Výdaje na odstupné
a odchodné zaměstnanců

Odstupné, to jsou poslední peníze od zaměstnavatele při ukončení pracovního poměru z vyjmenovaných důvodů (v praxi nejčastějších), které nařizuje zákoník práce a současně určuje i jeho minimální výši; při ukončení dohod o pracovní činnosti nebo o provedení práce nenáleží. Jaká je právní úprava odstupného a jak jej řešit z pohledu daní?

Odchodné je obdobné peněžité plnění náležející při ukončení výkonu funkce nebo služebního poměru některým tzv. státním zaměstnancům na základě „jejich“ zvláštních právních předpisů (např. poslanci, ministři, soudci, vojáci – po 15 letech služby, příslušníci bezpečnostních sborů – po 6 letech služby, strážník – po 15 letech práce a má-li přes 50 let). V tomto právním minimu se dále ve stručnosti zaměříme pouze na odstupné, které se týká zejména soukromého sektoru – firem.

Právní úprava odstupného

je náplní § 67 a § 68 ZP, tato ovšem přímo navazuje na výpovědní důvody zaměstnavatele vymezené v § 52 ZP, přičemž odstupné náleží pouze z prvních čtyř důvodů pod písm. a) až d):

„Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů:

a)  ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část,

b)  přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část,

c)  stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,

d)  nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice,“

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem

z důvodů a), b) nebo c) – anebo dohodou z týchž důvodů – přísluší od zaměstnavatele odstupné ve výši nejméně:

a)  jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,

b)  dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže pracovní poměr trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,

c)  trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky,

d)  součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže je rozvázán pracovní poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje tzv. dlouhodobé konto pracovní doby.

Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i jeho předchozí trvání u téhož zaměstnavatele, pokud od jeho skončení do vzniku dalšího pracovního poměru neuplynulo 6 měsíců. Obdobně je tomu při přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na jiného zaměstnavatele (např. fůzi, prodejem závodu) pokud zaměstnanec ve lhůtě do 2 měsíců podá výpověď pro podstatné zhoršení pracovních podmínek, podle § 339a ZP.

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Na odstupné ovšem nemá nárok zaměstnanec, který si pracovní úraz zavinil sám porušením bezpečnostních předpisů nebo svou opilostí či užitím návykových látek.

Zaměstnance chrání § 346c ZP, podle kterého zaměstnanec nemůže zaměstnavatele zprostit povinnosti poskytnout mu mzdu, plat, odměnu z dohody a jejich náhrady, odstupné, odměnu za pracovní pohotovost a náhradu výdajů příslušejících zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce.

ODSTUPNÉ PŘEDSTAVUJE PŘÍJEM ZE ZÁVISLÉ ČINNOSTI podle § 6 ZDP, který se zahrnuje do zdanitelné mzdy a podléhá obvyklému režimu zdanění zaměstnanců. Výjimkou je od daně osvobozené odstupné horníků dle § 6 odst. 9 písm. n) ZDP ve znění do 31. 12. 2023 podle vyhlášky č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci, vypláceného pracovníkům přeřazeným či uvolněným ze zdravotních důvodů pro pracovní riziko, nemoc z povolání, pracovní úraz nebo onemocnění vznikající nebo se zhoršující vlivem pracovního prostředí. Sice bylo toto osvobození k 1. 1. 2024 zrušeno, ovšem přechodným ustanovením předmětné novely – zákon č. 349/2023 Sb. – je zachováno i nadále.

Daleko častěji je osvobozené od daně odchodné ve státním sektoru. Výslovně to v ZDP odhalíme jen u odchodného našich euro-poslanců, přesněji poslanců Evropského parlamentu, zvolených v ČR – § 4 odst. 1 písm. zg). Skrytě se to týká i odchodného vojáků a příslušníků bezpečnostních sborů dle § 4 odst. 1 písm. n) ZDP, kde sice stojí „výsluhové náležitosti… u vojáků z povolání a výsluhové nároky u příslušníků bezpečnostních sborů“. Ale když si nalistujeme jejich zákony, dozvíme se z § 131 a § 140 zákona č. 221/1999 Sb., že u vojáka jde o „výsluhový příspěvek, odbytné, odchodné a úmrtné“. Podobně dle § 155 zákona č. 361/2003 Sb. výsluhový nárok policisty, hasiče, celníka aj.: „odchodné, výsluhový příspěvek, úmrtné a příspěvek na pohřeb příslušníka“.

