Vnitropodnikové směrnice (2.)

Rozsah povinnosti účtovat o odložené dani a základní principy jejího vyčíslení stanoví § 59 Vyhlášky. V této časti Vyhlášky (část čtvrtá) se stanovují účetní metody. Na koho se vztahuje povinnost účtovat o odložené dani?

Jedná se o tři skupiny účetních jednotek, které:

•    tvoří konsolidační celek,

•    sestavují účetní závěrku v plném rozsahu,

•    stanoví, že budou o odložené dani účtovat a vykazovat ji.

Poslední skupina tedy rozhoduje o účtování odložené daně. Nikde není stanoveno, že toto stanovení musí být uvedeno jen a pouze ve vnitropodnikové směrnici. Na tomto místě uvádíme tuto možnost se snahou uvést informace, které by napomohly účetním jednotkám neopomenout některá důležitá vymezení.

Účetní jednotky jsou povinny
sestavovat odpisový plán,

na jehož podkladě provádějí odpisování majetku v průběhu jeho používání. Uvedený majetek se odpisuje jen do výše jeho ocenění v účetnictví (viz zákon o účetnictví § 28 odst. 6). Odpisovaný nehmotný a hmotný dlouhodobý majetek se odpisuje z ocenění stanoveného v zákoně o účetnictví a Vyhlášce.

Odpisový plán je považován, dle zákona o účetnictví (§ 4 odst. 11), za účetní záznam a také z tohoto hlediska je k němu nezbytné přistupovat. Účetní jednotky jsou povinny v příslušném účetním období použít účetní metody (včetně postupů odpisování) ve znění platném na jeho počátku. Z tohoto důvodu není možné v průběhu účetního období přerušovat účetní odpisy. V případě potřeby lze změnit odpisový plán vždy k počátku účetního období, nicméně je zde nezbytné pamatovat na dodržení zásady uvedené v § 7 odst. 4 zákona o účetnictví, podle které způsoby oceňování použité v jednom účetním období nesmí účetní jednotky změnit v následujícím účetním období.

Účetní jednotky, které mají vlastnické nebo jiné právo k majetku, anebo které hospodaří s majetkem státu nebo s majetkem územních samosprávných celků, není-li dále stanoveno jinak, o něm účtují a odpisují v souladu s účetními metodami. V případech smlouvy o výpůjčce po dobu zajištění závazků převodem práva nebo v případech, kdy se vlastnické právo k movitým věcem (s výjimkou cenných papírů) nabývá na základě projevu vůle jiným způsobem než převzetím věci, jakož i v dalších případech stanovených zvláštními právními předpisy nebo prováděcími právními předpisy, o majetku účtují a odpisují jej účetní jednotky, které jej používají. Majetek nebo jeho části vymezené zvláštními právními předpisy nebo prováděcími právními předpisy se neodpisuje.

Ve Vyhlášce se nabízí další možnosti vztahující se k odpisům, a to možnost používat komponentní přístup pro odpisování a stanovení zbytkové hodnoty aktiva při odpisování. Komponentou se pro účely Vyhlášky rozumí určená část majetku nebo souboru majetku nebo určená kontrola výskytu závad, u které je výše ocenění významná v poměru k výši ocenění celého majetku nebo souboru majetku a jejíž doba použitelnosti se významně liší od doby použitelnosti majetku nebo souboru majetku. Určení kontroly výskytu závad jako komponenty účetní jednotka provádí k okamžiku uvedení majetku do užívání, čímž se rozumí dokončení věci a splnění technických funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro užívání (způsobilost k provozu).

V této souvislosti je třeba se pozastavit u slova „významný“. Jde samozřejmě o subjektivní kategorii a stanovení optimální úrovně přísluší do pravomoci účetní jednotky, např. právě formou vnitropodnikové směrnice. Přitom je třeba přihlížet ke všem okolnostem, zejména k výši obratu, vlastního kapitálu, či výsledku hospodaření účetní jednotky.

Dle § 56a odst. 1 Vyhlášky může účetní jednotka s ohledem na významnost a věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky odpisovat metodou komponentního odpisování majetku:

•    stavby – viz § 7 odst. 2 písm. a) Vyhlášky,

•    byty a nebytové prostory – viz § 7 odst. 2 písm. e) Vyhlášky a

•    hmotné movité věci a soubory movitých věcí – viz § 7 odst. 3 písm. b) Vyhlášky.

