Výdaje zaměstnavatele
   na reprezentaci firmy

Výdaje na reprezentaci patří mezi nejčastější daňově neuznatelné náklady poplatníků, které jsou přímo uvedeny v zákonu o daních z příjmů. Mezi typické náklady na reprezentaci patří zejména výdaje na občerstvení, pohoštění a dary. Jsou všechny tyto výdaje daňově neuznatelné a jak je daňově posuzovat u zaměstnavatelů a zaměstnanců, kterých se mohou také týkat?

VÝDAJE NA REPREZENTACI jsou výdaje které jsou přímo vyjmenovány v ustanovení § 25 odst. 1 písm. t) zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). ZDP neposkytuje žádnou definici toho, co se rozumí náklady na reprezentaci. Uvádí jen, že mezi náklady na reprezentaci patří zejména výdaje na:

•    občerstvení,

•    pohoštění,

•    dary.

Z obecného hlediska by náklady na reprezentaci firmy měly působit na veřejnost (obchodního partnera, zaměstnance ad.) pozitivním způsobem, tzn. vyvolat dojem, že se jedná o úspěšnou firmu, která má dobrého jméno, je solventní, ve své obchodní činnosti projevuje navenek určité znaky velkorysosti, tj., že vynakládá i plnění, jež nejsou na první pohled nezbytná a nutná pro bezprostřední ekonomický chod firmy. Jde někdy zároveň o formu reklamy, kdy se firma v rámci propagace svých služeb, zboží, výrobků, obchodní známky ad. snaží často zapůsobit na kupujícího či potencionálního zákazníka a vynakládá za tímto účelem finanční prostředky.

REKLAMNÍ PŘEDMĚTY

Daňovým nákladem jsou a za dar se nepovažují předměty propagačního charakteru, které splňují následující podmínky:

•   jsou opatřeny jménem nebo ochrannou známkou poskytovatele daru či názvem propagovaného zboží nebo služby,

•   hodnota jednotlivého předmětu nepřekročí 500 Kč bez DPH,

•   nejsou předmětem spotřební daně.

Příklad 1

Obchodní korporace – zaměstnavatel má v rámci holdingové struktury k dispozici firemní e-shop, na kterém je možné objednat různé reklamní předměty propagující značku firmy. Reklamní předměty splňující podmínky pro daňovou uznatelnost (hodnota, logo firmy) objednává a rozdává svým obchodním partnerům. Při příležitosti výročí založení firmy chce vybrané reklamní předměty rozdat i všem zaměstnancům. Bude takto předaný reklamní předmět u zaměstnance osvobozený od daně z příjmů? Bude náklad u zaměstnavatele daňově uznatelný?

Bohužel toto současná legislativa neumožňuje a není možné poskytnout zaměstnancům dárky (dříve do hodnoty 2 000 Kč), které by zaměstnanci nemuseli zdaňovat a odvádět z nich sociální a zdravotní pojištění. I v případě, že reklamní předměty odpovídají definici pro daňově uznatelné náklady (výjimka z darů podle § 25 odst. 1 písm. t) ZDP), tak jejich poskytnutí zaměstnancům je považováno od roku 2024 za benefit, který představuje u zaměstnance zdanitelný příjem a u zaměstnavatele daňově neuznatelný náklad. Reklamní předměty může obchodní korporace vykazovat jako zdanitelný náklad pouze při poskytnutí svým obchodním partnerům nikoli zaměstnancům.

POJEM „DAR“ najdeme v občanském zákoníku. Ustanovení § 2055 až 2078 zákona č. 89/­2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, pojednávají mj. o darovací smlouvě, kdy dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. Nejdůležitější věcí je podmínka, že v souvislosti s poskytnutím daru nedochází ze strany obdarovaného k žádnému protiplnění. Darování věci nemá žádnou protihodnotu, tzn., že jde o bezúplatné předání.

Náklady vzniklé z titulu poskytnutí daru, tj. peněžního nebo nepeněžního (bezúplatného) plnění, jsou obecně náklady daňově neúčinnými a za určitých okolností mohou poplatníci poskytnuté dary (které nebyly daňovým nákladem) uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně. Existují ale výjimky. Výjimkou jsou například mimo jiné náklady vynaložené v rámci pomoci ve formě nepeněžního plnění při odstraňování následků živelní pohromy.

