Výdělečná činnost
– od 1. 1. 2022

Ve zdravotním pojištění je pro zaměstnavatele (zaměstnance) důležitá výše příjmu zúčtovaná za rozhodné období kalendářního měsíce. Naproti tomu u OSVČ je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní rok, přičemž podnikatelé primárně řeší placení záloh, pokud je to jejich zákonnou povinností. K jakým změnám dochází ve zdravotním pojištění od 1. ledna 2022 a na které konkrétní částky by se měly obě tyto skupiny plátců v roce 2022 zaměřit?

2.1     Zaměstnavatelé a zaměstnanci

Zaměstnavatelé představují pro systém veřejného zdravotního pojištění nejdůležitější plátce, protože zásadní měrou přispívají do jeho příjmové stránky. Zejména z tohoto důvodu je ze strany zdravotních pojišťoven v rámci jejich úřední a kontrolní činnosti primárně věnována pozornost právě těmto subjektům.

9. Vyměřovací základ zaměstnance

Pro odvod pojistného zaměstnavatelem je důležité správně určit částku, ze které se odvádí pojistné.

Na jakém principu je založeno stanovení vyměřovacího základu zaměstnance?

Pojistné odvádí zaměstnavatel za zaměstnance z vyměřovacího základu. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů je tímto vyměřovacím základem úhrn příjmů zaměstnance ze závislé činnosti s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), a nejsou od této daně osvobozeny a které jim zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popř. připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Příjmům, které podléhají dani z příjmů, se kladou naroveň též příjmy, které by této dani podléhaly, pokud by byl příjem zdaňován v ČR. Toto pravidlo se uplatní především v případech, kdy se příjem podle mezinárodních smluv o zamezení dvojímu zdanění nezdaňuje podle právních předpisů platných v ČR, ale příslušný zaměstnanec je účasten zdravotního pojištění v ČR, a zaměstnavatel proto podle koordinačních pravidel EU odvádí pojistné na zdravotní pojištění podle českých právních předpisů.

Příjmy ze závislé činnosti jsou i funkční požitky, kterými jsou ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) bod 2 a § 6 odst. 10 ZDP např. odměny za výkon funkce a plnění poskytovaná v souvislosti se současným nebo dřívějším výkonem funkce v orgánech obcí, v jiných orgánech územní samosprávy, státních orgánech, spolcích a zájmových sdruženích, komorách a v jiných orgánech a institucích.

Sazba pojistného činí 13,5 % z tohoto úhrnu příjmů, přičemž jednu třetinu (případně zaokrouhlenou na celou korunu směrem, nahoru) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, zbývající dvě třetiny neboli rozdíl hradí zaměstnavatel ze svých zdrojů.

10. Vyměřovací základ a částka odpočtu 14 570 Kč

V reakci na propad v příjmech systému veřejného zdravotního pojištění byl přijat zákon č. 231/2020 Sb. Tato novela změnila ustanovení § 3c odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. a zvýšila od 1. června 2020 vyměřovací základ u osob, za které je plátcem pojistného stát, na částku 11 607 Kč. Toto opatření znamenalo, že ve srovnání s právní úpravou platnou do konce května se od 1. 6. 2020 zvýšila platba za „státní pojištěnce“ o 500 Kč na 1 567 Kč (13,5 % z částky 11 607 Kč). K dalšímu zvýšení této platby došlo k 1. lednu 2021, kdy se platba státu zvýšila o dalších 200 Kč na částku 1 767 Kč (13,5 % z částky 13 088 Kč).

Zvyšuje se platba pojistného státem i k datu 1. 1. 2022?

Nařízením vlády č. 253/2021 Sb. se s účinností od 1. 1. 2022 zvyšuje vyměřovací základ pro platbu pojistného státem za osoby, za které je stát plátcem pojistného, z částky 13 088 Kč, platné do konce roku 2021, na 14 570 Kč. Měsíční platba pojistného za osobu, za kterou stát pojistné platí, se zvyšuje od 1. 1. 2022 z hodnoty 1 767 Kč na 1 967 Kč (13,5 % z částky 14 570 Kč po zaokrouhlení na celou korunu nahoru). To znamená, že za každou osobu, za kterou platí pojistné stát, obdrží příslušná zdravotní pojišťovna od ledna 2022 měsíčně navíc 200 Kč.

