Švarcsystém

Švarcsystém neboli nelegální zaměstnávání, tedy tzv. práce na černo, je fenoménem poškozujícím ekonomiku nejen v ČR, ale i ostatních členských státech EU. Jaké jsou znaky nelegálního zaměstnávání? Jaké pokuty hrozí, pokud kontrolní orgán zjistí výkon nelegální práce?

Stavebnictví

je oblastí nejvíce zasaženou nelegální prací. Zdroje pro financování nelegálního zaměstnávání jsou pak např. v oblasti pohostinství, kde je stále velký pohyb hotových peněz. Díky tomu vzniká velký prostor pro machinace, které zaměstnavatelům umožňují ušetřit na odvodech a vyplácet zaměstnanci hotové peníze bez toho, aby byly odvedeny zákonem stanovené dávky. Pokud ale není ze mzdy zaměstnanců odváděno zdravotní a sociální pojištění, nebo je odváděno v nejnižší možné částce a část mzdy je vyplácena tzv. „stranou“ hotově, pak v případě nemoci klesá nárok takto zneužitého zaměstnance na výplatu dávek a v budoucnu to má vliv samozřejmě i na výplatu důchodu. O tom všem a o opatřeních, které v této oblasti zavedla v poslední době legislativa, bude náš článek.

Z Roční souhrnné zprávy o výsledcích kontrolních akcí provedených inspekcí práce

za rok 2021 (zpracované Státním úřadem inspekce práce) vyplývá, že inspektoři oddělení inspekce nelegálního zaměstnávání oblastních inspektorátů práce provedli v roce 2021 v rámci hlavního úkolu „Kontrola nelegálního zaměstnávání občanů ČR a cizinců“ a souvisejících kontrolních úkolů celkem 5 222 kontrol, zaměřených na odhalování nelegálního zaměstnávání. Uvedené kontroly byly provedeny celkem u 4 945 subjektů, z tohoto počtu bylo zkontrolováno celkem 1 629 fyzických osob a 3 316 právnických osob. Provedenými kontrolami bylo orgány inspekce práce zjištěno celkem 3 295 osob vykonávajících nelegální práci. Konkrétně se jednalo o 312 občanů ČR, 288 občanů jiných členských států EU a v 2 695 případech šlo o cizince ze zemí mimo EU. Nelegální práce byla OIP zjištěna celkem u 735 subjektů.

Vývoj počtu zjištěných nelegálně pracujících osob ve vztahu k počtu kontrol            Zdroj SÚIP

V roce 2021 byly nejčastěji nelegálně pracující osoby zjišťovány u zaměstnavatelů v oborech stavebnictví (u 148 subjektů), zpracovatelský průmysl (u 96 subjektů), velkoobchod, maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel (u 82 subjektů), profesní, vědecké a technické činnosti (49 u subjektů), ubytování, stravování a pohostinství (u 45 subjektů).

Z pohledu velikosti zaměstnavatele se nelegálního zaměstnávání v roce 2021 nejčastěji dopouštěli zaměstnavatelé kategorie do 9 zaměstnanců, resp. 10–49 zaměstnanců nebo zaměstnavatelé s 50–249 zaměstnanci. Toto zjištění se shodně opakuje již od roku 2018.

Při kontrolní činnosti zaměřené na odhalování nelegálního zaměstnávání se inspektoři zabývají také kontrolami zastírání faktického pracovněprávního vztahu jiným právním vztahem, typicky obchodněprávním nebo občanskoprávním, tzv. švarcsystémem. Umožnění výkonu nelegální práce formou švarcsystému bylo v roce 2021 zjištěno u 133 případů. Nejčastěji se jednalo o švarcsystém občanů ČR, konkrétně se jednalo o 66 případů. Dále bylo odhaleno 43 případů švarcsystému cizinců a v 24 případech šlo o švarcsystém občanů EU. Oproti předcházejícím letům je z výsledků kontrolní činnosti v roce 2021 patrný zvýšený počet švarcsystému u cizinců.

