09.03.2026
INFORMAČNÍ PORTÁL

Účetní zásady a vnitropodnikové směrnice

 

1. Zásady dle zákona o účetnictví

2. Vybrané účetní metody dle vyhlášky

Účetní metody patří k důležitým prvkům, které musí každá účetní jednotka dodržovat. Těmto metodám musí každá účetní jednotka věnovat pozornost a blíže specifikovat ve vnitropodnikových směrnicích. Účetní jednotky nesmí měnit účetní metody v průběhu účetního období a postupují v souladu s předpisy upravujícími účetnictví platné k prvnímu dni účetního období. Vysvětlíme Vám hlavní zásady, principy a pravidla, které se vyskytují v zákoně o účetnictví a účetním metodám uvedeným ve Vyhlášce.

V rámci tohoto příspěvku se budeme věnovat hlavním zásadám, principům a pravidlům, které se vyskytují v zákoně č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o účetnictví). Navážeme vyhláškou č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví (dále jen Vyhláška), ve které jsou uvedeny a specifikovány jednotlivé účetní metody. Pokusíme se upozornit na nejdůležitější odkazy s povinností vypracovat vnitropodnikové směrnice, podle kterých by se měla účetní jednotka řídit.

1. Zásady dle zákona o účetnictví

V odborné literatuře se lze setkat s nejednotným výčtem. Ani námi uvedený soupis hlavních zásad, principů a pravidel (dále jen zásady) si neklade za cíl jednoznačně a zcela vyčerpávajícím způsobem všechny vyjmenovat (popřípadě stanovit, které jsou prioritní). Nicméně se domníváme, že přehled uvedených zásad, principů a pravidel bychom měli mít neustále v patrnosti při každodenní práci.

     Zásada účetní jednotky

§ 1 odst. 2 zákona o účetnictví

Zákon o účetnictví se vztahuje na účetní jednotky, které vymezuje ustanovení § 1 odst. 2 zákona o účetnictví. Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví ode dne svého vzniku nebo ode dne zahájení činnosti až do dne svého zániku nebo do dne ukončení činnosti na území České republiky.

     Zásada věcné a časové souvislosti (akruální princip)

§ 3 odst. 1 zákona o účetnictví

Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí. Pokud není možno tuto zásadu dodržet, mohou účtovat i v účetním období, v němž zjistily uvedené skutečnosti. V účetním období účetní jednotky účtují o uvedených skutečnostech v souladu s účetními metodami. O veškerých nákladech a výnosech účtují bez ohledu na okamžik jejich zaplacení nebo přijetí.

Pro zajištění této zásady jsou používány účetní metody:

časové rozlišení,

dohadné položky,

rezervy,

odpisy.

     Zásada periodicity zjišťování výsledku hospodaření

§ 3 odst. 2 a 3 zákona o účetnictví

Účetním obdobím je nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců, není-li v zákonu o účetnictví stanoveno jinak. Účetní období se buď shoduje s kalendářním rokem, nebo je hospodářským rokem. Hospodářským rokem je účetní období, které může začínat pouze prvním dnem jiného měsíce, než je leden. Účetní období bezprostředně předcházející změně účetního období může být kratší nebo i delší než uvedených dvanáct měsíců.

     Zásada komplexnosti účetní jednotky (jedno účetnictví)

§ 4 odst. 9 zákona o účetnictví

Účetní jednotky jsou povinny vést jedno účetnictví za účetní jednotku jako celek.

     Zásada dodržování metod účetnictví (stálost metod)

§ 4 odst. 15 zákona o účetnictví

Účetní jednotky jsou povinny v příslušném účetním období použít účetní metody ve znění platném na jeho počátku. Znamená to tedy, že účetní jednotky nesmí měnit účetní metody v průběhu účetního období a postupují v souladu s předpisy upravujícími účetnictví platné k prvnímu dni účetního období. Jde o podstatnou informaci, kterou je třeba dodržovat i v případech mimořádných situací, například při změně informačního systému v průběhu účetního období, což v praxi bývá značně složité a někdy až přímo nemožné. Na toto by měly účetní jednotky pamatovat při plánování změn či implementací nových softwarů.

     Zásada věrného a poctivého obrazu účetnictví

§ 7 odst. 1, 2 zákona o účetnictví

Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka byla sestavena na jeho základě srozumitelně a podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky tak, aby na jejím základě mohla osoba, která tyto informace využívá (uživatel), činit ekonomická rozhodnutí.

Zobrazení je věrné, jestliže obsah položek účetní závěrky odpovídá skutečnému stavu, který je přitom zobrazen v souladu s účetními metodami, jejichž použití je účetní jednotce uloženo na základě tohoto zákona. Zobrazení je poctivé, když jsou při něm použity účetní metody způsobem, který vede k dosažení věrnosti.

Tam, kde účetní jednotka může volit mezi více možnostmi dané účetní metody a zvolená možnost by zastírala skutečný stav, je účetní jednotka povinna zvolit jinou možnost, která skutečnému stavu odpovídá. Pokud dojde ve výjimečných případech k tomu, že použití účetních metod stanovených prováděcími právními předpisy bude neslučitelné s povinností výše uvedenými, postupuje účetní jednotka odchylně tak, aby byl podán věrný a poctivý obraz.

     Zásada nepřetržité doby trvání účetní jednotky

§ 7 odst. 3 zákona o účetnictví

Účetní jednotka je povinna použít účetní metody způsobem, který vychází z předpokladu, že bude nepřetržitě pokračovat ve své činnosti a že u ní nenastává žádná skutečnost, která by ji omezovala nebo ji zabraňovala v této činnosti pokračovat i v dohledné budoucnosti. V případě, že účetní jednotka má informaci o tom, že u ní taková skutečnost nastává, je povinna použít účetní metody způsobem tomu odpovídajícím, přičemž informaci o použitém způsobu jsou povinny uvést v příloze v účetní závěrce.

     Srovnatelnost

§ 7 odst. 4 zákona o účetnictví

Uspořádání a označování položek rozvahy a výkazu zisku a ztráty a jejich obsahové vymezení a způsoby oceňování použité v jednom účetním období nesmí účetní jednotky změnit v následujícím účetním období. Účetní jednotky mohou uvedené uspořádání a označování a obsahové vymezení a způsoby oceňování změnit zcela nebo zčásti mezi jednotlivými účetními obdobími jen z důvodů změny předmětu podnikání nebo jiné činnosti anebo z důvodů zpřesnění věrného zobrazení nebo zkvalitnění vypovídací schopnosti účetní závěrky, přičemž informaci o každé takové změně s jejím řádným zdůvodněním jsou povinny uvést v příloze v účetní závěrce.

     Zákaz kompenzace

§ 7 odst. 6 zákona o účetnictví

Účetní jednotky jsou povinny účtovat o aktivech a pasivech, jakož i o finančních prostředcích státního rozpočtu a finančních prostředcích rozpočtů územních samosprávných celků, nákladech a výnosech v účetních knihách a zobrazovat je v účetní závěrce samostatně bez jejich vzájemného zúčtování. Účetní jednotky mohou provádět vzájemné zúčtování jen v případech upravených účetními metodami a jsou-li zúčtovávané částky, ve výši ocenění neupraveném o položky podle § 26 odst. 3 zákona o účetnictví (jedná se o rezervy, opravné položky a odpisy majetku), uvedeny v příloze v účetní závěrce.

     Správnost

§ 8 odst. 2 zákona o účetnictví

Účetnictví účetní jednotky je správné, jestliže účetní jednotka vede účetnictví tak, že to neodporuje zákonu o účetnictví a ostatním právním předpisům ani neobchází jejich účel.

     Úplnost

§ 8 odst. 3 zákona o účetnictví

Účetnictví účetní jednotky je úplné, jestliže účetní jednotka zaúčtovala v účetním období v účetních knihách všechny účetní případy, které v něm měla zaúčtovat, a nejpozději do konce tohoto období za jemu bezprostředně předcházející účetní období sestavila účetní závěrku, popřípadě i konsolidovanou účetní závěrku, vyhotovila výroční zprávu, popřípadě i konsolidovanou výroční zprávu, zveřejnila informace a má o těchto skutečnostech veškeré účetní záznamy, a to přehledně uspořádané.

     Průkaznost

§ 8 odst. 4 zákona o účetnictví

Účetnictví účetní jednotky je průkazné, jestliže všechny účetní záznamy tohoto účetnictví jsou průkazné a účetní jednotka provedla inventarizaci.