Účetní jednotka je povinna vymezit podle svých potřeb:

•    druh majetku, u kterého použije metodu komponentního odpisování,

•    průběh používání a

•    způsob určení komponenty včetně jejího ocenění.

a tyto skutečnosti doloží průkazným účetním záznamem.

Komponenta se odpisuje v průběhu používání samostatně od ostatních komponent a od zbylé části majetku nebo souboru majetku. Zde je třeba upozornit na důležitost softwarové podpory pro tento mechanismus.

Při výměně komponenty se ocenění výše uvedeného majetku upravuje tak, že se:

•    snižuje o výši ocenění vyřazované komponenty (Poznámka: pokud vyřazovaná komponenta není k okamžiku vyřazení odepsána do výše jejího ocenění, provede účetní jednotka odpis zůstatkové ceny vyřazované komponenty do nákladů) a

•    zvyšuje o výši ocenění nově zařazované komponenty včetně náhradních dílů spotřebovaných na výměnu komponenty a o náklady související s výměnou této komponenty podle ustanovení § 47 Vyhlášky.

O takovémto majetku a jeho oprávkách se účtuje jako o celku. Majetek se i jako celek vykazuje v účetních výkazech. Účetní jednotka musí být schopna prokázat výpočet výše odpisu tohoto majetku jako celku. To může být provedeno například tím, že metodě komponentního odpisování přizpůsobí účtování o odpisech na analytických účtech.

Při prvním použití metody komponentního odpisování u takovéhoto majetku, který byl již uveden do užívání, se na komponenty rozděluje celkové ocenění majetku a celková výše oprávek k majetku. Je asi samozřejmé, že součet zůstatkových cen připadajících na jednotlivé komponenty přitom nesmí být vyšší než zůstatková cena celého majetku. Účetní operace opravující výši vykázaných odpisů a oprávek v předchozích obdobích se neprovádějí.

Co se týká možnosti využívat zbytkovou hodnota při odpisování, která by měla být volena na základě rozumného odhadu podle racionálního odhadu. Má představovat částku, kterou by účetní jednotka v současnosti získala při vyřazení aktiva, kdyby aktivum nyní bylo v takovém stavu, v jakém se bude nacházet na konci doby své použitelnosti. V případě nevýznamné zbytkové hodnoty se v praxi volí nulová hodnota. Pravidla pro stanovení zbytkové hodnoty a doby použitelnosti aktiv by měla být součástí účetních pravidel podniku – účetní jednotky.

Pokud se v následujícím období zjistí, že majetek vydrží a bude využíván déle, než se původně odhadovalo, jeho doba odepisování by se měla prodloužit. Samozřejmě platí i opačný postup. Pokud firma takovéto změny bude provádět průběžně, nevzniká žádný větší problém. Na takovéto změny se aplikuje účetní postup „změna odhadu“. Pokud je tedy takovýto postup každoročně přehodnocován, zjištěné rozdíly a změny v účetních odhadech se neupravují zpětně do účetních výkazů minulých období. Změna se promítne v období běžném, případně i v následujících.

Okamžikem uskutečnění
účetního případu

je den, ve kterém dojde ke splnění dodávky, platbě závazku, inkasu pohledávky, postoupení pohledávky, vkladu pohledávky, poskytnutí či přijetí zálohy, převzetí dluhu, zjištění manka, schodku, přebytku či škody, pohybu majetku uvnitř účetní jednotky a k dalším skutečnostem vyplývajícím ze zákona, vyhlášky, Českých účetních standardů pro podnikatele a ze zvláštních právních předpisů nebo z vnitřních poměrů účetní jednotky, které jsou předmětem účetnictví a které v účetní jednotce nastaly, popřípadě účetní jednotka má k dispozici potřebné doklady tyto skutečnosti dokumentující. Pro potřeby oceňování pohledávek a závazků vyjádřených v cizí měně ke dni jejich vzniku lze za okamžik uskutečnění účetního případu považovat u dodavatele den vystavení faktury nebo obdobného dokladu, u odběratele den přijetí faktury nebo obdobného dokladu.

Operace s obchodním závodem

Český účetní standard pro podnikatele č. 011 – Operace obchodním závodem stanovuje základní postupy při prodeji podniku nebo jeho části, pachtu obchodního závodu a při přeměnách účetních jednotek podle příslušných ustanovení občanského zákoníku a zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních korporací, za účelem docílení souladu při používání účetních metod účetními jednotkami.