Úleva od povinného pojistného – na sociální i zdravotní pojištění – se ale týká všech. Kde totiž platí, že odstupné podle zákoníku práce ani odchodné se nezahrnuje do pojistných vyměřovacích základů. Tuto výjimku výslovně stanovuje: § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, ve znění p. p., a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění, ve znění p. p.

Pojistné se přitom neplatí nejen z minimálního zákonného nároku na odstupné, ale ani z jakkoli vyššího odstupného sjednaného se zaměstnancem nebo v kolektivní smlouvě, případně určeného zaměstnavatelem jako určitá forma benefitu. Stejná pojistná výjimka, tedy nezahrnování do vyměřovacích základů se dále týká rovněž:

•    dalšího odstupného přiznávaného podle zákona o úřednících územních samosprávných celků,

•    odchodného náležejícího podle moha zákonů... představitelům státní moci, soudců, vojákům...,

•    odbytného vypláceno na základě služebního zákona,

•    odměna při skončení funkčního období náležející např. podle zákona o obcích nebo o krajích.

Jestliže by však zaměstnavatel vyplácel odstupné z jiného důvodu, než kde to požaduje zákoník práce, tak je to sice možné, ovšem již nepůjde o „odstupné poskytované na základě zvláštního právního předpisu“, tedy dle zákoníku práce, proto takové odstupné by podléhalo pojistných odvodům na sociální i zdravotní pojištění.

Odstupné a odchodné se účtuje

do osobních nákladů, zpravidla na MD 527 – Zákonné sociální náklady, souvztažně se zaúčtováním dluhu na účtu 331 – Zaměstnanci, analyticky rozčleněném podle jednotlivých osob.

Ing. Martin Děrgel

§ 4 zákona č. 586/1992 Sb.

Osvobození od daně

(1) Od daně se osvobozuje

a) příjem z prodeje rodinného domu a souvisejícího pozemku, nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, a souvisejícího pozemku, pokud v něm prodávající měl bydliště nejméně po dobu 2 let bezprostředně před prodejem; příjem z prodeje rodinného domu, jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, a souvisejícího pozemku, pokud v něm prodávající měl bydliště bezprostředně před prodejem po dobu kratší 2 let a použije-li získané prostředky na obstarání vlastní bytové potřeby; pro osvobození příjmu plynoucího manželům z jejich společného jmění postačí, aby podmínky pro jeho osvobození splnil jen jeden z manželů, pokud majetek, kterého se osvobození týká, není nebo nebyl zařazen do obchodního majetku jednoho z manželů; osvobození se nevztahuje na příjem z

1. prodeje těchto nemovitých věcí, pokud jsou nebo byly zahrnuty do obchodního majetku, a to do 2 let od jejich vyřazení z obchodního majetku,

2. budoucího prodeje těchto nemovitých věcí uskutečněného v době do 2 let od nabytí vlastnického práva k těmto nemovitým věcem,

3. budoucího prodeje těchto nemovitých věcí uskutečněného v době do 2 let od jejich vyřazení z obchodního majetku, i když kupní smlouva bude uzavřena až po 2 letech od tohoto nabytí nebo po 2 letech od tohoto vyřazení z obchodního majetku,

b) příjem z prodeje nemovitých věcí nebo z vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem neosvobozený podle písmene a), přesáhne-li doba mezi nabytím vlastnického práva k těmto nemovitým věcem a jejich prodejem nebo vypořádáním spoluvlastnictví k nim dobu 10 let; příjem z prodeje nemovitých věcí nebo z vypořádání spoluvlastnictví...