Úroky ze zápůjček a úvěrů

1.  Právní minimum

Nejjednodušší, nejrychlejší a nejčastější způsob, jak dostat cizí peníze – dočasně – k zájemci o finanční výpomoc je peněžitá zápůjčka. Ta první dvě písmena nejsou překlep, od roku 2014 totiž už smlouvu o půjčce v novém OZ nenajdeme. Její místo nyní zastoupila smlouva o zápůjčce (§ 2390 až § 2394 OZ). Tato smlouva nemusí být písemná a vznikne, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc – což jsou zejména peníze – tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

Smlouvou o úvěru (§ 2395 až § 2400 OZ) se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěr je tedy na rozdíl od zápůjčky definičně vždy úplatný, tedy úročený, a s ohledem na složitější právní úpravu jde obvykle o doménu bank a kampeliček, proto se zaměříme na zápůjčky.

Smlouva o zápůjčce je tzv. reálným (naturálním) obchodem, takže nabývá účinnosti až skutečným předáním a převzetím zapůjčené jistiny, nikoli již jejím přislíbením. Na což se občas zapomíná, a lze se tak zejména u menších firem setkat s pohledávkou z titulu dosud neposkytnuté zápůjčky od společníka (věřitel) jeho s.r.o. (dlužník), kterou má tento společník snahu započíst na úhradu různých dluhů vůči své obchodní korporaci, např. z nesplacené části peněžitého jeho vkladu. Proto je vhodné ještě jednou zdůraznit, že pohledávka věřitele (společníka) ze zápůjčky vzniká až poskytnutím peněžních prostředků, ať už v hotovosti nebo převodem na účet.

V běžné praxi drobných, malých až středních podnikatelů zcela převažují zápůjčky (půjčky) poskytnuté jejich společníky (členy obchodní korporace), případně členy řídících orgánů (jednatelé, představenstvo), nebo příbuznými a známými dotyčných osob nebo samostatně podnikajících OSVČ. S ohledem na snahu těchto vesměs „spřízněných“ osob bývá často dohodnuta bezúročná zápůjčka. Úroky by totiž znamenaly další jalový výdaj firmy (dlužníka) v době, kdy nemá peněz nazbyt – proto si je ostatně peníze půjčuje. Navíc spřízněná osoba – typicky společník s.r.o. – není obyčejným věřitelem, který chce na zápůjčce vydělat, ale mívá obvykle snahu jí nezištně prospět. Přičemž coby vlastník podílu v dlužnické s.r.o. je ekonomicky vzato majitelem dané firmy, takže peníze má i nadále pod svou kontrolou a vlivem. Takže pokud se firma díky finanční výpomoci rozjede, může si nepřímo vybrat odměnu formou třeba o to vyšších podílů na zisku, nebo ve zhodnocení podílu.

Neuplatněný úrok však zajímá daně, obecně totiž představuje majetkové zvýhodnění dlužníka – s.r.o. Naštěstí u bezúročných zápůjček od společníků poskytnutých jejich obchodní korporaci byl potvrzen oficiální výklad, že reálně nejde o bezúplatné plnění, protože si takto nepřímo – úsporou nákladů za úroky – zhodnocují majetkový podíly a jejich potenciálním protiplněním může být o to vyšší podíl na zisku. Vyčteme to v příspěvku z koordinačního výboru č. 452/­22.04.15 Některé případy daňových dopadů bezúplatných příjmů.

V ostatních reálných případech lze zpravidla majetkový prospěch vydlužitele z bezúročné zápůjčky osvobodit od daně v souladu s § 4a písm. m), resp. § 19b odst. 1 písm. d), případně § 6 odst. 9 písm. r) ZDP.

2.  Daně z příjmů

Zaměříme se na podmínky daňového uplatnění úroků ze zápůjček a úvěrů u dlužníka – podnikatele, který peníze potřebuje pro svou činnost. Takže obecně jsou úroky – cena za dočasné využívání cizích peněz – výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů dlužníka. Jenže to nestačí, protože řada zvláštních ustanovení ZDP stanovuje různá omezení a dodatečné podmínky, neboli tzv. testy daňové uznatelnosti úroků ze zápůjček a úvěrů.