Účetní jednotky zúčastněné na přeměně obchodní korporace otevírají účetní knihy k rozhodnému dni přeměny obchodní korporace a vedou účetnictví samostatně od rozhodného dne přeměny obchodní korporace do dne zápisu přeměny obchodní korporace do obchodního rejstříku. Nástupnická účetní jednotka musí upravit účetnictví zúčastněných účetních jednotek ke dni zápisu přeměny obchodní korporace s účinky od rozhodného dne. Ke dni zápisu přeměny obchodní korporace do obchodního rejstříku, ke dni předcházejícímu ani ke dni následujícímu po dni zápisu přeměny obchodní korporace do obchodního rejstříku se účetní závěrka nesestavuje. Účetní závěrku nesestavují zanikající účetní jednotky k poslednímu dni účetního období po rozhodném dni, pokud se den zápisu přeměny obchodní korporace uskuteční až v následujícím účetním období.

Při vedení účetnictví od rozhodného dne postupují účetní jednotky podle výše uvedených zásad a musí dbát na řádné oceňování výkonů s ohledem na skutečnost, že podle výsledku zápisu přeměny obchodní korporace nebo odmítnutí zápisu přeměny obchodní korporace do veřejného rejstříku je na tyto výkony možné pohlížet jako na vnitropodnikové výkony nebo výkony pro cizí (podle povahy přeměny obchodní korporace). Vedle toho je nezbytné vnitřním předpisem upravit způsob číslování a ukládání účetních dokladů v tomto období.

Opravné položky k dlouhodobému hmotnému majetku a zásobám

Opravné položky se vytvářejí pouze k účtům majetku v případech snížení ocenění majetku v účetnictví prokázaném na základě inventarizace majetku. Tyto opravné položky se vytvářejí jen v případech, kdy snížení ocenění majetku v účetnictví není trvalého charakteru nebo není snížení ocenění vyjádřeno jiným způsobem, například reálnou hodnotou. Při inventarizaci se posuzuje výše a odůvodněnost vytvořených opravných položek.

Podpisové záznamy (identifikační záznamy, podpisové vzory)

Účetní doklad, jako průkazné účetní záznamy, musí obsahovat (mimo jiné) podpisový záznam osoby odpovědné za účetní případ a podpisový záznam osoby odpovědné za jeho zaúčtování. K účetnímu zápisu musí být připojen podpisový záznam osoby odpovědné za jeho provedení, není-li shodný s podpisovým záznamem osoby odpovědné za zaúčtování účetního případu.

Účetní jednotka stanoví vnitřním předpisem oprávnění, povinnosti a odpovědnost osob v této účetní jednotce, vztahující se k připojování podpisového záznamu nebo identifikačního záznamu, a to takovým způsobem, aby bylo možno určit nezávisle na sobě odpovědnost jednotlivých osob za obsah účetního záznamu, ke kterému byly uvedené záznamy připojeny.

Pohledávky po lhůtě splatnosti

V rámci této směrnice hovoříme o problematice, která má dopad nejen do účetní, ale i do daňové oblasti každé účetní jednotky. Jedná se o pohledávky po lhůtě splatnosti. Jak uvádí přímo zákon o rezervách, jestliže pominou důvody pro existenci opravné položky vytvořené podle zákona o rezervách nebo na základě rozhodnutí poplatníka, je možné snížit vytvořenou opravnou položku na úroveň, která by mohla být vytvořena podle ustanovení § 8a zákona o rezervách.

V praxi se vyskytuje několik stupňů vymáhání pohledávek. První upozornění zpravidla přichází v okamžiku, kdy není dodržen termín splatnosti. Obvykle slušným dotazem, zda nedošlo k opomenutí. Pokud nedojde k nápravě, další kroky bývají velice individuální a záleží na smířlivosti, dosavadním vztahu mezi věřitelem a dlužníkem a dalších skutečnostech (např. zda se nepřipravuje zápočet, postoupení pohledávky, další obchodní aktivita apod.).

Vyhláška, zákon o rezervách a zákon o daních z příjmů umožňují účetní i daňové umořování nedobytných pohledávek, a to za pomoci odpisu pohledávek a tvorby opravných položek k pohledávkám. O těchto krocích by mělo být rozhodnuto a učiněny by měly být při inventarizaci všech pohledávek nebo i v průběhu účetního období při dodržení stanovených podmínek.

