Valorizace rent – 1. leden 2022

Je pravidlem koncem roku, že MPSV předkládá do připomínkového řízení návrh tzv. valorizačního nařízení vlády o úpravě náhrady. Jedná se o nařízení vlády o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů.

Zákoník práce,

který upravuje vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, obsahuje i úpravu povinnosti zaměstnavatele nahradit poškozenému zaměstnanci nebo pozůstalému škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Mezi druhy náhrady škody patří i náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a náhrada nákladů na výživu pozůstalých.

Výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se na základě zákona provádí tak, že se vychází z průměrného výdělku před vznikem škody a z výdělku dosahovaného po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu.

Je-li výdělek zaměstnance po pracovním úrazu nebo nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu nižší než jeho průměrný výdělek před vznikem škody, pak je zaměstnavatel povinen tento rozdíl dorovnat náhradou za ztrátu na výdělku. Dojde-li u poškozeného ke zvýšení dosahovaného výdělku nebo zvýšení invalidního důchodu, sníží se mu poskytovaná náhrada za ztrátu na výdělku. Poškozený tudíž pobírá stále stejnou částku.

Obdobnou úpravu obsahuje zákoník práce i pro pozůstalé po zaměstnanci, který následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel. Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se vychází z průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí s tím, že pokud zemřelý před svou smrtí poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu jedné osobě, pak náhrada nákladů na výživu pozůstalých činí 50 % uvedeného průměrného výdělku, pokud poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu více osobám, činí náhrada 80 % průměrného výdělku.

Aby z důvodu výše uvedeného výpočtu předmětných náhrad nedošlo k neodůvodněnému rozdílu mezi poškozenými a ostatními zaměstnanci nebo důchodci ve výši pobíraných částek, obsahuje zákoník práce (§ 271u odst. 2 ZP) zmocnění pro vládu, aby vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů, upravila nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnanci po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemoci z povolání, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku. To se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých.

Kromě nařízení o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů (nařízení o úpravě náhrady) ještě pravidelně každoročně vláda přijímá nařízení vlády o úpravě náhrady za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě vzniklé služebním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých a nařízení vlády o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě vzniklé služebním úrazem nebo nemocí z povolání vojáků při výkonu vojenské základní nebo náhradní služby a výkonu vojenských cvičení, o úpravě náhrady za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby nebo při invaliditě vzniklé služebním úrazem nebo nemocí z povolání vojáků z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých (nařízení o úpravě náhrady poskytované vojákům a pozůstalým).

Nejinak tomu musí být i v letošním roce a hned úvodem můžeme konstatovat, že všechna tři výše uvedená nařízení vlády budou obsahově shodná, protože právní úprava odškodnění úrazů podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě a zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů je shodná s právní úpravu odškodňování pracovních úrazů v zákoníku práce. Nicméně naším zájmem je nařízení o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů.

NÁHRADA ZA ZTRÁTU NA VÝDĚLKU po skončení pracovní neschopnosti (§ 271b ZP) ne zcela přesně vyjadřuje situace, kdy se tato škoda poskytuje. Jsou to totiž veškeré případy, kdy zaměstnanec v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání musel změnit zaměstnání nebo zkrátit svůj pracovní úvazek a v důsledku toho došlo k poklesu jeho výdělku, tedy vznikla mu škoda. Vzniku této škody nakonec nemusí přímo bezprostředně ani předcházet pracovní neschopnost, např. u nemoci z povolání, kdy se poškozený léčí ambulantně a jeho zdravotní stav graduje až tak, že musí změnit zaměstnání. Zákonodárce ale chtěl názvem odlišit tento druh škody od předchozí škody způsobené ztrátou na výdělku po dobu pracovní neschopnosti.

Podstata náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti principiálně vychází z právní úpravy obsažené ve starém zákoníku práce a spočívá v tom, že se porovnává průměrný výdělek poškozeného zaměstnance před vznikem škody s výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti, (při převedení na jinou práci změně pracovního úvazku nebo jiné změně v pracovního poměru v důsledku pracovního úrazu) při započtení invalidního důchodu.

Při stanovení této náhrady jsou možné tři varianty výpočtu:

•    případ, kdy se od průměrného výdělku před vznikem škody odečítá invalidní důchod III. stupně (dříve plný ID) neboť poškozený již více nepracuje, rovnice výpočtuNŠ=PM-ID III. stupně

•    případ, kdy se od průměrného výdělku před vznikem škody odečítá invalidní důchod spolu I. nebo II. stupně s výdělkem dosahovaným po úraze, neboť poškozenému byl přiznán pouze invalidní důchod I. či II. stupně (dříve ČID), rovnice výpočtu NŠ= PM-(ID I. nebo II. stupně) +V

•    případ, kdy se poškozenému od průměrného výdělku před vznikem škody odečítá výdělek dosahovaný po úraze, resp. po přiznání choroby z povolání, neboť dotyčnému nebyl přiznán ani invalidní důchod II. či III. stupně, rovnice výpočtu NŠ = PM-V s tím, že PM je průměrný výdělek, V výdělek poškozeného po skončení pracovní neschopnosti.

Průměrný výdělek nemusí být vždy totiž shodný s průměrným výdělek před vznikem pracovní neschopnosti následkem úrazu nebo nemoci z povolání. Platí obecné pravidlo, že se průměrný výdělek zjišťuje z průměrného výdělku předchozího kalendářního čtvrtletí, pouze v případě, kdy je to pro zaměstnance výhodnější se stanoví z průměrného výdělku za kalendářní rok. Často proto v praxi dojde k tomu, že zaměstnanec utrpí úraz a je mu vypočítán určitý průměrný výdělek, který je rozhodný po celou dobu jeho pracovní neschopnosti.Kdyžpak po půl roce či roce je mu přiznáván invalidní důchod (třeba III. stupně), musí se stanovit nový průměrný výdělek, tedy průměrný výdělek odpovídající rozhodnému období, tj. přecházejícímu kalendářnímu čtvrtletí před vznikem této škody. Vzhledem k tomu, že dotyčný zaměstnanec v předchozím kalendářním čtvrtletí nebyl zaměstnán, musí se mu stanovit tzv. pravděpodobný výdělek, a tento pravděpodobný výdělek může být vyšší, než byl výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, protože v mezidobí došlo u zaměstnavatele k navýšení mezd. To je důsledek pravidla, podle kterého se náhrada škody musí stanovit ne k okamžiku škodní události (vlastního úrazu apod.), ale k okamžiku vzniku škody.

Při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti

se nepřihlíží ke zvýšení invalidního důchodu pro bezmocnost, ke snížení tohoto důchodu podle právních předpisů o sociálním zabezpečení ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovní úsilím.

Náhrada za ztrátu na výdělku vypočtená podle výše uvedených rovnic přísluší zaměstnanci i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu než je původní pracovní úraz. V praxi to znamená, že v případě kdy zaměstnanec onemocní např. chřipkou bude nadále dostávat náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Do rovnice výpočtu se v tomto případě dosazuje za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského. Pokud by onemocněl z důvodů souvisejících s pracovním úrazem a musel např. nastoupit další operaci, pak by vzniklo nové právo na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy. Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada po dobu v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Po skončení zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání se při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity postupuje podle výše uvedené zásady. Tato právní úprava reagovala na dva judikáty, které řešily zákonem neupravenou otázku náhrady za ztrátu na výdělku v případě skončení pracovního poměru z organizačních důvodů a v případě, kdy postižený zaměstnanec je veden jako uchazeč o zaměstnání a pobírá podporu v nezaměstnanosti a z kterých vyplývalo, že podporu v nezaměstnanosti nelze považovat za výdělek po pracovním úraze.

Zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, která mu byla zajištěna, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna. Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si zaměstnanec bez vážných důvodů opomenul vydělat.

NÁHRADA NÁKLADŮ NA VÝŽIVU POZŮSTALÝCH (§ 271h ZP) - Novinkou nyní platného zákoníku práce je, že po dlouhých letech právní nejistoty dává konečně zákoník práce návod, jak postupovat při stanovení výše náhrady za ztrátu na výživu pozůstalých. Nyní platný zákoník práce stanoví, že náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší pozůstalým ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 % tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám. Tato právní věta asi nepůsobí v praxi výkladové problémy. V okamžiku, kdy zjistíme kolik je pozůstalých, zjistíme i jakou část průměrného výdělku zemřelého můžeme rozdělit pro účely náhrady nákladů na výživu pozůstalých. V případě, že pozůstalou bude jen jedna osoba (např. manžel nebo dítě) pak mu přísluší 50 % průměrného výdělku zemřelého. V případě, že pozůstalých bude více (např. manželka a dítě nebo manželka a dvě děti) pak jim bude příslušet 80 % průměrného výdělku.

Jak jsme si ale uvedli úvodem, náhrada nákladů na výživu pozůstalých však nepřísluší pouze manželovi a dětem, ale může příslušet i jiným pozůstalým a zde může hrozit ještě vážnější střet zájmů, např. v případě, kdy pozůstalý měl z prvního manželství dvě nezletilé děti, ke kterým plnil vyživovací povinnost a žil ve společné domácnosti s družkou a jejím dítětem, kterým také poskytoval výživu, protože družka nemá nárok na vdovský důchod

VALORIZACE DŮCHODŮ

Dne 30. září bylo ve Sbírce zákonů publikováno nařízení vlády č. 356/2021 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2020, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2020, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2022 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2022 a o zvýšení důchodů v roce 2022.

