Trestní odpovědnost zaměstnavatele ve zdravotním pojištění

U kterých neodvedených plateb pojistného na zdravotní pojištění dopadá na zaměstnavatele trestní odpovědnost? Jaké jsou primární cíle kontrolní činnosti zdravotních pojišťoven u zaměstnavatelů? Může mít zaměstnanec problém s ošetřením u lékaře v situaci, kdy jeho zaměstnavatel neodvedl pojistné, které mu srazil z příjmu? Lze trestně postihnout i podnikatele?

Někdy se zaměstnavatelé domnívají, že pokud neodvedou pojistné na zdravotní pojištění sražené svým zaměstnancům, mohou být „stíháni“ pouze příslušnou zdravotní pojišťovnou, tedy tou zdravotní pojišťovnou, které měli za zaměstnance odvést pojistné. Zkrátka vycházejí z názoru, že zdravotní pojišťovna evidovanou pohledávku na pojistném standardním způsobem předepíše či vyměří, a v případě jejího nezaplacení lze – ještě před započetím procesu vymáhání - jednáním mezi zaměstnavatelem a zdravotní pojišťovnou dohodnout, jak bude dluh zaměstnavatelem vyrovnán, třeba formou splátkového kalendáře.

Dá se říci, že s tímto názorem nelze polemizovat tehdy, pokud celková částka dluhu na pojistném (tedy 13,5 % z vyměřovacího základu zaměstnance, resp. zaměstnanců) v úhrnu nepřevýší 300 000 Kč, jak bude dále rozebráno. Vždy je však podmínkou, že se zaměstnavatel k řešení svého dluhu na pojistném postaví „konstruktivně“, tedy je ochoten tento svůj závazek uhradit.

Povinnost zaměstnavatele

odvádět za zaměstnance zálohu na daň z příjmů ze závislé činnosti, pojistné na zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti však nevzniká na základě nějakého smluvního závazku mezi dotčenými subjekty, ale jde o povinnost stanovenou přímo zákonem.

Pachatelem trestného činu neodvedení těchto povinných plateb (viz předcházející odstavec) je plátce daně, uvedeného pojistného nebo uvedeného příspěvku, který nesplní svou zákonnou povinnost odvést tyto platby, resp. jejich části za jiného. Je jím tedy výhradně zaměstnavatel (resp. jeho statutární orgán nebo odpovědný pracovník, který má platby realizovat) jako plátce té části daně, pojistného nebo příspěvku, jejichž uhrazení zákon ukládá poplatníkovi – zaměstnanci.

Naproti tomu zaměstnavatel není trestně odpovědný, pokud jako dlužník daně, pojistného nebo příspěvku, který neodvede tyto platby v části, kterou je povinen odvádět sám za sebe. Z uvedeného lze dovodit, že trestní odpovědnost dopadá na zaměstnavatele, resp. jeho statutární orgán nebo odpovědného pracovníka jen za neodvedení jedné třetiny pojistného na zdravotní pojištění ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 zák. č. 48/­1997 Sb., a nikoli za neodvedení dvou třetin, které toto ustanovení ukládá uhradit přímo jemu.

Podmínkou pro trestnost jednání spočívajícího v neodvedení daně, pojistného na zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je zjištění, že zaměstnavatel disponoval potřebnými finančními prostředky. Jinými slovy řečeno, příslušné částky svým zaměstnancům z jejich hrubých mezd skutečně srazil a v rozporu se zákonem je neodvedl oprávněným příjemcům, ale použil je k jiným účelům. Tato skutečnost však musí být v trestním řízení prokázána.

KONTROLNÍ ČINNOST ZDRAVOTNÍCH POJIŠŤOVEN - Jednou z důležitých úředních povinností zdravotních pojišťoven je na základě údajů v informačních systémech (anebo také spoluprací s jinými orgány) průběžně prověřovat, zda zaměstnavatelé řádně odvádějí pojistné za své zaměstnance. Případný rozpor je snadno patrný porovnáním předpisu pojistného dle Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele (je-li řádně podán) a příslušnou platbou, programová řešení zdravotních pojišťoven takový nesoulad snadno odhalí.

Za účelem zjištění správnosti postupu plátců pojistného provádějí zdravotní pojišťovny kontroly zejména u zaměstnavatelů, jako rozhodujících plátců pojistného, a to především buď:

-    formou (plnohodnotné) kontroly předložených mzdových dokladů nebo

-    zaslaným vyúčtováním, kdy se z časového a hodnotového hlediska prostým způsobem porovnají měsíční předpisy pojistného s provedenými platbami, a výsledek je doručen zaměstnavateli. Tato alternativní kontrola však v žádném případě nemůže nahradit kontrolu na základě předložených dokladů, navíc tuto formu nelze objektivně použít například v situacích, kdy zaměstnavatel nepodává Přehledy o platbě pojistného za zaměstnance.