Z pohledu pracovního práva a zaměstnanosti

je nelegální zaměstnávání formou švarcsystému zvlášť nebezpečné v situacích, kdy do tohoto stavu vstupují zaměstnanci pod tlakem budoucího zaměstnavatele. Často je však takový obchodní vztah upřednostněn před vztahem pracovněprávním i ze strany zaměstnanců (dodavatelů služeb). V takovém případě dojde k preferování možných vyšších výdělků před právní 15 ochranou, kterou zaručuje současně platná legislativa. Zaměstnavatelé (odběratelé služeb) preferují tuto variantu zejména z důvodu výrazné finanční a administrativní úspory. Řešení takovýchto případů vyžaduje velkou míru individuálního náhledu a respektování smluvní volnosti v obchodněprávních a občanskoprávních vztazích. Je třeba rozlišovat, zda je danou činnost možné vykonávat pouze v rámci obchodněprávního vztahu nebo v rámci uzavřeného pracovněprávního vztahu. Předmětem takovéto činnosti může být nejen zaměstnání, ale i podnikatelská činnost. Příkladem mohou být např. kreativní činnosti, finanční poradenství či činnost lektorů. Výše uvedená čísla asi nepotřebují zvláštního komentáře.

Od 1. ledna 2012 nabyla účinnosti novela zákona o zaměstnanosti, která posunula „švarcsystém“ za hranice výkonu legální práce a významně zpřísnila postihy za jeho využití. Novelizace zákona o zaměstnanosti souvisí s novelou zákoníku práce, kterou se upřesňuje pracovněprávní definice závislé práce. Ve smyslu novely zákona o zaměstnanosti je od 1. ledna 2012 považován „švarcsystém“ za výkon nelegální práce a zvýšily se sankce za nelegální práci. Cílem nové legislativní úpravy byla snaha o vymýcení rozšířeného používání švarcsystému posílením odstrašujícího účinku hrozících sankcí.

ŠVARCSYSTÉM není nikde formálně definován, ale je za něj považována praxe, kdy fyzické osoby vykonávají práci pro jinou osobu mimo pracovněprávní vztahy jako osoby samostatně výdělečně činné, a to na základě obchodněprávních nebo občanskoprávních smluv, kdy ale činnost OSVČ vykazuje znaky závislé práce (závislé činnosti). Poprvé byl ve větším rozsahu švarcsystém uplatněn podnikatelem Miroslavem Švarcem v 90. letech s cílem úspory nákladů (odvodů pojistného na veřejnoprávní pojištění). Od tohoto podnikatele pak pochází název tohoto jevu.

Za nelegální práci se podle § 5 zákona o zaměstnanosti považuje:

•    výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah,

•    pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu s povolením k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání ve zvláštních případech (tzv. zelená karta) nebo v rozporu s modrou kartou,

•    pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného povolení k pobytu na území České republiky, je-li podle zvláštního právního předpisu vyžadováno.

DEFINICI POJMU „ZÁVISLÁ PRÁCE“ obsahuje § 2 ZP. Podle něj platí, že závislou prací, je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že § 2 odst. 1 ZP definuje znaky závislé práce a § 2 odst. 2 ZP definuje důsledky závislé práce.

Znaky závislé práce jsou čtyři:

•    práce ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance,

•    práce jménem zaměstnavatele,

•    práce podle pokynů zaměstnavatele,

•    osobní výkon práce zaměstnancem.

Tyto definiční znaky musí být v případě existence závislé práce splněny kumulativně, tedy všechny současně. Žádná bližší definice těchto znaků sice neexistuje, nicméně jejich obsah se podává z celého znění ZP.

V odstavci 2 § 2 ZP odlišuje od těchto znaků důsledky závislé práce, konkrétně:

•    práce za mzdu, plat nebo odměnu z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr,

•    práce na náklady zaměstnavatele,

•    práce na odpovědnost zaměstnavatele,

•    práce konaná v pracovní době,

•    práce konaná na pracovišti zaměstnavatele.

