Účetní
metody patří k důležitým prvkům, které musí každá účetní jednotka
dodržovat. Těmto metodám musí každá účetní jednotka věnovat pozornost
a blíže specifikovat ve vnitropodnikových směrnicích. Účetní jednotky
nesmí měnit účetní metody v průběhu účetního období a postupují
v souladu s předpisy upravujícími účetnictví platné k prvnímu
dni účetního období. Vysvětlíme Vám hlavní zásady, principy a pravidla,
které se vyskytují v zákoně o účetnictví a účetním metodám
uvedeným ve Vyhlášce.
V
rámci tohoto příspěvku se budeme věnovat hlavním zásadám, principům
a pravidlům, které se vyskytují v zákoně č. 563/1991 Sb.,
o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o účetnictví).
Navážeme vyhláškou č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení
zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů,
pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě
podvojného účetnictví (dále jen Vyhláška), ve které jsou uvedeny
a specifikovány jednotlivé účetní metody. Pokusíme se upozornit na nejdůležitější
odkazy s povinností vypracovat vnitropodnikové směrnice, podle kterých by
se měla účetní jednotka řídit.
1. Zásady dle zákona o účetnictví
V odborné literatuře se
lze setkat s nejednotným výčtem. Ani námi uvedený soupis hlavních zásad,
principů a pravidel (dále jen zásady) si neklade za cíl jednoznačně
a zcela vyčerpávajícím způsobem všechny vyjmenovat (popřípadě stanovit,
které jsou prioritní). Nicméně se domníváme, že přehled uvedených zásad,
principů a pravidel bychom měli mít neustále v patrnosti při
každodenní práci.
Zásada
účetní jednotky
§ 1
odst. 2 zákona o účetnictví
Zákon o účetnictví
se vztahuje na účetní jednotky, které vymezuje ustanovení § 1 odst. 2
zákona o účetnictví. Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví ode dne
svého vzniku nebo ode dne zahájení činnosti až do dne svého zániku nebo do dne
ukončení činnosti na území České republiky.
Zásada věcné a časové
souvislosti (akruální princip)
§ 3
odst. 1 zákona o účetnictví
Účetní
jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví,
do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí. Pokud není
možno tuto zásadu dodržet, mohou účtovat i v účetním období, v němž
zjistily uvedené skutečnosti. V účetním období účetní jednotky účtují
o uvedených skutečnostech v souladu s účetními metodami.
O veškerých nákladech a výnosech účtují bez ohledu na okamžik jejich
zaplacení nebo přijetí.
Pro zajištění této zásady
jsou používány účetní metody:
Účetním obdobím je nepřetržitě
po sobě jdoucích dvanáct měsíců, není-li v zákonu o účetnictví
stanoveno jinak. Účetní období se buď shoduje s kalendářním rokem, nebo je
hospodářským rokem. Hospodářským rokem je účetní období, které může začínat
pouze prvním dnem jiného měsíce, než je leden. Účetní období bezprostředně předcházející
změně účetního období může být kratší nebo i delší než uvedených dvanáct měsíců.
Zásada komplexnosti účetní jednotky
(jedno účetnictví)
§ 4
odst. 9 zákona o účetnictví
Účetní jednotky jsou
povinny vést jedno účetnictví za účetní jednotku jako celek.
Zásada dodržování metod účetnictví
(stálost metod)
§ 4
odst. 15 zákona o účetnictví
Účetní jednotky jsou
povinny v příslušném účetním období použít účetní metody ve znění platném
na jeho počátku. Znamená to tedy, že účetní jednotky
nesmí měnit účetní metody v průběhu účetního období a postupují
v souladu s předpisy upravujícími účetnictví platné k prvnímu
dni účetního období. Jde o podstatnou informaci, kterou je třeba dodržovat
i v případech mimořádných situací, například při změně informačního
systému v průběhu účetního období, což v praxi bývá značně složité
a někdy až přímo nemožné. Na toto by měly účetní jednotky pamatovat při
plánování změn či implementací nových softwarů.
Zásada věrného
a poctivého obrazu účetnictví
§ 7
odst. 1, 2 zákona o účetnictví
Účetní jednotky jsou
povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka byla sestavena na jeho základě
srozumitelně a podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví
a finanční situace účetní jednotky tak, aby na jejím základě mohla osoba,
která tyto informace využívá (uživatel), činit ekonomická rozhodnutí.
Zobrazení
je věrné, jestliže obsah položek účetní závěrky odpovídá skutečnému
stavu, který je přitom zobrazen v souladu s účetními metodami,
jejichž použití je účetní jednotce uloženo na základě tohoto zákona. Zobrazení
je poctivé, když jsou při něm použity účetní metody způsobem, který vede
k dosažení věrnosti.
Tam, kde účetní jednotka
může volit mezi více možnostmi dané účetní metody a zvolená možnost by
zastírala skutečný stav, je účetní jednotka povinna zvolit jinou možnost, která
skutečnému stavu odpovídá. Pokud dojde ve výjimečných
případech k tomu, že použití účetních metod stanovených prováděcími
právními předpisy bude neslučitelné s povinností výše uvedenými, postupuje
účetní jednotka odchylně tak, aby byl podán věrný a poctivý obraz.
Zásada nepřetržité doby trvání účetní
jednotky
§ 7
odst. 3 zákona o účetnictví
Účetní jednotka je
povinna použít účetní metody způsobem, který vychází z předpokladu, že
bude nepřetržitě pokračovat ve své činnosti a že u ní nenastává žádná
skutečnost, která by ji omezovala nebo ji zabraňovala v této činnosti
pokračovat i v dohledné budoucnosti. V případě, že účetní
jednotka má informaci o tom, že u ní taková skutečnost nastává, je
povinna použít účetní metody způsobem tomu odpovídajícím, přičemž informaci
o použitém způsobu jsou povinny uvést v příloze v účetní závěrce.
Srovnatelnost
§ 7
odst. 4 zákona o účetnictví
Uspořádání a označování
položek rozvahy a výkazu zisku a ztráty a jejich obsahové
vymezení a způsoby oceňování použité v jednom účetním období nesmí účetní
jednotky změnit v následujícím účetním období. Účetní jednotky mohou
uvedené uspořádání a označování a obsahové vymezení a způsoby
oceňování změnit zcela nebo zčásti mezi jednotlivými účetními obdobími jen
z důvodů změny předmětu podnikání nebo jiné činnosti anebo z důvodů
zpřesnění věrného zobrazení nebo zkvalitnění vypovídací schopnosti účetní závěrky,
přičemž informaci o každé takové změně s jejím řádným zdůvodněním
jsou povinny uvést v příloze v účetní závěrce.
Zákaz
kompenzace
§ 7
odst. 6 zákona o účetnictví
Účetní jednotky jsou
povinny účtovat o aktivech a pasivech, jakož i o finančních
prostředcích státního rozpočtu a finančních prostředcích rozpočtů územních
samosprávných celků, nákladech a výnosech v účetních knihách
a zobrazovat je v účetní závěrce samostatně bez jejich vzájemného zúčtování.
Účetní jednotky mohou provádět vzájemné zúčtování jen v případech
upravených účetními metodami a jsou-li zúčtovávané částky, ve výši
ocenění neupraveném o položky podle § 26 odst. 3 zákona o účetnictví
(jedná se o rezervy, opravné položky a odpisy majetku), uvedeny
v příloze v účetní závěrce.
Správnost
§ 8
odst. 2 zákona o účetnictví
Účetnictví účetní
jednotky je správné, jestliže účetní jednotka vede účetnictví tak, že to
neodporuje zákonu o účetnictví a ostatním právním předpisům ani
neobchází jejich účel.
Úplnost
§ 8
odst. 3 zákona o účetnictví
Účetnictví účetní
jednotky je úplné, jestliže účetní jednotka zaúčtovala v účetním
období v účetních knihách všechny účetní případy, které v něm měla
zaúčtovat, a nejpozději do konce tohoto období za jemu bezprostředně předcházející
účetní období sestavila účetní závěrku, popřípadě i konsolidovanou účetní
závěrku, vyhotovila výroční zprávu, popřípadě i konsolidovanou výroční
zprávu, zveřejnila informace a má o těchto skutečnostech veškeré účetní
záznamy, a to přehledně uspořádané.
Průkaznost
§ 8
odst. 4 zákona o účetnictví
Účetnictví účetní
jednotky je průkazné, jestliže všechny účetní záznamy tohoto účetnictví
jsou průkazné a účetní jednotka provedla inventarizaci.
