Poskytovateli dotace

je dále umožněno nevyplatit příjemci část dotace nejen v případě, kdy příjemce poruší pravidla pro zadávání veřejných zakázek, ale i ostatní pravidla, za kterých mu byla dotace poskytnuta. Poskytovatel o opatření podle odstavce 1 bez zbytečného odkladu vhodným způsobem informuje příjemce.

Příjemce může do 15 dnů ode dne, kdy tuto informaci obdržel, podat poskytovateli proti tomuto opatření námitky.

O námitkách rozhoduje ten, kdo stojí v čele poskytovatele. V rozhodnutí o námitkách se rozhodne o tom, zda opatření poskytovatele bylo plně oprávněné, částečně oprávněné nebo zda oprávněné nebylo a v návaznosti jsou provedena výsledná opatření poskytovatele dotace. Pokud nastane situace, že dle rozhodnutí o námitkách byla dotace nebo její část nevyplacena neoprávněně, pak musí poskytovatel tyto platby provést do pěti dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o námitkách. Proti rozhodnutí o námitkách se nelze odvolat. Celý možný postup je popsán v nově koncipovaných ustanoveních § 14e zákona č. 218/2000 Sb.

Při porušení pravidel pro nakládání s dotací ze strany jejího příjemce může být poskytovatelem rovněž požadováno vrácení dotace nebo její části. Poskytovateli dotace se také za stanovených podmínek umožňuje, aby rozhodl, v případě porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek ze strany příjemce dotace, zda bude uložen odvod ve výši největšího porušení, anebo se budou odvody za jednotlivá porušení sčítat.

Za § 14e se vkládá nový § 14f , který posiluje postavení poskytovatele dotace v oblasti rozhodnutí o dalším postupu. Poskytovatel bude v případě, kdy se domnívá, že došlo ze strany příjemce dotace k porušení povinností vyplývajících z rozhodnutí o poskytnutí dotace, oprávněn požadovat splnění opatření k nápravě, nebo žádat vrácení poskytnuté dotace nebo její části. V případě porušení podmínek, které stanovil poskytovatel podle § 14 odst. 4 písm. g), je vhodné, v případě postupu poskytovatele podle § 14f, preferovat provedení nápravy před finančním postihem příjemce. Stanovení opatření k nápravě přichází samozřejmě v úvahu pouze v případě stanovení nižšího odvodu podle § 14 odst. 6 a objektivní možnosti nápravu sjednat. Opatření k nápravě nefinanční povahy by měla být využívána v případech, kdy nehrozí na základě zjištěných nedostatků zásadní pochybení, které by ohrozilo cíle, pro které byla dotace poskytnuta. Jedná se např. o dodatečné zaslání monitorovacích zpráv, jež nebyly zaslány včas, dodatečné splnění povinnosti pojistit majetek pořízený z poskytnuté dotace, doplnění chybějících informačních a propagačních opatření pro veřejnost, vyžadovaných evropskými právními předpisy.

V případě, že není možné provést opatření k nápravě, poskytovatel dotace vyzve příjemce dotace k vrácení dotace nebo její části ve stanovené lhůtě. Výše částky navržené ve výzvě k vrácení dotace nebo její části musí být stanovena v rámci částek vypočítaných podle § 14 odst. 6. Vrácená dotace nebo její část se dnem jejího vrácení započítává do plnění povinnosti provést odvod za porušení rozpočtové kázně. Prostředky, které budou vráceny, přijme poskytovatel dotace na účet cizích prostředků a poté je rozdělí na příslušné účty v souladu s § 44a odst. 2 a 3.

Uvedené nové postupy poskytovatelů dotací je nutno provázat s činností finančních úřadů. Proto pro poskytovatele dotací zákon zakotvuje povinnost bez zbytečného odkladu informovat příslušný finanční úřad o vydání výzvy k provedení opatření k nápravě a o vydání výzvy k vrácení dotace a o tom, jak bylo na tyto výzvy reagováno.