     Srozumitelnost

§ 8 odst. 5 zákona o účetnictví

Účetnictví účetní jednotky je srozumitelné, jestliže umožňuje jednotlivě i v souvislostech spolehlivě a jednoznačně určit:

a)  obsah účetních případů alespoň s použitím účetních metod uvedených v § 4 odst. 8 zákona o účetnictví,

b)  obsah účetních záznamů s použitím nástrojů uvedených v § 4 odst. 10 zákona o účetnictví,

c)  vazbu mezi účetním záznamem vzniklým seskupením a dílčími účetními záznamy v případech uvedených v § 33 odst. 5 zákona o účetnictví.

     Zásada informace v účetní závěrce

§ 19 odst. 2 zákona o účetnictví

Účetní jednotky jsou povinny uvádět v účetní závěrce informace podle stavu ke konci rozvahového dne. Platí to obdobně i pro všechny účetní záznamy, které se sestavují k rozvahovému dni nebo k jinému okamžiku, k němuž se sestavuje účetní závěrka.

     Bilanční kontinuita

§ 19 odst. 4 zákona o účetnictví

Účetní jednotky sestavují rozvahu tak, aby počáteční zůstatky účtů, které obsahuje rozvaha, (rozvahové účty), jimiž se otevírá účetní období, navazovaly na konečné zůstatky rozvahových účtů, jimiž se bezprostředně předcházející období uzavřelo; toto ustanovení platí i pro podrozvahové účty.

     Události k rozvahovému dni

§ 19 odst. 5 zákona o účetnictví

V účetnictví běžného účetního období musí být k rozvahovému dni zohledněn dopad událostí, které nastaly do konce rozvahového dne, i když se informace o těchto událostech staly účetní jednotce známými až mezi rozvahovým dnem a okamžikem sestavení účetní závěrky.

     Věcná významnost (materiální zásada)

§ 19 odst. 5 zákona o účetnictví

V účetnictví běžného účetního období musí být k rozvahovému dni zohledněn dopad událostí, které nastaly do konce rozvahového dne, i když se informace o těchto událostech staly účetní jednotce známými až mezi rozvahovým dnem a okamžikem sestavení účetní závěrky.

     Zásada následné události po rozvahovém dni

§ 19 odst. 6 zákona o účetnictví

V případě významných událostí, které nastaly mezi rozvahovým dnem a okamžikem sestavení účetní závěrky, jsou důsledky těchto událostí popsány a jejich ekonomické dopady kvantifikovány v příloze v účetní závěrce.

     Významnost

§ 19 odst. 7 zákona o účetnictví

Informace v účetní závěrce musí být spolehlivé, srovnatelné, srozumitelné a posuzují se z hlediska významnosti. Informace se považuje za spolehlivou, jestliže splňuje požadavek § 7 odst. 1 zákona o účetnictví a je-li úplná a včasná. Informace je včasná, je-li získána ve správném čase z hlediska její významnosti a nákladů na její získání, pokud tyto náklady nepřevýší přínosy plynoucí z této informace. Informace je srovnatelná, jestliže splňuje požadavky stanovené v § 7 odst. 3 až 5 zákona o účetnictví. Informace se považuje za významnou, jestliže je o ní možné předpokládat, že by její neuvedení nebo chybné uvedení mohlo ovlivnit úsudek uživatele, přičemž významnost jednotlivých informací se posuzuje v souvislosti s jinými obdobnými informacemi.

     Členění majetku a závazků

§ 19 odst. 8 zákona o účetnictví

Pro účely zákona o účetnictví se majetek a závazky člení na dlouhodobékrátkodobé. Dlouhodobým se rozumí takový majetek a závazky, kde doba použitelnosti, popřípadě sjednaná doba splatnosti při vzniku účetního případu je delší než 1 rok, ostatní majetek a závazky jsou považovány za krátkodobé. Pro účely vykazování v účetní závěrce se aktiva mohou členit na stálá a oběžná. Pokud s ohledem na charakter majetku a závazků objektivně nelze použít uvedená hlediska členění, je rozhodující záměr účetní jednotky projevený při jejich pořízení.

     Oceňování majetku a závazků

§ 25 zákona o účetnictví

Z jednotlivých složek majetku a závazků se oceňují:

a)  hmotný majetek kromě zásob, s výjimkou hmotného majetku vytvořeného vlastní činností pořizovacími cenami,

b)  hmotný majetek kromě zásob vytvořený vlastní činností vlastními náklady,

c)  zásoby, s výjimkou zásob vytvořených vlastní činností pořizovacími cenami,

d)  zásoby vytvořené vlastní činností vlastními náklady,

e)  peněžní prostředky a ceniny jejich jmenovitými hodnotami,

f)  podíly, cenné papíry a deriváty pořizovacími cenami,

g)  pohledávky při vzniku jmenovitou hodnotou; při nabytí za úplatu nebo vkladem pořizovací cenou; závazky jmenovitou hodnotou,

h)  nehmotný majetek kromě pohledávek, s výjimkou nehmotného majetku vytvořeného vlastní činností pořizovacími cenami,

i) nehmotný majetek kromě pohledávek vytvořený vlastní činností vlastními náklady,

j) příchovky zvířat vlastními náklady,

k)  kulturní památky, sbírky muzejní povahy, předměty kulturní hodnoty a církevní stavby, pokud není známa jejich pořizovací cena, ve výši 1 Kč,

l) majetek v případech bezúplatného nabytí, s výjimkou majetku uvedeného pod písmenem e), anebo majetek v případech, kdy vlastní náklady na jeho vytvoření vlastní činností nelze zjistit, a ostatní majetek, který není uveden pod písmeny a) až k), reprodukční pořizovací cenou.

Pro účely zákon o účetnictví se rozlišuje:

pořizovací cena,

reprodukční pořizovací cena,

ocenění vlastními náklady a

oceňování reálnou hodnotou.

Jak lze dohledat, zákon o účetnictví definuje, že pro jeho účely se rozumí:

a)  pořizovací cenou – cenu, za kterou byl majetek pořízen a náklady s jeho pořízením související,

b)  reprodukční pořizovací cenou – cenu, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje,

c)  vlastními náklady u zásob vytvořených vlastní činností – přímé náklady vynaložené na výrobu nebo jinou činnost, popřípadě i přiřaditelné nepřímé náklady, které se vztahují k výrobě nebo k jiné činnosti (poznámka: do přímých nákladů se zahrnuje pořizovací cena materiálu a jiných spotřebovaných výkonů a další náklady, které vzniknou v přímé souvislosti s danou výrobou nebo jinou činností),

d)  vlastními náklady u hmotného majetku kromě zásob a u nehmotného majetku kromě pohledávek vytvořeného vlastní činností – přímé náklady vynaložené na výrobu nebo jinou činnost, popřípadě i přiřaditelné nepřímé náklady, které se vztahují k výrobě nebo jiné činnosti, vymezené v souladu s účetními metodami (poznámka: do přímých nákladů se zahrnuje pořizovací cena materiálu a jiných spotřebovaných výkonů a další náklady, které vzniknou v přímé souvislosti s danou výrobou nebo jinou činností),

e)  reálnou hodnotou může být:

- tržní hodnota, popřípadě tržní hodnota odvozená z tržní hodnoty jednotlivých složek aktiv a pasiv, nelze-li tržní hodnotu pro některé aktivum nebo pasivum zjistit, ale lze ji zjistit pro jednotlivé složky nebo podobné aktivum či pasivum,

- hodnota vyplývající z obecně uznávaných oceňovacích modelů a technik, pokud tyto oceňovací modely a techniky zajišťují přijatelný odhad tržní hodnoty,

- ocenění kvalifikovaným odhadem nebo posudkem znalce, není-li tržní hodnota k dispozici nebo tato nedostatečně představuje reálnou hodnotu. Metody ocenění použité při kvalifikovaném odhadu nebo posudku znalce musí zajistit přiměřené přiblížení se k tržní hod­notě,

- ocenění stanovené podle zvláštních právních předpisů, nelze-li postupovat podle předchozích odrážek.

