Srovnávejte se
s lepšími
Chcete-li být ve své práci úspěšní a tím i vnitřně spokojení, nemůžete se nikdy srovnávat s těmi slabšími a méně schopnými. Naopak, je třeba se snažit dostat na úroveň těch (nej)lepších a případně je i předstihnout. Jak na to?
Jedním z „módních“ trendů současnosti
je poukazovat při řešení vlastních těžkostí a problémů na druhé s jakousi úlevou, že ti jsou na tom ještě (mnohem) hůře, a to jak třeba z pohledu globálního, tak na úrovních podstatně nižších včetně srovnávání stejnorodě orientovaných skupin či jednotlivců. Příliš se neřeší například klíčová otázka zadlužení státu, ve zlomových momentech si odpovědní vystačí s analýzou celoevropského kontextu, který pro nás stále ještě vychází relativně dobře. Nezpochybnitelným faktem je však skutečnost, že dramatický růst zadlužování se i přes dosti tvrdá opatření v podstatě jen nepatrně zpomaluje. Obdobně i z pozice měst nebo regionů, v neposlední řadě pak rodin anebo jednotlivců. Zadlužení se stalo novodobým fenoménem, ve kterém se všichni navzájem uklidňujeme, že situace je vlastně v jakémsi normálu, protože se všichni chovají stejně, neboli nevybočují z nastavené normy. Přitom je soudně uvažujícím jasné, že zadlužovat se nejde donekonečna, nebo snad ano?
Reflektujte okolí
Chcete-li být ve své práci úspěšní a tím i vnitřně spokojení, nemůžete se nikdy srovnávat s těmi slabšími a méně schopnými, ale naopak byste se měli s maximální vehemencí snažit dostat na úroveň těch (nej)lepších a případně je i předstihnout. Tato filosofie platí nejen pro vedoucí pracovníky, ale univerzálně pro každého.
Pokud tak nečiníte, počínáte si zcela bezdůvodně alibisticky, sami sebe tak omlouváte a pojídáte pomyslná těšínská jablíčka. Není přece nic špatného na tom, když budete ve své profesi první či nejlepší nebo alespoň velmi dobrý. I o tom je přece smysl života. A proč se nesnažit být ve svém oboru, v tom, co děláte, třeba úplně nejlepší – ve firmě, v regionu, v resortu nebo i ve státě? Vaše okolí vám průběžně ukazuje – pokud jej dokážete citlivě vnímat – na jaké úrovni se momentálně nacházíte. Proto projevy okolí a reálný stav, jako vám nastavované zrcadlo, nikdy nepodceňujte, ale čerpejte z nich.
Závist musíte brát i v těchto souvislostech v úvahu, ale velkoryse – až s pohrdáním – ji ve vašem vlastním zájmu přehlížejte, protože někteří budou závidět vše a za všech okolností. Tu vaši kráčející karavanu štěkot takových psů nesmí vzrušovat.
Posměšky na vaše „hujerství“ nebo „šprťounství“ nejsou ničím jiným, než projevem neschopnosti a nízkosti a přece víte, že úspěch se (nejen v Čechách) neodpouští. Mimochodem, všimli jste, že ti, kteří o závisti často hovoří v tom smyslu, že nezávidí, mají tuto vlastnost sami v sobě hojně vyvinutou?
Pouze malý člověk má malé cíle
Kdo chce zůstat, řečeno slovy klasika, malým, ať jím zůstane. Je to svobodné rozhodnutí jako důsledek jeho naturelu. Jsou typy, kterým takový stav maximálně vyhovuje, a měnit jej nebudou, protože nechtějí. Jsem však přesvědčen o tom, že postoj většiny vedoucích pracovníků je diametrálně odlišný, neboť člověk, kterému vystačí velmi málo a který má před sebou nezřetelnou vizi, nemůže za běžných okolností dlouho ve vedoucí funkci vydržet.
Pokuste se být již od samotného začátku na sebe nároční, až tvrdí. Máte-li určitou míru ctižádosti, pak je to vaše velké plus. Markantně to můžeme vidět například ve sportu, kde mohou být úspěšní jen ti nejvytrvalejší, kteří tvrdou každodenní prací dokážou patřičně zhodnotit vrozené dispozice. Bez pracovitosti a trpělivosti není úspěchu. Musíte se snažit, zadarmo dostanete velmi málo, nanejvýš to, co je vám někdo jiný ochoten v rámci pracovní či kamarádské výpomoci poskytnout. Važte si těchto pomocí a buďte za ně vděční, vždy vás posunují vpřed, v takových případech s minimálně vynaloženým úsilím. Není mnoho krásnějších pocitů, než když se dílo daří ke cti a slávě jeho tvůrce a ku prospěchu těch, kteří jeho výtvorů, ať už jsou v jakékoli podobě, užívají.
Po stupíncích ke slávě
Úspěch nepřijde ze dne na den a často ani z roku na rok, povětšinou je to celoživotní dílo, má-li mít život dojít v tomto směru naplnění. Vždyť i úspěšné osobnosti často zdůrazňují, že pozice, kterou si vybudovaly, je výsledkem zpravidla soustavné velmi tvrdé práce. Ani dobrý nápad sám o sobě nestačí, musí se uvést v život. Je v podstatě povinností každého, aby dělal svoji práci odpovědně, aby zastával svěřenou funkci jako službu všem. K tomuto životnímu postoji by měl vedoucí vést nejen sebe, ale i své podřízené – v zájmu svém i jejich. Korunou celoživotního úsilí pak skutečně může být průběžné nebo konečné uznání okolí na straně jedné a hřejivý pocit vnitřního uspokojení na straně druhé.
Nespí nejen čerti, ale ani konkurence. Ve svém vývoji byste se neměli – trochu nadneseně pojato – snad ani na okamžik zastavit, protože okolí, se kterým fakticky na dálku soupeříte, trpělivě čeká na váš poklesek či pád se záměrem okamžitě nastoupit na vámi uvolněný post. Proto byste se měli trvale snažit být o ten pověstný krůček vepředu.
Vaše ochranná známka
Firmy mají svoje loga nebo slogany, kterými v rámci tržních pravidel působí na veřejnost jako na potencionální zákazníky. Aniž si to uvědomujete, nacházíte se jako osobnost v obdobné situaci, třebaže v trochu jiné rovině a v jiném úhlu pohledu, nicméně na principu se nic nemění. Svým životem si systematicky budujete něco ve stylu vaší osobní ochranné známky. Co umíte, v čem jste dobrý nebo vynikající, je výsledkem dlouholetého úsilí, vaším osobním vlastnictvím či „know how“, které můžete postupně rozšiřovat (anebo také zmenšovat) zcela přesně podle toho, jak se chováte. Okolí na vás vždy bude nahlížet výhradně podle dosažených výsledků. Zvolené cesty, metody či prostředky, jejichž prostřednictvím jste úspěchu dosáhli, jsou přímým důsledkem projevu vaší svobodné vůle. Touto identifikací si vytváříte jméno, renomé, pověst, které vás provázejí celým životem a v myslích ostatních zůstanou i po jeho skončení. I renomé se mění a moudrý člověk by měl vždy usilovat o to, aby se časem zdokonalovalo, jak se říká o vínu, čím starší, tím lepší. Tento postoj však vyžaduje neustálou bdělost a vytrvalost, které však člověka na druhé straně posilují jako osobnost. Váš pracovní i osobní život by neměl mít charakter vlnící se sinusoidy, ale správně nakloněnou rovinu lineárního vzestupu.
(Ne)řešte problémy jiných
S velkou mírou citu (vyciťování) musí vedoucí přistupovat k osobním záležitostem lidí, které řídí. Nutká-li vás vaše cítění, že byste se měl kultivovaně s patřičnou mírou úcty a vážnosti vložit do řešení osobních problémů někoho jiného, pak tak velmi opatrně učiňte a vyčkejte na reakci, která vám zřetelně ukáže, zda máte v takto započatém pokračovat či nikoli. Pokud pracovník projeví zájem, resp. bude evidentně rád, že se o jeho potíže či starosti zajímáte se záměrem mu v rámci možností pomoci, pak nastalou situaci řešte. Někdo je opravdu zjevně potěšen, když se o něj druhý (míněno vedoucí) zajímá. Jestliže však zjistíte, že kosa narazila na kámen v tom smyslu, že si dotyčný nepřeje, abyste se mu míchali do jeho soukromých záležitostí, pak rychle vycouvejte a již se k tématu více nevracejte. Ctěte soukromí a pamatujte si.
Pokud se vás záležitosti vašich podřízených či kolegů vůbec netýkají, pak je neřešte, nejlépe o nich nevidět, neslyšet, třeba se jim i cíleně vyhýbejte. Ze zbytečných řečí a informací mohou vzniknout naprosto zbytečné problémy, které dokážou až neskutečně zkomplikovat život. Stejně tak nepřemýšlejte, co by se mohlo stát, kdyby k určité situaci došlo. I přes veškeré plánování a prognózování má dnešek dost svých starostí a nespekulujte o věcech, které nenastaly a možná ani vůbec nenastanou. A pokud skutečně přijdou, pak v danou chvíli nadešel čas na jejich řešení.
Ing. Antonín Daněk