Srozumitelnost
§ 8
odst. 5 zákona o účetnictví
Účetnictví účetní
jednotky je srozumitelné, jestliže umožňuje jednotlivě
i v souvislostech spolehlivě a jednoznačně určit:
a) obsah účetních případů
alespoň s použitím účetních metod uvedených v § 4 odst. 8
zákona o účetnictví,
b) obsah účetních záznamů
s použitím nástrojů uvedených v § 4 odst. 10 zákona
o účetnictví,
c) vazbu mezi účetním
záznamem vzniklým seskupením a dílčími účetními záznamy v případech
uvedených v § 33 odst. 5 zákona o účetnictví.
Zásada informace v účetní závěrce
§ 19
odst. 2 zákona o účetnictví
Účetní
jednotky jsou povinny uvádět v účetní závěrce informace podle stavu ke
konci rozvahového dne. Platí to obdobně i pro všechny účetní záznamy,
které se sestavují k rozvahovému dni nebo k jinému okamžiku, k němuž
se sestavuje účetní závěrka.
Bilanční kontinuita
§ 19
odst. 4 zákona o účetnictví
Účetní jednotky sestavují
rozvahu tak, aby počáteční zůstatky účtů, které obsahuje rozvaha, (rozvahové účty),
jimiž se otevírá účetní období, navazovaly na konečné zůstatky rozvahových účtů,
jimiž se bezprostředně předcházející období uzavřelo; toto ustanovení platí
i pro podrozvahové účty.
Události k rozvahovému dni
§ 19
odst. 5 zákona o účetnictví
V účetnictví běžného účetního
období musí být k rozvahovému dni zohledněn dopad událostí, které nastaly
do konce rozvahového dne, i když se informace o těchto událostech
staly účetní jednotce známými až mezi rozvahovým dnem a okamžikem
sestavení účetní závěrky.
Věcná významnost (materiální zásada)
§ 19
odst. 5 zákona o účetnictví
V účetnictví běžného účetního
období musí být k rozvahovému dni zohledněn dopad událostí, které nastaly
do konce rozvahového dne, i když se informace o těchto událostech
staly účetní jednotce známými až mezi rozvahovým dnem a okamžikem
sestavení účetní závěrky.
Zásada následné události po
rozvahovém dni
§ 19
odst. 6 zákona o účetnictví
V případě významných
událostí, které nastaly mezi rozvahovým dnem a okamžikem sestavení účetní
závěrky, jsou důsledky těchto událostí popsány a jejich ekonomické dopady
kvantifikovány v příloze v účetní závěrce.
Významnost
§ 19
odst. 7 zákona o účetnictví
Informace v účetní
závěrce musí být spolehlivé, srovnatelné, srozumitelné a posuzují se
z hlediska významnosti. Informace se považuje za spolehlivou, jestliže
splňuje požadavek § 7 odst. 1 zákona o účetnictví a je-li
úplná a včasná. Informace je včasná, je-li získána ve
správném čase z hlediska její významnosti a nákladů na její získání,
pokud tyto náklady nepřevýší přínosy plynoucí z této informace. Informace
je srovnatelná, jestliže splňuje požadavky stanovené v § 7
odst. 3 až 5 zákona o účetnictví. Informace se považuje za významnou,
jestliže je o ní možné předpokládat, že by její neuvedení nebo chybné
uvedení mohlo ovlivnit úsudek uživatele, přičemž významnost jednotlivých
informací se posuzuje v souvislosti s jinými obdobnými informacemi.
Členění majetku a závazků
§ 19
odst. 8 zákona o účetnictví
Pro účely zákona o účetnictví
se majetek a závazky člení na dlouhodobé a krátkodobé.
Dlouhodobým se rozumí takový majetek a závazky, kde doba použitelnosti,
popřípadě sjednaná doba splatnosti při vzniku účetního případu je delší než 1
rok, ostatní majetek a závazky jsou považovány za krátkodobé. Pro účely
vykazování v účetní závěrce se aktiva mohou členit na stálá a oběžná.
Pokud s ohledem na charakter majetku a závazků objektivně nelze
použít uvedená hlediska členění, je rozhodující záměr účetní jednotky projevený
při jejich pořízení.
Oceňování
majetku a závazků
§ 25
zákona o účetnictví
Z jednotlivých složek
majetku a závazků se oceňují:
a) hmotný majetek kromě
zásob, s výjimkou hmotného majetku vytvořeného vlastní činností pořizovacími
cenami,
b) hmotný majetek kromě
zásob vytvořený vlastní činností vlastními náklady,
c) zásoby,
s výjimkou zásob vytvořených vlastní činností pořizovacími cenami,
d) zásoby vytvořené
vlastní činností vlastními náklady,
e) peněžní prostředky
a ceniny jejich jmenovitými hodnotami,
f) podíly, cenné papíry
a deriváty pořizovacími cenami,
g) pohledávky při vzniku
jmenovitou hodnotou; při nabytí za úplatu nebo vkladem pořizovací cenou;
závazky jmenovitou hodnotou,
h) nehmotný majetek kromě
pohledávek, s výjimkou nehmotného majetku vytvořeného vlastní činností pořizovacími
cenami,
i) nehmotný majetek
kromě pohledávek vytvořený vlastní činností vlastními náklady,
j) příchovky zvířat
vlastními náklady,
k) kulturní památky,
sbírky muzejní povahy, předměty kulturní hodnoty a církevní stavby, pokud
není známa jejich pořizovací cena, ve výši 1 Kč,
l) majetek v případech
bezúplatného nabytí, s výjimkou majetku uvedeného pod písmenem e), anebo
majetek v případech, kdy vlastní náklady na jeho vytvoření vlastní činností
nelze zjistit, a ostatní majetek, který není uveden pod písmeny a) až k),
reprodukční pořizovací cenou.
Pro
účely zákon o účetnictví se rozlišuje:
- pořizovací
cena,
- reprodukční
pořizovací cena,
- ocenění
vlastními náklady a
- oceňování
reálnou hodnotou.
Jak
lze dohledat, zákon o účetnictví definuje, že pro jeho účely se rozumí:
a) pořizovací
cenou – cenu, za kterou byl majetek pořízen
a náklady s jeho pořízením související,
b) reprodukční pořizovací
cenou – cenu, za kterou by byl majetek pořízen
v době, kdy se o něm účtuje,
c) vlastními
náklady u zásob vytvořených vlastní činností
– přímé náklady vynaložené na výrobu nebo jinou činnost, popřípadě i přiřaditelné
nepřímé náklady, které se vztahují k výrobě nebo k jiné činnosti (poznámka:
do přímých nákladů se zahrnuje pořizovací cena materiálu a jiných spotřebovaných
výkonů a další náklady, které vzniknou v přímé souvislosti
s danou výrobou nebo jinou činností),
d) vlastními
náklady u hmotného majetku kromě zásob
a u nehmotného majetku kromě pohledávek vytvořeného vlastní činností
– přímé náklady vynaložené na výrobu nebo jinou činnost, popřípadě i přiřaditelné
nepřímé náklady, které se vztahují k výrobě nebo jiné činnosti, vymezené
v souladu s účetními metodami (poznámka: do přímých nákladů se
zahrnuje pořizovací cena materiálu a jiných spotřebovaných výkonů
a další náklady, které vzniknou v přímé souvislosti s danou
výrobou nebo jinou činností),
e) reálnou
hodnotou může být:
- tržní hodnota, popřípadě tržní hodnota odvozená
z tržní hodnoty jednotlivých složek aktiv a pasiv, nelze-li
tržní hodnotu pro některé aktivum nebo pasivum zjistit, ale lze ji zjistit pro
jednotlivé složky nebo podobné aktivum či pasivum,
- hodnota
vyplývající z obecně uznávaných oceňovacích modelů a technik, pokud
tyto oceňovací modely a techniky zajišťují přijatelný odhad tržní hodnoty,
- ocenění
kvalifikovaným odhadem nebo posudkem znalce, není-li tržní hodnota
k dispozici nebo tato nedostatečně představuje reálnou hodnotu. Metody
ocenění použité při kvalifikovaném odhadu nebo posudku znalce musí zajistit přiměřené
přiblížení se k tržní hodnotě,
- ocenění
stanovené podle zvláštních právních předpisů, nelze-li postupovat podle předchozích
odrážek.
Pokud
bychom měli blíže charakterizovat reálnou hodnotu, je třeba uvést, že
z jednotlivých složek majetku a závazků k okamžiku ocenění, tzn.
ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se účetní
závěrka sestavuje, se reálnou hodnotou oceňují:
a) cenné papíry,
s výjimkou cenných papírů držených do splatnosti, dluhopisů neurčených účetní
jednotkou k obchodování, cenných papírů představujících účast
v ovládané osobě nebo v osobě pod podstatným vlivem a cenných
papírů emitovaných účetní jednotkou,
b) deriváty,
c) technické rezervy
u účetních jednotek, které provozují činnost pojištění nebo zajištění,
kromě veřejného zdravotního pojištění,
d) majetek
a závazky v případech, kdy ocenění reálnou hodnotou ukládá zvláštní
právní předpis,
e) ty části majetku
a závazků, které jsou zajištěny deriváty a v rámci systému
zajištění v reálných hodnotách se považují za zajištěnou položku,
f) pohledávky, které účetní
jednotka nabyla a určila k obchodování,
g) povinnosti vrátit
cenné papíry, které účetní jednotka zcizila a do okamžiku ocenění je
nezískala zpět,
h) u vybraných účetních
jednotek majetek určený k prodeji s výjimkou zásob.
Poznámka
Výše uvedený
majetek lze ocenit reálnou hodnotou i častěji než ke konci rozvahového dne
nebo k jinému okamžiku, k němuž se účetní závěrka sestavuje.
Další důležitou skutečností,
v rámci popisované problematiky je, ocenění majetku a závazků
vyjádřených v cizí měně. Majetek a závazky vyjádřené
v cizí měně přepočítává účetní jednotky na českou měnu kurzem devizového
trhu vyhlášeným Českou národní bankou, a to k okamžiku ocenění:
a) uskutečnění účetního
případu nebo
b) ke konci rozvahového
dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se účetní závěrka sestavuje.
V případě pohledávek
a závazků, podílů na obchodních korporacích, práv z cenných papírů
a zaknihovaných cenných papírů a derivátů, cenin, pokud jsou vyjádřeny
v cizí měně, a cizích měn, jsou účetní jednotky povinny použít současně
i cizí měnu. Tato povinnost platí i u opravných položek, rezerv
a technických rezerv, pokud majetek a závazky, kterých se týkají,
jsou vyjádřeny v cizí měně.
Informační systémy nebo účetní
softwary obvykle umí pracovat u vybraných položek s měnou jak českou,
tak i cizí. Některé produkty nabízející možnost předdefinování nejrůznějších
podrobných údajů, podle kterých lze potom třídit, vyhledávat i součtovat
zaúčtované skutečnosti. U některých softwarů se každodenně zadávají kurzy
platné pro daný den (pokud účetní jednotka používá denní kurzy) a při pořizování
účetních záznamů se automaticky nastavuje kurz dne uskutečnění účetního případu.
V těchto případech je třeba dbát zásad stanovených účetní jednotkou ve
vnitropodnikové směrnici, aby nedošlo k porušení věrného a poctivého
obrazu předmětu účetnictví bezmyšlenkovitým potvrzením přednastaveného kurzu.
Vyhláška umožňuje použít
pro přepočet cizí měny na českou měnu pevný kurz. Ten si účetní jednotka
stanoví vnitřním předpisem. V takovémto
případě účetní jednotka použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní
bankou k prvnímu dni období, pro které je pevný kurz používán.
Zásada opatrnosti
§ 25
odst. 3 (§ 25 odst. 2 a § 26) zákona o účetnictví
Účetní jednotky při oceňování
ke konci rozvahového dne zahrnují jen zisky, které byly k rozvahovému dni
dosaženy, a berou v úvahu všechna předvídatelná
rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou
jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení
hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk
nebo ztráta.
Pokud
se při inventarizaci zásob zjistí, že jejich prodejní cena snížená
o náklady spojené s prodejem je nižší, než cena použitá pro jejich
ocenění v účetnictví, zásoby se ocení v účetnictví a v účetní
závěrce touto nižší cenou.
Pokud se při
inventarizaci zjistí, že hodnota závazků je vyšší, popřípadě i nižší než
jejich výše v účetnictví, uvedou se závazky v účetnictví
a v účetní závěrce v tomto zjištěném ocenění.
Ustanovení
o oceňování podle § 25 odst. 3 zákona o účetnictví vyjadřují
rezervy, opravné položky a odpisy majetku. Rezervy jsou určeny
k pokrytí závazků nebo nákladů, jejichž povaha je jasně definována
a u nichž je k rozvahovému dni buď pravděpodobné, že nastanou,
nebo jisté, že nastanou, ale není jistá jejich výše nebo okamžik jejich vzniku.
K rozvahovému dni musí rezerva představovat nejlepší odhad nákladů, které
pravděpodobně nastanou, nebo v případě závazků částku, která je zapotřebí
k vypořádání. Rezervy nesmějí být použity k úpravám hodnot aktiv.
Rezervami se dále rozumí jiné rezervy podle zvláštních právních předpisů. Opravnými
položkami se vyjadřuje přechodné snížení hodnoty majetku; odpisy majetku
vyjadřují trvalé snížení jeho hodnoty.
2. Vybrané
účetní metody dle vyhlášky
Vyhláška uvádí účetní
metody v části čtvrté, počínaje § 47. Vybrané účetní metody se
pokusíme charakterizovat a blíže popsat z různých pohledů. A to
nejen z pohledu daného ustanovení Vyhlášky, ale i z pohledu
širšího, tzn. povinnosti vyplývající z ostatních norem a předpisů.
U těch účetních metod kde je to aktuální, se pokusíme naznačit či
upozornit na oblasti, které by měla účetní jednotka blíže specifikovat ve své
vnitropodnikové směrnici (samozřejmě, pokud se jí daná problematika týká).
Pokud je účetní metoda takto stanovena ve vnitropodnikové směrnici, účetní
jednotka podle ní již dále postupuje.
2.1 Způsoby
oceňování dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a vymezení
nákladů s jeho pořízením souvisejících
Vymezení nákladů souvisejících s pořízením
dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku je uvedeno ve Vyhlášce
v § 47. Vyhláška stanoví, které náklady jsou součástí ocenění
dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a technického zhodnocení,
s ohledem na povahu pořizovaného majetku a způsob jeho pořízení do
okamžiku, kdy je majetek uvedený do stavu způsobilého k užívání. V případě:
- Dlouhodobého nehmotného majetku – se tak stává v okamžiku, kdy pořizovaný majetek
je uvedený do takového stavu, kdy došlo k dokončení pořizovaného majetku
a splnění stanovených funkcí a povinností stanovených právními předpisy
pro jeho užívání. Obdobně se postupuje v případě technického zhodnocení;
- Dlouhodobého hmotného majetku – se tak stává v okamžiku, kdy pořizované věci jsou
uvedeny do takového stavu, kdy došlo k dokončení věci a splnění
technických funkcí a povinností stanovených pro užívání (způsobilost
k provozu). Obdobně se postupuje v případě technického zhodnocení.
Toto ustanovení se nepoužije v případě nabytých věcí, které před nabytím
byly uvedeny do stavu způsobilého k užívání a nevyžadují montáž
u nabyvatele.
Obecně se dá říci, že náklady, které zahrnujeme do pořizovací
ceny dlouhodobých aktiv, jsou všechny ekonomicky nutné k tomu, aby bylo
aktivum způsobilé přinášet užitek.
Součástí ocenění dlouhodobého nehmotného a hmotného
majetku a technického zhodnocení s ohledem na výše uvedené skutečnosti,
je cena, za kterou byl majetek pořízen a zejména (nejedná se tedy
o taxativní výčet!) náklady na:
a) přípravu
a zabezpečení pořizovaného majetku, zejména odměny za poradenské služby
a zprostředkování, správní poplatky, platby za poskytnuté záruky
a otevření akreditivu, expertízy, patentové rešerše a předprojektové
přípravné práce,
b) úroky, zejména
z úvěru, pokud tak účetní jednotka rozhodne (Poznámka: toto rozhodnutí
by mělo být uvedeno ve vnitropodnikové směrnici),
c) odvody za dočasné
nebo trvalé odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě a poplatky za dočasné
nebo trvalé odnětí lesní půdy,
d) průzkumné,
geologické, geodetické a projektové práce včetně variantních řešení
a rozpočtu, zařízení staveniště, odstranění porostu a příslušné
terénní úpravy, clo, dopravné, montáž a umělecká díla tvořící součást
stavby,
e) licence, patenty
a jiná práva využitá při pořizování majetku, nikoliv pro budoucí provoz,
f) vyřazení stávajících
staveb nebo jejich částí v důsledku nové výstavby. Zůstatkové ceny vyřazených
staveb nebo jejich částí a náklady na vyřazení tvoří součást nákladů na
novou výstavbu,
g) náhrady za omezení
vlastnických práv, náhrady majetkové újmy vlastníkovi, nájemci nebo pachtýři
nemovité věci nebo za omezení v obvyklém užívání, jakož i náhrady za
předčasně smýcený porost v souvislosti s výstavbou,
h) úhradu podílu na:
1. oprávněných nákladech
provozovatele přenosové soustavy nebo příslušného provozovatele distribuční
soustavy spojených s připojením a zajištěním požadovaného příkonu,
2. účelně vynaložených
nákladech provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením
a se zajištěním požadované dodávky plynu,
3. účelně vynaložených
nákladech dodavatele spojených s připojením a se zajištěním dodávky
tepelné energie,
i) úhrady nákladů za přeložky,
překládky a náhradní pozemní komunikaci účetní jednotce, která má
vlastnické právo k dotčenému majetku, anebo která hospodaří
s majetkem státu nebo s majetkem územních samosprávných celků,
j) zkoušky před
uvedením majetku do stavu způsobilého k užívání. Vzniknou-li při
zkouškách použitelné výrobky nebo výkony, jsou výnosy z těchto výrobků
nebo výkonů součástí provozních výnosů a náklady na ně (bez odpisů) součástí
provozních nákladů. Zkouškami nejsou záběh a osvojení, které jako počáteční
vícenáklady zahajované výroby jsou součástí nákladů po uvedení majetku do stavu
způsobilého k užívání,
k) zabezpečovací,
konzervační a udržovací práce při zastavení pořizování majetku
a dekonzervační práce v případě dalšího pokračování. Pokud je pořizování
majetku zastaveno trvale, odepíše se pořizovaný majetek při jeho vyřazení do
nákladů.
