Veřejný sektor

7.1     Státní úřady

Žádost o zrušení vyvlastnění

Nezaplatil-li vyvlastnitel vyvlastňovanému náhradu za vyvlastnění do uplynutí 30 dnů ode dne uplynutí příslušného termínu nebo nezahájil-li vyvlastnitel uskutečňování účelu vyvlastnění ve stanovené lhůtě, vyvlastňovací úřad na žádost vyvlastňovaného rozhodne, že provedené vyvlastnění se zrušuje.

Je uplatnění žádosti o zrušení vyvlastnění omezeno nějakou lhůtou?

Ustanovení § 26 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ani žádné jiné ustanovení tohoto či jiného zákona nestanoví jakoukoli lhůtu (či skutečnost), která by časově omezovala právo vyvlastňovaného podat žádost o zrušení vyvlastnění. Je-li naplněna alespoň jedna podmínka (kvalifikovaná skutečnost) stanovená v § 26 odst. 1 téhož zákona a vyvlastňovaný podá bezvadnou žádost, nemá vyvlastňovací úřad žádné správní uvážení stran svého rozhodnutí a musí rozhodnout o zrušení vyvlastnění.

Použití této přísné právní úpravy by však bylo možné odepřít v případech, kdy by žádost o zrušení vyvlastnění byla podána v rozporu s její podstatou, smyslem a účelem (šlo by o zneužití práva), vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2022, spis. zn. 8 As 29/2021.

Přezkumné rozhodnutí o zrušení prohlášení stavby za kulturní památku

Ministr kultury je oprávněn v přezkumném řízení změnit rozhodnutí svého předchůdce o zrušení prohlášení stavby za kulturní památku, pokud dojde k závěru, že v případě dané stavby nebyl naplněn mimořádně závažný důvod dle § 8 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.

Jaké jsou podmínky? Co je oním mimořádně závažným důvodem?

Mimořádně závažným důvodem dle § 8 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, nemůže být bez dalšího to, že nemovitá kulturní památka je současně chráněna režimem památkové zóny, na jejímž území se nachází.

Změní-li ministr kultury v přezkumném řízení rozhodnutí svého předchůdce a potvrdí-li rozhodnutí, kterým se neruší prohlášení stavby za kulturní památku, má to vliv na postavení vlastníka této stavby, s níž se budou znovu pojit specifické zákonné povinnosti; to ovšem samo o sobě není v rozporu s požadavkem přiměřenosti a ochrany práv nabytých v dobré víře, vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu spis. zn. 5 As 281/2020, ze dne 22. 10. 2021.

Omezení obecného užívání pozemních komunikací uzavírkami
       a objížďkami (silničním správním úřadem)

Omezení obecného užívání pozemních komunikací uzavírkami a objížďkami a podmínky, za nichž k němu lze přistoupit, je upraveno v § 24 zákona o pozemních komunikacích. O těchto úpravách užívání pozemních komunikací je oprávněn rozhodnout příslušný silniční správní úřad na žádost subjektu, v jehož prospěch má omezení sloužit, při dodržení citovaným ustanovením stanovených podmínek.

Jak je silniční správní úřad omezen zákonem a správní judikaturou při rozhodování o omezení užívání komunikací a zřizování objížděk?

Pozemní komunikace nejsou všechny stejné kvality a totožných vlastností, proto z logiky věci při omezení provozu a vytyčení objízdné trasy nemůže být vždy a za všech okolností zajištěno, že objízdná trasa povede po komunikacích kvalitou a délkou srovnatelných s uzavřenou komunikací. Proto zákon silničnímu správnímu úřadu ukládá jen obecně povinnost zajistit, aby byla uzavírka omezena na nejkratší možnou dobu, objížďka byla řádně technicky zabezpečena a byla z hlediska provozu vyhovující. O tom, zda byla tato kritéria dodržena, je třeba učinit závěr v každém konkrétním případě, přičemž nelze očekávat zachování zcela stejných parametrů objízdné trasy, jaké měla původní přístupová komunikace. Třetím kritériem při rozhodování o omezení provozu na komunikacích je umožnění přístupu k sousedním nemovitostem, čímž jsou míněny nemovitosti přímo sousedící s uzavřenou komunikací. Toto kritérium se tedy týká pouze uzavírky, nikoliv již objížďky.

Osobám, které v sousedních nemovitostech bydlí, podnikají apod., pak zákon garantuje pouze zajištění přístupu, nikoliv příjezdu, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 25 Cdo 1626/2021, ze dne 23. 9. 2022, kdy se soukromý subjekt domáhal náhrady škody. Žalovaná částka představovala náklady, které musel vynaložit na opravu mostu, zajišťujícího jediný přístup k jeho skladu v době uzavírky a opravy silnice.