Kontroly provádějí zdravotní pojišťovny především z těchto důvodů:

1)  aby informovaly zaměstnavatele jako plátce pojistného o stavu jeho závazků a pohledávek k určitému datu a kontrolou na základě přeložených dokladů prověřily, zda je pojistné odváděno podle zákona a současně jsou plněny další zákonné povinnosti. Pro obě strany je ideálním výstupem výsledek s nulovými hodnotami zůstatků pojistného a penále.

2)  na základě takto evidovaných pohledávek (nejsou-li zaměstnavatelem dobrovolně uhrazeny) může zdravotní pojišťovna zahájit proces jejich vyměření a v případě nezaplacení i vymáhání

3)  tímto postupem hodlá zdravotní pojišťovna zamezit promlčení svých pohledávek. Také platí, že pokud byl učiněn úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl.

Jestliže zaměstnavatel kontrolou zjištěný dluh dobrovolně neuhradí, zahájí zdravotní pojišťovna v dané záležitosti správní řízení a vystaví platební výměr nebo využije institutu výkazu nedoplatků. Neuhrazené pravomocné a vykonatelné pohledávky se pak prostřednictvím příslušných tzv. exekučních titulů stávají předmětem vymáhání.

VZNIKLÁ ŠKODA - Pokud zaměstnavatel dle § 241 odst. 1 trestního zákoníku (zákon č. 40/­2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů) ve větším rozsahu nesplní svoji zákonnou povinnost odvést za zaměstnance nebo jinou osobu daň, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistné na zdravotní pojištění, začnou (resp. mohou začít) orgány činné v trestním řízení přezkoumávat skutkovou podstatu tohoto trestného činu. V případě jeho prokázání bude pachatel potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. Dle § 138 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku je větší škodou míněno nejméně100 000 Kč.

Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li uvedeným činem značnouškodu, což je částka alespoň 1 000 000 Kč. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, zapříčiní-li takovým činem škodu velkého rozsahu, čímž je míněna částka nejméně10 000 000 Kč.

Pojistné sražené zaměstnanci

V dané souvislosti je předmětem řešení sražená a neodvedená jedna třetina pojistného, kterou zaměstnavatel v rámci hromadné platby hradí za zaměstnance. Orgány činné v trestním řízení tak začínají věnovat pozornost těm zaměstnavatelům, jejichž celková dlužná částka činí na pojistném alespoň 300 000 Kč, neboli u zaměstnanců alespoň 100 000 Kč. Zdravotní pojišťovna však musí tyto orgány svým podáním (podnětem) na vzniklou skutečnost upozornit.

Pokud však zaměstnavatel, například ve splátkách, řádně uhrazuje svůj dluh na pojistném, pak zdravotní pojišťovna samozřejmě nemá důvod postoupit takový případ k řešení orgánům činným v trestním řízení. Jinak také řečeno, řádné uhrazování dluhu ve smyslu dohody o splátkách je dle právní úpravy zdravotního pojištění zcela relevantním postupem. Plátce si však vždy musí být vědom skutečnosti, že dluh na pojistném (byť postupnými splátkami průběžně snižovaný), zakládá nárok zdravotní pojišťovny na penále, jehož sazba do konce roku 2021 činila 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Zákonem č. 286/­2021 Sb. se od 1. 1. 2022 stanoví výše penálepodle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.

Občas jsou zaměstnanci na pochybách, jak se lékaři zachovají v situaci, bude-li zaměstnanec potřebovat poskytnout zdravotní péči (hrazené služby), přičemž zaměstnavatel zaměstnanci sražené pojistné zdravotní pojišťovně neodvádí. Tímto bych chtěl zaměstnance takového nesvědomitého zaměstnavatele uklidnit. V právní úpravě zdravotního pojištění není zakotvena návaznost či vzájemná podmíněnost (provázanost) mezi neodvedením zaměstnanci sraženého pojistného a poskytnutím hrazených služeb, takže pacient bude za všech okolností řádně ošetřen, na svých oprávněných nárocích nebude z takového důvodu nijak zkrácen. Zaměstnanci však mohou svoji zdravotní pojišťovnu informovat, mají-li podezření či dokonce jistotu, že jejich zaměstnavatel jim sražené pojistné neodvádí. Pak je již na kontrolní činnosti dané zdravotní pojišťovny, aby prověřila, zda se upozornění zaměstnance zakládá na pravdě, a případně přijala adekvátní opatření.