Posuzování znaků a důsledků závislé práce v konkrétním případě bývá velmi náročné. Základním definičním znakem závislé práce, který ji odlišuje od občanskoprávních a obchodněprávních vztahů je fakt, že tato práce je vykonávána ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, tedy nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance. Zaměstnavatel je oprávněn dávat zaměstnanci pokyny a zaměstnanec je povinen tyto pokyny plnit. Právní rámec pracovněprávních vztahů tak vytváří dominantní postavení zaměstnavatele. Druhým odlišujícím znakem od občanskoprávních a obchodněprávních vztahů je skutečnost, že pracovněprávní vztahy vytváření zvláštní osobní vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem se zvláštními právy a povinnostmi na obou stranách. Zaměstnanec je povinen především vykonávat práci osobně a nemůže se nechat při výkonu své práce někým zastupovat. Pracovní vztah zakládá do jisté míry i závazek loajality zaměstnance vůči zaměstnavateli, neboť zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci práci a tuto práci odměňuje, takže pro zaměstnanec zajišťuje zdroj obživy. Na druhé straně zaměstnavatel má zejména povinnost chránit zdraví zaměstnance a vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí.

Podstatným kritériem pro rozlišení pracovněprávního vztahu od občanskoprávního či obchodněprávního je také smluvní vůle stran, tj. zda chtěly svůj vzájemný vztah upravovat jako závislou práci (tj. jako pracovněprávní vztah), nebo naopak chtěly vůči sobě zůstat ve vztahu nezávislém, tedy občanskoprávním nebo obchodněprávním.

Rozlišení, zda jde o závislou práci, či jde naopak o výkon nezávislé práce (např. na základě živnostenského oprávnění či na základě jiných předpisů, jako je např. činnost advokáta, notáře, daňového poradce), má velmi závažné dopady do oblasti zákona o dani z příjmů a zákonů o zdravotním a sociálním pojištění.

Již před lety za existence správní praxe vytvořené finančními orgány a již existující judikatury vydalo Ministerstvo financí Pokyn D-285, ve kterém definovalo znaky a okolnosti ukazující na vztah závislé činnosti, z které by příjem měl podléhat dani z příjmu ze závislé činnosti. Těmito znaky a okolnostmi jsou:

•    plátce příjmu (ne)přímo ukládá úkoly, řídí a kontroluje a nese odpovědnost z činnosti fyzické osoby,

•    fyzická osoba má k plátci příjmu obdobné postavení jako zaměstnanec,

•    odměna je vypočítána dle délky pracovní doby nebo obdobným způsobem při odměňování v pracovněprávních vztazích,

•    materiál, pracovní pomůcky, stroje potřebné k výkonu činnosti jsou poskytovány plátcem příjmu,

•    vztah mezi plátcem a fyzickou osobou je dlouhodobý nebo soustavný.

Obecně lze konstatovat, že z hlediska zákona o daních a zákonů o pojistném na zdravotní a sociální pojištění a především nákladů vynaložených subjektem, který si práci najímá, je ekonomicky výhodnější práce nezávislá. Tato skutečnost vedla počátkem 90. let k vytvoření výše zmíněného švarcsystému, tj. k uzavírání namísto pracovních smluv různých obchodních smluv s osobami majícími živnostenské oprávnění. Vedlo to k takovým paradoxům, že i např. prodavači v obchodech a supermarketech byli najímáni do obchodních vztahů a museli si obstarávat živnostenské oprávnění.

Stát se tomuto úniku finančních prostředků na daních z veřejných zdrojů (daní, zdravotního a sociálního pojištění) začal bránit tím, že do zákona o zaměstnanosti vložil zákaz, a to jak pro fyzické, tak pro právnické osoby, zajišťovat výkon své běžné činnosti jiným způsobem než zaměstnanci v pracovněprávních vztazích. Došlo tak zákonnou úpravou k zákazu švarcsystému, tj. k zákazu výkonu běžné činnosti podnikatelských subjektů jiným způsobem než zaměstnanci v pracovněprávních vztazích. Tento zákaz byl postupem doby jednotlivými novelami zákona o zaměstnanosti oslabován a zmírňován, až musela přijít novela provedená zákonem č. 367/2011 Sb., která spolu s tzv. koncepční novelou zákoníku práce (zákon č. 365/2011 Sb.) propojila oba zákony a do § 5 zákona o zaměstnanosti vložila definici nelegální práce a do § 2 ZP vložila definici závislé práce.