Pokladna

V legislativních normách nenajdeme přímou povinnost na vyhotovení směrnice, které je zaměřena na problematiku pokladny. Nicméně přes pokladnu procházejí často nemalé částky, proto se jeví velice vhodné, aby byly stanoveny základní principy a pravidla, kterými se řídí pracovníci mající tuto problematiku na starosti.

V rámci této směrnice lze nastavit základní parametry, povinnosti a náležitosti týkající se operací s hotovostními penězi. Je samozřejmé, že tato problematika může být řešena v rámci jiných vnitropodnikových směrnic.

Používání služebních
motorových vozidel

V okamžiku, kdy zaměstnavatel svěří zaměstnanci k výkonu práce silniční motorové vozidlo, posuzujeme tuto situaci podle § 255 zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení (odpovědnost za ztrátu svěřených věcí) zaměstnanec odpovídá za ztrátu nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení. Věc, jejíž cena přesahuje 50 000 Kč, smí být zaměstnanci svěřena jen na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí.

Podmínkami pro uzavření dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí jsou:

•    smí být uzavřena nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku,

•    musí být uzavřena písemně.

Zaměstnanec se zprostí odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Náklady spojené s užíváním motorových vozidel je nezbytné posuzovat z hlediska zákona o dani z příjmů.

Pracovněprávní nároky
zaměstnanců

Zákon o daních z příjmů v § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 uvádí, že výdaji (náklady) jsou také práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy, pokud zákon o dani z příjmů nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.

U zaměstnavatele, u kterého nepůsobí odborová organizace, může vnitřní předpis stanovit mzdová nebo platová práva a ostatní práva v pracovněprávních vztazích, z nichž je oprávněn zaměstnanec. Vnitřní předpis může stanovit práva také tehdy, jestliže to na něj bylo kolektivní smlouvou přeneseno. Vnitřní předpis však nesmí ukládat povinnosti zaměstnanci nebo zkracovat jeho práva stanovená zákoníkem práce (§ 305 ZP).

Pracovní řád

Zákoník práce zakazuje, aby pracovní řád ukládal zaměstnanci povinnosti nebo zkracoval jeho práva. Pracovní řád také nemůže stanovit mzdová, platová a ostatní práva v pracovněprávních vztazích, z nichž jsou oprávněni zaměstnanci – tato práva může stanovit jen vnitřní předpis podle § 305 zákoníku práce.

Zaměstnavatel, u kterého působí odborová organizace, může vydat nebo změnit pracovní řád jen s předchozím písemným souhlasem odborové organizace, jinak je vydání nebo změna neplatné.

V případě, že zaměstnavatel vydá pracovní řád, musí se jím řídit jak sám zaměstnavatel, tak všichni jeho zaměstnanci – tedy jak zaměstnanci v pracovním poměru, tak i zaměstnanci činní na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Zaměstnanci musí být s pracovním řádem seznámeni a pracovní řád musí být všem zaměstnancům veřejně přístupný. Pracovní řád nabývá účinnosti dnem, který je v něm stanoven, nejdříve však dnem, kdy byl u zaměstnavatele vyhlášen.

Pravidla pro tvorbu
a používání rezerv

Účetní jednotka ve svém vnitřním předpisu (podle Českého účetního standardu pro podnikatele č. 004 – Rezervy, bod 3. 3.) stanoví pro jednotlivé rezervy jejich výši a způsob jejich vytváření a používání. Rezervy patří mezi nástroje, které naplňují zásadu opatrnosti, kterou specifikuje zákon o účetnictví v § 25 odst. 3. Podle této zásady účetní jednotky zahrnují při oceňování ke konci rozvahového dne jen zisky, které byly k rozvahovému dni dosaženy, a berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a dluhů (jsou-li účetní jednotce známy do okamžiku sestavení účetní závěrky), jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je hospodářským výsledkem účetního období zisk nebo ztráta. Tuto zásadu účetní jednotky vyjadřují mimo jiné i rezervami. (Vedle toho se využívají i opravné položky a odpisy majetku.)