7.2     Státní služba a státní zaměstnanci

Pozbytí zdravotní způsobilosti pro výkon dosavadní služby
       a pro výkon státní služby obecně a skončení služebního poměru

Dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti pro výkon dosavadní služby je třeba odlišit od pozbytí zdravotní způsobilosti pro výkon státní služby obecně, tedy na jakémkoli služebním místě.

Jaké jsou mezi nimi rozdíly?

V druhém případě je na místě rozhodnutí služebního orgánu o skončení služebního poměru podle § 72 odst. 1 písm. c) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, bez předchozího zařazení mimo službu, neboť toto zařazení nemůže splnit zákonný účel.

Z lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k výkonu služby, na jehož základě má služební orgán rozhodnout o skončení služebního poměru podle § 72 odst. 1 písm. c) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, bez předchozího zařazení mimo službu, musí být jednoznačně seznatelné, že pozbytí zdravotní způsobilosti se vztahuje nejen k výkonu dosavadní služby na stávajícím služebním místě, ale k výkonu služby obecně, vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2022, spis. zn. 6 Ads 277/2020.

Služební pohotovost vojáků z povolání a standardní chod
       vojenské jednotky

Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může nadřízený nařídit vojákovi služební pohotovost (dle ust. § 30 odst. 1 zákona o vojácích z povolání). Služební pohotovostí se rozumí přítomnost vojáka na stanoveném místě výkonu služby nebo na jiných místech, která určí nadřízený, a to mimo dobu služby, a připravenost zahájit plnění služebních úkolů na určeném místě a v určeném čase. 

Jaké jsou podmínky pro uplatnění služební pohotovosti? Může zajišťovat standardní chod vojenské jednotky?

Služební pohotovost podle § 30 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, představuje výjimečný institut, který slouží především k pokrytí nahodilých a ne zcela předvídatelných událostí. Z tohoto důvodu jej nelze užívat jako pravidelný prostředek k zajištění standardního chodu vojenské jednotky, vyložil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 12. 2021, spis. zn. 1 As 247/2021.

Důležitý zájem služby ve smyslu § 30 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, nelze spatřovat v nutnosti zajištění běžné náplně služby, a to ani v případě dlouhodobého nedostatku vojenského personálu.

7.3     Obce a školy

Náhrada nákladů na zdravotní péči v zahraničí

Ze zdravotního pojištění se na základě žádosti poskytuje náhrada nákladů vynaložených na neodkladnou zdravotní péči, jejíž potřeba nastala během pobytu pojištěnce v cizině, a to pouze do výše stanovené pro úhradu takových služeb, pokud by byly poskytnuty na území České republiky.

Kdo je oprávněn podat žádost o náhradu nákladů zdravotní péče? Jiná pojišťovna nebo jen pojištěnec sám?

Žádost o náhradu nákladů vynaložených na neodkladnou zdravotní péči, jejíž potřeba nastala během pobytu pojištěnce v cizině (dle § 14 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění), je oprávněn podat pouze pojištěnec, nikoli jiná pojišťovna, která měla s pojištěncem sjednáno cestovní pojištění.

Její žádost je proto zjevně právně nepřípustná a řízení o ní je třeba podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastavit, vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2022, spis. zn. 6 Ads 77/2022.

Řešení č. 487 až 492 zpracoval Richard W. Fetter (IV/2023)

Pracovněprávní kompetence starosty a tajemníka obecního úřadu vůči zaměstnancům obce

Kompetence v pracovněprávní oblasti, řízení, zadávání úkolů a kontroly zaměstnanců jsou v obci rozděleny mezi starostu a tajemníka obecního úřadu.

Jaké pravomoci a vůči komu vykonává starosta a tajemník obecního úřadu?

Ustanovení § 103 odst. 4 písm. b) zákona o obcích uvádí, že „starosta plní úkoly zaměstnavatele podle zvláštních předpisů, uzavírá a ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci obce a stanoví jim plat podle zvláštních předpisů, pokud není v obci tajemník obecního úřadu“. Ustanovení § 110 odst. 4 písm. d) zákona obcích upravuje pravomoci tajemníka obecního úřadu a svěřuje mu „plnění úkolů statutárního orgánu zaměstnavatele podle zvláštních právních předpisů vůči zaměstnancům obce zařazeným do obecního úřadu“. Tímto ustanovením zákon o obcích zužuje působnost starosty a zároveň určuje další osobu s personálními (pracovněprávními) pravomocemi v rámci příslušné obce – tajemníka. Sám tajemník je jmenován starostou. K jeho jmenování potřebuje starosta souhlas ředitele příslušného krajského úřadu.

Starosta vykonává pracovněprávní pravomoci vůči všem zaměstnancům obce, kteří nejsou zařazeni do obecního úřadu. Jedná se např. o obecní policii, obecního lékaře nebo zaměstnance úklidových služeb města.

