Uchazeč o zaměstnání

– zdravotní pojištění

Co rozumíme pod pojmem „nekolidující zaměstnání“? Které kódy používá zaměstnavatel při zaměstnání osoby evidované na Úřadě práce jako uchazeče o zaměstnání? Je výše příjmu tohoto zaměstnance omezena?

Období registrace pojištěnce na Úřadě práce hraje (nejen) ve zdravotním pojištění významnou roli.

Pokud je totiž pojištěnec evidován na Úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání, stává se od data registrace osobou, za kterou platí pojistné na zdravotní pojištění stát, tudíž se na něho po celé období registrace nevztahuje povinnost placení pojistného. Jakmile je však uchazeč o zaměstnání z této evidence vyřazen, dostává se do situace, kdy si musí (od následujícího kalendářního měsíce) řešit ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah.

Nekolidující zaměstnání

Obecně pojem tzv. nekolidujícího zaměstnání znamená, že není ve střetu, neboli není „v kolizi“, evidence uchazeče o zaměstnání na Úřadě práce s výkonem zaměstnání, ve kterém příjem za dále stanovených podmínek nepřesáhne polovinu minimální mzdy. Je pravdou, že se tato forma zaměstnání návazně projevuje i ve zdravotním pojištění, proto by měli zaměstnavatelé při řešení vzniklé situace důsledně postupovat v souladu s právní úpravou.

Někteří zaměstnavatelé se domnívají, že již není možné, aby jedna a tatáž osoba byla současně uchazečem o zaměstnání na Úřadě práce a zaměstnancem v pracovněprávním vztahu, jinými slovy, že již neplatí úprava týkající se tzv. nekolidujícího zaměstnání. Opak je však pravdou. V právní úpravě nekolidujícího zaměstnání sice došlo k datu 1. 1. 2011 k určitým změnám, ovšem nikoli v tom smyslu, že by byl daný souběh vyloučen.

Uchazeči o zaměstnání, evidovaní na Úřadě práce, patří ve zdravotním pojištění mezi osoby, za které je plátcem pojistného stát. Od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění nepřicházelo v úvahu, aby mohly tyto osoby současně vykonávat výdělečnou činnost. Vpravdě průlomovou změnu však v této souvislosti přinesl ve sféře placení pojistného na zdravotní pojištění zákon č. 435/2004 Sb. Podle aktuálně platného ustanovení § 25 odst. 3 tohoto zákona je u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání.

Ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání:

a)  výkon činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy, nebo

b)  výkon činnosti na základě dohody o pracovní činnosti, pokud měsíční odměna nebo odměna připadající na jeden měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne polovinu minimální mzdy.

V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíčního výdělku jednotlivé měsíční výdělky (odměny) sčítají. Tato forma není akceptovatelná pro pracovněprávní vztah na základě dohody o provedení práce. Výkon práce v rámci nekolidujícího zaměstnání nesmí bránit uchazeči o zaměstnání v poskytování součinnosti úřadu práce při zprostředkování zaměstnání a v přijetí vhodného zaměstnání podle § 20 zákona o zaměstnanosti.

Souběh zaměstnání a „státní kategorie“

Uchazeč o zaměstnání je ve zdravotním pojištění osobou, za kterou platí pojistné stát. Pokud zaměstnavatel přijme do zaměstnání osobu splňující výše uvedené podmínky, pak v souvislosti s plněním oznamovací povinnosti sděluje na Hromadném oznámení zaměstnavatele zdravotní pojišťovně (kódem „P“) skutečnost, že se přihlašuje k platbě pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel oznamuje zdravotní pojišťovně skutečnost rozhodnou pro vznik povinnosti státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem „I“. K ukončení této kategorie se pak používá kód „J“.

Praktické použití těchto kódů je následující:

„I“ – použije se (vždy společně s kódem „P“) při přihlášení zaměstnance, který je současně uchazečem o zaměstnání

„J“ – použije se při skončení evidence uchazeče o zaměstnání

Varianty, které mohou nastat:

•    zaměstnanec skončí zaměstnání a zároveň je vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání: zaměstnavatel použije k příslušnému datu současně kódy „O“ a „J“,

•    zaměstnanec skončí zaměstnání (resp. zanikne mu z titulu tohoto zaměstnání účast na zdravotním pojištění), nadále je však evidován jako uchazeč o zaměstnání: zaměstnavatel pouze oznámí zdravotní pojišťovně kódem „O“ ukončení zaměstnání,

•    zaměstnanec ukončí v průběhu zaměstnání evidenci uchazeče o zaměstnání: zaměstnavatel oznámí zdravotní pojišťovně kódem „J“ ukončení evidence ve „státní kategorii“.

Změna situace

Zaměstnanec předložil zaměstnavateli při nástupu do zaměstnání doklad o evidenci na Úřadě práce, jednalo se o jeho jediné zaměstnání. Na základě této skutečnosti zaměstnavatel řádně použil pro splnění oznamovací povinnosti současně kódy „P“ a „I“ a odváděl pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu, která v žádném z měsíců nepřesáhla povolenou hranici poloviny minimální mzdy. Zaměstnanec však byl mezitím vyřazen z evidence na Úřadě práce. Svému zaměstnavateli tuto skutečnost nesdělil a ten „v dobré víře“ nadále odváděl pojistné z dosažené výše příjmu. Tuto skutečnost zjistila zdravotní pojišťovna při kontrole.

Protože zaměstnanec neměl nárok na zařazení do některé z jiných skupin osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimum (a tudíž nastupovala pro zaměstnavatele povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu), doměřila zdravotní pojišťovna při kontrole dlužné pojistné včetně penále. Zjištěné dlužné pojistné je zaměstnavatel povinen uhradit, na vyměřené penále si může podat žádost o jeho prominutí.

Čestné prohlášení zaměstnance

Jako vždy, i v takovém případě platí, že zaměstnavatel musí mít průkazně zdokumentovány veškeré skutečnosti, které mají vliv na stanovení vyměřovací základu zaměstnance, především pak v situacích, kdy nemusí při odvodu pojistného zákonné minimum dodržet. Kromě předložení dokladu o evidenci na Úřadě práce bych v takovém případě doporučil písemné sdělení formou čestného prohlášení, vystaveného zaměstnancem, dle vzoru:

Nutnost postupu podle zákona

Pokud zaměstnavatel takovou skutečnost zjistí, musí za příslušné kalendářní měsíce, ve kterých nebyl dodržen minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část, dodatečně propočítat a odvést zdravotní pojišťovně pojistné a rovněž podává za tyto měsíce opravné Přehledy. Tento postup by nepoužil, kdyby zaměstnanec spadal do některé ze skupin osob, pro které neplatí minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z výše uvedeného vyplývá, že jakmile je uchazeč o zaměstnání z evidence Úřadu práce vyřazen, musí tuto skutečnost oznámit svému zaměstnavateli, jinak jej dostává do velmi nepříjemné situace.

RADA!

•    Není-li pojištěnec zaměstnán, musí si po ukončení evidence na Úřadě práce sám řešit svůj pojistný vztah podle zákona, a pokud nepodniká jako OSVČ a ani nemá nárok na zařazení do některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, stává se na příslušný měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností placení pojistného v roce 2023 měsíčně v částce 2 336 Kč. 

Další možností řešení pojistného vztahu je vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, nejčastěji:

a)  výkonem výdělečné činnosti v některém ze států Evropské unie, případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku, ve Švýcarsku nebo ve Spojeném království ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a prováděcího nařízení č. 987/2009 nebo

b)  z titulu dlouhodobého pobytu v zahraničí, kdy se musí jednat o nepřetržitý pobyt delší šesti měsíců

•    Po návratu však musí pojištěnec průkazně dokladovat zdravotní pojišťovně dobu pojištění, zaměstnání nebo bydlení v cizině tak, aby po něm nemohlo být požadováno doplacení pohledávek za dobu pojištěním v zahraničí nepokrytou.

•    Závěrem podotýkáme, že naopak nepřípustnou alternativou je ve zdravotním pojištění kombinace výkonu samostatné výdělečné činnosti s registrací na Úřadě práce.

Ing. Antonín Daněk