Účetní jednotka by měla ve své vnitropodnikové směrnici stanovit tituly pro tvorbu rezerv, jejich výši, resp. režim jejich vytváření a způsob jejich používání a kroky a zásady při tvorbě i čerpání.

Při řešení problematiky
směnek musíme vycházet ze zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění p.p.

V účetnictví nacházíme problematiku směnek řešenu v Českém účetním standardu pro podnikatele č. 008 – Operace s cennými papíry a podíly, podle kterého je nezbytné rozlišovat směnky jako cenný papír, platební prostředek nebo zajišťovací prostředek.

Směnka je dlužný cenný papír, který obsahuje závazek směnečného dlužníka uhradit věřiteli stanovenou peněžní částku. Směnka může, podle osoby dlužníka, být buď vlastní, nebo cizí. Vlastní směnka obsahuje slib dlužníka zaplatit věřiteli uvedenou částku, a to na směnce stanoveném místě. Naproti tomu u cizí směnky výstavce směnky přikazuje někomu jinému – třetí osobě, aby zaplatila místo něj svému věřiteli stanovenou částku na stanoveném místě.

Účetní závěrka, kterou musí účetní jednotky povinně sestavit,

má několik důležitých mezníků, úkolů a cílů. Asi tím nejdůležitějším (i když ne jediným a rozhodujícím) je skutečnost, že na základě účetní závěrky musí každý podnikatel (podnikatelský subjekt) sestavit daňové přiznání a splnit další povinnosti.

Účtování
na podrozvahových účtech

v účtových skupinách 75 až 79 se sledují důležité skutečnosti, jejichž znalost je podstatná pro posouzení majetkoprávní situace účetní jednotky a jejich ekonomických zdrojů, které lze využít. Jedná se především o využívání cizího majetku, ke kterému účetní jednotka nemá vlastnické právo, popřípadě právo hospodaření s majetkem státu, dále evidence práv, o kterých se neúčtuje, nebo materiálu, jehož pořízení, uchování, udržování a sledování vyplývá z obecně platných právních předpisů.

ČÚS č. 001 uvádí příkladný výčet v bodě 2.3.2. Na podrozvahových účtech se sledují zejména:

a)  přijatá depozita a hypotéky,

b)  najatý a propachtovaný majetek,

c)  majetek přijatý do úschovy,

d)  zásoby přijaté ke zpracování,

e)  směnky k inkasu použité k úhradě do doby jejich splatnosti,

f)  přísně zúčtovatelné tiskopisy,

g)  materiál specifického použití,

h)  program 222,

i)   závazky ze smluvních pokut a úroků z prodlení (účtované do 31. 12. 2000),

j)   pohledávky ze smluvních pokut a úroků z prodlení (účtované do 31. 12. 2000),

k)  odepsané pohledávky,

l)   poskytnutá zástavní práva a věcná práva a převedená a poskytnutá zajištění, pokud se o nich neúčtuje podle Českého účetního standardu pro podnikatele č. 013 Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek na příslušných účtech účtové třídy 0,

m) přijatá zástavní práva a přijatá zajištění,

n)  závazky z leasingu,

o)  pohledávky z leasingu,

p)  pohledávky z pevných termínových operací,

q)  závazky z pevných termínových operací,

r)  pohledávky z opcí,

s)  závazky z opcí.

Účtový rozvrh

Zákon o účetnictví požaduje, aby na podkladě směrné účtové osnovy účetní jednotky sestavily účtový rozvrh, v němž uvedou účty potřebné k zaúčtování všech účetních případů a k sestavení účetní závěrky v dané účetní jednotce. Účetní jednotky sestavují účtový rozvrh pro každé účetní období. V průběhu účetního období je možno účtový rozvrh doplňovat. Pokud nedochází k prvnímu dni účetního období ke změně účtového rozvrhu platného v předcházejícím účetním období, postupuje účetní jednotka podle tohoto rozvrhu i v následujícím účetním období.

V rámci syntetických účtů účetní jednotky vytvářejí analytické účty, které zajišťují členění syntetických účtů například podle potřeb účetní závěrky, požadavků právních předpisů a případně dalších potřeb účetní jednotky.

Úroky – součást pořizovací
ceny dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku

Součástí ocenění dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a technického zhodnocení s ohledem na povahu pořizovaného majetku a způsob jeho pořízení do okamžiku uvedení do stavu způsobilého k užívání majetku je cena, za kterou byl majetek pořízen a zejména náklady na: … b) úroky, zejména z úvěru, pokud tak účetní jednotka rozhodne.

