Úhrada za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání

Absolvování školy – základní, střední a případně ani vysoké – v praxi zpravidla samo o sobě nestačí navždy. U většiny profesí je nutné další odborné vzdělávání aktualizující jeho znalosti, jinak se člověk postupně přestane orientovat v problematice a nadělá více škody než užitku.

Další vzdělávání – následující po tom formálním školním – je nezbytné. Umožňuje zvýšení stupně vzdělání nebo kvalifikace, přizpůsobení se ekonomickým, právním a společenským změnám a ověření nebo potvrzení nabytých znalostí a dovedností. Jde o rozličné formy studia při zaměstnání sloužící k doplnění, zvýšení, rozšíření, prohloubení či změně kvalifikace, vedle školení, jde o kursy a programy, a další formy nekončících vzdělávacích aktivity zvyšujících uplatnitelnost, resp. udržitelnost na trhu práce.

Vzdělávání a požadavky na odbornou způsobilost a její ověřování

upravuje řada profesních a odborných zákonů podmiňující vstup do dané oblasti, jde rovněž o součást odborných podmínek živnosti vázané, řemeslné a koncesované. Ovšem problémem byla chybějící obecná právní úprava dalšího vzdělávání, zejména související se zhodnocením vzdělání dosaženého mimo školskou vzdělávací soustavu. Neexistoval ucelený formalizovaný systém hodnocení úrovně a kvality těchto aktivit ani prokazování nabytých znalostí, schopností a vědomostí.

Proto přišel zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), nyní již ve znění p.p. Hlavní je si uvědomit, že dalším vzděláváním se rozumí vzdělávací aktivity, které nejsou počátečním vzděláváním. „Počátečním vzděláváním“ se přitom míní nejen to předškolní, základní a střední vzdělávání, ale poněkud překvapivě také studium v akreditovaných studijních programech vysokými školami nebo jejich součástmi. „Další vzdělávání“ je tedy vymezeno negativně, protože může být značně rozmanité z hlediska obsahu i formy, takže jej není možné jednoduše vymezit reprezentativním výčtem. Jedná se totiž obecně o veškeré vzdělávací aktivity mimo školský systém poskytující „počáteční vzdělávání“ v oficiálních akreditovaných studijních programech.

Podle § 18 dtto zkouška ověřující výsledky dalšího vzdělávání probíhá před autorizovanou osobou nebo v případě vybraných náročnějších kvalifikací, stanovených v Národní soustavě kvalifikací, před zkušební komisí složenou ze dvou nebo tří autorizovaných osob. Zkoušky jsou veřejné, obdobně jako závěrečné nebo maturitní zkoušky. Pro naše účely je podstatné, že za provedení zkoušky náleží autorizované osobě úhrada. Výši úhrady stanoví Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy prováděcí vyhláškou. Jedná se o vyhlášku č. 208/2007 Sb., o podrobnostech stanovených k provedení zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, ve znění p.p.

Výši úhrady za provedení zkoušky

konkrétně stanoví § 6 zmíněné vyhlášky pouze obecně s ohledem na související náklady: „Výše úhrady za provedení zkoušky ověřující dosažení konkrétní profesní kvalifikace je rovna součtu paušální náhrady nezbytných výdajů autorizované osoby, popřípadě členů zkušební komise, spojených s materiálním, prostorovým, technickým, informačním, personálním a administrativním zabezpečením provedení zkoušky a přiměřené odměny pro autorizovanou osobu, popřípadě členy zkušební komise.“ Bližší podrobnosti k určení relevantních nákladů uvádí § 9 dtto jen pro právnických osob vykonávajících činnost školy ohledně nákladů spojených s konáním závěrečných zkoušek, maturitních zkoušek a absolutorií v konzervatoři.

Zájemci najdou osoby autorizované k vykonání příslušných odborných zkoušek pro jednotlivé druhy kvalifikací – zpravidla nabízejí také předcházející proškolení – na portálu https://­www.narodnikvalifikace.cz/

DANĚ Z PŘÍJMŮ - Zmíněný zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání v § 31 přinesl daňovou pobídku pro zájemce. Od základu daně mohou fyzické osoby (poprvé za rok 2007) odečíst úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání podle zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Pozor na to, že daňový odpočet se týká jen úhrady za závěrečnou zkoušku a nikoli plateb za samotné další vzdělávání!

Vcelku oprávněným předpokladem daňového odpočtu je, že tyto částky nebyly:

·    nebyly hrazeny zaměstnavatelem, ani

·    nebyly uplatněny jako přímý daňový výdaj poplatníka s příjmy podle § 7 ZDP (tj. ze samostatné alias podnikatelské činnosti) podle § 24 odst. 2 písm. zo) ZDP.