Uplatnění nákladu u nepeněžního plnění

Podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. zp) ZDP jsou za daňově účinné považovány náklady vynaložené v rámci pomoci v souvislosti s odstraňováním následků živelních pohrom (a to nejen na území ČR, ale i na území členského státu EU nebo státu tvořícího EHP), pokud je tato pomoc poskytnuta formou nepeněžního plnění. Zároveň platí, že tyto náklady nelze současně uplatnit jako nezdanitelnou část podle § 15 odst. 1 ZDP nebo položku snižující základ daně podle § 20 odst. 8 ZDP.

Náklady věnované subjektům postiženým povodní mohou představovat dodání zboží (dodání vysoušečů, nábytku, oblečení, výpočetní techniky, stavebního materiálu) nebo poskytnutí služeb (odklízecí práce, podílení se na úklidu, pomoc s opravou domu). Není důležité, zda příjemcem nepeněžní pomoci je občan, podnikatel nebo jakákoliv právnická osoba, pokud se jedná o subjekty zasažené povodněmi. Příjemcem daru může být i zaměstnanec, což nic nemění na daňové účinnosti nepeněžního daru, který splňuje podmínky § 24 odst. 2 písm. zp) ZDP. Z pohledu příjemce daru, tedy zaměstnance postiženého povodněmi, je možné uplatnit § 4a písm. k) ZDP.

Příklad 2

Zaměstnavatel z bankovního účtu, který představuje vytvořený sociální fond přispěl zaměstnancům postiženým povodněmi 20 000 Kč. Je u zaměstnavatele částka daňový náklad či položka snižující základ daně? A jak posoudit přijaté částky u zaměstnanců?

Co se týče zaměstnavatele, nebude se jednat o daňově účinný náklad. Ohledně posouzení, zda se jedná o částku snižující základ daně, je třeba prověřit splnění všech podmínek uvedených v ustanovení § 20 odst. 8 ZDP. Podmínky účelu využití daru (humanitární či charitativní) a výše jednotlivého daru (minimálně 2 000 Kč) jsou splněny. Není ovšem splněna podmínka kladená ustanovením § 20 odst. 8 ZDP na příjemce fyzickou osobu (zaměstnance), a proto nelze uplatnit uhrazené částky u zaměstnavatele jako odčitatelné položku. U příjemce finančního daru (zaměstnance) je přijatá částka osvobozena od daně z příjmů dle § 4a písm. k) ZDP (příjem humanitárního nebo charitativního účelu).

Příklad 3

Obchodní korporace poskytla během zdaňovacího období 2026 finanční dar ve výši 30 000 Kč sportovní organizaci, zapsanému spolku. Se sportovní organizací uzavřela písemnou darovací smlouva. V rámci smlouvy bylo ujednáno, že zaměstnanci obchodní organizace mají zároveň po celý rok zdarma k dispozici tenisové kurty této organizace. Jedná se o dar, kdy je možné odečíst finanční částku ze základu daně dle § 20 odst. 8 ZDP? Jak daňově posoudit u zaměstnanců?

V tomto případě nepůjde o dar, poněvadž ze strany obdarovaného bylo poskytnuto „darující“ obchodní korporaci protiplnění ve formě bezplatného využívání tenisových kurtů zaměstnanci. Co se týče zaměstnanců, tak jim tím vzniká nepeněžní příjem, který bude u nich ale nejspíše osvobozen za podmínek § 6 odst. 9 písm. d) ZDP.

OBČERSTVENÍ, POHOŠTĚNÍ AD. BENEFITY - Obecně jsou jako zaměstnanecké benefity označována plnění poskytovaná zaměstnavatelem nad rámec běžné mzdy, platu či odměn z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, přičemž jejich poskytnutí nesouvisí s vykonanou prací zaměstnance. Nárok zaměstnance na tato plnění je tedy typicky spojen s existencí jeho pracovněprávního vztahu se zaměstnavatelem. Rozsah a podmínky těchto plnění bývají zpravidla upraveny kolektivní smlouvou, vnitřní směrnicí zaměstnavatele nebo jiným druhem smlouvy zaměstnavatele se zaměstnanci. Smyslem poskytování zaměstnaneckých benefitů je nejen zvýšení motivace zaměstnanců, jejich loajality a spokojenosti, ale i zvýšení atraktivity zaměstnavatele na trhu práce.

Jak je to s plněními poskytovanými zaměstnancům v podobě jídla či nápojů? V praxi se jedná o benefity poskytované zaměstnancům v podobě stravování, jídla či nápojů. Jde o různé firemní snídaně, organizované či pracovní obědy, nealkoholické nápoje, kávu, čaj, ovoce, jídlo v kuchyňce, jídlo na poradách atd. Jde o plnění poskytovaná zaměstnancům v podobě jídla či nápojů [nejde o příspěvek na stravování poskytnutý zaměstnavatelem ve smyslu § 6 odst. 9 písm. b) ZDP]. Podle aktuální Metodické informace ke zdaňování zaměstnaneckých benefitů platné od 1. 1. 2024 je důležité znát účel a rozsah takového stravování.

Pracovní snídaně, obědy, večeře apod.

V této skupině plnění je zařazeno poskytnutí jídel a nápojů v rámci setkání s obchodními partnery zaměstnavatele, klienty apod. za účelem možné spolupráce, rozšíření spolupráce, navázání kontaktů, vyhodnocení spolupráce atd. Do této skupiny patří jakákoliv jídla zkonzumovaná v rámci takových obchodních jednání, včetně jídel, která představují plnohodnotnou alternativu hlavního jídla – tj. snídaně, oběda či večeře.

Pracovní oběd je z pohledu zaměstnance chápán jako výkon práce pro zaměstnavatele. Jedná se o společenskou, ale především pracovní záležitost, při které dochází k upevnění vzájemné důvěry mezi obchodními partnery a řešení stávající či budoucí pracovní spolupráce. Při poskytnutí plnění zaměstnanci ve formě pracovního oběda z povahy věci převažuje zájem zaměstnavatele, na straně zaměstnance je takové plnění spotřebováno za účelem plnění pracovních úkolů, a principiálně by tedy nemělo být příjmem podléhajícím zdanění ve smyslu judikaturní koncepce příjmů. Na takové plnění se bude vztahovat znění § 6 odst. 7 písm. e) ZDP a pracovní oběd jako plnění zaměstnavatele na vytváření podmínek pro výkon práce není příjmem ze závislé činnosti a není tedy předmětem daně. Cílem poskytnutí takového plnění je umožnit provedení pracovního úkolu, nikoliv poskytnout benefit zaměstnanci, který ani neurčuje, do jakého podniku bude obchodní partner pozván (tj. zohledňují se preference obchodního partnera, případně zvyklosti v daném oboru podnikání, nikoliv preference zaměstnance). Takto strávený čas zaměstnance je tedy považován za plnění pracovních povinností zaměstnance a poskytnuté jídlo je považováno za plnění zaměstnavatele na vytváření pracovních podmínek pro výkon práce.

Pokud se bude jednat o pracovní oběd uskutečněný v rámci pracovní cesty zaměstnance, pro účely cestovních náhrad je nutné vzít v úvahu znění § 163 odst. 2 zákona č. 262/­2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZP). Zaměstnanci při pracovní cestě vznikne nárok na stravné, které však v důsledku bezplatně poskytnutého jídla přísluší zaměstnanci pouze ve výši sníženého stravného dle ZP. Plnění, které vzniká zaměstnanci ve formě pracovního oběda, není předmětem daně ve smyslu výše uvedeného a zkrácené stravné do limitu dle ZP není předmětem daně podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP (náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem činnosti, ze které plyne příjem ze závislé činnosti). Jiné občerstvení, které nemá formu snídaně, oběda či večeře, nemá na výši stravného vliv.

Podmínky, za kterých je plnění vyňato z předmětu daně:

–   Poskytnuté jídlo slouží k výkonu práce.

–   Nesmí se jednat o zajištění stravování, které je zaměstnavatel dle § 236 odst. 1 ZP povinen zaměstnancům umožnit, resp. které se zavázal poskytovat ve smyslu § 236 odst. 2 ZP.