Vymezení nákladů souvisejících s pořízením dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku je uvedeno ve Vyhlášce v § 47. Vyhláška stanoví, které náklady jsou součástí ocenění dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku nebo jeho části a technického zhodnocení, s ohledem na povahu pořizovaného majetku a způsob jeho pořízení do okamžiku, kdy je majetek uvedený do stavu způsobilého k užívání. V případě:

•    Dlouhodobého nehmotného majetku – se tak stává v okamžiku, kdy pořizovaný majetek je uvedený do takového stavu, kdy došlo k dokončení pořizovaného majetku a splnění stanovených funkcí a povinností stanovených právními předpisy pro jeho užívání. Obdobně se postupuje v případě technického zhodnocení;

•    Dlouhodobého hmotného majetku – se tak stává v okamžiku, kdy pořizované věci jsou uvedeny do takového stavu, kdy došlo k dokončení věci a splnění technických funkcí a povinností stanovených pro užívání (způsobilost k provozu). Obdobně se postupuje v případě technického zhodnocení. Toto ustanovení se nepoužije v případě nabytých věcí, které před nabytím byly uvedeny do stavu způsobilého k užívání a nevyžadují montáž u nabyvatele.

Obecně se dá říci, že náklady, které zahrnujeme do pořizovací ceny dlouhodobých aktiv, jsou všechny ekonomicky nutné k tomu, aby bylo aktivum způsobilé přinášet užitek.

Vlastní náklady zásob vytvořených vlastní činností

se oceňují ve skutečné výši nebo na základě kalkulace výroby, stanovené účetní jednotkou. Vlastní náklady zahrnují přímé náklady a mohou zahrnovat také poměrnou část variabilních a fixních nepřímých nákladů, příčinně přiřaditelných danému výkonu a vztahujících se k období činnosti. Náklady na prodej se do těchto nákladů nezahrnují. Volbu metody ocenění provede účetní jednotka s ohledem na povinnosti stanovené zákonem, zejména respektováním principu významnosti a věrného a poctivého zobrazení majetku.

Hradí-li zaměstnavatel zaměstnanci výdaje (náhrady) paušální částkou,

považují se tyto výdaje za prokázané do výše paušálu stanoveného zvláštními předpisy nebo paušálu uvedeného v kolektivní smlouvě, ve vnitřním předpise zaměstnavatele, v pracovní nebo jiné smlouvě za předpokladu, že výše paušálu byla zaměstnavatelem prokazatelně stanovena na základě kalkulace skutečných výdajů. Stejným způsobem postupuje zaměstnavatel při stanovení paušálu v případech, kdy dojde ke změně podmínek, za nichž byl paušál stanoven.

V případě, pokud se jedná o paušál za použití vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce zaměstnance, které by jinak byly odpisovány, uzná se jen do výše, v jaké by zaměstnavatel uplatňoval odpisy srovnatelného hmotného majetku při rovnoměrném odpisování v dalších letech odpisování.

Způsob oceňování zásob
a rozpouštění nákladů

ČÚS č. 015 – Zásoby v bodě 3. 3. uvádí, že pořizovací cenu zásob lze rozdělit na cenu pořízení nebo na předem stanovenou cenu pořízení a odchylku od skutečné ceny pořízení a náklady s pořízením související. Při vyskladnění zásob se tyto náklady, popřípadě odchylky, rozpouštějí způsobem stanoveným vnitřním předpisem účetní jednotky.

Způsoby oceňování zásob a vymezení nákladů s jejich pořízením souvisejících pak specifikuje Vyhláška v § 49. Tato metoda stanoví, že součástí pořizovací ceny zásob jsou též náklady související s jejich pořízením, zejména přepravné vyúčtované dodavatelem nebo provedené účetní jednotkou, provize, clo a pojistné. Součástí pořizovací ceny zásob nejsou zejména úroky z úvěrů a zápůjček poskytnutých na jejich pořízení, kursové rozdíly, smluvní pokuty a úroky z prodlení a jiné sankce ze smluvních vztahů.

Náklady na úpravy skladovaného materiálu nebo zboží se považují za náklady související s pořízením zásob a zvyšují ocenění zásob.

