622. Zákonný režim užívání účelových komunikací v uzavřených areálech a možná ingerence státu – dopravních úřadů

Zákon o pozemních komunikacích stanovuje, že účelové komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu nejsou přístupné veřejně, ale pouze v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného objektu.

Jaký je zákonný režim uzavřených účelových komunikací, jaká na ně dopadá právní úprava?

Existence takových komunikací je na hraně veřejnoprávní regulace a situace, které kolem nich vznikají, téměř ve všem podléhají soukromoprávním předpisům.

U neveřejně přístupných účelových komunikací, na rozdíl od všech ostatních druhů pozemních komunikací (dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací) nevzniká obecné právo každého na jejich užívání. Přesto jsou, byť minimálně, předmětem veřejnoprávní regulace, a to z toho důvodu, že i v případě těchto kategorií komunikací se mohou vyskytnout případy, které je třeba regulovat kogentně.

V prvním případě jde o působnost dle zákona č. 361/­2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), tedy o zachování pravidel silničního provozu. Zákon říká, že rozsah a způsob přístupu na takovou účelovou komunikaci určuje její vlastník nebo provozovatel. Avšak ani ten nemůže svým úkonem vyloučit pravidla silničního provozu.

Ve druhém případě se působnost státní správy dle zákona č. 13/­1997 Sb., o pozemních komunikacích, soustředí pouze na deklarace, zda v pochybnostech jde, či nejde o uzavřený areál dle ust. § 7 odst. 2 zákona a na povolování ve věci zřízení nebo zrušení přejezdu na neveřejné účelové komunikaci dle ust. § 40 odst. 4 písm. b) zákona.

623. Řízení o zrušení části správního (úředního) opatření obecné povahy

Problematiku úředních opatření obecné povahy upravuje ust. § 171 a násl. správního řádu. Soulad opatření obecné povahy s právními předpisy lze ve smyslu ust. § 174 odst. 2 správního řádu posoudit v přezkumném řízení.

Jaká jsou východiska při přezkumu opatření obecné povahy? Jaké principy formuloval Ústavní soud?

Opatření obecné povahy je smíšeným správním aktem kombinujícím prvky právních aktů individuálních a normativních. Jelikož opatření obecné povahy není právním předpisem, ale jde o jinou formu činnosti veřejné správy, již ze zásady právnosti a zákonnosti zakotvené v § 2 odst. 1 zákona č. 500/­2004 Sb., správní řád, vyplývá, že musí být v souladu nejen se zákony, ale i s podzákonnými právními předpisy.

Opatření obecné povahy může pouze konkretizovat již existující povinnosti vůči druhově vymezeným adresátům na konkrétním území, nikoliv však upravovat tutéž materii zcela odlišně od právních předpisů, byť podzákonných.

Při posouzení přiměřenosti opatření obecné povahy musí soud v návaznosti na námitky dotčené osoby logicky a přesvědčivě odůvodnit aprobaci extrémně rozdílného přístupu správního orgánu při úpravě obdobných činností. Nedostojí-li soud požadavku na logické odůvodnění svého rozhodnutí, porušuje právo účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ústavní Listiny základních práv a svobod, vyložil Ústavní soud ve svém nálezu spis. zn. III. ÚS 3204/21, ze dne 24. 1. 2023.

7.2

Obce

624. Hlasování občana – voliče, který se prokáže volební komisi neplatným občanským průkazem

Neprokáže-li volič svou totožnost a státní občanství České republiky, popřípadě státní občanství státu, jehož občané jsou oprávněni volit na území České republiky, nebude mu hlasování umožněno. V praxi se může stát, že volební komise umožní hlasovat voliči, který se prokáže neplatným občanským průkazem.

O jak závažné porušení volebního zákona jde?

Pokud okrsková volební komise umožní hlasovat voliči na neplatný průkaz totožnosti, jedná se sice o porušení § 33 odst. 5 zákona č. 491/­2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, avšak jde-li o oprávněného voliče, který splňuje veškeré požadavky stanovené v § 4 citovaného zákona, a prokáže se, že volební právo skutečně vykonal on osobně, pak takováto nezákonnost sama o sobě nemá vliv na výsledek voleb, jakkoliv těsný by tento výsledek byl, zhodnotil Krajský soud v Brně ve svém usnesení ze dne 24. 10. 2022, spis. zn. 64 A 10/­2022, které bylo pro svůj význam vyhlášeno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. (Byla řešena stížnost na to, že bylo umožněno hlasování občanovi s neplatným občanským průkazem. Na to, že jeho občanský průkaz je „propadlý“, se přišlo až dodatečně, ve druhém kole senátních voleb, tedy po uskutečnění voleb do obecních zastupitelstev.)

625. Navýšení daně z nemovitosti prostřednictvím stanovení místního koeficientu na území jednotlivé části obce

Obec může obecně závaznou vyhláškou pro všechny nemovité věci na území celé obce nebo pro všechny nemovité věci na území jednotlivé části obce stanovit jeden místní koeficient ve výši v rozmezí 1,1 až 5.

Mohou takto obce zatížit vyšší daní z nemovitostí i jen určité nemovitosti?

Ústavní soud vydal 24. července 2023 nález spis. zn. Pl. ÚS 24/23, který byl pro svůj význam ve Sbírce zákonů vyhlášen pod č. 238/­2023 Sb. Obec v řešené věci stanovila vyhláškou místní koeficient, kterým se násobí daň za jednotlivé druhy pozemků, zdanitelné stavby nebo jednotky, ve výši 5, a to pro části obce v rozsahu parcelních čísel pozemků specifikovaných v příloze obecně závazné vyhlášky. Jednalo se o logistické a průmyslové areály v katastru obce. Ústavní soud návrh ministerstva vnitra na zrušení vyhlášky obce zamítl. Konstatoval, že podstata sporu spočívá ve výkladu pojmu „jednotlivá část obce“ (dle § 12 zákona o dani z nemovitých věcí). Ministerstvo vnitra zastává názor, že tento pojem nelze vztahovat na vybrané prostory a objekty konkrétních výrobních a průmyslových závodů, logistických center a dalších podnikatelských areálů, nýbrž že se musí jednat o souvislé části obce (osada, městská čtvrť apod.). Takovému výkladu však Ústavní soud nepřisvědčil.

Důvodem postupu obce byla kompenzace zatížení ze strany některých podnikatelských areálů na území obce. Ústavní soud uzavřel, že pojem „jednotlivá část obce“ (ust. § 12 cit. zákona) je třeba ústavně konformně vyložit tak, že touto částí nemusí být pouze souvislá část území obce, nýbrž i konkrétní označené nemovitosti.

626. Účastenství různých organizačních složek státu v rolích žalobce a žalovaného v jednom a téže soudním sporu

Za stát vystupují jeho organizační složky, kterými jsou např. ministerstva, NKÚ, státní zastupitelství apod.

Organizační složka však není právnickou osobou, i když její jednání v těchto případech je jednáním státu.

Mohou vést dvě organizační složky státu mezi sebou soudní spor, aby jedna vystupovala jako žalobce a jiná jako žalovaný v témže soudním sporu?

V řízení před soudy a jinými orgány vystupují organizační složky za stát jako jednotliví účastníci. Vystupuje-li v řízení před soudy a jinými orgány za stát v téže věci více organizačních složek, postupují v řízení samostatně, v souladu se svou procesní rolí a vzájemně nezávisle v rozsahu, který odpovídá jejich příslušnosti. – Nové ustanovení § 6 odst. 6 zákona č. 219/­2000 Sb., doplněné s účinností od 1. 4. 2020 zákonem č. 118/­2020 Sb., jak bylo citováno, je svojí povahou ustanovením procesním, neboť upravuje procesní účastenství. Jeho jazykový výklad je jednoznačný v tom směru, že umožňuje, aby v témže občanském soudním řízení vystupovaly za stát samostatně, v různých procesních rolích a vzájemně nezávisle různé organizační složky státu. Použití formulace, že organizační složky vystupují v řízení za stát, vede k závěru, že účastníkem řízení zůstává stát. Ohledně výrazu „samostatně“ použitého ve druhé větě je namístě závěr, že vyjadřuje postavení více organizačních složek vůči sobě navzájem, nikoliv snad to, že by stát a organizační složka měly být dvěma samostatnými, odlišnými subjekty.

Nová právní úprava zjevně zamýšlela dosažení takového stavu, aby tam, kde jde ve výsledku o vyvození odpovědnosti za škodu na majetku státu, mohly za stát vystupovat v témže řízení různé organizační složky státu. S účinností od 1. 4. 2020 tedy zákon pro tyto případy umožňuje, aby v témže řízení vystupovaly vzájemně samostatně dvě různé organizační složky státu (ale vždy za stát) i v procesních rolích žalobce a žalovaného, vyložil Nejvyšší soud ČR v usnesení spis. zn. 30 Cdo 3617/­2022, ze dne 27. 3. 2023.

Řešení č. 621 až 626 zpracoval Richard W. Fetter (VIII/2023)