SOUDY A ZÁVISLÁ ČINNOST - Pokud se týká judikatury, tak prvním rozsudkem na téma „závislá činnost“ byl rozsudek Nejvyššího správního soudu v roce 2003, kde tento konstatoval, že podstatným rysem závislé činnosti je skutečnost, že není vykonávána zcela nezávisle, tzn. pod vlastním jménem, na vlastní účet a s vlastní odpovědností, ale naopak podle pokynů toho, kdo odměnu za vykonanou práci vyplácí (plátce). Dané z příjmů ze závislé činnosti jsou tak podrobeny nikoliv pouze příjmy plynoucí z pracovněprávního vztahu uzavřeného podle zákoníku práce, resp. založené z titulu členství nebo služebního poměru, ale pod takový způsob zdanění zákonodárce zahrnul i příjmy z obdobného poměru, přičemž jej dále nedefinoval, ale vymezil jej pouze vztahem plátce a poplatníka, resp. povinností poplatníka dbát pokynů plátce.

Dále pak v roce 2004 Nejvyšší správní soud vyložil pojem „závislé činnosti“, když a ve svém rozsudku zdůraznil, že vymezení pojmu „závislá činnost“ podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů nemůže být redukováno toliko na činnost vykonávanou podle příslušných pokynů, nýbrž se musí jednat o činnost skutečně závislou na osobě plátce. Definiční prvek závislosti bude dát také zejména povahou vykonávané činnosti (typicky práce vykonávaná na jednom místě výhradně pro jednoho zaměstnavatele) a také tehdy, pokud se bude jednat o činnost dlouhodobou a pokud k uzavření pracovněprávního vztahu mělo dojít především v zájmu osoby tuto činnost vykonávající, jejíž právní sféru neuzavření tohoto vztahu v konečném důsledku poškozuje. Naopak o závislou činnost zpravidla nejde, jedná-li se o specializovanou činnost vykonávanou pouze krátkodobě či nesoustavně, jejíž výkon je podmíněn faktory do značné míry nezávislými na vůli zadavatele (např. sezónní práce, práce závislé na počasí, práce podmíněn jednorázovou zakázkou apod.).

Nakonec nelze neupozornit ani na judikát Nejvyššího soudu z roku 2010, který prohlásil za neplatnou výpověď, kterou zaměstnavatel ukončil pracovní poměr některých svých zaměstnanců z důvodu nadbytečnosti vzniklé v důsledku přijetí rozhodnutí o organizační změně. Nejvyšší soud v tomto konkrétním případě konstatoval, že rozhodnutí zaměstnavatele o zrušení pracovních míst řidičů a následného uzavření smluv o přepravě osob a věcí s těmito propuštěnými řidiči, na základě kterých tito řidiči pracovali v roli OSVČ, není rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně, na jehož základě by mohla být dána platná výpověď. Nejvyšší soud označil dojednanou smlouvu o přepravě osob a věci za simulovaný právní úkon zastírající platnou pracovní smlouvu na základě konstatování, že činnost řidičů není možné považovat za činnost podnikatele vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Toto konstatování založil na posouzení skutkového stavu, kdy řidiči vykonávali svoji činnost na základě koncesní listiny, ale činnost prováděli pomocí vozidel původního zaměstnavatele, opatřených jeho logem a za okolností, kdy tato firma nesla náklady na údržbu těchto vozů, jejich pojištění, pohonné hmoty a další náklady.

Závislá práce může být vykonávána (§ 3 ZP)

výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy jako je např. zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon) nebo zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Základními pracovněprávními vztahy podle zákoníku práce jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Uvedené ustanovení bezprostředně navazuje na § 2 ZP, který definuje pojem závislá práce. Jak z něj vyplývá, může být závislá práce vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu podle zákoníku práce, tedy buď v pracovním poměru nebo na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti.