Způsob účtování o zásobách
(způsob A nebo B)

ČÚS č. 015 – Zásoby hovoří o tom, že o zásobách se účtuje buď průběžně způsobem A nebo periodicky způsobem B. Účetní jednotka tedy může zaúčtovat zásoby způsobem A i způsobem B. Omezení je uvedeno v případě účtování podle míst uskladnění (odpovědných osob). V takovém případě může být uplatněn pouze jeden z uvedených způsobů.

Při průběžném systému, který je označován jako způsob A, se účtuje v průběhu účetního období přes účet pořízení (materiálu nebo zboží) a jsou využívány účty zásob. Podle jejich zůstatku lze v průběhu účetního období zjistit stav skladových zásob. Zatímco u periodického systému, který označujeme jako způsob B, se pracuje s účty zásob pouze v rámci prací na účetní závěrce a při otevírání a uzavírání účetních knih. U této metody je nezbytné pečlivě vést skladovou evidenci zásob, abychom mohli i v průběhu účetního období prokázat stav zásob včetně ocenění těchto zásob.

Zásoby – normy
přirozených úbytků

Účetní jednotka může stanovit svým předpisem vždy pro příslušné účetní období normy přirozených úbytků zásob. Dle zákona o daních z příjmů se za škody a manka nepovažují technologické a technické úbytky a úbytky vyplývající z přirozených vlastností zásob vznikající např. rozprachem, sesycháním v rámci technologických úbytků ve výrobním, zásobovacím a odbytovém procesu (přirozené úbytky zásob materiálu, zboží, nedokončené výroby, polotovarů a hotových výrobků), ztratné v maloobchodním prodeji a nezaviněné úhyny zvířat, která nejsou pro účely zákona hmotným majetkem, a to do výše ekonomicky zdůvodněné normy přirozených úbytků a ztratného stanovené poplatníkem. Správce daně může posoudit, zda výše stanovené normy odpovídá charakteru činnosti poplatníka a obvyklé výši norem jiných poplatníků se shodnou nebo obdobnou činností, a o zjištěný rozdíl upravit základ daně. Škodou není prokázaný nezaviněný úhyn nebo nutná porážka zvířete základního stáda.

Ing. Vladimír Hruška

VYHLÁŠKA č. 500/2002 Sb.,
kterou se provádějí některá
ustanovení zákona o účetnictví

§ 47

Citace na str. 51, 54

Způsoby oceňování dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a vymezení nákladů s jeho
pořízením souvisejících

(1) Součástí ocenění dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku nebo jeho části a technického zhodnocení s ohledem na povahu pořizovaného majetku a způsob jeho pořízení do doby stanovené v § 6 odst. 8 nebo v § 7 odst. 11 je cena, za kterou byl majetek pořízen a zejména náklady na

a)  přípravu a zabezpečení pořizovaného majetku, zejména odměny za poradenské služby a zprostředkování, správní poplatky, platby za poskytnuté záruky a otevření akreditivu, expertízy, patentové rešerše a předprojektové přípravné práce,

b)  úroky, zejména z úvěru, pokud tak účetní jednotka rozhodne,

c)  odvody za dočasné nebo trvalé odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě a poplatky za dočasné nebo trvalé odnětí lesní půdy,

d)  průzkumné, geologické, geodetické a projektové práce včetně variantních řešení a rozpočtu, zařízení staveniště, odstranění porostu a příslušné terénní úpravy, clo, dopravné, montáž a umělecká díla tvořící součást stavby,

e)  licence, patenty a jiná práva využitá při pořizování majetku, nikoliv pro budoucí provoz,

f) vyřazení stávajících staveb nebo jejich částí v důsledku nové výstavby. Zůstatkové ceny vyřazených staveb nebo jejich částí a náklady na vyřazení tvoří součást nákladů na novou výstavbu,

g)  náhrady za omezení vlastnických práv, náhrady majetkové újmy vlastníkovi, nájemci nebo pachtýři nemovité věci nebo za omezení v obvyklém užívání, jakož i náhrady za předčasně smýcený porost v souvislosti s výstavbou,

h)  úhradu podílu na

1. oprávněných nákladech provozovatele přenosové soustavy nebo příslušného provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením a zajištěním požadovaného příkonu,

2. účelně vynaložených nákladech provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením a se zajištěním požadované dodávky plynu,

3. účelně vynaložených nákladech dodavatele spojených s připojením a se ...