Přičemž jsou stanoveny maximální výše tohoto daňového odpočtu za zdaňovací období:

–   nejvýše 10 000 Kč, respektive

–   u poplatníka, který je osobou se zdravotním postižením, až 13 000 Kč,

–   u poplatníka, který je osobou s těžším zdravotním postižením, až 15 000 Kč.

Daňoví nerezidenti ČR

musejí u všech nezdanitelných částek – včetně zmíněné za úhradu zkoušek – navíc splnit tři dodatečné podmínky. Protože jde o citlivé osobní údaje, které by zaměstnavatel ani reálně nemohl ověřit, mohou tyto daňové úlevy nerezidenti nárokovat jedině v daňovém přiznání:

1. Úhrn příjmů ze zdrojů na území ČR (§ 22 ZDP) je nejméně 90 % všech celosvětových příjmů s výjimkou příjmů, které: nejsou předmětem daně, jsou osvobozeny nebo podléhají srážkové dani.

2. Jedná se o poplatníka, který je daňovým rezidentem členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor (státy EU + Island, Lichtenštejnsko a Norsko).

3. Výši příjmů ze zdrojů v zahraničí poplatník prokáže potvrzením zahraničního správce daně.

Jak bylo předesláno, tuto nezdanitelnou částku nemůže využít fyzická osoba s příjmy ze samostatné (podnikatelské) činnosti podle § 7 ZDP, pokud si o příslušné výdaje – úhradu za zkoušku ověřující výsledky dalšího vzdělávání – snížila základ daně již formou uplatnění těchto daňových výdajů dle § 24 odst. 2 písm. zo) ZDP, kde mají stanoveny stejně odstupňované maximální částky. Podmínkou je, že toto další vzdělávání souvisí se samostatnou činností poplatníka, přesněji řečeno souvisí s jeho činností, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti; pokud tomu tak není, má možnost jejich uplatnění formou zmíněné nezdanitelné částky.

Kdo se přesně rozumí „osobou s lehčím nebo s těžším zdravotním postižením“ vymezuje § 67 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění p.p.

   (2) Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány

a)  invalidními ve třetím stupni^32a) (dále jen „osoba s těžším zdravotním postižením“),

b)  invalidními v prvním nebo druhém stupni⁸⁸⁾, nebo

c)  zdravotně znevýhodněnými (dále jen „osoba zdravotně znevýhodněná“).

   (3) Osobou zdravotně znevýhodněnou je fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu; osobou zdravotně znevýhodněnou však nemůže být osoba, která je osobou se zdravotním postižením podle odstavce 2 písm. a) nebo b).

Účetnictví

Adepty zkoušek ověřujících dalšího vzdělávání jsou obvykle neúčtující občané, jde-li o účetní jednotky, pak o nich účtují jako o externí službě na MD 518 – obdobně jako o školení, které zkoušce zpravidla předchází.

Ing. Martin Děrgel

§ 22 zákona č. 586/1992 Sb.

Zdroj příjmů

(1) Za příjmy ze zdrojů na území České republiky se u poplatníků uvedených v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4 považují

a) příjmy z činností vykonávaných prostřednictvím stálé provozovny,

b) příjmy ze závislé činnosti (zaměstnání) s výjimkou příjmů uvedených v písmenu f) bodu 2, která je vykonávána na území České republiky nebo na palubách lodí či letadel, které jsou provozovány poplatníky uvedenými v § 2 odst. 2 a § 17 odst. 3,

c) příjmy ze služeb s výjimkou provádění stavebně montážních projektů, příjmy z obchodního, technického nebo jiného poradenství, řídicí a zprostředkovatelské činnosti a obdobných činností poskytovaných na území České republiky,

d) příjmy z převodu nemovitých věcí umístěných na území České republiky a z práv s nimi spojených,

e) příjmy z užívání nemovitých věcí nebo bytů umístěných na území České republiky,

f)  příjmy

1. z nezávislé činnosti, např. architekta, lékaře, inženýra, právníka, vědce, učitele, umělce, daňového či účetního poradce a podobných profesí, vykonávané na území České republiky,

2. z osobně vykonávané činnosti na území České republiky nebo zde zhodnocované veřejně vystupujícího umělce, sportovce, artisty a spoluúčinkujících osob, bez ohledu na to, komu tyto příjmy plynou a z jakého právního vztahu,

g) příjmy z úhrad od poplatníků uvedených v § 2 odst. 2 a § 17 odst. 3. a od stálých provozoven poplatníků uvedených v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4, kterými jsou

1. náhrady za poskytnutí práva na užití nebo za užití předmětu průmyslového vlastnictví, počítačových programů (software), výrobně technických a jiných hospodářsky využitelných poznatků (know-how),