–   Bude naplněna přiměřenost poskytnutého jídla jako pracovního oběda s ohledem na standardy nastavené u zaměstnavatele apod.

Přiměřenost hodnoty pracovního oběda

–   je správcem daně posuzována v návaznosti na všechny okolnosti vyplývající z povahy pracovního oběda a v návaznosti na kritérium obvyklosti, tzn. o jakého obchodního partnera se jedná, jak často jsou realizovány pracovní obědy, jaká je kultura fungování podniku apod. Hodnota či podoba pracovního oběda by měla odpovídat lokalitě, ve které se pracovní oběd uskutečňuje, neměla by vybočovat z obvyklé formy pohoštění poskytované příslušným zaměstnavatelem v rámci kontaktu s jeho obchodními partnery či obvyklé frekvence takových plnění, zohledňovat druh či způsob podnikání zaměstnavatele, příležitost, při které je pracovní oběd uskutečňován, a další charakteristiky, z nichž lze dovodit přiměřenost poskytovaného plnění. Otázka přiměřenosti pracovního oběda se přitom posuzuje z pohledu zaměstnavatele a obchodního partnera, nikoli zaměstnance.

–   Správce daně posuzuje přiměřenost poskytovaných plnění při provádění daňových kontrol v rámci zjišťování, zda nedochází ke zneužívání či zakrývání výdajů za účelem soukromé spotřeby.

Jídlo k dispozici na pracovišti

Lze mít za to, že zaměstnavatel poskytnutím drobného občerstvení, potravin či pochutin, které jsou zaměstnancům v přiměřeném rozsahu k dispozici na pracovišti, vytváří pro zaměstnance vhodné pracovní podmínky, podporuje efektivitu pracovního výkonu v rámci budované firemní kultury a pracovního prostředí vyhovujícího pro daný typ práce. Do této skupiny by měly být zařazeny takové potraviny, které svojí povahou nedosahují intenzity hlavního jídla, resp. stravování ve smyslu § 163 odst. 2 ZP nebo § 6 odst. 9 písm. b) ZDP – tedy snídaně, oběda nebo večeře. Rovněž se může jednat o zajištěné občerstvení, které nemá povahu hlavního jídla a je poskytováno v rámci pracovních porad, seminářů, workshopů a podobných pracovních událostí.

Tato kategorie plnění se od výše popsaných pracovních obědů odlišuje tím, že konzumace ze strany zaměstnanců neslouží přímo k výkonu práce, ale je z pohledu zaměstnavatele poskytována zaměstnancům z důvodu, aby měla (nepřímý) pozitivní vliv na výkon jejich pracovních aktivit. Podle povahy těchto plnění by bylo sice teoreticky možné zařadit je do kategorie zdanitelných příjmů na straně zaměstnanců, nicméně je třeba zvažovat rovněž míru administrativy, kterou by bylo zatíženo sledování spotřeby jednotlivých zaměstnanců při porovnání s přínosem občerstvení v praxi poskytovaného v rozsahu přiměřeném k tomu, aby sloužil k vytváření pracovního prostředí a podmínek pro výkon práce zaměstnanců ve smyslu § 6 odst. 7 písm. e) ZDP, tedy zájmům zaměstnavatele. S ohledem na skutečnost, že poskytovaná plnění mohou být velmi různorodá, stejně jako zájem zaměstnanců na jejich čerpání, případná paušalizace hodnoty poskytovaných plnění, tedy rozdělení celkové hodnoty proporcionálně na každého jednotlivého zaměstnance by nevedla k racionálnímu ani spravedlivému zdanění. Toto plnění není považováno za příjem ze závislé činnosti a není předmětem daně ve smyslu § 6 odst. 7 písm. e) ZDP.

Podmínky, za kterých plnění není předmětem daně:

–   Rozsah a druh potravin, které jsou zaměstnancům volně k dispozici na pracovišti, musí být v rozumné míře odpovídající výše popsanému cíli, firemní kultuře a zvolenému konceptu pracoviště – tedy vést ke spokojenosti na pracovišti, k podpoře a udržení dobrého pracovního výkonu, k vyšší produktivitě, k příjemné atmosféře na pracovišti, k rozvíjení mezilidských vztahů na pracovišti a pracovních dovedností, k budování vztahu k zaměstnavateli atd.