Jak již bylo zdůrazněno,
nejde o taxativní výčet. Při posuzování konkrétního výdaje je nezbytné
vycházet z obecného předpokladu, tzn., zda jde o ekonomicky nutný
náklad k tomu, aby bylo aktivum způsobilé přinášet užitek.
Vedlejší pořizovací
náklady zahrnujeme do pořizovací ceny dlouhodobého majetku až do okamžiku
uvedení aktiva do provozu, většinou na základě předávacího protokolu.
V této souvislosti je také třeba upozornit na problém některých prvků (částí
či součástí), které jsou součástí stavby (například umělecká díla, výtahy
apod.) a naopak prvky, které součástí stavby nejsou (například vybavení
kotelen apod.).
Pokud jsme si naznačili,
co do pořizovací ceny patří, uveďme si i ty výdaje, které do pořizovací
ceny zahrnovat nelze. I v tomto případě jde o příkladný výčet.
Vyhláška v § 47 odst. 2 uvádí, že součástí ocenění dlouhodobého
nehmotného a hmotného majetku a technického zhodnocení zejména nejsou:
a) opravy a údržba,
b) náklady nájemce na
uvedení najatého majetku do předcházejícího stavu,
c) kursové rozdíly,
d) smluvní pokuty
a úroky z prodlení, popřípadě jiné sankce ze smluvních vztahů,
e) nájemné za stavební
pozemek, na kterém probíhá výstavba,
f) náklady na zaškolení
pracovníků,
g) náklady na vybavení
pořizovaného dlouhodobého majetku zásobami,
h) náklady na
biologickou rekultivaci,
i) náklady spojené
s přípravou a zabezpečením dlouhodobého majetku vzniklé po uvedení pořizovaného
dlouhodobého majetku do užívání.
Pokud jsme se zmínili
o opravě a údržbě, je nutné si říci, že opravou se odstraňují účinky
částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího
nebo provozuschopného stavu. Uvedením do provozuschopného stavu se rozumí
provedení opravy i s použitím jiných než původních materiálů, dílů,
součástí nebo technologií, pokud tím nedojde k technickému zhodnocení.
Údržbou se rozumí soustavná činnost, kterou se zpomaluje fyzické opotřebení
a předchází poruchám a odstraňují se drobnější závady.
Ocenění jednotlivého
dlouhodobého nehmotného majetku a odpisovaného dlouhodobého hmotného
majetku se zvyšuje o technické zhodnocení (jde o úpravy, které
zvyšují jeho užitkovou hodnotu – zvýšení kapacity, zvýšení přesnosti, vyšší
úspornosti apod.), k jehož účtování a odpisování je oprávněna účetní
jednotka. V případě finančního leasingu se pořizovací cena majetku převzatého
uživatelem do vlastnictví zvýší o technické zhodnocení odpisované
uživatelem v průběhu užívání a pokračuje se v odpisování
z takto zvýšené pořizovací ceny.
Naopak ocenění
dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a technického zhodnocení
se sníží o dotaci na pořízení majetku a o dotaci na
úhradu úroků zahrnovaných do ocenění majetku, s výjimkou povolenek na
emise a preferenčních limitů bezúplatně nabytých prvním provozovatelem
nebo držitelem.
Další otázky, které se
v praxi vyskytují, jsou problematiky směn (či výměn). Dlouhodobý hmotný
majetek pořízený směnnou smlouvou se ocení pořizovací cenou, pokud byly ceny ve
smlouvě sjednány.
Problematika vnitropodnikových
směrnic u této účetní metody:
V
rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit (v případě,
kdy se jí to týká):
- výši
ocenění dlouhodobého nehmotného majetku (Vyhláška § 6 odst. 1),
- rozhodnutí,
zda jsou (nejsou) dlouhodobým nehmotným majetkem technické audity
a energetické audity, lesní hospodářské plány a plány povodí
(Vyhláška § 6 odst. 9),
- výši
ocenění samostatných movitých věcí a souborů movitých věcí se samostatným
technicko-ekonomickým určením s dobou použitelnosti delší než jeden rok
(Vyhláška § 7 odst. 3 písm. b),
- výši
ocenění dospělých zvířat a jejich skupin s dobou použitelnosti delší
než jeden rok (Vyhláška § 7 odst. 5),
- zda
jsou součástí ocenění dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku
a technického zhodnocení úroky z úvěru (Vyhláška § 47
odst. 1 písm. b).
2.2 Vymezení
nákladů souvisejících s pořízením cenných papírů a podílů
Metoda vymezení nákladů
souvisejících s pořízením cenných papírů a podílůje
uvedena ve Vyhlášce pod § 48, který uvádí, že součástí pořizovací ceny
cenného papíru a podílu jsou též náklady s pořízením související, například
poplatky makléřům, poradcům, burzám. Na druhou stranu součástí pořizovací ceny
nejsou zejména úroky z úvěrů na pořízení cenných papírů a podílů
a náklady spojené s držbou cenného papíru a podílu.
Problematika
vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:
V
rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit (v případě,
kdy se jí to týká):
- které
náklady souvisejí s pořízením cenných papírů a podílů (Vyhláška
§ 48),
- které
náklady nesouvisejí s pořízením cenných papírů a podílů.
2.3 Způsoby
oceňování zásob a vymezení nákladů s jejich pořízením souvisejících
Nyní se zaměříme na
náklady související s pořízením zásob – viz Vyhláška § 49. Uvedené
ustanovení sděluje, že součástí pořizovací ceny zásob jsou též náklady
související s jejich pořízením, zejména přepravné vyúčtované dodavatelem
nebo provedené účetní jednotkou, provize, clo a pojistné. Součástí pořizovací
ceny zásob nejsou zejména úroky z úvěrů a zápůjček poskytnutých na
jejich pořízení, kursové rozdíly, smluvní pokuty a úroky z prodlení
a jiné sankce ze smluvních vztahů.
Náklady na úpravy
skladovaného materiálu nebo zboží se považují za náklady související s pořízením
zásob a zvyšují ocenění zásob. Pokud jsou
u stejného druhu zásob využity způsoby ocenění cenou, která vychází
z ocenění jejich úbytků cenou zjištěnou podle ustanovení § 25
odst. 4 zákon o účetnictví[1]), pak v rámci jednoho
analytického účtů zásob je nutno používat pouze jeden způsob ocenění. Pokud je
využit vážený aritmetický průměr, počítá se nejméně jednou za měsíc.
V případě, kdy nakoupíme
starší náhradní díl, který je nezbytné renovovat, je pořizovací cena takovéhoto
náhradního dílu zvyšována o náklady vynaložené na renovaci. Znamená to
tedy, že ocenění zásob se na skladě bez ohledu na způsob jejich nabytí zvyšuje
o vyúčtovanou cenu za jejich zpracování nebo o vlastní náklady na
jejich zpracování.
Stále neřešeným problémem
zůstává problematika vedlejších pořizovacích nákladů
(typickým příkladem je dopravné) vztahujících se k více druhům
nakupovaných zásob. To není v předpisech řešeno a účetní jednotka
by měla stanovit svůj vlastní postup ve své vnitropodnikové směrnici.
V rámci jednoho
analytického účtu zásob je nutno používat pouze jeden způsob ocenění.
Vedle toho je nezbytné stanovit postup při evidenci zásob – buď způsob A nebo
periodický způsob B. V případě způsobu A jsou prováděny souběžně zápisy ve
skladové evidenci (skladových kartách) a na účtech v hlavní knize. V
případě účtování dle způsobu B je vedena během roku také skladová evidence, ale
v účetnictví se účtuje pouze koncem účetního období.
Před ukončením účetního
období musí účetní jednotka vyřešit problematiku nevyfakturovaných dodávek.
Jde o situaci, kdy zásoba byla již přijata na sklad, ale účetní jednotka
ještě neobdržela fakturu. Nevyfakturované dodávky se ocení podle uzavřené
smlouvy, popřípadě odhadem podle příslušných dokladů, které má účetní jednotka
k dispozici.
Vlastní náklady zásob
vytvořených vlastní činností se oceňují ve skutečné výši nebo na základě
kalkulace výroby, stanovené účetní jednotkou. Vlastní náklady zahrnují přímé
náklady a mohou zahrnovat také poměrnou část variabilních a fixních
nepřímých nákladů, příčinně přiřaditelných danému výkonu a vztahujících se
k období činnosti. Náklady na prodej se do těchto nákladů nezahrnují.
Volbu metody ocenění provede účetní jednotka s ohledem na povinnosti
stanovené zákonem o účetnictví, zejména respektováním principu významnosti
a věrného a poctivého zobrazení majetku.
Problematika
vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:
V
rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit (v případě,
kdy se jí to týká):
- jakým
způsobem jsou oceňovány zásoby vlastní výroby: nedokončená výroba, polotovary
a výrobky (Vyhláška § 49 odst. 5),
- zda
vlastními náklady je skutečná výše nákladů nebo náklady dle kalkulace výroby
stanovené účetní jednotkou (Vyhláška § 49 odst. 5),
a dále:
- rozpouštění
odchylek od skutečné ceny (ČÚS č. 015, bod 3.3.),
- zvolení
způsobu účtování o zásobách (ČÚS č. 015, bod 4.1.),
- stanovení
norem přirozených úbytků zásob a stanovení druhů materiálu, které se účtují
přímo do spotřeby (ČÚS č. 015, bod 4.4.4.),
- dle
výše uvedeného textu.
2.4 Vymezení
nákladů souvisejících s pořízením pohledávek
Jak
je uvedeno přímo ve Vyhlášce v § 50 – Vymezení nákladů souvisejících
s pořízením pohledávek, součástí pořizovací ceny pohledávek jsou náklady
s pořízením související, například náklady na znalecké ocenění
nakupovaných pohledávek, odměny právníkům a provize.
Problematika
vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:
V
rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit (v případě,
kdy se jí to týká):
- které
náklady souvisejí s pořízením pohledávek (Vyhláška § 50).
Po tomto poměrně krátkém
vymezení nákladů souvisejících s pořízením pohledávek se budeme věnovat
oceňovacím rozdílům při uplatnění reálné hodnoty a ocenění ekvivalencí
u cenných papírů a podílů
2.5 Oceňovací
rozdíly při uplatnění reálné hodnoty a ocenění ekvivalencí u cenných
papírů a podílů
K
oceňovacím rozdílům při uplatnění reálné hodnoty a ocenění ekvivalencí
u cenných papírů a podílů Vyhláška
v § 51 říká, že změny reálných hodnot u cenných papírů určených
účetní jednotkou k obchodování s cílem dosahovat zisk z cenových
rozdílů v krátkodobém horizontu se účtují jako finanční náklad nebo finanční
výnos.
Změny
reálných hodnot ostatních cenných papírů oceňovaných reálnou hodnotou (realizovatelné cenné papíry) se účtují prostřednictvím
rozvahových účtů v účtové skupině 41. Je-li prokázáno, že došlo
ke snížení hodnoty (znehodnocení) těchto cenných papírů, které je pravděpodobně
trvalé, zaúčtuje se znehodnocení bez zbytečného odkladu na příslušné účty finančních
nákladů. Výše tohoto znehodnocení odpovídá kladnému rozdílu mezi oceněním
realizovatelného cenného papíru při jeho nabytí a stávající reálnou
hodnotou se zohledněním předchozích ztrát ze znehodnocení. Pokud následně po
zaúčtování znehodnocení na účty finančních nákladů dojde k prokazatelnému
zvýšení reálné hodnoty realizovatelných dluhových cenných papírů, je zvýšení
reálné hodnoty zaúčtováno nejvýše ve výši zaúčtovaného znehodnocení podle předchozí
věty na účty finančních výnosů.
Jistě
nás nepřekvapí, že změny v ocenění cenných papírů a podílů oceňovaných
podílem na vlastním kapitálu (ekvivalencí) ovládané osoby nebo osoby pod
podstatným vlivem se účtují prostřednictvím rozvahových účtů v účtové
skupině 41.
Problematika vnitropodnikových směrnic u této účetní
metody:
V rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla
stanovit (v případě, kdy se jí to týká):
- záměr účetní jednotky zda držet finanční majetek déle než
jeden rok – rozhodování, zda se bude jednat o krátkodobý či dlouhodobý
finanční majetek (zákon o účetnictví),
- způsob oceňování cenných papírů, který vyplyne z ocenění
jejich úbytků cenou zjištěnou váženým aritmetickým průměrem nebo způsobem, kdy
první cena pro ocenění přírůstku majetku se použije jako první cena pro ocenění
úbytku majetku (zákon o účetnictví § 25 odst. 4).
2.6 Oceňovací
rozdíly při uplatnění reálné hodnoty u pohledávek, které účetní jednotka
nabyla a určila k obchodování
Krátké
ustanovení § 53a Vyhlášky k oceňovacím rozdílům při uplatnění reálné
hodnoty u pohledávek, které účetní jednotka nabyla a určila
k obchodování, uvádí, že změny reálné hodnoty pohledávek, které účetní
jednotka nabyla a určila k obchodování, se účtují jako finanční náklad
nebo finanční výnos.
Problematika
vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:
V
rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit (v případě,
kdy se jí to týká):
- stanovení
pohledávek, které účetní jednotka nabyla a určila k obchodování
(Vyhláška § 53a).
2.7 Postup
tvorby a použití opravných položek
Zákon o účetnictví
v § 25 odst. 3 specifikuje jednu ze základních účetních zásad – zásadu
opatrnosti. Tato zásada nabádá účetní jednotky zahrnout při oceňování
ke konci rozvahového dne jen zisky, které byly dosaženy, a brát
v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají
majetku a závazků (jsou-li účetní jednotce známy do okamžiku
sestavení účetní závěrky), jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na
to, zda je hospodářským výsledkem účetního období zisk nebo ztráta.
Toto
ustanovení (zásadu) účetní jednotky vyjadřují rezervami, opravnými položkami
a odpisy majetku. Opravné položky se vytvářejí pouze k účtům
majetku v případech snížení ocenění majetku v účetnictví prokázaném
na základě inventarizace majetku. Tyto opravné položky se vytvářejí jen
v případech, kdy snížení ocenění majetku v účetnictví není trvalého
charakteru nebo není snížení ocenění vyjádřeno jiným způsobem, například
reálnou hodnotou. Při inventarizaci se posuzuje výše a odůvodněnost vytvořených
opravných položek.
Opravné položky lze vytvářet
i v případech, kdy tak stanoví zákon č. 593/1992 Sb.,
o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen zákon o rezervách). Pokud nelze vytvářet zákonné opravné
položky dle zákona o rezervách, vytváří se na základě inventarizace účetní
opravné položky na vrub nákladů (daňově neuznatelné). Inventarizace by měla
prověřit, zda zjištěná hodnota je nižší než cena majetku zachycená v účetnictví
na příslušných majetkových účtech.
Tvorba opravných položek
se účtuje na vrub nákladů a opravná položka se sníží, popřípadě zruší vyúčtováním
ve prospěch nákladů, pokud inventarizace neprokáže opodstatněnost její výše.
Opravné položky nesmí mít aktivní zůstatek a nelze je tvořit na zvýšení
hodnoty majetku.
Opravné
položky k dlouhodobému hmotnému majetku a zásobám jsou čistě účetním
nástrojem sloužícím účetním jednotkám k vyjádření principu opatrnosti.
U dlouhodobého hmotného majetku a zásob nemá tvorba, existence ani
rušení opravných položek žádný přímý vliv na základ daně.
Problematika
vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:
V
rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit (v případě,
kdy se jí to týká):
- zásady
pro opravné položky u odpisovaného dlouhodobého majetku, zásady pro
opravné položky k zásobám, apod.,
- účetní
(i daňové) umořování nedobytných pohledávek – za pomoci tvorby opravných
položek k pohledávkám a odpisu pohledávek.
2.8 Odpisování
majetku
Účetní
odpisy vyjadřují podnikově ekonomickou upotřebitelnost odpisovaného
dlouhodobého majetku. Na rozdíl od závazně stanovených daňových odpisů dle
zákona o daních z příjmů, mají účetní odpisy individuální charakter.
Neovlivňují základ daně.
Zákon o účetnictví
v § 28 uvádí, že účetní jednotky, které mají vlastnické nebo jiné
právo k majetku, anebo které hospodaří s majetkem státu nebo
s majetkem územních samosprávných celků, o něm účtují a odpisují
v souladu s účetními metodami.
Poznámka
V případech
smlouvy o výpůjčce po dobu zajištění závazků převodem práva nebo v případech,
kdy se vlastnické právo k movitým věcem s výjimkou cenných papírů
nabývá na základě projevu vůle jiným způsobem než převzetím věci, jakož
i v dalších případech stanovených zvláštními právními předpisy nebo
prováděcími právními předpisy, o majetku účtují a odpisují jej účetní
jednotky, které jej používají.
Majetek nebo jeho části
vymezený zvláštními právními předpisy nebo prováděcími právními předpisy se
neodpisuje.
Oblast odpisování majetku
je zcela samostatnou kapitolou. Vyhláška odpisy, jako účetní metodu, řeší
v § 56. Odpisovaný nehmotný a hmotný dlouhodobý majetek se
odpisuje ze stanoveného ocenění (viz zákon o účetnictví) postupně
v průběhu jeho používání. Průběh používání může být vyjádřen i jinak
než ve vazbě na čas, například na výkony.
Jak se lze dočíst, podle
ustanovení § 28 zákon o účetnictví, se dále odpisuje:
a) dlouhodobý nehmotný
majetek, k němuž účetní jednotka nabyla právo užívání nebo požívání;
majetek odpisuje též oprávněná osoba, pokud o majetku účtuje,
b) technické zhodnocení
u účetní jednotky, která dlouhodobý odpisovaný majetek úplatně nebo
bezúplatně užívá a provedla na tomto majetku technické zhodnocení na svůj
účet,
c) technické zhodnocení
drobného nehmotného a hmotného majetku,
d) ložisko nevyhrazeného
nerostu nebo jeho část na pozemku koupeném nebo nabytém vkladem po 1. lednu
1997,
e) soubor movitých věcí
se samostatným technicko-ekonomickým určením jako jeden celek, a to
i v případě, že je sestaven z movitých věcí, u kterých je
od počátku známo jejich ocenění,
f) preferenční limit,
který lze odpisovat podle času nebo výkonů.
Na druhou stranu vyhláška
v § 56 odst. 11 stanoví i tituly, které se neodpisují. Jde
o
a) pozemky,
b) umělecká díla, která
nejsou součástí stavby, sbírky, movité kulturní památky, předměty kulturní
hodnoty a obdobné movité věci stanovené zvláštními právními předpisy,
c) nedokončený
dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek a technické zhodnocení, pokud
není uvedeno do stavu způsobilého k užívání,
d) finanční majetek,
e) zásoby,
f) najatý či obdobně
užívaný dlouhodobý hmotný nebo nehmotný majetek, není-li zákonem o účetnictví
nebo Vyhláškou stanoveno jinak,
g) pohledávky,
h) preferenční limity,
které nelze odpisovat podle času nebo výkonů, a povolenky na emise.
Účetní
jednotky sestavují odpisový plán včetně jeho aktualizace podle průběhu
používání a podle změn v průběhu používání majetku účetní jednotkou.
S ohledem na významnost a věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví
a finanční situace účetní jednotky může účetní jednotka při odpisování
majetku zohlednit předpokládanou zbytkovou hodnotu. Předpokládanou
zbytkovou hodnotou se pro účely této vyhlášky rozumí účetní jednotkou zdůvodnitelná
kladná odhadovaná částka, kterou by účetní jednotka mohla získat v okamžiku
předpokládaného vyřazení majetku, například prodejem, po odečtení předpokládaných
nákladů s vyřazením souvisejících.
Poznámky
1. Zohledněním předpokládané zbytkové
hodnoty majetku se rozumí, že účetní jednotka stanoví a aktualizuje
odpisový plán předmětného majetku tak, aby se za plánovanou dobu jeho používání
součet vykázaných a plánovaných odpisů včetně předpokládané zbytkové
hodnoty nebo zbytkové hodnoty rovnal ocenění majetku.
2. Zbytkovou hodnotou se rozumí
snížená předpokládaná zbytková hodnota.
3. Účetní
jednotky neprovádějí účetní operace opravující výši vykázaných odpisů
a oprávek v předchozích účetních obdobích.
Technické
zhodnocení, k jehož účtování
a odpisování je oprávněna jiná účetní jednotka než vlastník majetku, se
odepíše v průběhu používání technického zhodnocení. Odpisování technického
zhodnocení majetku pořizovaného formou finančního leasingu, pokud je uživatel
oprávněn účtovat a odpisovat technické zhodnocení, se zahájí uvedením
technického zhodnocení do stavu způsobilého k užívání.
V rámci odpisování
majetku si uveďme i metodu komponentního odpisování. Stavby, byty
a nebytové prostory, hmotné movité věci a jejich soubory může účetní
jednotka s ohledem na významnost a věrný a poctivý obraz předmětu
účetnictví a finanční situace účetní jednotky odpisovat metodou
komponentního odpisování majetku. Je třeba zdůraznit, že účetní jednotka vymezí
druh majetku, u kterého použije metodu komponentního odpisování, průběh
používání a způsob určení komponenty včetně jejího ocenění podle svých potřeb
a tyto skutečnosti doloží průkazným účetním záznamem.
Komponentou Vyhláška
rozumí určená část majetku nebo souboru majetku nebo určená kontrola výskytu
závad, u které je výše ocenění významná v poměru k výši ocenění
celého majetku nebo souboru majetku a jejíž doba použitelnosti se významně
liší od doby použitelnosti majetku nebo souboru majetku. Určení kontroly
výskytu závad jako komponenty účetní jednotka provádí k okamžiku uvedení
majetku do užívání.
Poznámka
Komponenta se
odpisuje v průběhu používání samostatně od ostatních komponent a od
zbylé části majetku nebo souboru majetku.
Při výměně komponenty se
ocenění majetku upravuje tak, že se snižuje o výši ocenění vyřazované
komponenty a zvyšuje o výši ocenění nově zařazované komponenty včetně
náhradních dílů spotřebovaných na výměnu komponenty a o náklady
související s výměnou této komponenty.
Poznámka
Pokud vyřazovaná
komponenta není k okamžiku vyřazení odepsána do výše jejího ocenění,
provede účetní jednotka odpis zůstatkové ceny vyřazované komponenty do nákladů.
O takovémto majetku
a jeho oprávkách se účtuje jako o celku, majetek se i jako celek
vykazuje. Při prvním použití metody komponentního odpisování u majetku,
který byl již uveden do užívání, se na komponenty rozděluje celkové ocenění
majetku a celková výše oprávek k majetku. Účetní operace opravující
výši vykázaných odpisů a oprávek v předchozích obdobích se neprovádějí.
Problematika
vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:
V
rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit (v případě,
kdy se jí to týká):
- stanovení
jiného odpisování majetku než postupně v průběhu používání majetku (ve
vazbě na čas), např. ve vazbě na výkony (Vyhláška § 56 odst. 1),
a dále:
- povinnost
sestavit odpisový plán, na jehož podkladě provádějí odpisování majetku (zákon
o účetnictví § 28 odst. 6),
- vymezení
druhu majetku, u kterého se použije metoda komponentního odpisování
(Vyhláška § 56a odst. 1),
- vymezení
průběhu používání a způsob určení komponenty včetně jejího ocenění
(Vyhláška § 56a odst. 1).
2.9 Postup
tvorby a použití rezerv
Dle zásady opatrnosti
jsou účetní jednotky povinny zahrnout při oceňování ke konci rozvahového dne
jen zisky, které byly dosaženy, a brát v úvahu všechna předvídatelná
rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků, jakož
i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je hospodářským výsledkem
účetního období zisk nebo ztráta.
Rezervy jsou určeny
k pokrytí budoucích závazků nebo výdajů podle § 26 zákon o účetnictví,
u nichž je znám účel, je pravděpodobné, že nastanou, avšak zpravidla není
jistá částka nebo datum, k němuž vzniknou. U rezerv podle zvláštních
právních předpisů se postupuje podle těchto předpisů. Především se jedná
o zákon o rezervách.
Poznámka
Dalšími zákony,
které umožňují tvořit tzv. zákonné rezervy je například zákon č. 185/2001
Sb., o odpadech, zákon č. 18/1997 Sb., atomový zákon a zákon č. 44/1988
Sb., horní zákon.
Účetní rezervy vychází ze
zákona o účetnictví. Jejich tvorba není daňově uznatelným nákladem. Pokud
je účetní jednotce známo, že jí vznikají závazky, na základě kterých bude
(z největší pravděpodobností), nucena uvolnit peněžní prostředky
v následujících účetních obdobích, je nezbytné tyto závazky zahrnout do účetní
závěrky (konkrétně do rozvahy a ovlivnit i výsledek hospodaření),
a to formou rezervy.
Tvorba rezerv se účtuje
na vrub nákladů, jejich použití, snížení nebo zrušení pro nepotřebnost ve prospěch
nákladů. Zůstatky rezerv se převádějí do následujícího účetního období. Rezervy
nesmějí mít aktivní zůstatek. Výši vytvořených rezerv a jejich odůvodněnost
ověřuje účetní jednotka nejméně při každé inventarizaci.
Rezervy jsou součástí
pasiv a patří do cizích zdrojů. Vyhláška dělí (pokud je účetní závěrka,
a tedy i rozvaha, sestavována v plném rozsahu) vykazování rezerv
na čtyři podpoložky:
B.1. Rezerva na důchody
a podobné závazky,
B.2. Rezerva na daň
z příjmů,
B.3. Rezervy podle
zvláštních právních předpisů a
B.4. Ostatní rezervy.
Problematika
vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:
Problematika postupu tvorby a použití rezerv je dána
Vyhláškou (§ 57), nicméně v ostatních předpisech a normách je
povinnost stanovit v rámci vnitropodnikové směrnice:
- tituly
pro tvorbu rezerv, jejich výši a způsob jejich vytváření a používání
(ČÚS č. 004, bod 3.3.).
2.10 Vzájemné
zúčtování
Metodu vzájemné zúčtování
uvádí zákon o účetnictví v § 7 odst. 6.
Účetní jednotky jsou povinny účtovat o aktivech a pasivech, jakož
i o finančních prostředcích státního rozpočtu a finančních prostředcích
rozpočtů územních samosprávných celků, nákladech a výnosech v účetních
knihách a zobrazovat je v účetní závěrce samostatně bez jejich
vzájemného zúčtování. Zákon o účetnictví však říká, že porušením
vzájemného zúčtování nejsou případy upravené účetními metodami.
Další informace
k vzájemnému zúčtování nacházíme ve Vyhlášce v § 58, která
vzpomínané metody určuje a specifikuje. Za porušení vzájemného zúčtování
v účetnictví a v účetní závěrce účetní jednotky se nepovažuje zúčtování:
a) dobropisů nebo
refundací týkajících se konkrétní nákladové, popřípadě výnosové položky
a vztahujících se k účetnímu období, ve kterém byl náklad, popřípadě
výnos zúčtován,
b) doměrků a vratek
daní z příjmů, nepřímých daní a poplatků, včetně účtování
o odložené dani,
c) rozdílů zjištěných při
inventarizaci, které vznikly ve stejném inventarizačním období prokazatelně
neúmyslnou záměnou jednotlivých druhů, u kterých je tato záměna možná
vzhledem k charakteru druhů zásob, například v důsledku různých rozměrů
spojovacích materiálů nebo podobného balení zásob,
d) rezerv, opravných
položek a komplexních nákladů příštích období.
V účetní závěrce se navíc za vzájemné zúčtování
nepovažuje souhrnné vykázání kursových rozdílů, zisků a ztrát z přecenění
majetku a závazků na reálnou hodnotu, pohledávek a závazků,
s výjimkou přijatých a poskytnutých záloh a závdavků, vůči téže
fyzické nebo právnické osobě, které mají dobu splatnosti do jednoho roku
a jsou vedeny ve stejných měnách, vykázání vlastních dluhopisů
a vykázání rezervy na daň z příjmů a uhrazených záloh na daň
z příjmů. Účetní jednotka uvede s ohledem na významnost výše uvedená
souhrnná vykázání typů účetních případů v příloze v účetní závěrce.
Za vzájemné zúčtování se
nepovažuje ani účtování o započtení pohledávek ve smyslu občanského
zákoníku prostřednictvím rozvahových účtů pohledávek a závazků.
Problematika
vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:
V
rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit:
- tituly
a odpovědnost za provádění vzájemného zúčtování.
2.11 Metoda
odložené daně
V § 59 Vyhlášky
nacházíme další účetní metodu – metodu odložené daně. O odložené dani účtují
a vykazují ji účetní jednotky, které tvoří konsolidační celek, a účetní
jednotky, které sestavují účetní závěrku v plném rozsahu (viz § 18
odst. 4 zákona). Ostatní účetní jednotky stanoví, zda budou účtovat
o odložené dani a vykazovat ji.
Výpočet odložené daně je
založen na závazkové metodě vycházející z rozvahového přístupu.
Závazkovou metodou se rozumí postup, kdy odložená daň ve vztahu k výsledku
hospodaření zjištěnému v účetnictví bude uplatněna v pozdějším
období, a proto při výpočtu bude použita sazba daně z příjmů platná
v období, ve kterém budou daňový závazek nebo pohledávka uplatněny. Pokud
tato sazba daně známa není, použije se sazba platná v příštím účetním
období.
Rozvahový přístup znamená,
že závazková metoda vychází z přechodných rozdílů, jimiž jsou rozdíly mezi
daňovou základnou aktiv, popřípadě pasiv a výší aktiv, popřípadě pasiv
uvedených v rozvaze (bilanci). Daňovou základnou aktiv, popřípadě pasiv je
hodnota těchto aktiv, popřípadě pasiv uplatnitelná v budoucnosti pro daňové
účely.
Odložená daňová
pohledávka nebo odložený daňový závazek se zjistí jako součin výsledného
rozdílu a sazby daně z příjmů, která je stanovena zákonem
o daních z příjmů. Změní-li se sazba daně z příjmů, je nutno
přepočítat zůstatek účtu odložené daně a rozdíl zaúčtovat prostřednictvím
účtu v účtové skupině 59.
Účetní jednotka účtuje
o odloženém závazku vždy a o odložené daňové pohledávce
s ohledem na zásadu opatrnosti.
V prvním roce účtování
o odložené dani se část odložené daně, která se vztahuje k předchozím
účetním obdobím, zaúčtuje na účtech účtové skupiny 42 a část, která se
vztahuje k běžnému účetnímu období, na účtech účtové skupiny 59.
V následujících letech se na účtu účtové skupiny 48 účtuje zvýšení nebo
snížení odložené daně meziročně vypočtené ze všech přechodných rozdílů.
V případě změny metody se vzniklé rozdíly zaúčtují na účtech účtové
skupiny 42.
Problematika
vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:
V
rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit (v případě,
kdy se jí to týká):
- u účetních
jednotek, které netvoří konsolidační celek a účetních jednotek, které
nesestavují účetní závěrku v plném rozsahu rozhodnutí, zda o odložené
dani budou účtovat a vykazovat ji (Vyhláška § 59, odst. 1).
2.12 Metoda
kursových rozdílů
Metoda kursových rozdílů,
kterou Vyhláška uvádí v § 60, sděluje, že kursové rozdíly vznikající
při ocenění majetku a závazků uvedených v § 4 odst. 12
zákon o účetnictví k okamžiku uskutečnění účetního případu, ke konci
rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se sestavuje účetní
závěrka, se účtují na vrub účtu finančních nákladů nebo ve prospěch účtu finančních
výnosů.
Kursové rozdíly lze při
postupném splácení pohledávek a závazků a při pohybech na účtech
v účtových skupinách 21, 22 a 26 vyúčtovat na vrub účtu finančních
nákladů a ve prospěch účtu finančních výnosů
až ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, ke kterému se
sestavuje účetní závěrka.
Kursové rozdíly
z cenných papírů a podílů se při ocenění ke konci rozvahového dne
nebo k jinému okamžiku, k němuž se sestavuje účetní závěrka, neúčtují
samostatně na příslušné účty nákladů a výnosů, ale jsou součástí ocenění
reálnou hodnotou nebo ocenění ekvivalencí, ať je účtována výsledkově nebo
rozvahově. Pokud není cenný papír nebo podíl oceněn reálnou hodnotou nebo
ekvivalencí, pak se kursové rozdíly účtují prostřednictvím rozvahových účtů
v účtové skupině 41. Pokud není dluhový cenný papír oceněn reálnou
hodnotou nebo se reálnou hodnotou neoceňuje, pak se kursový rozdíl účtuje na
vrub finančních nákladů a ve prospěch finančních výnosů.
Při přepočtu měny, která
není obsažena v kursech devizového trhu vyhlášených Českou národní bankou,
se pro přepočet použije oficiální střední kurs centrální banky příslušné země,
popřípadě aktuální kurs mezibankovního trhu k americkému dolaru nebo euru.
Kursové rozdíly
z aktiv a závazků v cizí měně, které účetní jednotka vykazuje
v rozvaze a kterými se rozhodla zajistit proti měnovému riziku již
vzniklé nebo očekávané smluvní vztahy, jejichž plnění je v cizí měně
a o nichž není dosud účtováno, se účtují, nejde-li
o deriváty, na rozvahových účtech účtové skupiny 41. Na příslušné účty
nákladů nebo výnosů se účtují tyto kursové rozdíly v okamžiku zaúčtování příslušných
smluvních vztahů nebo v případě, kdy očekávané smluvní vztahy nevzniknou.
Již výše jsme se zmínili
o možnosti používání pevných kurzů. Při používání pevného kurzu může účetní
jednotka tento kurz změnit svým vnitřním předpisem i v průběhu
stanovené doby. Stanovená doba platnosti pro pevný kurz nesmí přesáhnout účetní
období. Při používání pevných kurzů může účetní jednotka tento kurz změnit svým
rozhodnutím i v průběhu předem vymezeného období. Pevný kurz nelze
využít pro účely ocenění ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku,
k němuž se sestavuje účetní závěrka.
Jako kurs devizového
trhu, na jehož základě se pevný kurs stanoví, použije účetní jednotka kurs
devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou k prvnímu dni období, pro
které je pevný kurs používán. Při používání pevného kursu může účetní
jednotka tento kurs změnit svým vnitřním předpisem i v průběhu
stanovené doby. V případech vyhlášení devalvace i revalvace české
koruny musí být pevný kurs změněn vždy.
Rozhodnutí o použití
pevných kurzů je plně v kompetenci účetní jednotky.
V případě, že bude tuto možnost akceptovat, musí rozhodovat o dalších
skutečnostech. Těmi jsou:
- délka
platnosti pevného kurzu (období, po které pevný kurz platí),
- kdy
lze tento pevný kurz změnit (za jakých podmínek).
V případě přijetí
rozhodnutí o používání pevných kurzů je třeba (kromě uvedených skutečností)
dále rozhodnout, zda tento kurz bude využívat pro všechny účetní záznamy (případy),
či zvolí kombinaci pevného kurzu a denního kurzu pro vymezené účetní
záznamy (případy).
Problematika
vnitropodnikových směrnic u této účetní metody:
V
rámci vnitropodnikové směrnice by účetní jednotka měla stanovit (v případě,
kdy se jí to týká):
- výše
uvedené skutečnosti,
- zda
se kursové rozdíly při postupném splácení pohledávek a závazků a při
pohybech na účtech v účtových skupinách 21, 22 a 26 vyúčtovávají na
vrub účtu finančních nákladů a ve prospěch účtu finančních výnosů až ke
konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, ke kterému se sestavuje účetní
závěrka
a dále:
- možnost
použít pro přepočet cizí měny na českou měnu pevný kurs (zákon o účetnictví
§ 24 odst. 7).
2.13 Metoda
ocenění souboru majetku
Dle § 61 Vyhlášky se
souborem majetku, který se podle § 24 odst. 5 zákon o účetnictví
ocení jednou cenou, pokud při pořízení tohoto souboru nejsou známy ceny jeho
jednotlivých složek, rozumí:
a) soubor hmotných
movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením, který slouží
jednotnému účelu, popřípadě stroj nebo zařízení včetně prvního vybavení
náhradními díly s výjimkou náhradních dílů určených k výměně
komponenty,
b) soubor jiného
dlouhodobého hmotného majetku vykázaný v položce „B.II.4.3. Jiný
dlouhodobý hmotný majetek“ s výjimkou ložisek nevyhrazeného nerostu.
Za
soubor majetku lze též považovat soubor pohledávek vytvářený podle zákona
o daních z příjmů.
2.14 Metoda
ocenění při nabytí více než jedné složky majetku převodem či přechodem
Ustanovení § 24
odst. 3 písm. b) zákona o účetnictví říká, že při nabytí více
než jedné složky majetku převodem či přechodem, pokud nelze jednotlivé složky
majetku ocenit postupem podle § 25 zákon o účetnictví, ocení účetní
jednotka jednotlivé složky majetku poměrným rozúčtováním celkové pořizovací
ceny nebo reprodukční pořizovací ceny.
Vyhláška
v § 61a dále uvádí, že v případě nabytí majetku (dle uvedeného
ustanovení) se základem pro poměrné rozúčtování celkové pořizovací ceny nebo
reprodukční pořizovací ceny rozumí zjištěný goodwill. Goodwill je kladný nebo
záporný rozdíl mezi oceněním obchodního závodu nabytého převodem nebo přechodem
za úplatu, vkladem nebo oceněním majetku a závazků v rámci přeměn
obchodní korporace a souhrnem jeho individuálně přeceněných složek majetku
sníženým o převzaté dluhy. Goodwill se odpisuje rovnoměrně nejpozději do
60 měsíců od nabytí obchodního závodu do nákladů, v případě přeměny
obchodní korporace se tento goodwill odpisuje do nákladů od rozhodného dne přeměny.
Záporný
goodwill se odpisuje rovnoměrně nejpozději do 60 měsíců od nabytí obchodního
závodu do výnosů, v případě přeměny obchodní korporace se tento goodwill
odpisuje do výnosů od rozhodného dne přeměny. Účetní jednotka může rozhodnout
o době odpisování goodwillu nebo záporného goodwillu delší než 60 měsíců,
nejdéle však 120 měsíců (nutno odůvodnit v příloze v účetní závěrce).
O případnou následnou změnu kupní ceny obchodního závodu se upraví hodnota
goodwillu nebo záporného goodwillu, a to beze změny doby odpisování.
Pokud dobu použitelnosti
goodwillu nelze odhadnout, účetní jednotka rozhodne o době odpisování
goodwillu nebo záporného goodwillu a nehmotných výsledků vývoje, která
nesmí být kratší než 60 měsíců a delší než 120 měsíců.
Poznámka
Zvolenou dobu účetní
jednotka odůvodní v příloze v účetní závěrce.
Nejsou-li součástí
nabytého majetku též závazky a jsou-li zároveň náklady na ocenění
nabytého majetku znalcem neúměrné významu tohoto ocenění, lze pro účely zjištění
základu pro poměrné rozúčtování celkové pořizovací ceny nebo reprodukční pořizovací
ceny použít ocenění kvalifikovaným odhadem, jenž zajistí přiměřené přiblížení
se k tržní hodnotě majetku.
2.15 Metoda
přechodu z daňové evidence na účetnictví
Při přechodu z daňové
evidence na účetnictví se vychází z Vyhlášky (účetní metody uvedené
v § 61b). Fyzické osoby vedoucí daňovou evidenci podle zvláštního
právního předpisu, kterým je zákon o dani z příjmů, které se staly účetní
jednotkou podle § 1 odst. 2 písm. d) až h) zákon o účetnictví,
zjistí v záznamech daňové evidence stavy jednotlivých složek majetku
a závazků, případně rezerv, oceňovacích rozdílů k úplatně nabytému
majetku a u finančního leasingu neuplatněnou část výdajů ke dni předcházejícímu
první den účetního období, v němž jim vznikla povinnost.
Jednotlivé složky majetku
a dluhů se ocení podle zákona o účetnictví
(viz výše uvedené a popisované). U dlouhodobého odpisovaného
nehmotného a hmotného majetku účetní jednotky sestaví odpisové plány. Stav
oprávek je dán součtem odpisů, které by byly účtovány podle odpisového plánu za
dobu používání do okamžiku přechodu z daňové evidence na účetnictví.
Stavy
jednotlivých složek majetku a závazků, rezerv, oceňovacích rozdílů
k úplatně nabytému majetku se převedou k prvnímu dni účetního období
jako počáteční zůstatky příslušných rozvahových účtů. Neuplatněná část výdajů
u finančního leasingu se uvede jako počáteční zůstatek účtu určeného
k zachycení nákladů příštích období v účtové skupině 38.
Rozdíl
mezi součtem počátečních zůstatků nově otevřených účtů aktiv a mezi součtem
počátečních zůstatků nově otevřených účtů pasiv se uvede na účet v účtové
skupině 49, a to v závislosti na povaze zjištěného rozdílu (+/–) jako
zůstatek aktivní nebo pasivní.
V rámci tohoto příspěvku jsme se věnovali věnovat hlavním
zásadám, principům a pravidlům, které se vyskytují v zákoně o účetnictví
a účetním metodám uvedeným ve Vyhlášce. Účetní metody patří k důležitým
prvkům, které musí každá účetní jednotka dodržovat. Těmto metodám musí každá
účetní jednotka věnovat pozornost a blíže specifikovat ve
vnitropodnikových směrnicích.
Ing. Vladimír
Hruška
[1]) U stejného druhu zásob a cenných papírů se za způsob ocenění
považuje i ocenění cenou, která vyplyne z ocenění jejich úbytků cenou
zjištěnou váženým aritmetickým průměrem nebo způsobem, kdy první cena pro ocenění
přírůstku majetku se použije jako první cena pro ocenění úbytku majetku.
(metoda FIFO – „První do skladu, první ze skladu“).