatí povinnost odvádět za rozhodné období kalendářního roku minimální zálohy a tudíž tyto osoby neplatí ani minimální pojistné.

OSVČ není povinna platit v roce 2023 zálohy na pojistné v případech, kdy:

•    je při souběhu se zaměstnáním podnikatelská činnost vedlejším zdrojem příjmů,

•    se v prvním kalendářním roce podnikání jedná o osobu, za kterou je plátcem pojistného i stát,

•    byla po celý kalendářní měsíc uznána neschopnou práce nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů,

•    pro OSVČ neplatí minimální vyměřovací základ, a podle výsledků samostatné výdělečné činnosti za rok 2022 jí v roce 2023 nevznikne – od měsíce podání Přehledu – povinnost platit zálohy proto, že za rok 2022 byla ve ztrátě,

•    pro ni neplatí zákonné minimum a na základě podané žádosti jí byla snížena výše zálohy na nulovou hodnotu (v roce 2023bude průběžně ve ztrátě).

Nejsou-li zálohy placeny, pak OSVČ pojistné za rok 2023 uhradí v roce 2024 jednorázovou platbou ve lhůtě do osmi dnů po podání Přehledu o výši daňového základu za podmínky, že jí tato povinnost vznikne.

Za osobu bez zdanitelných příjmů

se považuje osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která:

•    nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti (zaměstnání nebo podnikání ve smyslu právních předpisů platných ve zdravotním pojištění) a 

•    není osobou, za kterou platí pojistné stát (například poživatelé některého z důchodů, nezaopatřené děti, ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání apod. – blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.) a ani

•    není vyňata z českého systému veřejného zdravotního pojištění, nejčastěji buď z důvodu výkonu výdělečné činnosti podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009 nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu v cizině.

Naopak, pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů.

Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, výše pojistného činí 13,5 % z aktuální výše minimální mzdy.

Měsíční platby pojistného státem za „státní pojištěnce“

Realitou doby je (až na výjimku v závěru roku 2022 – viz dále)permanentní nárůst výdajové stránky systému veřejného zdravotního pojištění. Z tohoto důvodu je dostatek finančních prostředků u zdravotních pojišťoven zásadní podmínkou pro řádné provádění úhrad poskytovatelům zdravotních služeb a tedy i podmínkou pro zachování vysoké úrovně českého zdravotnictví. Je zřejmé, že pokud by finanční zdroje nepostačovaly, mohla by se tato skutečnost negativně projevit v kvalitě a dostupnosti zdravotních služeb, čemuž je však zapotřebí předejít.

Důležitou roli s nezanedbatelným rozsahem variability zaujímají platby zdravotním pojišťovnám za osoby, za které stát pojistné platí, vždy však ve vazbě na možnosti státního rozpočtu. Zákonem č. 260/2022 Sb., kterým se mění zákona č. 592/1992 Sb., se do konce roku 2022 snížila platba státu zdravotním pojišťovnám za „státní pojištěnce“ na 1 487 Kč jako 13,5 % z vyměřovacího základu 11 014 Kč. S účinností od 1. ledna 2023 se pak zvýšil vyměřovací základ pro tyto platby na 14 074 Kč a měsíční platba státu vzrostla na 1 900 Kč.

Za koho platí pojistné stát?

I když se to nezdá, osoby, za které platí pojistné stát, představují více než polovinu populace, proto má každé zvýšení částky vyměřovacího základu přímý dopad na výdajovou stránku státního rozpočtu. Mezi tyto osoby řadíme například nezaopatřené děti, poživatele důchodu, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené, příjemce rodičovského příspěvku, uchazeče o zaměstnání a další. Kompletní výčet všech těchto osob naleznete v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění p.p.

Musíme si však uvědomit, že u těchto osob je pojistné placeno pouze státem jen tehdy, pokud tyto osoby nejsou výdělečně činné. Jestliže jsou však zaměstnány nebo podnikají, pak platí pojistné (zálohy na pojistné u OSVČ) za podmínek stanovených zákonem č. 592/1992 Sb. s tím zvýhodněním, že ani zaměstnavatelé a ani osoby samostatně výdělečně činné nemusejí dodržet minimální vyměřovací základ.

Srovnání jednotlivých skupin plátců

Budeme-li problematiku naplňování příjmové stránky systému posuzovat i z prostého pohledu výše částek, které jednotlivé skupiny plátců hradí, anebo se jedná o minimální výši platby, pak lze také konstatovat, že „státní pojištěnci“ představují skupinu, za kterou je do systému aktuálně odváděno nejnižší pojistné. Od 1. 1. 2023 činí tato částka měsíčně 1 900 Kč. Nicméně je zapotřebí poznamenat, že za období od „nástupu“ koronavirové krize platby státu výrazně vzrostly, neboť ještě k datu 1. 1. 2020 činila tato platba 1 067 Kč. Přičemž je nutno vzít v úvahu, že do data 1. 1. 2020 se v posledních několika letech platba státu vždy zvyšovala k datu 1. ledna meziročně nejčastěji o 49 Kč.

Naproti tomu osoby bez zdanitelných příjmů platí v roce 2023 měsíčně 2 336Kč, což je jako 13,5 % z minimální mzdy zároveň i nejnižší platba zaměstnavatele za zaměstnance v případě, kdy pro zaměstnanou osobu platí minimální vyměřovací základ a zaměstnání trvá po celý kalendářní měsíc.

A výše zálohy, měsíčně placené osobami samostatně výdělečně činnými, činí v roce 2023 nejméně 2 722 Kč za předpokladu, že podnikatelská činnost je jediným (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavním) zdrojem příjmů pojištěnce. Tyto zálohové platby OSVČ (jakož i celkové roční pojistné) však mohou být i několikanásobně vyšší, což se odvíjí od výsledků podnikatelské činnosti dosažených v předcházejícím roce. Mimoto, počínaje rozhodným obdobím kalendářního roku 2013 již ve zdravotním pojištění neplatí pro zaměstnavatele (zaměstnance) ani pro OSVČ maximální vyměřovací základ.

Platby pojistného versus náklady na zdravotní péči (hrazené služby)

Financování zdravotní péče je založeno na principu solidarity, kdy ti, kteří jsou zdraví a aktivní, přispívají do systému a jsou tudíž solidární s těmi, kteří ještě (nebo už) nepracují – typicky studenti nebo důchodci. I když všichni principiálně respektujeme solidární povahu systému a jeho smysluplnou racionalitu, je třeba vzít v úvahu reálný fakt, že mezi „státními pojištěnci“ je poměrně velký počet osob, u kterých je objem čerpané zdravotní péče (hrazených služeb) ve srovnání s jinými skupinami plátců – mnohdy i výrazně – vyšší, zejména u starobních důchodců, což však není v souladu s částkami placeného pojistného. Důležitým úkolem orgánů výkonné moci a zákonodárných orgánů je s ohledem na situaci přijímat taková opatření, která z finančního hlediska dlouhodobě zabezpečí bilanční vyrovnanost systému a tedy i jeho stabilitu.

Ing. Antonín Daněk