Veřejný sektor

6.1     Obce, města a kraje

104. Zjišťování obvyklé ceny vyvlastňovaných pozemků

Podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, za vyvlastnění náleží vyvlastňovanému náhrada ve výši obvyklé ceny pozemku nebo stavby, včetně jejich příslušenství, došlo-li k odnětí vlastnického práva k nim. Podle § 10 odst. 4 zákona o vyvlastnění stanoví-li se náhrada na základě ocenění, musí být ocenění provedeno podle oceňovacího předpisu účinného v době rozhodování o vyvlastnění. Podle § 10 odst. 5 zákona o vyvlastnění, cena pozemku nebo stavby se pro účely stanovení náhrady určí vždy podle jejich skutečného stavu ke dni podání žádosti o vyvlastnění; přitom se nepřihlédne k jejich zhodnocení nebo znehodnocení v souvislosti s navrženým účelem vyvlastnění.

Lze při určení ceny vyvlastňovaného pozemku zohledňovat jeho jiné potenciální využití, pokud by nebyl určen pro realizaci veřejného zájmu?

Při zjišťování obvyklé ceny vyvlastňovaných pozemků nelze domýšlet, jaké by bylo funkční využití těchto pozemků, pokud by nebyly určeny pro realizaci veřejného zájmu. Zjištění obvyklé ceny vyvlastňovaného pozemku nebo stavby je vázáno na jejich skutečný stav ke dni podání žádosti o vyvlastnění, přičemž se nepřihlíží k jejich zhodnocení nebo znehodnocení v souvislosti s navrženým účelem vyvlastnění. Ze zjišťování skutečného stavu vyvlastňovaných pozemků se však vymykají úvahy o tom, pro jaké účely by byly pozemky územně plánovací dokumentací určeny, pokud by nebyly určeny pro realizaci veřejného zájmu. V důsledku takové úvahy by docházelo k ocenění pozemků na základě jejich hypotetického stavu, a nikoli na základě jejich skutečného stavu, jak vyžaduje zákon. Takovéto hypotetické určování stavu pozemků by nepředstavovalo ani aplikaci pravidla o nepřihlížení ke znehodnocení pozemku v souvislosti s účelem vyvlastnění. Skutečnost, zda u vyvlastňovaných pozemků existovala reálná možnost jejich budoucího zhodnocení změnou územně plánovací dokumentace (pokud by nebyly vyčleněny pro potřeby realizace veřejného zájmu), se promítne do zjišťování jejich obvyklé ceny tak, že i tento spekulativní aspekt (ohledně jejich možného budoucího zhodnocení) nesouvisející s účelem vyvlastnění je jedním z faktorů spoluvytvářejících jejich obvyklou cenu, který je zapotřebí reflektovat při výběru porovnávacího materiálu, na základě něhož znalec zjišťuje obvyklou cenu vyvlastňovaných pozemků.

Od tohoto aspektu, ačkoli je ke dni žádosti o vyvlastnění z důvodu určení pozemku pro realizaci veřejného zájmu již zřejmé, že k budoucímu zhodnocení pozemků nedojde, nelze odhlédnout s ohledem na zákaz přihlížení ke znehodnocení v souvislosti s účelem vyvlastnění. Tímto způsobem bude zjištěna obvyklá cena pozemků ke dni podání žádosti o vyvlastnění založená na skutečném stavu pozemků, která zároveň bude odpovídat majetkové újmě vyvlastňovaných, jež v zásadě umožní vyvlastňovaným podle místních podmínek obstarání obdobné věci v rozhodném čase, a rovněž bude respektovat zákaz přihlížení ke zhodnocení či znehodnocení vyvlastňované nemovitosti v souvislosti s účelem vyvlastnění, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 24 Cdo 1291/2020, ze dne 28. 6. 2021.

105. Náhrada nemajetkové újmy za nezákonné převzetí
       do zdravotního ústavu

Podle pravidel § 38 odst. 1 tzv. zdravotnického zákona čili zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, lze pacienta hospitalizovat i bez jeho souhlasu. Jde o mimořádné opatření, které se posléze může ukázat nezákonným, protiprávním.

Jaká je ochrana práv pacienta? Podle jakých pravidel se určuje výše náhrady za protiprávní umístění (převzetí) člověka do zdravotního ústavu?

Podle § 105 odst. 2 občanského zákoníku převzetí člověka do zařízení poskytujícího zdravotní péči oznámí poskytovatel zdravotních služeb do 24 hodin soudu; to platí i v případě, je-li člověk v takovém zařízení zadržen. Soud o učiněném opatření rozhodne do sedmi dnů.

Rozhodnutí soudu určující nezákonnost převzetí člověka do ústavní péče bez jeho souhlasu je především předpokladem pro jeho propuštění ze zdravotního ústavu. Satisfakci za zásah do osobnostních práv může představovat jen výjimečně, v případech, kdy zdravotnický personál vzhledem k okolnostem převzetí pacienta, jeho stavu a informacím, které měl k dispozici, mohl důvodně nabýt dojmu, že podmínky pro převzetí jsou splněny, ač tomu tak podle následných zjištění nebylo. Občanský zákoník nestanoví žádné pravidlo, jak stanovit výši náhrady, která osobě, jež byla nezákonně převzata do ústavní péče, náleží proti provozovateli zdravotnického zařízení či poskytovateli zdravotních služeb, uplatní se jen zcela obecný požadavek na přiměřenost náhrady (§ 2951 odst. 2 o. z.), jejíž výše může být modifikována (zvyšována) při splnění podmínek příkladmo vyjmenovaných v § 2957 o. z. Pro stanovení náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou pacientovi jeho nezákonným převzetím do zařízení poskytujícího zdravotní péči je nejpřijatelnější využít jako základní východisko (tzv. „odrazový můstek“) jednorázovou částku odpovídající dvojnásobku hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku, v němž újma nastala. Soud ovšem musí k výsledné výši náhrady dospět úpravou výchozí částky s přihlédnutím k řadě okolností, mezi nimiž může být např. délka omezení osobní svobody či opakování zásahu, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 25 Cdo 3402/2019, ze dne 15. 7. 2021, a dále určil: U výjimečných okolností případu zahrnujících úmyslné protiprávní jednání dává zákon v ust. § 2957 o. z. jednoznačný pokyn ke zvýšení náhrady, o nějž lze úvahu soudu spolehlivě opřít, zejména proto, že výčet v něm uvedených okolností je demonstrativní. Na druhé straně stojí případy spíše sporné, kdy poskytovatel zdravotní péče nesleduje žádný zavrženíhodný cíl, nýbrž skutečně zájem na ochraně zdraví či jiných hodnot, avšak učiní nesprávný závěr.

Důvody opět mohou být rozličné – od hrubé nedbalosti či nerespektování zákonných požadavků přes prostou chybu v úsudku až po situaci, kdy vzhledem k údajům, kterými disponoval, neměl rozhodující subjekt možnost dobrat se správného výsledku (přesto jej podle přísné zákonné úpravy tíží povinnost k náhradě). Za časté to totiž není jen aktuální a medicínsky hodnotitelný zdravotní stav pacienta, nýbrž i zprostředkovaně dovozované okolnosti (informace získané od orgánu policie, sousedů či příbuzných) o počínání pacienta, na jejichž základě bez patřičné možnosti ověření je třeba v krátké době učinit závěr, zda tu je hrozba pro okolí a zda není k dispozici jiné řešení. Doporučená základní částka by proto měla být použitelná v nejobvyklejších případech běžného pochybení, zatímco v závažnějších případech náleží náhrada vyšší a tam, kde jde o posledně zmiňovaný hraniční případ, lze ji i přiměřeně snížit. Důvodem ke zvýšení náhrady pak je případně i přistupující zásah do rodinného života či do autonomie pacienta.

106. Převzetí do zdravotnického zařízení (hospitalizace)
       bez souhlasu pacienta

Někdy je třeba hospitalizovat z důvodu ochrany veřejného pořádku nebo zdraví občanů i pacienta, který s umístěním do zdravotnického zařízení nesouhlasí.

Kdy je možno hospitalizovat člověka bez jeho souhlasu ve zdravotnickém zařízení?

Podle § 38 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, lze pacienta bez jeho souhlasu hospitalizovat, jestliže: a) mu 1. bylo pravomocným rozhodnutím soudu uloženo ochranné léčení formou lůžkové péče, 2. je nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně veřejného zdraví, 3. je podle trestního řádu nebo zákona o zvláštních řízeních soudních nařízeno vyšetření zdravotního stavu, b) ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak, nebo c) jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby vyslovil souhlas.

Řešení č. 104 až 106 zpracoval Richard W. Fetter

6.2     Kontroly a sankce

107. Pokuty za porušování zákazu prodeje v maloobchodě o vybraných
       svátcích a výdejny e-shopů

Zákaz prodeje ve vybraných svátcích dle § 1 odst. 1 zákona č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě, se nevztahuje na tzv. online prodej prostřednictvím e-shopu (tj. s využitím prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 1820 a násl. občanského zákoníku).

Je možné o vybraných svátcích, kdy je zakázán maloobchodní prodej, vydávat objednané zboží ve výdejnách – v provozovnách – prodejců?

Samotné vydání zboží zakoupeného zákazníkem prostřednictvím e-shopu v provozovně obchodníka, včetně případné úhrady kupní ceny, nelze považovat za prodej zakázaný v ust. § 1 odst. 1 zákona č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě, vyložil Nejvyšší správní soud ČR v rozsudku ze dne 12. 7. 2021, spis. zn. 4 As 349/2020, který byl pro svůj význam vyhlášen ve Sbírce rozhodnutí NSS ročníku 2021. Je proto možné, jak plyne z řešené věci prodejce Alza.cz (ve sporu s Českou obchodní inspekcí o udělení pokuty), i objednání a zaplacení zboží na dálku elektronickou cestou po internetu, byť v prodejně (výdejně), a jeho následný odběr zde.

108. Kontrola zákazu prodeje v maloobchodě o vybraných svátcích
       v provozovnách nad 200 m² prodejní plochy

Omezení prodejní doby v maloobchodě o vybraných svátcích se nevtahuje vedle čerpacích stanic s palivy a mazivy, lékáren, prodejen v místech zvýšené koncentrace cestujících na letištích, železničních stanicích a autobusových nádražích, prodejen ve zdravotnických zařízeních, maloobchodu v době, kdy je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav, na prodejny, jejichž prodejní plocha nepřesahuje 200 m².

Zákaz prodeje se tak vztahuje na obchodníky s prodejní plochou nad 200 m². Co vše z prostor obchodu se započítává do velikosti prodejní plochy?

Prodejní plochou ve smyslu ust. § 1 odst. 3 písm. a) zákona č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě, jsou prostory prodejny, které jsou přístupné zákazníkům nebo používány k jejich přímé obsluze a jsou určeny k prodeji.

Naopak za prodejní plochu se nepovažují prostory určené pro administrativní, skladovací a další účely přímo s prodejem nesouvisející, vyložil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 7. 2021, spis. zn. 4 As 349/2020, který byl pro svůj význam vyhlášen ve Sbírce rozhodnutí NSS ročníku 2021.

6.3     Státní zaměstnanci a informace

109. Poskytování informací Hospodářskou komorou ČR ve smyslu
       pravidel pro správní úřady a další povinné subjekty

Povinnými subjekty, které mají podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Povinnými subjekty jsou dále dle ust. § 2 odst. 2 zákona ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti.

Je povinným subjektem k poskytování informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím také Hospodářská komora ČR?

Hospodářská komora České republiky je veřejnou institucí ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, vyložil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2021, spis. zn. 2 As 72/2020.

110. Zjišťování průměrného výdělku příslušníka ozbrojeného sboru

Pracovní poměr poškozeného příslušníka ozbrojeného sboru se neřídí zákoníkem práce, ale speciální právní úpravou v zákoně č. 361/2003 Sb. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů sice obsahuje pojem průměrného výdělku, ale neupravuje způsob pro jeho zjištění.

Jak tedy postupovat v dané situaci?

Při zjišťování průměrného výdělku příslušníka ozbrojeného sboru je třeba postupovat podle zákoníku práce, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 30 Cdo 1156/2020-301 ze dne 13. 9. 2021.

Řešení č. 107 až 109 zpracoval Richard W. Fetter