Vybrané příjmy

po skončení zaměstnání

Ve kterých situacích je ve zdravotním pojištění důležitá částka příjmu 4 000 Kč? Kdy se ze zúčtovaného odstupného neodvede pojistné na zdravotní pojištění? Které podmínky musí být splněny, aby příjem zúčtovaný po skončení zaměstnání nepodléhal odvodu pojistného? Kdy může být příjemce plnění z titulu konkurenční doložky osobou bez zdanitelných příjmů?

Pro placení pojistného
a plnění souvisejících zákonných povinností ve ZP

je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance či nikoli. Jestliže osoba není charakterem zúčtovaného plnění nebo ve specifických případech výší příjmu ve zdravotním pojištění zaměstnancem, pak zaměstnavatel ze zúčtovaného příjmu pojistné neodvede. Výčet osob, které nejsou ve zdravotním pojištění považovány za zaměstnance, naleznete v ustanovení § 5 písm. a) v bodech 1. – 7. zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Druhým důležitým faktorem je pak skutečnost, zda zaměstnanci zúčtovaný příjem podléhá odvodu pojistného nebo zda je zařazen mezi výjimky, kdy se pojistné odvádět nebude.

Pokud je osoba považována ve zdravotním pojištění za zaměstnance, je vyměřovacím základem pro placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem v příslušném kalendářním měsíci úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním.

Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popř. připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Zaměstnavatel pojistné neodvádí

Pokud se osoba nepovažuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance dle citovaného § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., pak zaměstnavatel pojistné neodvádí. Jedná se o:

•    osobu s příjmy, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny podle § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP,

•    žáka nebo studenta, který má pouze příjmy ze závislé činnosti za práci z praktického výcviku,

•    osobu činnou na základě dohody o provedení práce při příjmu nepřevyšujícím v době zpracování tohoto článku 10 000 Kč,

•    člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci (nebo funkci), za kterou je jím odměňován a nedosáhl v příslušném kalendářním měsíci započitatelného příjmu 4 000 Kč,

•    osobu činnou na základě dohody o pracovní činnosti, která nedosáhla v kalendářním měsíci započitatelného příjmu 4 000 Kč,

•    dobrovolného pracovníka pečovatelské služby, který nedosáhl v kalendářním měsíci započitatelného příjmu 4 000 Kč.

Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Jsou-li u zaměstnané osoby splněny výše uvedené podmínky, nepovažují se z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance a zaměstnavatel pojistné ze zúčtovaného příjmu neplatí.

Poslední z výjimek, kdy se osoby nepovažují ve zdravotním pojištění za zaměstnance, jsou členové okrskových volebních komisí při všech volbách, které se u nás konají. Za zaměstnance se tak nepovažují členové okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise, kteří plní úkoly podle volebních zákonů.

Další výjimky, kdy se pojistné na zdravotní pojištění ze zúčtovaných příjmů neodvádí, jsou zakotveny v ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Odstupné jako forma kompenzace za rozvázání pracovního poměru

přísluší ze zákona zaměstnanci pouze v případech rozvázání pracovního poměru dohodou nebo výpovědí z organizačních důvodů [§ 52 písm. a) až c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů] nebo ze zdravotních důvodů [§ 52 písm. d) zákoníku práce]. Odstupné má pomoci zaměstnanci překlenout období od skončení pracovního poměru do doby, než si bude moci zajistit další zdroj příjmů.

Zaměstnavatel je povinen vyplatit zaměstnanci odstupné v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru tehdy, kdy to zákon stanoví, a to bez pohledu na další okolnosti, jako je například nástup do dalšího zaměstnání, zahájení samostatné výdělečné činnosti nebo když se osoba stane poživatelem některého z důchodů. Odstupné je právem zaměstnance, které je soudně vymahatelné stejně jako ostatní práva zaměstnance plynoucí z pracovního poměru.

Nárok na další (vyšší) odstupné, než jaké je stanoveno zákonem, může být zaměstnanci přiznán v pracovní smlouvě nebo jiné dohodě, v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpise zaměstnavatele.

Pokud byl se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr z toho důvodu, že nesmí podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své odpovědnosti podle ustanovení § 270 odst. 1 zákoníku práce, odstupné zaměstnanci nepřísluší. Důvodem je, že pracovní úraz nebo nemoc z povolání vznikly zaviněním zaměstnance.

Bude-li zaměstnanec po skončení pracovního poměru konat práci u dosavadního zaměstnavatele v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti před uplynutím doby určené podle počtu násobků průměrných výdělků, z nichž byla odvozena výše odstupného, je povinen tomuto zaměstnavateli vrátit odstupné nebo jeho poměrnou část.

Zákoník práce výslovně neupravuje právo zaměstnance na odstupné pro případ skončení pracovního poměru smrtí zaměstnavatele, je-li tímto zaměstnavatelem fyzická osoba. Smrt takového zaměstnavatele lze nepochybně zařadit mezi důvody, které zaměstnanec ovlivnit nemůže, takže mu i v této situaci náleží právo na odstupné. Splatnost odstupného je upravena v § 67 odst. 4 zákoníku práce. 

Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty. Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

Odstupné zaměstnavatel zpravidla vyplácí po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu. Tato základní zásada znamená, že povinnost vyplatit odstupné v tomto termínu se týká celé výše nároku, který zaměstnanci jako odstupné náleží. Ustanovení § 67 odst. 4 zákoníku práce však umožňuje, aby se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodl na výplatě odstupného jiným způsobem, tedy v den skončení pracovního poměru, anebo v podstatě na jakémkoliv pozdějším termínu výplaty. Není proto vyloučeno, aby byla se zaměstnancem sjednána dohoda o tom, že odstupné mu bude vyplaceno v jakémkoli dohodnutém pozdějším termínu anebo že mu bude vypláceno postupně v jednotlivých termínech, které budou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem písemně dohodnuty. Zákoník práce tím, že připouští možnost odchylného ujednání o termínu výplaty odstupného, de facto nevylučuje i jakoukoliv dohodu účastníků pracovního poměru o jeho postupném vyplácení po částech. Jinak také řečeno, pokud se smluvní strany dohodnou jinak a nedojde k porušení navazujících postupů, které by znamenaly výhody či nevýhody pro některou ze smluvních stran, pak se lze takto dohodnout.

Odstupné v souvislostech
zdravotního pojištění

Odstupné, na které vznikl nárok při rozvázání pracovního poměru podle § 52 písm. a) – d) zákoníku práce, je odstupným nárokovým, nepodléhajícím odvodům pojistného na zdravotní pojištění podle § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb. Není přitom rozhodující, zda se jedná pouze o minimální nárokové odstupné nebo o odstupné zvýšené na základě vnitřního předpisu či dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Odstupné je poskytováno podle § 67 zákoníku práce a toto plnění není od daně osvobozeno. Jelikož je však taxativně vyjmenováno mezi příjmy, které se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnují, pojistné se neodvádí, třebaže se toto plnění zdaňuje. Podotýkáme, že pojistné se z odstupného neplatí pouze tehdy, vznikne-li tento nárok za podmínek stanovených zákoníkem práce.

Kdyby například bylo zaměstnanci poskytnuto plnění jako „odstupné“ v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru podle § 52 písmeno e) zákoníku práce (zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost), nejednalo by se v tomto případě o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, a proto by se zahrnulo do vyměřovacího základu zaměstnance pro odvod pojistného na zdravotní pojištění.

Odměna po skončení zaměstnání

V praxi nejsou výjimkou příjmy zúčtované po skončení zaměstnání bývalému zaměstnanci. V případě těchto příjmů (odměn) se primárně vychází z těchto zásad:

•    pojistné se odvádí. Výjimkou je situace, kdy se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnuje plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 592/1992 Sb.,

•    vyměřovacím základem pro odvod pojistného je dosažená výše příjmu (odměny). V tomto případě se nejedná o příjem zaměstnance a minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 4 a 6 zákona č. 592/1992 Sb., nýbrž o příjem zúčtovaný po skončení zaměstnání. Osoba již není zaměstnancem, takže v případě odměny nižší než minimální mzda není důvod k dopočtu. Kromě toho pojištěnec už má, resp. by měl mít, řešené zdravotní pojištění jiným způsobem;

•    na měsíc, do kterého je odměna zúčtována, se osoba jako zaměstnanec nepřihlašuje, protože fakticky není zaměstnancem zaměstnavatele, který příjem zúčtoval. To znamená, že na Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele za tento měsíc se k příjmům ostatních zaměstnanců připočtou výše odměny jako vyměřovací základ a příslušné pojistné.

Podle § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. platí, že pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně. To znamená, že z příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání se pojistné buď odvede (jedná-li s příjmy podle § 3 odstavce 1) nebo neodvede (pokud se jedná o příjmy podle § 3 odstavce 2).

Konkurenční doložka

Po dobu trvání pracovněprávního vztahu je pojistné na zdravotní pojištění odváděno za zaměstnance v souladu s platnou právní úpravou. V dané souvislosti lze konstatovat, že problematika konkurenční doložky se často týká zaměstnanců s vyššími příjmy. Protože je od roku 2013 maximální vyměřovací základ ve zdravotním pojištění zrušen, není pro odvod pojistného stanovena horní hranice.

Při sjednání konkurenční doložky platí pro zaměstnavatele tyto podmínky:

•    toto plnění má povahu příjmu zúčtovaného zaměstnavatelem zaměstnanci po skončení zaměstnání podle § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., proto se pojistné na zdravotní pojištění odvádí,

•    protože se jedná o bývalého zaměstnance (tedy o osobu, která již není zaměstnancem zaměstnavatele), nezapočítává se do počtu zaměstnanců na měsíčně předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele, nicméně částky vyměřovacího základu a pojistného na Přehled patří,

•    na základě této skutečnosti nemá osoba v příslušném měsíci řešen svůj pojistný vztah, což znamená, že musí být v daném kalendářním měsíci evidována u zdravotní pojišťovny (třeba i jen jeden den tohoto měsíce) buď jako zaměstnanec, nebo OSVČ – s respektováním podmínek konkurenční doložky, nebo jako osoba, za kterou je plátcem pojistného stát. Není-li využita některá z těchto možností, stává se příjemce plnění z titulu konkurenční doložky na příslušné kalendářní měsíce osobou bez zdanitelných příjmů s povinností platit v roce 2024 pojistné v částce 2 552 Kč. 

Alternativně lze otázku pojistného vztahu vyřešit tím způsobem, že se osoba odhlásí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, kdy nejčastěji využívanými možnostmi vynětí z tohoto systému jsou výkon výdělečné činnosti v jiném státě ve smyslu koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009 nebo dlouhodobý pobyt v zahraničí.

Odměna po skončení dohody

Jedná se o situaci, kdy zaměstnavatel na základě sjednaného pracovněprávního vztahu odváděl ze zúčtovaného příjmu pojistné.

Příklad 1

Pro zaměstnance platí ustanovení o minimálním vyměřovacím základu a jeho příjem na dohodu o provedení práce (jediné zaměstnání) je za jednotlivé měsíce následující:

V souvislosti s odvodem pojistného a plněním oznamovací povinnosti postupuje zaměstnavatel takto:

1)  za měsíce červenec, srpen a říjen provede dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima 18 900 Kč. Zaměstnanec bude přihlášen ke dni, ve kterém začal pracovat.

2)  jelikož příjem za září nezakládá účast na zdravotním pojištění, provede zaměstnavatel na tento měsíc odhlášení osoby jako zaměstnance. Použije kódy „O“ k 31. 8. a následně „P“ k 1. 10. Posléze oznámí ukončení zaměstnání kódem „O“ k 31. 10.

3)  z odměny 8 000 Kč, zúčtované do listopadu, odvede zaměstnavatel pojistné 1 080 Kč. Osobu jako zaměstnance na listopad nepřihlašuje a ani ji nezapočítává do počtu zaměstnanců na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele za tento měsíc.