Novelou ustanovení § 24 a § 26

zákona má být precizována jednoznačně možnost poskytovatele dotace stanovit, že porušením některé vymezené podmínky či porušení pravidel stanovených právními předpisy nepředstavuje neoprávněné použití dle § 3 písm. e) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, v případě dotací fyzickým a právnickým osobám. Důvodem pro upřesnění tohoto postupu je řešení situací, kdy např. zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách je porušen formálním způsobem bez dopadu na výběr nejvhodnější nabídky či cenu zakázky a sankcionovat takováto porušení v režimu porušení rozpočtové kázně by bylo nepřiměřeně tvrdé. Cílem předmětného návrhu není vyjímat určitá jednání z dosahu právních norem. Porušení pravidla stanoveného právními předpisy je nadále sankcionovatelné v režimu příslušného zvláštního zákona (například jako správní delikt dle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách), pouze okrajové porušení zákonem stanovených povinností nebude tak představovat porušení rozpočtové kázně s postihem odvodu a případného penále za porušení rozpočtové kázně. Tento postup je ovšem odůvodnitelný v případech, že se jedná o porušení pouze okrajových povinností s nulovým dopadem na úspěšnost a správnost implementace daného projektu a s nulovým finančním dopadem.

V § 34 zákona

se doplňuje mezi opatření k překonání pokladního nesouladu také přijetí zápůjček, neboť může nastat situace, kdy k překonání pokladního nesouladu mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu postačí krátkodobá zápůjčka na finančním trhu či se státu poskytne jednorázová zápůjčka na základě bilaterální nebo multilaterální mezinárodní dohody. K prodeji státních dluhopisů se doplňuje i jejich vydání, aby se předešlo případné nejednoznačnosti výkladů, zda je Ministerstvo financí oprávněno státní dluhopisy vydávat za účelem překonání pokladního nesouladu. Aby bylo možné státní dluhopisy prodávat, právně musí být nejprve vydány, a tímto doplněním bude zajištěna rovněž konzistence se zákonem o dluhopisech.

K § 34 se doplňuje nový odstavec 8, který racionalizuje operace související s řízením likvidity státní pokladny a řízením státního dluhu. Z důvodu snížení počtu transakcí a zároveň snížení měnových konverzí, které souvisejí s řízením státní pokladny a řízením státního dluhu, se umožňuje u těchto operací sčítání a vzájemné započtení a vypořádání až výsledné částky s příjmy nebo výdaji státního rozpočtu.

S postupným zaváděním souhrnných účtů státní pokladny v jednotné evropské měně a dalších cizích měnách bude docházet k efektivnějšímu řízení cizoměnové likvidity státu, aby stát minimalizoval počet konverzních operací a z nich plynoucí dopad na státní rozpočet.

Doposud byly tyto cizoměnové platby realizovány z korunových účtů a docházelo tak k nákupu cizích měn. Z tohoto důvodu se navrhuje možnost zprostředkovávat cizoměnové platby jiných kapitol státního rozpočtu prostřednictvím účtů pro řízení likvidity státní pokladny a pro řízení státního dluhu včetně účtů u zahraničních bank. V takovýchto případech budou realizovány úspory ve státním rozpočtu, neboť nebude docházet k nákupu cizích měn.

Problematika vytváření a použití rezerv peněžních prostředků

vytvářených při výkonu řízení státního dluhu na účtech ministerstva financí pro řízení likvidity státní pokladny a pro řízení státního dluhu je upřesněna v § 35 odstavce 4 až 6: Rezervy se vytváří vydáváním a prodejem státních dluhopisů, z přijatých zápůjček a úvěrů, z dalších zdrojů z financování státního dluhu a ze sjednaných finančních zajištění nebo srovnatelných zajištění podle práva cizího státu jako zdroje ministerstva pro vyloučení tržních rizik, rizik z neumístění státních dluhopisů na finančním trhu.