Pokud bychom měli blíže charakterizovat reálnou hodnotu, je třeba uvést, že z jednotlivých složek majetku a závazků k okamžiku ocenění, tzn. ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se účetní závěrka sestavuje, se reálnou hodnotou oceňují:

a)  cenné papíry, s výjimkou cenných papírů držených do splatnosti, dluhopisů neurčených účetní jednotkou k obchodování, cenných papírů představujících účast v ovládané osobě nebo v osobě pod podstatným vlivem a cenných papírů emitovaných účetní jednotkou,

b)  deriváty,

c)  technické rezervy u účetních jednotek, které provozují činnost pojištění nebo zajištění, kromě veřejného zdravotního pojištění,

d)  majetek a závazky v případech, kdy ocenění reálnou hodnotou ukládá zvláštní právní předpis,

e)  ty části majetku a závazků, které jsou zajištěny deriváty a v rámci systému zajištění v reálných hodnotách se považují za zajištěnou položku,

f)  pohledávky, které účetní jednotka nabyla a určila k obchodování,

g)  povinnosti vrátit cenné papíry, které účetní jednotka zcizila a do okamžiku ocenění je nezískala zpět,

h)  u vybraných účetních jednotek majetek určený k prodeji s výjimkou zásob.

Poznámka

Výše uvedený majetek lze ocenit reálnou hodnotou i častěji než ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se účetní závěrka sestavuje.

Další důležitou skutečností, v rámci popisované problematiky je, ocenění majetku a závazků vyjádřených v cizí měně. Majetek a závazky vyjádřené v cizí měně přepočítává účetní jednotky na českou měnu kurzem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou, a to k okamžiku ocenění:

a)  uskutečnění účetního případu nebo

b)  ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se účetní závěrka sestavuje.

V případě pohledávek a závazků, podílů na obchodních korporacích, práv z cenných papírů a zaknihovaných cenných papírů a derivátů, cenin, pokud jsou vyjádřeny v cizí měně, a cizích měn, jsou účetní jednotky povinny použít současně i cizí měnu. Tato povinnost platí i u opravných položek, rezerv a technických rezerv, pokud majetek a závazky, kterých se týkají, jsou vyjádřeny v cizí měně.

Informační systémy nebo účetní softwary obvykle umí pracovat u vybraných položek s měnou jak českou, tak i cizí. Některé produkty nabízející možnost předdefinování nejrůznějších podrobných údajů, podle kterých lze potom třídit, vyhledávat i součtovat zaúčtované skutečnosti. U některých softwarů se každodenně zadávají kurzy platné pro daný den (pokud účetní jednotka používá denní kurzy) a při pořizování účetních záznamů se automaticky nastavuje kurz dne uskutečnění účetního případu. V těchto případech je třeba dbát zásad stanovených účetní jednotkou ve vnitropodnikové směrnici, aby nedošlo k porušení věrného a poctivého obrazu předmětu účetnictví bezmyšlenkovitým potvrzením přednastaveného kurzu.

Vyhláška umožňuje použít pro přepočet cizí měny na českou měnu pevný kurz. Ten si účetní jednotka stanoví vnitřním předpisem. V takovémto případě účetní jednotka použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou k prvnímu dni období, pro které je pevný kurz používán.

     Zásada opatrnosti

§ 25 odst. 3 (§ 25 odst. 2 a § 26) zákona o účetnictví

Účetní jednotky při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnují jen zisky, které byly k rozvahovému dni dosaženy, a berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta.

Pokud se při inventarizaci zásob zjistí, že jejich prodejní cena snížená o náklady spojené s prodejem je nižší, než cena použitá pro jejich ocenění v účetnictví, zásoby se ocení v účetnictví a v účetní závěrce touto nižší cenou.

Pokud se při inventarizaci zjistí, že hodnota závazků je vyšší, popřípadě i nižší než jejich výše v účetnictví, uvedou se závazky v účetnictví a v účetní závěrce v tomto zjištěném ocenění.

Ustanovení o oceňování podle § 25 odst. 3 zákona o účetnictví vyjadřují rezervy, opravné položky a odpisy majetku. Rezervy jsou určeny k pokrytí závazků nebo nákladů, jejichž povaha je jasně definována a u nichž je k rozvahovému dni buď pravděpodobné, že nastanou, nebo jisté, že nastanou, ale není jistá jejich výše nebo okamžik jejich vzniku. K rozvahovému dni musí rezerva představovat nejlepší odhad nákladů, které pravděpodobně nastanou, nebo v případě závazků částku, která je zapotřebí k vypořádání. Rezervy nesmějí být použity k úpravám hodnot aktiv. Rezervami se dále rozumí jiné rezervy podle zvláštních právních předpisů. Opravnými položkami se vyjadřuje přechodné snížení hodnoty majetku; odpisy majetku vyjadřují trvalé snížení jeho hodnoty.

2. Vybrané účetní metody dle vyhlášky

Vyhláška uvádí účetní metody v části čtvrté, počínaje § 47. Vybrané účetní metody se pokusíme charakterizovat a blíže popsat z různých pohledů. A to nejen z pohledu daného ustanovení Vyhlášky, ale i z pohledu širšího, tzn. povinnosti vyplývající z ostatních norem a předpisů. U těch účetních metod kde je to aktuální, se pokusíme naznačit či upozornit na oblasti, které by měla účetní jednotka blíže specifikovat ve své vnitropodnikové směrnici (samozřejmě, pokud se jí daná problematika týká). Pokud je účetní metoda takto stanovena ve vnitropodnikové směrnici, účetní jednotka podle ní již dále postupuje.

2.1     Způsoby oceňování dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a vymezení nákladů s jeho pořízením souvisejících

Vymezení nákladů souvisejících s pořízením dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku je uvedeno ve Vyhlášce v § 47. Vyhláška stanoví, které náklady jsou součástí ocenění dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a technického zhodnocení, s ohledem na povahu pořizovaného majetku a způsob jeho pořízení do okamžiku, kdy je majetek uvedený do stavu způsobilého k užívání. V případě:

Dlouhodobého nehmotného majetku – se tak stává v okamžiku, kdy pořizovaný majetek je uvedený do takového stavu, kdy došlo k dokončení pořizovaného majetku a splnění stanovených funkcí a povinností stanovených právními předpisy pro jeho užívání. Obdobně se postupuje v případě technického zhodnocení;

Dlouhodobého hmotného majetku – se tak stává v okamžiku, kdy pořizované věci jsou uvedeny do takového stavu, kdy došlo k dokončení věci a splnění technických funkcí a povinností stanovených pro užívání (způsobilost k provozu). Obdobně se postupuje v případě technického zhodnocení. Toto ustanovení se nepoužije v případě nabytých věcí, které před nabytím byly uvedeny do stavu způsobilého k užívání a nevyžadují montáž u nabyvatele.

Obecně se dá říci, že náklady, které zahrnujeme do pořizovací ceny dlouhodobých aktiv, jsou všechny ekonomicky nutné k tomu, aby bylo aktivum způsobilé přinášet užitek.

Součástí ocenění dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a technického zhodnocení s ohledem na výše uvedené skutečnosti, je cena, za kterou byl majetek pořízen a zejména (nejedná se tedy o taxativní výčet!) náklady na:

a)  přípravu a zabezpečení pořizovaného majetku, zejména odměny za poradenské služby a zprostředkování, správní poplatky, platby za poskytnuté záruky a otevření akreditivu, expertízy, patentové rešerše a předprojektové přípravné práce,

b)  úroky, zejména z úvěru, pokud tak účetní jednotka rozhodne (Poznámka: toto rozhodnutí by mělo být uvedeno ve vnitropodnikové směrnici),

c)  odvody za dočasné nebo trvalé odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě a poplatky za dočasné nebo trvalé odnětí lesní půdy,

d)  průzkumné, geologické, geodetické a projektové práce včetně variantních řešení a rozpočtu, zařízení staveniště, odstranění porostu a příslušné terénní úpravy, clo, dopravné, montáž a umělecká díla tvořící součást stavby,

e)  licence, patenty a jiná práva využitá při pořizování majetku, nikoliv pro budoucí provoz,

f)  vyřazení stávajících staveb nebo jejich částí v důsledku nové výstavby. Zůstatkové ceny vyřazených staveb nebo jejich částí a náklady na vyřazení tvoří součást nákladů na novou výstavbu,

g)  náhrady za omezení vlastnických práv, náhrady majetkové újmy vlastníkovi, nájemci nebo pachtýři nemovité věci nebo za omezení v obvyklém užívání, jakož i náhrady za předčasně smýcený porost v souvislosti s výstavbou,

h)  úhradu podílu na:

1. oprávněných nákladech provozovatele přenosové soustavy nebo příslušného provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením a zajištěním požadovaného příkonu,

2. účelně vynaložených nákladech provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením a se zajištěním požadované dodávky plynu,

3. účelně vynaložených nákladech dodavatele spojených s připojením a se zajištěním dodávky tepelné energie,

i) úhrady nákladů za přeložky, překládky a náhradní pozemní komunikaci účetní jednotce, která má vlastnické právo k dotčenému majetku, anebo která hospodaří s majetkem státu nebo s majetkem územních samosprávných celků,

j) zkoušky před uvedením majetku do stavu způsobilého k užívání. Vzniknou-li při zkouškách použitelné výrobky nebo výkony, jsou výnosy z těchto výrobků nebo výkonů součástí provozních výnosů a náklady na ně (bez odpisů) součástí provozních nákladů. Zkouškami nejsou záběh a osvojení, které jako počáteční vícenáklady zahajované výroby jsou součástí nákladů po uvedení majetku do stavu způsobilého k užívání,

k)  zabezpečovací, konzervační a udržovací práce při zastavení pořizování majetku a dekonzervační práce v případě dalšího pokračování. Pokud je pořizování majetku zastaveno trvale, odepíše se pořizovaný majetek při jeho vyřazení do nákladů.