Podle tohoto nařízení vlády se u důchodů starobních, invalidních, vdovských, vdoveckých a sirotčích přiznaných před 1. lednem 2022 zvyšuje od 1. ledna 2022 mimo jiné dna 2022 procentní výměra důchodu:

•    1,3 % procentní výměry důchodu, která náleží ke dni, od něhož se procentní výměra zvyšuje, a

•    o 300 Kč; jsou-li splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů, zvyšuje se o tuto částku ten důchod, který se vyplácí v plné výši.

Mimořádné zvýšení procentní výměry důchodů o částku 300 Kč přinesl již zákon č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Toto zvýšení je reakcí na skutečnost, že zvýšení důchodů od ledna 2022 je výrazně nižší (u průměrného starobního důchodu okolo 450 Kč), než jaké bylo zvyšování důchodů v posledních letech (u průměrného starobního důchodu mezi 800 a 900 Kč).

VALORIZACE PRŮMĚRNÝCH VÝDĚLKŮ - Jak vyplývá přímo i ze samotného textu valorizačního ustanovení zákoníku práce, jedná se o úpravu průměrného výdělku rozhodného pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých. Do současné doby bylo vydáno již 27 nařízení vlády a 1 zákon, na základě kterých došlo ke zvýšení průměrného výdělku poškozených a pozůstalých. Výjimku tvořil rok 2009, kdy nedošlo ke zvýšení důchodů pro rok 2010, a proto nedošlo ani pro tento rok ke zvýšení předmětných náhrad. Naposledy byla úprava náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a náhrada nákladů na výživu pozůstalých provedena nařízením vlády č. 517/2020 Sb.

Valorizace k 1. lednu 2022

Výše jsme připomněli, že podle nařízení vlády č. 356/2021 Sb. dojde od 1. ledna 2022 k procentnímu zvýšení všech důchodů přiznaných před tímto datem o 1,3 % a o 300 Kč. Proto dojde ke zvýšení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a náhrady na výživu pozůstalých, jimž vznikl nárok podle zákoníku práce před 1. lednem 2022 o stejnou částku, tedy o 1,3 % a o 300 Kč. Pokud nárok na náhradu vznikne po 31. prosinci 2021, průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku a pro výpočet náhrady nákladů na výživu pozůstalých se zvyšovat nebude.

Z výše uvedeného vyplývá, že cílem navrhované úpravy je, jako každý rok, zvýšit náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu nákladů na výživu pozůstalých zákonem předepsanou formou, tj. nařízením vlády, a to v závislosti na procentním zvýšení důchodů, ke kterému dojde u důchodů přiznaných před 1. lednem 2022 od splátky důchodu splatné po 31. prosinci 2021.

Náhrada za ztrátu na výdělku a náhrada nákladů na výživu pozůstalých, na kterou vznikl nárok po 31. prosinci roku 2021, se zvyšovat nebude. K zohlednění zvýšení průměrného výdělku poškozených a pozůstalých, kterým vznikne nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a nárok na náhradu nákladů na výživu pozůstalých v průběhu roku 2022, dojde při dalším zvýšení pro rok 2023.

Zvýšení bude provedeno i v případě, že náhrada za ztrátu na výdělku poškozeným nepříslušela v důsledku zvýšení invalidního důchodu (od 1. 6. 1994 se při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku přihlíží ke všem zvýšením těchto důchodů).

JUDr. Eva Dandová

§ 271u zákona č. 262/2006 Sb.
 citace na straně 10

(1) Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady, může se poškozený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

(2) Vláda vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů, upraví nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku; to se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých.

§ 271b zákona č. 262/2006 Sb. citace na straně 11

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

(2) Náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní pracovní úraz nebo nemoc z povolání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského.

(3) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada po dobu zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Po skončení zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání se při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity postupuje u všech poškozených podle odstavce 1.

(4) Dosahuje-li zaměstnanec ze své viny nižšího výdělku než ostatní zaměstnanci vykonávající u zaměstnavatele stejnou práci nebo práci téhož druhu, považuje se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní zaměstnanci.

(5) Zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, kterou mu zaměstnavatel zajistil, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna. Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat.

(6) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.

§ 271c zákona č. 262/2006 Sb.

Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění

(1) Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2.

(2) Vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé...