Tvrzení proti tvrzení

správný postup ve ZP

Právní úprava zdravotního pojištění nemůže zdaleka obsáhnout všechny situace v praxi se vyskytující, takže si dle konkrétního případu musí ať už zaměstnavatel (mzdová/mzdový účetní) nebo pojištěnec (zaměstnanec) vypomoci jiným způsobem. To znamená, že při řešení některých situací je zapotřebí průkazně doložit určitou skutečnost a takový doklad, jako rozhodný pro placení pojistného, se na vyzvání předkládá kontrolnímu orgánu zdravotní pojišťovny. Jak má zaměstnavatel správně postupovat s ohledem na hlavní zdroj příjmů v situaci, kdy jeho zaměstnanec současně podniká?

Souběh zaměstnání s výkonem
samostatné výdělečné činnosti

Souběh zaměstnání s podnikatelskou činností patří ve zdravotním pojištění mezi tzv. přípustné souběhy. Nejčastěji se vyskytuje varianta, kdy je zaměstnání hlavním zdrojem příjmů a samostatná výdělečná činnost pak zdrojem příjmů vedlejších. Zaměstnavatele totiž fakticky začíná podnikatelská činnost jeho zaměstnance zajímat až v případě, kdy příjem v zaměstnání poklesne pod úroveň minimální mzdy anebo když je taková částka příjmu sjednána při nástupu do zaměstnání.

Prohlášení pojištěnce

O tom, která činnost (tedy zaměstnání nebo podnikání) bude v tomto souběhu hlavním zdrojem příjmů, si pojištěnec rozhoduje sám podle reálných nebo také očekávaných příjmů v každé z těchto činností.

Pro určení, zda je příjem ze samostatné výdělečné činnosti hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů je rozhodující písemné prohlášení. Toto prohlášení učiní na zdravotní pojišťovně pojištěnec-zaměstnanec jako OSVČ při zahájení podnikatelské činnosti, anebo když jako OSVČ nastupuje do zaměstnání. Následně v podávaném Přehledu o výši daňového základu (dále jen Přehled) za uplynulý kalendářní rok zatrhne ty měsíce, ve kterých pro OSVČ neplatila povinnost hrazení záloh, resp. neplatil pro ni minimální vyměřovací základ.

Nutnost dodržení zákonného
minima při souběhu příjmů

Minimální vyměřovací základ platí ve zdravotním pojištění jak pro zaměstnance (a pro zaměstnavatele – plátce pojistného), tak pro OSVČ. Toto minimum je pro zaměstnavatele určeno zejména ustanovením § 3 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro OSVČ pak vychází ze znění § 3a odst. 2 téže právní normy.

Jestliže kromě povinnosti placení záloh platí pro pojištěnce v roce 2025 povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, pak musí být toto minimum v jedné z vykonávaných činností zajištěno následovně:

1)  Hlavní zdroj příjmů
– zaměstnání

•    v zaměstnání činí vyměřovací základ alespoň 20 800 Kč a zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc,

•    v rámci své samostatné výdělečné činnosti neplatí tato osoba (není povinna) měsíční zálohy a vyměřovacím základem pro odvod pojistného za daný kalendářní rok je sazba 50 % daňového základu bez nutnosti respektovat minimum platné pro OSVČ

2)  Hlavní zdroj příjmů – samostatná výdělečná činnost

•    tato osoba platí v roce 2025 alespoň minimální zálohy, což je částka3 143 Kč,

•    v zaměstnání odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, který tak může být i nižší než 20 800 Kč. Aby zaměstnavatel nemusel provádět dopočet do minima, vystaví zaměstnanec zaměstnavateli čestné prohlášení o tom, že platí alespoň minimální zálohy jako OSVČ (viz dále).

Sporná situace

Zaměstnanec současně podniká a jako OSVČ na Přehledu prohlašuje, že samostatná výdělečná činnost je pro něj vedlejším zdrojem příjmů. Mzdová účetní naproti tomu tvrdí, že jí zaměstnanec sdělil, že je jeho samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů. Zaměstnavatel to nemá doloženo písemně. Zaměstnanec vykonával funkci jednatele s příjmem 4 499 Kč, dopočet do minimálního vyměřovacího základu prováděn nebyl.

Nutnost dokladu

V takové situaci by mzdová účetní měla mít (přesněji musí mít) písemné prohlášení, ve kterém zaměstnanec čestně prohlásí, že jako OSVČ platí ve zdravotním pojištění alespoň minimální zálohy – pak se v zaměstnání odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy bez dopočtu do stanoveného minima.

Jestliže však zaměstnavatel takové čestné prohlášení nemá, pak mu nezbývá než provádět příslušný dopočet. Z hlediska dodržení minimálního vyměřovacího základu je zapotřebí postupovat tím způsobem, že pokud zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu (tedy bez dopočtu do minima), pak vždy musí mít vždy k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje, a ten předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny, což je například právě toto čestné prohlášení.

Změna v průběhu roku

Rozhodným obdobím pro placení pojistného je u OSVČ kalendářní rok, nejkratší poměrnou částí tohoto období je kalendářní měsíc. Z této skutečnosti plyne, že pojištěnec jako OSVČ může v průběhu roku i několikrát změnit své rozhodnutí v tom smyslu, že v některých měsících bude svoji podnikatelskou činnost považovat za hlavní zdroj příjmů a v jiných pak za vedlejší zdroj příjmů. Z tohoto důvodu je zapotřebí průběžně komunikovat se zaměstnancem za tím účelem, aby byla jistota, že vystavené čestné prohlášení skutečně pokrývá celou dobu výkonu zaměstnání.

Potřeba dodržení minima
ve zdravotním pojištění

Je třeba mít na zřeteli, že při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností musí být v některé z těchto činností dodržen minimální vyměřovací základ, což je zajištěno:

•    v zaměstnání odvodem pojistného alespoň z vyměřovacího základu 20 800 Kč (tedy případně i formou dopočtu a doplatku pojistného do určeného minima) při zaměstnání trvajícím celý kalendář měsíc nebo

•    v samostatné výdělečné činnosti placením alespoň minimálních záloh, což je v roce 2025 již zmíněná částka 3 143 Kč.

Minimum naopak nemusí být dodrženo u zaměstnanců vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. a u OSVČ uvedených v § 3a odst. 3 téže právní normy.

Sankce za nesplnění
zákonné povinnosti

Zaměstnanci, kteří jsou zároveň podnikateli, si musejí uvědomit, že zahájení a rovněž i ukončení samostatné výdělečné činnosti jsou povinni oznámit příslušné zdravotní pojišťovně do 8 dnů po zahájení, resp. ukončení této činnosti (viz ustanovení § 10 odst. 3 zák. č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Není přitom důležité, zda je v daném souběhu podnikatelská činnost hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů. Za porušení této povinnosti může být ze strany zdravotní pojišťovny uložena dle § 44b cit. zákona pokuta až do výše 10 000 Kč, při opakovaném nesplnění oznamovací povinnosti může pokuta dosáhnout částky až 20 000 Kč. 

Zdravotní pojišťovně se nemusí oznamovat přerušení podnikání. Nicméně pokud to pojištěnec neučiní, bude nadále veden v informačním systému zdravotní pojišťovny jako OSVČ se všemi souvisejícími povinnostmi. Proto je v zájmu pojištěnce každopádně výhodnější přerušení podnikání zdravotní pojišťovně oznámit, což je přímo zásadní tehdy, pokud je podnikatelská činnost jediným (nebo při souběhu se zaměstnáním hlavním) zdrojem příjmů.

Pohledávky (i závazky)
zdravotních pojišťoven

jsou řešeny v rámci desetileté promlčecí doby, takže na odhalení případných nesrovnalostí mají zdravotní pojišťovny poměrně dlouhé časové období. Je také pravdou, že na rozdíl od možnosti uložit pokutu za porušení zákona jsou zdravotní pojišťovny povinny (mimo výjimek) plošně uplatňovat dlužné pojistné a penále vůči všem dlužícím subjektům.