Jak již bylo zdůrazněno, nejde o taxativní výčet. Při posuzování konkrétního výdaje je nezbytné vycházet z obecného předpokladu, tzn., zda jde o ekonomicky nutný náklad k tomu, aby bylo aktivum způsobilé přinášet užitek.

Vedlejší pořizovací náklady zahrnujeme do pořizovací ceny dlouhodobého majetku až do okamžiku uvedení aktiva do provozu, většinou na základě předávacího protokolu. V této souvislosti je také třeba upozornit na problém některých prvků (částí či součástí), které jsou součástí stavby (například umělecká díla, výtahy apod.) a naopak prvky, které součástí stavby nejsou (například vybavení kotelen apod.).

Pokud jsme si naznačili, co do pořizovací ceny patří, uveďme si i ty výdaje, které do pořizovací ceny zahrnovat nelze. I v tomto případě jde o příkladný výčet. Vyhláška v § 47 odst. 2 uvádí, že součástí ocenění dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a technického zhodnocení zejména nejsou:

a)  opravy a údržba,

b)  náklady nájemce na uvedení najatého majetku do předcházejícího stavu,

c)  kursové rozdíly,

d)  smluvní pokuty a úroky z prodlení, popřípadě jiné sankce ze smluvních vztahů,

e)  nájemné za stavební pozemek, na kterém probíhá výstavba,

f)  náklady na zaškolení pracovníků,

g)  náklady na vybavení pořizovaného dlouhodobého majetku zásobami,

h)  náklady na biologickou rekultivaci,

i) náklady spojené s přípravou a zabezpečením dlouhodobého majetku vzniklé po uvedení pořizovaného dlouhodobého majetku do užívání.

Pokud jsme se zmínili o opravě a údržbě, je nutné si říci, že opravou se odstraňují účinky částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu. Uvedením do provozuschopného stavu se rozumí provedení opravy i s použitím jiných než původních materiálů, dílů, součástí nebo technologií, pokud tím nedojde k technickému zhodnocení. Údržbou se rozumí soustavná činnost, kterou se zpomaluje fyzické opotřebení a předchází poruchám a odstraňují se drobnější závady.

Ocenění jednotlivého dlouhodobého nehmotného majetku a odpisovaného dlouhodobého hmotného majetku se zvyšuje o technické zhodnocení (jde o úpravy, které zvyšují jeho užitkovou hodnotu – zvýšení kapacity, zvýšení přesnosti, vyšší úspornosti apod.), k jehož účtování a odpisování je oprávněna účetní jednotka. V případě finančního leasingu se pořizovací cena majetku převzatého uživatelem do vlastnictví zvýší o technické zhodnocení odpisované uživatelem v průběhu užívání a pokračuje se v odpisování z takto zvýšené pořizovací ceny.

Naopak ocenění dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a technického zhodnocení se sníží o dotaci na pořízení majetku a o dotaci na úhradu úroků zahrnovaných do ocenění majetku, s výjimkou povolenek na emise a preferenčních limitů bezúplatně nabytých prvním provozovatelem nebo držitelem.

Další otázky, které se v praxi vyskytují, jsou problematiky směn (či výměn). Dlouhodobý hmotný majetek pořízený směnnou smlouvou se ocení pořizovací cenou, pokud byly ceny ve smlouvě sjednány.

Problematika vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:

V rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit (v případě, kdy se jí to týká):

- výši ocenění dlouhodobého nehmotného majetku (Vyhláška § 6 odst. 1),

- rozhodnutí, zda jsou (nejsou) dlouhodobým nehmotným majetkem technické audity a energetické audity, lesní hospodářské plány a plány povodí (Vyhláška § 6 odst. 9),

- výši ocenění samostatných movitých věcí a souborů movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením s dobou použitelnosti delší než jeden rok (Vyhláška § 7 odst. 3 písm. b),

- výši ocenění dospělých zvířat a jejich skupin s dobou použitelnosti delší než jeden rok (Vyhláška § 7 odst. 5),

- zda jsou součástí ocenění dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a technického zhodnocení úroky z úvěru (Vyhláška § 47 odst. 1 písm. b).

2.2     Vymezení nákladů souvisejících s pořízením cenných papírů a podílů

Metoda vymezení nákladů souvisejících s pořízením cenných papírů a podílů je uvedena ve Vyhlášce pod § 48, který uvádí, že součástí pořizovací ceny cenného papíru a podílu jsou též náklady s pořízením související, například poplatky makléřům, poradcům, burzám. Na druhou stranu součástí pořizovací ceny nejsou zejména úroky z úvěrů na pořízení cenných papírů a podílů a náklady spojené s držbou cenného papíru a podílu.

Problematika vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:

V rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit (v případě, kdy se jí to týká):

- které náklady souvisejí s pořízením cenných papírů a podílů (Vyhláška § 48),

- které náklady nesouvisejí s pořízením cenných papírů a podílů.

2.3     Způsoby oceňování zásob a vymezení nákladů s jejich pořízením souvisejících

Nyní se zaměříme na náklady související s pořízením zásob – viz Vyhláška § 49. Uvedené ustanovení sděluje, že součástí pořizovací ceny zásob jsou též náklady související s jejich pořízením, zejména přepravné vyúčtované dodavatelem nebo provedené účetní jednotkou, provize, clo a pojistné. Součástí pořizovací ceny zásob nejsou zejména úroky z úvěrů a zápůjček poskytnutých na jejich pořízení, kursové rozdíly, smluvní pokuty a úroky z prodlení a jiné sankce ze smluvních vztahů.

Náklady na úpravy skladovaného materiálu nebo zboží se považují za náklady související s pořízením zásob a zvyšují ocenění zásob. Pokud jsou u stejného druhu zásob využity způsoby ocenění cenou, která vychází z ocenění jejich úbytků cenou zjištěnou podle ustanovení § 25 odst. 4 zákon o účetnictví[1]), pak v rámci jednoho analytického účtů zásob je nutno používat pouze jeden způsob ocenění. Pokud je využit vážený aritmetický průměr, počítá se nejméně jednou za měsíc.

V případě, kdy nakoupíme starší náhradní díl, který je nezbytné renovovat, je pořizovací cena takovéhoto náhradního dílu zvyšována o náklady vynaložené na renovaci. Znamená to tedy, že ocenění zásob se na skladě bez ohledu na způsob jejich nabytí zvyšuje o vyúčtovanou cenu za jejich zpracování nebo o vlastní náklady na jejich zpracování.

Stále neřešeným problémem zůstává problematika vedlejších pořizovacích nákladů (typickým příkladem je dopravné) vztahujících se k více druhům nakupovaných zásob. To není v předpisech řešeno a účetní jednotka by měla stanovit svůj vlastní postup ve své vnitropodnikové směrnici.

V rámci jednoho analytického účtu zásob je nutno používat pouze jeden způsob ocenění. Vedle toho je nezbytné stanovit postup při evidenci zásob – buď způsob A nebo periodický způsob B. V případě způsobu A jsou prováděny souběžně zápisy ve skladové evidenci (skladových kartách) a na účtech v hlavní knize. V případě účtování dle způsobu B je vedena během roku také skladová evidence, ale v účetnictví se účtuje pouze koncem účetního období.