Částka vyměřovacího základu pro platbu pojistného státem je také rovna výši odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance za podmínek konkretizovaných v ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. To znamená, že odpočet od dosaženého příjmu (od
1. 1. 2022 ve výši 14 570 Kč) je možné uplatnit za těchto značně specifických podmínek:

–   nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel, zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců,

–   u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod, a to bez ohledu na stupeň invalidity.

Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců (při uplatnění odpočtu) dosažený hrubý příjem bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu.

11. Bez odvodu pojistného

I ve zdravotním pojištění evidujeme případy, kdy pro zaměstnavatele nevyplývá povinnost odvodu pojistného. Není jasné, kdy je vyměřovacím základem zaměstnance 0 Kč, tj. ve kterých situacích zaměstnavatel neodvádí žádné pojistné.

Jaké je správné řešení daného případu?

Vyměřovací základ zaměstnance a návazně pak částku pojistného v nulové hodnotě registrujeme v situacích, kdy po celé rozhodné období (kalendářní měsíc) například trvá:

–   překážka v práci na straně zaměstnance – nemoc (dočasná pracovní neschopnost), karanténa, mateřská nebo rodičovská dovolená, ošetřování dítěte mladšího 10 let nebo jiného člena domácnosti a další dle § 191 a násl. zákoníku práce,

–   neplacené volno nebo neomluvená absence u osob nebo situací vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., například u osob, za které platí pojistné stát,

–   výkon funkce člena statutárního orgánu bez příjmu.

Výše uvedené platí, pokud zaměstnanci není do příslušného kalendářního měsíce například zúčtována odměna.

I když se žádné pojistné neodvádí, započítává se taková osoba do celkového počtu zaměstnanců, uváděného na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele, neboť se z pohledu zdravotního pojištění jedná v případě pracovní smlouvy o zaměstnance (resp. pracovněprávní vztah trvá). Tímto zaměstnáním má osoba rovněž vyřešen svůj pojistný vztah neboli pojištění u zdravotní pojišťovny.

Pokud však při trvající dohodě o pracovní činnosti nedosáhne příjem 3 500 Kč nebo u dohody o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč, nejedná se v příslušném kalendářním měsíci ve zdravotním pojištění o zaměstnání a ze zúčtovaného příjmu se pojistné neplatí. Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele (osoba se stává ve zdravotním pojištění zaměstnancem). Zdůrazňuji, že pokud se jedná u téhož zaměstnavatele o stejný typ dohody, pak se sčítají všechny příjmy. Při trvající dohodě a při poklesu příjmu pod některou z výše uvedených rozhodných částek musí být osoba jako zaměstnanec na takový kalendářní měsíc/měsíce odhlášena.

Pojistné na zdravotní pojištění se neodvádí ani tehdy, pokud se osoby nepovažují z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) bodů 1–7 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů, například jedná-li se o žáky nebo studenty s příjmy ze závislé činnosti pouze za práci z praktického výcviku nebo o členy okrskových volebních komisí.

12. Minimální mzda 16 200 Kč

Minimální mzda se dotýká některých skupin zaměstnanců a pojištěnců.

Ve kterých oblastech zdravotního pojištění se projeví zvýšení minimální mzdy?

Zvýšení minimální mzdy na částku 16 200 Kč návazně ovlivňuje ve zdravotním pojištění například:

1. Placení pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance

Minimálním vyměřovacím základem zaměstnance je minimální mzda. Nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, případně její poměrné části ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., provádí zaměstnavatel příslušný dopočet (a následný doplatek) pojistného do zákonem stanoveného minima.

2. Podmínky v tzv. nekolidujícím zaměstnání

Uchazeč o zaměstnání, který nepobírá podporu v nezaměstnanosti, může současně vykonávat závislou činnost (pracovní poměr, služební poměr, dohoda o pracovní činnosti, nikoli však dohoda o provedení práce), pokud příjem za kalendářní měsíc nepřevýší polovinu minimální mzdy, tj. od 1. ledna 2022 částku 8 100 Kč.

3. Placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů

Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje pojištěnec, který není v rámci příslušného kalendářního měsíce ani jeden den zaměstnán, nepodniká a současně není za něj plátcem pojistného stát. Osoby bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, částka pojistného vždy činí 13,5 % z aktuální výše minimální mzdy.

To znamená, že měsíční platba pojistného osobami bez zdanitelných příjmů představuje od 1. ledna 2022 částku 2 187 Kč, do prosince 2021 činila tato platba 2 052 Kč.

4. Placení pojistného v případě neplaceného volna a neomluvené absence

S účinností od 1. 1. 2015 byla zrušena ustanovení § 3 odst. 5 zákona č. 592/1992 Sb. a § 9 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb. v podobě platné do konce roku 2014. Tato skutečnost mimo jiné znamená, že se z obecného pohledu již neplatí pojistné z neplaceného volna ani při neomluvené absenci (nenavyšuje se z těchto důvodů nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání vyměřovací základ zaměstnance), avšak zaměstnavatel musí zabezpečit dodržení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance, resp. jeho poměrné části tehdy, pokud pro zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) povinné minimum ve zdravotním pojištění platí.

Naopak, nemusí-li být minimum u zaměstnance dodrženo (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), pak se v případě neplaceného volna nebo neomluvené absence k zákonnému minimu nepřihlíží a vyměřovacím základem je buď dosažený příjem (od data 1. 1. 2022 i nižší než 16 200 Kč), nebo není odvedeno žádné pojistné – například v případě trvání neplaceného volna po celý kalendářní měsíc třeba u poživatele některého z důchodů.

13. Dohody o provedení práce a částka příjmu 10 000 Kč

Osoby, které do konce roku 2011 pracovaly na základě dohody o provedení práce, nebyly z pohledu zdravotního pojištění považovány za zaměstnance, protože byly jako jedna z výjimek vyjmenovány v § 5 písm. a) v bodě 3 zákona č. 48/1997 Sb., přičemž výše příjmu neměla na posouzení dané skutečnosti žádný vliv.

Jaké podmínky aktuálně platí ve zdravotním pojištění u tohoto pracovněprávního vztahu?

Od 1. 1. 2012 se u dohody o provedení práce vztahují na zaměstnavatele obecně platná zákonná ustanovení tehdy, pokud výše zúčtovaného příjmu přesáhne v rozhodném období kalendářního měsíce 10 000 Kč. Pro účely placení pojistného na zdravotní pojištění se návazně vychází z ustanovení § 7a odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Do konce roku 2016 se zaměstnavatelé nezabývali problematikou minimálního vyměřovacího základu u dohody o provedení práce, popřípadě u více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Pokud takový příjem přesáhl 10 000 Kč, byl automaticky dodržen minimální vyměřovací základ. Naopak, při příjmu maximálně 10 000 Kč zaměstnání ve zdravotním pojištění nevzniklo a svůj pojistný vztah (pojištění u zdravotní pojišťovny) si řešil pojištěnec jiným způsobem.

Zvýšením minimální mzdy k 1. 1. 2017 na částku 11 000 Kč se tato situace zásadně změnila. Jestliže příjem na dohodu o provedení práce (resp. více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) činí více než 10 000 Kč a méně než minimální mzda, provádí zaměstnavatel příslušný dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Výjimkou jsou osoby nebo situace vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy toto minimum nemusí být dodrženo, anebo když se minimum snižuje na poměrnou část dle § 3 odst. 9 téže právní normy.

Při placení pojistného na základě dohody o provedení práce platí zejména tyto zásady:

–   není podstatné, zda zaměstnanec pracuje na dohodu o provedení práce po celý kalendářní měsíc, nebo jen jeho část – významná je výše příjmu za rozhodné období příslušného kalendářního měsíce,

–   pokud příjem na základě dohody o provedení práce nepřesáhne v kalendářním měsíci částku 10 000 Kč, nepovažuje se osoba pro účely zdravotního pojištění za zaměstnance a zaměstnavatel ji u zdravotní pojišťovny nepřihlašuje, resp. ji musí na daný měsíc odhlásit (je-li přihlášena).

Poznámka:

Obě podmínky platí identicky i pro dohodu o pracovní činnosti – v roce 2022 s ohledem na rozhodnou částku 3 500 Kč.

U zaměstnanců pracujících na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr platí v souvislosti s plněním oznamovací povinnosti podle § 8 odst. 2 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., že zaměstnavatel:

•  přihlašuje zaměstnance ke dni nástupu do zaměstnání, kterým je den, ve kterém zaměstnanec poprvé po uzavření dohody začal sjednanou práci vykonávat, a

•  odhlašuje zaměstnance dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla příslušná dohoda sjednána.

Odlišný postup se uplatní při přihlášení zaměstnance u pracovní smlouvy. Pokud je pracovní smlouva sjednána s nástupem zaměstnance do zaměstnání například dne 1. 1. 2022, přihlašuje zaměstnavatel osobu jako zaměstnance u zdravotní pojišťovny k tomuto datu, bez ohledu na skutečnost, kdy zaměstnanec skutečně začne pracovat.

14. Rozhodná částka 3 500 Kč

U vybraných skupin osob jako zaměstnanců je důležitá hranice příjmu 3 500 Kč, platná v roce 2021.

Zůstává tato hodnota v platnosti i pro rok 2022?

„Rozhodná částka“ 3 500 Kč vychází pro účely zdravotního pojištění z takzvané průměrné mzdy. Nařízením vlády č. 356/2021 Sb. ze dne 27. 9. 2021 představuje výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2020 hodnotu 36 119 Kč. Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu činí 1,0773. Součinem těchto dvou částek dostaneme po zaokrouhlení na celou korunu nahoru průměrnou mzdu pro rok 2022 ve výši 38 911 Kč.

Podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb. (ještě ve spojení se Sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí č. 436/2020 Sb.) se částka rozhodného příjmu zvýšila od 1. ledna 2021 na 3 500 Kč a tato hodnota platí i pro rok 2022. Z uvedeného tak plyne, že pokud příjem osob dále vyjmenovaných pod písmeny a)–c) nedosáhne v průběhu roku 2022 alespoň 3 500 Kč, nevznikají pro zaměstnavatele z titulu takového příjmu ve zdravotním pojištění žádné povinnosti a svůj pojistný vztah si musí dotyčná osoba řešit některou ze zákonných variant.

Činí-li v roce 2022 dosažený příjem alespoň 3 500 Kč, pak povinnost zaměstnavatele platit za zaměstnávanou osobu pojistné a současně ji přihlásit u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance vzniká u:

a)  osob pracujících na základě dohody o pracovní činnosti, popřípadě více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele,

b)  členů družstev bez pracovněprávního vztahu k družstvu ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) bodu 4 zákona č. 48/1997 Sb.,

c)  dobrovolných pracovníků pečovatelské služby.

Při placení pojistného postupuje zaměstnavatel u těchto tří skupin osob jako zaměstnanců následovně:

1)  Zúčtovaný příjem
je nižší než 3 500 Kč

Osoba není ve zdravotním pojištění zaměstnancem, zdravotní pojištění se neplatí, pojištěnec si sám řeší svůj pojistný vztah jiným způsobem.

2)  Zúčtovaný příjem činí
alespoň 3 500 Kč a současně
je nižší než 16 200 Kč

V tomto případě musí zaměstnavatel při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc dbát na skutečnost, zda se na tuto osobu vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, či nikoli.

a)  minimální vyměřovací základ nemusí být dodržen (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.):

–   zaměstnavatel odvede pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu (tedy i nižšího než 16 200 Kč) bez povinnosti dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu,

–   pojistné se odvede ze skutečné výše příjmu také v případě, kdy je zaměstnanec současně OSVČ a platí v roce 2022 měsíční zálohy nejméně v částce 2 627 Kč, což doloží zaměstnavateli čestným prohlášením,

b)  minimální vyměřovací základ musí být dodržen:

–   při příjmu nižším než minimální mzda a při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc zaměstnavatel zabezpečí od ledna 2022 v příslušném kalendářním měsíci odvod pojistného v částce 2 187 Kč (13,5 % z minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč),

–   pojistné z rozdílu vyměřovacích základů mezi minimální mzdou 16 200 Kč a zúčtovaným příjmem uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele. Jedině v případě, kdyby byla výše příjmu nižší než minimální mzda zapříčiněna překážkami v práci na straně zaměstnavatele (§ 207 až 209 zákoníku práce), přešla by povinnost úhrady celé částky doplatku na zaměstnavatele.

3)  Zúčtovaný příjem dosahuje nejméně 16 200 Kč

Pojistné se odvádí v souladu se zákonem ve výši 13,5 % ze zúčtovaného příjmu.

Podle stávající právní úpravy může nejbližší zvýšení rozhodné částky (k 1. 1. kalendářního roku) činit 4 000 Kč, a to tehdy, až průměrná mzda dosáhne alespoň 40 000 Kč.

15. Další osoby bez minima ve zdravotním pojištění

Zákonem č. 363/2021 Sb. se s účinností od 1. ledna 2022 rozšiřuje okruh osob, pro které v souladu s ustanovením § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. neplatí ustanovení o odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Které skupiny zaměstnanců se tato změna dotýká?

V novém písmenu f) se pojistné z odměny pěstouna, vyplácené Úřadem práce ČR, provádí při výplatě dávky pěstounské péče ze skutečné výše odměny, tedy bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu.

Důvodem pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že pěstounská péče je výkonem společensky prospěšné aktivity, nahrazující do určité míry úkoly státu vůči ohroženým dětem.

16. Příjmy nepodléhající odvodu pojistného

Pokud je pojištěnec zaměstnán, má ve zdravotním pojištění vyřešen svůj pojistný vztah právě tímto zaměstnáním, přičemž v příslušném kalendářním měsíci postačí dokonce i jen jeden den zaměstnání a za zbývající dny tohoto měsíce se žádné pojistné nedoplácí. Obě tyto skupiny se podílejí na placení pojistného v zákonem stanoveném poměru (jedna třetina zaměstnanec, dvě třetiny zaměstnavatel).

Ze kterých příjmů se v právních podmínkách roku 2022 neplatí pojistné na zdravotní pojištění?

Pojistné neodvádí ani zaměstnanec, ani zaměstnavatel například v případě:

–   příjmů ze závislé činnosti, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny – především jde o příjmy uvedené v § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP,

–   odměn žáků a studentů pouze u příjmů ze závislé činnosti za práci z praktického výcviku,

–   poskytnutí neplaceného volna zaměstnanci, který vykonává veřejnou funkci nebo práci pro jiného zaměstnavatele a doloží, že subjekt, pro který je v té době činný, za něj odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu,

–   nemoci zaměstnance po celý kalendářní měsíc. Pokud netrvá nemoc celý kalendářní měsíc, musí být (mimo zákonné výjimky) odvedeno pojistné nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu dle § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb. Tato podmínka platí například i v situaci, kdy zaměstnanec onemocní od 3. dne kalendářního měsíce (pondělí), je nepřetržitě nemocen do konce tohoto měsíce a za sobotu a neděli (1. a 2.) nemá žádný příjem – tato situace může reálně nastat již v lednu 2022.

Podle ZDP se z pohledu zdravotního pojištění neberou v úvahu příjmy z kapitálového majetku podle § 8, příjmy z nájmu podle § 9 (pokud nemovitost není zahrnuta do obchodního majetku), ani ostatní příjmy podle § 10 tohoto zákona. Z těchto příjmů se žádné pojistné neplatí, což však současně znamená, že pokud pojištěnec vykazuje pouze příjmy této povahy, nemá jejich prostřednictvím řešené zdravotní pojištění. Takže kdyby měl pojištěnec každý měsíc vysoké příjmy kupříkladu z nájmu podle § 9 ZDP, přičemž by současně nebyl zaměstnán, nepodnikal ani neměl nárok na zařazení do některé ze „státních kategorií“, musel by si měsíčně platit pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů (viz výše). Kdyby byl takové osobě posléze přiznán starobní důchod třeba od 10. ledna 2022, oznámil by tuto skutečnost zdravotní pojišťovně (doložením rozhodnutí ČSSZ v dané věci) a pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů by naposledy zaplatil za měsíc prosinec 2021.

2.2     Osoby samostatně výdělečně činné

OSVČ jako jediná ze skupin plátců hradí pojistné formou záloh, je-li to ze zákona povinností OSVČ, a případného doplatku pojistného na základě podaného Přehledu. Pojištěnci považovaní ve zdravotním pojištění za OSVČ jsou taxativně vyjmenováni v ustanovení § 5 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb.

17. Nová minimální záloha a minimální vyměřovací základ OSVČ

Pokud OSVČ nepatří mezi zákonem vyjmenované výjimky, platí pro ni ustanovení o povinnosti dodržet minimální vyměřovací základ, a tudíž musí platit alespoň minimální zálohy.

Jak se s účinností od 1. 1. 2022 zvyšuje minimum pro OSVČ?

OSVČ, jejichž samostatná výdělečná činnost je jediným (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavním) zdrojem příjmů a platí pro ně ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ, jsou povinny platit alespoň minimální zálohy. Tyto zálohy se k 1. 1. vždy zvyšují.

Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ pro rok 2022 je určen sazbou 50 % z částky průměrné mzdy 38 911 Kč, tj. 19 455,50 Kč. Minimální měsíční výše zálohy OSVČ pro rok 2022 se vypočte jako 13,5 % z částky 19 455,50 Kč a zvyšuje se tak od ledna 2022 z dosavadních 2 393 Kč na 2 627 Kč.

Pokud musí OSVČ dodržet ve zdravotním pojištění zákonné minimum, pak alespoň minimální:

–   zálohu za prosinec 2021 ve výši 2 393 Kč zaplatí nejpozději dne 10. 1. 2022 (8. 1. je v sobotu),

–   zálohu za leden 2022 ve výši 2 627 Kč uhradí nejpozději dne 8. 2. 2022,

a to již připsáním platby na účet zdravotní pojišťovny, určený pro samoplátce.

Od měsíce podání Přehledu za rok 2021 (tedy například od dubna 2022) platí OSVČ nadále zálohu 2 627 Kč i tehdy, pokud podle příjmů a výdajů za rok 2021 matematicky vyjde výše zálohy nižší než 2 627 Kč. Horní výše zálohy OSVČ není v roce 2022 (fakticky od roku 2013) omezena, což platí i pro celkovou výši pojistného za tento rok.

Jestliže OSVČ naopak patří mezi osoby, pro které neplatí ve zdravotním pojištění ustanovení o minimálním vyměřovacím základu dle § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. (například se jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát), pak může záloha činit i méně než 2 627 Kč nebo může mít i nulovou hodnotu, což v roce 2022 platí rovněž v případě povoleného snížení zálohy takové osobě.

Popisované postupy vycházejí ze situace, kdy pojištěnec nevykonává svoji samostatnou výdělečnou činnost v režimu paušální daně. Částka 2 627 Kč je v roce 2022 u osob činných v tomto režimu součástí měsíční platby 5 994 Kč.

18. Nové pojetí OSVČ ve zdravotním pojištění

Podnikatelský sektor představuje jednu ze skupin plátců pojistného, proto je specifikace osob samostatně výdělečně činných důležitá pro zdravotní pojištění, tedy i pro naplňování příjmové stránky systému.

Kdo je ve zdravotním pojištění osobou samostatně výdělečně činnou?

Osobami samostatně výdělečně činnými jsou pro zdravotní pojištění určitě osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění nebo koncesní listiny. Do konce roku 2021 byly ve výčtu osob samostatně výdělečně činných uvedeny v ustanovení § 5 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. například osoby podnikající v zemědělství nebo společníci veřejných obchodních společností a komplementáři komanditních společností.

S účinnosti od 1. ledna 2022 je pro účely veřejného zdravotního pojištění osobou samostatně výdělečně činnou:

1. osoba vykonávající činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti podle ZDP,

2. spolupracující osoba osoby podle bodu 1, pokud na ni lze podle ZDP rozdělovat příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení.

Tato zjednodušená formulace principiálně vychází i nadále ze zásady, že osobou samostatně výdělečně činnou je ve zdravotním pojištění osoba s příjmy podle ustanovení § 7 ZDP. Tímto rovněž dochází k odstranění některých výjimek, kdy za osoby samostatně výdělečně činné nebyly považovány například osoby vykonávající uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost na základě autorskoprávních vztahů, jejichž příjmy byly podle zvláštního právního předpisu samostatným základem daně z příjmů fyzických osob pro zdanění zvláštní sazbou daně.

19. Ve zdravotním pojištění bez maxima

V minulosti platilo ve zdravotním pojištění ustanovení o maximálním vyměřovacím základu, na jehož základě se za rozhodné období kalendářního roku neodvádělo pojistné nad určitou hranici.

Jaká je v této oblasti současná situace?

Od roku 2013 již neplatí pro zaměstnance (zaměstnavatele) ani pro OSVČ maximální vyměřovací základ.

To znamená, že aktuálně není (a nadále pravděpodobně ani nebude) stanovena pro zaměstnavatele a OSVČ za rozhodné období kalendářního roku maximální výše vyměřovacího základu a pojistného, a taktéž výše zálohy OSVČ není omezena horní hranicí.

20. OSVČ neplatící v roce 2022 zálohy na pojistné

Ve zdravotním pojištění registrujeme situace, kdy není povinností podnikající osoby platit zálohy na pojistné.

Kdy OSVČ zálohy neplatí?

OSVČ není povinna platit v roce 2022 zálohy na pojistné v případech, kdy:

–   je při souběhu se zaměstnáním podnikatelská činnost vedlejším zdrojem příjmů,

–   se v prvním kalendářním roce podnikání jedná o osobu, za kterou je plátcem pojistného i stát,

–   byla po celý kalendářní měsíc uznána neschopnou práce nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů,

–   pro OSVČ neplatí minimální vyměřovací základ a podle výsledků samostatné výdělečné činnosti za rok 2021 jí v roce 2022 nevznikla – od měsíce podání Přehledu – povinnost platit zálohy proto, že za rok 2021 byla ve ztrátě.

Nejsou-li zálohy placeny, pak OSVČ pojistné za rok 2022 uhradí v roce 2023 jednorázovou platbou ve lhůtě do osmi dnů po podání Přehledu za podmínky, že tato povinnost vznikne.

Podotýkám, že dnem platby je ve zdravotním pojištění bezhotovostní formou den jejího připsání na účet zdravotní pojišťovny anebo den úhrady v hotovosti na pokladně zdravotní pojišťovny.

2.3     Další změny k 1. 1. 2022

Změny přijaté v průběhu roku 2021 se dotýkají některých oblastí zdravotního pojištění.

21. Přeplatek k vrácení – alespoň 200 Kč

V uplynulém období docházelo k situacím, kdy zdravotní pojišťovny vyplácely částky přeplatku např. ve výši několika korun poštovními poukázkami s mnohem vyššími náklady.

Jaká je reakce legislativy na tuto problematiku?

S účinností od 1. ledna 2022 se stanovuje minimální výše přeplatku pojistného, kterou zdravotní pojišťovna vrací plátci, a tato částka musí v úhrnu činit nejméně 200 Kč.

Jak vyplývá z ustanovení § 19, stejně se postupuje i při vracení přeplatku na penále – po dohodě se zdravotní pojišťovnou lze přeplacené penále převést na pojistné.

22. Nepředepisované dlužné pojistné a penále

Nízké částky dlužného pojistného a penále zdravotní pojišťovny nepředepisují k úhradě.

Jaké limitní hodnoty jsou pro tento účel od 1. 1. 2022 nastaveny?

Obdobným způsobem jako u vrácení přeplatku se aktualizuje částka nedoplatků pojistného, kterou nelze vymáhat, a to z 50 Kč na 200 Kč. V této souvislosti upozorňuji, že jinak postupují zdravotní pojišťovny u penále, které se nepředepíše tehdy, nepřesáhne-li v úhrnu 100 Kč za jeden kalendářní rok.

Dlužné pojistné a penále, převyšující tyto hodnoty, jsou zdravotní pojišťovny povinny vůči dlužníkům uplatňovat, tedy vyměřovat, a v případě jejich nezaplacení vymáhat – viz § 8 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb. Naproti tomu pokutu za porušení zákona zdravotní pojišťovna uložit může, ale také nemusí.

Řešení č. 9 až 22 zpracoval Ing. Antonín Daněk (XII/2021)