Valorizace zaměstnaneckých
úrazových a pozůstalostních rent

Navýšení není nijak radikální, ale bude vyšší než v minulých letech.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (náležející zaměstnancům podle zákoníku práce) se dle nařízení vlády č. 466/2025 Sb. upravuje (navyšuje) k 1. lednu 2026 tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku nebo zvýšený podle prováděcích a souvisejících právních předpisů (již dříve) se zvyšuje o 2,6 % a o 240 Kč. Pojďme si to vysvětlit podrobně a propočíst si, jak se to projeví na výši náhrad (rent). A také připomenout si některé situace, které komplikují výpočet výše renty.

Přepočítává původní výdělek, ne přímo renta, ale z výpočtu vyplyne její navýšení

Při výpočtu výše renty se vychází z porovnání původního (průměrného) výdělku před vznikem škody (resp. případně již dříve valorizovaného na základě navýšení v předchozích letech, tedy z tzv. rozhodného výdělku) a současného aktuálního příjmu na zdraví poškozeného pracovníka, a to včetně jeho případného invalidního důchodu. (Přiznaný invalidní důchod tedy náhradu snižuje.) Renta totiž představuje rozdíl mezi součtem aktuálního příjmu a případného invalidního důchodu a původního výdělku.

Uznání invalidity a přiznání invalidního důchodu

není nezbytnou podmínkou nároku na úrazovou rentu. Zdravotní postižení v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání sice obvykle vyústí ve snížení pracovní schopnosti a snížení příjmu, ale nárok na invalidní důchod poškozenému nemusí vždy vzniknout. To záleží na míře snížení pracovní a výdělečné schopnosti a posudcích lékařů. To, že případně poškozený zaměstnanec nemá nárok na invalidní důchod, ho však nevylučuje z nároku na rentu. Ani nemusí vždy zaměstnanec nějak dlouhodobě marodit, tedy být uznán sice dočasně (to je termín právních předpisů, protože podpůrčí doba čili doba možného pobírání nemocenského je omezena, ale obvykle dlouhodoběji) práce neschopným. Jde o to, že my v našich článcích někdy hovoříme zkráceně a jednoduše o úrazových rentách, kdežto ust. § 271b odst. 1 zákoníku  složitěji o „náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity“, která přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.

Ani pracovní neschopnost není nutnou podmínkou pro přiznání renty

- podmínkou je, že došlo k zaměstnancem nezaviněnému poklesu výdělku v důsledku škody na zdraví vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Zpravidla poškozený zaměstnanec nějakou dobu marodí, ale nelze vyloučit ani případy, kdy nebude v dočasné pracovní neschopnosti.

Jaký je rozdíl mezi náhradou po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení

Název renty, a to náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity (ust. § 271b zákoníku práce) má toto dlouhodobé opakující se peněžité plnění (vyplácené opakovaně měsíčně) terminologicky odlišit od jiného nároku na zdraví poškozeného zaměstnance, a to od náhrady za ztrátu na výdělku během pracovní neschopnosti podle ust. § 271a zákoníku práce. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti je krátkodobější plnění, je prostě omezena jen na dobu, kdy je zaměstnanec uznán práce neschopným podle nemocenských předpisů (a pracovní neschopnost je vždy jen dočasná, zaměstnanec se např. uzdraví, nebo je uznán invalidním atp.). Je to peněžité odškodnění zaměstnance poskytované zaměstnavatelem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem (před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání) a výší (nemocenské) náhrady mzdy nebo platu (po dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti) a výší následně (od 15. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti) vypláceného nemocenského.

Naproti tomu náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity náleží zaměstnanci dlouhodobě jako renta ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.

Co když už zaměstnanec pobíral invalidní důchod z jiného důvodu před dalším úrazem nebo nemocí z povolání

A ještě bychom neměli zapomenout na jednu možnou situaci, že zaměstnanec už pobíral invalidní důchod předtím než mu vznikla nemoc z povolání nebo se mu přihodil pracovní úraz.

Může se v praxi stát, že zaměstnanec pobírá invalidní důchod již před úrazem nebo onemocněním nemocí z povolání. Po pracovním úrazu nebo vzniku nemoci z povolání je mu pak přiznán invalidní důchod vyššího stupně. Např. namísto důchodu odpovídajícího 1. stupni invalidity důchod pro invaliditu 2. stupně. Pak se k aktuálnímu výdělku nepřipočte celá výše nově vyměřeného invalidního důchodu, ale jen ta část, která převyšuje již dříve pobíraný invalidní důchod čili jen navýšení důchodu (rozdíl mezi důchody). Pak se náhrada za ztrátu na výdělku počítá následovně:

Příklad 1

Pokud před pracovním úrazem pobíral poškozený zaměstnanec invalidní důchod odpovídající invaliditě 1. stupně ve výši 6000 Kč měsíčně, avšak z důvodu pracovního úrazu mu byl přiznán invalidní důchod odpovídající invaliditě ve 2. stupni ve výši 11 000 Kč měsíčně, tak invalidní důchod pobíraný z důvodu pracovního úrazu (jak říká zákoník práce v ust. § 271b odst. 1 zákoníku práce: „pobíraný z téhož důvodu“) představuje pouze částku 5000 Kč (11 000 Kč - 6000 Kč).

Takže zaměstnanci, jehož průměrný výdělek před pracovním úrazem činil např. 31 000 Kč, ale po pracovním úrazu již jen 20 000 Kč, se přičte k aktuálnímu výdělku 20 000 Kč jen oněch 5000 Kč rozdílu mezi důchody. Renta tak činí 6000 Kč a dorovnává rozdíl mezi původním výdělkem 31 000 Kč a nově dosahovaným výdělkem 20 000 Kč spolu s rozdílem důchodů 5000 Kč. (Nepočítá se tedy s plnou výší invalidního důchodu 11 000 Kč. Kdyby se počítalo s plnou výší nově vyměřeného invalidního důchodu 11 000 Kč, tak by v součtu s aktuálním příjmem 20 000 Kč činil 31 000 Kč čili stejně jako příjem před vznikem škody, takže by nebyl důvod vyplácet zaměstnanci rentu.)

AKTUÁLNÍ VALORIZACE

Aktuálně nařízení vlády č. 466/2025 Sb. určuje již zmíněnou míru valorizace úrazové renty prostřednictvím navýšení rozhodného výdělku o 2,6 % a 240 Kč. Musíme připomenout a znovu jako každý rok zdůraznit, že správný výpočet navýšení se neprovádí tak, že by se o uvedené částky valorizovala přímo renta, ale rozhodný výdělek, tedy výdělek před vznikem škody na zdraví, případně již dříve valorizovaný.

Příklad 2

Rozhodný výdělek činí (tedy původní výdělek činil nebo již dříve valorizovaný výdělek činí) 30 000 Kč a dosavadní výše renty 10 000 Kč. Rozhodný výdělek se zvýší o 2,6 % a 240 Kč na 31 020 Kč (780 Kč + 240 Kč + 30 000 Kč).

Náhrada se tak zvyšuje o nárůst rozhodného výdělku 1 020 Kč na 11 020 Kč. (Nikoliv, že se o 2,6 % a 240 Kč zvýší dosavadní náhrada, to by se zvýšila jenom o 260 Kč + 240 Kč na 10 500 Kč čili jen o 500 Kč.)

Valorizace též pro pozůstalé po zaměstnancích závislé na výživě od nich - vdovy, vdovce a sirotky

Na stejném principu valorizace průměrného rozhodného výdělku je postavena i valorizace rent pro pozůstalé, kterým byl zemřelý zaměstnanec povinován výživou - náhrad nákladů na výživu pozůstalých (ust. § 271h zákoníku práce).

Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se rovněž vychází z průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí (případně již následně valorizovaného) s tím, že:

1)  pokud zemřelý před svou smrtí poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu jedné osobě, pak náhrada nákladů na výživu pozůstalých činí 50 % uvedeného průměrného výdělku,

2)  pokud poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu více osobám, činí náhrada 80 % průměrného výdělku.

Je-li tedy více pozůstalých splňujících uvedenou podmínku (závislosti na výživě od zaměstnance), rozdělí se náhrada mezi ně. Náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých však nesmí úhrnem převýšit částku, do které by příslušela (samotnému) zemřelému zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku (tedy jeho vlastní renta, kdyby nezamřel).

Od částek připadajících na jednotlivé pozůstalé se odečte důchod přiznaný pozůstalým z důvodu smrti zaměstnance (odečítá se tedy důchod vdovský, vdovecký a sirotčí). K případnému výdělku pozůstalých se přitom nepřihlíží.

Do kdy se renty vyplácejí

Náhrada na výživu pozůstalých (pozůstalostní renta) se neposkytuje déle, než by příslušela náhrada za ztrátu na výdělku (úrazová renta) samotnému zemřelému. Úrazová renta přitom náleží zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo důchodový věk, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, anebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.

Nárok na rentu je jen po dobu, po kterou byl náleželo od zemřelého výživné. Nezaopatřené děti tak na ni ztrácí nárok, jakmile dosáhnou schopnosti se sami živit, např. dokončením studia.

Richard W. Fetter