Před ukončením účetního období musí účetní jednotka vyřešit problematiku nevyfakturovaných dodávek. Jde o situaci, kdy zásoba byla již přijata na sklad, ale účetní jednotka ještě neobdržela fakturu. Nevyfakturované dodávky se ocení podle uzavřené smlouvy, popřípadě odhadem podle příslušných dokladů, které má účetní jednotka k dispozici.

Vlastní náklady zásob vytvořených vlastní činností se oceňují ve skutečné výši nebo na základě kalkulace výroby, stanovené účetní jednotkou. Vlastní náklady zahrnují přímé náklady a mohou zahrnovat také poměrnou část variabilních a fixních nepřímých nákladů, příčinně přiřaditelných danému výkonu a vztahujících se k období činnosti. Náklady na prodej se do těchto nákladů nezahrnují. Volbu metody ocenění provede účetní jednotka s ohledem na povinnosti stanovené zákonem o účetnictví, zejména respektováním principu významnosti a věrného a poctivého zobrazení majetku.

Problematika vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:

V rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit (v případě, kdy se jí to týká):

- jakým způsobem jsou oceňovány zásoby vlastní výroby: nedokončená výroba, polotovary a výrobky (Vyhláška § 49 odst. 5),

- zda vlastními náklady je skutečná výše nákladů nebo náklady dle kalkulace výroby stanovené účetní jednotkou (Vyhláška § 49 odst. 5),

a dále:

- rozpouštění odchylek od skutečné ceny (ČÚS č. 015, bod 3.3.),

- zvolení způsobu účtování o zásobách (ČÚS č. 015, bod 4.1.),

- stanovení norem přirozených úbytků zásob a stanovení druhů materiálu, které se účtují přímo do spotřeby (ČÚS č. 015, bod 4.4.4.),

- dle výše uvedeného textu.

2.4     Vymezení nákladů souvisejících s pořízením pohledávek

Jak je uvedeno přímo ve Vyhlášce v § 50 – Vymezení nákladů souvisejících s pořízením pohledávek, součástí pořizovací ceny pohledávek jsou náklady s pořízením související, například náklady na znalecké ocenění nakupovaných pohledávek, odměny právníkům a provize.

Problematika vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:

V rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit (v případě, kdy se jí to týká):

- které náklady souvisejí s pořízením pohledávek (Vyhláška § 50).

Po tomto poměrně krátkém vymezení nákladů souvisejících s pořízením pohledávek se budeme věnovat oceňovacím rozdílům při uplatnění reálné hodnoty a ocenění ekvivalencí u cenných papírů a podílů

2.5     Oceňovací rozdíly při uplatnění reálné hodnoty a ocenění ekvivalencí u cenných papírů a podílů

K oceňovacím rozdílům při uplatnění reál­né hodnoty a ocenění ekvivalencí u cenných papírů a podílů Vyhláška v § 51 říká, že změny reálných hodnot u cenných papírů určených účetní jednotkou k obchodování s cílem dosahovat zisk z cenových rozdílů v krátkodobém horizontu se účtují jako finanční náklad nebo finanční výnos.

Změny reálných hodnot ostatních cenných papírů oceňovaných reálnou hodnotou (realizovatelné cenné papíry) se účtují prostřednictvím rozvahových účtů v účtové skupině 41. Je-li prokázáno, že došlo ke snížení hodnoty (znehodnocení) těchto cenných papírů, které je pravděpodobně trvalé, zaúčtuje se znehodnocení bez zbytečného odkladu na příslušné účty finančních nákladů. Výše tohoto znehodnocení odpovídá kladnému rozdílu mezi oceněním realizovatelného cenného papíru při jeho nabytí a stávající reálnou hodnotou se zohledněním předchozích ztrát ze znehodnocení. Pokud následně po zaúčtování znehodnocení na účty finančních nákladů dojde k prokazatelnému zvýšení reálné hodnoty realizovatelných dluhových cenných papírů, je zvýšení reálné hodnoty zaúčtováno nejvýše ve výši zaúčtovaného znehodnocení podle předchozí věty na účty finančních výnosů.

Jistě nás nepřekvapí, že změny v ocenění cenných papírů a podílů oceňovaných podílem na vlastním kapitálu (ekvivalencí) ovládané osoby nebo osoby pod podstatným vlivem se účtují prostřednictvím rozvahových účtů v účtové skupině 41.

Problematika vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:

V rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit (v případě, kdy se jí to týká):

- záměr účetní jednotky zda držet finanční majetek déle než jeden rok – rozhodování, zda se bude jednat o krátkodobý či dlouhodobý finanční majetek (zákon o účetnictví),

- způsob oceňování cenných papírů, který vyplyne z ocenění jejich úbytků cenou zjištěnou váženým aritmetickým průměrem nebo způsobem, kdy první cena pro ocenění přírůstku majetku se použije jako první cena pro ocenění úbytku majetku (zákon o účetnictví § 25 odst. 4).

- určení cenných papírů k obchodování (Vyhláška § 51 odst. 1).

2.6     Oceňovací rozdíly při uplatnění reálné hodnoty u pohledávek, které účetní jednotka nabyla a určila k obchodování

Krátké ustanovení § 53a Vyhlášky k oceňovacím rozdílům při uplatnění reálné hodnoty u pohledávek, které účetní jednotka nabyla a určila k obchodování, uvádí, že změny reálné hodnoty pohledávek, které účetní jednotka nabyla a určila k obchodování, se účtují jako finanční náklad nebo finanční výnos.

Problematika vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:

V rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit (v případě, kdy se jí to týká):

- stanovení pohledávek, které účetní jednotka nabyla a určila k obchodování (Vyhláška § 53a).

2.7     Postup tvorby a použití opravných položek

Zákon o účetnictví v § 25 odst. 3 specifikuje jednu ze základních účetních zásad – zásadu opatrnosti. Tato zásada nabádá účetní jednotky zahrnout při oceňování ke konci rozvahového dne jen zisky, které byly dosaženy, a brát v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků (jsou-li účetní jednotce známy do okamžiku sestavení účetní závěrky), jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je hospodářským výsledkem účetního období zisk nebo ztráta.

Toto ustanovení (zásadu) účetní jednotky vyjadřují rezervami, opravnými položkami a odpisy majetku. Opravné položky se vytvářejí pouze k účtům majetku v případech snížení ocenění majetku v účetnictví prokázaném na základě inventarizace majetku. Tyto opravné položky se vytvářejí jen v případech, kdy snížení ocenění majetku v účetnictví není trvalého charakteru nebo není snížení ocenění vyjádřeno jiným způsobem, například reálnou hodnotou. Při inventarizaci se posuzuje výše a odůvodněnost vytvořených opravných položek.

Opravné položky lze vytvářet i v případech, kdy tak stanoví zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o rezervách). Pokud nelze vytvářet zákonné opravné položky dle zákona o rezervách, vytváří se na základě inventarizace účetní opravné položky na vrub nákladů (daňově neuznatelné). Inventarizace by měla prověřit, zda zjištěná hodnota je nižší než cena majetku zachycená v účetnictví na příslušných majetkových účtech.

Tvorba opravných položek se účtuje na vrub nákladů a opravná položka se sníží, popřípadě zruší vyúčtováním ve prospěch nákladů, pokud inventarizace neprokáže opodstatněnost její výše. Opravné položky nesmí mít aktivní zůstatek a nelze je tvořit na zvýšení hodnoty majetku.

Opravné položky k dlouhodobému hmotnému majetku a zásobám jsou čistě účetním nástrojem sloužícím účetním jednotkám k vyjádření principu opatrnosti. U dlouhodobého hmotného majetku a zásob nemá tvorba, existence ani rušení opravných položek žádný přímý vliv na základ daně.

Problematika vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:

V rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit (v případě, kdy se jí to týká):

- zásady pro opravné položky u odpisovaného dlouhodobého majetku, zásady pro opravné položky k zásobám, apod.,

- účetní (i daňové) umořování nedobytných pohledávek – za pomoci tvorby opravných položek k pohledávkám a odpisu pohledávek.

2.8     Odpisování majetku

Účetní odpisy vyjadřují podnikově ekonomickou upotřebitelnost odpisovaného dlouhodobého majetku. Na rozdíl od závazně stanovených daňových odpisů dle zákona o daních z příjmů, mají účetní odpisy individuální charakter. Neovlivňují základ daně.

Zákon o účetnictví v § 28 uvádí, že účetní jednotky, které mají vlastnické nebo jiné právo k majetku, anebo které hospodaří s majetkem státu nebo s majetkem územních samosprávných celků, o něm účtují a odpisují v souladu s účetními metodami.

Poznámka

V případech smlouvy o výpůjčce po dobu zajištění závazků převodem práva nebo v případech, kdy se vlastnické právo k movitým věcem s výjimkou cenných papírů nabývá na základě projevu vůle jiným způsobem než převzetím věci, jakož i v dalších případech stanovených zvláštními právními předpisy nebo prováděcími právními předpisy, o majetku účtují a odpisují jej účetní jednotky, které jej používají.

Majetek nebo jeho části vymezený zvláštními právními předpisy nebo prováděcími právními předpisy se neodpisuje.

Oblast odpisování majetku je zcela samostatnou kapitolou. Vyhláška odpisy, jako účetní metodu, řeší v § 56. Odpisovaný nehmotný a hmotný dlouhodobý majetek se odpisuje ze stanoveného ocenění (viz zákon o účetnictví) postupně v průběhu jeho používání. Průběh používání může být vyjádřen i jinak než ve vazbě na čas, například na výkony.

Jak se lze dočíst, podle ustanovení § 28 zákon o účetnictví, se dále odpisuje:

a)  dlouhodobý nehmotný majetek, k němuž účetní jednotka nabyla právo užívání nebo požívání; majetek odpisuje též oprávněná osoba, pokud o majetku účtuje,

b)  technické zhodnocení u účetní jednotky, která dlouhodobý odpisovaný majetek úplatně nebo bezúplatně užívá a provedla na tomto majetku technické zhodnocení na svůj účet,

c)  technické zhodnocení drobného nehmotného a hmotného majetku,

d)  ložisko nevyhrazeného nerostu nebo jeho část na pozemku koupeném nebo nabytém vkladem po 1. lednu 1997,

e)  soubor movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením jako jeden celek, a to i v případě, že je sestaven z movitých věcí, u kterých je od počátku známo jejich ocenění,

f)  preferenční limit, který lze odpisovat podle času nebo výkonů.

Na druhou stranu vyhláška v § 56 odst. 11 stanoví i tituly, které se neodpisují. Jde o

a)  pozemky,

b)  umělecká díla, která nejsou součástí stavby, sbírky, movité kulturní památky, předměty kulturní hodnoty a obdobné movité věci stanovené zvláštními právními předpisy,

c)  nedokončený dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek a technické zhodnocení, pokud není uvedeno do stavu způsobilého k užívání,

d)  finanční majetek,

e)  zásoby,

f)  najatý či obdobně užívaný dlouhodobý hmotný nebo nehmotný majetek, není-li zákonem o účetnictví nebo Vyhláškou stanoveno jinak,

g)  pohledávky,

h)  preferenční limity, které nelze odpisovat podle času nebo výkonů, a povolenky na emise.

Účetní jednotky sestavují odpisový plán včetně jeho aktualizace podle průběhu používání a podle změn v průběhu používání majetku účetní jednotkou. S ohledem na významnost a věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky může účetní jednotka při odpisování majetku zohlednit předpokládanou zbytkovou hodnotu. Předpokládanou zbytkovou hodnotou se pro účely této vyhlášky rozumí účetní jednotkou zdůvodnitelná kladná odhadovaná částka, kterou by účetní jednotka mohla získat v okamžiku předpokládaného vyřazení majetku, například prodejem, po odečtení předpokládaných nákladů s vyřazením souvisejících.

Poznámky

1. Zohledněním předpokládané zbytkové hodnoty majetku se rozumí, že účetní jednotka stanoví a aktualizuje odpisový plán předmětného majetku tak, aby se za plánovanou dobu jeho používání součet vykázaných a plánovaných odpisů včetně předpokládané zbytkové hodnoty nebo zbytkové hodnoty rovnal ocenění majetku.

2. Zbytkovou hodnotou se rozumí snížená předpokládaná zbytková hodnota.

3. Účetní jednotky neprovádějí účetní operace opravující výši vykázaných odpisů a oprávek v předchozích účetních obdobích.

Technické zhodnocení, k jehož účtování a odpisování je oprávněna jiná účetní jednotka než vlastník majetku, se odepíše v průběhu používání technického zhodnocení. Odpisování technického zhodnocení majetku pořizovaného formou finančního leasingu, pokud je uživatel oprávněn účtovat a odpisovat technické zhodnocení, se zahájí uvedením technického zhodnocení do stavu způsobilého k užívání.

V rámci odpisování majetku si uveďme i metodu komponentního odpisování. Stavby, byty a nebytové prostory, hmotné movité věci a jejich soubory může účetní jednotka s ohledem na významnost a věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky odpisovat metodou komponentního odpisování majetku. Je třeba zdůraznit, že účetní jednotka vymezí druh majetku, u kterého použije metodu komponentního odpisování, průběh používání a způsob určení komponenty včetně jejího ocenění podle svých potřeb a tyto skutečnosti doloží průkazným účetním záznamem.

Komponentou Vyhláška rozumí určená část majetku nebo souboru majetku nebo určená kontrola výskytu závad, u které je výše ocenění významná v poměru k výši ocenění celého majetku nebo souboru majetku a jejíž doba použitelnosti se významně liší od doby použitelnosti majetku nebo souboru majetku. Určení kontroly výskytu závad jako komponenty účetní jednotka provádí k okamžiku uvedení majetku do užívání.

Poznámka

Komponenta se odpisuje v průběhu používání samostatně od ostatních komponent a od zbylé části majetku nebo souboru majetku.

Při výměně komponenty se ocenění majetku upravuje tak, že se snižuje o výši ocenění vyřazované komponenty a zvyšuje o výši ocenění nově zařazované komponenty včetně náhradních dílů spotřebovaných na výměnu komponenty a o náklady související s výměnou této komponenty.

Poznámka

Pokud vyřazovaná komponenta není k okamžiku vyřazení odepsána do výše jejího ocenění, provede účetní jednotka odpis zůstatkové ceny vyřazované komponenty do nákladů.

O takovémto majetku a jeho oprávkách se účtuje jako o celku, majetek se i jako celek vykazuje. Při prvním použití metody komponentního odpisování u majetku, který byl již uveden do užívání, se na komponenty rozděluje celkové ocenění majetku a celková výše oprávek k majetku. Účetní operace opravující výši vykázaných odpisů a oprávek v předchozích obdobích se neprovádějí.

Problematika vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:

V rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit (v případě, kdy se jí to týká):

- stanovení jiného odpisování majetku než postupně v průběhu používání majetku (ve vazbě na čas), např. ve vazbě na výkony (Vyhláška § 56 odst. 1),

a dále:

- povinnost sestavit odpisový plán, na jehož podkladě provádějí odpisování majetku (zákon o účetnictví § 28 odst. 6),

- vymezení druhu majetku, u kterého se použije metoda komponentního odpisování (Vyhláška § 56a odst. 1),

- vymezení průběhu používání a způsob určení komponenty včetně jejího ocenění (Vyhláška § 56a odst. 1).

2.9     Postup tvorby a použití rezerv

Dle zásady opatrnosti jsou účetní jednotky povinny zahrnout při oceňování ke konci rozvahového dne jen zisky, které byly dosaženy, a brát v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je hospodářským výsledkem účetního období zisk nebo ztráta.

Rezervy jsou určeny k pokrytí budoucích závazků nebo výdajů podle § 26 zákon o účetnictví, u nichž je znám účel, je pravděpodobné, že nastanou, avšak zpravidla není jistá částka nebo datum, k němuž vzniknou. U rezerv podle zvláštních právních předpisů se postupuje podle těchto předpisů. Především se jedná o zákon o rezervách.

Poznámka

Dalšími zákony, které umožňují tvořit tzv. zákonné rezervy je například zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, zákon č. 18/1997 Sb., atomový zákon a zákon č. 44/1988 Sb., horní zákon.

Účetní rezervy vychází ze zákona o účetnictví. Jejich tvorba není daňově uznatelným nákladem. Pokud je účetní jednotce známo, že jí vznikají závazky, na základě kterých bude (z největší pravděpodobností), nucena uvolnit peněžní prostředky v následujících účetních obdobích, je nezbytné tyto závazky zahrnout do účetní závěrky (konkrétně do rozvahy a ovlivnit i výsledek hospodaření), a to formou rezervy.