Aktuálně jich už je sedm, ovšem samozřejmě se netýkají všechny a priori každého dlužníka.:

1.  Test časového rozlišení úroků (§ 23 odst. 1 ZDP, týká se jen účetních jednotek),

2.  Test ceny obvyklé (§ 23 odst. 7 ZDP, vztahuje se pouze na tzv. spojené osoby),

3.  Test zaplacení úroků [§ 24 odst. 2 písm. zi) ZDP, když je věřitelem neúčtující fyzická osoba],

4.  Test nízké kapitalizace [§ 25 odst. 1 písm. w), § 25 odst. 3 ZDP, jen u tzv. spojených osob],

5.  Test souvislosti s podílem v dceřiné společnosti [§ 25 odst. 1 písm. zk) ZDP],

6.  Test závislosti úroku na zisku dlužníka [§ 25 odst. 1 písm. zl) ZDP],

7.  Test nadměrných výpůjčních výdajů (§ 23e, § 23f ZDP).

1.  Test časového rozlišení úroků

Pokud vydlužitel (typicky s.r.o.) vede účetnictví, jsou pro něj v návaznosti na účetní postupy dlužné úroky daňovým nákladem v odpovídajícím časovém rozlišení. Nezáleží tedy na sjednaném režimu placení úroků, ani na tom, zdali vydlužitel (dlužník) řádně a včas plní své závazky (dluhy) ze smlouvy o zápůjčce. Daně z příjmů zde přebírají účetní princip, že náklady a výnosy se účtují do období, s nímž časově a věcně souvisejí.

Odpovídající časové rozlišení ve vazbě na příslušné účetní (zdaňovací) období zajišťují speciální přechodné účty. U dlužníka se nejčastěji jedná o účet 381 – Náklady příštích období, který se uplatní v případě, že úroky jsou placeny předem, opačný případ – úroky placené pozadu – zapojí do hry účet 383 – Výdaje příštích období. Příklady uplatnění uvádíme v účetní pasáži níže. Dodejme, že ve firemní praxi je pouze výjimečná tzv. kapitalizace úroků, tedy zahrnutí části úroků z „investiční“ zápůjčky nebo úvěru – před uvedením předmětné investice do užívání – do ocenění investice, na jejíž pořízení nebo zhodnocení byla zápůjčka dlužníkem využita.

2.  Test ceny obvyklé

Jedná se patrně o nejznámější daňový test u zápůjček od „spojených osob“ ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP, což jsou zejména mateřská a její dceřiná společnost, společník/­jednatel versus jeho s.r.o. a fyzické osoby blízké.:

•    Liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami

–   Což jsou kapitálově spojené osoby (ať už přímo nebo nepřímo – přes třetí firmu – vždy alespoň skrze 25 % podíl na základním kapitálu) nebo jinak spojené osoby (např. jednatel, osoba ovládající, blízká apod.)

–   Společník s.r.o. je prakticky vždy spojenou osobou, a to i v případě, že má podíl nižší než 25 %, jelikož se a priori předpokládá, že všichni společníci s.r.o. jednají tzv. ve shodě a jsou tudíž ovládající osobou.

•    od cen, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami

–   v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek,

–   a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen,

•    upraví se základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl:

–   bude-li sjednaný úrok nižší než obvyklý, vzniká „fiktivní“, ale zdanitelný nepeněžitý příjem věřiteli,

–   bude-li sjednaný úrok vyšší než obvyklý, neuzná se přesah úroků jako daňový výdaj dlužníkovi.

Bez postihu, resp. bez úprav základu daně, zůstanou „neobvyklé“ úroky u zápůjček mezi spojenými osobami pouze v případě, že sjednaná výše úroků bude nižší, než „obvyklá“ a zapůjčitelem (věřitelem) je:

•    daňový nerezident ČR (zahraniční fyzická či právnická osoba), nebo

•    člen obchodní korporace (tj. např. společník s.r.o.), který je daňovým rezidentem ČR, nebo

•    poplatník daně z příjmů fyzických osob.

Příklad

Úročená zápůjčka od společníka s.r.o.

ABC, s.r.o. se zmítá ve finančních problémech a banka jí odmítla poskytnout další úvěr. Jednatel se tak obrátil s žádostí o zápůjčku na členy této obchodní korporace – společníky – všichni jsou spojenými osobami. Jeho návrh na bezúročné zápůjčky nebyl společníky vyslyšen, a tak jsou ve hře úročené zápůjčky společníků. Banky v místě sídla dlužníka v té době nabízely obdobné produkty s úrokem v průměru cca 4 % p.a. (roční úrok).

Daňově „bezpečné“ tak budou jakkoli nižší úroky u zápůjček od společníků, například ve výši 3 % p.a., nebo jen 1 % p.a., případně pouze symbolické 0,1 % p.a.; stejně jako bezúročná zápůjčka, jak jsme uvedli výše.

Nicméně bez šance nejsou ani naopak vyšší úroky, jen je potřeba umět je hodnověrně odůvodnit, např.: Bance by se kvůli úvěru musela ABC, s.r.o. zaručit nemovitým majetkem, což by si vyžádalo dosti dlouhý čas, výdaje za znalecký posudek a zápis do katastru nemovitosti, a také značnou administrativu. Navíc za uzavření smlouvy banky obvykle požadují poplatek, stejně jako za tzv. ověření bonity klienta a za vedení úvěrového účtu. Společník také peníze zpravidla vyplatí ihned, nežádá zajištění zápůjčky ani žádné související poplatky, proto by ani při sjednání o něco vyššího úroku – např. 5 % p.a. – ABC, s.r.o. nemělo mít s jejich daňovou účinností problém, neboť prokáže, že vyšší sjednaný úrok odpovídá jinak výhodnějším ekonomickým podmínkám zápůjčky.

3.  Test zaplacení úroků

Test zaplacení úroků není omezen pouze na „spojené osoby“ ale týká se obecně situace, kdy:

• vydlužitel (dlužník) vede účetnictví, a 

• zapůjčitelem (věřitelem) je fyzická osoba, která nevede účetnictví.

V těchto případech nejsou úroky u účtujícího dlužníka daňově účinné již na základě účetního předpisu do nákladů v jejich časovém rozlišení – dle 1. testu – ale přibývá dodatečná podmínka, že úroky byly zaplaceny. Není těžké domyslet důvod regulace. Stačí si uvědomit, co by hrozilo bez tohoto omezení u nejčastější zápůjčky mezi účtujícím dlužníkem (s.r.o.) a věřitelem, kterým je jeho společník a jednatel (neúčtující fyzická osoba).

Jak vidno, mezi okamžikem vzniku daňového nákladu dlužníka a zdanitelného příjmu věřitele je časová prodleva, která může kvůli „daňové optimalizaci“ účastníků smlouvy o zápůjčce trvat i několik let, případně vůbec nemusí dojít ani k úhradě úrokových dluhů (aktéři se nějak vypořádají „neoficiálně“). Proto je daňová účinnost úroků u účtujícího dlužníka v těchto případech podmíněna jejich uhrazením neúčtující fyzické osobě.

Příklad

Test zaplacení úroků

S.r.o. si ve svých těžkých chvílích půjčilo 1. 7. 2025 od společníka – kterým je neúčtující fyzická osoba – 2 miliony Kč na 2 roky. S ohledem na 2. test výše byl sjednán bezpečný úrok 3 % p.a., který byl nižší než „tržně obvyklý“. S.r.o. vede účetnictví, takže podle účetních pravidel – a v souladu s 1. testem výše – musí dlužné úroky rozprostřít rovnoměrně v čase. Kvůli 3. testu ale dlužníkovi dále přibývá dodatečná podmínka zaplacení úroků.

Splatnost úroků za celou dobu půjčky byla dohodnuta při splatnosti celé jistiny, tedy až na 30. 6. 2027.

•    Účetní a daňové posouzení úroků u dlužníka (s.r.o.):

–   v roce 2025 časově rozlišený nezaplacený dlužný úrok 30 000 Kč nebude daňově účinný,

–   v roce 2026 časově rozlišený nezaplacený dlužný úrok 60 000 Kč opět nebude daňově účinný,

–   v roce 2027 zůstane účetním nákladem zbývající časově rozlišený dlužný úrok 30 000 Kč, který bude daňově účinný, a současně si dlužník sníží základ daně také o dřívějších 90 000 Kč zaplacených úroků.

•    Účetní a daňové posouzení úroků u věřitele (společník s.r.o., kterým je neúčtující fyzická osoba):

–   v letech 2025 ani 2026 nebude neuhrazený (nepřijatý) úrok představovat žádný zdanitelný příjem,

–   v roce 2027 bude všechen přijatý úrok 120 000 Kč zdanitelným příjmem z kapitálového majetku.

Dodejme, že oba testy – první a třetí – musí být splněny současně, takže i kdyby byla sjednána splatnost úroků najednou hned v roce 2025, nestačilo by to pro jejich daňovou účinnost u dlužníka (s.r.o.). Jejich daňová účinnost by totiž nabíhala až postupně v souladu s obvyklým účetním časovým rozlišením úroků. Věřitel, který nevede účetnictví, by v tomto případě musel zdanit veškeré inkasované úroky ihned v roce jejich přijetí (2025).

4.  Test nízké kapitalizace

Také se označuje jako test finančních nákladů a je to s ním složitější. Týká se opět pouze „spojených osob“ a poměřuje objem dluhů – nejen z titulu zápůjček, ale obecně úvěrových finančních nástrojů ve smyslu § 19 odst. 1 písm. zk) ZDP (úvěr, zápůjčka, dluhopis, vkladní list, směnka atp.) – a vlastního kapitálu dlužníka. Z čehož vyplývá, že se tento test nevztahuje na dlužníky z řad fyzických osob, které nemají vlastní kapitál.

Jde o to, aby objem zápůjček (resp. úvěrových finančních nástrojů) od spojených osob nepřesáhl 4násobek vlastního kapitálu vydlužitele. Úroky, respektive obecněji finanční náklady ze zápůjček (úvěrových finančních nástrojů) od spojených osob přesahující stanovený limit totiž nejsou daňově účinné. Také proto by základní kapitál s.r.o. neměl být přehnaně nízký... Druhým rizikovým faktorem jsou účetní ztráty minulých let snižující stav vlastního kapitálu – který tvoří úhrn účtových skupin 41, 42 a 43. Pokud vlastní kapitál dlužníka (např. s.r.o.) klesne na nulu či dokonce do mínusu, pak tímto testem neprojdou žádné úroky spojeným osobám.

Příklad

Test finančních nákladů

S.r.o. přijala od společníka 1. 1. 2026 zápůjčku 10 milionů Kč s bezpečným úrokem 4 % p.a., z níž 30. 6. a 30. 11. vrátí vždy 1 milion, tj. ke konci roku 2026 bude dlužit 8 milionů Kč. Pro jednoduchost předpokládejme, že dlužník měl po celý rok 2026 stálý vlastní kapitál 500 000 Kč; jinak by se vypočítal jeho průměrný denní stav.

Průměrný denní stav úvěrových finančních nástrojů od spojených osob v roce 2026 = (10 mil × 181 dnů + 9 mil × 153 dnů + 8 mil × 31 dnů) /­ 365 dnů = 9 410 959 Kč. Limitní čtyřnásobek vlastního kapitálu dlužníka = 4 × 500 000 Kč = 2 miliony Kč, což je pouze 21,25 % z průměrného stavu zápůjček. Výše sjednaného úroku za rok 2026 tak sice činí = 4 % z 9 410 959 Kč = 376 438 Kč, ale daňově uznáno bude jen 21,25 %, tj. 79 993 Kč.

5.  Test souvislosti s podílem v dceřiné společnosti

U s.r.o., a.s. a družstva, která jsou tzv. mateřskou společností – aspoň 10 % podíl na základním kapitálu po 12 měsíců – nejsou daňově účinné výdaje (náklady) související s držbou podílu v dceřiné společnosti. Jde o „spravedlivý trest“ za výhodu osvobození příjmů z prodeje těchto podílů od daně dle § 19 odst. 1 písm. ze) ZDP. Za tyto nedaňové náklady se považují i úroky z úvěrového finančního nástroje (zápůjčky, úvěry aj., viz výše) přijatého v období 6 měsíců před nabytím podílu v dceřiné společnosti. A to nejen po dobu přímé držby, ale i když podíl drží osoba, která je spojenou osobou s příjemcem úvěrového finančního nástroje. Je sice možno prokázat, že úvěrový finanční nástroj s držbou podílu v dceřiné společnosti nesouvisí, to je ale v praxi obtížné.

Příklad

Zápůjčka na pořízení podílu

A, s.r.o. si od společníka 1. 1. 2026 zapůjčila na pět let 10 milionů Kč s „obvyklým“ úrokem 4 % p.a. Za 8 milionů koupila balík 20 % akcií B, a.s., zbývající 2 miliony využila na nákup zásob. K 1. 1. 2027 A, s.r.o. jako jediný zakladatel založí novou firmu C, a.s., přičemž předmětem vkladu bude onen balík 20 % akcií B, a.s. Kvůli potřebě hotovosti firma C, a.s. prodá např. 1. 6. 2028 celý balík akcií B, a.s. další osobě (nespojené s A ani s C).

Pro A, s.r.o. nebude 80 % úroků ze zápůjčky daňovým nákladem, protože souvisí s podílem v dceřiné společnosti B, a.s., a to nejen v roce 2026, ale až do 1. 6. 2028, třebaže již nebude mateřskou společností B, a.s., protože její podíl (akcie) převedla na firmu C, a.s., která je ovšem další „spojenou osobou“ vůči A, s.r.o.

6.  Test závislosti na zisku dlužníka

•    V praxi opomíjený daňový test zaměřený nejen na úroky zápůjčky, podle něhož nejsou daňově účinné:

•    úroky, resp. obecněji pojaté finanční výdaje (náklady) – definice v § 25 odst. 1 písm. w) ZDP,

•    které plynou z úvěrového finančního nástroje (zápůjčky, úvěry, dluhopisy, … – viz výše),

•    kde úrok nebo výnos nebo skutečnost, zda se finanční výdaje (náklady) stanou splatnými,

•    závisí zcela nebo převážně na zisku dlužníka (ani tento test není omezen na spojené osoby!).

•    Pokud totiž úrok roste spolu se ziskem dlužníka, pak ekonomicky pro věřitele nejde o zápůjčku – o cizí kapitál – nýbrž o obdobu investice (vkladu) tvořící vlastní kapitál dlužníka. V tomto příměru proto už ale dlužník nehradí úroky za cizí kapitál, ale jakoby podíly na zisku, které nejsou daňově uznatelnými výdaji. Naproti tomu opačná závislost úroků – budou-li nižší při vyšším zisku dlužníka – daňovým problémem není, protože plně odpovídá ekonomické logice zápůjček: ziskovější dlužník je méně rizikový a může tak nabídnout nižší úrok.

7.  Test nadměrných výpůjčních výdajů

Novinka vnucená (jak jinak) rádoby ušlechtilou unijní směrnicí 2016/­1164/­EU – ATAD proti praktikám vyhýbání se daňové povinnosti. Jde o velmi složitý a technicky náročný test, který se naštěstí v praxi týká pouze hodně velkých firem, jejichž „nadměrné“ výpůjční výdaje převyšující výpůjční příjmy přesahují 80 milionů Kč.

Dodejme, že podle metodického Pokyn finanční správy k ZDP č. GFŘ – D – 59 (k § 24 odst. 2, bod 30):

•    „Za daňové výdaje se považují také výdaje, které vznikly v souvislosti s pořízením cenných papírů (např. úroky z úvěrových finančních nástrojů čerpaných na pořízení cenných papírů) a přitom nejsou podle právních předpisů upravujících účetnictví zahrnovány do pořizovací ceny a současně nejsou neuznatelnými výdaji podle § 25 zákona.“

Kdo už měl tu čest (smůlu) s daňovou kontrolou, tak možná znejistí, jestli se tomu skutečně dá věřit. Co když třeba s.r.o./­a.s. využije úvěr pro výplatu podílů na zisku (dividend) společníkům nebo k výplatě sníženého základního kapitálu. Tedy pro účely příjmů buď od daně osvobozených, či podléhajících „srážkové dani“. Bude si pak opravdu moci úroky placené bance z takto „jalově“ využitého úvěru uplatnit jako daňový výdaj? Obava má logiku vycházející z § 25 odst. 1 písm. i) ZDP, podle kterého nejsou uznatelné výdaje vynaložené na příjmy osvobozené od daně nebo nezahrnované do základu daně ve vazbě na § 23 odst. 4 písm. a) ZDP. Naštěstí to ale máme potvrzeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Afs 25/­2009-98 z 25. 3. 2010 (www.nssoud.cz), který konstatoval, že taková logika správců daně není správná a úroky jsou i v těchto případech daňově účinné.

3.  DPH

Poskytování úvěrů a peněžních zápůjček je podle § 54 odst. 1 písm. c) ZDPH finanční činností, která je osvobozena od DPH bez nároku na odpočet daně, což platí rovněž pro jejich zprostředkování. Dodejme, že /­věr“ a „zápůjčka“ je ovšem nutno pro účely DPH považovat za tzv. unijní pojmy, které by měly být vykládány jednotně v rámci celé EU, jak vyplývá z judikatury Soudního dvora EU. Proto do této kategorie spadá obecně jakékoli dočasné poskytnutí peněz jiné osobě, jako je třeba také jejich uložení v bance na termínovaný vklad atp.

4.  Účetnictví

Úrok z jistiny zápůjčky či úvěru obecně představuje cenu za časovou hodnotu dočasně užívaných cizích peněz, obdobně jako je třeba nájemné cenou za dočasné užívání cizí movité/­nemovité věci. Výše úroku se běžně sjednávají strany dohodou procentní sazbou z dlužné částky za tzv. bankovní rok (365 dnů). Konkrétní výše úroku se odvíjí od řady okolností a parametrů týkajících se jak samotné zápůjčky/­úvěru (její účel, částka a doba), tak osoby dlužníka. Obecně platí, že lepší (nižší) úrok vyjedná dlužník, který je solventní (a peníze vlastně ani moc nepotřebuje…), má dlouhou čitelnou historii a nabídne kvalitní záruku, například zástavu hodnotné stavby nebo ručení neméně kvalitní třetí osoby. Zcela jiným typem úroků je sankční úrok z prodlení trestající dlužníka za opožděné vrácení jistiny nebo jejich sjednaných splátek a věnovali jsme se mu v hesle – Smluvní sankce.

Pokud vydlužitel (dlužník) vede účetnictví, jsou pro něj v návaznosti na účetní postupy dlužné úroky ze zápůjčky nebo úvěru účetním nákladem v odpovídajícím časovém rozlišení. Nezáleží tedy na sjednaném režimu placení úroků, ani na tom, zda řádně a včas plní své dluhy ze smlouvy o zápůjčce.

•    Účtování vypůjčené částky coby jistiny zápůjčky nebo úvěru u vydlužitele:

–   Dlouhodobý závazek, resp. dluh, pokud je sjednaná doba splatnosti delší než jeden rok

>   Účet 461 – Dlouhodobé dluhy k úvěrovým institucím

>   Účet 471 – Dlouhodobé dluhy – ovládaná nebo ovládající osoba

>   Účet 472 – Dlouhodobé dluhy – podstatný vliv

>   Účet 479 – Jiné dlouhodobé dluhy

–   Krátkodobý závazek, resp. dluh, pokud sjednaná doba splatnosti není delší než jeden rok

>   Účet 231 – Krátkodobé dluhy k úvěrovým institucím

>   Účet 231 – Eskontní úvěry

>   Účet 249 – Ostatní krátkodobé finanční výpomoci

>   Účet 361 – Dluhy – ovládaná nebo ovládající osoba

>   Účet 362 – Dluhy – podstatný vliv

•    Úroky se u vydlužitele účtují zpravidla do finančních nákladů:

–   Účet 562 – Úroky, přičemž je nutno naplnit princip časového rozlišení nákladů, takže pokud jsou:

>   úroky placeny předem, uplatní se účet 381 – Náklady příštích období

>   úroky placeny pozadu, uplatní se účet 383 – Výdaje příštích období

–   Pokud by šlo o zápůjčku/­úvěr v cizí měně, přibylo by ještě obvyklé účtování o kursových rozdílech do finančních nákladů (563) či výnosů (663), a to při splátkách jistiny i úroků, a k datu účetní závěrky.

Příklad

Zápůjčka s úroky placenými předem

S.r.o. přijala 1. 11. 2025 zápůjčku 300 000 Kč na 10 měsíců od společníka (ovládající osoba). Jistina bude vracená ve dvou stejných splátkách vždy po 5 měsících – 1. 4. a 1. 9. 2026. Úroky jsou sjednány 4 % p.a. a splatné předem vždy za období 5 měsíců – hned 1. 11. 2025 (bude o ně nižší částka pro vydlužitele), a 1. 4. 2026.

Příklad

Účtování zápůjčky s úroky placenými pozadu

Dceřiná společnost A, s.r.o. přijala již 1. 4. 2025 zápůjčku 20 milionů Kč od mateřské společnosti B, a.s. k financování výstavby nové výrobní haly. Celá jistina bude vrácena za dva roky 1. 4. 2027 a sjednané roční úroky 3 % p.a. (á 600 000 Kč) jsou splatné vždy pozadu, poprvé 1. 4. 2026 a podruhé při splatnosti celé jistiny.

Pokud by vydlužitel (dlužník) úroky tzv. kapitalizoval do pořizovací ceny stavby, tak by je – až do jejího uvedení do užívání – neúčtoval do nákladů, ale do pořizovací ceny stavby na účet 042 (opět v časovém rozlišení).