Totéž platí u osob bez zdanitelných příjmů a u podnikatelské sféry, kdy poskytovatelé (lékaři či příslušná zařízení) nezkoumají, zda mají tito plátci řádně uhrazeny svoje závazky u zdravotní pojišťovny.

Samoplátecké skupiny ve zdravotním pojištění

Kromě zaměstnavatelů coby hromadných plátců hradí pojistné ještě tzv. samoplátci, tedy osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a osoby bez zdanitelných příjmů (OBZP). OSVČ hradí pojistné formou záloh, je-li to ze zákona jejich povinností, a případného doplatku pojistného po podaném Přehledu. OBZP pak platí pojistné za každý kalendářní měsíc evidence v této kategorii u zdravotní pojišťovny, kdy měsíční platba pojistného je zákonem stanovena ve výši 13,5 % z minimální mzdy, tedy v roce 2023 v částce 2 336 Kč.

Problematika možného trestního stíhání se OSVČ a OBZP netýká. Nad podnikateli však visí ještě jedna velká hrozba. Zdravotní pojišťovna sice sama o sobě nemůže zrušit podnikateli živnostenské oprávnění, ale může dát k tomu podnět podle § 40 odst. 11 zákona č. 48/­1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K tomuto kroku se přistupuje až jako k poslednímu, pokud dotyčná OSVČ neplní svoje povinnosti ohledně placení pojistného. Živnostenský úřad jí pak může, na základě podnětu zdravotní pojišťovny, zrušit ve správním řízení živnostenské oprávnění z důvodu neplnění závazků podnikatele platit pojistné na veřejné zdravotní pojištění.

OBZP představují ve zdravotním pojištění specifickou skupinu pojištěnců, kdy pro zařazení do této kategorie musí být splněny zákonem stanovené podmínky, konkrétně specifikované v ustanovení § 5 písm. c) z. č. 48/­1997 Sb. Těchto osob se bezprostředně dotýká každé zvýšení minimální mzdy.

Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která:

-    nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti (zaměstnání nebo podnikání ve smyslu právních předpisů platných ve zdravotním pojištění) a 

-    není osobou, za kterou platí pojistné stát (například poživatelé některého z důchodů, nezaopatřené děti, ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání apod. – blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 z.č. 48/­1997 Sb.) a ani

-    není vyňata z českého systému veřejného zdravotního pojištění, nejčastěji buď z důvodu výkonu výdělečné činnosti podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/­2004 a 987/­2009 nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu v cizině.

RADA!

Pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci OBZP.

Ing. Antonín Daněk

§ 7 zákona č. 48/1997 Sb.

(1) Stát je plátcem pojistného prostřednictvím státního rozpočtu za tyto pojištěnce:

a) nezaopatřené děti, s výjimkou osob uvedených v § 2 odst. 1 písm. b) bodě 9; nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře;

b) poživatele důchodů z důchodového pojištění, kterým byl přiznán důchod před 1. lednem 1993 podle předpisů České a Slovenské Federativní Republiky a po 31. prosinci 1992 podle předpisů České republiky. Za poživatele důchodu se pro účely tohoto zákona považuje osoba podle předchozí věty i v měsících, kdy jí podle předpisů o důchodovém pojištění výplata důchodu nenáleží;

c) příjemce rodičovského příspěvku;

d) ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené a osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství podle předpisů o nemocenském pojištění;

e) uchazeče o zaměstnání včetně uchazečů o zaměstnání, kteří přijali krátkodobé zaměstnání;

f)  osoby pobírající dávku pomoci v hmotné nouzi a osoby s nimi společně posuzované, a to za podmínky, že nejsou podle potvrzení plátce dávky pomoci v hmotné nouzi v pracovním ani obdobném vztahu ani nevykonávají samostatnou výdělečnou činnost, nejsou v evidenci uchazečů o zaměstnání a nejde o poživatele starobního důchodu, invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, vdovského nebo vdoveckého důchodu, ani o poživatele rodičovského příspěvku nebo o nezaopatřené dítě,

g) osoby, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), a osoby pečující o tyto osoby , a osoby pečující o osoby mladší 10 let, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost),

h) osoby ve výkonu zabezpečovací detence nebo vazby, osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osoby ve výkonu ústavního ochranného léčení;