Tvorba rezerv se účtuje na vrub nákladů, jejich použití, snížení nebo zrušení pro nepotřebnost ve prospěch nákladů. Zůstatky rezerv se převádějí do následujícího účetního období. Rezervy nesmějí mít aktivní zůstatek. Výši vytvořených rezerv a jejich odůvodněnost ověřuje účetní jednotka nejméně při každé inventarizaci.

Rezervy jsou součástí pasiv a patří do cizích zdrojů. Vyhláška dělí (pokud je účetní závěrka, a tedy i rozvaha, sestavována v plném rozsahu) vykazování rezerv na čtyři podpoložky:

B.1. Rezerva na důchody a podobné závazky,

B.2. Rezerva na daň z příjmů,

B.3. Rezervy podle zvláštních právních předpisů a

B.4. Ostatní rezervy.

Problematika vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:

Problematika postupu tvorby a použití rezerv je dána Vyhláškou (§ 57), nicméně v ostatních předpisech a normách je povinnost stanovit v rámci vnitropodnikové směrnice:

- tituly pro tvorbu rezerv, jejich výši a způsob jejich vytváření a používání (ČÚS č. 004, bod 3.3.).

2.10   Vzájemné zúčtování

Metodu vzájemné zúčtování uvádí zákon o účetnictví v § 7 odst. 6. Účetní jednotky jsou povinny účtovat o aktivech a pasivech, jakož i o finančních prostředcích státního rozpočtu a finančních prostředcích rozpočtů územních samosprávných celků, nákladech a výnosech v účetních knihách a zobrazovat je v účetní závěrce samostatně bez jejich vzájemného zúčtování. Zákon o účetnictví však říká, že porušením vzájemného zúčtování nejsou případy upravené účetními metodami.

Další informace k vzájemnému zúčtování nacházíme ve Vyhlášce v § 58, která vzpomínané metody určuje a specifikuje. Za porušení vzájemného zúčtování v účetnictví a v účetní závěrce účetní jednotky se nepovažuje zúčtování:

a)  dobropisů nebo refundací týkajících se konkrétní nákladové, popřípadě výnosové položky a vztahujících se k účetnímu období, ve kterém byl náklad, popřípadě výnos zúčtován,

b)  doměrků a vratek daní z příjmů, nepřímých daní a poplatků, včetně účtování o odložené dani,

c)  rozdílů zjištěných při inventarizaci, které vznikly ve stejném inventarizačním období prokazatelně neúmyslnou záměnou jednotlivých druhů, u kterých je tato záměna možná vzhledem k charakteru druhů zásob, například v důsledku různých rozměrů spojovacích materiálů nebo podobného balení zásob,

d)  rezerv, opravných položek a komplexních nákladů příštích období.

V účetní závěrce se navíc za vzájemné zúčtování nepovažuje souhrnné vykázání kursových rozdílů, zisků a ztrát z přecenění majetku a závazků na reálnou hodnotu, pohledávek a závazků, s výjimkou přijatých a poskytnutých záloh a závdavků, vůči téže fyzické nebo právnické osobě, které mají dobu splatnosti do jednoho roku a jsou vedeny ve stejných měnách, vykázání vlastních dluhopisů a vykázání rezervy na daň z příjmů a uhrazených záloh na daň z příjmů. Účetní jednotka uvede s ohledem na významnost výše uvedená souhrnná vykázání typů účetních případů v příloze v účetní závěrce.

Za vzájemné zúčtování se nepovažuje ani účtování o započtení pohledávek ve smyslu občanského zákoníku prostřednictvím rozvahových účtů pohledávek a závazků.

Problematika vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:

V rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit:

- tituly a odpovědnost za provádění vzájemného zúčtování.

2.11   Metoda odložené daně

V § 59 Vyhlášky nacházíme další účetní metodu – metodu odložené daně. O odložené dani účtují a vykazují ji účetní jednotky, které tvoří konsolidační celek, a účetní jednotky, které sestavují účetní závěrku v plném rozsahu (viz § 18 odst. 4 zákona). Ostatní účetní jednotky stanoví, zda budou účtovat o odložené dani a vykazovat ji.

Výpočet odložené daně je založen na závazkové metodě vycházející z rozvahového přístupu. Závazkovou metodou se rozumí postup, kdy odložená daň ve vztahu k výsledku hospodaření zjištěnému v účetnictví bude uplatněna v pozdějším období, a proto při výpočtu bude použita sazba daně z příjmů platná v období, ve kterém budou daňový závazek nebo pohledávka uplatněny. Pokud tato sazba daně známa není, použije se sazba platná v příštím účetním období.

Rozvahový přístup znamená, že závazková metoda vychází z přechodných rozdílů, jimiž jsou rozdíly mezi daňovou základnou aktiv, popřípadě pasiv a výší aktiv, popřípadě pasiv uvedených v rozvaze (bilanci). Daňovou základnou aktiv, popřípadě pasiv je hodnota těchto aktiv, popřípadě pasiv uplatnitelná v budoucnosti pro daňové účely.

Odložená daňová pohledávka nebo odložený daňový závazek se zjistí jako součin výsledného rozdílu a sazby daně z příjmů, která je stanovena zákonem o daních z příjmů. Změní-li se sazba daně z příjmů, je nutno přepočítat zůstatek účtu odložené daně a rozdíl zaúčtovat prostřednictvím účtu v účtové skupině 59.

Účetní jednotka účtuje o odloženém závazku vždy a o odložené daňové pohledávce s ohledem na zásadu opatrnosti.

V prvním roce účtování o odložené dani se část odložené daně, která se vztahuje k předchozím účetním obdobím, zaúčtuje na účtech účtové skupiny 42 a část, která se vztahuje k běžnému účetnímu období, na účtech účtové skupiny 59. V následujících letech se na účtu účtové skupiny 48 účtuje zvýšení nebo snížení odložené daně meziročně vypočtené ze všech přechodných rozdílů. V případě změny metody se vzniklé rozdíly zaúčtují na účtech účtové skupiny 42.

Problematika vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:

V rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit (v případě, kdy se jí to týká):

- u účetních jednotek, které netvoří konsolidační celek a účetních jednotek, které nesestavují účetní závěrku v plném rozsahu rozhodnutí, zda o odložené dani budou účtovat a vykazovat ji (Vyhláška § 59, odst. 1).

2.12   Metoda kursových rozdílů

Metoda kursových rozdílů, kterou Vyhláška uvádí v § 60, sděluje, že kursové rozdíly vznikající při ocenění majetku a závazků uvedených v § 4 odst. 12 zákon o účetnictví k okamžiku uskutečnění účetního případu, ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se sestavuje účetní závěrka, se účtují na vrub účtu finančních nákladů nebo ve prospěch účtu finančních výnosů.

Kursové rozdíly lze při postupném splácení pohledávek a závazků a při pohybech na účtech v účtových skupinách 21, 22 a 26 vyúčtovat na vrub účtu finančních nákladů a ve prospěch účtu finančních výnosů až ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, ke kterému se sestavuje účetní závěrka.

Kursové rozdíly z cenných papírů a podílů se při ocenění ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se sestavuje účetní závěrka, neúčtují samostatně na příslušné účty nákladů a výnosů, ale jsou součástí ocenění reálnou hodnotou nebo ocenění ekvivalencí, ať je účtována výsledkově nebo rozvahově. Pokud není cenný papír nebo podíl oceněn reálnou hodnotou nebo ekvivalencí, pak se kursové rozdíly účtují prostřednictvím rozvahových účtů v účtové skupině 41. Pokud není dluhový cenný papír oceněn reálnou hodnotou nebo se reálnou hodnotou neoceňuje, pak se kursový rozdíl účtuje na vrub finančních nákladů a ve prospěch finančních výnosů.

Při přepočtu měny, která není obsažena v kursech devizového trhu vyhlášených Českou národní bankou, se pro přepočet použije oficiální střední kurs centrální banky příslušné země, popřípadě aktuální kurs mezibankovního trhu k americkému dolaru nebo euru.

Kursové rozdíly z aktiv a závazků v cizí měně, které účetní jednotka vykazuje v rozvaze a kterými se rozhodla zajistit proti měnovému riziku již vzniklé nebo očekávané smluvní vztahy, jejichž plnění je v cizí měně a o nichž není dosud účtováno, se účtují, nejde-li o deriváty, na rozvahových účtech účtové skupiny 41. Na příslušné účty nákladů nebo výnosů se účtují tyto kursové rozdíly v okamžiku zaúčtování příslušných smluvních vztahů nebo v případě, kdy očekávané smluvní vztahy nevzniknou.