Dále rezervy slouží ke krytí dalších rizik souvisejících s financováním schodku státního rozpočtu a státního dluhu a jako zdroje pro plnění dluhů ze smluv, jimiž se sjednává finanční zajištění nebo srovnatelné zajištění podle práva cizího státu. Ministerstvo je oprávněno rezervu peněžních prostředků ukládat nebo investovat na finančním trhu. Tyto peněžní prostředky a operace s nimi související podléhají evidenci ve státních finančních aktivech.

Ministerstvo je oprávněno sjednávat obchody s investičními nástroji včetně derivátů k omezení úrokových a měnových či jiných rizik pro právnické osoby, u nichž vláda rozhodla, že poskytnutí zápůjčka nebo úvěru je nezbytné k odvrácení škod v národním hospodářství.

Podstatnou změnu přináší doplnění § 35 o nový odstavec 7, který se týká emitování státních dluhopisů přímo v působnosti a pod rozhodovací pravomoci Ministerstva financí. Tento postup byl předmětem značných diskuzí při projednávání návrhu zákona v Parlamentu ČR, neboť podstatně omezuje, resp. zcela ruší jeho působnost v dané oblasti. Vydávání státních dluhopisů (včetně státních pokladničních poukázek) na splácení jistin státního dluhu, včetně předčasného splacení jistin státního dluhu i úhrady jistin státního dluhu odkupovaných z trhu, muselo být vždy opakovaně řešeno navrhováním zákonů o státních dluhopisových programech zmocňujících ministerstvo k vydání státních dluhopisů za uvedeným účelem. Zásadní problém tohoto postupu spočívá v tom, že návrh zákona musí obdobně jako ostatní zákonné normy projít celým legislativním procesem. Cesta klasickým zákonným povolením k vydávání dluhopisů, které musí být schváleno jako každý jiný zákon, je v těchto případech zdlouhavá a odhady potřeby vydávání dluhopisů s výjimkou krytí rozpočtovaného schodku státního rozpočtu a úhrady jistin státního dluhu jsou problematické. Teoreticky vzniká riziko, že návrh zákona nebude v potřebném termínu schválen, což by vedlo k závažným dopadům i z mezinárodního hlediska. Přitom se především jedná jen o vydání státních dluhopisů na splacení závazků České republiky, vyplývajících z již v souladu se zákonem přijatých a vydaných státních dluhopisů, které se Česká republika jako emitent (prostřednictvím ministerstva) zavázala splatit v emisních podmínkách příslušného státního dluhopisu, případně ve smluvní dokumentaci v případě jiných instrumentů, např. přijatých úvěrů. Neustále se zvyšuje potřeba urychlené reakce v oblasti emitování státních dluhopisů.

Postupně je zaváděna nová evropská bankovní regulace,

která mimo jiné zvyšuje kapitálové požadavky z titulu derivátových operací nezajištěných zástavou ve formě hotovosti nebo cenných papírů. Ministerstvo financí si proto bude muset, pokud se bude chtít zúčastnit takovýchto operací, sloužících k zajištění zejména měnového rizika u emisí státních dluhopisů vydávaných na zahraničním trhu, opatřit dostatečné hotovostní krytí takovýchto zástav emisí státních dluhopisů, pro jejichž vydání musí mít prozatím zákonné povolení. Běžně se používá zajištění formou zástavy cenných papírů, nicméně samozřejmě lze použít i jiný zajišťovací právní institut. Tato praxe je v současnosti již zavedena při řízení státního dluhu ve většině zemí Evropské unie. Současně se navrhuje oprávnění ministerstva k vydávání státních dluhopisů jako zdroje pro poskytování zápůjček právnickým osobám podle § 35 odst. 5 a oddělit tak prostředky pro půjčování právnickým osobám od rezervy peněžních prostředků.

Ze stejných důvodů je do novely zákona o rozpočtových pravidlech vloženo i oprávnění ministerstva vydávat státní dluhopisy na úhradu rozpočtovaného schodku státního rozpočtu. Zákon o státním rozpočtu musí projít legislativním procesem a tvorba dalšího zákona, který by kryl schodek, je jen nadbytečným procesem. V případě vyšších skutečných schodků státních rozpočtů, než těch rozpočtovaných, se bude postupovat cestou jednotlivých zákonných zmocnění, jak je tomu dosud, čímž je zachován zpětný kontrolní mechanismus Parlamentu ČR vůči vládě.

V § 36 odstavce 7 a 8 dochází k upřesnění obsahu státních finančních pasiv. Znění § 36 odst. 7 písm. a) odpovídá přesněji vymezení státního dluhu v souladu s účetní praxí a mezinárodní metodikou vládní finanční statistiky.

Řada úprav v § 44 a v § 44a

je odrazem záměru, aby se uplatňovaly stejné odvody u všech dotací poskytovaných ze státního rozpočtu. Dále se zde odráží fakt, že kromě procentního rozmezí vztaženého k celkové částce dotace nebo k částce, v níž bude porušena rozpočtová kázeň, je rovněž možno stanovit odvod ve výši pevného procenta vztaženého k výše uvedeným částkám a rovněž se umožňuje stanovit pevnou částku odvodu. Úprava uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně ve výši nejvyššího odvodu stanoveného v § 14 odst. 6 v případě vícenásobného porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek reaguje na potřebu sjednotit přístup pro vyměřování odvodů. Provedené úpravy vypouštějí některá nadbytečná ustanovení a reagují tak na jednotný postup u všech dotací, resp. rozšíření postupů platných dosud pouze u dotací spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie.

Na dotace ze státního rozpočtu poskytnuté před nabytím účinnosti novely zákona 218/2000 Sb. (rozpočtová pravidla) se použijí ustanovení rozpočtových pravidel, která se touto novelou zrušují. Jde zejména o ustanovení dosavadního § 14 odst. 6 a s ním souvisejícího § 44a odst. 4 písm. a), která upravují odvod za porušení rozpočtové kázně v případě porušení méně závažných podmínek, za kterých byly poskytnuty dotace neobsahující prostředky z rozpočtu Evropské unie.

Ing. Eduard Komárek

§ 21 zákona č. 137/2006 Sb.
Zadavatel veřejné zakázky

(1) Za zadavatele veřejné zakázky (dále jen „zadavatel“) se pro účely tohoto zákona považuje veřejný, dotovaný a sektorový zadavatel.

(2) Veřejným zadavatelem je

a)  Česká republika,

b)  státní příspěvková organizace,

c)  územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek,

d)  jiná právnická osoba, pokud

1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2. je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

(3) Dotovaným zadavatelem je právnická nebo fyzická osoba, která zadává veřejnou zakázku hrazenou z více než 50 % z peněžních prostředků z veřejných zdrojů nebo pokud peněžní prostředky poskytnuté na veřejnou zakázku z těchto zdrojů přesahují 200 000 000 Kč; peněžní prostředky jsou poskytovány z veřejných zdrojů i v případě, pokud jsou poskytovány prostřednictvím jiné osoby.

(4) Pro účely uzavření smlouvy se subdodavatelem se za dotovaného zadavatele nepovažuje dodavatel, kterému byla veřejným zadavatelem zadána veřejná zakázka.

(5) Dotovaný zadavatel postupuje při zadávání veřejné zakázky podle ustanovení tohoto zákona platných pro veřejného zadavatele; tím není dotčeno ustanovení odstavce 7. Dotovaný zadavatel nepostupuje podle ustanovení tohoto zákona v případě zadávání veřejné zakázky v oblasti obrany nebo bezpečnosti.

(6) Sektorovým zadavatelem je osoba vykonávající některou z relevantních činností podle § 4, pokud

a)  tuto relevantní činnost vykonává na základě zvláštního či výhradního práva, nebo

b)  nad touto osobou může veřejný zadavatel přímo či nepřímo uplatňovat dominantní vliv…