Státní svátek 1. května
a zdravotní pojištění

V čem se liší podmínky přihlašování zaměstnanců ke zdravotní pojišťovně u pracovní smlouvy a u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr? Kdy řeší zaměstnavatel odvod pojistného ve vazbě na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu zaměstnance? Ve které situaci je při souběhu zaměstnání s podnikáním důležitý i jeden kalendářní den?

U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem je dosažený (zaměstnavatelem zúčtovaný) hrubý příjem zaměstnance ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a násl. z. č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (tj. v roce 2022 nejméně z částky 16 200 Kč), musí zaměstnavatel odvést za příslušný kalendářní měsíc pojistné alespoň ve výši 2 187 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Naopak, je-li zaměstnanec vyjmenován mezi osobami, pro které neplatí minimální vyměřovací základ (§ 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu a doplatku pojistného do zákonného minima a v této souvislosti také bez ohledu například na to, zda zaměstnání trvalo pouze část kalendářního měsíce, nepřihlíží se k období případné nemoci, k vykázanému neplacenému volnu, k souběžnému výkonu podnikatelské činnosti apod. U OSVČ je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní rok. To znamená, že i když OSVČ podniká pouze po část kalendářního roku, vypočítává se a odvádí pojistné za celý rok, a to porovnáním hodnoty uhrazených záloh (jsou-li podle zákona povinně placeny) a celkové výše pojistného na základě výsledků samostatné výdělečné činnosti za příslušné kalendářní měsíce tohoto roku. V této souvislosti je nutno podotknout, že i OSVČ – obdobně jako zaměstnavatelé a zaměstnanci – mají stanoven minimální vyměřovací základ, mimo výjimek uvedených v § 3a odst. 3 z. č. 592/1992 Sb. Při zúčtování roku 2021 OSVČ ve zdravotním pojištění poprvé nepracují s příjmy a výdaji, ale s pojmem daňového základu.

Z pohledu zdravotního pojištění má u pojištěnce nebo zaměstnavatele význam i jeden kalendářní den. Pokud je občan třeba jen jeden den zaměstnán nebo podniká anebo je u zdravotní pojišťovny registrován v kategorii osob, za které platí pojistné stát, má svůj pojistný vztah vyřešený po celý příslušný kalendářní měsíc. Jeden den ovlivňuje plnění oznamovací povinnosti zaměstnavatelem a současně je na něj vázán výpočet výše pojistného, placeného zaměstnavatelem. V této souvislosti je tedy významný například i státní svátek 1. květen 2022.

NÁSTUP DO ZAMĚSTNÁNÍ V DEN PRACOVNÍHO KLIDU - V souladu s ustanovením § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 zákoníku práce se v případě pracovního poměru považuje za den nástupu zaměstnance do zaměstnání den, který je uveden v pracovní smlouvě.

Jelikož lze jako den nástupu do práce sjednat i den pracovního klidu, považuje se pro účely zdravotního pojištění za den nástupu zaměstnance do zaměstnání den vzniku pracovního poměru, uvedený v pracovní smlouvě.

Příklad 1

Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem pracovní smlouvu od neděle 1. května 2022, přičemž zaměstnanec nastoupil do zaměstnání v pondělí dne 2. května.

Na základě výše uvedeného přihlásí zaměstnavatel tohoto zaměstnance u jeho zdravotní pojišťovny na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele prostřednictvím kódu „P“ k datu 1. 5. 2022.

Poznámka:

Kdyby však byla uzavřena od 1. 5. 2022 například dohoda o pracovní činnosti, přičemž by zaměstnanec začal vykonávat práci třeba až 6. 5., byl by přihlášen u zdravotní pojišťovny k datu 6. 5., tedy ke dni, ve kterém poprvé po uzavření dohody o pracovní činnosti začal vykonávat pro zaměstnavatele sjednanou práci – za podmínky, že příjem za květen bude činit alespoň 3 500 Kč. Obdobný postup by se použil i v případě sjednané dohody o provedení práce, pokud by příjem za květen převýšil 10 000 Kč. Trvání zaměstnání po část kalendářního měsíce také snižuje minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část.

POKRAČOVÁNÍ ZAMĚSTNÁNÍ - V některých případech zaměstnavatel specificky postupuje v situacích, kdy zaměstnání pokračuje, někdy však za změněných podmínek.

Příklad 2

S poživatelem starobního důchodu byla na období 1. 1. 2022 – 30. 4. 2022 uzavřena dohoda o pracovní činnosti s měsíčním příjmem nanejvýš 3 499 Kč. Tato dohoda byla obnovena k datu 1. 5. 2022 s příjmem 3 600 Kč, do práce nastoupil tento důchodce dne 3. 5.

Výší příjmu nezaložila tato dohoda do dubna 2022 účast na zdravotním pojištění, proto se zaměstnavatel touto situací z pohledu zdravotního pojištění nemusel zabývat. Jelikož však částka 3 600 Kč, dohodnutá od 1. 5., již účast na zdravotním pojištění zakládá, musí zaměstnavatel:

-    v zákonné osmidenní lhůtě přihlásit zaměstnance u jeho zdravotní pojišťovny kódem „P“ ke dni, ve kterém poprvé po uzavření dohody začal vykonávat sjednanou práci, tedy k 3. 5. a

-    odvádět pojistné ze skutečné výše příjmu.

Kdyby v měsíci květnu nebylo (například z důvodu nemoci) dosaženo částky vyměřovacího základu alespoň 3 500 Kč, provedl by zaměstnavatel storno této přihlášky kódem „O“ k datu 3. 5. a zaměstnance by přihlásil 1. dnem toho kalendářního měsíce, ve kterém příjem u nově uzavřené dohody o pracovní činnosti dosáhne alespoň 3 500 Kč. V průběhu trvání této nové dohody by zaměstnavatel zaměstnance odhlásil na příslušný kalendářní měsíc i tehdy, kdyby příjem v průběhu roku 2022 poklesl pod „rozhodnou“ částku 3 500 Kč.

Nemoc zaměstnance po část kalendářního měsíce

Specificky se posuzuje situace, kdy je zaměstnanec nemocen například od pondělí 2. 5. 2022 nepřetržitě nejméně do konce měsíce května, přičemž za měsíc květen mu není zúčtován žádný příjem. V tomto konkrétním případě je zaměstnanec povinen doplatit prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši pojistné za kalendářní den 1. 5., kdy ještě nebyl práce neschopným, a to z poměrné části minimálního vyměřovacího základu v návaznosti z ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) z. č. 592/1992 Sb. To znamená, že pojistné bude podle počtu kalendářních dnů v měsíci květnu činit:

[(1 : 31) × 16 200 × 0,135] = 71 Kč (po zaokrouhlení).

Tímto způsobem se nepostupuje u zaměstnanců vyjmenovaných v § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb., u kterých nemusí být dle zákona dodržen minimální vyměřovací základ.

Poznámka:

Kdyby však byl zaměstnanci zúčtován do měsíce května příjem alespoň v poměrné části minima ve výši 522,58 Kč [(1:31) × 16 200], byl by tímto způsobem zajištěn odvod pojistného za tento měsíc podle zákona a žádný další dopočet by se již neprováděl.

Obdobný postup by se uplatnil i za situace, kdyby zaměstnankyně nastoupila dne 2. 5. na mateřskou dovolenou, neboť registrace ve „státní kategorii“ netrvá po celý kalendářní měsíc květen [§ 3 odst. 9 písm. c) z. č. 592/1992 Sb.].

V takových případech hradí příslušné pojistné v plné výši zaměstnanec (samozřejmě prostřednictvím zaměstnavatele), protože zaměstnanci si ve zdravotním pojištění sami žádné pojistné neplatí.

Snížení minimálního vyměřovacího základu na poměrnou část

Pokud zaměstnání netrvá po celý kalendářní měsíc, snižuje se podle počtu kalendářních dnů minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část. To znamená, že zákonným minimem, ze kterého musí být odvedeno pojistné, je v takovém případě vždy částka nižší než 16 200 Kč, a to v závislosti na počtu kalendářních dnů trvání zaměstnání.

Příklad 3

Se zaměstnancem byla uzavřena pracovní smlouva na zkrácený pracovní úvazek od 2. května 2022, přičemž se na tuto zaměstnanou osobu vztahuje ve zdravotním pojištění povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Aby byl zabezpečen odvod pojistného v souladu se zákonem, musí vyměřovací základ zaměstnance činit nejméně 15 677,41 Kč, což je poměrná částka minima za celkem 30 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci květnu, vypočtená jako [(30 : 31) × 16 200]. Pokud by:

-    vyměřovací základ zaměstnance převýšil za měsíc květen částku 15 677,41 Kč, odvede se pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, který tak může být reálně i nižší než 16 200 Kč,

-    vyměřovací základ nedosáhl částky 15 677,41 Kč, provedl by zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do této poměrné části minima. Příslušný doplatek hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec, na zaměstnavatele přechází povinnost jeho úhrady pouze v případech vyjmenovaných v ustanovení § 207 až 209 zákoníku práce (překážky v práci na straně zaměstnavatele).

Takže při příjmu ve výši 14 000 Kč by byl postup zaměstnavatele následující:

Při sazbě 13,5 % z částky 15 677,41 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 2 117 Kč (15 677,41 × 0,135). S ohledem na příjem 14 000 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 1 890 Kč. Jedna třetina (630 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (1 260 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí formou srážky zaměstnanci provést ještě doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1 677,41 Kč, tj. 227 Kč.

Z celkové částky pojistného 2 117 Kč je zaměstnanci sraženo 857 Kč (630 + 227), zaměstnavatel hradí 1 260 Kč.

Stejným způsobem by zaměstnavatel postupoval i tehdy, kdyby se jednalo o pracovněprávní vztah formou dohody o pracovní činnosti s příjmem alespoň 3 500 Kč nebo dohody o provedení práce při příjmu převyšujícím 10 000 Kč.

K odvodu pojistného alespoň z poměrné části minimálního vyměřovacího základu se nepřihlíží u zaměstnaných osob, pro které neplatí minimum (viz úvodní odstavec). V těchto případech je vyměřovacím základem vždy dosažený příjem bez ohledu na další okolnosti.

Příklad 4

Zaměstnání s povinností placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem bylo skončeno ke dni 30. 4. 2022, zaměstnání u jiného zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy bylo uzavřeno od 2. 5. 2022. Tato zaměstnaná osoba je současně OSVČ, kdy je v daném souběhu samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů.

Pro placení pojistného a dodržení minimálního vyměřovacího základu je důležité, kterou činnost pojištěnec v daném souběhu považuje za hlavní resp. vedlejší zdroj svých příjmů.

S ohledem na reálnou výši příjmů sděluje pojištěnec jako zaměstnanec tuto důležitou skutečnost zdravotní pojišťovně každopádně při zahajování své samostatné výdělečné činnosti a dále pak každoročně prostřednictvím Přehledu podávaného OSVČ. Jestliže je hlavním zdrojem příjmů zaměstnání, pak za této situace musí být v zaměstnání odvedeno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč, tedy nejméně v částce 2 187 Kč, a zaměstnání musí trvat celý kalendářní měsíc. U samostatné výdělečné činnosti nemusí být minimum dodrženo, není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné.

Protože zaměstnání netrvá v květnu celý kalendářní měsíc, musí být při zúčtování roku 2022 dodržen v samostatné výdělečné činnosti za květen minimální vyměřovací základ, což primárně bude zajištěno zaplacením alespoň minimální zálohy (případně vyšší zálohy – podle výsledků podnikatelské činnosti za rok 2021, pokud již byl v roce 2022 podán Přehled o výši daňového základu za rok 2021). Minimální záloha OSVČ činí od ledna 2022 částku 2 627 Kč.

Nutnost zaplacení alespoň minimální zálohy za květen 2022 vychází ze skutečnosti, že zaměstnání netrvalo po celý tento kalendářní měsíc, což blíže vysvětlené naleznete v ustanovení § 3a odst. 3 písm. b) z. č. 592/1992 Sb., včetně dovětku.

Ing. Jiří Hálek

§ 207 zákona č. 262/2006 Sb.

Prostoje a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy

Nemůže-li zaměstnanec konat práci

a) pro přechodnou závadu způsobenou poruchou na strojním zařízení, kterou nezavinil, v dodávce surovin nebo pohonné síly, chybnými pracovními podklady nebo jinými provozními příčinami, jde o prostoj, a nebyl-li převeden na jinou práci, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 80 % průměrného výdělku,

b) v důsledku přerušení práce způsobené nepříznivými po­větrnostními vlivy nebo živelní událostí a nebyl-li převeden na jinou práci, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku.

§ 208 zákona č. 262/2006 Sb.

Nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

§ 209 zákona č. 262/2006 Sb.

(1) O jinou překážku v práci na straně jiného zaměstnavatele, než uvedeného v § 109 odst. 3, jde také tehdy, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách.

(2) Upraví-li v případech podle odstavce 1 dohoda mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací výši poskytované náhrady mzdy, která přísluší zaměstnanci, musí náhrada mzdy činit nejméně 60 % průměrného výdělku; nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace, může být dohoda nahrazena vnitřním předpisem.