–   Musí se jednat o takové potraviny (pochutiny), které svým charakterem nedosahují intenzity stravování a nesuplují tedy hlavní denní jídla – snídaně, obědy či večeře ve smyslu § 163 odst. 2 ZP nebo § 6 odst. 9 písm. b) ZDP.

–   Musí se jednat o takové druhy potravin, které jsou přiměřené a v principu obvyklé z hlediska naplnění uvedeného cíle, předmětu činnosti zaměstnavatele apod. Pro úplnost je vhodné uvést, že předmět či způsob výkonu podnikatelské činnosti zaměstnavatele může hrát významnou roli u pracovního oběda, avšak rozsah a druh potravin, které jsou k dispozici zaměstnancům na pracovišti, bude tímto faktorem ovlivňován spíše omezeně.

Příklady jídla dle § 6 odst. 7 písm. e) ZDP:

•    Jídlo v ledničce (jogurty, mléko atd.), ovoce v kuchyňce, müsli, malé občerstvení na pracovních poradách (chlebíčky, zákusky, koláče, saláty atd.), bagety, firemní svačinky, občerstvení na školeních nebo pracovních schůzkách apod. Správce daně bude posuzovat přiměřenost zejména v návaznosti na rozsah a charakter činnosti zaměstnavatele, z hlediska obvyklého rozsahu a podoby či druhu občerstvení poskytovaného na poradách atd.

Příklady jídla dle § 6 odst. 9 písm. b) ZDP:

•    Např. organizovaný oběd (formou bufetu nebo objednaného jídla) – jedná se o plnohodnotnou formu hlavního jídla obdobně jako pro účely § 163 odst. 2 ZP, které spadá do kategorie příspěvku na stravování poskytovaného zaměstnavatelem ve smyslu § 6 odst. 9 písm. b) ZDP a mělo by být jako nepeněžní plnění započítáno do limitu pro osvobození na straně zaměstnance (70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při tuzemské pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin). Je na zaměstnavateli, aby vedl evidenci těchto zaměstnanců. Jestliže hodnota nepeněžního plnění přesáhne hranici pro osvobození, částka přesahující tuto hranici bude na straně zaměstnance příjmem podléhajícím dani z příjmů podle § 6 odst. 1 písm. d) ZDP.

Poskytnutí nealkoholických nápojů na pracovišti

Kromě potravin zaměstnavatelé poskytují na pracovišti zaměstnancům nealkoholické nápoje jako nepeněžní plnění – např. kávu, čaj, minerální vodu, různé limonády, džusy atd. Pokud titulu poskytnutí nealkoholického nápoje vzniká příjem zaměstnance ze závislé činnosti, je osvobozen dle speciálního ustanovení § 6 odst. 9 písm. c) ZDP. Podmínkou osvobození je poskytování nealkoholických nápojů zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti zaměstnavatelem ze sociálního fondu, ze zisku po zdanění nebo na vrub nedaňových nákladů.

BENEFITY – DAŇOVÉ DOPADY NA STRANĚ ZAMĚSTNANCE A ZAMĚSTNAVATELE - S problematikou příjmů úzce souvisí rovina výdajová, případně nákladová, a to zejména z pohledu daňové uznatelnosti nákladů zaměstnavatele na poskytnuté benefity. Obecně se při posuzování daňové uznatelnosti nákladů na straně zaměstnavatele uplatní tzv. generální klauzule zakotvená v § 24 odst. 1 ZDP a v případě nákladů vynaložených na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) ZDP. Není-li tedy v ZDP stanoveno jinak, lze za daňově uznatelné považovat náklady na veškerá práva zaměstnanců na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy.

ZDP stanoví jinak zejména v ustanovení § 25 obsahujícím demonstrativní výčet nákladů, které nelze uznat za vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely. V oblasti zaměstnaneckých benefitů je v tomto ohledu vhodné připomenout obecný přístup zákonodárce. Tento přístup směřuje k určité “vyváženosti“ daňového režimu na straně zaměstnance a zaměstnavatele, proto náklady na plnění osvobozená od zdanění na straně zaměstnance ve většině případů kvalifikuje jako daňově neuznatelné na straně zaměstnavatele. Tento princip je zakotven u vybraných benefitů zejména v § 25 odst. 1 písm. h) ZDP.