Zaměstnanci působící v organizační struktuře obecního úřadu pak podléhají jeho tajemníkovi. Obecní úřad jako nepolitický, ale administrativně organizační orgán je tvořen starostou, místostarostou nebo místostarosty, tajemníkem obecního úřadu a zaměstnanci zařazenými do obecního úřadu. (Nejvyšší soud ČR se vyjádřil ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 424/2021, ze dne 20. 5. 2022, k postavení místostarosty obce v pracovněprávních vztazích.) Vedle úředníků obce (jako úředníků územního samosprávného celku) je tajemník nadřízen i zaměstnancům vykonávajícím pomocné, servisní a manuální práce.

Zaměstnanci obecního úřadu podléhají přímo starostovi, pokud v obci nepůsobí tajemník. Obdobná úprava platí i pro vedoucí odborů obce (např. vedoucího odboru správy majetku apod.). Starosta jmenuje, odvolává a stanovuje plat vedoucích odborů obce pouze v případě, že v obci nepůsobí obecní rada (nikoliv tedy tajemník).

Určení podílu odpovědnosti základní školy a žáka na škodě na zdraví žáka školy

Podle § 391 odst. 2 část věty před středníkem zákoníku práce odpovídá za škodu, která vznikla žákům základních škol a základních uměleckých škol a mateřských škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, právnická osoba vykonávající činnost dané školy. V případě odpovědnosti za škodu vzniklou žákům je proto třeba aplikovat všechna ustanovení zákoníku práce upravující odpovědnost za škodu vzniklou porušením právních povinností nebo odpovědnost za škodu vzniklou pracovním úrazem. Otázkou je, jak určit podíl odpovědnosti školy na škodě a jak určit spolupodíl (vlastního zavinění) poškozeného žáka.

Jak zohlednit situaci, že na vzniku škody žákovi se podílel jiný žák?

Příčinou vzniku škody jsou všechny okolnosti, bez nichž by ke škodnému následku nedošlo, proto je třeba zvážit veškeré příčiny, které se na vzniku škody podílely, přičemž nemusí jít jen o příčinu jedinou, nýbrž o jednu z nich, která se spolupodílela na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde. Např ze skutkových zjištění se v posuzované věci (spis. zn. Nejvyššího soudu: 21 Cdo 447/2022) podává, že spolužák, s nímž se poškozený při hodině tělesné výchovy dostal do fyzického konfliktu, se na vzniku škody svým chováním rovněž podílel; byť nelze zcela jednoznačně určit, který ze spolužáků konflikt fakticky vyvolal, není pochyb o tom, že se na potyčce aktivně podíleli oba dva. Uvedené chování spolužáka, které se jako další příčina spolupodílelo na poškození zdraví poškozeného (žáka základní školy), působí k tíži základní školy, která nezajištěním řádného pedagogického dozoru porušila předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. Všechny tyto jednotlivé příčiny se tedy svojí mírou závažnosti podílely na vzniku škody – poškození zdraví úrazem v hodině tělesné výchovy.

Zprostí-li se zaměstnavatel odpovědnosti zčásti, určí se část škody, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění. Oba žáci porušili stejnou měrou své povinnosti dané školním řádem a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví a obecně přijímaná pravidla chování, jejich podíl na škodě (míra zavinění) je u každého v rozsahu 30 %.

Základní škola porušila svůj pokyn, že bezpečnost žáků při hodině tělesné výchovy zajišťuje pedagogický pracovník po celou dobu vyučování, když paní učitelka, která měla být v hodině tělesné výchovy přítomna, byla mimo prostor tělocvičny, neboť odešla pro míč, který se zakutálel pod schodiště. Uvedená skutečnost (nepřítomnost paní učitelky v hodině tělesné výchovy) je příčinou významnou (přítomnost vyučujícího, jeho přirozená, resp. z titulu funkce plynoucí, autorita by mohla zabránit v potyčce žáků a v poškození zdraví) a podílí se na vzniklé škodě v rozsahu 40 %, určil Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 447/2022, ze dne 20. 9. 2022)

Náhrada nákladů na zdravotní péči v zahraničí

Ze zdravotního pojištění se na základě žádosti poskytuje náhrada nákladů vynaložených na neodkladnou zdravotní péči, jejíž potřeba nastala během pobytu pojištěnce v cizině, a to pouze do výše stanovené pro úhradu takových služeb, pokud by byly poskytnuty na území České republiky.

Kdo je oprávněn podat žádost o náhradu nákladů zdravotní péče? Jiná pojišťovna nebo jen pojištěnec sám?

Žádost o náhradu nákladů vynaložených na neodkladnou zdravotní péči, jejíž potřeba nastala během pobytu pojištěnce v cizině (dle § 14 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění), je oprávněn podat pouze pojištěnec, nikoli jiná pojišťovna, která měla s pojištěncem sjednáno cestovní pojištění.

Její žádost je proto zjevně právně nepřípustná a řízení o ní je třeba podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastavit, vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2022, spis. zn. 6 Ads 77/2022.

Richard W. Fetter (IV/2023)