Již výše jsme se zmínili o možnosti používání pevných kurzů. Při používání pevného kurzu může účetní jednotka tento kurz změnit svým vnitřním předpisem i v průběhu stanovené doby. Stanovená doba platnosti pro pevný kurz nesmí přesáhnout účetní období. Při používání pevných kurzů může účetní jednotka tento kurz změnit svým rozhodnutím i v průběhu předem vymezeného období. Pevný kurz nelze využít pro účely ocenění ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se sestavuje účetní závěrka.

Jako kurs devizového trhu, na jehož základě se pevný kurs stanoví, použije účetní jednotka kurs devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou k prvnímu dni období, pro které je pevný kurs používán. Při používání pevného kursu může účetní jednotka tento kurs změnit svým vnitřním předpisem i v průběhu stanovené doby. V případech vyhlášení devalvace i revalvace české koruny musí být pevný kurs změněn vždy.

Rozhodnutí o použití pevných kurzů je plně v kompetenci účetní jednotky. V případě, že bude tuto možnost akceptovat, musí rozhodovat o dalších skutečnostech. Těmi jsou:

délka platnosti pevného kurzu (období, po které pevný kurz platí),

kdy lze tento pevný kurz změnit (za jakých podmínek).

V případě přijetí rozhodnutí o používání pevných kurzů je třeba (kromě uvedených skutečností) dále rozhodnout, zda tento kurz bude využívat pro všechny účetní záznamy (případy), či zvolí kombinaci pevného kurzu a denního kurzu pro vymezené účetní záznamy (případy).

Problematika vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:

V rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit (v případě, kdy se jí to týká):

- výše uvedené skutečnosti,

- zda se kursové rozdíly při postupném splácení pohledávek a závazků a při pohybech na účtech v účtových skupinách 21, 22 a 26 vyúčtovávají na vrub účtu finančních nákladů a ve prospěch účtu finančních výnosů až ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, ke kterému se sestavuje účetní závěrka

a dále:

- možnost použít pro přepočet cizí měny na českou měnu pevný kurs (zákon o účetnictví § 24 odst. 7).

2.13   Metoda ocenění souboru majetku

Dle § 61 Vyhlášky se souborem majetku, který se podle § 24 odst. 5 zákon o účetnictví ocení jednou cenou, pokud při pořízení tohoto souboru nejsou známy ceny jeho jednotlivých složek, rozumí:

a)  soubor hmotných movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením, který slouží jednotnému účelu, popřípadě stroj nebo zařízení včetně prvního vybavení náhradními díly s výjimkou náhradních dílů určených k výměně komponenty,

b)  soubor jiného dlouhodobého hmotného majetku vykázaný v položce „B.II.4.3. Jiný dlouhodobý hmotný majetek“ s výjimkou ložisek nevyhrazeného nerostu.

Za soubor majetku lze též považovat soubor pohledávek vytvářený podle zákona o daních z příjmů.

2.14   Metoda ocenění při nabytí více než jedné složky majetku převodem či přechodem

Ustanovení § 24 odst. 3 písm. b) zákona o účetnictví říká, že při nabytí více než jedné složky majetku převodem či přechodem, pokud nelze jednotlivé složky majetku ocenit postupem podle § 25 zákon o účetnictví, ocení účetní jednotka jednotlivé složky majetku poměrným rozúčtováním celkové pořizovací ceny nebo reprodukční pořizovací ceny.

Vyhláška v § 61a dále uvádí, že v případě nabytí majetku (dle uvedeného ustanovení) se základem pro poměrné rozúčtování celkové pořizovací ceny nebo reprodukční pořizovací ceny rozumí zjištěný goodwill. Goodwill je kladný nebo záporný rozdíl mezi oceněním obchodního závodu nabytého převodem nebo přechodem za úplatu, vkladem nebo oceněním majetku a závazků v rámci přeměn obchodní korporace a souhrnem jeho individuálně přeceněných složek majetku sníženým o převzaté dluhy. Goodwill se odpisuje rovnoměrně nejpozději do 60 měsíců od nabytí obchodního závodu do nákladů, v případě přeměny obchodní korporace se tento goodwill odpisuje do nákladů od rozhodného dne přeměny.

Záporný goodwill se odpisuje rovnoměrně nejpozději do 60 měsíců od nabytí obchodního závodu do výnosů, v případě přeměny obchodní korporace se tento goodwill odpisuje do výnosů od rozhodného dne přeměny. Účetní jednotka může rozhodnout o době odpisování goodwillu nebo záporného goodwillu delší než 60 měsíců, nejdéle však 120 měsíců (nutno odůvodnit v příloze v účetní závěrce). O případnou následnou změnu kupní ceny obchodního závodu se upraví hodnota goodwillu nebo záporného goodwillu, a to beze změny doby odpisování.

Pokud dobu použitelnosti goodwillu nelze odhadnout, účetní jednotka rozhodne o době odpisování goodwillu nebo záporného goodwillu a nehmotných výsledků vývoje, která nesmí být kratší než 60 měsíců a delší než 120 měsíců.

Poznámka

Zvolenou dobu účetní jednotka odůvodní v příloze v účetní závěrce.

Nejsou-li součástí nabytého majetku též závazky a jsou-li zároveň náklady na ocenění nabytého majetku znalcem neúměrné významu tohoto ocenění, lze pro účely zjištění základu pro poměrné rozúčtování celkové pořizovací ceny nebo reprodukční pořizovací ceny použít ocenění kvalifikovaným odhadem, jenž zajistí přiměřené přiblížení se k tržní hodnotě majetku.

2.15   Metoda přechodu z daňové evidence na účetnictví

Při přechodu z daňové evidence na účetnictví se vychází z Vyhlášky (účetní metody uvedené v § 61b). Fyzické osoby vedoucí daňovou evidenci podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon o dani z příjmů, které se staly účetní jednotkou podle § 1 odst. 2 písm. d) až h) zákon o účetnictví, zjistí v záznamech daňové evidence stavy jednotlivých složek majetku a závazků, případně rezerv, oceňovacích rozdílů k úplatně nabytému majetku a u finančního leasingu neuplatněnou část výdajů ke dni předcházejícímu první den účetního období, v němž jim vznikla povinnost.

Jednotlivé složky majetku a dluhů se ocení podle zákona o účetnictví (viz výše uvedené a popisované). U dlouhodobého odpisovaného nehmotného a hmotného majetku účetní jednotky sestaví odpisové plány. Stav oprávek je dán součtem odpisů, které by byly účtovány podle odpisového plánu za dobu používání do okamžiku přechodu z daňové evidence na účetnictví.

Stavy jednotlivých složek majetku a závazků, rezerv, oceňovacích rozdílů k úplatně nabytému majetku se převedou k prvnímu dni účetního období jako počáteční zůstatky příslušných rozvahových účtů. Neuplatněná část výdajů u finančního leasingu se uvede jako počáteční zůstatek účtu určeného k zachycení nákladů příštích období v účtové skupině 38.

Rozdíl mezi součtem počátečních zůstatků nově otevřených účtů aktiv a mezi součtem počátečních zůstatků nově otevřených účtů pasiv se uvede na účet v účtové skupině 49, a to v závislosti na povaze zjištěného rozdílu (+/–) jako zůstatek aktivní nebo pasivní.

V rámci tohoto příspěvku jsme se věnovali věnovat hlavním zásadám, principům a pravidlům, které se vyskytují v zákoně o účetnictví a účetním metodám uvedeným ve Vyhlášce. Účetní metody patří k důležitým prvkům, které musí každá účetní jednotka dodržovat. Těmto metodám musí každá účetní jednotka věnovat pozornost a blíže specifikovat ve vnitropodnikových směrnicích.

Ing. Vladimír Hruška



[1]) U stejného druhu zásob a cenných papírů se za způsob ocenění považuje i ocenění cenou, která vyplyne z ocenění jejich úbytků cenou zjištěnou váženým aritmetickým průměrem nebo způsobem, kdy první cena pro ocenění přírůstku majetku se použije jako první cena pro ocenění úbytku majetku. (metoda FIFO – „První do skladu, první ze skladu“).

 

Úvodem
Legislativa
Téma
Poradenství
Daně a účetnictví
Personalistika a mzdy
Nepřihlášen
Id
Heslo