V odborné literatuře můžeme nalézt i kritiku tohoto ustanovení, někteří autoři tvrdí, že je nadbytečné a že skutečnost, že zákoník práce upravuje výkon závislé práce jednak na základě pracovního poměru a jednak na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, je z celého zákoníku práce zřejmá i bez tohoto ustanovení.

To je sice do jisté míry pravda, nicméně po zkušenostech popsaných výše se švarsystémem i ve vztazích, které běžně jsou vztahy pracovněprávními a i po zkušenostech kontrolních orgánů inspekce práce asi není pro praxi § 3 ZP nadbytečný. Je třeba znovu a znovu opakovat zaměstnancům i zaměstnavatelům – závislá práce může být vykonávána toliko v pracovněprávním vztahu.

ZNAKY NELEGÁLNÍHO ZAMĚSTNÁVÁNÍ - Jak jsme uvedli výše, vymezit zaměstnanecký vztah blížící se nelegálnímu zaměstnávání není v konkrétních případech jednoduché. První zásadou je, že osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) musí vždy vystupovat jako samostatný podnikatel. Proto také je možno vytipovat cca sedm hledisek, které ukazují na simulaci nelegálního zaměstnávání OSVČ za závislou práci.

Vystupování jménem zaměstnavatele – je zásadním znakem závislé práce. Zaměstnanec pracuje pro zaměstnavatele a v případných dalších vztazích vystupuje jménem zaměstnavatele. Pokud však OSVČ pracuje na živnostenský list a zároveň vystupuje jménem svého zaměstnavatele, splňuje základní definiční znak švarcsystému. Tato skutečnost je dobře poznatelná i z na první pohled dá se říci banálních věcí, jako jsou například vizitky a e mailová schránka v počítači a podpis v e mailových zprávách.

Pravidelné odměny o stejné výši – jsou také pro inspekci práce důležitým znakem švarsystému. Zejména jde o případy, kdy OSVČ dostává stejnou mzdu jako ostatní zaměstnanci pracující u zaměstnavatele na obdobné pozici, když je jí odměna stanovena hodinovou mzdou nebo když je jí odměna vyplácena pravidelně měsíčně ve výplatním termínu zaměstnavatele.

Exkluzivita práce pro jednoho zaměstnavatele – dlouhodobá spolupráce OSVČ s jedním zaměstnavatelem ještě sama o sobě nemusí být nelegálním zaměstnáváním, ale za situace, kdy se zjistí, že dotyčný má ve smlouvě sjednán zákaz činnosti pro jiného podnikatele, jedná se o skrytý znak závislé práce.

Pracovní pomůcky zaměstnavatele – patří též mezi rozhodující znaky švarcsystému. V okamžiku, kdy se zjistí, že zaměstnavatel poskytuje OSVČ kancelář, osobní ochranné pracovní prostředky, nástroje, nářadí či dokonce osobní automobil apod. bez smlouvy o pronájmu, pak se jedná prokazatelně o švarcsystém. Pokud povaha činnosti OSVČ vede k tomu, že její činnost musí být vykonávána přímo v sídle nebo pobočce zaměstnavatele, je třeba smluvně upravit nájem všech pomůcek a prostředků, které OSVČ ke své činnosti používá.

Pevně stanovená pracovní doba – je další zásadní znak závislé práce. Podle zákoníku práce musí zaměstnavatel u zaměstnanců prokazatelným způsobem evidovat pracovní dobu, OSVČ by zaměstnavatel odpracovanou dobu neměl nijak hlídat. Pokud tak činí zaměstnavatel i vůči OSVČ, jedná se o důkaz o existenci závislé práce.

Vztah nadřízenosti a podřízenosti – je klasickým znakem závislé práce. Jestliže OSVČ spolupracuje s určitým zaměstnavatelem, pak se jedná o obchodněprávní vztah na stejné úrovni bez určení nadřízenosti a podřízenosti a takovou OSVČ nelze ani zařazovat do struktury podniku.

Dohoda o hmotné odpovědnosti – je další klasický znak závislé práce. Dohoda o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat a o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí jsou výhradní instituty zákoníku práce, protože podle nich zaměstnanec ručí v případě vzniku škody pouze v určitém rozsahu. Pokud má OSVČ sjednánu smlouvu s jiným podnikatelem a vznikla-li by škoda, ručí OSVČ celým svým majetkem.

Poskytování bonusů a podnikových výhod – je další znak zaměstnaneckého poměru. Zjistí-li se, že dotyčné OSVČ jsou poskytovány např. stravenky či jiné bonusy podle kolektivní smlouvy či vnitřního předpisu zaměstnavatele, nejedná se zase o obchodněprávní vztah, ale o skrytou závislou práci.

PROKAZOVÁNÍ NELEGÁLNÍ PRÁCE - Novelou zákona o zaměstnanosti provedenou s účinností od 5. 1. 2012 zákonem č. 1/2012 Sb. bylo do tohoto právního předpisu doplněno nové ustanovení § 136. Je však třeba poznamenat, že novela byla přijata k transpozici směrnice č. 2009/52/ES do českého právního řádu a – jak vyplývá z důvodové zprávy k tomuto zákonu – cílem právní úpravy této novely bylo zajištění implementace směrnice 2009/52/ES prosazující zákaz zaměstnávání neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí s cílem bojovat proti nedovolenému přistěhovalectví. Toto ustanovení mělo být tedy spíše předmětem velké novely zákona o zaměstnanosti (zákona č. 367/2011 Sb.), protože cílem je odstranit nelegální práci všech OSVČ, nejen občanů cizích zemí, ale to je detail. Smyslem a účelem tohoto ustanovení je samozřejmě zajištění účinných a odpovídajících kontrol nelegální práce a to je pro praxi rozhodující.

Ustanovení § 136 zákona o zaměstnanosti ukládá, že „právnická nebo fyzická osoba je povinna mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu a dokladů, které je povinna uchovávat podle § 102 odst. 3 zákona“ (v odkazovaném ustanovení jde o doklady prokazující oprávněnost pobytu cizince na území ČR). Tato povinnost se týká zaměstnavatele, neznamená to tedy, že zaměstnanci musí mít neustále u sebe kopie těchto dokladů. Podle informace Státního úřadu inspekce práce prokazuje zaměstnavatel splnění povinnosti uložené v § 136 na prvním místě předložením kopie pracovních smluv, dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti, včetně kopie dokladů prokazujících oprávněnost pobytu cizince na území České republiky, v listinné podobě.

V případech, kdy má zaměstnavatel více pracovišť s malým počtem zaměstnanců nebo to vyžaduje zvláštní povaha jeho činnosti je za splnění povinnosti uložené § 136 považováno předložení kopie pracovních smluv, dohod o pracovní činnosti a dohod o provedení práce uložených v elektronické podobě (naskenované originální smlouvy např. ve formátu pdf) na paměťových médiích, např. CD, DVD, flashdisk, prostředcích výpočetní techniky s možností vytisknutí pro potřeby doložení výsledků kontroly.

Splnění povinnosti uložené § 136 zákona o zaměstnanosti některým z výše uvedených způsobů vyhodnotí kontrolní pracovník – inspektor při prováděné kontrole. Nepředložení dokumentů zaměstnavatelem přímo v průběhu kontroly na daném pracovišti je inspektor povinen zaznamenat do protokolu o výsledku kontroly jako výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti. Dodatečné předložení dokladů uvedených v § 136 zákona o zaměstnanosti nemá vliv na hodnocení uvedené v předchozí větě.

Úřad dále uvádí, že ke splnění povinnosti zaměstnavatele mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu je v případě dočasných pracovišť daných charakterem činnosti zaměstnavatele možné předložit tyto doklady jedním ze zaměstnanců pracujících na takovémto pracovišti, kterého zaměstnavatel těmito doklady za tímto účelem vybaví a pověří jej k jejich předložení kontrolnímu pracovníkovi.

Předložení seznamu zaměstnanců, ani vybavení zaměstnanců průkazy potvrzujícími pracovněprávní vztah k zaměstnavateli, není splněním povinnosti mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu.

Lze tedy konstatovat, že dojde-li k nepředložení dokumentů zaměstnavatelem přímo v průběhu prováděné kontroly je výkon práce kontrolovaných zaměstnanců považovány za nelegální. Pokud kontrolní orgán zjistí výkon nelegální práce, musí uložit pokutu ve výši mezi 250 000 Kč a 10 000 000 Kč za umožnění výkonu nelegální práce a případně pokutu až do výše 100 000 Kč pro OSVČ za výkon nelegální práce.

ZÁVĚR

-    Je třeba zmínit i riziko trestněprávní, které hrozí zejména statutárnímu orgánu, resp. jiné fyzické osobě, která rozhodla či schválila využití švarcsystému.

-    Přestože švarcsystém není sám o sobě trestným činem podle trestního zákoníku, pokud ale není v důsledku existence švarcsystému odvedena daň či pojistné na veřejnoprávní pojištění, může se již jednat o trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle § 241 trestního zákoníku.

JUDr. Eva Dandová

§ 136 zákona č. 435/2004 Sb.

(1) Právnická nebo fyzická osoba je jako zaměstnavatel povinna mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu. Splnění povinnosti podle věty první se nevyžaduje, splnil-li zaměstnavatel povinnost oznámit okresní správě sociálního zabezpečení den nástupu zaměstnance do zaměstnání, které mu založilo účast na nemocenském pojištění podle zákona o nemocenském pojištění.

(2) Povinnost podle odstavce 1 věty první má na území České republiky i zahraniční zaměstnavatel, který vyslal svého zaměstnance k výkonu práce na území České republiky, přičemž doklady, jimiž je plněna tato povinnost, musejí být přeloženy do českého jazyka.

(3) Pro ověření skutečností podle odstavce 1 jsou Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce oprávněny získávat od České správy sociálního zabezpečení způsobem umožňujícím dálkový přístup o zaměstnanci tyto údaje vedené v registru pojištěnců:

a) vznik a zánik účasti na nemocenském pojištění nebo nástup do zaměstnání a jeho skončení anebo u smluvního zaměstnance zahájení a skončení výkonu práce pro smluvního zaměstnavatele,

b) druh výdělečné činnosti zakládající účast na nemocenském pojištění,

c) obchodní firmu, název nebo jméno a příjmení zaměstnavatele včetně adresy jeho sídla nebo trvalého pobytu, popřípadě místa podnikání.

(4) Pro ověření skutečností podle odstavce 1 jsou Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce oprávněny získávat z Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí způsobem umožňujícím dálkový přístup údaje

a) zda je fyzická osoba vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání,

b) o občanech Evropské unie a cizincích vedené příslušnou krajskou pobočkou Úřadu práce,

c) poskytované podle § 8a odst. 1 písm. o) tohoto zákona.

§ 5 zákona č. 435/2004 Sb.

Vymezení některých pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí

e) nelegální prací

1. závislá práce vykonávaná fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah,

2. práce vykonávaná cizincem v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou, kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrou kartou vydanými podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky nebo bez některé z těchto karet; to neplatí v případě výkonu jiné práce podle § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, nebo

3. práce vykonávaná cizincem pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného oprávnění k pobytu na území České republiky, je-li podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky vyžadováno,

f) povoláním standardizovaný souhrn pracovních činností podle jejich obvyklého seskupení na trhu práce, jejichž výkon předpokládá určitou odbornou a další způsobilost,

g) zastřeným zprostředkováním zaměstnání činnost právnické osoby nebo fyzické osoby, spočívající v pronájmu pracovní síly jiné právnické osobě nebo fyzické osobě, aniž by byly dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b),

h) režimem dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu povinnost uchazeče o zaměstnání

1. zdržovat se v místě pobytu uvedeném v potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu a

2. dodržovat rozsah a dobu povolených vycházek.

i)  vnitropodnikovým převedením výkon závislé práce cizincem,...