Příklad 4

Zaměstnavatel bude poskytovat zaměstnancům v roce 2026, kteří u něj odpracovali 10 let, k tomuto výročí nepeněžní benefit ve formě bezplatnému předání značkových hodinek v ceně cca 3 000 Kč vč. DPH. Bude se u zaměstnavatele jednat o daňový náklad? Bude tento benefit osvobozený u zaměstnance od daně? Jak je to s odvody zdravotního a sociálního pojištění?

Podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP platí, že daňovými náklady jsou také náklady na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců vynaložené na práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy (dále jen předpis zaměstnavatele), pokud ZDP nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Jinak stanoví ZDP v § 25 odst. 1 písm. t) ZDP.

Tzn., že i když by právo zaměstnance na obdarování hodinkami či přijetí jakéhokoliv daru od zaměstnavatele plynulo z předpisu zaměstnavatele, tak pro zaměstnavatele představuje poskytnutí darů nedaňový výdaj. Ve vztahu k zaměstnanci platí, že darování hodinek či jiných věcných darů se nedá zařadit mezi žádná plnění, která by u zaměstnance mohly být od daně osvobozena. Proto se bude jednat o zdanitelný příjem zaměstnance, který podléhá i odvodu sociálního a zdravotního pojištění.

Příklad 5

Zaměstnavatel pořádá na konci roku pro své zaměstnance vánoční večírek. Zaměstnavatel uhradí veškeré náklady (jídlo, nealkoholické nápoje, alkoholické nápoje (pivo, víno), pronájem kulečníkových stolů a bowlingových drah. Jak lze posoudit tyto výdaje z hlediska daní u zaměstnavatele a u zaměstnanců?

Všechny uvedené výdaje budou v uvedeném případě u zaměstnavatele nedaňové a na straně zaměstnanců se bude jednat o osvobozený příjem [osvobozeno dle § 6 odst. 9 písm. g) ZDP].

Ing. Pavel Novák

Použité právní předpisy: – Zákon č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP); – Zákon č. 262/­2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZP)

Související předpisy: – Metodická informace Finanční správy ČR ke zdaňování benefitů a jiných plnění poskytovaných zaměstnavateli zaměstnancům od 1. ledna 2024

§ 25 odst. 1 písm. t) ZDP

Citace na straně 70

Za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely nelze uznat zejména výdaje na reprezentaci, kterými jsou zejména výdaje na pohoštění, občerstvení a dar; za dar se nepovažuje reklamní nebo propagační předmět, který je opatřen jménem nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto předmětu nebo názvem propagovaného zboží nebo služby, jehož hodnota bez daně z přidané hodnoty nepřesahuje 500 Kč a který není předmětem spotřební daně

§ 24 odst. 2 písm. zp) ZDP

Výdaji (náklady) vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení příjmů jsou také výdaje (náklady) vynaložené v rámci pomoci poskytnuté formou nepeněžního plnění v souvislosti s odstraňováním následků živelních pohrom, ke kterým došlo na území členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. Tyto výdaje (náklady) nelze současně uplatnit jako nezdanitelnou část podle § 15 odst. 1 nebo položku snižující základ daně podle § 20 odst. 8

§ 6 odst. 9 písm. c) ZDP

Od daně jsou, kromě příjmů uvedených v § 4, dále osvobozeny hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti.

§ 6 odst. 7 písm. e) ZDP

Citace na straně 72

Za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a předmětem daně, kromě příjmů, které nejsou předmětem daně podle § 3 odst. 4, dále nejsou ….

e)  plnění zaměstnavatele na vytváření a dodržování pracovních podmínek pro výkon práce; je-li plnění poskytováno v podobě paušální částky na náhradu nákladů spojených s výkonem práce z jiného místa dohodnutého se zaměstnavatelem, než je pracoviště zaměstnavatele, nepovažuje se za příjem a není předmětem daně do výše paušální částky, kterou lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem.