82.   Nedostatečná fyzická způsobilost příslušníka bezpečnostního sboru (Hasičský záchranný sbor hl. m. Prahy) ve služebním poměru

Za fyzicky způsobilého se považuje občan, který vyhovuje požadavkům na tělesnou zdatnost, jež stanoví ředitel bezpečnostního sboru služebním předpisem pro výkon služebního místa, na které má být ustanoven.

Jaký je postup, jestliže příslušník bezpečnostního sboru nesplňuje požadavky na fyzickou způsobilost?

Příslušníka bezpečnostního sboru nesplňujícího fyzickou způsobilost pro dosavadní služební místo služební orgán z tohoto místa odvolá [§ 25 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/­2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů] a ustanoví jej na jiné služební místo přiměřené jeho tělesné zdatnosti, případně jej zařadí do zálohy pro přechodně nezařazené [§ 32 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 28 odst. 1 písm. d) téhož zákona].

Příslušník nesplňující požadavky služebního předpisu na fyzickou zdatnost ani pro fyzicky nejméně náročná služební místa je příslušníkem nedostatečně fyzicky způsobilým pro výkon služby jako takové. V takovém případě mu služební orgán odejme osvědčení o tělesné zdatnosti a propustí jej ze služebního poměru [§ 42 odst. 1 písm. i) zákona č. 361/­2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů], vyložil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 11. 2021, spis. 6 As 365/­2020 při řešení sporu, který se týkal příslušníka na služebním místě v Hasičském záchranném sboru hl. m. Prahy.

83.   Poskytování informací o výši platů úředníků veřejné správy z dávnější minulosti

Státní a veřejné úřady a instituce mohou jen výjimečně zamítnout žádosti o informace o platech svých zaměstnanců, zvláště vedoucích pracovníků. Mohou být informace vyžadovány i s významným časovým odstupem.

Musí úřad informace poskytnout, jestliže se týkají odměňování v minulosti, třeba před 10 lety apod.?

K otázce ústavnosti informací o platech osob poskytovaných z veřejných prostředků se opakovaně vyslovil Ústavní soud, a to zejména v nálezu ze dne 17. 10. 2017, spis. zn. IV. ÚS 1378/16 a v na něj navazujícím nálezu ze dne 3. 4. 2018, spis. zn. IV. ÚS 1200/16. Tzv. platový nález ÚS stanovil zejména 4 konkrétní podmínky, které musejí být splněny. Informace musí přispět k veřejné diskusi a týkat se veřejného zájmu, žadatel musí plnit úlohu “společenského hlídacího psa”, tedy být například novinářem, či aktivistou, zároveň musí požadovaná informace existovat a být dostupná.

Pravidla pro poskytování informací o platech ve světle uvedených nálezů ÚS aktuálně upřesňuje Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku spis. zn. 10 As 542/­2021, ze dne 14. 4. 2022. Pokud žadatel žádá informace o příjmech úředníků a dalších veřejných činitelů v dávnější minulosti, musí svou žádost patřičně zdůvodnit. Plynutím času klesá legitimní veřejný zájem na poskytnutí informací, konstatuje NSS.

V řešeném případě šlo o poskytnutí informací o platech i za téměř 20 let zpátky. NSS vyhověl kasační stížnosti úředníků, o jejichž platy šlo, nicméně poskytnutí informací principiálně neodmítl. Lidé na vrcholných pozicích ve veřejné správě musejí do jisté míry počítat se zvýšeným zájmem veřejnosti. Žadatel o informace však musí konkrétně vysvětlit, jak může poskytnutá informace přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu, určuje NSS.

84.   Konkurence neslučitelných žádostí vlastníků sousedních pozemků o umístění stavby (vzdálenost staveb)

Stavby se umisťují tak, aby stavba ani její část nepřesahovala na sousední pozemek. Umístěním stavby nebo změnou stavby na hranici pozemků nebo v její bezprostřední blízkosti nesmí být znemožněna zástavba sousedního pozemku. Je-li mezi rodinnými domy volný prostor, vzdálenost mezi nimi nesmí být menší než 7 m a jejich vzdálenost od společných hranic pozemků nesmí být menší než 2 m. Může dojít k tomu, že vlastníci sousedních pozemků podají žádosti o umístění stavby, které jsou však neslučitelné z hlediska pravidel pro umísťování staveb a vzdálenost mezi nimi.

Jak řešit takovou situaci?

Návod řešení podává rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2022, spis. zn. 30 A 1/2020, který byl pro svůj význam vyhlášen ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Jestliže dva sousedé požádají ve stejné době o umístění stavby na svém pozemku, přičemž jejich záměry jsou vzájemně neslučitelné pro nedodržení odstupu navržených staveb od sebe (§ 25 odst. 2 a odst. 4 vyhlášky č. 501/­2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území), měl by stavební úřad obě řízení spojit a vést ve věci společné řízení (§ 140 správního řádu). Pokud tak neučiní, může jeho postup přesto obstát, pokud materiálně posoudí oba záměry ve vzájemné souvislosti. Ve společném řízení by se měl stavební úřad nejprve pokusit o smírné řešení rozporů mezi oběma stavebníky (§ 5 správního řádu). Jestliže stavebníci odmítnou své záměry upravit tak, aby požadavkům právních předpisů vyhověly, v naprosté většině případů by je měl stavební úřad odkázat na řízení o výjimce z těchto požadavků (§ 26 vyhlášky č. 501/­2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území), a nebude-li možné výjimku vydat, pak by měl obě žádosti zamítnout. Zcela výjimečně může dát stavební úřad jednomu ze záměrů přednost, pokud takový postup přesvědčivě odůvodní.

Od zákonného požadavku dodržení vzájemných odstupů staveb je třeba odlišovat zákaz znemožnit zástavbu sousedního pozemku (§ 23 odst. 2 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území). Nemožnost zástavby se neposuzuje ve vztahu ke konkrétnímu projektu či záměru souseda, ale výhradně jen ve vztahu k možnosti umístit kdekoliv na sousedním nezastavěném pozemku stavbu určitého typu, pro který je územním plánem určen.

85.   Poskytování údajů z matričních knih

Subjekt může mít zájem na poskytnutí informace ze státní matriční evidence.

Uplatní se při poskytování informací z matriky postupy dle zákona č. 106/­1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím?

Na poskytování údajů z matričních knih nelze použít postup podle zákona č. 106/­1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, neboť je takový postup podle § 2 odst. 3 tohoto zákona vyloučen.

Poskytování informací z matriční knihy je v zákoně č. 301/­2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení, dostatečně komplexní, a tedy splňuje hypotézu § 2 odst. 3 zákona č. 106/­1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, vyplývá z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2022, spis. zn. 17 A 91/­2020, který byl pro svůj význam publikován ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR.

86.   Účast společenství vlastníků (bytových, nebytových jednotek) v územním a stavebním řízení

Podle § 94k písm. e) stavebního zákona účastníkem společného územního a stavebního řízení je osoba, jejíž vlastnické právo nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být společným povolením přímo dotčeno.

Uplatní se uvedené ustanovení stavebního zákona o účastenství v řízení na společenství vlastníků jednotek?

Společenství vlastníků jednotek je účastníkem společného územního a stavebního řízení podle § 94k písm. e) zákona č. 183/­2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, jde-li v řízení o záměr na sousedním pozemku či stavbě, kterým mohou být přímo dotčeny společné části nemovitosti spravované společenstvím vlastníků jednotek, vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2022, spis. zn. 10 As 26/­2021.

6.2

Obce a města

87.   Náhrada nákladů na odstranění vozidla podle zákona o obecní policii

Ustanovení § 17a odst. 6 zákona o obecní policii zakládá nárok na kompenzaci nákladů na odstranění vozidla, které překáží na pozemní komunikaci, tomu, kdo je vynaložil. Otázkou je, kdo hradí tyto náklady na odtah (odstranění) a parkování (uskladnění) vozidla.

Jak je tomu v případě, kdy jde o prodej (převod) vozidla, který není řádně zohledněn v registru?

V rozsudku spis. zn. 25 Cdo 1064/­2021 se Nejvyšší soud zabýval odtahem vozidla tvořícího překážku provozu na pozemní komunikaci podle § 45 odst. 1 a 4 zákona o silničním provozu a dospěl k závěru, že pojmem provozovatel je v citovaném ustanovení míněn provozovatel ve smyslu § 2 písm. b) zákona o silničním provozu a § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu, tedy ten, kdo je v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník nebo jako jiná osoba provozující vozidlo. Neodpovídá-li zápis provozovatele skutečnému stavu věci a právním poměrům ohledně vozidla, může mít postavení provozovatele i v rejstříku nezapsaná osoba, má-li ve skutečnosti k vozidlu taková práva a oprávnění, jež jí umožňují s ním v dostatečně širokém rozsahu disponovat, užívat ho ke své činnosti a vlastním jménem jej fakticky provozovat.

Ačkoli je v poměrech § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu primárně subjektem povinným nahradit náklady na odstranění vozidla osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel, není vyloučeno, aby tyto náklady hradila odlišná osoba – skutečný vlastník nebo provozovatel, bude-li prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti a vozidlo má v právní a faktické dispozici právě tato jiná osoba. Uvedené závěry jsou přiměřeně aplikovatelné i v další Nejvyšším soudem projednávané věci (spis. zn. 25 Cdo 2032/­2021), neboť § 17a odst. 6 zákona o obecní policii stejně jako § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu zakotvuje nárok na kompenzaci nákladů na odstranění vozidla, které překáží na pozemní komunikaci, tomu, kdo je vynaložil. Ustanovení § 45 zákona o silničním provozu upravuje odstranění vozidel, které představují překážku provozu na pozemních komunikacích, zatímco § 17a zákona o obecní policii umožňuje odstranění vozidel, které (mimo jiné) byly ponechány na místech podle § 17a odst. 1 zákona o obecní policii, nepředstavují sice překážku na pozemních komunikacích (§ 17a odst. 4 zákona o obecní policii), ale byly opatřeny technickým prostředkem k zabránění odjezdu vozidla, o jehož odstranění ve lhůtě 30 dní od přiložení prostředku nikdo nepožádal.

Obě citovaná ustanovení tedy upravují soukromoprávní nárok na kompenzaci odtahu vozidla a není důvod, aby byl pojem provozovatele užitý v § 17a odst. 6 zákona o obecní policii vykládán odlišně od pojmu provozovatele podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, a to za situace, kdy sám zákon o obecní policii pojem provozovatele nikterak neupravuje. Proto i v případě § 17a odst. 6 zákona o obecní policii platí, že primárním subjektem povinným nahradit náklady na odstranění vozidla je osoba zapsaná jako vlastník či provozovatel v registru silničních vozidel, avšak není vyloučeno, aby náklady hradil skutečný vlastník nebo provozovatel, bude-li prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti, uzavřel Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 25 Cdo 2032/­2021, ze dne 29. 6. 2022.

88.   Rozhodování zastupitelstva obce o splátkách s lhůtou splatnosti delší 18 měsíců

Zákon o obcích určuje, o kterých majetkoprávních opatřeních (právních jednáních) obce rozhoduje zastupitelstvo a o kterých rada obce. Podle § 85 písm. h) zákona obcích rozhoduje zastupitelstvo obce o dohodě o splátkách s lhůtou splatnosti delší než 18 měsíců.

Má zákon na mysli situaci, kdy je obec věřitelem, nebo kdy je obec dlužníkem, nebo obě situace?

V případě § 85 písm. h) zákona o obcích, podle něhož zastupitelstvo rozhoduje o dohodách o splátkách s lhůtou splatnosti delší než 18 měsíců, je nerozhodné, zda obec vystupuje jako věřitel nebo jako dlužník. Zákonodárce u právních úkonů vypočtených v § 85 rozlišuje úkony, u nichž je podstatné, v postavení jaké strany úkonu obec vystupuje, a u nich výslovně postavení obce uvádí, a úkony, které spadají do pravomoci zastupitelstva bez ohledu na to, v jakém postavení v nich obec vystupuje. Lze tak uzavřít, že u právních úkonů v § 85, u nichž zákonodárce výslovně nespecifikuje postavení obce, je tato skutečnost nerozhodná. Z uvedeného vyplývá, že zákon do výlučné pravomoci zastupitelstva svěřuje nejen rozhodnutí o dohodách, podle nichž mělo být obci plněno ve splátkách s lhůtou splatnosti delší než 18 měsíců, ale i dohody, podle nichž měla obec sama plnit, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 23 Cdo 1135/­2022, ze dne 16. 6. 2022.

Smyslem a účelem úpravy svěřující do výlučné pravomoci zastupitelstva rozhodování o dohodách o splátkách s lhůtou splatnosti delší než 18 měsíců je zamezit tomu, aby starosta obce bez souhlasu zastupitelstva zavázal obec k plnění (či k přijímání) splátek v delším časovém horizontu. Stěžejní roli pro posouzení, zda určitá dohoda o plnění spadá pod § 85 písm. h) zákona o obcích, tak hraje zejména podmínka splatnosti delší než 18 měsíců.

Smyslem této úpravy je mimo jiné zohlednění vazby příjmů nebo výdajů obce na rozpočet obce, jehož schvalování rovněž náleží podle § 84 odst. 2 písm. b) zastupitelstvu obce. S ohledem na uvedený smysl a účel úpravy je proto rovněž nerozhodné, zda šlo o dohodu o plnění v jedné splátce či více splátkách; rozhodující vliv má především kritérium časové (tj. splatnost delší než 18 měsíců), dodává NS ČR v rozsudku spis. zn. 23 Cdo 1135/­2022, ze dne 16. 6. 2022.

89.   Postavení místostarosty obce v pracovněprávních vztazích

Místostarosta je zástupcem starosty, avšak dosud nebylo pro praxi plně zřejmé, jaká jsou jeho oprávnění v pracovněprávních vztazích vůči zaměstnancům obce (obecního úřadu).

Jaké kompetence má místostarosta v oblasti pracovněprávních vztahů podle zákoníku práce?

Postavení místostarosty obce ve struktuře orgánů obce vyplývá z § 84 odst. 2 písm. m) zákona o obcích (je členem zastupitelstva obce), § 99 odst. 3 zákona o obcích (je členem rady obce) a spolu s dalšími též členem obecního úřadu (§ 109 odst. 1 zákona o obcích); v době nepřítomnosti zastupuje starostu obce (§ 104 odst. 1 věta třetí zákona o obcích).

Ze žádného z uvedených ustanovení však nevyplývá, že by místostarosta obce vykonával (mohl vykonávat) oprávnění vedoucího zaměstnance, tedy „stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny“; místostarosta obce není proto osobou, jejímž prostřednictvím se zaměstnavatel (obec) doví o důvodu, pro který je možno se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr výpovědí z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 424/­2021, ze dne 20. 5. 2022.

Řešení č. 81 až 89 zpracoval Richard W. Fetter (X/2022)